Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

--- Hlas, Zlín - 1996 » 14. Vykupitel. | 2021/01/24 01:06 | current
– ↷ Page moved from cs:poselstvi_gralu:1932:vykupitel to cs:poselstvi_gralu:1931:hlas:vykupitel Marek Ištvánek
+++ Plamen - 2021 » 14. Vykupitel. | 2021/03/15 22:15 | current
– vytvořeno Marek Ištvánek
@@ Line 1: / Line 1: @@
 ====== Vykupitel. ======
-Spasitel na kříži! Tisíce těchto křížů je postaveno na znamení, že Kristus za lidstvo trpěl a umřel. Ze všech stran volají k věřícím: „Pamatujte na to!“ V osamělém poli, v oživených ulicích velkoměst, v tiché komůrce, v kostelích, na hrobech i při svatebních hostinách, všude slouží k útěše, posile a k napomenutí. Pamatujte na to! Stalo se pro vaše hříchy, že Syn Boží, který vám přinesl spásu na zemi, trpěl a umřel na kříži.
+Spasitel na kříži! Tisíce těchto křížů je postaveno jako symbol toho, že Kristus za lidstvo trpěl a zemřel. Ze všech stran volají k věřícím: „Myslete na to!“ Na osamělých polích, v rušných ulicích velkoměst, v tiché komůrce, v kostelech, na hrobech a při svatebním veselí, všude slouží to k útěše, k posílení a k napomenutí. Myslete na to! Stalo se to kvůli vašim hříchům, že Syn Boží, který vám přinesl spásu na zemi, trpěl na kříži a zemřel.
-Věřící přistupuje k němu s vroucím zachvěním v hluboké úctě a pln vděčnosti. Opouští pak místo s radostným pocitem a vědomím, že obětí smrti byl také on zproštěn svých hříchů.
+S vnitřním rozechvěním přichází sem věřící, v hluboké úctě a pln vděčnosti. S radostným pocitem pak opouští takové místo s vědomím, že obětavou smrtí byl rovněž zbaven svých hříchů.
-Ale ty, vážně hledající, jdi a předstup před znamení svaté vážnosti a snaž se pochopiti svého Vykupitele! Odvrhni měkký plášť pohodlnosti, který tě tak příjemně zahřívá a vzbuzuje pocit bezpečného úkrytu! Dává ti zdřímnouti až do poslední pozemské hodiny, kdy pak jsi náhle vytržen ze svého polospánku, odpoutáš se od pozemské vázanosti a stojíš pojednou proti nezkalené Pravdě. Pak je rychle dosněn tvůj sen, k němuž jsi přilnul a se kterým jsi se pohroužil do nečinnosti.
+Avšak ty, vážně hledající, jdi a předstup před symbol posvátné vážnosti a snaž se svého Spasitele pochopit! Odhoď od sebe měkký plášť pohodlnosti, který tě tak příjemně hřeje a vytváří blažený pocit bezstarostného a bezpečného bytí, který tě nechává setrvat v šeru až do poslední pozemské hodiny, kde jsi pak náhle vytržen ze svého polospánku, uvolněn od pozemských předsudků a nečekaně stojíš před nezkalenou Pravdou. Pak je rychle dosněn tvůj sen, na nějž ses upnul a s nímž ses ponořil do nečinnosti.
-Probuď se proto! Tvůj pozemský čas je drahocenný! Spasitel přišel sem pro naše hříchy -- to je nedotknutelné a do písmene správné. I to, že zemřel za viny lidstva.
+Proto se probuď, tvůj pozemský čas je vzácný! Spasitel přišel kvůli našim hříchům, to je nedotknutelné a doslovně správné. Rovněž, že kvůli provinění lidstva zemřel.
-Ale //tím nejsou z tebe sňaty tvoje hříchy!// Vykupitelským dílem Spasitelovým bylo zahájení boje s temnem, aby přinesl lidstvu Světlo a //otevřel mu cestu k odpuštění všech hříchů.// Putovati touto cestou musí podle nezvratných zákonů Stvořitelových již každý sám. Kristus také nepřišel, aby zákony rušil, nýbrž aby je naplnil. Nezneuznávej tedy toho, který má býti nejlepším příkladem! Nepodkládej mylného smyslu pravdivým slovům.
