Abd-ru-shin

Abdruschin - Abdrushin - Oskar Ernst Bernhardt

User Tools

Site Tools

You are here: Abd-ru-shin » Česky » Ve Světle Pravdy » Poselství Grálu - 1931 » Hlas, Zlín - 1996 » 81. Otče, odpust' jim, neb nevědí, co činí.
Trace:
cs:poselstvi_gralu:1931:hlas:otce_odpust_jim_neb_nevedi_co_cini

Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

Hlas, Zlín - 1996 » 81. Otče, odpust' jim, neb nevědí, co činí. | 2021/01/24 01:05 | current
– ↷ Stránka přesunuta z 'cs:poselstvi_gralu:1932:otce_odpust_jim_neb_nevedi_co_cini' do 'cs:poselstvi_gralu:1931:hlas:otce_odpust_jim_neb_nevedi_co_cini' Marek Ištvánek		Plamen - 2021 » 81. Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí! | 2021/12/20 16:12 | current
– Marek Ištvánek
Line 1: Line 1:
-====== Otče, odpust' jim, neb nevědí, co činí. ======+====== Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí! ======
  
-Kdo by neznal tato významná slova, která zvolal Ježíš Nazaretský, vise na kříži! Jest to jedna z největších přímluv, jaká kdy byla proslovena. Zřetelně a jasně. Ale přesto stálo lidstvo po dva tisíce let vůči těmto slovům bez porozumění. Vykládalo je //jednostranně.// Jen //tím směrem,// který se zdál lidem příjemný. Nebylo ani jednoho člověka, který by pozdvihl hlasu pro skutečný smyl těchto slov, aby ho provolal lidstvu a zvláště křesťanům s veškerou zřetelností!+Kdo by neznal tato významná slova, která zvolal Ježíš z Nazareta visící na kříži. Jednu z největších přímluv, která byla kdy vyřčena. Zřetelně a jasně. Avšak přesto stojí lidstvo vůči těmto slovům dva tisíce let bez porozumění. Vykládalo je //jednostranně.// Jen //tím// směrem, který se zdál lidem příjemný. Nebylo ani jednoho, který by pozdvihl svůj hlas pro skutečný smysl a zvolal ho vstříc lidstvu, zejména křesťanům ve vší zřetelnosti!
  
-Ale nejen to. //Všechno// strhující dění v pozemském životě Syna Božího bylo jednostranností dalšího podání uvedeno do falešného světla. To jsou však chyby, které vykazuje nejen křesťanství, ale které shledáváme //v každém// náboženství.+Avšak nejen to. //Vše// rozechvívající dění v pozemském bytí Syna Božího bylo vlivem jednostrannosti v předávání uvedeno do špatného světla. To jsou však chyby, které nevykazuje jen křesťanství, nýbrž nacházejí se v //každém// náboženství.
  
-Možno pochopiti, když učedníci posunují daleko do popředí a staví nade vše jen čistě osobní na svém učiteli a mistru. Zvláště když tento mistr byl z jejich středu vytržen tak surově a náhle, aby pak v plné nevinnosti byl vydán nejtěžšímu utrpení za nejhrubšího posměchu a na konec mučednické smrti.+Jestliže učedníci staví nade vše a posouvají daleko do popředí to čistě osobní u svého učitele a mistra, tak to lze pochopit, zejména když je tento mistr tak surově a náhle vytržen z jejich středu, aby pak byl vystaven v plné nevinnosti nejtěžšímu utrpení a za nejhrubšího posměchu nakonec i mučednické smrti.
  
-Něco takového vtisklo se hluboko do duší, které mohly svého učitele poznávati nejideálnějším způsobem ve společném spolužití. Účinek toho pak bylo, že osobní stavělo se do popředí všech vzpomínek. To jest zcela samozřejmé. Ale svatým //posláním// Syna Božího bylo jeho //slovo,// přinášení Pravdy ze světlých výšin, aby se tak ukázala lidstvu cesta ke Světlu, která mu dosud byla uzavřena. Neboť duchovní stav lidstva v důsledku jeho vývoje dosud neumožňoval, aby tou cestou //šlo!//+Něco takového vtisklo se hluboko do duší, které mohly svého učitele nejideálnějším způsobem poznávat ve společném soužití, což způsobilo, že se to osobní později dostalo do popředí všech vzpomínek. Něco takového je zcela samozřejmé. Avšak svatým //posláním// Syna Božího bylo jeho //Slovo,// přinesení Pravdy ze světlých výšin, aby tím byla lidstvu ukázána jeho cesta ke Světlu, která mu dosud byla uzavřena, protože jeho duchovní stav v jeho vývoji mu předtím neumožňoval touto cestou //jít!//
  
-Utrpení, způsobené lidstvem velikému nositeli Pravdy, stojí zcela pro sebe!+Toto lidstvem způsobené utrpení tomuto velikému nositeli Pravdy stojí zcela samo pro sebe!
  
-Co však bylo u učedníků samozřejmé a přirozené, vyrostlo u pozdějšího náboženství v mnohé velké omyly. //Věcnost// Božího poselství ustoupila daleko do pozadí před kultem osobnosti nositele Pravdy. Tak tomu Kristus nikdy nechtěl. Z toho důvodu objevují se nyní chyby v křesťanství, které povedou k nebezpečí zhroucení, nepoznají-li se omyly včas a nenapravi-li se odhodlaně a za otevřeného přiznání.+Co však bylo u učedníků samozřejmé a přirozené, vyrostlo u pozdějšího náboženství v mnohé velké omyly. //Věcnost// Božího poselství ustoupila daleko do pozadí před kultem osobnosti nositele Pravdy, který Kristus nikdy nechtěl.
  
-Nelze očekávati jinak, než že tyto mezery se nutně objeví při nejmenším vážném pokroku. Pak jest přece rozhodně lépe nevyhýbati se jim, nýbrž rázně k nim přikročiti! Proč by neměla očista býti provedena ze samotného vedení, svěže a radostně, ve volném pohledu vzhůru k velikému Božství. Vděčně následovaly by pak veliké davy lidstva, jako osvobozené od dávno pociťovaného, ale nikdy nepoznaného tlaku, za tímto voláním, které by je vedlo do světla radostného přesvědčení! --+Z tohoto důvodu se nyní ukazují v křesťanství chyby, které povedou k nebezpečí zhroucení, jestliže se omyly včas nepoznají a za otevřeného přiznání se odvážně nenapraví. Nelze očekávat nic jiného, než že sebemenší opravdový pokrok musí dát takovýmto mezerám se projevit. Pak je přece rozhodně lepší neuhýbat jim z cesty, nýbrž je srdnatě uchopit! Proč by pak neměla očista vyjít ze samotného vedení, svěží a radostná, ve svobodném pohledu vzhůru k velikému Božství? Vděčně by pak veliké davy lidstva jako osvobozené od doposud pociťovaného, avšak nikdy nepoznaného tlaku následovaly toto volání, které by je vedlo do světla radostného přesvědčení! —
  
-Podle starého zvyku //oněch// lidí, kteří se slepě podrobují neomezenému panství vlastního rozumu a tím i silně omezují svou chápavost, kladla se stejná váha a cena na Kristův pozemský život, jako na jeho poslání. Lidé starali se více o jeho rodinné poměry a všechny pozemské události, než o hlavní účel jeho příchodu. Účel jeho příchodu záležel v tom, aby zralým lidským duchům dostalo se vysvětlení o všem //skutečném// dění ve stvoření, ve kterém jedině najdou Boží vůli, která tam byla vetkána a tím pro ně potvrzena.+Veškerými následnými zvyklostmi //oněch// lidí, kteří se slepě podrobili neomezené vládě svého vlastního rozumu, a tím také silně zúžili svou chápavost, kladla se stejná hodnota Kristovu pozemskému životu jako jeho poslání. Lidé se při tom starali o jeho rodinné poměry a všechny pozemské události dokonce ještě více než o hlavní účel jeho příchodu, který spočíval v podání vysvětlení zralým lidským duchům o všem //skutečném// dění ve stvoření, v němž jediném naleznou Boží vůli, která je v něm vetkána a pro ně potvrzena.
  
-//Jedině// přinášení této dosud neznámé Pravdy učinilo nutným Kristův příchod na zemi. Nic jiného. Vždyť bez správného poznání Boží vůle ve stvoření nemůže žádný člověk najíti cestu k vzestupu do světlé říše. Tím méně může po ní jíti.+//Jedině// přinesení této až doposud ještě neznámé Pravdy učinilo //zcela// nutným Kristův příchod na tuto zemi. Nic jiného. Neboť bez správného poznání Boží vůle ve stvoření není schopen žádný člověk nalézt cestu ke vzestupu do světlé říše, tím méně po ní jít.
  
-Místo toho, aby prostě přijali tyto skutečnosti jako takové, aby se //do poselství// zahloubali a podle něho //žili,// jak si to opětovně a naléhavě nositel Pravdy přál, vytvořili zakladatelé křesťanského náboženství a církví jako jejich nejhlavnější základ //osobní// kult, který je nutil, aby z utrpení Kristova udělali něco zcela jiného, než čím skutečně bylo.+Místo toho, aby prostě přijali tyto skutečnosti jako takové, aby se prohloubili v //poselství// a podle něj //žili,// jak to nositel Pravdy opakoval a naléhavě žádal, vytvořili zakladatelé křesťanských náboženství a církví jako hlavní základ //osobní// kult, který je nutil udělat z utrpení Kristova něco zcela jiného, než čím skutečně bylo.
  
-//Potřebovali je pro tento kult!// Z toho vznikal na konec v dalším vývoji zcela přirozeně jeden velký omyl za druhým, takže nebylo pak již vůbec možno správně poznati //pravou// cestu.+//Potřebovali to pro tento kult!// Z toho vycházel nakonec zcela přirozeně v jeho dalším vývoji jeden velký omyl za druhým a //pravou cestu// už nešlo vůbec správně rozpoznat.
  
-Jedině tato falešná výstavba //v nevěcnosti// způsobila, že nastalo znetvoření všeho, co se stalo. Čistě věcná prostota musela zajíti v té chvíli, kdy hlavní kult se stal čistě osobním! Při tom vznikla touha zakotviti poslání Syna Božího hlavně v jeho //pozemský život!// Ba bylo pak již nutno tak učiniti.+Jedině tato falešná výstavba v //nevěcnosti// přinesla s sebou to, že se udrželo znetvoření všech událostí jeho příchodu. Čistě věcná nezaujatost musela zaniknout v okamžiku, jakmile se hlavní kult stal čistě osobním! Při tom vzniklo nutkání zachytit poslání Syna Božího hlavně v jeho //pozemském životě.// Ba dokonce se to k tomu vlastně ukázalo nezbytnou nutností.
  
-Že se tím však postupovalo nesprávně, dokázal Kristus sám celým svým stanoviskem. Více než jednou odmítl jasně a ostře vše, co směřovalo k jeho osobnosti. Vždy odkazoval na Boha Otce, jehož vůli plnil, v jehož síle stál a působil v každém slově a v každém činu. Vykládal, jak by se lidé měli učiti vzhlížeti //k Bohu Otci,// ale nikdy nemluvil při tom o sobě.+Že se tím však šlo //falešně,// dokázal Kristus sám v celém svém stanovisku. Více než jednou odmítl jasně a ostře, aby se to vztahovalo na jeho osobu. Vždy odkazoval na Boha Otce, Jehož vůli plnil, v Jehož síle stál a působil, v každém slově a každým činem. Vysvětloval, jak by se měli lidé konečně učit vzhlížet k //Bohu Otci,// avšak nikdy nemluvil při tom o sobě samém.
  
-Protože se lidé však neřídili jeho slovy, nemohlo se na konec státi jinak, než že se začalo na //pozemské utrpení// Kristovo nahlížeti jako na věc //nutnou// a Bohem chtěnou! Označilo se to dokonce jako hlavní úkol jeho //příchodu// na zemi! Podle vzniklého z toho názoru přišel ze světlých výšin jen proto, aby zde na zemi trpěl! Poněvadž však sám neuvalil na sebe žádnou vinu, zbývala k odůvodnění opět jen jediná cesta: Pak musely to tedy býti cizí hříchy, které vzal na sebe proto, aby je za lidi odpykal! Co zbývalo potom jiného, než stavěti dále //na takto// položeném základě.+Protože se však lidé jeho slovy v tomto neřídili, nemohlo to nakonec dojít jinam, než že se dalo pohlížet na //pozemské utrpení// Krista jako na //nutné// a Bohem chtěné a označilo se to dokonce za hlavní úkol jeho pozemského //příchodu!// Podle názorů z toho vzniklých přišel ze světlých výšin jen proto, aby zde na zemi trpěl!
  
-Živnou sílu a dobrou půdu přidalo pak k tomu ještě známé přeceňování vnitřní hodnoty, na které stůně celé lidstvo. Byl to následek onoho velikého pádu do hříchu, který byl namířen proti duchu a o němž jsem již často podrobně vykládal.+Protože on sám na sebe neuvalil ani //jediné// provinění, zůstala ke zdůvodnění jediná cesta: Musely to potom být hříchy jiných, které vzal na sebe, aby je za ně odpykal!
  
