Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

--- Hlas, Zlín - 1996 » 45. Tajemství Lucifera. | 2022/01/07 22:38 | current
– Marek Ištvánek
+++ Plamen - 2021 » 45. Tajemství Lucifera. | 2021/03/20 22:53 | current
– vytvořeno Marek Ištvánek
@@ Line 1: / Line 1: @@
 ====== Tajemství Lucifera. ======
-Šedivý závoj spočívá na všem, co jest v souvislosti s Luciferem. Jako by se všechno lekalo nadzvednouti cíp tohoto závoje. Ve skutečnosti jest tato obava jen neschopnost vniknouti do říše temna. Tato nemohoucnost jest však i zde opět zcela prostě v povaze věci samé, protože ani zde nemůže lidský duch tak daleko proniknouti. V jeho přirozenosti jest mu určena hranice. Právě tak jako nemůže dostoupit nejvyšších výšin, tak také nemůže a nebude nikdy moci sestoupiti do nejhlubších hlubin.
+Šedý závoj spočívá na všem, co je v souvislosti s Luciferem. Je to, jako by se všechno zaleklo nadzvednout cíp tohoto závoje. Zaleknutí je ve skutečnosti jen neschopnost proniknout do říše temna. Tato nemožnost však spočívá opět zcela prostě v přirozenosti věci, protože také zde lidský duch není schopen proniknout tak daleko, nýbrž jsou mu v jeho vlastnostech stanoveny hranice. Právě tak jako nemůže dojít až do nejvyšších výšin, tak nemůže také proniknout až do nejhlubších hlubin a nebude toho nikdy schopen.
-Fantasie jako náhradu za tento nedostatek vytvořila bytosti různé podoby. Mluví se o ďáblu v nejdobrodružnějších tvarech, o padlém a zavrženém archandělu, o vtělení zlého principu a ještě různém jiném. O vlastní podstatě Luciferově neví se nic vzdor tomu, že lidský duch bývá jím napaden a tím často i stržen do víru mocného rozporu, který možno označiti jako boj.
+Tak vytvořila fantazie jako náhradu za scházející bytost v rozličných podobách. Mluví se zde o ďáblu v nejdobrodružnějších formách, o padlém a zavrženém archandělu, o ztělesnění zlého principu a ještě o mnohém jiném. O vlastní podstatě Lucifera neví se však nic, přestože lidský duch je jím zasažen a často stržen do víru v mocném rozporu, který se může označit za boj.
-Ti, kteří mluví o padlém archandělu, a oni, kteří mluví o vtělení zlého principu, jsou skutečnosti nejblíže. Avšak i zde jest to nesprávné stanovisko, které pak propůjčuje všemu nesprávný obraz. Vtělení zlého principu dovoluje myslet na nejvyšší vrchol, na konečný cíl, na zlo, které se stalo živým tělem, tedy na korunu a na dokonalý závěr. Ale Lucifer jest naopak //původ// falešného principu, jeho východisko a hybná síla. To, co způsobuje, nemělo by se ani nazývati //zlým// principem, nýbrž principem //falešným.// Falešným jako pojem nesprávného, ne nedobrého. Obor působnosti tohoto nesprávného principu jest hmotné stvoření. Jen ve hmotnosti narážejí na sebe účinky Světla a účinky temna, tedy dva protikladné principy a působí tu trvale na lidskou duši v době, kdy tato probíhá hmotností ve svém vývoji ke zdokonalení. Kterému principu se pak lidská duše podle vlastního přání více oddává, jest směrodatné pro její vzestup ke Světlu, nebo úsilí dolů k temnu.
+Ti, kteří mluví o padlém archandělu, a také ti, kteří hovoří o ztělesnění zlého principu, nacházejí se skutečnosti nejblíže. Pouze je také při tom falešné stanovisko, které všemu propůjčuje nesprávný obraz. Ztělesnění zlého principu připouští pomýšlet na nejvyšší vrchol, konečný cíl, vzniklou živoucí formu veškerého zla, tedy korunování, úplné vyvrcholení. Avšak Lucifer je naopak //zdrojem// falešného principu, jeho //východiskem// a hybnou silou. To, co on působí, by se také nemělo nazývat //zlým// principem, nýbrž principem //falešným.// Falešný bráno jako pojem nesprávného, ne nedobrého. Okruhem působení tohoto nesprávného principu je hmotné stvoření. Jedině ve hmotnosti setkávají se spolu účinky Světla a účinky temna, tedy oba protikladné principy, a působí tím trvale na lidskou duši, zatímco tato prochází hmotností za účelem svého vývoje. Kterému se lidská duše svým přáním více poddá, je směrodatné pro její povznesení se ke Světlu nebo klesnutí dolů k temnotě.
