Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

--- Hlas, Zlín - 1996 » 29. Uctívání Boha. | 2022/01/07 23:10 | current
– Marek Ištvánek
+++ Plamen - 2021 » 29. Uctívání Boha. | 2021/03/16 23:11 | current
– vytvořeno Marek Ištvánek
@@ Line 1: / Line 1: @@
 ====== Uctívání Boha. ======
-Možno říci klidně, že člověk dosud vůbec nepochopil a tím méně prováděl nezbytnou samozřejmost uctívání Boha. Povšimněme si jen jednou uctívání Boha, jak se provádí dosud! Vždyť se zná jen prosba, nebo lépe řečeno žebrota! Jen tu a tam se také někdy stává, že k nebi stoupají modlitby děkovné, jdoucí skutečně ze srdce. Ale to je vždy jen tu a tam a jest to veliká výjimka. Stává se tak obyčejně jen tehdy, když člověk dostane zcela //neočekávaně// zvláštní dar, nebo když je //náhle// vysvobozen z velikého nebezpečí. Povznese-li se člověk vůbec někdy k děkovné modlitbě, patří k tomu u něho něco neočekávaného a náhlého. Ty nejohromnější věci mohou mu padati nezaslouženě do klína a přece mu při tom nikdy nenapadne, nebo jen velmi zřídka, aby pomyslel na díky, pokud jde vše klidným, normálním způsobem. Když on sám a všichni, které miluje, jsou obdařeni nápadně stálým zdravím a nemá-li žádných pozemských starostí, stěží se asi povznese k vážné modlitbě díků. Aby člověk roznítil v sobě nějaký silnější cit, potřebuje k tomu vždy zcela //zvláštního// popudu. Vede-li se mu dobře, tu se dobrovolně k tomu nevzchopí nikdy. Snad to má někdy v ústech nebo také jde do kostela, aby při příležitosti mumlal děkovnou modlitbu, ale ani mu nenapadne, aby při tom byl s celou duší třeba jen na jedinou minutu. Jen když na něho dolehne skutečná tíseň, //pak// se rozpomene velmi rychle, že je tu někdo, kdo je schopen mu //pomoci.// Úzkost žene ho k tomu, aby konečně také jednou koktal modlitbu! A to je pak vždy jen prosba, ale žádné uctívání.
+Lze klidně říci, že člověk ještě vůbec neporozuměl pro něj nutné samozřejmosti uctívání Boha a ještě méně ji prováděl. Pozorujte jednou uctívání Boha, jak se doposud provádí! Vždyť se zná jen prosba, nebo ještě lépe řečeno žebrota! Jen tu a tam dochází konečně také jednou k tomu, že stoupají děkovné modlitby, které skutečně proudí ze srdce. To jsou však veliké výjimky vždy jen tehdy a tam, kde člověk zcela //neočekávaně// dostane zvláštní dar nebo je //náhle// vysvobozen z velkého nebezpečí. Neočekávané a náhlé přiměje ho k tomu, aby se vůbec někdy vzmohl k modlitbě díků. Mohou mu padat nezaslouženě do klína také ty nejohromnější věci, a přece ho nikdy nenapadne nebo jen velmi zřídka pomyslet na dík, jakmile všechno probíhá klidným a normálním způsobem. Je-li jemu i všem, které miluje, darováno nápadně stálé zdraví a nemá-li žádné pozemské starosti, tak se jen sotva vzmůže k nějaké opravdové modlitbě díků. Aby v sobě vyvolal silnější cit, je třeba u člověka žel vždy zcela //zvláštního// impulzu. Daří-li se mu dobře, dobrovolně se k tomu nikdy nevzchopí. Má to snad tu a tam na jazyku nebo jde také do kostela, aby v příležitostně mumlal modlitbu díků, avšak vůbec ho nenapadne, aby byl při tom s celou svou duší, třeba jen na jedinou minutu. Jen když k němu přistoupí skutečná nouze, //pak// se velmi rychle rozpomene, že přece existuje někdo, kdo mu je schopen //pomoci.// Úzkost žene ho k tomu, aby konečně také jednou koktal modlitbu! A to je pak přece vždy jen prosba, ale žádné uctívání.
-//Takový// je člověk, který se ještě považuje za //dobrého,// který se nazývá věřícím! A to jsou nemnozí na zemi! Chvályhodné výjimky!
+//Takový// je člověk, který se ještě pokládá za //dobrého,// který se nazývá věřící! A to jsou nemnozí na zemi! Chvályhodné výjimky!
-Představte si sami jednou před očima tento žalostný obraz! Jak se objeví při správném pozorování vám, lidem! Jak mnohem ubožejší stojí však člověk před svým Bohem! Ale žel je tomu ve skutečnosti tak! Můžete to obraceti a točiti jak chcete, zůstává při těchto skutečnostech, jakmile si jednou dáte práci a jdete věci beze všeho okrašlování až na dno. Musí vám přece býti při tom trochu úzko. K velebení nepatří ani prosby, ani dík!
