Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

--- Hlas, Zlín - 1996 » 58. Vzkříšení pozemského těla Kristova. | 2021/01/24 01:09 | current
– ↷ Links adapted because of a move operation Marek Ištvánek
+++ Plamen - 2021 » 58. Vzkříšení pozemského těla Kristova. | 2021/03/23 22:00 | current
– vytvořeno Marek Ištvánek
@@ Line 1: / Line 1: @@
 ====== Vzkříšení pozemského těla Kristova. ======
-Dokonalý jest Hospodin, Bůh! Dokonalá jest jeho vůle, která jest v něm a vychází z něho, aby zplodila a udržovala dílo stvoření! Dokonalé jsou proto také zákony, které v jeho vůli pronikají stvořením.
+Dokonalý je Bůh, Pán! Dokonalá je Jeho vůle, která je v něm a která vychází z něj, aby tvořila a udržovala dílo stvoření. Dokonalé jsou proto také zákony, které v Jeho vůli pronikají stvořením.
-Ale dokonalost předem vylučuje každou odchylku. To jest základ, který //opravňuje// k pochybnosti o mnohých tvrzeních! Mnohé nauky odporují si samy. Zcela správně učí o dokonalosti Boží, ale zároveň v úplném odporu stanoví tvrzení a vyžadují víru ve věci, které vylučují dokonalost Boží a jeho vůle, jež spočívá v zákonech stvoření.
+Dokonalost však předem vylučuje jakoukoliv odchylku. To je základ, který naprosto //opravňuje// k pochybnostem o tak mnohých tvrzeních! Mnohé nauky protiřečí samy sobě, přičemž učí zcela správně o dokonalosti Boží, avšak současně v přesném protikladu staví tvrzení a požadují víru ve věcech, které dokonalost Boží a Jeho vůle, která spočívá v zákonech stvoření, zcela vylučují.
-Ale tím byl do mnohého učení vložen zárodek choroby. Červ hlodající, kterým se jednou nutně celá stavba zhroutí. Zhroucení je tím neodvratnější tam, kde z takových odporů byly učiněny //základní sloupy,// jež nejen uvádějí v  pochybnost dokonalost Boží, nýbrž dokonce ostře ji popírají! Toto upírání dokonalosti Boží patří dokonce k nutnému vyznání víry, které teprve umožňuje vstup do náboženské obce.
+Tím však byl do tak mnohých učení vložen choroboplodný zárodek. Hlodající červ, který musí jednou způsobit zřícení celé stavby. Zřícení je tím nevyhnutelnější tam, kde jsou takovéto rozpory učiněny //základními pilíři,// které nejen pěstují pochybnosti o dokonalosti Boží, nýbrž ji ostře odpírají! Toto odpírání dokonalosti Boží patří dokonce k požadovanému přiznání víry, které teprve umožňuje vstup do náboženského sdružení.
-Mluvíme tu //o vzkříšení// těla z mrtvých vzhledem ke vzkříšení pozemského těla Syna Božího. Většina lidí přijímá to zcela bezmyšlenkovitě, bez nejmenší stopy porozumění. Jiní osvojují si toto tvrzení s dokonale vědomou neznalostí, protože jim chyběl učitel, který by mohl dáti správné vysvětlení.
+Máme zde hovořit o //zmrtvýchvstání těla,// s ohledem na vzkříšení pozemského těla Syna Božího, které je většinou lidí přijímáno zcela bezmyšlenkovitě, aniž by zanechalo sebemenší stopu porozumění. Jiní si zase osvojují toto tvrzení s dokonale vědomou neznalostí, protože jim chyběl učitel, který by jim k tomu mohl podat správné vysvětlení.
-Jaký smutný obraz naskytuje se tu klidně a vážně pozorujícímu člověku! Jak žalostně jeví se mu takový houfec, který často hledí na sebe ještě jako na horlivce svého náboženství a na přísné věřící, když svou horlivost dokazuje tím, že ukvapeně, v nevědomé povýšenosti přezírá jinak smýšlející. Nepomyslí, že právě to jest nutno považovati za neklamné znamení bezmocného nepochopení.
+Jaký smutný obraz se tu naskytuje klidně a vážně pozorujícímu člověku. Jak uboze jeví se mu takovýto zástup lidí, kteří se velmi často ještě hrdě považují za horlivé stoupence svého náboženství, jako přísně věřící, když horlivost ukazují v tom, že ukvapeně v nevědomé vychloubačnosti shlíží na jinak smýšlející, a neuvažují, že právě to musí být považováno za neklamné znamení bezmocného nepochopení.
-Kdo přijímá a vyznává jako své přesvědčení důležité věci //aniž se ptá,// projevuje tím bezmeznou lhostejnost, ale žádnou pravou víru.
+Kdo přijímá a vyznává jako své přesvědčení důležité věci, //aniž se ptá,// ukazuje tím bezmeznou lhostejnost, avšak žádnou pravou víru.
-//V tomto// světle stojí takový člověk před tím, co jmenuje nejvyšším a nejsvětějším a co mu má znamenati obsah a oporu po celý život.