-V přílišném oceňování rozumu zná člověk jen sebe, ne však svého Boha, ke kterému tím spálil všecky mosty. Jen několik jedinců má ještě tu i tam velmi nuzné cestičky k duchovnu, avšak i ti pouze jen trochu tuší a nemohou //nikdy věděti.//+Ostatně co zbývalo jiného, než //takto// dále stavět na tomto položeném základě?
  
-Proto nikdo nepřišel na správnou myšlenku, aby //úplně odlišil// Kristovo pozemské utrpení, jako děj, oddělený od Božího poselství. Všechna osočování, pronásledování a muka měla býti uznána jako nejtěžší a nejhrubší zločin, jakými skutečně byly. Jest to jen nová veliká křivda, zkrášlovati je jako nutnost!+Živnou sílu a dobrou půdu přidalo pak ještě i to přece ne tak neznámé přeceňování vnitřní hodnoty, na které stůně celé lidstvo. Byl to následek onoho velkého pádu do hříchu, namířeného proti duchu a který jsem již často podrobně vysvětloval. V přílišném přeceňování rozumu zná člověk jen sám sebe, ne však svého Boha, k Němuž tím spálil všechny mosty. Jen nemnozí mají ještě tu a tam zcela bídné cestičky k duchovnu, avšak ti také již jen něco málo tuší, //nikdy// však nemohou //vědět.//
  
-Tomuto utrpení a mučednické smrti na kříži přísluší ovšem zářivé světlo nejvyšší slávy, protože Syn Boží nedal se zastrašiti takovým zlým přijetím mezi panovačnými a mstivými lidmi, jak se to dalo předem očekávati po pádu do hříchu, nýbrž vzdor tomu přinesl na zemi své poselství Pravdy, tak nutné k vůli těm nemnohým dobrým lidem.+Proto nikdo nepřišel na tu správnou, přirozenou myšlenku //zcela oddělit Kristovo pozemské utrpení jakožto zvláštní událost od Božího poselství.// Veškerá osočování, pronásledování a mučení uznat jako těžký, nejhrubší zločin, kterým skutečně byla. Je to jen nové velké bezpráví, přikrašlovat je jako nutnost!
  
-Tento čin lze ceniti tím výše, protože tu jde skutečně jen o malou část lidstva, která se chce tím zachrániti.+Zářivé světlo nejvyšší slávy ovšem přináleží tomuto utrpení a mukaplné smrti na kříži, protože se Syn Boží nenechal zastrašit tímto po pádu do hříchu předem očekávaným zlým přijetím od panovačných a pomstychtivých lidí, nýbrž přesto kvůli těm nemnohým dobrým přinesl na zem své tak nezbytné poselství Pravdy.
  
-Ale jest novým rouháním se Bohu, když se tehdejší zločiny lidstva mají na základě falešných předpokladů zmírňovati tak, jako by lidé byli při tom jen nástroji nutného splnění.+Tento čin lze ocenit tím výše, protože se jedná skutečně jen o malou část lidstva, která se tím chce zachránit.
  
-Z této //nesprávnosti// vzniká také u mnohých //myslících// lidí nejistota o následcích jednání Jidáše Iškariotského! Plným právem. Vždyť byla-li smrt na kříži nutností pro lidstvo, byl Jidáš svou zradou k tomu nutným nástrojem a nesměl by tedy ve skutečnosti býti za to v duchovním smyslu trestuhodným. Ale pravda o skutečném ději odstraňuje všechny tyto rozpory, jichž oprávněné vynoření se jest jen potvrzením toho, že dosud chovaná domněnka je skutečně nesprávná. Tam, kde jest vše správné, není přece místa pro takové nevyjasněné otázky, nýbrž možno je bráti //s každé// strany v úvahu, aniž se přijde na překážku.+Avšak je to nové rouhání vůči Bohu, když se tehdejší zločiny tohoto lidstva mají skrze falešné domněnky zmírňovat tak, jako by lidé při tom byli jen nástroji nutného splnění.
  
-Máme přece dnes míti konečně odvahu, abychom v okrašlování poznali jen zbabělost, která jest zakrývána jen chytrostí k zemi připoutaného rozumu. On jest největší nepřítel všeho, co se může povznésti //nad něho,// jak se to vždy zřetelně projevuje u každého nízkého společníka. Možno v tom poznati také utajené sebevyvyšování, které tryská ze stejného pramene! Jest přece tak krásné moci se domýšleti, že jsme tak vysoko ceněni, že Božství bere na sebe utrpení a bojuje o to, aby pak smělo človíčkovi nabídnout čestné místo v Božské říši radosti!+Z tohoto //omylu// vyvstává přece také u mnohých //přemýšlejících// lidí nejistota o následcích jednání Jidáše Iškariotského! Plným právem. Neboť když byla smrt na kříži nezbytností pro lidstvo, tak se Jidáš se svou zradou stal k tomu nutným nástrojem, a nesměl by tudíž ve skutečnosti být za to v duchovním smyslu vinným. Avšak Pravda o skutečném dění odstraňuje všechny tyto rozpory, jejichž oprávněné objevení se jen dává potvrzení k tomu, že doposud pěstovaná domněnka musí být skutečně falešná. Neboť tam, kde je to //pravé,// není prostor pro takovéto nevyjasněné otázky, nýbrž lze na zcela přirozené dění pohlížet ze //všech// stran, aniž se při tom narazí na překážky.
  
-Takový jest základní názor //skutečně,// řekne-li se to zhola a drsně! Nevypadá jinak, jakmile se mu pevnou rukou strhne pozlátko s těla!+Člověk má mít přece nyní konečně odvahu poznat v přikrašlování zbabělost, která je zakrývána jen z chytrosti k zemi připoutaného rozumu, jenž je největším nepřítelem všeho toho, co se může //nad// něj povznést, jak se to vždy zřetelně ukazuje u každého nízkého společníka. Nebo jako skryté sebevyvyšování, které pochází ze stejného pramene! Je přece krásné moci se domýšlet být takto vzácně oceňován, že Božství proto zápasíc bere na sebe veškeré utrpení, jen aby pak smělo človíčkovi nabídnout čestné místo v Božské říši radosti!
  
-Nepotřebuji se zmiňovat, že takový názor může vzniknouti jen z největšího omezení chápavosti pro všechno mimozemské dění. Jest to jako vždy zase jeden z těžkých následků uctívání pozemského rozumu, který podvázal každý volný a široký rozhled. Zbožňování tohoto bůžka rozumu po pádu do hříchu zcela přirozeně stále rostlo, až se vyvinul dodnes v pozemsky silného Antikrista, nebo srozumitelněji řečeno, ve všechno Anti-duchovní! Kamkoliv se dnes podíváme, lze to všude zřejmě poznati. Není k tomu již třeba žádného bystrozraku.+Takový je //skutečně// základní názor, řečeno zhola a drsně! Nevypadá jinak, jakmile se pevnou rukou jednou strhnou cetky z jeho tvářnosti!
  
-A protože //jedině// duchovno může býti mostem ku přiblížení se a k pochopení všeho Božského, není tedy připuštění nadvlády pozemského rozumu, k níž se dnes hrdě přiznávají všecky vědy, nic jiného, než //otevřené prohlášení boje proti Bohu!//+Nepotřebuji snad ještě podotýkat, že takovýto názor může vycházet jen z nejzúženějšího omezení chápání veškerého mimozemského dění. Je to opět znovu jeden z těžkých následků velebení pozemského rozumu, který znemožnil každý svobodný, široký rozhled. Uctívání tohoto bůžka rozumu po pádu do hříchu zcela přirozeně stále rostlo, až se rozvinul do pozemsky silného Antikrista, nebo ještě zřetelněji řečeno, do všeho //antiduchovního!// To lze přece dnes zřetelně poznat, kamkoliv se člověk podívá. K tomu není navíc potřeba nijak ostrý pohled.
  
-Pod tímto znamením žijí dnes však nejen vědy, nýbrž //veškeré lidstvo.// Dokonce i každý člověk, který se nazývá vážným hledatelem, nosí s sebou tento jed.+A protože //jedině// duchovní může poskytnout most k přiblížení se a k pochopení všeho Božského, není tedy umožnění nadvlády pozemského rozumu, k čemuž se dnes hrdě hlásí všechny vědy, ničím jiným než //otevřeným vyhlášením boje proti Bohu!//
  
-Není proto nepřirozeným, že také církev má v sobě mnoho tohoto jedu. Proto do podání a výkladů všech slov Spasitelových vplížilo se mnohé, co má svůj původ jen v pozemské chytrosti rozumu!+Avšak nejen vědy, nýbrž //celé lidstvo// nachází se dnes pod tímto znamením! Dokonce i každý, který se nazývá vážně hledajícím, nese s sebou tento jed.
  
-//To jest také ten had, který vždy znovu svádí člověka a před kterým varuje záznam bible!// Jen tento had rozumové chytrosti staví každého člověka před svádějící rozhodnutí: //Byl by řekl Bůh …?//+Není proto nepřirozené, že také církev v sobě musí mít z toho mnohé. Proto se při podání a výkladech všech Spasitelových slov vplížilo mnohé, co má svůj původ jedině v pozemské chytrosti rozumu!
  
-Jakmile se ponechá tedy veškeré rozhodování pouhému rozumu, čili tomuto hadu, pak zvolí vždy, jak jest i v bibli správně naznačeno, jen to, co jest Bohu //nepřátelské,// nebo od Boha //odvrácené,// čistě pozemské, mnohem nižší, kam i rozum jako jeho výkvět sám patří. Proto nemůže chápati nic vyššího.+//To je také ten člověka stále znovu a znovu svádějící had, před nímž varuje záznam Bible!// Jedině tento had rozumové chytrosti staví kaž­dého člověka před zavádějící rozhodnutí: //„Mohl-li říci Bůh …?“//
  
-Člověk obdržel rozum, aby mu v každém //pozemském// životě //sloužil jako protiváha směrem dolů, jako protiváha pro čistě duchovní,// usilující vzhůru, za tím účelem, aby se člověk na zemi nevznášel jen v duchovních výšinách a nezapomínal při tom na svůj pozemský úkol. Rozum má také člověku sloužit k úlevě a pohodlí ve všem pozemském životě. Především však má sloužit k tomu, aby popud ke vznešenému, čistému a dokonalému, který spočívá v duchu //jako jeho nejvlastnější podstata,// přenesl do malého pozemského a přivedl tento popud k pozemsky viditelnému zapůsobení i ve hmotném. Rozum má sloužit jako pomocník živého ducha, jako jeho sluha! Ne však jako rozhodující a také ne všechno vedoucí! Má pomáhati vytvářeti pozemské, tedy hmotné možnosti ku provedení duchovního popudu a tlaku. Má býti nástrojem a sluhou ducha.+Jakmile se mu, tedy rozumu samotnému, trvale přenechá každé rozhodnutí, stane se vždy, jak je to také v Bibli správně naznačeno, že zvolí to, co je Bohu //nepřátelské// nebo od Boha //odvrácené,// čistě pozemské, mnohem nižší, k čemuž přece rozum jako jeho výkvět sám patří. Proto není schopen chápat nic vyššího.
  
-Ponechá-li se však veškeré rozhodování //jedině// rozumu, jako se to děje dnes, nezůstává pak již jen protiváhou, není již pomocníkem, nýbrž klade na vážky každého rozhodnutí //jen svou vlastní váhu.// To musí míti zcela přirozeně za následek //jen klesání,// protože rozum táhne dolů. Nemůže se při tom státi jinak, protože rozum patří ke hmotnosti a zůstává na ni pevně vázán, kdežto duchovní přichází shora. Místo aby pak podal duchovnu ruku ku pomoci, aby v  něm zesílil a vyrostl, odstrkuje silnější ruku, duchovnem mu podávanou a vyloučí ji ihned, jakmile se mu všechno přenechá. Nemůže jinak. Jedná v tom jen podle zákonů své vlastní podstaty.+Rozum člověk obdržel, aby mu v každém //pozemském// životě //poskytoval směrem dolů protiváhu// pro vzhůru usilující //čisté duchovno,// za tím účelem, aby se člověk na zemi nevznášel jen v duchovních výšinách a nezapomínal při tom na svůj pozemský úkol. Rozum má mu sloužit také k ulehčení a vytvoření pohodlí veškerého pozemského života. Především však k tomu, aby silné nutkání vzhůru k vysokému, čistému a dokonalému, které spočívá v duchu //jako jeho nejvlastnější podstata,// přenesl do malého pozemského a přivedl je k pozemsky viditelnému působení ve hmotném. Jako pomocník živoucího ducha, jako jeho sluha! Ne jako rozhodující a ne jako všechno vedoucí. Má tedy pomáhat vytvářet pozemské, tedy hmotné možnosti k uskutečnění duchovní touhy. Má být nástrojem a sluhou ducha.
  
