Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

--- Hlas, Zlín - 1996 » 44. Svatý Grál. | 2022/01/07 23:26 | current
– Marek Ištvánek
+++ Plamen - 2021 » 44. Svatý Grál. | 2021/03/20 22:49 | current
– vytvořeno Marek Ištvánek
@@ Line 1: / Line 1: @@
 ====== Svatý Grál. ======
-Mnohé jsou výklady básnických skladeb o Svatém Grálu. Nejvážnější učenci a badatelé zabývali se tímto tajemstvím. Mnohé má vysokou mravní hodnotu. Všechny výklady mají však tu velikou chybu, že ukazují jen výstavbu od země vzhůru. Chybí však hlavní věc, to jest světelný paprsek shůry, který by teprve mohl přinésti oživení a osvícení. Všechno, co usiluje ze zdola nahoru, musí se zastaviti na hranicích hmotného. I v tom případě, když jest dopřáno dosíci nejvýše dosažitelného. Ve většině případů možno za příznivých podmínek uraziti však sotva polovici této cesty. Ale jak daleká jest ještě cesta ku pravému poznání Svatého Grálu!
+Mnohé jsou výklady básní, které jsou o Svatém Grálu. Nejvážnější učenci a badatelé zabývali se tímto tajemstvím. Tak mnohé z toho má vysokou mravní hodnotu, avšak všechno v sobě nese velkou chybu tím, že to ukazuje jen výstavbu vzhůru z pozemského, zatímco tu schází hlavní věc, paprsek Světla shůry, který teprve by mohl přinést oživení a osvětlení. Vše, co usiluje zdola směrem vzhůru, musí se zastavit na hranici hmotného, i když je mu poskytnuto nejvýše dosažitelné. Avšak ve většině případů a při příznivých předpokladech může být dosažena sotva polovina této cesty. Jak daleká je však ještě potom cesta k pravému poznání Svatého Grálu!
-Tento pocit nedosažitelnosti projevuje se na konec zřejmě u všech badatelů. Následkem toho snaží se bráti Grál jako čistě symbolické označení pojmu, aby mu tím dodali určité výše, jejíž nutnost zcela správně pociťují. Tím však jdou ve skutečnosti zpět, ne kupředu. Jdou dolů, na místě nahoru. Uchylují se s pravé cesty, kterou z části chovají v sobě básnické skladby. Jen ty dávají tušiti pravdu. Dávají ji jen tušiti, protože vznešená vnuknutí a zasněné obrazy básníků byly příliš silně zpozemštěny rozumem, který při dalším podání spolupracoval. Básníci propůjčili tomu, co duchovně přijali, při další reprodukci obraz svého dočasného pozemského okolí. Chtěli lidem smysl své básně učiniti srozumitelnější, což se jim vzdor tomu nepodařilo, protože sami nemohli dospěti k vlastnímu jádru pravdy.
+Tento vjem nedosažitelnosti se nakonec badatelům stává patrný. Výsledkem toho je, že se pokouší chápat Grál jako čistě symbolický výraz pojmu, aby mu tak dodali výše, jejíž nutnost pro tento výraz zcela správně vyciťují. Tím se však ve skutečnosti ubírají nazpět, nikoliv kupředu. Dolů místo vzhůru. Odklánějí se od pravé cesty, kterou v sobě básně již částečně nesou. Jen tyto dávají tušit pravdu. Avšak také jen tušit, protože vysoké inspirace a ve snech zachycené obrazy básníků byly při dalším podání spolupracujícím rozumem příliš silně zpozemštěny. Dalšímu předávání duchovně přijatého propůjčili obraz jejich současného pozemského okolí, aby tím lidem smysl jejich básní učinili srozumitelnějším, což se jim navzdory tomu nepodařilo, protože se sami nemohli přiblížit vlastnímu jádru pravdy.
-Tak bylo všechno pozdější bádání a hledání postaveno předem na nejistý základ. Každému úspěchu byla tím vymezena úzká hranice. Není divu, že na konec bylo možno pomýšleti jen na čistou symboliku a vykoupení Grálem bylo položeno do nejvnitřnějšího nitra každého člověka.
+Tak bylo pozdější bádání a hledání předem postaveno na nejistou půdu; každému úspěchu tím byla stanovena úzká hranice. Že se nakonec mohlo myslet už jen na čistou symboliku a vykoupení Grálem bylo přeneseno do nejvnitřnějšího vlastního já každého člověka, není proto nijak překvapující.
-Stávající výklady nejsou bez velikých mravních hodnot. Nemohou však činiti nároků na to, aby byly vysvětlením básní, tím méně se mohou domnívati, že se přiblížily pravdě Svatého Grálu.