+Postavte si před svůj zrak sami jednou konečně tento žalostný obraz! Jak se jeví při správném pozorování vám, lidem! Avšak jak mnohem žalostněji stojí takový člověk před svým Bohem! Je to však žel skutečnost! Můžete se točit nebo obracet jak chcete, zůstává při těchto skutečnostech, jakmile se jednou namáháte jít k podstatě věci za vynechání jakéhokoliv přikrašlování. Musí vás při tom přece něco stísnit; neboť ani prosby, ani dík nepatří k uctívání.
-Velebení je //uctívání!// Ale toho nenajdete vskutku nikde na celém světě! Pohleďte jednou na svátky nebo slavnosti, které mají sloužiti k Boží cti a kde se výjimečně upouští od proseb a žebroty. Jsou tu oratoria, duchovní hudební skladby! Vyhledejte si zpěváky, kteří zpívají, aby velebili Boha! Podívejte se na ně, když se k tomu připravují v sále nebo v kostele. Všichni chtějí něco dokázat, aby se líbili //lidem.// Bůh je jim při tom dosti lhostejným. Právě On, kterému to má platit! Pohleďte na dirigenta! Touží po potlesku, chce lidem ukázat, co umí.
+Uctívat znamená //ctít!// Toto však skutečně nenajdete na celé této zemi! Pozorujte jednou svátky nebo slavnosti, které mají sloužit ke cti Boží, kde je jednou výjimečně upuštěno od proseb a od žebrání. Jsou tu oratoria ((duchovní skladby))! Vyhledejte pěvce, kteří zpívají k uctívání Boha! Pohleďte na ně, když se k tomu připravují v sále nebo v kostele. Všichni chtějí vykonat něco, aby se tím //lidem// zalíbili. Bůh je jim při tom značně lhostejný. Právě On, jemuž to přece má platit! Hleďte na dirigenta! Žádá si potlesk, chce lidem ukázat, co umí.
-Jděte pak dále. Hleďte na pyšné stavby, kostely, chrámy, které mají tu státi ke cti Boží. Umělec, architekt, stavitel usilují jen o uznání světa. Každé město se chlubí těmito budovami … ke cti pro sebe. Musí dokonce sloužiti k tomu, aby lákaly cizince. Ale ne snad k velebení Boha, ale proto, aby místu plynuly peníze takto zvýšeným cizineckým ruchem! Kamkoliv se podíváte, všude jen touha po světském zevnějšku! A všechno za předstíraného vzývání Boha!
+Pokračujte pak dále. Pohleďte na hrdé stavby, kostely, katedrály, které stojí ke cti Boha … mají stát. Umělec, architekt, stavitel usilují jen o pozemské uznání, každé město //pyšní// se těmito budovami … ke cti pro sebe sama. Musí dokonce sloužit tomu, aby přitáhly cizince. Avšak ne snad k uctívání Boha, nýbrž aby místu plynuly peníze tímto zvýšeným ruchem! Jen touha po pozemské povrchnosti, kam se podíváte! A všechno za předstíraného uctívání Boha!
-Tu a tam najde se ovšem ještě i člověk, kterému jihne duše v lese nebo na horách a který při tom dokonce i letmo vzpomene velikosti Stvořitele veškeré té krásy kolem sebe. Ale Bůh stojí při tom daleko v pozadí. Člověku se otvírá duše, ale ne k jásavému vzletu do výše, nýbrž rozbíhá se doslova na všechny strany v blahu požitku. Něco takového nesmí se zaměňovati se vzletem. Nelze to považovati za nic jiného než za blaho labužníka u bohaté tabule. Takovéto jihnutí duše má se mylně za velebení. Zůstává však bezobsažným a je to blouznění, pocit //vlastního// blaha, který se mylně považuje za dík Stvořiteli. Je to zcela pozemské dění. Mnozí nadšenci pro přírodu považují právě toto opojení za pravé velebení Boha a jsou přesvědčeni, že jsou tím povzneseni nad jiné, kteří nemají možnosti užívati těchto krás zemských útvarů. Je to hrubé farizejství, které má východisko jen ve vlastním blahu. Je to pozlátko, kterému chybí veškerá hodnota. Až tito lidé budou jednou muset hledati poklady své duše, aby je zhodnotili ke svému vzestupu, najdou schránku v sobě úplně prázdnou, neboť domnělý poklad bylo jen opojení krásou a nic jiného. Chyběla mu pravá úcta před Stvořitelem. **<sup>%%__%%</sup>**
+Snad tu a tam ještě existuje člověk, který se v lese snaží povznést svou duši k výšinám, který při tom dokonce také letmo vzpomene velikosti Tvůrce veškeré té krásy kolem něj, a přece však stojícího daleko v pozadí. Při tom se mu otevírá duše, a přece však ne k jásavému vzletu do výše, nýbrž … rozbíhá se doslova široce na všechny strany v blaženém požitku. Něco takového nesmí být zaměňováno s letem do výšin. Nelze to považovat za nic jiného než blaho labužníka u bohaté hostiny. Toto povznesení duše považuje se mylně za uctívání; a zůstává bezobsažným, blouzněním, //vlastním// pocitem blaha, který vnímající považuje za city díků ke Stvořiteli. To se děje čistě pozemsky. Také mnozí přírodní nadšenci považují právě toto opojení za pravé uctívání Boha a domýšlejí se v tom být daleko povzneseni nad jiné, kteří nemají možnost užívat tyto krásy pozemských útvarů. Je to hrubé farizejství, které má východisko jen ve vlastním blahu. Pozlátko, jemuž chybí jakákoliv hodnota. Až tito lidé budou jednou muset hledat poklady svých duší, aby je zužitkovali ke svému vzestupu, tak najdou v sobě schránku úplně prázdnou; neboť domnělý poklad byl jen opojení krásou, nic jiného. Chyběla jim opravdová úcta před Stvořitelem. —
-Pravé velebení Boha nejeví se v blouznění. Neprojevuje se ani v mumlavých modlitbách, ani v žebrání, klečení, lomení rukama, ani v blaženém nazírání, nýbrž v radostném //činu!// V jásavém přitakání pozemskému bytí! Ve vychutnání každého okamžiku! Vychutnání znamená využití, využití opět … prožití! Avšak ne ve hře a tanci, ani v promarnění času, jež poškozuje tělo i duši a jehož hledá a potřebuje rozum jako vyrovnání a vybičování svého působení, nýbrž v pohledu vzhůru ke Světlu a chtění toho, co všechnu jsoucnost ve stvoření jen podporuje, povznáší a zušlechťuje!