-Nesmírná jest propast mezi Světlem a temnotou. Jest vyplněna hmotným dílem stvoření, které jest podrobeno proměnlivosti tvarů, tedy rozkladu dočasných stávajících forem a znovuvytváření.
+Nesmírná je propast spočívající mezi Světlem a temnotou. Je vyplněná dílem Stvoření, hmotností, která je podrobena pomíjivosti forem, tedy rozkladu právě existujících forem a opětovnému vzniku.
-Podle zákonů, které vložila vůle Boha Otce do stvoření, platí koloběh za ukončený a naplněný jen tehdy, když se na svém konci vrací k původu. Tak možno také pohlížeti na běh lidského ducha jako na dokonalý pouze v tom případě, když se vrací do duchovně bytostného, které jest Prasvětlu nejblíže, poněvadž jeho sémě vyšlo z tohoto duchovně bytostného. Nechá-li se strhovati k temnu, ocitá se v nebezpečí, že bude stržen do hlubin přes nejzazší okruh svého normálního běhu, aby pak již nikdy nenašel cestu ke vzestupu. Z nejhutnějšího a nejhlubšího jemnohmotného temna nemůže přejíti ze hmotnosti přes její nejzazší hranici ještě hlouběji. Ze hmotnosti může vyjíti jen směrem vzhůru do říše bytostného, protože to jest jeho východisko. Nechá-li se strhovati k temnu, jest v nesmírném koloběhu hmotného stvoření pak trvale vlečen až do konečného rozkladu, poněvadž ho strhuje jeho jemnohmotně temné a tedy hutné a těžké roucho, zvané také tělem záhrobním. Rozklad ruší pak jeho duchovní osobnost jako takovou, kterou získal na své pouti stvořením. Tím utrpí duchovní smrt a je rozprášen do duchovních prvotních prasemen.
+Protože koloběh podle zákonů, které do stvoření vložila vůle Boha Otce, lze pokládat za dokončený a naplněný pouze tehdy, když se na svém konci vrátí k prvopočátku, tak lze také na putování lidského ducha nahlížet jako na splněné pouze tehdy, když se vrátí do duchovně - bytostného, které je Prasvětlu nejblíže, poněvadž jeho semeno vyšlo z tohoto duchovně - bytostného. Nechá-li se strhnout k temnu, tak se vydává nebezpečí, že se vychýlí přes nejzazší mez svého normálního putování, klesne do hlubin a nikdy více pak nenajde cestu zpět ke vzestupu. Není však také schopen, aby z nejhutnější a nejhlubší jemnohmotné temnoty klesl ještě hlouběji přes její nejzazší mez ven ze hmotnosti, nýbrž mohl by tak učinit jen směrem vzhůru do říše duchovně - bytostného, protože je jeho východiskem, a je proto v mocném koloběhu hmotného stvoření trvale vlečen až do konečného rozkladu, protože ho strhuje dolů jeho jemnohmotně - temný, a tím hutný a těžký záhal, zvaný také tělem záhrobním. Rozkladem se pak rozpustí jeho v putování stvořením získaná duchovní osobnost jako taková, takže podstoupí duchovní smrt a je rozprášen do duchovních prasemen.
-Lucifer sám stojí //mimo// hmotné stvoření, není tedy //spolustržen// do rozkladu, jako se to děje obětem jeho principu, neboť Lucifer jest věčný. Jest původem z Božsky bytostného. Rozpor nastal po začátku vzniku všeho hmotného. Lucifer byl vyslán, aby podporoval duchovně bytostné ve hmotném stvoření a napomáhal mu ve vývoji. On však nesplnil tento příkaz ve smyslu tvůrčí vůle Boha Otce, nýbrž volil cesty jiné než mu byly vytčeny touto tvůrčí vůlí. Při svém působení ve hmotnosti chtěl vždy vše věděti lépe.
+Lucifer sám stojí //mimo// hmotné stvoření, a //není// tedy s ním stržen do rozkladu, jak se to děje obětem jeho principu; neboť Lucifer je věčný. Pochází z jedné části Božsky - bytostného. Rozpor nastal po počátku vzniku všeho hmotného. Vyslán, aby podepřel duchovně - bytostné ve hmotnosti a podpořil je ve vývoji, nesplnil tento svůj úkol ve smyslu tvůrčí vůle Boha Otce, nýbrž zvolil jinou cestu, než mu předepsala tato tvůrčí vůle, vlivem svého chtění vědět vše lépe, ke kterému dospěl při svém působení ve hmotnosti.
