Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

--- Hlas, Zlín - 1996 » 37. Symbolika v lidském osudu. | 2022/07/07 23:10 | current
– Marek Ištvánek
+++ Plamen - 2021 » 37. Symbolika v lidském osudu. | 2021/12/20 12:30 | current
– Marek Ištvánek
@@ Line 1: / Line 1: @@
 ====== Symbolika v lidském osudu. ======
-Kdyby se lidé tak úplně nevyčerpávali a neztráceli v nutnostech a četných nicotnostech všedního života, ale chtěli také ještě trochu pozornosti věnovat tomu, aby bedlivěji pozorovali velké i malé děje a události ve svém okolí, muselo by jim velmi záhy vzejíti nové poznání. Užasli by sami nad sebou a nechtěli by ani věřit, že něco tak nápadného mohli dosud bezmyšlenkovitě přehlížet. Jsou tu všechny důvody k tomu, aby soustrastně vrtěli nad sebou hlavami. Již  při malém pozorování otevře se jim pojednou celý svět přísně spořádaného živého dění, ve kterém zřejmě lze poznávati pevné vedení vyšší ruky: Svět symboliky!
+((Obrazné osvobození.))
-Tkví to hluboko v jemnohmotné části stvoření a jen nejzazší konce jako výběžky vstupují do pozemsky viditelného. Je to jako zdánlivě zcela klidné moře, jehož trvalé pohyby nejsou znatelny, nýbrž mohou býti pozorovány jen ve svých posledních výběžcích u břehu. Člověk netuší, že s trochou pozornosti, při zcela nepatrném úsilí může jasně pozorovati činnost karmy, pro něho tak pronikavou a jím obávanou. Může se //s ní// seznámiti důvěrněji. Často se probouzející strach u myslících lidí v důsledku toho znenáhla mizí a karma pozbývá své hrůzy. Pro mnohé lidi může to býti cesta k vzestupu, když se naučí za pozemsky viditelnými ději vyciťovati hlubší vlny jemnohmotného života a mohou ho pak sledovati. Tím vzniká časem přesvědčení o existenci nezbytně důsledných zvratných působení. Jakmile došel člověk jednou tak daleko, vpravuje se do toho zvolna krok za krokem, až konečně pozná přísně logickou a jednotnou hnací sílu vědomé Božské vůle v celém stvoření, tedy ve světě hrubohmotném i jemnohmotném. Od té chvíle bude s ní počítati a dobrovolně se před ní skláněti. Pluje pak v síle, jejíž účinky mohou mu býti jen k užitku. Síla mu slouží, protože ji umí používat tím, že se do ní správně vpravuje a zaujímá k ní správné stanovisko. Tak může se zvratné působení pro něho rozuzlovati jen jako nositel štěstí. S úsměvem pak vidí, jak se doslova vyplňuje každé biblické slovo, které se mu ve své dětské prostotě chtělo státi někdy kamenem úrazu a jehož plnění hrozilo státi se mu těžkým, protože podle jeho dosavadního mínění vyžadovalo otrockou mysl. Samovládný požadavek poslušnosti, jím nepříjemně dosud pociťovaný, stává se znenáhla před jeho vidoucími zraky nejvyšším vyznamenáním, jakého se může dostati tvoru. Stává se opravdu Božským darem, který chová v sobě možnost nesmírného vývoje duchovních sil a který dovoluje osobně vědomé spolupůsobení v nádherném stvoření. Výrazy: „Kdo se ponižuje bude povýšen“, člověk musí se „pokorně skloniti před svým Bohem“, aby mohl vejíti do jeho království, že má „poslouchati a sloužiti“ a mnohé jiné biblické rady srážejí předem moderního člověka tímto prostým, dětským a přece tak výstižným způsobem vyjádření. Urážejí jeho hrdost, která tkví ve vědomí rozumového vědění. Nechce býti již tak slepě veden, chce sám vědomě poznávati a pak spolupůsobiti ve všem, aby se mu //z přesvědčení// dostalo vnitřního rozmachu, nutného ke všemu velikému. //A to není nesprávné!//
+Kdyby se lidé úplně nerozptylovali v nutnostech a mnohých nicotnostech všedního dne, nýbrž chtěli také věnovat určitou pozornost tomu, aby poněkud bedlivěji sledovali velké i malé události ve svém okolí, tak by museli brzy přijít k novému poznání. Užasli by sami nad sebou a sotva by uvěřili, že mohli doposud bezmyšlenkovitě přehlížet něco tak nápadného. A jsou zde rovněž všechny důvody soustrastně nad sebou zavrtět hlavou. Již při určitém pozorování bude jim náhle otevřen celý svět přesně uspořádaného živého dění, ve kterém se zřetelně projevuje přísné vedení vyšší ruky: Svět symboliky!