+Dosavadní výklady nejsou bez velké mravní hodnoty, avšak nemohou si nárokovat žádné právo na to, aby byly vysvětlením básní, a tím méně že by se přiblížily Pravdě Svatého Grálu.
-Svatým Grálem není také míněna nádoba, které Syn Boží na konci své pozemské dráhy použil při poslední večeři se svými učedníky a do níž byla zachycena pod křížem jeho krev. Tato nádoba jest posvátnou vzpomínkou na vznešené vykupitelské dílo Syna Božího, ale není to Svatý Grál. Ten Svatý Grál, který opěvovali básníci legend, milostí obdaření. Lidstvo pochopilo tyto básnické skladby nesprávně.
+Svatým Grálem také není míněna nádoba, kterou Syn Boží použil se svými učedníky při poslední večeři na konci své pozemské pouti, do níž pak byla pod křížem zachycena jeho krev. Tato nádoba je posvátnou vzpomínkou na velké vykupitelské dílo Syna Božího, avšak to není Svatý Grál, který byl opěvován obdařenými básníky legend. Tyto básně byly lidstvem falešně pochopeny.
-Mělo to býti zaslíbení z nejvyšších výšin. Lidé měli očekávati na jejich splnění. Kdyby se básně byly chápaly jako zaslíbení, jistě by se již dávno našla jiná cesta než dosud, která mohla bádání dovésti dále. Takto muselo se však ve všech výkladech dojíti na konec k mrtvému bodu, protože nebylo nikdy možno dosáhnouti plného řešení bez mezer. Dosavadním nesprávným pochopením bylo východisko každého bádání postaveno předem na falešný základ. --
+Měla to být zaslíbení z nejvyšších výšin, jejichž naplnění mají lidé očekávat! Pokud by byly takto pojímány, tak by byla jistě již dávno nalezena také jiná cesta, která by mohla bádání dovést ještě poněkud dále než doposud. Takto se však muselo nakonec ve všech výkladech dojít do mrtvého bodu, protože nikdy nebylo možné dosáhnout úplného řešení bez mezer, neboť počátek veškerého bádání stál vlivem dosavadního falešného pojetí předem na falešné půdě. — —
-Nikdy nebude moci lidský duch, ani ve své nejvyšší dokonalosti a nesmrtelnosti, státi sám před Svatým Grálem! Proto nemůže také nikdy z těchto výšin přijíti do hmotného k zemi podrobná zpráva o Svatém Grálu. Může se tak státi pouze prostřednictvím posla, který byl //odtud// vyslán. Lidskému duchu musí tedy Svatý Grál zůstati navždy a věčně tajemstvím.
+Nikdy nebude moci lidský duch stanout před Svatým Grálem, byť by nakonec také i dosáhl svého nejvyššího zdokonalení a nesmrtelnosti! Proto také nikdy nemůže odtamtud do hmotnosti proniknout o něm přesná zvěst, leda prostřednictvím posla //odtamtud// vyslaného. Lidskému duchu musí tedy zůstat Svatý Grál navždy věčným tajemstvím.
-Člověk nechť zůstane při tom, co jest schopen pochopiti duchovně. Ať se především snaží vyplniti a k nejušlechtilejšímu květu dovésti to, co jest v jeho silách. Ale on žel sahá ve své touze příliš rád vždy daleko za hranice své možnosti. Při tom nevyvíjí vlastní schopnosti a možnosti a proviňuje se tak nedbalostí, která mu nedovolí dosáhnouti ani toho, co by mohl. Vytouženého nedosáhne stejně nikdy. Tím se připravuje o nejkrásnější a nejvyšší cíle svého vlastního bytí a dočká se jen úplného nezdaru ve splnění svého životního úkolu.