+Opravdové uctívání Boha neprojevuje se v blouznění, v mumlání modliteb, v žebrání, klečení, ve spínání rukou, ani ne v blaženém rozechvění, nýbrž v radostném //činu!// V jásavém přitakání tomuto pozemskému bytí! Vychutnat každý okamžik! Vychutnat znamená využít. Využít zase … prožít! Přece však ne v zábavě a tanci, ne v promarnění času, které poškozuje tělo i duši, jež vyhledává a potřebuje rozum jako vyrovnání a vybičování svého působení, nýbrž v pohledu vzhůru ke Světlu a v //takovém chtění,// které jen podporuje a povznáší //všechno// jsoucí ve stvoření!
-K tomu však jako základní podmínka patří přesná znalost Božích zákonů ve stvoření. Tyto zákony ukazují člověku, jak má žíti, chce-li býti zdráv na těle i na duši. Ukazují mu přesně cestu, která vede vzhůru do duchovní říše, ale dávají mu také poznati hrůzy, kterých se dočká, postaví-li se proti těmto zákonům!
+K tomu patří však jako podmínka přesná znalost zákonů Božích ve stvoření. Tyto mu ukazují, jak má žít, jestliže chce být zdravý na těle i duši, přesně mu ukazují cestu, která vede vzhůru k duchovní říši, avšak také ho nechají jasně poznat i hrůzu, která by pro něj musela nastat, jestliže by se těmto zákonům stavěl do cesty!
-Protože zákony ve stvoření působí samočinně, živě, železně a neodvratně se silou, proti které je lidský duch úplně bezmocným, je vlastně samozřejmo, že nejnaléhavější potřebou člověka musí býti to, aby tyto zákony neúnavně poznával, když v každém případě je jim skutečně bez obrany vydán všanc!
+Protože zákony ve stvoření působí samočinně a živě, neúprosně a neposunutelně se silou, proti které jsou lidští duchové úplně bezmocní, tak je ve skutečnosti jen samozřejmé, že musí být nejnaléhavější potřebou každého člověka zcela rozpoznat tyto zákony, jejichž účinkům v každém případě zůstává skutečně bezbranně vydán napospas!
-A přece je lidstvo tak omezené, že se bezstarostně snaží přesunouti se přes tuto tak jasnou, prostou nutnost, ač přece není nic bližšího! Jak známo, lidstvu nikdy nenapadnou ty //nejprostší// myšlenky. Každé zvíře je v tomto směru ku podivu moudřejší než člověk. Zvíře se vpraví do stvoření a toto mu napomáhá, pokud je člověk od toho nezdržuje. Člověk však chce ovládati něco, co působí samostatně a jemuž je stále podroben a podroben zůstane. Ve své domýšlivosti soudí, že již //ovládá// mocnosti, když se naučil pro své účely používati malých výběžků vyzařování, nebo když zužitkovává v malém měřítku vzduchu, vody a ohně. Při tom nemyslí na to, že při tomto poměrně velmi nepatrném upotřebení musí se nejdříve naučit pozorovat, aby stávajících již přirozeností nebo sil využil v jejich //zvláštních// vlastnostech. Má-li míti úspěch, musí se snažit, aby se přizpůsobil. //On// zcela sám! To není zkrocení a opanování, nýbrž podrobení se, vřadění do stávajících zákonů.