-Zneužil dané mu moci a místo principu podporující pomoci, který jest totožný se sloužící láskou, zavedl princip pokušení. Tato sloužící láska jest míněna v Božském smyslu. Nemá nic společného s otrockou službou, ale má na zřeteli jen duchovní vzestup a tím věčné blaho bližního. Jedná vždy podle toho.
+Zneužil poskytnutou mu moc, zavedl princip pokušení, namísto principu podporující pomoci, který je souznačný se sloužící láskou. V Božím smyslu míněná sloužící láska nemá nic společného s otrockým sloužením, nýbrž má výlučně na zřeteli duchovní vzestup a tím věčné štěstí bližního a podle toho i jedná.
-Princip pokušení jest však totéž jako kladení léček, přes které rychle klopýtají všichni tvorové ne dosti pevní v sobě, klesají a jdou tak vstříc zkáze. Pevní ovšem při tom zase mohutní v bdělosti a síle, aby pak mocně rozkvetli k duchovním výšinám. Všechno slabé jest však předem bez záchrany vydáno zkáze. Tento princip nezná žádné dobroty, žádného smilování, protože mu chybí láska Boha Otce. Tím schází mu však také nejmocnější hybná síla a nejsilnější opora, jaká vůbec existuje.
+Princip pokušení je však souznačný s pokládáním léček, přes které v sobě nedostatečně pevní tvorové rychle klopýtají, zřítí se a jsou ztraceni, zatímco opět jiní naopak při tom zesílí v bdělosti a síle, aby pak mocně vzkvétali vzhůru k duchovním výšinám. Všechno slabé je však předem beznadějně vydáno napospas zničení. Tento princip nezná žádnou dobrotu, žádné milosrdenství; chybí mu láska Boha Otce, a tím však také nejmocnější síla ženoucí vzhůru a nejsilnější opora, která existuje.
-Pokušení v ráji, vylíčené v bibli, ukazuje účinek zavedení Luciferova principu. Obrazně znázorňuje, jak se Lucifer snaží zkoušeti sílu nebo pevnost lidského páru, aby ho při nejmenším poklesku ihned a bez milosrdenství uvrhl na cestu zničení.
+Pokušení v ráji popsané v Bibli ukazuje vliv zavedení Luciferova principu tím, že obrazně znázorňuje, jak se vlivem pokušení snažil ověřit sílu nebo stálost lidského páru, aby jej při nejmenším zakolísání ihned nemilosrdně uvrhl na cestu zničení.
-Stálost tohoto lidského páru byla by znamenala radostné postavení se do vůle Boží, která jest v prostých přírodních zákonech stvoření. Tato vůle, Boží příkaz, byla lidskému páru dobře známa. Neochvějnost ve stálosti byla by zároveň bývala uznáním a poslušností těchto zákonů. Jedině touto poslušností může je člověk teprve správně a neomezeně využívati a státi se tak vlastním „pánem stvoření“, protože „jde s nimi“. Všechny síly jsou mu k službám, když nestaví se proti nim. Pracují pak samočinně v jeho prospěch. V tom jest pak plnění přikázání Stvořitelových, které nechtějí nic jiného, než nerušené a nezkalené zachování a pěstování všech vývojových možností, které spočívají v jeho nádherném díle stvoření. Prostá dbalost a plnění těchto přikázání jest v dalším důsledku opět vědomým spolupůsobením na zdravém vývoji stvoření nebo hmotného světa.
+Stálost by byla souznačná s radostným postavením se do Boží vůle, která spočívá v prostých přírodních zákonech stvoření. A tato vůle, Boží příkaz, byla lidskému páru dobře známá. Neochvějnost byla by současně uznáním a plněním těchto zákonů, čímž je teprve člověk může správně a neomezeně zužitkovávat a stát se tak vlastním „pánem stvoření“, protože „jde s nimi“. Všechny síly budou mu pak sloužit, jestliže se jim nepostaví do cesty, a budou pracovat samočinně k jeho prospěchu. V tom spočívá pak plnění přikázání Stvořitele, která nechtějí nic víc než nezkalené a nerušené udržování a pěstování všech vývojových možností, které spočívají v Jeho překrásném díle. Toto jednoduché dodržování je v dalším důsledku opět vědomým spolupůsobením na zdravém vývoji stvoření nebo hmotného světa.
-Kdo tak nečiní, jest překážkou, která bud' musí se nechat obrousiti v pravý tvar, nebo propadá rozdrcení mezi koly světového soustrojí, tedy v zákonech stvoření. Kdo se nechce ohnouti, ten bude zlomen, protože zastavení vzniknout nemůže.