+V //tomto// světle stojí takovýto člověk před tím, co nazývá tím nejvyšším a nejsvětějším, co mu má být náplní a oporou pro celé bytí.
-Tím není živým údem svého náboženství, pro kterého jest možný vzestup a vykoupení. Jest pouhým „kovem zvučícím“ a bezobsažným „zvoncem znějícím“, který nechápe zákonů svého Stvořitele, a také se nenamáhá, aby je poznal.
+Tím však není živým článkem svého náboženství, který by mohl dosáhnout vzestupu a spásy, nýbrž jen znějícím kovem a bezobsažně zvučícím zvonem, který nerozumí zákonům svého Stvořitele a také se nesnaží o to, aby je poznal.
-Pro všechny, kdo tak jednají, znamená to zastavení a krok nazpět na cestě, která je má vésti za účelem vývoje a pokroku skrze hmotnost ke Světlu Pravdy.
+Pro všechny, kteří takto jednají, to znamená zastavení a úpadek na cestě, která je má vést hmotností za účelem vývoje a podporování ke Světlu Pravdy.
-Nesprávné pojetí o vzkříšení těla jest jako každý jiný mylný názor uměle zplozenou překážkou, kterou bere člověk s sebou i do záhrobí. Tam se rovněž nutně zastaví a nemůže dále, protože sám se z toho vyprostit nemůže. Lpí pevně na této překážce a falešná víra váže ho tak, že jest mu uzavřen každý volný výhled směrem ke světlé Pravdě.
+Také falešné pojetí vzkříšení těla je jako každé jiné mylné pojetí uměle vytvořenou překážkou, kterou si berou s sebou na onen svět, před níž se tam také pak musí zastavit a nemohou jít dál, protože se sami od ní nemohou osvobodit; neboť falešná víra na nich pevně lpí a svazuje je takovým způsobem, že je jim jakýkoliv svobodný výhled ke světlé Pravdě odříznut.
-Neodvažuje se mysleti jinak a proto nemůže dále. K tomu přistupuje nebezpečí, že duše, které se takto samy poutají, zameškají ještě i poslední chvíli a nepovznesou se zavčas ke Světlu. Tím nutně svezou se do rozkladu a jako svůj konečný cíl najdou věčné zahynutí.
+Neodvažují se uvažovat jinak a nemohou proto také dál. Tím přichází nebezpečí, že duše, které takto samy sebe drží spoutané, promeškají také ještě poslední čas k osvobození a nevznesou se včas ke Světlu, čímž musí klesnout do rozkladu a naleznou věčné zatracení jako svůj konečný cíl.
-Věčné zahynutí znamená býti trvale vyloučen ze Světla sám sebou. Znamená to býti z přirozenosti důsledného dění navždy odloučen od toho, aby se mohl vrátiti do Světla jako plně vědomá, vyvinutá osobnost. Tato okolnost nastává, vtažením do rozkladu, který vedle jemnohmotného těla rozpráší a rozruší i všechno duchovně získané, jakožto osobně vědomé ((Přednáška: [[posledni_soud]])). To je pak takzvaná „duchovní smrt“, ze které není již možný vzestup ke Světlu pro vědomé já, které se vyvinulo až sem. Při vzestupu však toto já nejen že vytrvává na témže stupni, ale vyvíjí se ještě dále až k duchovní dokonalosti.
+Věčné zatracení je trvalé vyloučení ze Světla. Je to z přirozenosti důsledného dění skrze sebe sama trvalé setrvání v odloučení //od toho,// moci se vrátit zpět do Světla jako plně vědomě vyvinutá osobnost. K této okolnosti dochází, když nastává vtažení do rozkladu, který vedle jemnohmotného těla také rozloží a rozpráší všechno duchovní jakožto osobně a vědomě získané ((Přednáška: [[posledni_soud]])). To je pak takzvaná „duchovní smrt“, ze které nemůže být více žádného vzestupu pro vědomé „já“, které se až doposud vyvinulo, zatímco při vzestupu nejen že trvá dál, nýbrž se dotváří až k duchovní dokonalosti.
-Zesnulý člověk ve falešné nebo bezmyšlenkovitě za vlastní přijaté víře zůstává spoután a zavržen tak dlouho, až //sám v sobě// jiným přesvědčením oživne a osvobodí se. Tím rozrazí překážku, která ho jeho vlastní vinou zdržuje, aby nastoupil pravou a správnou cestu a šel po ní kupředu.
+Zesnulý člověk zůstává spoután a brzděn ve falešné nebo bezmyšlenkovité víře, kterou přijal za svou, až //sám v sobě// oživne jiným přesvědčením, uvolní se, a tím rozrazí překážku, která ho skrze jeho vlastní víru drží zpět, aby vkročil na správnou a pravou cestu a kráčel po ní vpřed.
-Ale vyžaduje to nesmírné namáhání a rozvoj sil osvoboditi se sám od takového bludu. Již jen první krok, tedy přistoupení na takovou myšlenku, vyžaduje duchovně mocný popud. Tak poutají se samy miliony lidí a nemohou tím již získati sílu, ba nemohou hnouti ani nohou ve zkázonosném bludu, že tím dělají křivdu. Jsou jako ochromeni a také ztraceni, nehledá-li k nim cestu živá Božská síla sama. Ale ta může nápomocně zasáhnouti jen tehdy, když se v lidské duši vznítí jiskra chtění a vyjde jí vstříc.