+//Tímto však nejsou tvoje hříchy z tebe sňaty!// Vykupitelské dílo Spasitele bylo započetí boje s temnem, aby přinesením Světla lidstvu //otevřel mu cestu k odpuštění všech hříchů.// Každý musí putovat touto cestou samostatně, podle nezvratných zákonů Stvořitele. Také Kristus nepřišel zákony zrušit, ale naplnit. Nezneuznávej přece toho, jenž ti má být nejlepším přítelem! Nedávej pravdivým slovům mylný smysl!
-Zcela správně se ovšem říká: To vše stalo se pro hříchy lidstva. Tím je řečeno, že příchod Ježíšův stal se nutným jen proto, že lidstvo nemohlo se již dostati samo ven z temna, které si samo vytvořilo. Že nedovedlo se vyprostiti z jeho sevření. Kristus musel znovu raziti tuto cestu a ukázati ji lidstvu. Kdyby se lidstvo nebylo tak hluboce zapletlo ve své hříchy, to jest, kdyby nebylo šlo //nepravou// cestou, nebyl by býval nutný Ježíšův příchod a jeho boj i cesta utrpení byly by mu bývaly uspořeny. Je proto zcela správné, že musel přijíti jen pro hříchy lidstva, nemělo-li toto lidstvo na nepravé cestě klesnouti zcela do propasti, do temna.
+Když se zcela správně říká: To vše se stalo kvůli hříchům lidstva, tak je tím řečeno, že Ježíšův příchod byl nutný jen proto, poněvadž se lidstvo už nemohlo samo dostat ven z temnoty, kterou si samo vytvořilo, a tohoto sevření se nedokázalo zbavit. Kristus musel tuto cestu nově prorazit a ukázat ji lidstvu. Kdyby se lidstvo nebylo tak hluboce zapletlo do svých hříchů, to znamená, kdyby nešlo //nesprávnou// cestou, tak by příchod Ježíše nebyl nutný a byl by zůstal ušetřen boje i cesty utrpení. Proto je to zcela správně, že musel přijít jen kvůli hříchům lidstva, jestliže toto nemělo na nesprávných cestách zcela sklouznout do propasti, do temna.
-Tím však není řečeno, že proto má býti //obratem ruky// každému jednotlivci odpuštěno také jeho osobní provinění, jakmile jen skutečně uvěří v Ježíšova slova a podle nich žije. Žije-li však podle slov Ježíšových, //budou// mu jeho hříchy odpuštěny. Ovšem teprve znenáhla, v  době, ve které nastane rozuzlení a vyčerpání viny protiprací dobrého chtění podle slov Ježíšových ve zvratném působení. Ne jinak. U těch lidí, kteří podle slov Ježíšových nežijí, není odpuštění vůbec možno.
+To však neznamená, že tím má být každému jednotlivci //obratem ruky// odpuštěno také jeho osobní provinění, jakmile jen skutečně uvěří slovům Ježíše a podle nich žije. Žije-li však podle Ježíšových slov, tak mu jeho hříchy //budou// odpuštěny. Avšak postupně, v době, kdy nastane vyrovnání protiprací dobrého chtění podle Ježíšových slov ve vzájemném působení. Ne jinak. Naproti tomu u těch, kteří podle Ježíšových slov nežijí, odpuštění není vůbec možné.
-Tím však není míněno, že odpuštění hříchů mohou dojíti jen příslušníci křesťanských církví.
+To však neznamená, že odpuštění mohou dosáhnout jen příslušníci křesťanských církví.
-Ježíš hlásal //Pravdu.// Jeho slova musí tedy obsahovati současně i pravdy jiných náboženství. Nechtěl založiti církev, nýbrž ukázati lidstvu pravou cestu, která může stejně dobře vésti také pravdami jiných náboženství. Proto se v jeho slovech nalézá tolik ozvuku na stávající již tehdy náboženství. Ježíš je z nich neodvozoval. Protože však přinášel Pravdu, muselo se v jeho slovech opakovati všechno to, co z Pravdy již existovalo v jiných náboženstvích.
+Ježíš hlásal //Pravdu.// Jeho slova musela proto také obsahovat všechny pravdy ostatních náboženství. Nechtěl založit církev, nýbrž ukázat lidstvu pravou cestu, která rovněž může vést pravdami jiných náboženství. Proto nachází se v jeho slovech také tolik ohlasů na tehdy již existující náboženství. Ježíš to však z nich nepřejímal, nýbrž, protože přinášel Pravdu, muselo se v ní také opět nacházet všechno to, co v ostatních náboženstvích již z Pravdy existovalo.