+Kdo to nedělá, je překážkou, která se musí buď nechat obrousit do správné formy, nebo propadne rozdrcení mezi koly světového soustrojí, tedy mezi zákony stvoření. Kdo se nechce ohnout, musí být zlomen, protože nemůže vzniknout žádné váznutí.
-Lucifer nechce v dobrotě vyčkávat na pozvolné zrání a zmohutnění lidských duchů. Nechce býti, jak by měl, milujícím zahradníkem, který opatruje, podpírá, a pěstuje rostlinky mu svěřené. V něm byl doslova učiněn „kozel zahradníkem“. Jedná se mu o zničení všeho slabého a pracuje v tomto směru bezohledně.
+Lucifer nechce v dobrotě vyčkávat na pozvolné zrání a zesílení, nechce, jak by měl, být milujícím zahradníkem, který svěřené mu rostliny chrání, podporuje a ošetřuje, nýbrž jím se doslovně stal „kozel zahradníkem“. Usiluje o zničení všeho slabého a pracuje v tomto směru bezohledně.
-Při tom opovrhuje obětmi, které jeho pokušení a léčkám podléhají. Chce, aby ve své slabostí zahynuly.
+Při tom opovrhuje oběťmi, které podlehnou jeho pokušením a léčkám, a chce, aby ve své slabosti zahynuly.
-Má také ošklivost před nízkostí a sprostotou, které tyto padlé oběti vkládají do projevování jeho principu. Vždyť jen lidé dělají z něho onu hnusnou zavrženost, ve které se ukazují a projevují sami. Tím podněcují Lucifera ještě více, aby viděl v nich tvory, kteří zasluhují jen zničení, ne však lásku a péči.
+Má také odpor k nízkosti a sprostotě, které tyto padlé oběti vkládají do důsledků jeho principu; neboť jen lidé dělají z toho hnusnou zvrhlost, ve které se projevují, a tím podněcují Lucifera o to více k tomu, aby v nich viděl tvory, kteří si zaslouží pouze zničení, a nikoliv lásku a péči.
-K provedení tohoto zničení nemálo přispívá princip vyžití, který přidružuje se jako přirozený následek k principu pokušení. Vyžití odehrává a dokonává se v nízkých oblastech temnoty. Používáním tak zvané psychoanalysy přijímají tento princip vyžití také již ti lidé, kteří provádějí tuto psychoanalysu pozemsky. Domnívají se, že také na zemi vyžitím člověk uzrává a že i zde vyžití osvobozuje.
+A k provedení tohoto zničení nemálo přispívá princip vyžití jakožto navazující přirozený následek principu pokušení. Vyžití se odehrává v nižších oblastech temna, avšak nastává již pozemsky při takzvané psychoanalýze prováděné mnohými v předpokladu, že také na zemi vyžitím zrají a osvobozují se.
-Ale jaké nezměrné bědy musí provádění tohoto principu na této zemi přivoditi! Kolik zla zde může natropit! Na zemi nežije tak jako v oblastech temna pospolu jen stejnorodé. Avšak žije tu ještě vedle sebe a spolu temnější i světlejší. Pomysleme při tom jen na pohlavní život a podobné. Pronikne-li takový princip a provádí se v lidstvu, musí to býti na konec jen Sodoma a Gomorha, ze které není východiska. Pak může přivoditi konec jen hrůza největšího druhu.
+Avšak jaké strašlivé bědy musí přinést používání tohoto principu na zemi! Kolik zla musí způsobit, protože na zemi nežijí pohromadě jen stejnorodí jako v oblastech temna, nýbrž spolu a vedle sebe temnější i světlejší. Pomysleme při tom jen na pohlavní život a podobně. Jestliže je takovýto princip v používání vypuštěn na lidstvo, musí na konci vydat jen Sodomu a Gomoru, z níž není žádného východiska, nýbrž kde konec může přivodit jen hrůza největšího druhu.
-Nehledě k těmto důsledkům, vidíme již dnes četné oběti podobných nauk, jak bez opory bloudí kolem. Jejich nepatrné sebevědomí a vůbec všechno osobní myšlení bylo zcela rozerváno a zničeno tam, kde důvěřivě očekávali pomoc. Stojí tu jako lidé, kterým byly plánovitě strhány šaty s těla, aby pak byli nuceni obléknouti nové, které se jim podávají. Takto obnažení lidé nedovedou však ve většině případů žel již nahlédnouti, proč mají ještě oblékati nové šaty. Plánovitým vtíráním se do jejich nejosobnějších věcí a práv pozbyli časem i pocit studu, který udržuje osobní sebevědomí. Tento pocit tvoří část tohoto sebevědomí a bez něho nemůže býti nic osobního.
