Každý myslí, že tato prostá slova plně pochopil a přece jest málo lidí, kteří poznali jejich skutečný smysl. Jest jednostranné a nesprávné, vykládají-li se tato slova, jako by jimi bylo řečeno, aby se člověk učil shovívavosti ke svému bližnímu. Shovívavost k bližnímu přijde při prožití tohoto výroku sama sebou jako samozřejmost, ale teprve v druhé řadě. Kdo takto čerpá ze slov Kristových, nečerpá dosti hluboko a ukazuje tím, že jest dalek toho, aby dovedl oživiti slova Syna Božího. Nebo předem podceňuje moudrost v  jeho výrocích. Ve výkladech mnohých kazatelů řadí se také tato slova jako mnohá jiná do změkčilosti a malátnosti té lásky, kterou církev tak ráda snaží se stanoviti jako lásku křesťanskou.

Avšak člověk může a má tento výrok Syna Božího používati jen jako měřítka pro své vlastní chyby! Rozhlíží-li se kolem sebe otevřenýma očima a pozoruje současně při tom sama sebe, tu brzy pozná, že právě ty chyby, které ho nejvíce ruší u jeho bližních, jsou u něho samotného ve zvláštní míře výrazny a na obtíž druhým.

Abyste se naučili správnému pozorování, dbejte nejlépe nejdříve pozorně na své bližní. Sotva bude mezi nimi jeden, který by neměl druhému to či ono vytýkati. A který by se o tom také zřejmě nebo skrytě nevyslovoval. Jakmile se to stane, pozorujte bedlivě tohoto člověka, který se pozastavuje, nebo i rozhorluje nad chybami druhých. Nebude to trvati dlouho a ke svému překvapení objevíte, že právě ty chyby, které dotyčný člověk tak ostře kárá u druhých, jsou u něho samotného v mnohem větší míře!

Jest to skutečnost, která vás zpočátku překvapí. Ukáže se však vždy, bez výjimky. Při posuzování lidí můžete to v budoucnu bráti klidně za jisté a není třeba, abyste se obávali, že se mýlíte. Člověk, který se rozčiluje nad tou či onou chybou druhého, určitě má v sobě právě tyto chyby v mnohem větší síle. To zůstává v platnosti.

Přistupte jednou klidně k takovýmto zkouškám. Provedete je a poznáte ihned pravdu, protože sami nejste při tom zúčastněni. Nesnažíte se následkem toho také u žádné strany něco omlouvati.

Vezměte jednou člověka, který vypěstoval v sobě nezpůsob, že je převážně mrzutý a nezdvořilý, málo kdy ukáže vlídnou tvář a každý se mu proto rád vyhne. Právě takoví lidé činí nárok, aby se s nimi jednalo zvláště vlídně a jsou bez sebe, ba dívky a ženy se až rozpláčou, setkají-li se oprávněně někdy třeba jen s vyčítavým pohledem. To působí na vážného pozorovatele tak nevýslovně směšně a současně truchlivě, že zapomíná se nad tím rozhorlovati.

A tak jest tomu v tisíci různých případech. Učení a poznání budou vám lehkými. Ale jste-li pak tak daleko, mějte také odvahu a přiznejte si, že sami nečiníte v tom také výjimky, protože jste našli důkazy u všech jiných. A tím se vám konečně otevřou oči nad vámi samotnými. To znamená veliký krok, snad dokonce největší k vašemu vývoji! Rozetnete tím uzel, který dnes váže veškeré lidstvo! Osvoboďte se a pomáhejte radostně stejným způsobem pak také jiným.

To chtěl říci Syn Boží těmito prostými slovy. Takové výchovné hodnoty dával ve svých prostých větách. Ale lidé nehledali v nich poctivě. Jako vždy, chtěli se povznésti nad ně a jen se učit hleděti na jiné shovívavě. To lichotilo jejich odporné pýše. Všude v dosavadních výkladech prozrazuje se celá ubohost jejich nesprávného myšlení, nezahalené pokrytecké farizejství. Přesadilo se nezměněné do křesťanství. Vždyť i ti, kdož se jmenují hledající, brali a berou všechno příliš lehkovážně v obvyklém svém bludu, že skutečně čtením také nutně pochopili i smysl. Tak si to namlouvají zcela podle svého dočasného dobrozdání. To není žádné poctivé hledání. Proto nemohou nalézti vlastní poklad. Proto také nemohlo býti pokroku. Slovo zůstalo mrtvým pro ty, kdo je měli v  sobě učiniti živým, aby se tak docílilo hodnot, které nesou do výše.

A každá věta, kterou dal Syn Boží lidstvu, chová takové hodnoty! Nenašly se dosud jen proto, že se v nich nikdy správně nehledalo!