-Avšak pozemský rozum stane se nepřítelem ducha teprve //tehdy,// když se povznesl //nad ducha!// Ne dříve. Stojí-li však pod vládou ducha, jak jest to podle vůle Stvořitelovy od přírody zařízeno, zůstává věrným sluhou, kterého možno jako takového //oceniti.//+Bude-li však //pouze// jemu přenecháno každé rozhodnutí, jak se to děje nyní, tak nezůstává již jen protiváhou, není více pomocníkem, nýbrž klade do misek vah každého rozhodnutí //jen své vlastní závaží// a to musí mít za následek zcela přirozeně //jen pokles,// protože rozum táhne dolů. Něco jiného se při tom nemůže stát, protože on přece patří ke hmotnosti a zůstává na ni pevně vázaný, zatímco duch přichází shora. Místo toho, aby pak ještě podal ruku duchovnímu ku pomoci, zesílil v něm a stal se velikým, odstrkuje duchovnem mu nabízenou silnější ruku a vylučuje ji, jakmile se mu všechno přenechá. Nemůže jinak, jedná v tom jen podle zákona své vlastní podstaty.
  
-Dá-li se mu však proti přírodním zákonům místo vládce, na které nepatří, bude nejbližším následkem, že potlačí vše, co by mu mohlo překážeti v tom, aby se udržel na vypůjčeném trůně. Zavře samočinně dveře, které by musely vrhnouti světlo na jeho nedostatky a úzkou omezenost, kdyby zůstaly otevřeny.+Avšak dobře si zapamatujte, že pozemský rozum je nepřítelem ducha teprve //tehdy,// když se pozvedne //nad// něj! Ne dříve. Neboť stojí-li //pod// vládou ducha, jak je to od přírody podle vůle Stvořitele zařízeno, tak zůstává věrným služebníkem, který se může jako takový //ocenit.// Avšak dá-li se mu proti přírodním zákonům vedoucí místo, na které nepatří, tak jako další následek potlačí všechno to, co by ho mohlo rušit v tom, aby se udržel na vypůjčeném trůnu. Samočinně zavírá bránu, která by při svém otevření musela vrhnout světlo na jeho nedostatky a úzké omezení.
  
-Jest to věrný obraz jednání //těch lidí,// kteří ve spořádaných poměrech a za dobrého vedení cítí růsti svou dovednost, přeceňují ji a při převratu pak neschopností k vyššímu vrhají lid v nouzi a bídu. Tito lidé nemohou nikdy dospěti k poznání a snaží se pak před sebou i před jinými svaliti všechnu vinu vlastní nemohoucnosti vždy jen na minulé. Právě tak jedná lidský rozum. Uzná zrovna tak málo, že nemůže nikdy působiti na místě vyššího ducha, aniž by přivodil nejtěžší škodu a konečně zánik. Jest to vše stále stejný obraz, stejné dění ve věčném opakování.+Je to věrný obraz //takového// jednání lidí, kteří v uspořádaných poměrech a pod dobrým vedením cítí růst svou dovednost, přeceňují ji, a při převratu následkem neschopnosti k vyššímu pak vrhají národ do bídy a úpadku. Jakož tito nikdy nemohou dospět k nějakému pochopení a veškerou vinu vlastní neschopnosti se snaží, před sebou a před jinými, uvalit vždy jen na minulost, právě tak málo uzná lidský rozum, že nikdy nemůže působit na místě vyš­šího ducha, aniž by přivodil nejtěžší škodu a nakonec zkázu. Ve všem je to stále stejný obraz, totéž dění ve věčném opakování.
  
-Nechť se člověk jednou sám klidně a jasně vmyslí v tento postup. Rázem bude mu všechno srozumitelné a zjeví se mu to také jako nejužitečnější.+Nechť se člověk jednou klidně a jasně vmyslí do tohoto dění samotného. Bude mu všechno rychle srozumitelné a musí se to také ukázat jako nejužitečnější.
  
-Tyto okolnosti také u zakladatelů církví a náboženství stáhly oponu nad velkou jednoduchostí Božské Pravdy, položily závory na každou možnost správného pochopení. Lidstvo nemohlo na sebe uvaliti nic strašlivějšího než toto dobrovolné omezení, tuto neschopnost pochopení všeho toho, co jest mimozemské, jež tvoří daleko větší část veškerého dění. Následkem této neschopnosti pochopení leží nyní toto vše doslova //nad// zúženým obzorem lidí.+Tyto okolnosti zatáhly také u zakladatelů církví a náboženství oponu nad velkou jednoduchostí Boží Pravdy, položily závoj nad každou možnost správného pochopení.
  
-Nechť bojuje jednou člověk proti této neproniknutelné zdi. Brzy bude muset poznati pravdu slov básníkových, že proti hlouposti i bohové bojuji //marně!//+Lidstvo nemohlo na sebe uvalit nic strašlivějšího než toto dobrovolné zúžení, neschopnost pochopení všeho toho, co leží mimo pozemské, tedy mnohem větší část veškerého dění. Doslova to tím však leží //nad// jeho zúženým obzorem.
  
-Tuto pevnou zeď mohou prolomiti jednotlivci sami pro sebe a jen z nitra, protože také z nitra byla postavena. //Ale oni nechtějí!//+Nuže nechť jednou člověk bojuje proti neproniknutelnosti této zdi. Bude muset velmi rychle poznat, jak se ukázalo být pravdivým slovo básníka, že proti hlouposti i sami bohové bojují //marně!//
  
-Proto také to všude dnes selhává. Kam se podíváme, všude jen obraz bezútěšných zmatků a mnohé bídy.+Tuto houževnatou zeď mohou prolomit jen jednotlivci sami za sebe jedině zevnitř, protože zevnitř byla zbudována. //Avšak oni nechtějí!//
  
-A na zříceninách nadýmá se pyšně a prázdně původce tohoto pustého zmatku … moderní člověk, jak sám se nejraději označuje. „Pokrokovec“, který ve skutečnosti trvale šel nazpět! Vyžaduje pro sebe obdiv a říká si také ještě „střízlivý materialista“. --+Tudíž je dnes všude selhání. Kam se podíváme, je obraz nejbeznadějnějších zmatků a mnohé bídy!
  
-Bolí hlava a člověka zmocňuje se ošklivost, prožívá-li to všechno s sebou, vidí-li jak mnoho dobra klesá tu s sebou, které by ve správném prostředí bylo krásně rozkvetlo, vidí-li jak tolik jiných tím trpí! Tu se vroucně vynoří modlitba: „Učiň //Ty konec, Pane, my// nemůžeme!“+A na troskách stojí prázdný, nafoukaný, pyšný původce chaotického zmatku … „moderní člověk“, jak sám sebe tak rád označuje. „Pokrokovec“, který byl ve skutečnosti trvale jdoucím zpět! Vyžaduje obdiv nazývá se také ještě „střízlivým materialistou“. —
  
-Ke všemu přicházejí také ještě stále četnější roztržky, stále rostoucí vzájemná nenávist, přes jednotnost jejich dobrovolného zotročení! Nenesou zde vinu ani zaměstnavatelé, ani dělníci, ani kapitál, ani jeho nedostatek. Také ne církev nebo stát, ani různí národové! Tak daleko přivedlo to pouze a jedině falešné stanovisko jednotlivců!+Bolí hlava a vzrůstá nevolnost, jakmile se to všechno prožije, když lze s ostatním vidět upadat tak mnohé dobro, které by ve správném prostředí bylo krásně rozkvetlo, a jakmile lze vidět tak mnohé další tím trpět, vroucně formuje se modlitba: „Učiň //Ty// konec, Pane! //My// nemůžeme!“
  
-I tak zvaní hledatelé Pravdy jsou dnes zřídka na pravé cestě. Devět desetin z nich stává se farizeji, kteří s přísnou kritikou shlížejí na své bližní a při tom se ještě mezi sebou horlivě napadají. Všechno jest falešné! Nejdříve musí teprve nadejíti neodvratné splnění strašlivého konce, než se někteří budou moci probuditi z tohoto spánku.+Ke všemu přicházejí také ještě mnohé roztržky, stále rostoucí vzájemná nenávist, navzdory jednotě jejich dobrovolného zotročení! Ani zaměstnavatelé, ani zaměstnanci nenesou na tom vinu, ani kapitál, ani jeho nedostatek, také ne církve ani stát, ani různé národy, nýbrž tak daleko to přivedly pouze a jedině falešné postoje jednotlivců!
  
-Ještě jest možný obrat! Pro každého! Ale brzy nadejde konečně „pozdě“ navždy! Stane se tak vzdor všem nadějím tak mnohých věřících, kteří holdují mylným názorům, že jest třeba více méně dlouhé doby nutné očisty podle druhu člověka, avšak že konečně jeho cesta musí přece zase vésti ke Světlu, k věčné radosti, ke štěstí v blízkosti Boží!+Dokonce i takzvaní hledatelé Pravdy jsou nyní jen zřídka na pravé cestě. Devět desetin z nich stává se jen farizeji, kteří domýšlivě kritizujíce hledí na své bližní, přičemž se ještě horlivě potírají. Všechno je falešné! Nejdříve ještě musí přijít nevyhnutelné naplnění strašlivého konce, dříve než se ještě někteří budou moci probudit z tohoto spánku.
  
-Tato myšlenka jest sice příjemnou útěchou, není však správná a neodpovídá pravdě. --+Ještě je možný obrat. Kohokoliv! Avšak brzy přijde konečné „příliš pozdě“ navždy, navzdory všem nadějím tak mnohých věřících, kteří holdovali mylným názorům, že je snad potřeba více méně dlouhé doby nutného očištění, vždy podle člověka samotného, takže však nakonec jeho cesta přece musí znovu vést ke Světlu, k věčné radosti, ke štěstí v blízkosti Boží!
  
-Přehlédněte ještě jednou klidně a jasně, ale v hrubých rysech veliký postup vzniku stvoření a lidí, kteří k němu patří. Pozorujte při tom bedlivě //prazákon stejnorodosti,// který jsem často vysvětloval. Pozorujte ho při tom se vším, co v sobě chová na nezměnitelných a nutných následcích ve veškerém dění.+Tato myšlenka je sice příjemnou útěchou, avšak není správná a neodpovídá Pravdě. —
  
-Hmotnost, podobna velikému poli, probíhá v obrovském koloběhu na //nejspodnějším// okraji veškerého stvoření, jako nejtěžší. Ze samotného prasemene, které jest o sobě v neustálém pohybu, se teprve vyvíjí a vždy více se v sobě sráží. Konečně tvoří nám viditelné hvězdy, k nimž patří tato Země. Tak dozrává až k  nejvyššímu rozkvětu a plodu, což odpovídá naší době. Pak v příští přezrálosti podle tvůrčích zákonů opět sama ze sebe se rozpadne, rozloží se zpět v prvotní semeno. Jak postupuje toto semeno dále věčným koloběhem, dostává se mu opět příležitosti, aby se svěží silou opět vázalo a znovu utvářelo. --+Přehlédněme ještě jednou klidně a jasně, avšak v hrubých rysech veliký vznik stvoření a lidí k němu patřících. Pozorujte při tom důkladně //prazákon stejnorodosti,// který jsem tak často vysvětloval, se všemi nezměnitelnými, nutnými následky ve veškerém dění, které v sobě skrývá:
  
-Takový jest celkový obraz, pozorovaný klidně s výšin.+Hmotnost táhne se jako velké pole v obrovském koloběhu na //nejspodnějším// okraji celého stvoření, jako to, co je v něm nejtěžší. Z prasemene se v sobě v neustálém pohybu trvale vyvíjí, stále více se slučuje, utváří až do námi viditelných souhvězdí, k nimž náleží tato země. Takto dozrává až k nejvyššímu rozkvětu a ovoci, čemuž odpovídá naše doba, aby se pak v přicházející přezrálosti opět sama ze sebe podle zákonů stvoření zcela rozpadla, rozložila se zpět v prasemeno, které pokračujíc dále stále znovu dostává příležitost čerstvě se spojit k novému utváření. —
  
-Hmotné o sobě není nic více než látka (materie), která slouží k tvarům a obalům. Nabývá života jen tehdy, když je proniknuta nehmotně bytostným. Toto bytostné spočívá //nad// hmotou a vázáním ji prozáří.+Takový je celkový obraz, klidně pozorovaný z výšin.
  
-Vázání tohoto hmotného s nehmotným bytostným tvoří základ k dalšímu vývoji. Z bytostného tvoří se také všechny duše zvířecí.+Hmotné samo o sobě není nic jiného než látka, která slouží k formám, obalům, a k životu přichází, jakmile je proniknuta //nad// ní spočívajícím nehmotným bytostným a následně prožhavena tímto spojením.
  
-//Nad// oběma těmito základními oddíly, nad hmotným a také nad bytostným, jest jako nejvyšší oddíl stvoření ještě duchovno. Jest to podstata pro sebe, jak moji posluchači již vědí. Z tohoto duchovna vycházejí prasemena, která se chtějí vyvinouti k sebe vědomým lidským duchům.+Spojení tohoto hmotného s nehmotným bytostným vytváří základ k dalšímu vývoji. Z bytostného vytváří se také všechny duše zvířecí.
  
-Takové zrno ducha může dozráti k sebe vědomému lidskému duchu //jen// v poli hmotnosti. Podobně jako pšeničné zrno v orné půdě vyroste až do zralého klasu.+//Nad// oběma základními částmi, hmotným a bytostným, leží jako nejvyšší díl stvoření ještě //duchovno.// Je to podstata sama pro sebe, jak moji posluchači přece již ví. Z tohoto duchovna vychází semínka, která se chtějí stát sebevědomými lidskými duchy.
  