+Avšak odhlédne-li se zcela od toho, lze vidět již dnes mnohé oběti podobných nauk kolísavě bloudit, jejich nepatrné sebevědomí, a vůbec všechno osobní myšlení, zcela rozervané a zničené tam, kde důvěřivě očekávaly pomoc. Stojí tu jako lidé, kterým byly promyšleně strženy všechny šaty z těla, a tím jsou nuceni přijmout ty, které jim byly jako nové šaty předloženy. Ti však, co jsou takto obnaženi, nemohou ve většině případů žel již více nahlédnout, proč si ještě mají obléknout nové šaty. Promyšleným vnikáním do jejich nejosobnějších věcí a práv ztrácí se časem postupně také osobní sebevědomí udržující pocit studu, bez kterého nemůže být nic osobního a který sám vytváří část osobnosti.
-Na takové rozvrácené půdě nelze již zřizovati novou pevnou stavbu. Tito lidé, až na malé výjimky, zůstávají nesamostatnými. To se stupňuje až k dočasné bezradnosti, protože jim byla vzata i ta nepatrná opora, kterou dosud měli.
+Na takto rozryté půdě se nedá pak postavit žádná nová a pevná stavba. Tito lidé až na několik výjimek zůstanou nesamostatnými, což se stupňuje až k občasné bezmocnosti, protože jim byla vzata i ta nepatrná opora, kterou doposud ještě měli.
-Oba principy, vyžití a pokušení, jsou spolu spojeny tak úzce, že před vyžitím nutně musí předcházeti pokušení. Jest to tedy zcela opravdové následování a šíření Luciferova principu.
+Oba principy, vyžití i pokušení, jsou spolu úzce svázány tak, že vyžití musí bezpodmínečně předpokládat pokušení. Je to tedy přímé následování a rozšíření Luciferova principu.
-Pravý duševní lékař nepotřebuje bourat. Ten zprvu uzdravuje a pak staví dále. Opravdový princip pomocí duchovního poznání přetvořuje falešnou žádost!
+Pro opravdového lékaře duší není žádné bourání nezbytné. Ten nejprve léčí a pak dál buduje. Pravý princip umožňuje přeměnu falešných žádostí skrze duchovní poznání!
-Používání tohoto principu bez lásky muselo Lucifera samozřejmě již z povahy věci samé oddalovati stále více od milující vůle všemohoucího Stvořitele. To přivodilo skutečnou odluku od Světla, čili vypuzení z něho a tím stále hlubší pád Luciferův. Lucifer je ten, kdo sám se odloučil od Světla. To jest totéž, jako vyvržený.
+Použití tohoto principu bez lásky však ovšem muselo z přirozenosti věcí Lucifera stále více oddělovat od milující vůle všemocného Stvořitele, což přineslo vlastní odloučení nebo vypuzení ze Světla a tím stále hlubší Luciferův pád. Lucifer je ten, kdo se sám od Světla oddělil, což je souznačné s vyvržením.
-Zavržení muselo nastati rovněž podle stávajících prazákonů, podle nezvratné svaté vůle Boha Otce, poněvadž jiné dění není možné.
+Zavržení muselo nastat rovněž podle stávajících prazákonů, tedy nezvratné svaté vůle Boha Otce, protože jiné dění není možné.
-Jedině vůle Boha Otce, Stvořitele všech věcí jest všemocná a pevně zakořeněná i ve hmotném stvoření a jeho vývoji. Lucifer může sice vysílati svůj princip do hmotnosti, ale jeho konečný účinek bude se moci pohybovati vždy jen v prazákonech, stanovených Bohem Otcem a musí se utvářeti v jejich směru.
+Protože jedině vůle Boha Otce, Stvořitele všech věcí, je všemohoucí, je také ve hmotném stvoření a jeho vývoji pevně zakořeněná, a tak je sice Lucifer schopen svůj princip vnášet do hmotnosti, avšak jeho důsledky se mohou pohybovat vždy pouze v Bohem Otcem pevně stanovených prazákonech a musí se formovat v jejich směru.
-Tak může Lucifer dáti sice podnět k cestám, nebezpečným pro lidstvo, když toto následuje jeho nesprávný princip, nemůže však k ničemu nutiti lidi násilím, pokud se tito sami dobrovolně k tomu nerozhodnou.