-Člověk //má// při svém dalším vývoji státi ve stvoření vědomější, než tomu bylo dosud. Až pozná s radostí, že prosté biblické výrazy ve svém způsobu vyjadřování, který je tak cizí dnešní době, radí přesně právě k tomu, k čemu on sám také se rozhoduje a to dobrovolně s plným přesvědčením a znalostí mocných přírodních zákonů, tu padá jako páska z jeho očí. Stojí ohromen před skutečností, že dosud zavrhoval staré nauky jen proto, že si je nesprávně vykládal a nikdy se vážně nesnažil řádně do nich vniknouti a uváděti je v soulad s dnešní schopností chápání!
+Tento tkví hluboko v jemnohmotné části stvoření a jen nejzazší konce vstupují jako výběžky do pozemsky viditelného. Je to stejné jako u zdánlivě zcela klidného moře, jehož neustálé pohyby nejsou viditelné, nýbrž lze pozorovat jen jejich poslední výběžky u břehu. Člověk netuší, že při zcela nepatrné námaze s trochou pozornosti může jasně pozorovat pro něj tak pronikavou a jím obávanou činnost karmy. Může se s ní důvěrněji seznámit, čímž časem pozvolna opadne u uvažujících lidí často se probouzející strach a karma ztratí svou děsivost. Pro mnohé může se to stát cestou ke vzestupu, jestliže se naučí vyciťovat v pozemsky zjevných událostech hluboké vlny jemnohmotného života a mohou ho pak sledovat, čímž postupně nabudou přesvědčení o jsoucnosti bezpodmínečných a důsledných vzájemných působení. Avšak došel-li člověk jednou až k tomu, tak se pozvolna přizpůsobuje, až nakonec pozná přísně logickou a bezmezernou hybnou sílu vědomé Boží vůle v celém stvoření, tedy v hrubohmotném a jemnohmotném světě. Od tohoto okamžiku s ní bude počítat a dobrovolně se před ní sklánět. To však pro něj znamená, že pluje v síle, jejíž účinky mohou být pro něj už jen prospěšné. Ona mu slouží, protože ji umí používat tím, že sám sebe do ní správně postaví a vloží. Tak může se pro něj uvolňovat vzájemné působení jen jako nositel štěstí. S úsměvem pak vidí doslova naplněné každé biblické slovo, které se mu kvůli své dětské prostotě chtělo mnohdy stát kamenem úrazu a jehož naplnění mu proto často hrozilo stát se těžkým, protože podle jeho dosavadního mínění vyžadovalo otrockou mysl. Tento jím nepříjemně pociťovaný sobecký požadavek poslušnosti stává se pozvolna před jeho vidoucím zrakem nejvyšším vyznamenáním, jakého se může tvoru dostat; opravdovým Božím darem, který v sobě nese možnost mohutného duchovního rozvoje sil a který dovoluje osobně vědomé spolupůsobení v nádherném stvoření. Výrazy: „Jen kdo sám sebe ponižuje, bude povýšen“, člověk se musí „pokorně sklonit před svým Bohem“, aby mohl vejít do Jeho říše, má „poslouchat“, „sloužit“, a ještě mnohé další biblické rady, předem poněkud odrazují v tomto prostém, dětském, a přece tak trefném způsobu vyjádření moderního člověka, protože zraňují jeho hrdost, která spočívá ve vědomí rozumových znalostí. Nechce již více být tak slepě veden, nýbrž chce sám poznávaje vědomě ve všem spolupůsobit, aby //z přesvědčení// dostalo se mu vnitřního rozmachu nutného ke všemu velikému. A to// není nesprávné!//
-Říká-li se tedy: „Podrobiti se v pokoře vůli Boží,“ nebo „po správném poznání mocných přírodních zákonů využitkovati  jejich účinky a působení,“ jest to //totéž.//
+Člověk //má// stát ve svém dalším vývoji ve stvoření vědoměji, než tomu bylo kdysi. A když s radostí pozná, že prosté biblické výrazy ve svém pro dnešní dobu tak cizím způsobu radí přesně ke všemu tomu, k čemu se při znalosti mocných přírodních zákonů a s plným přesvědčením také sám rozhoduje, tak spadne to stejně jako páska z jeho očí. Stojí pohnut před skutečností, že doposud staré učení jen odmítal, protože si je špatně vykládal a nikdy se vážně nepokoušel správně do něj proniknout a uvést je do souladu s dnešní schopností chápání.