-Vniknutí tohoto zrna ducha nebo duchovního zárodku do hmotného pole jest však možno teprve tehdy, až toto pole dospělo k určité vývojové výši, která odpovídá podstatě duchovna, které jest nejvyšším v celém stvoření.+//Jen// v půdě hmotnosti může takovéto semínko duchovna dozrát k sebevědomí lidského ducha, stejně jako zrno pšeničné v orné půdě ve zralý klas.
  
-To jest pak //ona// doba, kdy stvoření zplodí nejvýše vyvinuté tělo zvířecí, které nemůže již stoupati dále ve vývoji pomocí zvířecí duše z bytostného.+Avšak jeho vniknutí do hmotného pole je možné teprve tehdy, když toto dosáhlo určité výše vývoje, která odpovídá podstatě v celém stvoření nejvýše stojícího duchovna.
  
-Malý obraz opakování tohoto velkého světového dění podává později také vždy znovu pozemské zrození duše lidské. V člověku, jakožto v koruně stvoření, tedy v nejvyšší stvořené bytosti, zrcadlí se vůbec celé světové dění. Také lidská duše může v mateřském lůně proniknouti do tvořícího se dětského těla teprve tehdy, když toto tělo dospělo ke zcela určité zralosti. Ne dříve. Nutný stav zralosti uvolňuje teprve duši cestu, aby mohla vejíti. Tato doba je //uprostřed// těhotenství.+To je //ta// doba, ve které stvoření zplodí nejvýše vyvinuté tělo zvířecí, u něhož již není možné další zdokonalení skrze duši zvířecí z bytostného.
  
-Tak také ve světovém dění spadá doba nejvyššího vývoje zvířecího těla rovněž doprostřed, tedy do poloviny koloběhu veškeré hmotnosti! Nechť si toho posluchač dobře všimne. Poněvadž tehdy na tomto bodu //bytostné// ve zvířecí duši dospělo ve vývoji těla ze hmotnosti //k nejvyššímu,// uvolnilo v důsledku tohoto nejvyššího vývoje automaticky pak cestu pro vniknutí //duchovna,// stojícího //nad ním!//+Malý odraz, opakování tohoto velkého světového dění, dává například také opět znovu pozemské narození lidské duše, jakož se přece v člověku, koruně stvoření, tedy v nejvýše stvořeném tvoru, vlastně odráží celé světové dění. Také lidská duše může vniknout do dětského těla tvořícího se v mateřském lůně teprve tehdy, když toto tělo dosáhlo zcela určité zralosti. Ne dříve. Teprve nutný stav zralosti uvolňuje duši cestu k vniknutí. Tento okamžik spočívá //uprostřed// těhotenství.
  
-Toto duchovní semeno jako nejnepatrnější v říši své duchovní stejnorodosti mohlo vejíti jen do nejvyššího mistrovského díla bytostného, které jest pod duchovnem. Vešlo tedy do těla zvířecího, jež tímto bytostným bylo přivedeno k nejvyššímu vývoji.+Tak spadá také ve velikém světovém dění doba nejvyššího vývoje zvířecího těla rovněž doprostřed, tedy do poloviny koloběhu veškeré hmotnosti! Posluchač nechť si toho důkladně všimne.
  
-Duchovno chápe se při tomto vniknutí v důsledku své vyšší podstaty přirozeně ihned veškeré vlády a může jím obývané tělo, tak jako celé jeho pozemské okolí, vésti ještě k dalšímu a vyššímu vývoji, což by již bytostné nebylo mohlo. Při tomto vývoji těla i pozemského okolí vyvíjí se zcela samozřejmě současně také duchovno.+Protože tehdy na tomto bodu dosáhlo //bytostné// zvířecí duše ve vývoji těla ze hmotnosti toho //nejvyššího,// byla teprve touto okolností samočinně uvolněna cesta pro vniknutí //nad ním// stojícího //duchovna!//
  
-Takový jest běžný obraz všeho dění //ve// stvoření. Přesné jednotlivosti podám ještě v pozdějších přednáškách do nejmenší podrobnosti.+Nyní duchovní semínko jakožto nejmenší ve své duchovní stejnorodosti mohlo vstoupit opět jen do nejvyššího mistrovského díla pod ním stojícího bytostného, tedy z něj nejvýše vyvinutého těla zvířecího.
  
-Patříme //k nejprvnější// části tohoto koloběhu hmotnosti. Stojíme jako první v popředí a na špici jeho oběhu. Před námi nebylo nic podobného. Avšak po nás bude to věčně.+Při tomto vniknutí přirozeně bere do ruky vlivem své vyšší podstaty ihned veškerou vládu a může jím obývané tělo, jakož i celé své pozemské okolí vést k ještě vyššímu vývoji, což by bytostné nebylo mohlo. Při tom se zcela samozřejmě vyvíjí současně také duchovno.
  
-Všechno dění koná tedy část stvoření, ke které patříme také my, po prvé a přede všemi jinými. Proto také má Země velikou a zcela zvláštní úlohu, protože na ní jako na nejzralejším hrubohmotném světovém tělese má se odehrávati všechno rozhodující světové dění.+Takový je letmý obraz veškerého dění //ve// stvoření, jehož přesné podrobnosti ještě podám v pozdějších přednáškách, až do všech nejmenších částí.
  
-To, co dnes prožíváme a co jest před námi, není tedy ještě žádné opakování. Není to něco, co by kdy bývalo ve světovém dění! --+Patříme k //nejprvnější// části tohoto koloběhu hmotnosti, stojíme jako první v popředí a na špici jeho oběhu. Před námi nebylo nic stejného druhu, avšak po nás to bude věčně.
  
-Vraťme se k prvnímu vstupu zárodku lidského ducha do této hmotnosti, tedy k  polovině jejího koloběhu. Tehdejší nejvýš vyvinutá zvířata, která dnes mylně označujeme jako prvotní lidi, vymřela. Z těchto nejvýš vyvinutých zvířat byla vedena k zušlechtění jen //ta// těla, do kterých vnikly místo bytostných duší zvířecích //zárodky duchovní.// Tyto zárodky ducha zrály v nich v mnohém prožívání, povznesly tělo zvířecí až k dnes nám známému tělu lidskému a rozdělily se v rasy a národy. --+Ta část, ke které patříme také my, koná tedy všechny události poprvé a přede všemi ostatními. Proto hraje také země zvláštní velikou roli, protože se na ní jakožto na nejzralejším hrubohmotném světovém tělese má odehrát všechno rozhodující světové dění.
  
-Velký pád do hříchu byl za nimi. Byl prvním činem dobrovolného rozhodnutí po uvědomění zárodků ducha a spočíval v tom, že rozum byl povýšen //nad// ducha. Tím vyrostl dědičný hřích těžkých následků, který velmi záhy přivedl k zralosti lehce a také zřetelně poznatelné prázdné plody panství rozumu. Dědičný hřích jest mozek vyvinutý jednostranně, s jednostrannou rozumovou činností, který jako takový se trvale dědí. Zmiňoval jsem se již často o této skutečnosti ((Přednáška: [[dedicny_hrich]])) a časem promluvím o ní ještě obšírněji. Najdou se jistě také ještě lidé, kteří podle takto ukázaného směru mohou radostně pomáhati na velkém díle osvěty.+Není to tedy ještě žádné opakování, co nyní prožíváme a co leží před námi. Nic, co by se někdy vyskytlo ve světovém dění! —
  
-Nezadržitelně pokračoval koloběh na své dráze. Ale zbloudilé lidstvo přinášelo do nutného pokroku váznutí a zmatek. Uprostřed zmatku dostal se národ židovský pod známou těžkou knutu Egypťanů. Bědami a silnou touhou po osvobození mohly duše rychleji zráti. Spěchaly duchovně přede všemi jinými, protože tímto silným vzrušením bezpohlavních citů mohly pojednou řádně nahlížeti do sebe samých i do duší svých utlačovatelů! Když jasně pocítili, že všechno pozemské a také nejbystřejší chytrost rozumu nemohly již pomoci, a když poznali při tom i prázdnotu své duše, naučilo se jejich duchovní oko hleděti bystřeji. Konečně vynořil se zvolna pojem skutečného Božství pravdivějšího a vyššího než je měli dosud. A jejich modlitby, proniknuté bolestí, stoupaly mnohem vroucněji vzhůru.+Pojďme zpět k prvnímu vstoupení lidského duchovního zárodku do této hmotnosti, k polovině koloběhu hmotnosti. Tehdejší nejvýše vyvinutá zvířata, která se dnes mylně nazývají jako pralidé, vymřela. Jen //ta// těla z nich byla přivedena k zušlechtění, do kterých vnikly //duchovní zárodky// namísto bytostných duší zvířecích. Duchovní zárodky, zrající v nich rozličnými prožitky, pozvedly tělo zvířecí až k nám známému tělu lidskému a rozdělily se do ras a národů. – Velký pád do hříchu byl za nimi. On byl prvním činem dobrovolného rozhodnutí po sebeuvědomění duchovních zárodků, spočívajícím v povýšení rozumu //nad// ducha, a připuštěním dozrání těžkých následků dědičného hříchu, který velmi brzy přivedl ke zralosti zřejmé a také lehce poznatelné prázdné ovoce nadvlády rozumu. Dědičný hřích je vlivem jednostranné rozumové činnosti rovněž jednostranně vyvinutý mozek, který se jako takový trvale dědí. Uváděl jsem již často tuto skutečnost ((Přednáška: [[dedicny_hrich]])) a budu o ní mluvit časem ještě mnohem podrobněji. Najdou se snad také ještě lidé, kteří na základě takto ukázaného směru mohou radostně pomáhat na velkém díle objasnění.
  
-Tím mohl se národ židovský státi vyvoleným. Pak předcházel duchovně všem ostatním, protože měl do té doby nejčistší názor na pojem Božství, pokud to bylo tehdy možno při stavu zralosti lidské duše.+Nezadržitelně se ubíral koloběh po své dráze. Avšak zbloudilé lidstvo přinášelo do nutného pokroku váznutí a chaos. Uprostřed chaosu přišel národ Židů pod známou těžkou porobu Egypťanů. Nouze a silná touha po osvobození poskytla duším rychlejší zrání. Tím předběhly duchovně všechny ostatní, protože tímto silným jitřením cítění oproštěného od pudů pojednou správně nahlížely do sebe samých a také do duší svých utiskovatelů! Jakmile jasně cítily, že všechno pozemské a také nejostřejší bystrost rozumu již nemohou pomoci, přičemž poznaly také prázdnotu své duše, naučil se duchovní zrak vidět ostřeji a pozvolna se konečně vynořil pojem samotného Božství, opravdovějšího a vyššího, než jej doposud měly. A bolestí proniknuté modlitby opět stoupaly vzhůru mnohem vroucněji.
  
-Prosím, abyste nezaměňovali duchovní zralost s naučeným věděním, nýbrž vždy znovu uvážili, //že duchaplný// znamená cituplný!+//Tím// mohl se národ Židů stát povolaným, který všechny jiné duchovně předchází, protože měl až do té doby nejčistší pohled na pojem Božství. Nakolik to tehdy při stavu zralosti lidských duší bylo možné.
  
-Tehdejší největší duchovní zralost Židů uschopnila je také k tomu, že jim byla Mojžíšem zjevena jasná vůle Boží ve formách zákonů. Tyto zákony znamenají pro další vývoj nejvyšší poklad a poskytují nejlepší a nejmocnější oporu.+Prosím, nezaměňovat duchovní zralost s naučenými vědomostmi, nýbrž vždy opět uvážit, že //duchaplný// znamená //cituplný!//
  
-Jako se světové dění zcela přirozeně vždy shrne jen kolem nejzralejšího místa, tak se všechno tehdy znenáhla soustřeďovalo na tento duchovně stále více zrající národ Židů. --+Tehdejší největší duchovní zralost Židů je také uschopnila, aby obdrželi skrze Mojžíše jasnou Boží vůli ve formě zákonů, které znamenaly nejvyšší poklad k dalšímu vývoji a poskytovaly nejlepší a nejsilnější oporu.
  
-Nesmí se však ani zde zaměňovati světové dění s pozemskými světovými dějinami, které jsou velmi vzdáleny od skutečného světového dění a podávají po většině jen působení //svobodné vůle// lidského ducha, často tak nesprávně používané. Tato vůle hází vždy do skutečného dění jen mnoho kamení a často zaviňuje přechodné odchylování a pozemská zbloudění. Židovský národ předcházel tehdy ve svém náboženském kultu ostatní národy a byl tím ve svém názoru také nejblíže Pravdě.+Jako se zcela přirozeně světové dění semkne vždy jen na nejzralejší místo, tak soustřeďovalo se to tehdy pozvolna na tento duchovně stále více zralý lidský národ Židů. —
  
-Přirozený následek toho byl, že ve zvratném účinku muselo také ohlášení inkarnace ze Světla přijíti jenom touto cestou, která byla ze všech nejsprávnější a proto se mohlo po ní přijíti až do nejbližší blízkostí Světla. Jiné cesty ostatních národů nebyly uvolněny pro takovou možnost, poněvadž následkem omylů byly dále vzdáleny od Pravdy.+Avšak zde se opět nesmí zaměňovat světové dění s pozemskými světovými dějinami, které leží daleko od samotného dění světového a zpravidla zpětně podávají jen důsledky tak často falešně používané //svobodné vůle// lidského ducha, který hází do skutečného dění vždy jen mnoho kamení, a tím často vytváří dočasné vybočení a pozemský zmatek.
  