+Tak může Lucifer skrze následování jeho nesprávného principu sice dát podnět k cestám nebezpečným pro lidstvo, avšak není schopen lidi k čemukoliv nutit násilím, pokud se oni sami k tomu nerozhodnou dobrovolně.
-Lucifer může ve skutečnosti jen lákat a vábit. Ale člověk jako takový stojí ve hmotném stvoření pevněji nežli on. Stojí proto také mnohem bezpečněji a silněji, než by ho mohl Luciferův vliv zasáhnouti. Každý člověk je tím tak chráněn, že je pro něho desateronásobnou hanbou, nechá-li se zlákat touto silou, která u porovnání s ním jest mnohem slabší. Člověk má uvážit, že Lucifer sám stojí //mimo// hmotnost, kdežto člověk stojí pevnou nohou na známé půdě. Lucifer jest nucen ku provádění svých principů používati jen svého pomocného vojska, které jest sestaveno z lidských duchů, kteří podlehli pokušením.
+Lucifer může skutečně jen lákat. Člověk jako takový však stojí pevněji ve hmotném stvoření nežli on, tudíž také mnohem jistěji a silněji, než ho kdy může zasáhnout Luciferův vliv. Každý člověk je před ním tak chráněn, že je to pro něj desateronásobnou hanbou, když se touto silou, která je ve srovnání s ním slabší, nechá zlákat. Má pamatovat na to, že Lucifer sám stojí //mimo// hmotnost, zatímco on s pevnýma nohama zakořeněn na jemu zcela známé půdě. Lucifer je nucen k provádění svých principů použít jen svých pomocných oddílů, které sestávají z lidských duchů padlých do pokušení.
-Avšak každý lidský duch usilující vzhůru jest nejen dokonale schopen, aby jim čelil, nýbrž daleko je převyšuje svou silou. Jediný opravdový čin vůle stačí, aby dal zmizeti beze stopy celé armádě těchto Luciferových pomocníků. Ovšem jen v předpokladu, že lákání těchto svedených nenalezlo u něho žádného ohlasu ani ozvěny, na něž by se mohli zachytit.
+Těmto však opět může každý vzhůru usilující lidský duch nejen zcela odolat, nýbrž je v síle dalece převyšuje. Stačí jediný opravdový akt vůle, aby nechal jejich vojsko zmizet beze stopy. Ovšem za předpokladu, že tito svým vábením nenalezli žádnou ozvěnu nebo odezvu, na níž by se mohli zachytit.
-Lucifer by byl vůbec bezmocný, kdyby se lidstvo snažilo poznávati prazákony Stvořitelem stanovené a bylo jich poslušno. Lidé však žel dnešním způsobem svého života stále více podporují jeho princip a musí proto také z větší části zahynouti.
+Lucifer by byl zcela bezmocný, kdyby se lidstvo snažilo poznávat a poslouchat prazákony určené Stvořitelem. Lidstvo však žel podporuje svým nynějším chováním stále více jeho princip, a proto také bude muset z největší části zahynout.
-Není možno, aby kterýkoliv lidský duch mohl vybojovati boj se samotným Luciferem z toho prostého důvodu, že následkem různého druhu podstat nemůže proniknouti až k němu. Lidský duch může přijíti do styku vždy pouze s těmi, kteří klesli vlivem falešného principu. Ten pak tvoří již základ jejich podstaty.
+Je nemožné, aby kterýkoliv lidský duch mohl s Luciferem samotným vybojovat boj, a to z prostého důvodu, protože není schopen proniknout až k němu, v důsledku rozdílných druhů podstat. Lidský duch může přijít do styku vždy jen s těmi, kdo padli vlivem falešného principu, kteří tedy mají v sobě stejný druh podstaty.
-V důsledku Luciferova původu může se mu osobně přiblížit a proti němu se postavit pouze ten, kdo jest stejného původu. Jenom takový může proniknouti až k němu. Musí to býti vyslanec Boží, přicházející z Božsky bezbytostného a tím naplněný a vyzbrojený svatou vážností svého poslání a spoléhající na pramen vší síly, na samotného Boha Otce.
+Původ Lucifera podmiňuje, že se mu může přiblížit a postavit osobně jen ten, kdo je stejného původu; neboť jen takový je schopen proniknout až k němu. Musí to být Boží vyslanec, přicházející z Božsky bezbytostného a naplněný jím, vyzbrojen svatou vážností svého poslání a důvěřující v prapočátek vší síly, v samotného Boha Otce.
-Tato úloha jest přidělena ohlášenému Synu Člověka.
+Tento úkol je přidělen ohlášenému Synu Člověka.