-I ten, kdo sám slov Ježíšových nezná, ale usiluje vážně o Pravdu a zušlechtění, žije často již zcela ve smyslu těchto slov a kráčí proto s jistotou vstříc v čisté víře k odpuštění hříchů. Varuj se proto jednostranného nazírání. Bylo by to znehodnocení díla Vykupitele, snižování Božského ducha.
+Také ten, kdo sám Ježíšova slova nezná a vážně usiluje k Pravdě a zušlechtění, žije často již zcela ve smyslu těchto slov, a proto rovněž bezpečně postupuje v čisté víře k odpuštění svých hříchů. Střez se proto před jednostranným nazíráním. Je to znehodnocení vykupitelského díla, strhávání Božího Ducha.
-Kdo usiluje vážně o Pravdu a čistotu, tomu také nechybí láska. Bude veden od stupně k stupni duchovně vzhůru, byť i někdy za těžkých pochybností a bojů, a //lhostejno ke kterému náboženství patří,// setká se konečně již zde, nebo teprve v jemnohmotném světě s duchem Kristovým. Ten ho //na konec// povede dále až k Otci, čímž se i vyplní slovo: „Nikdo nepřichází k Otci, jedině skrze mne.“
+Kdo vážně usiluje k Pravdě a k Čistotě, tomu také neschází láska. Bude, i když někdy tvrdými pochybnostmi a boji, duchovně veden vzhůru od stupně ke stupni //a, nehledě na to, ke kterému náboženství patří,// setká se již zde nebo až v jemnohmotném světě s duchem Kristovým, který ho pak povede dál //ke konečnému cíli// až k Otci, čímž se také naplní slova: „Nikdo nepřichází k Otci, než skrze mne.“
-„Konec“ nenastává však s posledními pozemskými hodinami, nýbrž až na určitém stupni vývoje duchovního člověka. Přechod ze světa hrubohmotného do jemnohmotného znamená jen proměnu. --
+„Konečný cíl“ nenastává však s posledními pozemskými hodinami, nýbrž na určitém stupni vývoje duchovního člověka, pro kterého přechod z hrubohmotného do jemnohmotného světa znamená jen proměnu.
-Nyní k ději velikého vykupitelského díla samotného: Lidstvo bloudilo v duchovní temnotě. Vytvořilo si ji samo, když se podrobovalo stále více jen rozumu, který si pracně teprve vypěstovalo. Lidé sami tak stále zužovali hranice své chápavosti, až byli naprosto připoutáni na prostor a čas, jako jejich mozek. Pak nemohli již najíti cestu k Nekonečnému a Věčnému. Tak byli zcela připoutáni k zemi, omezeni na prostor a čas. Každé spojení se Světlem, s čistotou a duchovnem bylo tím přerušeno. Chtění lidí dovedlo se obraceti jen k pozemskému, až na nemnohé, kteří jako proroci neměli dosti moci, aby pronikli a uvolnili dráhu k Světlu.
+Nyní k události velkého vykupitelského díla samotného: Lidstvo bloudilo v duchovní temnotě. Vytvořilo si ji samo, tím, že se více a více podrobovalo jen rozumu, který dříve pracně vychovalo. Tím stahovalo také hranici schopnosti chápání stále úžeji, až bylo stejně jako jejich mozek bezpodmíněčně vázáno k prostoru a času a cestu k nekonečnému a věčnému nemohlo již více pochopit. Tak se stalo zcela pozemsky vázáno, omezeno na prostor a čas. Každé spojení se Světlem, s čistým, duchovním bylo tím odříznuto. Chtění lidí bylo schopné zaměřovat se už jen na pozemské, kromě několika, kteří jako proroci neměli sílu prorazit a vytvořit volnou cestu ke Světlu.
-Tímto stavem otevřely se dokořán brány zlu. Vyvalilo se duchovní temno rozlévalo se po zemi a přinášelo zkázu. To mohlo přivoditi jen //jeden// konec: Duchovní smrt. To nejstrašnější, co může postihnouti člověka.