-Podle zákona stejnorodosti, který jest nutný pro toto působení, nemohlo ani býti jinak. Ten, kdo přinášel Pravdu ze Světla, mohl jíti při svém vtělení jen po té cestě, která byla této Pravdě nejblíže a ve své podobnosti šla Světlu nejdále vstříc. Jen to dává nutnou oporu a přitahuje. Naproti tomu falešné názory odpuzují a zcela pravidelně uzavírají cestu k proniknutí a příchodu ze Světla.+Národ Židů stál tehdy ve svém náboženském kultu před ostatními, a tím byl ve svém pohledu Pravdě nejblíže.
  
-Zákon zvratného působení a stejnorodosti musí i zde přijíti k plné platnosti. Prazákony otvírají nebo zavírají cestu ve svých stejnoměrných neúchylných projevech.+Přirozeným následkem toho bylo, že vzájemným působením muselo přijít oznámení inkarnace ze Světla také jen po této cestě, protože ona jakožto nejsprávnější mohla vést až do jeho nejtěsnější blízkosti. Jiné cesty nemohly být vlivem jejich dalšího vzdalování se od Pravdy k takové možnosti schůdné, protože vedly skrze omyly.
  
-Tyto okolnosti podávají zároveň samočinně důkaz, že //ten// národ, ve kterém se vtělil Kristus jako velký nositel Pravdy, musel míti nejčistší názor o Božství a jeho působení. Jiná tehdy existující náboženství //nebyla// tak blízko Pravdě. Například budhismus nestál a nestojí Pravdě tak blízko, ale v mnohých věcech bloudí. Neboť zákony ve stvoření neklamou. Při klidném přemýšlení musí se tím každý ocitnouti na pravé dráze a bude brzy prost kolísání. --+Nebylo to také opět vůbec možné jinak, než že podle zákona a za působení nejnezbytnější stejnorodosti mohl nositel Pravdy ze Světla při své inkarnaci vkročit jen na //tu cestu,// která této Pravdě bezpodmínečně leží nejblíže a nejdále jí vychází vstříc ve své podobnosti. Jen to dává nutnou oporu a přitahuje, zatímco falešné mínění odpuzuje a cestu k proniknutí a příchodu ze Světla přímo uzavírá.
  
-A když zatím i mezi Židy začala v náboženství znovu vláda rozumu a vypěstovala nečisté šplhařství, tu pomohla těžká pěst Římanů, že aspoň hrstka zůstala v  pravém poznání, aby se mohlo naplniti slovo.+Zákon vzájemného působení a stejnorodosti nevyhnutelně musí přijít také zde k plné působnosti. Prazákony otevírají nebo uzavírají cestu ve svých stejnoměrných nezvratných účincích.
  
-Moji posluchači musí se snažiti, aby hlouběji a obsáhleji sledovali působení zákonů v jejich nutné činnosti a to hlavně zákona stejnorodosti, zvratného působení a tíže. Nechť je promyslí všemi směry a hledají v nich všechny jemnosti. Záhy poznají v nich všeobsáhlost, trvalost a také životnost. Jakmile budou opatřeni těmito klíči, vyznají se rychle v každém dění. Uvidí, že to jest vskutku universální klíč, kterým mohou otevříti každou bránu. Ne však fantastičností a zbytečnou mystikou, nýbrž jasným pohledem poznání bez mezer. --+Tato skutečnost poskytuje současně a samočinně důkaz o tom, že //ten// národ, ve kterém se Kristus jakožto veliký nositel Pravdy inkarnoval, musel mít nejčistší pohled na Božské a jeho působení, a že tedy všechna ostatní tehdy existující náboženství //nedošla// k Pravdě tak blízko. Například buddhismus //nestojí// a //nestál// tudíž tak blízko Pravdě, nýbrž v mnoha věcech bloudí. Neboť zákony ve stvoření jsou neklamné. Při klidném uvažování musí tím každý přijít na pravou cestu a být brzy zbaven svého kolísání. —
  
-Duchovní zárodek může proniknouti jen do oné části světa, která jest ve správném poměru k jeho dosud nehotovému, ale přece vždy vyššímu duchovnímu druhu. Nikdy však nemůže proniknouti do takové části, která není dosud k tomu zralou. Právě tak rovněž nemůže vejíti do části přezrálé, jakou je dnes náš svět, ve kterém mohou žíti již jenom duše mnohokráte vtělené. Při inkarnaci nositele Pravdy ze Světla není postup jiný. Jeho příchod může se státi jen v té části lidstva, která jest k tomu nejzralejší. U posla //z Božství// musely podmínky všech zákonů býti splněny co //nejpřísněji.// Mohl se tedy zroditi jen do //těch// názorů, které vycházely Pravdě vstříc nejvíce.+Avšak když se mezitím i mezi Židy navrátila do náboženství nad­vláda rozumu a vypěstovala nečistou ctižádost, tu pomohla opět těžká pěst Římanů, že alespoň hrstka zůstala v pravém poznání, aby se Slovo mohlo naplnit.
  
-Zárodek ducha může proniknouti do hmotnosti teprve //tehdy,// když bytostné dospělo ve svém působení až k svému nejvyššímu bodu. Bez vniknutí duchovního zárodku nastala by nyní stagnace a tím krok zpět. Právě tak bylo před Kristovým příchodem dosaženo ve hmotnosti bodu, kdy duchovno //ve zbloudění// následkem dědičného hříchu //nemohlo dále!// Svobodná vůle, spočívající v duchovnu, místo aby všechno stávající poháněla kupředu, //podvázala// vývoj ve stvoření, který usiloval vzhůru. Povýšením rozumu zavedla všechny schopnosti člověka //jednostranně// pouze do hmotného. To byl okamžik nejvyššího nebezpečí.+Moji posluchači se musí snažit, aby jednou hlouběji a obsáhleji sledovali účinky zákona nezbytné stejnorodosti v projevu činnosti, jakož i vzájemného působení a tíže, promysleli je ve všech směrech a hledali v nich všechny jemnosti. Brzy v nich budou poznávat všeobsáhlost a trvalost, jakož i živoucnost. Vyzbrojeni tímto klíčem, vyznají se rychle a náležitě v každém dění. Musí vidět, že to je skutečně univerzální klíč, se kterým mohou otevřít každou bránu. Ne však fantastičností a nepotřebnou mystikou, nýbrž s jasným pohledem bezmezerného poznání. —
  
-Bytostné, //nemající// svobodné vůle, provedlo vývoj ve stvoření zcela přirozeně a tedy podle Božské vůle Stvořitelovy //správně.// Ale duchovno //se// //svou// svobodnou vůlí učinilo se k tomu pádem do hříchu neschopným a do dalšího vývoje hmotnosti přivedlo jen zmatek a zdržení. Nesprávné použití dané mu moci k řízení Božské tvůrčí síly, které bylo třeba k dalšímu povznesení ve zralé hmotnosti, muselo dokonce vésti //k sestupu,// místo k nejvyššímu vývoji. Lidský duch po pádu do hříchu násilně zdržoval každý //skutečný// pokrokový vývoj. Vždyť pozemsky technické vymoženosti nejsou žádným skutečným pokrokem ve smyslu světového dění, jak je Bůh chtěl!+Stejně jako může duchovní zárodek proniknout jen do světové části stojící ve správném poměru k jeho ještě nehotovému, avšak přece vyššímu duchovním druhu, nikdy však do části k tomu ještě nedozrálé, rovněž tak do již dozrálé, jakou je dnes naše světová část, ve které mohou žít již jen mnohokrát vtělené duše, tak není jiný postup při inkarnaci nositele Pravdy ze Světla. Jeho příchod může nastat jen do té části lidstva, která je k tomu nejzralejší. U posla z //Božského// musely být přitom splněny podmínky všech zákonů co //nejostřeji.// Mohl být zrozen tedy jen do //těch// názorů, které Pravdě vycházely vstříc nejvíce.
  
-//Bylo proto třeba nejrychlejší pomoci a zakročení samotného Stvořitele!//+Stejně jako duchovní zárodek může vniknout do hmotnosti teprve //tehdy,// když bytostné dospělo v působení až ke svému nejvyššímu bodu, kdy bez vniknutí duchovního zárodku by nastal stav klidu a tím zpětný chod, tak bylo před Kristovým příchodem dosaženo zde ve hmotnosti bodu, kdy duchovno ve //zbloudění// následkem dědičného hříchu //nemohlo dále!// V duchovním spočívající svobodná vůle, místo aby podporovala všechno stávající, tak //podvázala// k výšinám chtěný vývoj ve stvoření a všechny své schopnosti vlivem povýšení rozumu zavedla //jednostranně// jen do hmotného. To byl okamžik nejvyššího nebezpečí!
  
-Každé další století bylo by pak zlo zhoršilo tak, že by časem byla úplně vyloučena možnost k Božské pomoci, protože vláda rozumu byla by zvolna zničila každé pochopení pro všechno skutečně duchovní a tím spíše pak Božské. Pak by tu chybělo každé kotviště k nějakému vtělení ze Světla! //Muselo se tedy jednati rychle!// Neboť ještě nebyla doba Syna Člověka, který se tehdy nalézal již ve vývoji a výchově pro svůj úkol.+Bytostné, //aniž// by mělo vlastní svobodnou vůli, provedlo zcela přirozený vývoj stvoření //správně,// tedy podle Boží vůle Stvořitele. Avšak duchovno //se// svou svobodnou vůlí skrze pád do hříchu se k tomu učinilo neschopným a přineslo jen zmatek a zdržení do dalšího vývoje hmotného. Falešné použití dané mu moci k řízení Boží tvůrčí síly jakožto nutnému povznesení ve zralé hmotnosti muselo vést dokonce k //sestupu,// místo k nejvyššímu vývoji. Lidský duch násilně zdržoval pádem do hříchu každý //skutečný// vývoj vpřed; neboť pozemsky technické vymoženosti nejsou žádným skutečným pokrokem ve smyslu Bohem chtěných světových událostí! //Proto byla nutná co nejrychlejší pomoc, zákrok Stvořitele samotného!//
  
-Z této potřeby vzniklo velké Božské mysterium, že Bůh přinesl stvoření tu oběť, že poslal část Božství k zemi, aby bylo přineseno Světlo zbloudilým!+Každé další století by pak zlo zvětšilo tak, že by možnost cesty k Boží pomoci zůstala časem zcela vyloučena, protože by nadvláda rozumu pozvolna zcela odřízla každé pochopení všeho skutečně duchovního, tím spíše Božského. K inkarnaci ze Světla by pak chybělo jakékoliv kotviště!
  
-//Tento příchod Kristův nebyl zpočátku předvídán!//+//Muselo se tedy jednat rychle,// protože ještě nebyla doba Syna Člověka, který se tehdy nacházel již ve vývoji ke svému úkolu.
  
-Jen nesprávné použití svobodné vůle lidstvem v pádu do hříchu a následky tohoto činu učinily nutným Božský zásah proti jeho prvotní vůli! //Bytostné splnilo// ve hmotnosti svůj úkol a dovedlo ji na správný stupeň vývoje. Vyšší //duchovno// však úplně vinou lidí //selhalo.// Ba ještě hůře. Použilo danou mu sílu rozhodování přímo k opaku a stalo se tak //nepřátelským// Božskému chtění a to pomocí vlastní síly Božského, která byla přenechána duchovnu k používání. Člověk může si domysleti sám, jak velká jest to vina.+Z této nutnosti povstalo velké Božské mysterium, kdy Bůh přinesl stvoření onu oběť tím, že poslal k zemi část Božství, aby přinesla Světlo zbloudilým!
  
-Narození Kristovo nebylo tedy splněním zaslíbení a zjevení, která slibovala lidským duchům věčného prostředníka jako dar Boží! Byl to //nouzový akt// Boží pro celé stvoření, jemuž hrozilo pohřbení zbloudilým lidským duchem.+//Tento příchod Kristův nebyl na počátku ještě předvídán!//
  
-Přináší to s sebou i to, že v Ježíši Nazaretském vtělená část Boží musela opět zcela vejíti k Otci, k Božskému, jak Kristus sám mnohokráte zdůraznil. Musí se s ním opět sjednotiti. Tato skutečnost rovněž dokazuje, že Kristus nemůže býti zaslíbeným, věčným prostředníkem mezi Bohem a stvořením, že nemůže býti k tomu zaslíbeným Synem Člověka!+Jen falešné použití svobodné vůle lidstvem v pádu do hříchu a jeho následky učinily nutným Boží zásah proti Jeho prvotnímu chtění! //Bytostné// ve hmotnosti //splnilo// v rozvoji stvoření svůj úkol, avšak vyšší //duchovno// díky lidem zcela //selhalo!// Dokonce ještě hůře; neboť použilo danou mu sílu rozhodování přímo k opaku, a stalo se tím //nepřátelské// Božímu chtění, s Jeho vlastní, duchovnu k použití přenechanou silou. Jak velká je to vina, si člověk může domyslet sám.
  