-Tento boj jest osobní, tváří v tvář. Neodehrává se pouze symbolicky ve všeobecnu, jak chtějí si to ze zaslíbení mnozí badatelé vykládati. Je to splnění zaslíbení v Parsifalu. „Svatého kopí“, to jest moci, použil Lucifer falešně a svým principem zasadil tak duchovně bytostnému bolestnou ránu v lidstvu, které jest jiskrami a výběžky tohoto duchovně bytostného. Tato moc, čili toto svaté kopí, bude mu v tomto boji odňato. Když pak se ocitne „v pravé ruce“, tedy při provádění pravého principu Grálu, principu čisté, přísné lásky, zahojí ránu, která jím byla zasazena rukou nepravou, tedy falešným používáním moci.
+Tento boj je osobní, tváří v tvář, ne jen symbolicky ve všeobecnosti, jak to mnoho badatelů chce ze zaslíbení vykládat. Je to splnění zaslíbení v Parsifalu. „Svatého kopí“, tedy moci, se Lucifer zhostil falešně, a zasadil tím duchovně - bytostnému v lidstvu jakožto jeho jiskrám a výběžkům svým principem bolestnou ránu. V tomto boji mu bude odňato. Následně ve „správné ruce“, tedy při provedení pravého principu Grálu čisté a přísné Lásky, zahojí ránu, která jím byla předtím v nepravé ruce, tedy falešným použitím, zasazena.
-Luciferovým principem, tedy falešným používáním Božské moci, což jest souznačné se „svatým kopím“ v nepravé ruce, zasazuje se duchovně bytostnému rána, //která// se //nemůže zahojiti.// Tato myšlenka jest v legendě obrazně vyjádřena výstižnou formou. Tento děj rovná se opravdu otevřené zející ráně.
+Luciferovým principem, tedy falešným používáním Boží moci, souznačným se „svatým kopím“ v nepravé ruce, je zasazena duchovně - bytostnému rána, //která se nemůže zacelit!// To je v legendě touto myšlenkou ve výstižné formě názorně zobrazené; neboť tento děj se skutečně podobá otevřené, nezacelující se ráně.
-Uvažme celý postup: Lidští duchové vytryskují jako nevědomé jiskry nebo zárodky ducha a vyskakují z nejnižšího okraje duchovně bytostného do hmotného stvoření. Očekává se, že tyto vytryskující části procházením hmotností probudí a vyvinou se k osobnímu vědomí a vrátí se po dokonání koloběhu do duchovně bytostného. Je to podobno oběhu krve v hrubohmotném těle! Ale Luciferův princip odvádí velikou část tohoto duchovního proudu a tím se mnoho duchovně bytostného ztrácí. Proto nemůže se uzavříti nutný koloběh a projevuje se to jako trvalý, zeslabující //odtok// otevřené rány.
+Uvažme, že lidští duchové jakožto nevědomá duchovní semena nebo jiskry odtékají či přeskakují z nejnižšího okraje duchovně - bytostného do hmotného stvoření, v očekávání, že tyto vytryskující částice se po svém putování hmotností probudí k osobnímu sebevědomí a vyvinuté se opět po dokončení koloběhu vrátí zpět do duchovně - bytostného. Je to podobné koloběhu krve v hrubohmotném těle! Avšak Luciferův princip odvádí velkou část tohoto duchovního proudu koloběhu, čímž se mnoho duchovně - bytostného ztrácí. Tím nemůže být dokončen nutný koloběh a projevuje se to jako neustále oslabující //odtékání// z otevřené rány.
-Když však se ocitne „svaté kopí“, tedy Božská moc, ve správné ruce, která se řídí vůlí Stvořitelovou, tu ukáže správnou cestu duchovně bytostnému, které prochází hmotností jako oživující činitel a povede je vzhůru k jeho východisku do světlé říše Boha Otce. Pak se toto duchovně bytostné nebude již ztráceti, ale bude plynouti zpět k svému původu jako krev k srdci. Tím uzavře a zhojí se také tekoucí a zeslabující rána v tomto duchovně bytostném. Zhojení může tedy nastati jen tímže kopím, které ránu zasadilo.
+Přijde-li však „svaté kopí“, tedy Boží moc do //správné// ruky, která stojí ve vůli Stvořitele a která jako oživující činitel ukazuje putujícímu duchovně - bytostnému pravou cestu hmotností, jež ho povede vzhůru k jeho východisku, do světlé říše Boha Otce, tak se více nebude ztrácet, nýbrž bude plynout zpět ke svému východisku tak jako krev k srdci, čímž v duchovně - bytostném bude //zacelena// rána, která je doposud odtékáním zeslabovala. Zahojení může tudíž nastat jen skrze stejné kopí, které tuto ránu způsobilo.