+Člověk nechť zůstane při tom, co je schopen duchovně pochopit, a nechť se snaží především naplnit a přivést k nejušlechtilejšímu rozkvětu to, co spočívá v jeho silách. On však žel příliš rád sahá ve své žádostivosti vždy jen daleko nad to, aniž by rozvíjel své vlastní schopnosti, čímž se dopouští nedbalosti, která ho nikdy nenechá dosáhnout toho, čeho je schopen, přičemž požadovaného stejně nikdy dosáhnout nemůže. Připravuje se tím o to nejkrásnější a nejvyšší ve svém vlastním bytí a dosáhne jen úplného selhání ve splnění účelu své existence. — — —
-Parsifal jest veliké zaslíbení. Skutečná bytost této postavy byla znetvořena příliš pozemským myšlením básníků legend. V důsledku toho vznikly mnohé nedostatky a omyly ve znázornění této postavy. Parsifal jest totožný se Synem Člověka, jehož příchod Syn Boží sám ohlásil ((Přednáška: [[syn_bozi_a_syn_cloveka]])). Jako Vyslanec Boží bude člověkem mezi lidmi a musí projíti nejtěžšími pozemskými útrapami s páskou na duchovních očích. Po určité době bude zbaven této pásky a musí nejdříve poznati znovu své východisko a tím i sama sebe. Pak musí viděti jasně před sebou svůj úkol. Tento úkol přinese vážně hledajícímu lidstvu vykoupení, spojené s příštím soudem. To však nemůže býti uloženo kterémukoliv člověku. Tím méně možno v tom viděti prožití četných jednotlivců, nebo dokonce celého lidstva. Tyto možnosti ponese v sobě pouze určitý, zvláštní vyvolený Vyslanec.
+Parsifal je velké zaslíbení. Chyby a omyly, které básníci legend předávali svým příliš pozemským myšlením, znetvořily skutečnou bytost této postavy. Parsifal je totožný se Synem Člověka, jehož příchod ohlašoval sám Syn Boží ((Přednáška: [[syn_bozi_a_syn_cloveka]])). Jakožto Vyslanec Boží bude muset s páskou před duchovním zrakem jít nejtěžšími pozemskými obtížemi, jako člověk mezi lidmi. Po určité době bude pásky zbaven a musí opět poznat své východisko a tím i sebe sama, jakož i svůj úkol musí vidět jasně před sebou. Tímto úkolem je přinést vykoupení vážně hledajícímu lidstvu, ve spojení s přísným soudem. Ten však nemůže převzít kterýkoliv člověk, tím méně je možné v něm chtít poznávat četná prožití jednotlivců nebo dokonce všeho lidstva; nýbrž tyto možnosti v sobě ponese dozajista jen zcela určitý, vyvolený, zvláštní Vyslanec.
-V nezvratné zákonitosti veškeré Božské vůle musí se všechno dokončením vývojového pochodu státi nejvyšším zdokonalením a tím může se opět vrátit k východisku své původní podstaty. Nikdy však nemůže nad ni. Tak i lidský duch jako duchovní jádro má svůj původ v duchovně bytostném. Když prošel hmotností a dosáhl nejvyššího zdokonalení a živé čistoty, může se jako vědomý duch v bytostné formě vrátit do duchovně bytostného. Jeho cesta v nejpříznivějším případě může ho dovésti až do //předdvoří// hradu Grálu, který se tyčí jako nejvyšší v duchovně bytostném. Zde tvoří bránu ke stupňům trůnu, na kterém původce všeho bytí, Bůh Otec, ve svém Božsky bezbytostném, časem halí se v plášť Božsky bytostného a bere tím na sebe formu. Žádný duchovně bytostný ani v nejvyšší své vznešenosti, čistotě a záři, nemůže překročiti hranici k Božskému. Tato hranice a nemožnost jejího překročení jest zde právě tak, jako ve sférách nebo úrovních hmotného stvoření prostě v povaze věci, v různosti druhu.
+V neposunutelné zákonitosti veškeré Boží vůle to není možné jinak, než aby se všechno po vývojovém běhu v jeho nejvyšším dokončení mohlo vrátit opět k počátku své prvotní podstaty, nikdy však nad ni. Tak také i lidský duch. On má svůj původ jakožto duchovní semeno v duchovně - bytostném, kam se po svém putování hmotností za nejvyššího zdokonalení a nabytí živé čistoty může vrátit zpět jakožto vědomý duch v bytostné formě. Jeho cesta ho může v nejpříznivějším případě dovést až na //nádvoří// Hradu Grálu, který stojí jako nejvyšší v duchovně - bytostném a tvoří v něm bránu ke stupňům trůnu, na kterém Zdroj všeho bytí, Bůh Otec, ve svém Božsky bezbytostném zahaluje se občas pláštěm Božsky bytostného, tedy přijímá formu. Žádný duchovně - bytostný, i kdyby byl sebevyšší, sebečistší a sebezářivější, není schopen překročit hranici k Božskému. Hranice a podmíněná možnost jejího překročení spočívá také zde, stejně jako ve sférách nebo úrovních hmotného stvoření, prostě v přirozenosti věcí, v rozličnosti druhů.