-Síly, nesoucí vůli Boží, může využíti člověk jedině tehdy, když je důkladně zkoumá, tedy poznává a podle nich se pak řídí. Avšak počítati s nimi a říditi se podle nich není ve skutečnosti nic jiného, než vpravení se do nich, tedy podrobení se jim! Znamená to nestavěti se //proti// těmto silám, nýbrž jíti //s nimi!// Jen tehdy, když člověk svou vůli přizpůsobí rázu těchto sil a jde s nimi stejným směrem, dovede využitkovati moci těchto sil. To však není ovládání sil, nýbrž pokorné podrobení se Božské vůli! I když člověk mnohé považuje za moudrost nebo vymoženost vědy, nemění to pranic na skutečnosti, že to všechno jest jen „nálezem“ nebo „vynálezem“ účinků stávajících přírodních zákonů, tedy Božské vůle. Člověk ji tím „poznal“ a jí se „přizpůsobil“, když ji používá a zhodnocuje. Je to jistě pokorné podrobení se vůli Boží! //Je// to „poslušnost“!
+Říká-li se tedy: „V pokoře se sklonit před Boží vůlí“ nebo „po správném poznání mocných přírodních zákonů zužitkovat jejich projevy a působení“, //je to jedno a totéž.//
-Ale nyní k symbolice! Všechno dění ve stvoření, tedy ve hmotnosti, musí ve svém koloběhu dosáhnouti správného zakončení, nebo, jak také se může říci, musí se uzavříti jako kruh. Proto podle zákonů stvoření všechno se také nezbytně vrací ke svému východisku, kde jedině může dojíti svého konce, tedy rozřešení, rozuzlení, vybití, nebo pohasnutí činnosti. Tak je tomu s celým stvořením samotným a s každým jednotlivým dějem. Z toho vzniká bezpodmínečné zvratné působení, které opět vede za sebou symboliku.
+Zužitkovat síly, které nesou Boží vůli, může člověk pouze tehdy, když je důkladně studuje, tedy poznává, a pak se jimi i řídí. Počítat s nimi nebo se s nimi srovnat není ve skutečnosti však ničím jiným než vpravením se, tedy skloněním se! Nestavět se //proti// těmto silám, nýbrž jít //s nimi.// Jen tím člověk přizpůsobí svou vůli zvláštní povaze síly, tedy jde stejným směrem, a je schopen využít moc této síly. To však není žádné přemožení síly, nýbrž pokorné sklonění se před Boží vůlí! Jestliže člověk tak mnohé také nazývá chytrostí nebo vymoženostmi vědomostí, tak to nic nemění na skutečnosti, že všechny takzvané „objevy“ pochází jen z účinků stávajících přírodních zákonů, tedy Boží vůle, kterou tím „poznává“ a s jejím využitím nebo zužitkováním se této „přizpůsobuje“. To //je// to bezpodmínečné pokorné sklonění se před vůlí Boží neboli „poslušnost“!
-Protože všechno konání musí končiti tam, kde povstalo, vyplývá z toho nutnost, že každý čin musí končiti v témže druhu hmoty, ve kterém vznikl. Jemnohmotný začátek musí míti tedy jemnohmotný konec, hrubohmotný začátek musí však i konec míti hrubohmotný. Jemnohmotné nedovedou lidé viděti, avšak hrubohmotný konec každého děje jmenují symbolikou. Tento konec jest pro ně sice pociťovatelný, ale většině lidí chybí k tomu vlastní klíč, tedy začátek. Tento začátek ve většině případů spočívá v předcházejícím hrubohmotném bytí.