+A přece je toto lidstvo tak omezené, že se snaží nedbale přejít přes tuto tak jasnou a prostou nutnost, přestože není nic zřetelnějšího! Lidstvu nepřijdou jak známo ty //nejprostší// myšlenky. Každé zvíře je v tom kupodivu chytřejší než člověk. Vpraví se do stvoření a je v něm podporováno, pokud se mu v tom člověk nesnaží zabránit. Člověk však chce panovat nad něčím, jehož samostatnému působení je neustále podroben a podroben zůstane. Ve své domýšlivosti má za to, že již //vládne// silou, jestliže se naučil pro své účely používat jen malé výběžky záření nebo když ve zcela malé míře využívá účinků vzduchu, vody a ohně! Přitom nemyslí na to, že se při tomto poměrně stále ještě velmi malém využití musí nejprve //napřed// učit, pozorovat, aby již existující vlastnosti nebo síly využil v //jejich zvláštním druhu.// Musí se při tom snažit přizpůsobit, má-li mít úspěch! Jedině //on// sám! To není žádné panování, žádné pokoření, nýbrž sklonění se a vpravení do stávajících zákonů.
-Člověk měl by při tom konečně nahlédnout, že užitek může mu přinésti jen učení se podrobování! V tomto směru měl by vděčně pokračovati dále. Ale ne! On se vychloubá a počíná si ještě osobivěji a náročněji, než dříve. Právě tam, kde se jednou ve službě sklání před Božskou vůlí ve stvoření a má z toho hned viditelný užitek, snaží se dětinsky ukazovati to tak, jako by on byl vítězem! Vítězem nad přírodou! Toto nesmyslné stanovisko dostupuje vrcholu vší hlouposti v tom, že člověk jde následkem toho slepě kolem skutečné velikosti, neboť při správném stanovisku byl by skutečné vítězem … sám nad sebou a nad svou ješitností, protože by se v důsledném osvícení při všech významných vymoženostech nejdříve naučil pokloniti se stávajícímu. Jen v tom dojde úspěchu. Každý vynálezce a také vše skutečně veliké přizpůsobili své myšlení a chtění stávajícím přírodním zákonům. Co se chce stavěti nebo dokonce pracovati proti těmto zákonům, bude udušeno, rozdrceno a rozbito. Není možno, aby to někdy správně dospělo k životu.
+Člověk musel by při tom konečně vidět, že mu může přinést užitek jen učení se vřadit! Měl by v tom vděčně pokračovat dál. Ale ne! Naparuje se a počíná si poté ještě domýšlivěji než předtím. Právě tam, kde se shýbá slouže také někdy Boží vůli ve stvoření a tím z toho má ihned viditelný užitek, snaží se to dětinsky postavit tak, jako by byl vítězem! Vítězem nad přírodou! Nesmyslný postoj dosahující vrcholu vší hlouposti v tom, že tím míjí slepě skutečnou velikost; neboť při správném postoji byl by skutečným vítězem … nad sebou samým a nad svou ješitností, protože by se ve správném osvícení při všech významných vymoženostech nejdříve učil sklánět vůči stávajícímu. Jedině to bylo by mu ziskem. Jakýkoliv vynálezce a všechno skutečně veliké má své myšlení a své chtění vložit do stávajících přírodních zákonů. Co se chce vzepřít nebo zcela proti nim působit, to bude roztříštěno, rozdrceno a zničeno. Je nemožné, aby to někdy skutečně dospělo k životu.
-Jaké jsou zkušenosti v malém, tak je tomu s celým bytím člověka a s ním samotným!
+Jaké jsou zkušenosti v malém, ne jinak je to s celým bytím člověka a ne jinak s ním samotným!
-On, kterému jest proputovati nejen krátkým pozemským časem, nýbrž celým stvořením, potřebuje k tomu nezbytně znalosti zákonů, kterým podléhá, //veškeré// stvoření, nejen nejbližší okolí, viditelné každému pozemskému člověku! Nezná-li těchto zákonů, bude zastaven a zadržen, zraněn, vržen zpět, nebo i rozdrcen, protože ve své neznalosti nedovedl jíti s proudem zákonů k cíli, nýbrž zaujal k nim tak falešné stanovisko, že ho musely stlačiti dolů, místo aby ho nesly nahoru.
+On, který má proputovat nejen tento krátký pozemský čas, nýbrž celé stvoření, k tomu nezbytně potřebuje znalost zákonů, jimž zůstává //celé stvoření// podrobeno, ne jen každému pozemskému člověku viditelné nejbližší okolí! Nezná-li jich, tak bude zdržován a brzděn, zraňován, vržen zpět, nebo dokonce rozdrcen, protože ve své neznalosti nemohl jít //s// mocnými proudy zákonů, nýbrž se postavil tak falešně, že ho musely tlačit dolů místo vzhůru.
-Lidský duch nejeví se velikým a obdivuhodným, ale jen směšným, snaží-li se tvrdošíjně a zaslepeně odmítati skutečnosti, které //musí// všude denně poznávati v jejich účincích, jakmile jich má použíti nejen ve své činnosti a veškeré technice, ale jako základu pro sebe a svou duši. Má ve svém pozemském bytí a působení //vždy// příležitost, aby viděl nezbytnou pohotovost a rovnost všech základních působení, pokud nespí a nezavírá, před nimi lehkomyslně nebo i zlovolně svůj zrak.