-Syn Člověka jest posledním pokrokem pro stvoření. Jest odevždy předurčen pro konec první části hmotnosti. Stvoření půjde pak dále pravidelně svou cestou, v čele se Synem Člověka jako věčným prostředníkem, který tím zároveň jest a zůstane nejvyšším //sluhou// Božím. Kristus, Syn Boží, byl částí Božského a musel proto znovu vejíti v Božské. Syn Člověka jest výkonný sluha Boží, který jest vyslán z Božského, ale nikdy nemůže zcela vejíti zpět v Božství, protože přijal vedle Božského původu jako neodlučitelné vlastnictví také čistě duchovní. To ho zdržuje od trvalého znovu vejítí do Božského. //Tím se pak// teprve splní ono zjevené zaslíbení //věčného// prostředníka mezi Bohem a jeho stvořením, ke kterému patří také lidstvo. --+Kristovo narození //nebylo// tedy splněním zaslíbení a zjevení, která lidským duchům slibovala jako Boží dar věčného prostředníka! Nýbrž to byl //nouzový// Boží //akt// pro celé stvoření, jemuž hrozilo podlomení vlivem zbloudilého lidského ducha.
  
-Takový jest běh světového dění až do konce. Jedno vyplývá zcela přirozeně ze druhého. Pochopí-li se správně pád do hříchu a k němu jako nutný nouzový akt připojující se nepředurčený příchod Kristův, pak není porozumění pro ostatní věci tak těžké a všechny mezery vyplní se samy sebou. Odpadnou nerozřešené otázky.+To přináší s sebou také to, že tehdy v Ježíši z Nazareta vtělená část Boží musí opět zcela vejít k Otci, do Božského, jak to Kristus sám často zdůrazňoval. Musí opět s Ním být jedno. Tato skutečnost rovněž dokazuje, že nemůže být zaslíbeným věčným prostředníkem mezi Bohem a stvořením, není k tomu zaslíbeným Synem Člověka!
  
-Brány k ráji otevřely se pro //zralé// lidské duchy teprve Kristovým poselstvím. Do té doby nebyla tu ještě schopnost správně chápati cestu k ráji. Kdyby nebyla přišla ihned pomoc, musela by se v průtahu ztratiti tato cesta následkem zbloudění lidských duchů úplně. Poselství platilo pro lidi na zemi i pro zesnulé, tak jako //každé// Boží poselství, jako každé slovo světlé Pravdy.+Ten je posledním pokrokem pro stvoření a je odedávna předurčen pro konec první části hmotnosti, načež se stvoření pak bude v souměrnosti ubírat dále, v čele se Synem Člověka jakožto věčným prostředníkem, který tím je a zůstává zároveň nejvyšším //služebníkem// Božím. Kristus, Syn Boží, byl částí Boží, a musel proto opět zcela vejít do Božského. Syn Člověka je výkonný služebník Boží, který je vyslán z Božského, avšak nikdy nemůže opět //zcela// vejít do Božství, protože k neoddělitelnému vlastnictví kromě Božského původu přijal také čistě duchovní. To mu brání v trvalém opětovném vstupu do Božského. Teprve //tím// se naplňuje ono zjevení zaslíbení //věčného// prostředníka mezi Bohem a Jeho stvořením, ke kterému lidstvo přece také patří. —
  
-Lidé slyšeli v poselství Kristově také o lásce. Do té doby slýchali pouze o přísnosti zákonů. Také by do té doby nebyli schopni tuto lásku pochopit, Nyní však měli ji vyvíjeti v sobě. Ale tímto poselstvím lásky nerušily se zákony, nýbrž byly jen naplněny. Měly zůstati jako pevný základ a v jejich účincích byla skryta tato láska. --+Takový je běh světového dění až do konce. Jedno vyplývá zcela přirozeně z druhého. Je-li pochopen správně nejdříve pád do hříchu a po něm následující nepředurčený příchod Kristův jakožto nutný akt, nebude pak pochopení toho dalšího těžké a všechny mezery se samy od sebe vyplní. Nevyřešené otázky odpadnou.
  
-Později snažili se lidé stavěti na těchto slovech Syna Božího. Jaké mnohé omyly vznikly při tom následkem falešných předpokladů, na to jsem již poukázal na počátku své přednášky.+Brány k ráji byly pro //zralé// lidské duchy otevřeny teprve skrze Kristovo poselství. Schopnost také správně chápat cestu tam, zde nebyla až do té doby. Avšak při oddálení by se musela opět ztratit vlivem zbloudění lidských duchů, pokud by pomoc nebyla přišla ihned. Poselství platilo jak pro pozemské lidi, tak pro zesnulé, jako //každé// Boží poselství, každé Slovo světlé Pravdy!
  
-Pozorujme znovu ještě křesťanské víry. Můžeme se z nich nejlépe poučiti a tímto poučením pak jako paprsky ozářiti //všechna// náboženství. Všude najdeme tytéž chyby.+Lidé slyšeli v něm po přísnosti zákonů také o lásce, kterou by doposud ještě nemohli pochopit, avšak kterou měli nyní v sobě rozvinout. Ale skrze toto poselství lásky nebyly zákony zbořeny, nýbrž jen vystavěny. Měly zůstat jako pevný základ, jehož účinky v sobě takovouto lásku skrývaly. —
  
-Každý malý i velký nositel Pravdy trpěl bez výjimky posměchem i pohrdáním, pronásledováním i útoky od svých spolubližních. Vždyť stejně jako dnes považovali se za příliš chytré a moudré, než aby skrze posly svého Stvořitele přijali prohlášení jeho vůle. Zvlášť proto, že tito poslové opravdu nikdy nepřicházeli z vysokých škol lidstva!+Na tomto Slově Syna Božího snažili se také později stavět, avšak vznikly při tom velké omyly vlivem příliš falešných předpokladů, na což jsem již poukázal na začátku své přednášky. —
  
-Prohlášení Boží vůle jest v podstatě vždy jen výklad postupu a vývoje jeho stvoření, v němž lidé žijí a k němuž patří. Avšak znáti stvoření znamená všechno! Zná-li je člověk, pak jest pro něho velmi lehko, aby využil všeho, //co// v sobě chová a nabízí. Toto využitkování přináší mu //veškeré výhody.// Tím také záhy pozná a splní skutečný účel života. Napomáhaje všemu, bude stoupati vzhůru ke Světlu, sobě k radosti, svému okolí jen k požehnání.+Pozorujme ještě jednou křesťanské dějiny. Lze si z nich vzít to nejlepší poučení a těmito paprsky osvětlit stejně tak //všechna// náboženství. Všude najdeme tytéž chyby.
  
-Ale lidé vysmáli se každému poslu a tím i samotnému poselství. Ani jednou se nestalo, aby ho uvítali, i když konal sebe větší dobro. Vždy zůstával pohoršením. Dá se to ovšem lehce vysvětliti působením rozumu, který jest nepřátelský Bohu a má v sobě důkaz skutečnosti tohoto nepřátelství. Kristus líčí tento děj jasně v poukaze, že hospodář vyslal sluhy ke všem svým nájemcům, aby od nich vybrali poplatky. Místo toho dostalo se však jeho sluhům výsměchu a výprasku a byli se smíchem a s prázdnýma rukama posláni zpět.+Každý malý i velký zvěstovatel Pravdy trpěl bez výjimky za posměchu a potupení, jakož i pronásledováním a útoky od milých bližních, kteří se přece vždy, jakož i dnes považovali za nanejvýš chytré a moudré, než aby skrze posly svého Stvořitele přijali vysvětlení Jeho vůle, zejména protože tito poslové skutečně nikdy nepřišli z vysokých škol tohoto lidstva!
  
-Chlácholivě nazývá se to //podobenstvím.// V milém pohodlí usedá si člověk sám //vedle// těchto skutečností a nevztahuje jich nikdy na sebe! Anebo prohlašuje, že je to //vyznamenání// od Boha, když jeho poslové musí takto trpěti. Činí tak proto, aby na to nemusel hleděti jako na zločin lidstva, Bohem nechtěný.+Vysvětlení Boží vůle je v podstatě vždy jen výklad běhu Jeho stvoření, ve kterém lidé žijí, k němuž patří. Avšak znát stvoření znamená všechno! Zná-li je člověk, tak je pro něj lehké využít všeho, co v sobě skrývá a co nabízí. Tato schopnost zužitkování mu opět přináší //veškeré// výhody. Tím také brzy pozná a naplní vlastní účel bytí a všechno podporuje bude stoupat vzhůru ke Světlu, sobě k radosti, svému okolí jen k požehnání.
  
-Protože rozum potřebuje k zakrytí své omezenosti, jinak příliš viditelné, vždy pozlátko a cetky, snaží se téměř křečovitě, aby na prostotu Pravdy hleděl vždy s opovržením. Jinak by tato Pravda mu mohla býti nebezpečnou. Vždyť sám potřebuje zvučné rolničky na čapku, kterou nosí. Potřebuje mnoho velkých slov, aby udržel bdělou pozornost upoutanou na sebe. A dnes více než kdy jindy. Avšak jeho opovržení vůči prosté jednoduchosti Pravdy proměnilo se již dávno v úzkost. Na nutnou strakatou bláznovskou čapku věší se stále více zvučných rolniček, které mají zníti stále hlasitěji pomocí všelijakého křečovitého kroucení a skoků, aby se ještě nějaký čas udržel na vypůjčeném trůnu.+Avšak každý posel byl jimi vysmíván, a tím také i samotné poselství. Nikdy nedošlo k tomu, aby byl jimi přivítán, i když konal sebelepší dobro. Vždy budil pohoršení, což se ovšem dá lehce vysvětlit vzhledem k Bohu nepřátelskému rozumu a podává v sobě důkaz skutečnosti tohoto nepřátelství vůči Bohu. Kristus jasně shrnuje toto dění v poukaze, že Pán vyslal služebníky ke všem svým nájemcům, jejichž poplatky měli přinést. Avšak namísto splnění byli jeho služebníci jen tupeni, zbiti ještě před tím, než je s posměchem a prázdnýma rukama poslali zpět.
  
-Ale tyto skoky staly se poslední dobou již zoufalým tancem, který se brzy stane posledním tancem smrti! Námaha jest stále větší, //musí// býti větší proto, že skrze všechno zvučení stále zřetelněji proniká dutá prázdnota.+Přikrášlujíc nazývá se to opět //podobenstvím.// V miloučkém pohodlí staví člověk sám sebe neustále //mimo// tyto skutečnosti a nevztahuje je nikdy na sebe! Nebo má potřebu vysvětlit, že je to //vyznamenání// od Boha, když Jeho poslové musí takto trpět, místo toho, aby na to pohlížel jako na Bohem nechtěný zločin tohoto lidstva.
  
-A při násilném největším skoku, který se chystá, spadne konečně pestrá čapka s hlavy!+Protože rozum potřebuje k zakrytí svého jinak viditelného omezení pozlátko a tretky, snaží se až křečovitě shlížet na prostotu Pravdy za všech okolností opovržlivě, protože //ona// by mu mohla být nebezpečná. On sám přece potřebuje zvučné rolničky na čapce, kterou nosí. Příliš velká slova, aby udržel pozornost upoutanou na sebe. A dnes více než kdykoliv jindy. Avšak opovržlivost vůči strohé jednoduchosti Pravdy je dnes již dávno úzkostí. Na tuto nutnou pestrou čepičku blázna věší se stále více zvučných rolniček, které vlivem křečovitého kroucení a skoků mají znít hlasitěji, stále hlasitěji, aby se ještě nějaký čas udržel na vypůjčeném trůnu.
  
-Pak vznese se zářivě a útěšně koruna prosté Pravdy na to místo, které jí jedině přísluší.+Avšak tyto skoky se v poslední době staly již tancem zoufalství, který se brzy stane posledním tancem smrti! Námaha je stále větší, //musí// být větší, protože vším tím drnčením stále zřetelněji proniká prázdnota. A při násilném největším skoku, který se připravuje, spadne konečně pestrá čapka z hlavy!
  
-Vážně hledajícím lidem, kteří jsou úplně zmateni vším tak groteskně do těžce srozumitelné výše vyšroubovaným děním, dostane se konečně pevného opěrného bodu k rozhlédnutí. Budou pak moci bez námahy plně pochopiti //celou// Pravdu, kdežto dosud vyžadovalo veliké námahy, aby se z ní našla i jen nepatrná tříštička.+Pak pozvedne se zářivě a klidně koruna prosté Pravdy na místo, které přísluší jedině jí.
  
-Zpět k prostotě myšlení! Jinak nemůže nikdo //úplně// pochopiti velikost a nemůže ji také proto nikdy dosáhnouti. Myslete prostě jako děti! V tom jest smysl velkých slov: „Nebudete-li jako děti, nevejdete do království Božího!“+Vážně hledající, kteří byli zcela zmateni vším tak groteskně do těžce pochopitelné výše vyšroubovaným, obdrží tím konečně pevný opěrný bod, oporu pro svůj rozhled. Budou moci bez námahy plně pochopit //celou// Pravdu, zatímco doposud museli vynaložit velikou námahu, aby nalezli jen nepatrné zlomky.
  