-Dříve však musí býti Luciferovi kopí odejmuto a musí přijíti do správné ruky! To se stane //v osobním// boji Syna Člověka s Luciferem!
+K tomu však musí být napřed kopí Luciferovi odejmuto a musí přijít do správné ruky, což se stane v //osobním// boji Syna Člověka s Luciferem!
-Boje, které se potom k tomu připojí a zasáhnou do jemnohmotného i hrubohmotného, jsou jen pozdějšími účinky tohoto velikého boje, který musí přinésti zaslíbené spoutání Lucifera, jež ohlašuje počátek tisícileté říše. Tyto boje znamenají vymýcení a vyplení následků Luciferova principu.
+Boje, které se pak ještě připojí a zasáhnou do jemnohmotného i hrubohmotného, jsou jen následky tohoto velkého boje, který musí přinést zaslíbené spoutání Lucifera, jež zvěstuje počátek tisícileté říše. Znamenají vymýcení následků Luciferova principu.
-Tento princip směřuje proti vládě Božské lásky, jejíhož požehnání dostává se lidem na jejich pouti hmotností. Kdyby lidstvo prostě usilovalo za touto Božskou láskou, bylo by úplně ochráněno proti každému pokušení Luciferovu. On byl by zbaven všech hrůz, jimiž ho lidský duch obetkává.
+Ten směřuje proti vládě Boží lásky, jejíž požehnání se dostává lidem při jejich putování hmotností. Kdyby nyní lidstvo prostě usilovalo k této Boží lásce, tak by bylo okamžitě a úplně chráněno před jakýmkoliv Luciferovým pokušením a on by byl zbaven všech jeho hrůz, které lidští duchové kolem něj utkali.
-Z bujné fantasie lidských mozků vznikly i nestvůrné a ošklivé postavy, které se lidstvo mylně snaží připsati Luciferovi. Ve skutečnosti z prostého důvodu rozdílné podstaty nemohlo ho spatřiti žádné lidské oko. Ani oko duchovní, ačkoliv často již za pozemského života jest schopno spatřovati jemnohmotnost onoho světa.
+Rovněž ty obludné a ošklivé postavy, které se mu mylně snaží připsat, pramení z pestré fantazie lidských mozků. Ve skutečnosti ho také z prostého důvodu rozdílnosti podstat nebylo schopno spatřit žádné lidské oko, také ne oko duchovní, které je schopné poznávat často již během pozemského života jemnohmotnost onoho světa.
-Lucifera možno naopak, proti všem stávajícím názorům, nazvati hrdým a krásným, nadpozemsky krásným, chmurného majestátu, jasných a velkých modrých očí, které však ledovým svým výrazem svědčí o nedostatku lásky. Není pouhým pojmem, jak si ho snažíte představiti po marných jiných výkladech. On jest osobností.
+Lucifera lze nazvat oproti všem názorům hrdým a krásným, nadpozemsky krásným, pochmurnějšího majestátu, jasných velkých modrých očí, které však svým ledovým výrazem svědčí o chybějící lásce. Není jen pojmem, jak se ho běžně snaží stavět v jiných a marných výkladech, nýbrž je osobností.
-Lidstvo musí se naučiti chápat, že i jemu jeho vlastní podstatou jest stanovena hranice, které nemůže překročiti nikdy. Ovšem ani v myšlení. Musí pochopit, že poselství s druhé strany této hranice mohou přicházeti jen cestou milosti. Nemůže se tak díti však ani prostřednictvím medií, která rovněž nemohou nějakými nezemskými stavy změniti svou podstatu a tím méně může se tak díti prostřednictvím vědy. Právě věda má příležitost pomocí chemie zjistit, že různost druhu může tvořiti hranice nepřekonatelné. Avšak tyto zákony pocházejí již z prapůvodu a nenalézáme jich teprve až v díle stvoření.
+Lidstvo se má učit chápat, že také jemu je skrze vlastní podstatu stanovena hranice, kterou nikdy nemůže překročit, přirozeně také ne v myšlení, a že z druhé strany této hranice mohou přicházet poselství jen po cestě milosti. Avšak ne prostřednictvím médií, která nemohou změnit svou podstatu vlivem nezemských stavů, a právě tak málo skrze vědu. Právě ta má možnost skrze chemii zjistit, že rozdílnost druhů může vytvářet nepřekonatelné hranice. Avšak tyto zákony vychází z prapůvodu a nelze je tedy nalézt až jen v díle stvoření.