+Lidský duch nejeví se velkým a obdivuhodným, nýbrž jen směšným, jestliže se tvrdošíjně a zaslepeně snaží odmítat skutečnosti, které denně //musí// poznávat všude v jejich účincích, jakmile je má použít jako základ nejen ve své činnosti a veškeré technice, nýbrž i pro sebe a svou duši! Má ve svém pozemském bytí a působení //neustále// příležitost, aby viděl nezbytnou dovednost a stejnost všech základních účinků, jakmile se lehkovážně nebo zcela zlovolně neuzavře a nespí.
-V tomto směru není v celém stvoření žádné výjimky ani pro jedinou lidskou duši! //Musí// se podříditi zákonům ve stvoření, má-li jejich působení jí napomáhati! A tuto prostou samozřejmost dosud člověk nejlehkovážnějším způsobem úplně přehlížel. Zdála se mu tak jednoduchou, že právě proto byla tím nejtěžším pro jeho poznání. Časem stalo se mu vůbec nemožným, aby to pochopil. Tak stojí dnes jen před zkázou, před duševním zhroucením, které musí rozdrtiti vše, co vystavěl!
+Není pro to v celém stvoření žádné výjimky, pro lidskou duši také ne! //Musí// se zákonům ve stvoření přizpůsobit, jestliže jejich působení má být pro ni podporující! A tuto prostou samozřejmost člověk doposud úplně přehlížel tím nejpovrchnějším způsobem.
-Může ho zachrániti již jen jedno: Úplná znalost zákonů ve stvoření. Jen tato znalost může ho dovésti znovu kupředu a vzhůru a s ním i všechno to, co se snaží vybudovati v budoucnu.
+Zdála se mu tak prostá, že poznat, co mu dává, se pro něj stalo tím nejtěžším. A tato obtížnost naplnění stala se po čase pro něj nemožnou. Tak stojí dnes před zkázou, před duševním zhroucením, které musí všechno jím zbudované rozdrtit!
-Neříkejte, že jako lidští duchové nemůžete tak snadno poznati zákony ve stvoření, že Pravdu lze těžko rozeznati od klamných závěrů. To není pravda! Kdo takto mluví, snaží se tím jen zakrýti svou lenost, nechce učiniti znatelnou lhostejnost své duše, nebo se chce omluviti sám před sebou k vlastnímu uklidnění.
+Jen jedno může ho zachránit: Úplné poznání zákonů Božích ve stvoření. To jediné může ho opět přivést vpřed, vzhůru, a s ním všechno, co se v budoucnu bude snažit vybudovat.
-Ale není mu to nic platno. Každý lhostejný, každý líný bude zavržen! Na záchranu může míti vyhlídku pouze ještě ten, kdo sebere veškerou svou sílu, aby ji použil k získání nejnutnějšího pro svou duši. Všechna polovičatost je tolik, jako nic. Také každé váhání a odklad znamená již úplné zanedbání. Lidstvu není již tentokrát dopřáno času, protože čekalo až ke chvíli, která tvoří poslední hranici.
+Neříkejte, že vy jakožto lidští duchové nemůžete tak snadno poznat zákony ve stvoření a že se Pravda nedá lehce rozlišit od chybných závěrů. To není pravda! Kdo vede takovéto řeči, chce se tím snažit opět jen zastřít lenost, kterou v sobě skrývá, chce jen, aby se lhostejnost jeho duše nestala zjevnou, nebo se před sebou samým omlouvá k vlastnímu uklidnění.
-Tentokrát nebude mu to tak usnadněno a nebude to také tak lehké, protože dosavadním bezstarostným loudáním v těchto věcech připravilo se o každou schopnost, aby vůbec uvěřilo v hlubokou vážnost nutného //posledního// rozhodnutí! //A tento bod// je právě největší slabostí a bude neomylným pádem mnohých!
+To mu však nijak neprospívá; neboť každý lhostejný, každý líný je od nynějška zavržen! Jen ten, kdo sebere veškerou svou sílu, aby ji //beze zbytku// použil k vydobytí toho nejnutnějšího pro svou duši, může mít ještě naději na záchranu. Každá polovičatost je totéž jako nic. Také každé váhání a odkládání je již úplné promeškání. Lidstvu není dáno více času, protože čekalo až k časovému bodu, který tvoří poslední hranici.
-Po tisíciletí bylo vykonáno mnoho, aby se vám vysvětlila Boží vůle nebo zákonitost ve stvoření aspoň tak dalece, jak je vám toho třeba k možnosti vzestupu do prastvoření, z něhož jste vyšli, abyste se do něho opět navrátili! Ne však takzvanými pozemskými vědami, také ne církvemi, ale pouze prostřednictvím Božích sluhů, proroků starých dob, jakož i poselstvím samotného Syna Božího. Ačkoliv bylo vám to podáno tak prostě, přece dosud o tomto poselství jen //mluvíte.// Nikdy jste se vážně nepřičinili, abyste je správně pochopili, tím méně podle něho žili! To bylo podle vašeho líného mínění žádáno od vás příliš mnoho, ačkoliv je to vaše jediná záchrana! Chcete býti zachráněni, aniž se při tom nějak namáháte! Přemýšlíte-li o tom, musíte dojít k tomuto smutnému poznání.