+Avšak nyní k symbolice! Veškeré dění ve stvoření, tedy ve hmotnosti, musí dosáhnout ve svém koloběhu správného zakončení nebo, jak se to může také říct: musí se to uzavřít jako kruh. Proto vrací se také všechno podle zákonů stvoření ke svému výchozímu bodu, kde jedině může nalézt své zakončení, tedy vyřešení, rozuzlení nebo vyhasnutí účinků. Tak je tomu s celým stvořením samotným, jakož i také s každou jednotlivou událostí. Z toho vzniká bezpodmínečné vzájemné působení, které opět má za následek symboliku.
-I když větší část všeho dění zvratného působení odehrává se při tom jen ve světě jemnohmotném, nemohla by takto pracující karma dosáhnouti nikdy úplného rozuzlení a vyčerpání, kdyby její konec nějakým způsobem nezasáhl do světa hrubohmotného a nestal se tam viditelným. Teprve tímto viditelným dějem, který odpovídá smyslu zvratného působení, může býti běžící kruh uzavřen. Pak následuje úplné vyčerpání a oproštění, ať již je to podle druhu prvotního začátku dobré, nebo zlé, přináší-li to štěstí nebo neštěstí, požehnání nebo odpuštění v rozřešení. Tento poslední viditelný účinek //musí// nastati na témže místě, kde byl počátek, tedy u //téhož// člověka, který nějakým jednáním dal k němu kdysi podnět. V žádném případě nelze se mu vyhnouti.
+Poněvadž veškerá činnost musí končit tam, kde vznikla, tak z toho vyplývá, že každý čin musí končit rovněž ve stejném druhu hmoty, v jakém vznikl. Tedy jemnohmotný počátek musí mít jemnohmotný konec, hrubohmotný počátek však konec hrubohmotný. Jemnohmotné nemohou lidé vidět, avšak hrubohmotný konec každé události nazývají symbolikou. Je jim dobře viditelný, avšak mnohým schází k němu klíč, počátek, který ve většině případů leží v předcházejícím hrubohmotném bytí.
-Změnil-li se dotyčný člověk mezi tím vnitřně tak, že se v něm probudilo něco lepšího, než bylo jeho tehdejší jednání, nemůže zpětný účinek v důsledku svého druhu pevně zakotviti. Nenachází již stejnorodou půdu v duši usilující vzhůru, která se mezi tím stala světlejší a podle zákona duchovní tíže i lehčí ((Přednáška: [[osud]])). Přirozeným následkem toho jest, že blížící se kalnější účinek je rozložen světlým okolím dotyčného člověka a je tím značně oslaben. Vzdor tomu musí se však naplniti zákon koloběhu a zvratného působení ve své samočinně působící síle. Zrušení kteréhokoliv přírodního zákona jest nemožné.
+I když se při tom největší část všech dějů vzájemného působení odehrává jen v jemnohmotném světě, tak nemohla by přece takto pracující karma nikdy najít úplného uvolnění, jestliže by nakonec nějakým způsobem nezasáhla do hrubohmotného světa a tam se nestala viditelnou. Teprve v tomto smyslu vzájemného působení odpovídajícího viditelnému ději může být běžící kruh uzavřen, čímž je provedeno úplné uvolnění, lhostejno, zda je podle druhu někdejšího počátku dobré nebo zlé, přinášející štěstí nebo neštěstí, požehnání nebo odpuštění skrze odpoutání. Tento poslední viditelný účinek //musí// přijít ke stejnému místu, kde leží jeho původ, tedy k //témuž// člověku, který ho kdysi nějakým jednáním započal. Ani v jediném případě tomu nelze zabránit.
-Proto musí se takto zeslabené vracející se zvratné působení podle neochvějných zákonů projeviti a dokončiti i //viditelně // hrubohmotně, aby se skutečně rozuzlilo a vyčerpalo, tedy pohaslo. Konec musí vplynouti do začátku. Vlivem světlého okolí nemůže však temná karma způsobiti dotyčnému člověku škodu. Tak se stává, že toto oslabené zvratné působení může účinkovati jen na bližší //okolí// tohoto člověka tak, že on octne se v postavení, kdy může dobrovolně učiniti něco, čehož druh odpovídá již jen //smyslu// zpět proudícího zvratného působení.