+Avšak toto překonání se a vyvinutí síly, které to stojí, aby sám sebe vykoupil z takovýchto bludů, je nesmírné. Již jen krok k přiblížení se takovýmto myšlenkám vyžaduje duchovně mocný popud. Tak udržují miliony lidí samy sebe v zajetí a nemohou proto získat již více síly, aby i jen pozdvihly nohu, ve zkázonosném bludu, že se tím dopouštějí něčeho nesprávného. Jsou jako ochromeny a také ztraceny, pokud k nim samotná živá síla Boží nehledá cestu. Avšak ta může pomocně zasáhnout opět pouze tehdy, jakmile je v lidské duši jiskra chtění a vychází jí vstříc.
-V tomto tak prostém a přirozeném postupu jest ochromení, že nemůže býti hroznějšího a zkázyplnějšího. Požehnání síly svobodného rozhodnutí, které jest člověku svěřeno, stává se při nesprávném používání kletbou. Každý má sám vždy na vůli, aby se vypojil nebo připojil. A vymstí se to strašlivě právě tehdy, když se člověk slepě svěří nějakému učení, aniž by je co nejpečlivěji a nejvážněji zkoumal. Lenost v tomto měru může ho státi celý život!
+V tomto samo o sobě tak prostém a přirozeném ději spočívá ochromení, které nemůže být hroznější a zkázonosnější. Tím se však stává požehnání svobodného rozhodnutí, které je člověku svěřeno, následkem falešného používání kletbou. Každý to má neustále sám v rukách, aby se vyloučil nebo připojil. A právě v tom se to strašlivě vymstí, když se člověk slepě svěří nějakému učení, bez nejpreciznějšího a nejvážnějšího prověření! Lenost v tom ho může stát celé jeho bytí!
-Nejhorším nepřítelem člověka, vzato čistě pozemsky, jest pohodlnost. Ale pohodlnost ve víře stává se jeho duchovní smrtí!
+Nejhorším nepřítelem člověka čistě pozemsky je pohodlnost. Avšak pohodlnost ve víře stává se jeho duchovní smrtí!
-Běda těm, kdo se brzy neprobudí a nevzchopí se k nejpřísnějšímu prozkoumání všeho toho, co jmenují vírou! Zkáza však čeká ty, kdo tuto víru zavinili! Ty, kdo jako falešní pastýři zavádějí své ovce v bezútěšnou poušť. Nemůže jim pomoci nic jiného, než aby zbloudilé ovce uvedli zpět na pravou cestu. Jest však při tom velikou otázkou, zbude-li jim k tomu ještě dosti času. Proto zkoumej každý sama sebe bedlivě dříve, než chceš poučovati svého bližního.
+Běda těm, kteří se brzy neprobudí a nevzchopí se k nejostřejšímu prověření všeho toho, co nazývají vírou! Avšak zkáza čeká ty, kteří tak velkou bídu zavinili! Kteří jako falešní pastýři vedou své ovce do beznadějné pustiny. Nic jiného jim nemůže pomoci než zbloudilé ovce dovést zpět na pravou cestu. Je však při tom velká otázka, zda jim k tomu zůstane ještě dostatek času. Proto nechť každý pozorně zkoumá sám sebe, než se bude snažit poučovat svého bližního.
-Mylné domnění jest bludařství! A to spoutá lidského ducha zde i na onom světě pevně takovou silou, že ji může zlomiti jen živá moc pravého slova Božího. Proto každý, koho se dotkne, naslouchej jeho hlasu! Jen ten, kdo slyší a cítí volání, ukazuje, že toto volání jest pro něho určeno! Takový člověk pak nechť zkoumá a uvažuje a osvobodí se!
+Mylná víra je mylné blouznění! A to drží lidského ducha zde i na onom světě těsně a pevně takovou intenzitou, kterou může uvolnit jen živá síla pravého Slova Božího. Proto naslouchej jeho volání každý, koho zasáhne. Jen tomu, kdo volání cítí, jen tomu je určeno! Každý takový nechť potom zkoumá a odvažuje, a bude osvobozen!
-Ale nechť při tom nezapomíná, //že jen vlastní rozhodnutí// může rozlomiti pouta, která si sám předem uložil falešnou vírou. Kdysi v pohodlnosti nebo lenosti se rozhodl přilnouti slepě k nějakému učení, jehož vážně //ve všech částech// neprozkoumal, nebo snad snažil se zapříti Boha jen proto, že dosud nedovedl sám najíti k němu cestu, která by odpovídala jeho oprávněné potřebě důsledné úplnosti. Proto musí také nyní //první chtění// bezohledné zkoušky při hledání vyjíti z něho samotného! //Jen pak// může pozdvihnouti nohu, ztrnulou dosud vlastní jeho vůlí, a učiniti první krok, který ho vede ku Pravdě a tím i ke svobodě, ke Světlu.