+Tímto stavem se otevřely zlu všechny brány. Duchovní temno se valilo vzhůru a zaplavilo zemi přinášejíc neštěstí. To mohlo přivodit jen //jeden// konec: Duchovní smrt. To nejstrašnější, co může člověka potkat.
-Ale vinu na veškeré této bídě nesli lidé sami! Oni ji přivodili, protože dobrovolně volili tento směr. Chtěli ji a vypěstovali ji. Ve svém bezměrném zaslepení byli dokonce i hrdi na tuto vymoženost, aniž si ve své omezenosti chápání, kterou si pracně sami vnutili, uvědomovali hrůznost následků. Toto lidstvo nemohlo již samo vytvořiti cestu ke Světlu. Dobrovolné omezení a sevření bylo již příliš veliké.
+Vinu na veškeré této bídě však nesou lidé sami! Přivodili ji sami, neboť dobrovolně zvolili tento směr. Oni ji chtěli a vypěstovali, a ve svém bezuzdném omámení byli dokonce ještě na tento výdobytek hrdí, aniž by v usilovně si vnucené omezenosti chápání poznali hrůznost následků. Z tohoto lidstva nemohla být zbudována žádná cesta ke Světlu. Dobrovolné omezení bylo již příliš velké.
-Měla-li býti vůbec ještě možná záchrana, musela přijíti pomoc od Světla. Jinak nebylo již možno zadržeti zánik lidstva a jeho zřícení se do temnoty.
+Jestliže měla být vůbec ještě možná záchrana, musela pomoc přijít ze Světla. Jinak by se zánik lidstva v temnotách již více nedal zadržet.
-Temno samo má následkem nečistoty větší hutnost, což nese s sebou duchovní tíhu. Následkem této tíhy může samo ze sebe proniknouti vzhůru jen k určité hranici hutnosti a váhy, nepřichází-li mu z druhé strany na pomoc přitažlivá síla. Světlo má však lehkost, odpovídající jeho čistotě a to mu znemožňuje, aby kleslo až k temnu.
+Temno samo má vlivem nečistoty větší hutnost, jež s sebou nese duchovní tíži. Kvůli této tíži je schopno samo ze sebe proniknout jen k určité hranici hmotnosti, pakliže mu z druhé strany nepřichází na pomoc přitažlivá síla. Světlo má však své čistotě odpovídající lehkost, která mu znemožňuje klesnout až k tomuto temnu.
-Tím je mezi oběma díly nepřeklenutelná propast, ve které stojí člověk se svou zemí.
+Tímto je mezi oběma částmi nepřeklenutelná propast, ve které stojí člověk se svou zemí!
-Je tedy úplně v rukou lidí a záleží na způsobu jejich chtění a přání, aby šli vstříc Světlu nebo temnu, otevřeli brány a urovnali cesty, aby zemi mohlo zaplaviti Světlo nebo temnota. Lidé sami jsou při tom prostředníky. Silou jejich chtění dostává se Světlu nebo temnu pevné opory, takže mohou působiti s větší nebo menší silou. Čím více nabývá moci na zemi Světlo nebo temno, tím více zaplavuje lidstvo vším, co může dáti. Dobrem nebo zlem, spásou nebo zkázou, štěstím nebo neštěstím, rajským mírem nebo pekelnou mukou.
+Spočívá to tedy v rukou lidí, zda podle druhu svého chtění a přání vyjdou vstříc Světlu či temnu, otevřou bránu a upraví cestu, aby tím byla země zaplavená buď Světlem, nebo temnem. Oni sami jsou při tom prostředníky, skrze jejichž sílu chtění Světlo nebo temno dostane pevnou oporu a odtud může s větší nebo menší silou působit. Čím větší moc nabývá na zemi Světlo či temno, o to více zahrnuje to lidstvo tím, co mohou dát, dobrým nebo zlým, spásou nebo zkázou, štěstím nebo pohromou, rajským mírem nebo pekelnou mukou.
-Čisté chtění lidí již příliš zesláblo a nemohlo proto poskytnouti Světlu na zemi opěrný bod. Zatím již nabylo těžké, vše dusící temno na zemi převahu. Světlo nemělo žádného opěrného bodu, s nímž by se mohlo spojiti tak, aby v nezkalené čistotě a tím i s nezmenšenou silou rozptýlilo temno. Tím by vykoupilo lidstvo, které by pak u takto vytrysklého pramene mohlo nabrati sílu a najíti cestu vzhůru ke světlým výšinám.
