Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

--- Hlas, Zlín - 1996 » 74. Co má každý člověk činiti, aby mohl vejíti do království Božího? | 2022/01/07 22:59 | current
– Marek Ištvánek
+++ Plamen - 2021 » 74. Co má člověk dělat, aby mohl vejít do říše Boží? | 2021/03/24 22:00 | current
– vytvořeno Marek Ištvánek
@@ Line 1: / Line 1: @@
-====== Co má každý člověk činiti, aby mohl vejíti do království Božího? ======
+====== Co má člověk dělat, aby mohl vejít do říše Boží? ======
-Bylo by nesprávné zodpověděti tuto otázku, která se často naskytuje, nějakým zcela určitým pravidlem a říci: Čiň to, a čiň ono! //Tím, není ještě ukázána cesta!// Nebylo by v tom nic živého a z toho důvodu také z toho nemůže vzejíti nic živoucího, čeho jest nezbytně třeba, k rozmachu vzhůru. Vždyť jedině //život// chová potřebný klíč k vzestupu.
+Bylo by falešné tuto tak často se naskytující otázku zodpovědět zcela určitým pravidlem a říci: Čiň to a čiň ono! //Tím není ještě ukázána žádná cesta!// Nebylo by v tom nic živého a z tohoto důvodu také z toho nemůže povstat nic živoucího, čehož je bezpodmínečně zapotřebí k rozmachu vzhůru; neboť jedině //život// v sobě skrývá potřebný klíč ke vzestupu.
-Avšak řeknu-li: „Čin to a ono, zanech toho“, podávám tím jen slabé, zevní berle, o kterých nemůže nikdo choditi správně a samostatně, protože mu berle neslouží zároveň k tomu, aby „viděl“. A přece musí //„////cestu“ viděti// jasně před sebou, jinak mu nejsou berle nic platny. Takový člověk kulhá bludně jako slepec na neznámé mu cestě. Ne, to není to pravé a vedlo by to znovu jen k novému dogmatu, který jest překážkou každého vzestupu.
+Když však řeknu: „Čiň to a ono, zanech toho“, tak tím dávám jen slabé, zevní berle, se kterými nikdo nemůže správně a samostatně jít, protože berle mu současně neslouží k „vidění“. A přece musí //„cestu“// jasně //vidět// před sebou, jinak mu berle nijak neprospějí. Takový se pak bloudě belhá jako slepec po neznámé mu cestě. Ne, to není to pravé a vedlo by to opět jen k nějakému novému dogmatu, které brání každému vzestupu.
-Nechť člověk uváží: Chce-li do království ducha, musí přirozeně dojíti až tam. //On// musí jíti, ono nepřijde k němu. Ale toto království jest až na nejvyšším bodu stvoření, //jest// samo nejvyšším bodem.
+Člověk nechť uváží: Pokud chce do říše ducha, musí jít přirozeně až tam. //On// musí jít, ona k němu nepřijde. Leží na nejvyšším bodu stvoření, //je// sama nejvyšším bodem.
-Avšak lidský duch nachází se dosud v nížinách hrubohmotnosti. Proto bude každému srozumitelno, že jest mu zprvu proputovati cesty z těchto nížin až vzhůru ke kýžené výši, aby došel cíle.
+Lidský duch se však ještě nalézá v nížinách hrubohmotnosti. Proto snad bude každému srozumitelné, že nejprve musí projít cestu z těchto nížin až vzhůru k vytoužené výši, aby cíle dosáhl.
-Aby nezbloudil, jest také nutno, aby //přesně znal// celou dráhu, kterou jest mu přeměřiti. A nejen tuto dráhu samu, nýbrž také vše, co ho na ní ještě může potkati. Aby znal jaká nebezpečí mu při tom hrozí a jakou pomoc tam najde. Poněvadž celá tato dráha //jest ve stvoření,// poněvadž jest to stvoření samo, musí poutník do duchovní říše předem tedy nezbytně //poznávati// přesně stvoření, které ho tam vede. Neboť on chce skrze ně, jinak nedojde k cíli.
+Aby nezbloudil, je také nezbytné, aby //přesně znal// celou cestu, kterou má proputovat. A nejen tuto cestu samotnou, nýbrž i všechno to, co ho na ní může ještě potkat, jaká nebezpečí mu při tom hrozí a jakou pomoc tam najde. Protože celá tato cesta spočívá //ve stvoření,// stvořením samotným //jest,// tak musí ten, kdo putuje do duchovní říše, tudíž stvoření, které k ní vede, bezpodmínečně napřed přesně //znát.// Neboť chce přece jít skrze ně, jinak nedojde k cíli.
-Dosud nebylo žádného člověka, který by dovedl vylíčiti stvoření tak, jak jest nutno je znáti k vzestupu. Jinak řečeno nebylo nikoho, kdo by dovedl učiniti zřejmě viditelnou //cestu ke hradu Grálu,// k nejvyššímu bodu stvoření. Cestu k onomu hradu, který stojí v říši ducha jako chrám Nejvyššího, v němž jedině koná se čistá Bohoslužba. Není to míněno obrazně, nýbrž trvá to ve vší skutečnosti.
+Doposud nebylo žádného člověka, který by dovedl stvoření popsat tak, jak je potřeba je znát ke vzestupu. Jinak řečeno, nebylo nikoho, kdo by mohl jasně ukázat //cestu k hradu Grálu,// k nejvyššímu bodu stvoření. Cestu k tomu hradu, který stojí v říši ducha jako chrám Nejvyššího, v němž existuje pouze čistá bohoslužba. Není to myšleno jen obrazně, nýbrž existuje ve vší skutečnosti.