+Nechť při tom nezapomíná, že //jen jeho vlastní rozhodnutí// může přetrhnout pouta, která si předtím sám na sebe uvalil falešnou vírou. Jak se v pohodlnosti nebo v lenosti kdysi rozhodl, když se slepě připojil k některé nauce, kterou vážně neprozkoumal ve //všech částech,// nebo se snad snažil popírat Boha, jen protože k Němu sám doposud nedokázal najít cestu, která by odpovídala jeho oprávněné potřebě po důsledné úplnosti, tak musí také nyní opět //první chtění// k bezohlednému zkoumání vyjít při hledání //od něho samotného! Pouze potom// je schopen pozvednout nohu doposud skrze svou vlastní vůli pevně zadržovanou a učinit první krok, který ho vede k Pravdě a tím ke svobodě ve Světle.
-On //sám,// a vždy jen on sám, //může, má a musí// uvažovati, protože k tomu má v sobě dar. Vždyť také zodpovědnost musí bráti jen na sebe, bez ohledu na to co chce a koná.
+On //sám// a vždy jen on sám //může, má// a //musí// uvažovat, protože k tomu nese v sobě dar. Vždyť musí vzít na sebe také veškerou zodpovědnost, tak či onak, lhostejno, co také chce a co koná.
-Již toto vědomí mělo by člověka nutit k nejpřísnější zkoušce.
+Již toto vědomí by ho muselo nutit k nejostřejšímu prověřování.
-Právě tato zodpovědnost dává každému člověku nejen neomezené právo k takové zkoušce, ale činí z ní dokonce nejnaléhavější nutnost! Není to nesprávné, když se na to pohlíží jako na zdravý pud sebezachování. Nepodepisuje přece také žádnou světskou smlouvu, která mu ukládá zodpovědnost, aniž by ji zkoumal a uvažoval o každém slově, může-li také vše dodržeti. V duchovních ohledech není tomu jinak a je to mnohem vážnější, jedná-li se o rozhodnutí, oddati se některé víře! Kdyby lidé projevili při tom trochu více zdravého pudu sebezachování, nebylo by to hříchem, ale požehnáním!
+Právě tato odpovědnost dává každému člověku nejen neomezené právo k takovéto zkoušce, nýbrž je dokonce i nejnaléhavější nutností! Lze to klidně považovat za zdravý pud sebezáchovy, a to není vůbec nesprávné! Nepodepíše přece také jakoukoliv pozemskou smlouvu, která mu ukládá odpovědnost, aniž by slovo od slova neprověřil a nerozmyslel, zda může všemu dostát. Nejinak je tomu a ještě mnohem vážněji v duchovních vztazích s rozhodnutím poddat se jakékoliv víře! Kdyby lidé při tom projevili trochu více zdravého pudu sebezáchovy, tak by to nebyl hřích, nýbrž požehnání!
-Vzkříšení těla z mrtvých! Jak může tělo hrubohmotnosti stoupati vzhůru do čistě duchovní říše Boha Otce! Z hrubohmotnosti, která nemůže přestoupiti ani do jemnohmotnosti záhrobí!
+Vzkříšení těla! Jak může tělo hrubohmotnosti vystoupit vzhůru do čistě duchovní říše Boha Otce! Hrubohmotnosti, která není schopná ani přestoupit do jemnohmotnosti onoho světa. Všechno hrubohmotné, také dokonce i jemnohmotné, je podrobeno podle věčných přírodních zákonů rozkladu. Neexistují v tom výjimky nebo odchylky, protože zákony jsou dokonalé. Proto také nemůže hrubohmotné po dosažené smrti vstoupit do říše Otce, nebo také jen do jemnohmotného onoho světa rovněž podrobeného rozkladu! Taková odchylka je v důsledku dokonalosti Božích přírodních zákonů jednoduše věcí nemožnou!
-Všechno hrubohmotné i jemnohmotné jest podle věčných přírodních zákonů podrobeno rozkladu. Není tu výjimek nebo odchylek, protože zákony jsou dokonalé. Proto také nemůže hrubohmotné tělo po smrti vstoupiti do říše Otcovy, ba ani do jemnohmotného záhrobí, které stejně podléhá rozkladu! Takové odchylky jsou v důsledku dokonalosti Božských přírodních zákonů prostě nemožnou věcí!
+V malém to všechno lze zcela jasně pozorovat také v zákonech fyziky, které rovněž neukazují nic jiného než neposunutelné zákony Tvůrce, které stejně jako všechno v celém bytí pronikají také tímto oborem.
-V malém jest to zcela zřetelně pozorovati v zákonech fyziky, které rovněž nepoukazují na nic jiného, než na nezvratné zákony Stvoření, které protkávají i tento obor, jako všechno v celém bytí.
+//Všechno// existující je přece podrobeno jednotným zákonům vzniku, které jasně a zřetelně v sobě nesou prostou, avšak neposunutelnou Boží vůli. Nic nemůže být od ní odděleno.
-//Všechno// stávající jest přece podrobeno jednotným zákonům vzniku, které v sobě jasně a zřetelně nesou jednoduchou, ale nepošinutelnou Boží vůli. Nic nemůže z ní býti vyloučeno.