+Jestliže se dotyčný člověk mezitím vnitřně změnil takovým způsobem, že v něm ožilo něco lepšího, než jaké bylo jeho někdejší jednání, tak nemůže se zpětný účinek svým druhem pevně zachytit. Nenajde již více žádnou stejnorodou půdu v duši usilující vzhůru, která se stala světlejší a tím i lehčí podle zákona duchovní tíže ((Přednáška: [[osud]])). Přirozeným následkem toho je, že kalnější účinek je při svém přiblížení prostoupen světlejším okolím dotyčného člověka a tím je značně oslaben. Avšak navzdory tomu musí být zákon koloběhu a vzájemného působení zcela naplněn ve své samočinně působící síle. Zrušení jakéhokoliv přírodního zákona je nemožné.
-Oproti prvotní, nezlomené síle účinku jemu určeného zpět se vracejícího temného proudu není mu již způsobena bolest nebo škoda, nýbrž snad dokonce i radost. V tom je ten rozdíl.
+Proto se musí takto zeslabené zpětné vzájemné působení odpovídající neposunutelným zákonům také projevit hrubohmotně //viditelně,// aby bylo skutečně vykoupeno, tedy aby pohaslo. Konec musí vplynout zpět do počátku. Kvůli nastavšímu světlému okolí není však schopna temná karma přinést dotyčnému člověku škodu, a tak nastane to, že toto zeslabené vzájemné působení účinkuje jen takovým způsobem na nejbližší //okolí,// že se dotyčný ocitne v situaci, aby něco dobrovolně udělal, čehož druh odpovídá už jen //smyslu// zpětného vzájemného působení. Rozdíl od vlastní nezlomené síly jemu určeného někdejšího účinku zpětného temného proudu je v tom, že mu nezpůsobí žádnou bolest nebo škodu, nýbrž mu udělá snad dokonce i radost.
-To je pak //čistě symbolické// rozuzlení mnohé //těžké// karmy, ale odpovídá to úplně zákonům ve stvoření a působí následkem změny duševního stavu takto samočinně. Proto zůstává to většině lidí často úplné neznámo. Karma se tím vyčerpala, neochvějné spravedlnosti bylo tím učiněno zadost až do nejjemnějších odstínů! V těchto pochodech, tak samozřejmých podle zákonů stvoření, je tolik mocných aktů milosti, jak jedině všemoudrost Stvořitele mohla je přivoditi v jeho dokonalém díle.
+To je pak //čistě symbolické// rozuzlení mnohé //těžké// karmy, avšak zcela odpovídající zákonům ve stvoření, a působící tak samočinně skrze změnu duševního stavu. Proto zůstává to většině lidí také často zcela neznámé. Karma je tím vyrovnána a neposunutelné spravedlnosti dostalo se tím zadostiučinění až do toho nejjemnějšího proudění. V těchto podle zákonů stvoření bezpodmíněčně samozřejmých dějích spočívá tak mocný akt udílení milosti, jak jen Všemoudrost Stvořitele ve svém dokonalém díle může přivodit.
-Je mnoho takových čistě symbolických rozuzlení při zvratných působeních, která by jinak těžce zasáhla!
+Takovýchto čistě symbolických rozuzlení je při jinak těžce zasahujícím vzájemném působení velmi mnoho!
-Uveďme příklad: Člověk kdysi tvrdé, panovačné povahy uvalil těmito vlastnostmi na sebe těžkou karmu. Tyto vlastnosti projevovaly se utlačováním jeho bližních. Karma, živá ve své rázovitosti, koná svůj koloběh a musí dopadnouti na onoho člověka stejným způsobem, mnohonásobně silněji zpět. Blíží-li se tato karma, pak pronikne tento proud panovačnosti, v důsledku přitažlivosti jemnohmotné stejnorodosti často ohromně zesílený, celé jemnohmotné okolí postiženého. Tento proud působí rozhodujícím vlivem na hrubohmotné okolí, úzce související s tímto člověkem a vytvoří tím poměry, které nutí bývalého původce, aby trpěl pod stejnou panovačností a to v mnohem větší míře než trpěli kdysi jím trýznění bližní.