-Poselství Syna Božího ukázalo již jednou tuto cestu. Ale protože lidé chtěli býti moudřejší, byla namnoze //udána falešně//. Tím v bludném vedení nedopustí, aby se některý lidský duch dostal vzhůru. --
+Poselství Syna Božího ukázalo již jednou tuto cestu. Byla však lidmi, kteří chtěli být chytřejší, často //vytyčena falešně,// čímž zavádějíc nedovolí žádnému lidskému duchu, aby se dostal vzhůru. —
-Nyní však jest tu hodina, ve které se //každý// lidský duch //musí// rozhodnouti sám, má-li pro něho býti ano nebo ne, den nebo noc, vzestup ke světlým výšinám, nebo trvalý a neodvolatelný sestup, bez pozdější možnosti opětovné změny. Proto přichází nové poselství ze světlého hradu. Poselství staví dosud špatně umístěné ukazovatele cesty //opět správně,// aby //vážně// hledajícím byla znatelnou pravá cesta. Jest to poselství Grálu, Evangelium Grálu!
+Avšak nyní je zde hodina, v níž se //každý// lidský duch //musí// sám rozhodnout, zda má pro něj být ano, či ne, zda den, nebo noc, zda vzestup ke světlým výšinám, nebo záhuba, konečná a neodvolatelná, bez pozdější možnosti k opětovné změně. Proto znovu přichází poselství ze světlého hradu. Poselství staví falešně umístěné ukazatele cesty opět //správně,// aby //vážně// hledajícím byla znatelná pravá cesta. Je to Poselství Grálu, Evangelium Grálu!
-Blaze všem těm, kdo se podle něho řídí otevřenou myslí a volným srdcem! Poznají v něm ve stvoření jen //to,// uvidí jen //ty// příčle, kterých jejich duch musí použít k vzestupu, aby vešel do říše ducha, do ráje.
+Blaze všem těm, kteří se otevřenými smysly a volným srdcem podle něj řídí! Budou tím poznávat ve stvoření jen //to// a uvidí jen //ty// příčky, které musí jejich duch použít ke vzestupu, aby vešel do říše ducha, do ráje.
-Každý jednotlivec najde zde, co //sám// potřebuje, aby stoupal ke Světlu se schopnostmi, které má.
+Každý jednotlivec nalezne v něm to, co //on// potřebuje, aby se schopnostmi, které //on// má, vystoupil vzhůru ke Světlu.
-Teprve to dává //život,// volnost k stoupání, vývoj potřebných k tomu schopností každého jednotlivce. Nedává to jednotné jho v pevném dogmatu, které činí z lidí bezvolné otroky, potlačuje samostatný vývoj a tím nejen vzestupu překáží, nýbrž pro mnohé ho úplně zničí.
+Teprve to dává //život,// svobodu ke stoupání vzhůru, vývoji k tomu nutných schopností každého jednotlivce, a ne jen jednotné jho v tuhém dogmatu, které vytváří otroky bez vůle, potlačuje samostatný vývoj a tím také nejen brání vzestupu, nýbrž ho pro mnohé zcela zmaří.
-Člověk, který pozná stvoření v jeho tak zákonité činnosti, pochopí v něm také záhy velkou Boží vůli. Zaujme-li k ní správné stanovisko, slouží mu pak stvoření, tedy také cesta, //jen// k radostnému vzestupu, neboť tím stojí také správně v Boží vůli. Jeho cesta i život musí proto býti Bohu libé! --
+Člověk, který zná stvoření v jeho zákonité činnosti, pochopí v něm také brzy velkou vůli Boží. Postaví-li se k ní správně, pak mu stvoření slouží, tedy také cesta, //jen// k radostnému vzestupu; neboť stojí tím přece také správně ve vůli Boží. Jeho cesta a život musí proto být bohulibé! —
-Není to pobožnůstkářské obracení očí vzhůru, není to kající kroucení se, klečení, modlení, nýbrž jest to //uskutečněná// modlitba, živě provedená, ve svěžím, radostném, čistém konání. Neznamená to kňouravě si vyprošovati cestu, nýbrž značí to //viděti// tuto cestu ve vděčném pohledu vzhůru a po ní radostně //jíti.//
+Není to svatouškovské zření vzhůru, není to zkroušené svíjení se, klečení, modlení, nýbrž je to //uskutečněná// modlitba, živě provedená ve svěžím, radostném a čistém konání. Neznamená to kňouravé vyprošování si cesty, nýbrž ji ve vděčném pohledu vzhůru //vidět// a radostně po ní //jít.//
-Zcela jinak, než jak bylo dříve myšleno, vypadá pak všechen život, který jest možno zváti Bohu libým. Mnohem krásněji a volněji! Znamená to státi //správně ve stvoření// tak, jak tomu chce váš Stvořitel skrze stvoření! Tu člověk, obrazně řečeno, chápe se ruky Boží, kterou tím Bůh lidstvu nabízí.
+Zcela jinak, než se doposud myslelo, vypadá tedy veškerý život, který lze zvát bohulibým. Mnohem krásnější, volnější! Znamená to stát //ve stvoření správně// tak, jak tomu chce váš Stvořitel skrze stvoření! V tom se, obrazně řečeno, chápe člověk ruky Boží, kterou On tím lidstvu nabízí.
-Volám proto znovu: Berte všechno konečně //skutečně a opravdově, ne již obrazně!// Pak budete sami skutečnými namístě dnešních mrtvých schemat! Učte se poznávati stvoření správně //v jeho zákonech!//
+Ještě jednou proto volám: Berte všechno konečně //opravdově a skutečně,// ne již obrazně, a budete sami opravdovými, namísto nynějších mrtvých stínů! Učte se poznávat stvoření //v jeho zákonech// správně!
 V tom spočívá cesta vzhůru ke Světlu!