+Je to proto o to politováníhodnější, když některé nauky nechtějí uznat právě tuto mocnou velikost Boha, která se v tom projevuje a kterou se tak zjevně přibližuje lidstvu s jeho chápáním!
-Tím více možno litovati, když některá učení nechtějí uznati tuto mocnou velikost Boží, jež se v tom projevuje a ve které se Bůh tak viditelně blíží k lidem, aby ji mohli pochopiti!
+Každá nauka zcela správně odkazuje na dokonalost Boží. Je-li však počátek nebo prapůvod jako takový dokonalý, tak z něj může vzniknout také jen dokonalé. Tudíž musí být nezbytně dokonalé také zákony stvoření spočívající v odtud vzešlých aktech vůle. Přirozeně se nedá oddělit jedno od druhého. Tyto dokonalé zákony stvoření pronikají a udržují všechno vzniklé jako zákony přírodní. Dokonalost je však totožná s nezměnitelností. To dokazuje, že nějaké odbočení v těchto základních nebo přírodních zákonech je zcela nemožné. Jinými slovy: Za žádných okolností se nemohou vyskytnout výjimky, které by odporovaly veškerému jinému dění v jeho přirozenosti.
-Každé učení poukazuje zcela správně na dokonalost Boží. Když však prapůvod nebo prazdroj jako takový jest dokonalý, může z něho vzejíti rovněž jen dokonalé. Musí proto také i zákony stvoření, které spočívají v činech vůle Boží, býti dokonalé. Přirozeně nedá se odloučiti jedno od druhého. Tyto dokonalé tvůrčí zákony pronikají všechno vzniklé jako zákony přírodní a udržují je. Dokonalost jest však souznačná s nezměnitelností. Z toho vyplývá, že v těchto základních nebo přírodních zákonech jest úchylka zcela nemožná. Jinými slovy: Za žádných okolností nemohou nastati výjimky, které by odporovaly všemu ostatnímu dění v jeho přirozenosti.
+Tak také nemůže nastat žádné vzkříšení těla, které zůstává jako hrubohmotné bezpodmínečně vázáno na hrubohmotnost!
-Proto také nemůže nastati žádné vzkříšení těla z mrtvých, protože tělo jako hrubohmotné zůstává nezbytně připoutáno ke hrubohmotnosti!
+Protože všechny prazákony vzešly z Boží dokonalosti, nebude se moci také nový akt vůle Boží nikdy vyvíjet v jiné formě než v té, která je dána od prapočátku stvoření.
-Protože všechny prazákony vzešly z Božské dokonalosti, nebude se moci nový čin vůle Boží nikdy vyvíjeti v jiné formě než v té, která jest udána od prvopočátku stvoření.
+Jestliže se tak mnohé nauky uzavírají této samozřejmosti, která je bezpodmínečně dána dokonalostí Boží, tak tím projevují, že jejich základy jsou //falešné,// že jsou zbudovány na lidském rozumu vázaném na prostor a čas, a tudíž si nesmějí dělat žádné právo na Boží poselství, které nevykazuje žádné mezery, protože jako takové mohlo vzejít jen z dokonalosti, z Pravdy samotné, která je bez mezer a je srozumitelná ve své prosté velikosti. //Přirozená// v první řadě, protože to, co je lidmi nazýváno přírodou, vzešlo z dokonalosti Boží vůle a ještě dnes se jí dostává živoucnosti nezměněným způsobem, a tím také nemůže být podrobena žádným výjimkám.
-Uzavírá-li se mnohé učení této samozřejmosti, která jest bezpodmínečně dána dokonalostí Boží, dokazuje tím, že jeho základy jsou //falešné// a že jsou vybudovány na lidském rozumu, který jest vázán na čas a prostor. Nesmí tedy činiti nároků proto na Boží poselství, které by nevykazovalo mezer, protože takové poselství může přicházeti jen z dokonalosti, z Pravdy samé, která jest bez mezer a srozumitelná i ve své prosté velikosti. Pravda jest v první řadě //přirozená,// protože lidmi jmenovaná příroda vzešla z dokonalosti Božské vůle a dostává se jí ještě i dnes životnosti nezměněným způsobem. Proto také nemůže býti podrobena žádným výjimkám.
+Když Kristus přišel na zem, aby hlásal Boží poselství Pravdy, musel proto také jako každý člověk použít hrubohmotné schrány, tedy těla. V tom musel by nakonec již každý myslící člověk poznat nezměnitelnost přírodních zákonů, jako také v tělesné smrti dosažené ukřižováním.
-Když přišel Kristus na zemi, aby zvěstoval Boží poselství Pravdy, musel jako každý člověk použíti hrubohmotného těla. Již v této skutečnosti měl by každý myslící člověk poznati nezměnitelnost přírodních zákonů, tak jako v jeho tělesné smrti, která následovala po ukřižování.
+Avšak toto hrubohmotné tělo nemohlo tvořit po této smrti také žádnou výjimku, nýbrž muselo zůstat ve světě hrubohmotném! //Nemohlo// být vzkříšeno, aby vešlo do jiného světa! Toho pevně stojící Boží nebo přírodní zákony následkem své dokonalosti vzešlé z Boží vůle nepřipustí. Ani to nemohou, jinak by nebyly dokonalé a to by opět znamenalo, že také Boží vůle, Jeho síla a i On sám nejsou dokonalými.
