Až se lidé zbaví bludu o výhodách pohlavní zdrženlivosti, bude o mnoho neštěstí méně. Vynucená zdrženlivost jest přehmat, který se může trpce vymstíti. Zákony v celém stvoření ukazují přece dosti zřejmě cestu, kamkoliv se jen podíváme. Potlačování je protipřirozené. Všechno protipřirozené jest však vzepřením se proti přirozeným, tedy Božským zákonům. Jako ve všech věcech, tak ani zde nemůže přinésti dobrých následků. Nečiní se výjimka právě v tomto jediném bodu. Avšak člověk se nesmí nechati ovládati pohlavním hnutím. Nesmí ze sebe učiniti otroka svých pudů, jinak si je vypěstuje v náruživost, čímž přirozené a zdravé stává se chorobnou neřestí.

Člověk má státi nad tím. To znamená: Ne snad zdrženlivost vynucovat, nýbrž stát na stráži s vnitřní čistou morálkou, aby se jemu i jiným nezpůsobilo tím zlo.

Domnívá-li se mnohý člověk, že zdrženlivostí se dostane duchovně výše, může se mu snadno státi, že tím docílí pravého opaku. Podle svého přirozeného sklonu bude více méně trvale v boji s přirozenými pudy. Tento boj vyžaduje velikou část jeho duchovních sil, drží je tedy v poutech tak, že se nemohou osvědčiti jinde. Tím se zabraňuje volnému rozvoji duchovních sil. Takový člověk trpí občas mučivou těžkomyslností, která mu překáží ve vnitřním, radostném rozmachu.

Tělo jest statek Stvořitelem svěřený a člověk je povinen je pěstovati a udržovati. Jako nemůže beztrestně odolávati žádosti těla po jídle, pití, odpočinku a spánku, vyprazdňování měchýře a střeva, jako se nedostatek čerstvého vzduchu a nedostatečný pohyb záhy nepříjemně pociťuje, tak nebude také moci umělkovati na zdravé žádosti zralého těla po pohlavním uplatnění, aniž si tím nezpůsobí nějaké škody.

Plnění přirozené žádosti těla může jen napomáhati nitru člověka, tedy vývoji člověka a nemůže mu proto překážeti, poněvadž jinak by toto Stvořitel nebyl do něho vložil. Ale jako všude škodí i zde každá přemrštěnost. Je třeba přísně dbáti na to, aby žádost nebyla snad následkem fantazie, uměle roznícené četbou, nebo jinou příčinou, následkem zesláblého těla, nebo předrážděných nervů. Musí tu skutečně jíti jen o požadavek zdravého těla, který jistě nedoléhá na člověka příliš často.

To se stane jen tehdy, když předem mezi oběma pohlavími vznikla již dokonalá duchovní harmonie, která konečně usiluje i o tělesné spojení.

Všechny jiné příčiny jsou pro obě strany zneuctívající, nečisté a nemravné a to i v manželství. Tam, kde není duchovního souladu, vede další manželství nezbytně k nemravnosti.

Nenašlo-li společenské zařízení dosud v tomto směru žádné pravé cesty, nemůže tento nedostatek ničeho změniti na přírodních zákonech, které se nikdy nebudou řídit podle lidských nařízení a podle falešně vypěstovaných pojmů. Naproti tomu lidem nezbude dále nic jiného, než aby přizpůsobili svá státní a společenská zařízení nakonec zákonům přírodním, tedy Božským, chtějí-li ozdravěti a dosíci skutečného vnitřního míru.

Pohlavní zdrženlivost nemá co činiti s cudností. Zdrženlivost mohla by býti nanejvýš přiřazena k pojmu ,,ukázněnost“, ke slovu odvozenému od kázně, výchovy nebo sebekázně.

Pravou cudností rozumí se čistota myšlenek, ale ve všech věcech, až dolů k myšlenkám, týkajícím se povolání a zaměstnání. Cudnost jest čistě duchovní vlastnost a ne tělesná. I v plnění pohlavního pudu může býti plně zachována cudnost vzájemnou čistotou myšlenek.

Kromě toho má tělesné spojení nejen účel plození, nýbrž má při tom následovati neméně cenný a nutný děj vroucího roztavení a výměny vzájemných proudů sil k  vyššímu rozvoji síly.