+Tentokrát mu to samozřejmě není tak usnadněno a také to nebude tak lehké, protože se dosavadním lhostejným loudáním v těchto věcech zbavilo jakékoliv schopnosti vůbec uvěřit v hlubokou vážnost nutného //posledního// rozhodnutí! A //tento// bod je právě největší slabostí a stane se jistým pádem tak mnohých!
-Z každého Božího poselství udělali jste náboženství! Ke svému pohodlí! //A to bylo nesprávné!// Náboženství postavili jste na zvláštní povýšený stupeň, stranou od všedního života! A v tom byla největší chyba, jakou jste mohli udělati. Tím postavili jste stranou od všedního života i Boží vůli, anebo což je totéž, postavili jste sebe stranou od Boží vůle, místo abyste se s ní spojili a umístili ji do středu života a shonu svého všedního dne! Abyste se s ní sjednotili! Každé poselství Boží máte přijímati zcela //přirozeně// a prakticky, máte je přivtěliti ke své práci, ke svému myšlení, k celému svému životu! Nesmíte z tohoto poselství dělati něco osamoceného, k čemu chodíte pak jen na návštěvu v hodinách klidu, jako se dělo dosud! Kde snažíte se na krátkou dobu oddati zkroušenosti nebo díkům a zotavení. Tím se vám to nestalo něčím samozřejmým, jako je vám hlad nebo spánek.
+Po tisíciletí bylo vykonáno mnoho, aby se vám ujasnila Boží vůle nebo zákonitost ve stvoření, alespoň tak dalece, jak to potřebujete, abyste mohli vystoupat do prvotního stvoření, ze kterého jste vyšli, a abyste se tam vrátili zpět! Ne skrze takzvanou pozemskou vědu, také ne skrze církve, nýbrž prostřednictvím služebníků Božích, proroků starých časů, stejně tak poselstvím samotného Syna Božího. Bylo vám poskytnuto tak prostě a vy o něm doposud jen //mluvíte,// a přece jste se nikdy vážně nesnažili je správně pochopit a ještě méně podle něho žít! Tím bylo podle vašeho líného mínění od vás požadováno příliš mnoho, přestože je to vaše jediná záchrana! Chcete být zachráněni, aniž byste se sami při tom nějak namáhali! Jestliže o tom přemýšlíte, musíte přece dojít k tomuto smutnému poznání.
-Rozumějte přece konečně dobře: V této Boží vůli máte //žíti,// abyste se vyznali na všech cestách, které vám přinášejí dobro! Poselství Boží jsou jen cenné pokyny, kterých je vám //třeba// a bez jejichž znalosti a následování jste ztraceni! Nesmíte je proto stavět do skleněné skříně, kde byste se na ně dívali jen v neděli jako na něco svatého v blaženém rozechvění, nebo se utíkali k tomu místu v nouzi a úzkosti, abyste tam nabrali sílu. Neblazí, poselství nemáte uctívat, nýbrž //využít!// Sáhněte po něm srdnatě nejen ve svátečním šatě, ale s tvrdou pěstí činorodého života, která nikdy nesnižuje a nezahanbuje, nýbrž každého //ctí!//
+Z každého Božího poselství jste udělali náboženství! Ke svému pohodlí! //A to bylo falešné!// Neboť jste náboženství postavili na zcela zvláštní, vyvýšený stupeň, stranou od činnosti všedního života! A v tom byla největší chyba, kterou jste mohli udělat; neboť tím jste postavili také Boží vůli stranou od všedního života nebo, což je totéž, vy jste postavili //sebe// stranou od Boží vůle, místo abyste se s ní sjednotili a položili ji do středu života a ruchu vašeho všedního dne! Byli s ní //jedno!// Každé Boží poselství máte přijímat zcela //přirozeně// a prakticky, musíte je vložit do své práce, svého myšlení a do celého svého života! Nesmíte pro sebe z něj udělat něco osamoceného, jak se to nyní stalo, k čemuž přistupujete jen způsobem návštěvníka v hodinách klidu! Kde se snažíte na krátkou dobu poddat zkroušenosti nebo díku či zotavení. Tím se vám to nestalo něčím samozřejmým, co je vám vlastní jako hlad nebo spánek.
-Klenot září v mozolovité ruce potřísněné hlínou a potem mnohem čistěji a vznešeněji než v pěstovaných prstech líného zahaleče, který svůj pozemský čas maří jen pozorováním.