+Čisté chtění lidí příliš zesláblo, aby v již převládající těžké, vše dusící temnotě na zemi poskytlo Světlu bod, na kterém by se mohlo zachytit, se kterým by se dokázalo propojit tak, že by v nezkalené čistotě a tím v nezkrácené síle temno rozložilo a lidstvo osvobodilo, jež by pak v takto vytrysklém prameni našlo sílu a mohlo hledat cestu vzhůru ke světlým výšinám.
-Světlu samotnému nebylo však možno ponořiti se tak hluboko do bahna, pokud nedostalo k tomu silnou oporu. Proto musel přijíti prostředník. Jen Vyslanec ze světlých výšin mohl //vtělením// na tuto zemi rozraziti temnou zeď, vytvořenou chtěním lidí a uprostřed všeho zla postaviti hrubohmotný základ pro Božské Světlo, který by stál pevně uprostřed těžké tmy. Z tohoto zakotvení mohly pak čisté paprsky Světla roztrhnouti a roztříštiti temné masy a rozptýliti je, aby lidstvo úplně nekleslo a nezadusilo se v temnotách.
+Světlu samotnému však nebylo možné ponořit se tak hluboko do bahna, aniž by mu k tomu byla nabídnuta silná opora. Proto musel přijít prostředník. Jen Vyslanec ze světlých výšin mohl //vtělením// prorazit lidským chtěním vytvořenou temnou zeď a mezi veškerým zlem zbudovat hrubohmotný základ pro Boží Světlo, který stojí pevně uprostřed těžkých temnot. Z tohoto zakotvení mohly pak čisté paprsky Světla roztrhnout a roztříštit temné masy, aby lidstvo nekleslo zcela do temnoty a nezadusilo se.
 Tak //přišel// Ježíš kvůli lidstvu a jeho hříchu!
-Takto utvořené nové spojení se Světlem při čistotě a síle Vyslance Světla nemohlo býti přerušeno temnotou. Tím byla ražena pro lidstvo nová cesta k duchovním výšinám. Ježíš svým vtělením stal se pozemskou oporou Světla. Jeho živým slovem, které přinášelo Pravdu, vycházely a vnikaly nyní paprsky do temna. Ježíš mohl předávati tuto Pravdu čistou a nefalšovanou, protože silou Pravdy bylo jeho spojení se Světlem čisté a nemohlo býti zkaleno temnotou.
+Takto zbudované nové spojení se Světlem nemohlo být při čistotě a síle Vyslance Světla temnotou odříznuto. Tím byla pro lidstvo proražena nová cesta k duchovním výšinám. Z Ježíše, z tohoto vtělením vzniklého pozemského opěrného bodu Světla, začalo tedy vycházet jeho záření do temnot skrze Živé Slovo, které přineslo Pravdu. On mohl předat tuto Pravdu nezfalšovanou, protože byl spojen se Světlem skrze stejně čistou sílu, což nemohlo být temnotami zkaleno.
-Lidé byli vyburcováni ze svého soumračného stavu současně zázraky, které se dály. Šli za nimi a narazili na Slovo. Nasloucháním Pravdě, kterou Ježíš přinášel a přemýšlením o ní probudilo se znenáhla ve statisících přání, aby šli za touto Pravdou a zvěděli o ní více. A tak kráčeli zvolna vstříc ke Světlu. Přáním uvolnilo se temno, které je obklopovalo. Když lidé přemýšleli o slovech a shledávali je správnými, vnikal jeden světelný paprsek za druhým vítězně do temnot. Kolem nich bylo stále jasněji, temno již nenalézalo u nich žádné opory a sklouzalo po nich beze škody. Tím ztrácelo temno stále víc a více půdu. Tak působilo slovo Pravdy v temnu jako klíčící zrno hořčičné a jako kvas v těstu.
+Lidé byli ze svého soumračného stavu vyburcováni současně se dějícími zázraky. Následovali je a narazili na Slovo. S nasloucháním Ježíšem přinesené Pravdě, ale i přemýšlením o ní, probudilo se znenáhla ve statisících přání tuto Pravdu následovat a více se o ní dozvědět. A tím postupně usilovali Světlu vstříc. Přáním bylo obklopující je temno uvolněno a jeden světelný paprsek za druhým vítězoslavně pronikal, takže lidé nad slovy přemýšleli a shledávali je správnými. Bylo kolem nich stále světleji a jasněji, temno již více u takových nenacházelo žádnou pevnou oporu a nakonec kleslo zpět, sklouzlo z nich, čím více a více ztrácelo půdu. Tak působilo Slovo Pravdy v temnotách stejně jako klíčící zrno hořčičné a jako kvas v chlebu.