-Cesta do království Božího nebude moci býti nikdy nalezena při dnešním tak komplikovaném myšlení. Ani v církvích a náboženstvích není tomu jinak. Praví-li se tam, že //utrpení// pomáhá //vzhůru,// že je to tedy milost Boží, podává se tím malé zrnéčko pravdy, ale chlácholivě velmi znetvořené. //Neboť Bůh nechce žádné utrpení svého lidu!// Chce jen radost, lásku a štěstí! Cesta //ve// Světle ani nemůže býti jiná. Cesta //ke// Světlu má také kameny jen tehdy, když si je člověk na ni dříve sám naklade.+Zpět k jednoduchosti v myšlení! Jinak nemůže nikdo //zcela// velikost pochopit, a proto nikdy ani dosáhnout. Myslete prostě jako děti! V tom spočívá smysl velkých slov: „Nebudete-li jako děti, nemůžete vejít do říše Boží!“
  
-Zrnko pravdy v nauce o utrpení je v tom, že utrpením může býti odpykána nějaká vina. Ale to se stává jen tam, kde člověk //uznává// utrpení vědomě jako zasloužené! Jako prosící lotr na kříži.+Cestu k ní nelze s dnešním tak komplikovaným myšlením nikdy nalézt. Také v církvích a náboženstvích není tomu dosud jinak. Praví-li se tam, že //utrpení// pomáhá //vzhůru,// že proto je to milost Boží, tak se tím přijalo malé zrnko pravdy, avšak přikrášlujícím způsobem notně zkomolené. //Neboť Bůh nechce žádné utrpení svého lidu!// Chce jen radost, lásku, štěstí! Cesta //ve// Světle nemůže být vůbec jiná. Cesta //ke// Světlu má také kameny jen tehdy, když je tam člověk nejdříve položí.
  
-Celý svět žije dnes nesmyslně. I ti, kdo tak moudře mluví o vyčerpání karmy. Tito lidé se v tom mýlí. Jest to mnohem těžší, než ti, kdo takto chtějí býti vědoucími, si myslí. Vždyť //zpětné účinky// karmy nejsou vždy také //vyčerpáním a rozuzlením// karmy! Na to nechť každý člověk přesně dbá. Naopak, může to s ním velmi často //jíti mnohem hlouběji// dolů!+Zrnko Pravdy v učení o utrpení je v tom, že utrpením může být vykoupena nějaká vina. Avšak to nastává jen tam, kde člověk vědomě //poznává// utrpení jako zasloužené! Stejně jako prosící lotr na kříži.
  
-Vzestup jest vzdor zvratnému účinku viny odvislý jedině od vnitřního postavení každého člověka. Závisí na tom, jak člověk v sobě nařídí velké kormidlo, zda vzhůru, přímo, nebo dolů a v důsledku toho popluje //tak// a ne jinak přes všechno prožití.+Celý svět dnes žije nesmyslně. Také ti, kteří tak chytře mluví o vykoupení karmy. Ti se v tom mýlí, protože je to ještě mnohem těžší, než si ti, kteří chtějí být vědoucími, myslí. Neboť karma - //zpětné působení// není vždy také //vykoupením!// Na to nechť každý člověk přesně dbá. Může to s ním při tom //jít// velmi často právě naopak //ještě hlouběji dolů!//
  
-Zde se ukáže, že není nebo nemůže býti žádnou hříčkou, ale že //musí říditi vlastní// cestu jen silou své //svobodné// vůle. //V tom zůstává tato vůle svobodnou vždy, až do posledního okamžiku!//+Vzestup je navzdory zpětnému účinku viny závislý jedině na vnitřním postoji každého člověka. Jak nastaví v sobě velké kormidlo, zda vzhůru, zda rovně nebo dolů, //tak// a ne jinak bude směřovat navzdory všem prožitím!
  
-V tom jest každý člověk skutečně svým svobodným pánem, musí ovšem nezbytně také počítati se stejnorodými následky svých stanovisek, které ho vedou vzhůru nebo dolů.+Zde se ukáže, že on není nebo nemůže být žádnou hříčkou, nýbrž //musí řídit// vlastní cestu sám skrze sílu své //svobodné// vůle. //V tom zůstává tato vůle až do posledního okamžiku vždy svobodná!// V tom je každý člověk opravdu svým svobodným pánem, jen musí bezpodmínečně také počítat se … stejnými následky svých stanovisek, které ho povedou vzhůru nebo dolů.
  
-Nařídí-li však poznáním a pevným chtěním své kormidlo vzhůru, budou ho postihovati zlé zpětné účinky stále v menší míře, až na konec projeví se jen symbolicky. Neboť úsilím vzhůru unikl již nížinám zlých zpětných účinků, i když ještě dlí na této zemi. Tyto zlé účinky mizí pod ním. Není nijak třeba, aby člověk, když usiluje k Světlu, musel //trpěti.//+Nařídí-li však své kormidlo vlivem pochopení a pevného chtění //vzhůru,// tak zasáhnou ho zlá zpětná působení vždy v menší míře, budou se na něm projevovat nakonec ba i jen symbolicky, protože nížinám zlých zpětných účinků již unikl následkem úsilí vzhůru, i když ještě dlí na této zemi. Zanechá je za sebou. Není nikterak nutné, aby člověk musel //trpět,// pokud usiluje ke Světlu.
  
-Proto ta páska na očích, která jest dána lidem, aby se nechvěli před propastí, dávno již rozevřenou. Pomíjivé uklidnění není žádnou posilou. Znamená jen zmeškání, jehož čas se nikdy nedohoní.+Proto z očí pásku, kterou si člověk přikládá, aby se netřásl před propastí, která se již dlouho rozevírá. Dočasné uklidnění není žádnou posilou a znamená jen promeškání, jehož čas nelze již nikdy více dohnat. Dočasné uklidnění není žádnou posilou a znamená jen promeškání, jehož čas nelze již nikdy více dohnat.
  
-Pro pozemské utrpení nebylo dosud nikdy pravého vysvětlení a odůvodnění. Proto jako narkotika použilo se okrašlování, které se bezmyšlenkovitě více méně dovednými slovy vždy znovu podává trpícím. Jest to velká chyba jednostrannosti všech náboženství!+Pro pozemské utrpení nebylo ještě nikdy správného vysvětlení a zdůvodnění. Proto přineslo se jako narkotikum přikrášlování, které se stále znovu trpícímu člověku podává bezmyšlenkovitě, ve více či méně šikovných slovech. Velká chyba jednostrannosti všech náboženství!
  
-A když nějaký úplně zoufalý hledající žádá někdy //příliš// jasnou odpověď, pošle se nepochopené prostě do říše Božského mysteria. Sem jako do záchranného přístavu musí vyústit všechny cesty nerozřešených otázek. Avšak tím se zřejmě projevují tyto cesty jako cesty //falešné!//+A když zcela zoufalý hledající někdy žádá //příliš// jasnou odpověď, tak je nepochopené prostě zařazeno do říše Božského mystéria. Do ní musí ústit všechny cesty nevyřešených otázek jako do záchranného přístavu. Avšak tím se zřetelně označí jako cesty //falešné!//
  
-Každá správná cesta má i jasný konec a nesmí vésti do neproniknutelna. Tam utíká se jen viditelná nevědomost, která pak jako vysvětlení poukazuje na „nevyzpytatelné cesty Páně“.+Neboť každá pravá cesta má také jasný konec, nesmí vést do neproniknutelnosti. Ta je jen útěkem zjevné nevědomosti tam, kde mají sloužit k vysvětlení „nevyzpytatelné cesty Boží“.
  
-Pro lidi není //ve stvoření// třeba //žádného// mysteria. Nesmí ho býti, neboť Bůh chce, aby jeho zákony, které působí ve stvoření, byly lidem dobře //známy.// Chce, aby člověk mohl se podle nich řídit a jich pomocí plnil a snáze dokončil svůj životní běh a nebloudil při tom v nevědomosti.+Pro lidi není třeba //ve// stvoření //žádných// mystérií, nesmí jich být; neboť Bůh chce, aby Jeho zákony, které ve stvoření působí, byly člověku dobře //známy,// jimiž se pak může řídit a skrze ně pak snadno splnit a dokončit své putování světy, aniž by zbloudil v nevědomosti.
  
-Jedním z nejosudovějších pojetí zůstává však hrubé zavraždění //Syna Božího jako nutná oběť smíření// pro lidstvo!+Jedním z nejvíce neblahých pojetí však zůstává drsná vražda Syna Božího //jako nutná oběť smíření// pro lidstvo!
  
-Jak možno mysleti, že tato surová vražda Syna má smířiti Boha!+Domněnka, že tato brutální vražda Syna Božího má smířit Boha!
  
-Poněvadž pro tento zvláštní názor není možno logickým způsobem najíti žádného vysvětlení, utíkají se tak lidé rozpačitě opět za ochrannou zeď Božského mysteria, tak často používanou. Tedy za něco, co nemůže býti člověku srozumitelným!+Protože se pro tento podivný názor nemůže logicky najít žádné vysvětlení, uniká se rozpačitě opět za tak často používanou ochrannou zeď Božského mystéria, tedy dění, které se člověku nemůže stát srozumitelným!
  
-Při tom jest přece Bůh tak jasný ve všem, co koná. Jasnost sama! Stvořil přece ze své vůle přírodu! Musí tedy býti přirozené právě také to pravé! Vždyť vůle Boží jest přece úplně dokonalá.+Přitom je Bůh tak jasný ve všem, co koná. Jasnost sama! Stvořil přece přírodu ze své vůle. Tudíž přirozené musí být také to pravé! Vždyť přece Boží vůle je zcela dokonalá.
  
-Avšak smírná oběť na kříži musí býti pro každou přímou mysl //nepřirozená,// protože jest vůči nevinnému Synu Božímu nespravedlivá. Zde není žádných vytáček a kroucení. Nechť člověk raději přece konečně dozná, že něco podobného jest skutečně nepochopitelné! Může se namáhati jak chce, nedojde při tom k žádnému závěru a nemůže pak již rozuměti svému Bohu. //Ale Bůh chce, aby mu bylo rozuměno!// A rozuměno mu býti může. Vždyť projev jeho vůle spočívá jasně ve stvoření a nikdy si neodporuje. Jsou to jen lidé, kteří usilují, aby do svého náboženského bádání vnesli nesrozumitelnost.+Avšak oběť usmíření na kříži musí být pro každé přímé smýšlení //nepřirozená,// protože je vůči nevinnému Synu Božímu také nespravedlivá. Zde není ani vytáček, ani kroucení. Nechť člověk raději jednou bez obalu přece jen přizná, že něco takového je skutečně nepochopitelné! Může si dávat námahu, jak chce, nedojde při tom k žádnému závěru a nemůže v tomto případě pak již porozumět svému Bohu. //Bůh však chce být chápán!// To však také lze, protože ve stvoření jasně spočívají projevy Jeho vůle, nikdy si neodporujíce. Jsou to jen lidé, kteří si dávají námahu a do svého náboženského bádání vnáší nesrozumitelnost.
  
-Tato pracná stavba a falešná základní myšlenka //nutné// smírné oběti smrti na kříži, boří se již slovy samotného Spasitele ve chvíli, kdy byl křižován.+Tato pracná stavba pro falešnou základní myšlenku //nutné// oběti smíření ve smrti na kříži se přece již tříští na slovech samotného Spasitele, v době, kdy ho křižovali.
  
-//„Otče, odpusť jim, neb nevědí, co činí!“// Bylo by třeba této přímluvy, kdyby smrt na kříži měla býti nutnou obětí ke smíření? „Nevědí co činí!“ To jest přece obžaloba nejtěžšího druhu. Jest to zřejmý poukaz, že to, co činí, jest //nesprávné.// Že tento čin byl jen obyčejným zločinem.+//„Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí!“// Bylo by třeba této přímluvy, kdyby smrt na kříži měla být nutnou obětí k usmíření? „Nevědí, co činí!“ je přece obžaloba nejtěžšího druhu. Jasný poukaz, že je //falešné// to, co činí. Že tento čin byl jen obyčejným zločinem.
  
-Což by se byl Kristus modlil v Getsemane, aby kalich utrpení ustoupil od něho, kdyby jeho smrt na kříži byla nutná jako oběť smíření? Nikdy! To by byl Kristus nečinil! Ale on věděl, že muka, jež na něho čekala, jsou //jen následek svobodné lidské vůle. A proto// byla jeho modlitba.+Byl by se Kristus modlil v Getsemane, aby ho minul kalich utrpení, když by jeho smrt na kříži byla nutnou jakožto oběť smíření? Nikdy! To by Kristus neučinil! Věděl však, že toto pro něj nastávající utrpení bylo //jen následkem svobodné lidské vůle.// A //proto// jeho modlitba.
  
-Jako v zaslepení chodilo se kolem toho dva tisíce let a bezmyšlenkovitě přijímalo se nejnemožnější.+Zaslepeně chodilo se kolem toho dva tisíce let a bezmyšlenkovitě přijímalo se o tom to nejnemožnější.
  
-S bolestí musíme velmi často slyšeti názory, že vyvolení mezi dnešními učedníky a učednicemi Ježíšovými jsou obdařeni milostí tělesných utrpení. Na příklad stigmaty!+S bolestí musíme velmi často slyšet názor, že mezi dnešními Ježíšovými učedníky a učednicemi jsou vyvolení omilostněni tělesným utrpením, například stigmaty!
  