+Chápejte přece konečně správně: Máte v této Boží vůli //žít,// abyste se vyznali na všech cestách, které vám přinášejí dobro! Boží poselství jsou jen cenné pokyny, které //potřebujete// a bez jejichž znalosti a plnění byste byli ztraceni! Nesmíte je proto stavět do skleněné vitríny, abyste je pozorovali jen v neděli v blaženém rozechvění jako něco svatého nebo na toto místo prchali v nouzi a tísni, abyste si tam došli pro sílu! Nešťastní, nemáte poselství uctívat, nýbrž //zužitkovat!// Máte se ho odvážně chopit, ne jen ve svátečním šatě, nýbrž s tvrdou pěstí činorodého života, která nikdy nezneuctívá, nesnižuje, nýbrž každého //ctí!// Klenot září v mozolnaté, hlínou a potem potřísněné ruce mnohem čistěji a vznešeněji než v pěstěných prstech líného povaleče, který svůj pozemský čas tráví jen rozjímáním!
-Každé Boží poselství mělo vám býti rozděleno, to jest //mělo se státi částí vás!// Tento smysl jest vám správně pochopiti! Neměli jste na ně hledět jako na něco odděleného, co zůstává mimo vás a k čemu jste si zvykli přistupovat s plachou zdrženlivostí. Přijměte slovo Boží //do sebe,// aby každý věděl, jak má jíti a žíti, aby došel do království Božího!
+Každé Boží poselství vám bylo poskytnuto k účasti, to znamená //mělo se stát součástí vás!// Tento smysl se musíte snažit správně pochopit!
-Proto se konečně probuďte! Učte se poznávati zákony ve stvoření. K tomu vám však nedopomůže žádná světská chytrost ani nepatrné vědění technického pozorování. Něco tak nepatrného nestačí na cestu, po které musí se ubírati vaše duše. Musíte //nutně// povznésti zrak vysoko //nad// zemi a poznati, kam vede vás cesta po této pozemské pouti, proč a za jakým účelem jste na této zemi. Právě //tak// jako je to s vámi //v tomto// životě, ať jste chudí nebo bohatí, zdraví nebo nemocní, v míru nebo boji, v radosti nebo žalu, naučíte se znáti příčiny i účel a bude vám v tom lehce a vesele. Budete vděční za vše, co jste dosud prožili. Naučíte se vysoko cenit každou jednotlivou vteřinu a především naučíte se ji využíti! Využíti k vzestupu do života plného radosti, ve veliké, čisté štěstí! Protože jste se sami tak příliš zapletli a zamotali, přišlo vám kdysi jako záchrana Boží poselství prostřednictvím Syna Božího, když výstrahy proroků nenalezly sluchu, Boží poselství ukazovalo vám jedinou cestu k vaší záchraně z bahna, které vás již hrozilo udusiti! Syn Boží snažil se vás k tomu dovésti podobenstvím! Lidé hledající a ti, kdo chtěli uvěřiti, přijali je svým uchem, ale dále to nedošlo. Nikdy se nesnažili podle toho žít.
+Neměli jste je považovat za něco odděleného, co zůstává mimo vás, k čemuž jste si zvykli přistupovat s plachou zdrženlivostí. Přijměte Slovo Boží //do// sebe, tím každý ví, jak //on// má žít a jak má jít, aby dospěl do říše Boží!
-Náboženství a všední život zůstávalo vám vždy dvojí. Stáli jste vždy jen vedle něho, namísto v něm! Naprosto jste nepochopili působení zákonů ve stvoření, jak bylo vám v podobenstvích vysvětlováno, protože jste je v nich nehledali!
+Proto se konečně probuďte! Učte se znát zákony ve stvoření. K tomu vám však nepomůže žádná pozemská chytrost ani malé vědomosti technických poznatků; něco tak nepatrného nestačí na cestu, kterou se musí vaše duše ubírat! //Musíte// svůj pohled povznést vysoko //nad// zemi a poznat, kam vás vede cesta po tomto pozemském bytí, tím vám v tom současně také povstane vědomí toho, proč a také k jakému účelu jste na této zemi. A opět právě //tak,// jak to s vámi stojí v //tomto// životě, zda jste chudí, zda bohatí, zdraví nebo nemocní, v míru nebo boji, radosti nebo utrpení, naučíte se poznávat příčiny a také účel a stanete se v tom radostnými a lehkými, vděční za prožití, které vás doposud potkalo. Naučíte se vážit si každé vzácné jednotlivé vteřiny a především ji také využít! Zužitkovat ke vzestupu do radostiplného bytí a velkého, čistého štěstí!
-V poselství Grálu přichází k vám ještě jednou stejný výklad zákonů, ve formě pro dnešní dobu srozumitelnější! Ve skutečnosti je to totéž, co kdysi již přinášel Kristus ve formě //tehdy// vhodné. Ukazoval jak mají lidé mysleti, mluviti a jednati, aby duchovně uzrávali a dospěli ve stvoření vzhůru. Více lidstvo nepotřebovalo. Proto také není v tehdejším poselství mezery. Poselství Grálu přináší přesně totéž, jenže v dnešní formě.