+Uveďme jeden příklad: Někdo kdysi tvrdého a panovačného charakteru uvalil na sebe používáním těchto vlastností projevujících se potlačováním svých bližních těžkou karmu, která živě ve svém vlastním druhu koná koloběh a později ve stejném, mnohonásobně zesíleném druhu musí na něj zpětně dopadnout. Při jejím přiblížení se prostoupí vlivem zákona přitažlivosti jemnohmotně stejného druhu často ohromně zesílený proud bezohledné panovačnosti celé jemnohmotné okolí dotyčného tak, že svým vlivem pronikne do hrubohmotného okolí s ním úzce souvisejícího a tím vytvoří poměry, které nutí někdejšího původce v mnohem větší míře pod stejnou panovačností trpět, stejně jako od něj trpěli kdysi jím trýznění bližní.
-Když takový člověk dospěl však mezi tím již k lepšímu poznání a získal poctivou snahou o vzestup světlé a lehčí okolí, mění se tím samozřejmě i způsob posledního účinku. Podle stupně síly světla nového okolí člověka, kterého má tato karma stihnouti, pronikne toto světlo do vracejících se více nebo méně hustých temnot a učiní tyto temnoty více nebo méně neškodnými. Při velikém vzestupu kdysi tak panovačného člověka, tedy při neobyčejném polepšení viníka může nastati případ, že vlastní účinek karmy je takřka zrušen. Takový člověk vykoná pak jen mimochodem něco, co je zevně podobno odříkání. Dejme tomu, že tu jde o ženu. Tu by stačilo, kdyby jednou vzala služce z ruky kartáč a ukázala jí se vší vlídností, jak se drhne podlaha. I když by to bylo jen několik pohybů toho druhu, jest tím zadost učiněno symbolice nejnižšího sloužení. Tento malý čin dokoná rozuzlení a vyčerpání, které se muselo státi //viditelné.// Vzdor této snadnosti může ukončiti těžkou karmu.
+Dospěl-li však takový člověk mezitím k lepšímu poznání a získal-li vlivem upřímné snahy ke vzestupu světlé a lehčí okolí, tak se tím samozřejmě změní také způsob konečného účinku. Vracející se hutná temnota bude podle síly jasu nového okolí dotyčného tímto světlem více nebo méně proniknuta a podle toho také více nebo méně učiněna neškodnou. Při velkém povznesení dříve tak panovačného člověka, tedy při neobyčejném polepšení provinilce, se může stát to, že vlastní účinek je takřka zrušen a on jen přechodně vykonává něco, co je zevně podobno odpykání. Dejme tomu, že se tu jedná o ženu. Tu by postačilo, aby jednou služce vzala kartáč z ruky a ve vší vlídnosti jí ukázala, jak se drhne podlaha. I když by to bylo také jen několik pohybů tohoto druhu, tak je tím přece učiněno zadost symbolice nejnižšího sloužení. Tento krátký děj je rozuzlením, které se muselo stát //viditelně// a navzdory své snadnosti je schopné ukončit těžkou karmu.
-Právě tak může se úklid jediného pokojíku státi symbolem ke skončení a zrušení viny, jejíž odpykání nebo odčinění bylo by jinak vyžadovalo většího, bolestně pronikavého převratu. Tyto věci vyplývají nějakým způsobem ze zeslabených vlivů vracejících se účinků. Někdy jich také používá duchovní vedení jako zdánlivě náhodně seslaných činů, aby tím přivodilo rozuzlení.
+Právě tak může se poklizení jediné světnice stát symbolem ukončení a zrušení viny, jejíž usmíření nebo zvratné působení by vyžadovalo skutečně většího, bolestně pronikavého zvratu. Tyto věci vyplývají nějakým způsobem ze zeslabených účinků zpětného působení nebo případně seslaných dějů používaných také někdy duchovním vedením k tomu, aby tím přivodily rozuzlení.