-A to bylo vykupitelské dílo Syna Božího, Ježíše, nositele Světla a Pravdy.
+A to bylo dílo spásy Syna Božího Ježíše, nositele Světla a Pravdy.
-Temno, které se domnívalo, že již má vládu nad veškerým lidstvem, vzepřelo se proti tomu v divém boji, aby dílo vykupitelské znemožnilo. K Ježíši samotnému nemohlo, protože sklouzlo po jeho čistém cítění. Tu bylo samozřejmo, že použilo k tomuto boji svých ochotných nástrojů, jež mělo k službám.
+Temno, které se domnívalo, že již má nadvládu nad celým lidstvem, vzepřelo se proti tomu v divokém boji, aby dílo spásy znemožnilo. K samotnému Ježíši nemohlo, sklouzlo po jeho čistém cítění. Tu bylo samozřejmé, že využije své ochotné nástroje, které pro boj mělo k dispozici.
-Těmito nástroji byli lidé, kteří zcela správně se nazývali „lidmi rozumu“, jemuž se podrobovali. Byli pevně připoutání k prostoru a času jako jejich rozum a nemohli proto již chápati vyšší duchovní pojmy nad prostorem a nad časem. Proto nebylo jim také možno následovati učení Pravdy. Podle vlastního přesvědčení stáli všichni na „reálné“ půdě tak jako mnozí ještě dnes. Reálná půda znamená však ve skutečnosti půdu velmi úzkou a omezenou. Všichni tito lidé patřili většinou k zástupcům světské vlády a měli tedy v rukou úřední i náboženskou moc.
+Byli to lidé, kteří se zcela správně nazývali lidmi „rozumu“, tedy se rozumu podrobovali, a tudíž jako rozum byli pevně připoutaní na prostor a čas, čímž vyšší, duchovní pojmy, stojící vysoko nad prostorem a časem, již více nemohli chápat. Bylo proto pro ně rovněž nemožné následovat učení Pravdy. Ti všichni byli podle svého přesvědčení na „reálné“ půdě, tak jako mnozí ještě dnes. Reálná půda však ve skutečnosti znamenala půdu velice omezenou. A všichni tito lidé byli právě většinou těmi, kteří zastupovali moc, měli tedy v rukou světskou a náboženskou vládu.
-V zuřivé protiobraně vybičovalo temno tyto lidi až k hrubým přehmatům, kterých se dopustili proti Ježíšovi pozemskou mocí, kterou měli v rukou.
+Tak vybičovalo temno v zuřivém odporu tyto lidi až k vážným přehmatům, které proti Ježíši spáchali pozemskou mocí spočívající v jejich rukou.
-Temno doufalo, že se tím Ježíš zviklá a že bude moci v poslední chvíli zničiti jeho vykupitelské dílo. Že vůbec mohlo prováděti na zemi tuto moc, bylo jen vinou lidstva, které svým samovolným falešným postavením omezilo svou chápavost a dalo tím temnu převahu.
+Temno doufalo, že tímto Ježíše zviklá a ještě na poslední chvíli bude moci dílo spásy zničit. Že se tato moc mohla na zemi vůbec uplatnit, bylo výlučně chybou lidstva, které svými dobrovolně zvolenými falešnými postoji zúžilo své chápání, a tak dalo temnu převahu.
-Toto provinění bylo hříchem lidstva, který za sebou přivodil všechna ostatní zla.
+Sama tato vina byla hříchem lidstva, který měl za následek veškeré další zlo.
-A pro tento hřích lidstva musel Ježíš trpěti! Temno bičovalo to dáte až do krajnosti. Ježíš propadal smrti na kříži, trval-li na svých tvrzeních, že přináší Pravdu a Světlo. Šlo o poslední rozhodnutí. Útěk a úplné vzdálení se všeho mohlo ho zachrániti před smrtí na kříži. Ale to by znamenalo vítězství temna v posledním okamžiku, protože celé působení Ježíšovo bylo by zvolna zaniklo v písku a nade vším bylo by se zase vítězně rozprostřelo temno. Ježíš by nebyl splnil své poslání a započaté vykupitelské dílo bylo by zůstalo neúplné.