-Po této smrti nemohlo hrubohmotné tělo činiti žádné výjimky, nýbrž muselo zůstati v hrubohmotném světě! //Nemohlo// vstáti z mrtvých, aby vešlo do jiného světa! Stávající Božské nebo přírodní zákony ve své dokonalosti, jež vzešla z Božské vůle, toho nepřipustí. Ani to připustiti nemohou, protože by jinak nebyly dokonalými. Z toho by pak vyplývalo, že také Božská vůle, jeho síla i on sám nejsou dokonalými.
+Avšak protože je to vyloučeno, jak každá věda může ve stvoření samotném potvrdit, tak je falešné a pochybností o Boží dokonalosti, když se tvrdí, že toto hrubohmotné tělo bylo vzkříšeno a po čtyřiceti dnech přešlo do jiného světa.
-Protože to jest vyloučeno, jak to může potvrdit každá věda ve stvoření samotném, je proto nesprávné a je to pochybování o Boží dokonalosti, když se tvrdí, že toto hrubohmotné tělo vstalo z mrtvých a po čtyřiceti dnech vešlo do jiného světa.
+Jestliže má být tělo skutečně vzkříšeno, tak se to může stát jen takovým způsobem, že duše nějaký čas spojená ještě s hrubohmotným tělem jemnohmotnou šňůrou je zavolána do tohoto těla zpět ((Přednáška: [[smrt]])). To je však možné na základě přírodních zákonů jen tak dlouho, dokud tato šňůra existuje. Je-li tato šňůra jednou přerušena, tak by bylo vzkříšení, tedy zavolání duše zpět do dosavadního hrubohmotného těla nemožné! Také to přísně podléhá bezmezerným přírodním zákonům, a dokonce i Bůh sám by toho nebyl schopen, protože by to přece bylo proti Jeho vlastním dokonalým zákonům, proti Jeho dokonalé vůli, která v přírodě samočinně pracuje. Právě v důsledku této dokonalosti by nemohl také nikdy přijít na tak nedokonalou myšlenku, která by musela být jen aktem libovůle. Zde se opět ukazuje zdánlivá vázanost Boha v díle stvoření vlivem Jeho bezmezerné dokonalosti, která musí být v každém případě splněna a nepřipouští žádnou změnu, která však také není plánovaná ani nutná. To však není naprosto žádná skutečná vázanost Boha, nýbrž se to jako takové //jeví// jen člověku v mnoha věcech, protože není schopen přehlédnout //celé// dění. A tato nemožnost přehlédnout //celek// přivádí ho k tomu, což je samo o sobě dobře a poctivě myšleno, že od svého Boha očekává akty libovůle, které přísně uvažováno musí Boží dokonalost jen snižovat. Lidmi je to přitom ve vší pokoře myšleno dobře, ovšem nevyvolává to v tomto případě úctyplný pohled vzhůru, nýbrž je to stahováno do zcela přirozeného omezení lidského ducha.
-Má-li se tělo skutečně vzkřísiti, může se to státi jen tím, že duše, spojená po jistou dobu ještě jemnohmotnou šňůrou s hrubohmotným tělem, může býti zavolána do tohoto těla zpět ((Přednáška: [[smrt]])). To jest ovšem podle přírodních zákonů možno jen tehdy, dokud tato šňůra trvá. Jakmile jest jednou přerušena, bylo by vzkříšení, tedy zavolání duše zpět do hrubohmotného těla, úplně nemožné! I to podléhá přísným přírodním zákonům, které nemají mezer. Nemohl by to pak učiniti ani Bůh, protože by to bylo proti jeho vlastním dokonalým zákonům, proti jeho dokonalé vůli, která pracuje v  přírodě samočinně. Právě v této dokonalosti nemohl by nikdy ani připadnouti na tak nedokonalou myšlenku, která by musela býti jenom aktem libovůle. Zde projevuje se opět zdánlivá vázanost Boha k dílu stvoření následkem jeho bezmezerné dokonalosti, která v každém případě musí býti splněna a nepřipouští žádné změny. Změny nejsou však také zamýšleny ani nutny. Není to však naprosto žádná skutečná vázanost Boha, nýbrž jen člověku //jeví se// v mnohých věcech jako taková, protože člověk nedovede přehlédnouti //celé// dění. A tato nemožnost přehlédnouti //celek// přivádí ho k tomu, že očekává od svého Boha libovolné činy. Jest to snad míněno zcela poctivě a dobře, ale v přísném uvážení musí to jen snižovat Božskou dokonalost. Lidé míní to ve vší pokoře při tom dobře, avšak v tomto případě toto dobro nepřináší úctyplný pohled vzhůru, ale je to strhování do zcela přirozené omezenosti lidského ducha.
+Bezpodmínečné dodržování Boží vůle nebo přírodních zákonů se uplatnilo také při probuzení Lazara, stejně jako u mladíka z Naimu. Tito mohli být probuzeni, protože spojovací šňůra s duší ještě existovala. Na Mistrovo zavolání se mohla duše opět stát jedno s tělem. Avšak ta byla pak nucena, podle přírodních zákonů, setrvat v hrubohmotném světě, dokud nedošlo k novému oddělení mezi hrubohmotným a jemnohmotným tělem, což jí později umožnilo vstoupit do jemnohmotného onoho světa, tedy došlo k novému hrubohmotnému úmrtí.