-Při tom všem je nutný předpoklad, že již nadešel neobyčejně veliký vzestup a s tím spojená změna duševního stavu. To jsou okolnosti, které žádný astrolog nedovede ovšem bráti v úvahu a svými výpočty vyvolává často zbytečné starosti. Někdy je tím vyvolána i taková úzkost, že již pouhá síla této úzkosti může přivoditi nebo vytvořiti nepříjemnost. Tím se pak ovšem výpočet zdánlivě vyplňuje, ačkoliv bez této úzkosti byl by se prokázal jako nesprávný. V takových případech otevřel dotyčný člověk svou úzkostí sám dveře ve světelném okruhu, který ho obklopuje. Kdo sám dobrovolně vystrčí ruku z ochranného obalu, tomu nemůže býti ze žádné strany pomoženo. Jeho vlastní vůle proráží z nitra //každou// ochranu. Bez jeho chtění nemůže však skrze světlo ho obklopující k němu proniknouti z venku nic.
+Při tom všem je přirozená podmínka, že již došlo k neobyčejně velkému rozmachu a s tím spojené změně duševního stavu. To jsou okolnosti, které astrolog přirozeně není schopen vzít v úvahu, a tak často vyvolává svými výpočty zbytečné starosti, mnohdy dokonce i takovou úzkost, že její síla sama o sobě je již schopna přinést nebo vytvořit novou nepříjemnost, čímž se pak, ovšem jen zdánlivě, naplňuje výpočet, který by se jinak bez této obavy ukázal jako falešný. V takových případech má však dotyčný člověk sám vlivem své úzkosti otevřenu bránu do světelného kruhu, který ho obklopuje. Kdo sám a dobrovolně vystrčí ruku z ochranného obalu, tomu nemůže být z žádné strany pomoženo. Jeho vlastní vůle proráží zevnitř //ven každou// ochranu, zatímco bez jeho vlastního chtění nemůže skrze světlo k němu nic přistoupit.
-Tak může se nejmenší úsluha bližnímu, s bližním procítěné utrpení neb jediné vlídné slovo zformovati k symbolickému rozuzlení a vyčerpání karmy, jakmile je tu vnitřním podkladem vážné chtění dobra.
+Tak může se nejmenší úslužnost vůči svému bližnímu, skutečně procítěné utrpení bližního, jediné laskavé slovo, zformovat v symbolické rozuzlení karmy, jakmile je vnitřně položeno jako základ opravdové chtění k dobru.
-Toto chtění musí ovšem vždy předcházet, neboť jinak nemůže býti řeči o symbolickém rozuzlení a vyčerpání karmy. Bez něho všechno zpětné proudění účinkuje pak v  každém směru plně. Jakmile začne však u člověka skutečně vážné chtění ke vzestupu, může velmi záhy pozorovati, jak znenáhla přichází do jeho okolí stále více života, jako by mu všemožné věci byly kladeny do cesty. Mají však vždy dobrý konec. Je mu to až nápadné. Ale stejně nápadně nastane na konec doba, ve které je více klidu anebo kdy všechno dění zřejmě znatelně slouží i k pozemskému vzestupu. Pak minul čas odpykávání. S radostným díkem může se člověk oddati myšlence, že z něho spadlo mnoho viny, kterou by jinak byl musel těžce odpykávati. Pak ať je na stráži, aby všechny nitky osudu, které znovu spřádá svým chtěním a přáním, byly jen dobré, aby tím ve zvratném působení i jeho mohlo zase stihnouti jen dobré!
+Toto musí přirozeně předcházet; neboť jinak nemůže být řeči o symbolickém rozuzlení, protože veškeré zpětné působení se pak musí projevit úplně ve všech směrech. Avšak jakmile u člověka nastane skutečně vážné chtění ke vzestupu, může velmi brzy pozorovat, jak přichází postupně čím dál víc života do jeho okolí, jako by mu byly do cesty pokládány všechny možné věci, které však vždy dobře dopadnou. Je mu to dokonce až nápadné. Nakonec však přichází právě tak nápadné období, ve kterém nastává více klidu nebo všechny události zjevně znatelně slouží také k pozemskému rozmachu. Pak je doba rozuzlování u konce. S radostným díkem se může oddat myšlence, že od něj odpadlo mnoho viny, kterou by jinak musel těžce odpykávat. Ať je pak na stráži, aby všechna osudová vlákna, která nově navazuje svým chtěním a přáním, byla jen dobrá, a tím aby i jeho mohlo opět potkávat jen dobro!