+//A kvůli tomuto hříchu lidstva musel Ježíš trpět!// Temno bičovalo dále až do krajnosti: Ježíš propadal smrti na kříži, jestliže trval na svých tvrzeních, že je nositelem Pravdy a Světla. Jednalo se o konečné rozhodnutí. Útěk, úplné stažení se zpět od všeho mohlo ho zachránit od smrti na kříži. To by ale znamenalo vítězství temna na poslední chvíli, protože pak by celé působení Ježíše opět pozvolna zaniklo v písku a temno by se znovu mohlo vítězně nade vším uzavřít. Ježíš by nesplnil své poslání a započaté dílo spásy by zůstalo nedokončené.
-Vnitřní boj v Getsemane byl krutý, ale krátký. Ježíš se nebál tělesné smrti, nýbrž vytrval a šel klidně na pozemskou smrt za Pravdu, kterou přinášel. Svou krví zpečetil na kříži vše to, co hlásal a žil.
+Vnitřní boj v Getsemane byl tvrdý, ale krátký. Ježíš se pozemské smrti nebál, nýbrž zůstal statečný a šel pro Pravdu jím přinesenou klidně vstříc pozemské smrti. Svou krví na kříži zpečetil všechno to, co hlásal a žil.
-Tímto činem překonal úplně temno, které tím prohrálo poslední trumf. Ježíš zvítězil. Z lásky k Otci, Pravdě, z lásky k lidstvu, kterému tak byla otevřena cesta k svobodě ve Světle. Toto vítězství posílilo lidstvo v přesvědčení o pravdě Ježíšových slov.
+Tímto skutkem úplně přemohl temno, které tak prohrálo poslední trumf. Ježíš zvítězil. Z lásky k Otci, k Pravdě, z lásky k lidstvu, které tím zůstalo na cestě ke svobodě ve Světle, protože tímto vítězstvím bylo utvrzeno o Pravdě jeho slov.
-Kdyby se byl vyhnul útěkem a vzdal se tak své práce, bylo by to v lidech nutně vzbudilo pochybnosti.
+Vyhnutí se smrti útěkem a s tím spojené upuštění od svého díla by jim muselo přinést pochybnosti.
-//Ježíš zemřel tedy pro hřích lidstva!// Kdyby nebylo bývalo hříchu lidstva v tom‚ že se odvrátilo od Boha v omezení rozumu, mohl si uspořit Ježíš svůj příchod, svou cestu utrpení i smrt na kříži. Jest proto zcela správné, říká-li se: Ježíš přišel pro naše hříchy, za ně trpěl a umřel smrtí na kříži!
+//Ježíš tedy zemřel kvůli hříchům lidstva!// Nebylo-li by hříchů lidstva a odvrácení se od Boha omezením skrze rozum, tak si mohl Ježíš svůj příchod uspořit, právě tak jako svou cestu utrpení a svou smrt na kříži. Proto je to zcela správně, když to zní: Kvůli našim hříchům Ježíš přišel, trpěl a zemřel smrtí na kříži!
-//To však neznamená, že bys nemusel sám pykati za vlastní hříchy!//
+//To však neznamená, že bys nemusel sám pykat za vlastní hříchy!//
-Můžeš to nyní však snáze učiniti, protože Ježíš ti //ve svých slovech ukázal cestu// tím, že přinesl Pravdu. A tak nemůže ani Ježíšova smrt na kříži prostě smýti tvoje hříchy. Kdyby se tak mělo stát, musely by se napřed zhroutit všechny zákony vesmíru. To se ovšem nestává. Ježíš sám dosti často odvolával se na vše, „co stojí psáno“, tedy na staré. Nové Evangelium lásky nemá také ani v úmyslu zrušit, nebo zavrhnout starý zákon spravedlnosti. Chce jej doplniti a býti s ním spojeno.