-To vše má ovšem původ pouze v tomto falešném výkladu pozemského utrpení Kristova. Nemůže tomu ani býti jinak. Ale jaké to může míti osobně těžké následky, o tom se ještě zmíním.+To všechno přirozeně vychází jen z tohoto falešného výkladu Kristova pozemského utrpení. Vždyť tomu nemůže přece být vůbec jinak. Avšak jaké osobní těžké následky to může způsobit, chci ještě zmínit.
  
-Kolik patří k tomu bezmyšlenkovitosti a jaká jest to nízká otrocká mysl, představovati si všemohoucího Stvořitele nebe i země, že by takto jednal! Jest to beze vší pochyby nejhříšnější snížení vznešeného Božství, k jehož představě nejkrásnější není dosti krásným a nejlepší může býti příliš málo dobré, aby se to jenom trochu přiblížilo skutečnosti! A tomuto velikému Bohu se přičítá, jako by žádal, aby člověk, kterého stvořil, plazil se před ním v bolestech tehdy, když ho obdařil milostí!+Kolik k tomu patří bezmyšlenkovitosti a jak je to nízká otrocká mysl, představovat si všemohoucího Stvořitele nebe i země tak, že by takto jednal! Je to přece bezpochyby nejhříšnější snížení vznešeného Božství, k Jehož základní představě o Jeho bytí není to nejkrásnější ještě dost krásným a to nejlepší nemůže být dost dobrým, aby se tím jen poněkud přiblížilo skutečnosti! A o tomto velikém Bohu se předpokládá, že vyžaduje, aby se člověk, kterého stvořil, před Ním svíjel v bolestech, když je j Jím obdařený?
  
-Jak může potom následovati vzestup?+Jak potom může následovat vzestup?
  
-Lidé si formují svého Boha tak jak //oni// sami ho chtějí míti. //Oni// dávají mu směr svého chtění! A běda, není-li takový, jak oni si myslí! Pak ho beze všeho zavrhnou, jako se na důkaz ihned zavrhují a potírají //ti,// kdo se odvažují viděti Boha mnohem většího a vznešenějšího. V dosavadních lidských názorech není velikost. Tyto názory naopak svědčí o neochvějné víře ve //vlastní// hodnoty. Bůh má žebrati o jejich přízeň, když již směl z jejich krví poskvrněných rukou přijati zpět svého Syna, posmívaného a poplivaného, mučeného a trápeného, kterého jim vyslal k pomoci se záchranným poselstvím!+Lidé formují Boha tak, jak Ho //oni// chtějí mít, a //oni// Mu dávají směr Jeho chtění! A běda, když není takový, jak se domnívají, protože pak bude beze všeho zavržen, jako se na důkaz toho ihned zavrhují a potírají //ti,// kteří si troufají vidět Boha mnohem většího a vznešenějšího. V dosavadních lidských názorech nespočívá velikost. Ty naopak svědčí jen o neochvějné víře ve //vlastní// hodnotu, aby Bůh žebral o přízeň těch, z jejichž krví potřísněných rukou směl zpět přijmout svého vysmívaného a tupeného, trýzněného a mučeného Syna, kterého jim kdysi poslal se záchranným poselstvím ku pomoci!
  
-A dnes má se ještě udržovati víra, že to všechno bylo pro Boha nutnou smírnou obětí? Když Kristus uprostřed svých muk, již sám všecek zoufalý nad touto slepotou, volal: ,,Nevědí, co tím činí!“ Je pak vůbec ještě možnost přivésti lidstvo na pravou cestu? Nejostřejší dění jest k tomu vždy ještě příliš slabé. Kdy konečně člověk pozná, jak hluboko skutečně klesl! Jak duté a prázdné jsou domněnky, které si stvořil!+A dnes se chce ještě udržovat víra, že to všechno bylo pro Boha nutnou obětí smíření? Když Kristus během svého utrpení sám již zcela zoufalý nad touto slepotou volal: „Vždyť nevědí, //co// tím činí!“!
  
-Jakmile však čerpáme jen poněkud hlouběji, najdeme uzavřenou sobeckost v nejčistší formě. Mluví-li se dnes na všech rozích honosivými slovy o hledání Boha, je to //opět// velké pokrytectví obvyklé samolibosti, které úplně chybí každá skutečně vážná touha po čisté Pravdě. Hledá se jen sebezbožnění a nic jiného. Žádný člověk se vážně nepřičiňuje, aby //Bohu rozuměl!//+Je pak ještě vůbec možno přivést lidstvo na pravou cestu? Vždyť nejostřejší dění je stále ještě k tomu příliš slabé. Kdy člověk konečně pozná, jak hluboko vlastně klesl? Jak prázdné a duté jsou domněnky, které si vytvořil?
  
-S povýšeným úsměvem odsunují tito lidé rychle stranou a bez povšimnutí prostotu Pravdy. Považují se za příliš vědoucí, za příliš vznešené a významné, než aby se //jejich// Bůh směl ještě zabývati prostotou. K jejich cti musí býti přece mnohem spletitější. Jinak není hoden, aby se v něho věřilo! Jak jest možno podle jejich pojetí ještě uznati něco, co jest lehce srozumitelno každému neučenému! Něco takového neshledává se //velkým.// Tím se nesmí dnes nikdo ani zabývati, jinak se zahazuje. Nechte to dětem, starým ženám a nevzdělancům. To přece není pro lidi s tak vypěstovaným rozumem, pro inteligenci, jakou dnes u vzdělanců najdeme. Ať se tím zabývá //lid!// Vzdělanost a vědění může měřiti velikost //pouze podle obtížnosti pochopení! --//+Jakmile se však ponoříme poněkud hlouběji, tak nalezneme uzavřenou sobeckost v nejčistší formě. I když se nyní mluví na všech nárožích vznešenými slovy o hledání Boha, tak je to //opět// velké pokrytectví v obvyklé samolibosti, které zcela schází každá skutečně vážná touha po čisté pravdě. Hledá se jen sebezbožňování, nic jiného. Žádný člověk se vážně nesnaží o //chápání Boha!//
  
-Jsou to nevědomci, kdo takto myslí! Nejsou hodni ani kapky vody, aby ji přijali z ruky Stvořitelovy skrze jeho stvoření! Svým omezením uzavřeli si možnost poznávati oslňující velikost v jednoduchosti Božských zákonů. Jsou k tomu doslovně neschopni, lépe řečeno příliš hloupí následkem svého jednostranně zakrnělého mozku, který od hodiny zrození až po dnešní den nosí s sebou jako trofej největší vymoženosti.+Se vznešeným úsměvem odsouvají jednoduchost Pravdy rychle stranou, nepozorovaně; neboť se přece považují za příliš vědoucí, za příliš vznešené a významné, než aby se //jejich// Bůh mohl zabývat ještě prostotou. On musí přece být k jejich cti mnohem spletitější. Jinak by přece nebyl hoden, aby se v Něj věřilo! Jak lze pak podle jejich pojetí ještě uznat něco, co je snadno srozumitelné každému nevzdělanci? Něco takového nelze shledat //velikým.// Tím nesmí se dnes nikdo ani zabývat, jinak se zahazuje. Nechte to dětem, starým ženám a nevzdělancům. To přece není pro lidi s tak vyškoleným rozumem, pro inteligenci, jakou lze nyní u vzdělanců nalézt. Ať se tím zabývá //lid!// Vzdělanost a vědění mohou měřit svou míru velikosti jen //podle obtížné možnosti pochopení!// —
  
-Bude to jen milost udělená jim Stvořitelem, nechá-li je zakrněti ve stavbě, kterou vytvořili. Vždyť kam pohlédneme, jest všechno Bohu nepřátelské a znetvořené chorobným velikášstvím všech rozumových lidí, jichž neschopnost se zvolna všude ukazuje.+Avšak jsou to nevědomci, kteří takto myslí! Nejsou hodni přijmout skrze stvoření ani kapku vody z rukou Stvořitele!
  
-A tak roste to již po tisíciletí! Přineslo to neodvratně otravu do církví i náboženství, protože to bylo nezbytným následkem onoho pádu do hříchu, kdy se člověk neomezeně rozhodl pro vládu rozumu. To bylo ono sžírající zlo.+Skrze omezení uzavřeli si možnost poznávat nádhernou velikost v jednoduchosti Božích zákonů! Jsou k tomu doslova neschopni, lépe řečeno příliš hloupí, následkem svého jednostranně zakrnělého mozku, který s sebou nosí od hodiny zrození až dodnes jako odznak vítězství největší vymoženosti.
  
-A tato falešná vláda zklamala své lidi, zotročené touto vládou, v každé době ve všem, co se týče Božství! Dokonce i ve všem duchovním.+Je to milost Stvořitele, když je nechá hynout ve stavbě, kterou vytvořili; neboť kam pohlédneme, je všechno Bohu nepřátelské, pokřivené chorobným velikášstvím všech rozumových lidí, jejichž neschopnost se všude pozvolna ukazuje.
  
-Kdo nezboří tento trůn v sobě a tím se neosvobodí, musí s ním zahynouti!+A tak to jde stále dál již po tisíciletí! Přineslo to neodvratně otravu do církví a náboženství, protože to bylo jako sžíravé zlo nezbytným následkem onoho pádu do hříchu, kdy se člověk neomezeně roz­hodl pro vládu rozumu.
  
-Teď nesmí se již říkati //ubohé// lidstvo, neboť lidé jsou //vědomě// vinni, jak jen tvor dovede kdy býti vinen! Slova: „Odpusť jim, neb nevědí, co činí,“ nejsou již na místě pro dnešní lidstvo! Lidé měli již více než jednou příležitost otevříti oči a uši. Jednají v plném vědomí a musí je proto zpětný účinek stihnouti nezkráceně v nejplnější míře! --+A tato falešná vláda podvedla jí zotročené lidi kdykoliv a ve všem, co se týče Božství! Dokonce i ve všem duchovním.
  
-Uzavírá-li se nyní kruh všeho dosavadního dění, nastává pro tuto //část světů,// která jest jako první zralá v celém stvoření, doba seče, žní a roztřídění. Od počátku trvání veškeré hmotnosti se to dosud nestalo, protože naše část světa ve věčném koloběhu předchází všechny ostatní jako první, které jest to prožívati!+Kdo tento trůn v sobě nezboří a tím se neosvobodí, musí s ním zahynout!
  
-Proto se také před dvěma tisíci lety vtělil Syn Boží na tuto Zemi. Bylo to světové dění, které se odehrávalo v první a nejzralejší části veškeré hmotnosti, ale již nikdy nebude se opakovati. Vždyť v následujících částech to, co se stalo //zde,// působí ustavičně dále. Tak se také stane, že tato část jako //první// vstoupí do nového dění, kterého dosud nebylo, ale jež po nás bude se opakovati vždy. Jest to rozklad vytvořené hmotnosti, který v přirozeném dění přinesla s sebou přezrálost.+Nyní se již nesmí říkat //žalostné// lidstvo; neboť lidé jsou //vědomě// vinni, jak jen tvor kdy dovede být vinen! Slova: „Odpusť jim; neboť již nevědí, co činí!“ již //nejsou// pro dnešní lidstvo namístě! Mělo více než jednou příležitost otevřít oči i uši. Jedná plně vědomě, a veškeré zpětné působení je proto musí zasáhnout v nejplnější míře, nezkráceně! —
  
-Dokonáno jest! Ukázána jest cesta k Světlu a tím k věčnému životu duchovně osobního! Nechť se lidští duchové v poslední rozhodné hodině rozmyslí sami, kterou cestou chtějí jíti: Buď k věčnému zatracení nebo k věčné radosti. Podle vůle Boží mají k tomu svobodnou volbu!+Jestliže se nyní uzavírá kruh všeho dosavadního dění, tak nastává tím pro tuto v celém stvoření //první zralou část světů// sečení, žeň a roztřídění. Ještě nikdy, co trvá celá hmotnost, se to doposud nestalo; neboť naše část světů předchází jako první všechny ostatní ve věčném koloběhu, kterým musí projít! 
 + 
 +Proto se také před dvěma tisíci lety inkarnoval Syn Boží na tuto zemi. Bylo to světové dění, které se odehrávalo v nejzralejší, první části veškeré hmotnosti, avšak nikdy se již nebude opakovat; neboť v následujících částech působí //zdejší// dění pořád dál. Tak také dojde k tomu, že tato část jako //první// nastoupí do nového dění, které ještě nikdy nebylo, avšak bude se po nás stále opakovat. Je to rozklad zformované hmotnosti, který s sebou přináší přezrálost v přirozeném dění. — 
 + 
 +Dokonáno jest! Ukázána je cesta ke Světlu a tím k věčnému životu duchovně osobního! Lidští duchové se nyní mohou sami v poslední hodině pro rozhodnutí rozmyslet, kterou cestou chtějí jít: k věčnému zatracení, nebo k věčné radosti; neboť podle Boží vůle k tomu mají svobodnou volbu!
cs:poselstvi_gralu:1931:hlas:otce_odpust_jim_neb_nevedi_co_cini
Last modified: 2021/01/24 01:05 - Marek Ištvánek