-Bezpodmínečné dodržování zákonů Božské vůle projevilo se také při vzkříšení Lazara a mládence z Nainu. Tito mohli býti vzkříšeni proto, že tu byla ještě spojovací šňůra s duší. Na Mistrův hlas mohla se duše opět sjednotiti s tělem. Toto tělo bylo pak podle zákonů přírody nuceno setrvati v hrubohmotném světě tak dlouho, až nadešlo nové odpoutání mezi tělem hrubohmotným a jemnohmotným, které pak umožnilo jemnohmotnému tělu vstup do jemnohmotného záhrobí. Muselo tedy nastati nové hrubohmotné úmrtí.
+Přechod hrubohmotného těla do jiného světa je však věcí nemožnou. Kdyby se duch Krista vrátil zpět do hrubohmotného těla nebo kdyby ho snad vůbec neopustil, tak by byl nucen k setrvání v hrubohmotnosti, dokud by nenastalo nové úmrtí, nijak jinak.
-Přechod hrubohmotného těla do jiného světa jest však nemožností. Kdyby se byl duch Kristův vrátil do hrubohmotného těla, nebo kdyby je vůbec nebyl opustil, tu byl by býval nucen zůstati ještě tak dlouho v hrubohmotnosti, až by následovalo nové úmrtí. Jinak to není možno.
+Vzkříšení v těle do jiného světa je úplně vyloučeno, pro lidi a stejně tak pro tehdy vtěleného Krista!
-Vzkříšení v těle do jiného světa jest pro lidi úplně vyloučeno. Právě tak bylo tehdy vyloučeno pro vtěleného Krista!
+Pozemské tělo Vykupitele šlo touž cestou, kterou má jít podle přírodních zákonů Stvořitele každé jiné hrubohmotné tělo.
-Pozemské tělo Vykupitelovo šlo touže cestou, kterou se ubírá podle přírodních zákonů Stvořitelových každé jiné hrubohmotné tělo.
+//Ježíš z Nazaretu, Syn Boží, nebyl tudíž vzkříšen tělesně!//
-//Ježíš z Nazaretu, Syn Boží, nevstal proto tělem z mrtvých!//
+Vzdor vší logice a právě v ní obsaženému mnohem většímu uctívání Boha budou ještě mnozí, kteří v slepotě a lenosti své falešné víry nechtějí jít po tak prostých cestách Pravdy. Tak mnozí ovšem také nemohou jít z vlastního omezení. Jiní opět, kteří se naprosto vědomě pokoušejí zuřivě proti tomu bojovat, z opodstatněné obavy, že by se jim pracně zbudovaná stavba pohodlné víry musela zřítit.
-Vzdor vší logice a právě v této logičnosti skrytému mnohem většímu uctívání Boha budou ještě mnozí, kdo v slepotě a lenosti své falešné víry nechtějí jíti po tak prostých cestách Pravdy. Jsou ovšem také mnozí, kteří z vlastního omezení jíti nemohou. A jsou ještě jiní, kteří úmyslně snaží se proti tomu zuřivě bojovati z odůvodněné obavy, že by se tím nutně zřítila jejich pracně vystavěná budova pohodlné víry.
+Nemůže jim nic prospět, když se jako o základ opírají jen o doslovná podání; neboť také učedníci byli lidé. Je to přece jen čistě lidské, když tehdy učedníci silně rozrušení všemi hroznými událostmi propletli při vzpomínkách ve svém líčení mnohé s vlastními myšlenkami a vlivem předchozího spatření jim ještě nevysvětlitelných zázraků podali tak mnohé jinak, než to ve skutečnosti bylo.
-Nemůže jim to však pranic prospět, když jako o základ opírají se jen o ústní podání. Vždyť také učedníci byli lidé. Jest jen čistě lidské, když učedníci, tehdy silně rozrušeni vším hrozným děním, vpletli do svého líčení při vzpomínkách mnohé vlastní myšlenky. Viděli mnoho zázraků jim nevysvětlitelných a podali proto všelicos jinak, než to bylo ve skutečnosti.
+Jejich spisy a vyprávění byly zakořeněny stejně jako při mylném sloučení Syna Božího a Syna Člověka mnohdy příliš silně ve //vlastních// lidských předpokladech, které byly později položeny za základ mnohých omylů.
-Jejich spisy a vypravování kotvily často příliš ve //vlastních// lidských předpokladech, které později byly základem mnohých omylů. Tak jako ku příkladu mylné splynutí Syna Božího a Syna Člověka.
+Také když jim stála pomocně po boku ta nejsilnější duchovní inspirace, tak přesto zasáhly při podáních velmi silně vlastní předpojaté názory a zkalily často nejlépe zamýšlené a nejjasnější obrazy.
-Přesto, že jim stálo po boku ku pomoci nejsilnější duchovní vnuknutí, přece při dalším podání zasahují tu velmi silně vlastní názory a kalí tak při nejlepším úmyslu často i nejjasnější obrazy.