+A protože jste se sami příliš zapletli a zamotali se, přišlo k vám kdysi jako záchrana Boží poselství prostřednictvím Syna Božího, jakmile varování proroků nenalezlo žádného sluchu. Boží poselství ukázalo vám cestu, jedinou k vaší záchraně z močálu, který již hrozil vás udusit! Syn Boží snažil se vás k tomu dovést podobenstvími! Ti, co chtěli věřit, a hledající přijímali to svým //sluchem,// a přece to nešlo dál. Nikdy se nesnažili podle toho žít.
-Kdo se konečně podle toho řídí v myšlení, řeči i skutcích, //ten tím provádí nejčistší uctívání Boha, neboť toto uctívání spočívá v činu!//
+Náboženství a všední život zůstalo také vám vždy dvojí. Stáli jste vždy jen vedle toho namísto v tom! V podobenstvích objasňované účinky zákonů ve stvoření zůstaly vámi zcela nepochopeny, protože jste je v nich nehledali!
-Kdo se ochotně podrobuje zákonům, činí vždy to pravé! //Tím// dokazuje svou úctu před moudrostí Boží, sklání se radostně před jeho vůlí, která jest v zákonech. Působení těchto zákonů mu tím napomáhá a chrání ho. Je prost všeho utrpení a je vysoko povznesen do říše světlého ducha, kde v jásavém prožití zjeví se každému nezkaleně všemoudrost Boží a kde uctívání Boha je život sám! Kde každý dech, každé cítění a každý čin jsou prodchnuty radostnou vděčností a stávají se tak trvalým požitkem. Ze štěstí zrozen, štěstí rozsévá a proto štěstí sklízí! Uctívání Boha v životě a prožívání jest jedině v zachovávání Božských zákonů. Jen tím se zaručuje štěstí. Tak má tomu býti v příští tisícileté říši, která se bude jmenovat „Království Boží na zemi“! Všichni stoupenci poselství Grálu mají se státi světly a ukazovateli cesty mezi lidstvem.
+Nyní přichází ještě jednou v Poselství Grálu stejný výklad zákonů ve formě pro dnešní dobu srozumitelnější! Je to ve skutečnosti přesně totéž, co kdysi Kristus již přinesl, ve formě vhodné pro //tehdejší// dobu. Ukazoval, jak mají lidé myslet, mluvit a chovat se, aby duchovně uzrávajíce pronikali ve stvoření vzhůru! Více přece lidstvo nepotřebovalo. Proto není mezery v tehdejším poselství. Poselství Grálu přináší nyní přesně totéž, jen v dnešní formě.
-Kdo to nemůže nebo nechce, nepochopil opět poselství. Ten nechť raději odloží svůj kříž, aby neposkytoval falešný obraz, který by jen pletl vážně hledající. Služba Grálu má býti pravým, živým uctíváním Boha. Uctívání Boha je první Bohoslužba, která nezáleží v zevních věcech. Neprojevuje se jen navenek, ale žije též v  nejskrytějších hodinách v každém člověku a projevuje se v jeho myšlení a konání jako samozřejmost,
+Kdo se konečně podle toho řídí v myšlení, řeči a jednání, //ten tím vykonává nejčistší uctívání Boha; neboť to spočívá jen v činu!//
-Kdo se k tomu nechce přiznati dobrovolně, nedožije se blízké doby království Božího, bude zničen anebo ještě Božskou silou i pozemskou mocí přinucen k nezbytnému podrobení se! Ku prospěchu celého lidstva, kterému je dána milost, aby v této říši konečně našlo mír a štěstí!
+Kdo sebe ochotně staví do zákonů, koná vždy to pravé! //Tím// ukazuje svou úctu před moudrostí Boží, sklání se radostně před Jeho vůlí, která spočívá v zákonech. Bude tím jejich účinky podporován a chráněn, zbaven veškerého utrpení a pozvednut do říše světlého Ducha, kde se v jásavém prožitku každému nezkaleně zjeví všemoudrost Boží a kde uctívání Boha je v životě samém! Kde každé nadechnutí, každý cit, každý čin je nesen radostiplnou vděčností a je tak trvalým požitkem. Ze štěstí zrozen, štěstí rozsévá, a proto štěstí sklízí! Uctívání Boha v životě a prožitku samo spočívá v plnění Božích zákonů. Jen tím je zaručeno štěstí. Tak má tomu být v přicházející Říši tisíce let, která se bude jmenovat Království Boží na zemi! Tak mají všichni stoupenci Poselství Grálu stát jako pochodně a jako ukazovatelé cesty v lidstvu.
+Kdo to nemůže nebo nechce, ten opět nepochopil poselství. Služba Grálu má být opravdovým, živým uctíváním Boha. Uctívání Boha je první bohoslužbou, která nespočívá ve vnějších věcech, neukazuje se jen navenek, nýbrž žije i v nejskrytějších hodinách v každém člověku a projevuje se v jeho myšlení a v jeho jednání jako samozřejmost.
+Kdo se k tomu nechce dobrovolně přiznat, ten se nedožije blízké doby Království Božího, bude zničen, anebo ještě donucen k bezpodmínečnému podrobení se Božskou silou a pozemskou mocí! K dobru celého lidstva, které je obdařeno milostí v této Říši konečně nalézt mír a štěstí!