+Můžeš to mít nyní snazší, protože Ježíš přinesením Pravdy ti cestu //ukázal ve svých slovech.// Tak není možné Ježíšovou smrtí na kříži jednoduše smýt tvoje vlastní hříchy. Mělo-li by se něco takového stát, tak by se předtím musely zákony celého vesmíru zřítit. To se však nestane. Ježíš sám se dosti často odvolával na všechno, „co stojí psáno“, tedy na staré. Nové Evangelium Lásky nemá také v úmyslu staré Evangelium Spravedlnosti zbořit nebo zavrhnout, //nýbrž doplnit.// Chce s ním být spojeno.
-Nezapomínej proto na spravedlnost velikého Stvořitele všech věcí, kterou nelze posunouti ani o vlásek a která železně trvá od počátku světa až k jeho konci! Nemohla by ani připustit, aby někdo bral na sebe vinu druhého, aby ji tím usmířil.
+Neopomínej proto Spravedlnost velkého Tvůrce všech věcí, která se nedá posunout ani o vlas, která neúprosně stojí od samého počátku světa až k jeho konci! Nemůže dokonce připustit, že by někdo na sebe vzal provinění jiného, aby to odpykal.
-Ježíš mohl přijíti za hříchy jiných, mohl trpěti a zemříti mohl vystoupiti jako bojovník za Pravdu. On sám zůstal však nedotčen a prost této viny a hříchů a proto také nemohl ji osobně vzíti na sebe.
+Ježíš mohl přijít kvůli vině druhých, tedy přijít pro vinu druhých, trpět, zemřít, jako bojovník pro Pravdu vystoupit, avšak on sám zůstal nedotčen a prost této viny, a proto ji také nemohl osobně vzít na sebe.
-Vykupitelské dílo není proto menší. Jest obětí, nad kterou větší býti nemůže. Ježíš přišel se světlých výšin do bahna pro tebe, zápasil o tebe, trpěl a zemřel za tebe, aby ti přinesl Světlo na pravou cestu vzhůru, aby ses neztratil v temnotě a nezahynul!
+Dílo spásy není proto menší, nýbrž jest obětí, nad kterou větší být nemůže. Ježíš přišel ze světlých výšin do bahna pro tebe, bojoval o tebe, trpěl a zemřel za tebe, aby ti přinesl Světlo na pravou cestu vzhůru, aby ses v temnotě neztratil a nezahynul!
-//Tak// stojí tvůj Vykupitel před tebou. //To// bylo jeho veliké a mocné dílo lásky.
+//Tak// stojí tvůj Spasitel před tebou. //To// bylo jeho mocné dílo Lásky.
-Boží spravedlnost setrvala ve světových zákonech, neboť co člověk zasévá, to sklidí, jak říká Ježíš sám ve svém poselství. Na základě Božské spravedlnosti nemůže mu býti prominuto ani haléře.
+Boží Spravedlnost setrvala v existujících, přísných a striktních světových zákonech; neboť co člověk zasévá, to bude sklízet, jak říká také samotný Ježíš ve svém poselství. Žádný haléř nemůže mu být prominut na základě Boží Spravedlnosti!
-Na to mysli, když stojíš před znamením svaté vážnosti. Děkuj vroucně za to, že ti Vykupitel svým slovem znovu otevřel cestu k odpuštění tvých hříchů a opusť to místo s vážným předsevzetím, že půjdeš označenou cestou, aby ti mohlo býti odpuštěno. Jíti touto cestou neznamená však jen naučiti se slovu a věřiti v ně, nýbrž je nutno slovo to //žít!// Pranic by ti neprospělo v ně věřit, považovati je za správné a nejednati ve všem také podle něho. Naopak, jsi na tom hůř nežli ti, kdo o slově nevědí pranic.
+Mysli na to, když stojíš před symbolem posvátné vážnosti. Děkuj vroucně za to, že ti Spasitel svým Slovem znovu otevřel cestu k odpuštění tvých hříchů, a opusť toto místo s vážným předsevzetím touto ukázanou ti cestou jít, aby ti mohlo být odpuštěno. Jít touto cestou však neznamená snad se jen Slovu naučit a poté uvěřit, nýbrž toto Slovo //žít!// Věřit v ně, pokládat je za správné, avšak zároveň nejednat ve všem podle něj, nebylo by ti vůbec k užitku. Naopak, byl bys na tom hůř než takový, který o Slově vůbec nic neví.
-Proto probuď se, pozemský čas je pro tebe drahocenný.
+Proto probuď se, pozemský čas je pro tebe drahocenný!