+Ježíš sám však nesepsal žádné spisy, o které jedině by se bylo možné bezpodmínečně a nesporně opřít.
-A Ježíš sám nezanechal žádných spisů, o které by bylo možno bezpodmínečně se opříti.
+Nebyl by nikdy řekl nebo napsal něco, co by nestálo zcela a úplně v souladu se zákony jeho Otce, s Božími přírodními zákony nebo tvůrčí vůlí. Sám přece výslovně řekl:
-Nebyl by nikdy řekl nebo napsal něco, co by nebylo plně a zcela v souladu se zákony jeho Otce, s Božskými přírodními zákony, čili s tvůrčí vůlí. Sám výslovně řekl:
+//„Přišel jsem Boží zákony naplnit!“//
-//„Přišel jsem, abych zákony Boží naplnil!“//
+Avšak Boží zákony jasně spočívají v přírodě, která se však rozprostírá dále než jen v hrubohmotnosti, avšak přece také zůstává „přirozená“ všude v jemnohmotném, jakož i bytostném a duchovním světě. Myslící člověk je schopen v těchto závažných slovech Spasitele nalézt zajisté něco, co překračuje rámec matoucích náboženských nauk a ukazuje cestu těm, co skutečně hledají!
-Zákony Boží však spočívají jasně v přírodě, která ovšem zasahuje dále, než pouze do hrubohmotnosti, avšak v jemnohmotném, bytostném i duchovním světě zůstává všude „přirozenou“. Myslící člověk dovede v těchto významných slovech Spasitelových jistě najíti něco, co přesahuje zmatená náboženská učení a ukazuje cestu těm, kdo skutečně vážně hledají.
+Kromě toho však může každý člověk k tomu najít v Bibli také opěrné body; neboť Ježíš se zjevil mnohým. Co se však stalo? Maria ho při tom zprvu nepoznala, Magdalena ho také ihned nepoznala, oba učedníci ho nepoznali celé hodiny cestou do Emauz, přestože s nimi šel a mluvil s nimi … Co z toho vyvodit závěrem? //Že to muselo být jiné tělo,// které viděli, jinak by ho všichni //ihned// poznali! —
-Kromě toho může každý člověk najíti pro to opěrné body v bibli. Vždyť Ježíš se zjevil mnohým. Ale co se stalo? Maria ho zprvu nepoznala, ani Magdalena nepoznala ho ihned. Oba učedníci na cestě do Emauz nepoznali ho po celé hodiny, vzdor tomu, že s nimi šel a s nimi mluvil … Co z toho následuje? //Že to muselo býti jiné tělo,// které viděli. Jinak by ho byli všichni poznali //ihned! --//
+Nechť však zůstane klidně hluchým ten, kdo ještě nechce slyšet, a slepým ten, kdo je příliš pohodlný, aby otevřel svůj zrak!
-Ale nechť klidně zůstane hluchým ten, kdo nechce ještě slyšeti, a slepým, kdo jest příliš pohodlným, aby otevřel oči!
+Všeobecný pojem „vzkříšení těla“ nachází své oprávnění v //pozemských// zrozeních, která nepřestanou, dokud budou pozemští lidé. Je to velké zaslíbení povolení opakovaného pozemského života, opětovné inkarnace za účelem rychlejšího pokroku a nutného rozuzlení vzájemného působení nižšího druhu, což je totožné s odpuštěním hříchů. Je to důkaz nezměrné lásky Stvořitele, jejíž milost spočívá v tom, že odloučená duše, která svůj pozemský čas zčásti nebo zcela promrhala a přišla proto nehotová ke vzestupu na onen svět, dostane opět jednou příležitost zahalit se novým hrubohmotným tělem nebo pláštěm, čímž slaví její odložené tělo v těle novém vzkříšení. Duše, která již odešla, prožívá tím nové vzkříšení //v// těle.
-Všeobecný pojem „vzkříšení těla“ nachází své oprávnění v //pozemských// zrozeních, která nepřestanou, dokud budou lidé na zemi. Jest to veliké zaslíbené připuštění opětovného pozemského života, nového vtělení za účelem rychlejšího pokroku a nutného rozuzlení zvratných působení nižších druhů, což jest souznačné s odpuštěním hříchů. Jest to důkaz nezměrné lásky Stvořitelovy, jehož milost tkví v tom, že znovu dává příležitost duším těch zesnulých, kteří svůj pozemský čas zcela nebo zčásti promarnili a vešli proto do záhrobí nehotoví ke vzestupu, aby se oděli novým hrubohmotným tělem nebo pláštěm. Tím slaví jejich odložené tělo v novém těle vzkříšení. Duše již odešlá prožívá tu nové vzkříšení //v těle.//
+Jaké požehnání spočívá v tomto neustále se opakujícím splnění tak vysoké milosti, je schopen lidský duch, který nedovede přehlédnout vše, pochopit teprve později!
-Jak veliké požehnání spočívá v tomto trvale se opakujícím vyplňování této veliké milosti, může lidský duch, který nedovede přehlédnouti vše, pochopiti teprve později.