-Jako nejvyšší a nejvznešenější jest Bůh sám ve svém Božsky bezbytostném. Poněkud níže jako nejbližší přichází duchovně bytostné. Obojí jest věčné. K tomu připojuje se hmotné dílo stvoření, zasahující hloub a hlouběji. Počíná plynovitou jemnohmotností a v sestupných úrovních nebo sférách stává se stále hutnějším až ke konečné hrubohmotnosti, viditelné lidem. Jemnohmotné ve hmotném stvoření jest ona část, kterou lidé nazývají oním světem. Jest to tedy záhrobí, či zásvětí pro jejich pozemskou hrubohmotnou schopnost nazírání. Obojí patří však k dílu stvoření a ve svých formách není věčné, ale podléhá změnám za účelem obnovy a osvěžení.
+Jako nejvyšší a nejvznešenější je Bůh sám ve své Božské bezbytostnosti. Pak přichází poněkud hlouběji jako další duchovně - bytostné. Obojí je věčné. K tomu připojuje se pak hlouběji a hlouběji sahající dílo hmotného stvoření, začínající plynovitou jemnohmotností, která se v dolů pokračujících úrovních nebo sférách stává hutnější a hustší až ke konečné, lidem viditelné hrubohmotnosti. Jemnohmotné v hmotném stvoření je to, co lidé nazývají oním světem. Je to tedy jiný svět pro jejich pozemskou, hrubohmotnou schopnost nazírání. Obojí však patří k dílu stvoření, není ve své formě věčné, nýbrž je to podrobeno změně za účelem obnovy a osvěžení.
-Na nejvyšším východisku věčného duchovně bytostného stojí hrad Grálu, duchovně viditelný a hmatatelný, protože jest ještě stejného duchovně bytostného druhu. V tomto hradě Grálu jest místnost, která se nachází až na nejzazší hranici k  Božskému. Jest tedy ještě éteričtější než všechno ostatní duchovně bytostné. V této místnosti chová se jako zástava věčné dobroty Boha Otce a jako symbol jeho nejčistší Božské lásky, a zároveň jako přímé východisko Božské síly: //Svatý Grál!//
+Na nejvyšším východisku věčného duchovně - bytostného stojí Hrad Grálu, duchovně viditelný a hmatatelný, protože je ještě ze stejného duchovně - bytostného druhu. Tento Hrad Grálu skrývá prostor, který opět leží na nejzazší hranici s Božským, je tedy ještě éteričtější než všechno ostatní duchovně - bytostné. V tomto prostoru se nachází jako zástava věčné dobrotivosti Boha Otce a jako symbol jeho nejčistší Boží lásky, jakož i přímé východisko Boží síly: //Svatý Grál!//
-Svatý Grál jest nádoba, ve které se to nepřetržitě vlní a šumí jako rudá krev, aniž kdy přetéká. Je ozářen nejsvětlejším Světlem a jen Nejčistším ze všech duchovně bytostných jest dopřáno hleděti do tohoto Světla. To jsou strážci Svatého Grálu! V básních se praví, že jen nejčistší z lidí jsou určeni k tomu, aby byli strážci Grálu. To však milostí obdařený básník příliš zpozemštil, protože se nedovedl vyjádřiti jinak. Žádný lidský duch nemůže vejíti do tohoto posvátného prostoru. Ani po svém návratu ze hmotnosti, kterou prošel, ve své nejdokonalejší duchovní bytostnosti není ještě dosti éterický, aby mohl překročiti práh, tedy hranici tohoto prostoru. I ve své nejvyšší dokonalosti v bytostném jest k tomu dosud příliš hutným. Další zéterisování znamenalo by však pro něho úplný rozklad nebo shoření, protože jeho druh již svým původem nehodí se k tomu, aby se stal ještě světlejším a zářivějším, tedy ještě více éterickým. Nesnese toho.
+Je to miska, ve které to nepřetržitě vře a vlní se jako rudá krev, aniž kdy přetéká. Je ozářen nejjasnějším Světlem a jen nejčistším ze všech duchovně - bytostných je dopřáno, aby do tohoto Světla mohli pohlížet. //To// jsou strážci Svatého Grálu! Jestliže se v básních praví, že nejčistší z lidí jsou určeni k tomu, aby se stali strážci Grálu, tak je to místo, které obdařený básník příliš zpozemštil, protože se jinak vyjádřit nedovedl. Žádný lidský duch nemůže vstoupit do tohoto posvátného prostoru. Ani ve své nejzdokonalenější duchovní bytostnosti po svém návratu z putování hmotností není přece ještě dost éterický, aby mohl překročit práh, tedy hranici k tomuto prostoru. I v nejvyšším zdokonalení podstaty své bytosti je k tomu ještě příliš hutný. Další zéterizování by pro něj však muselo být stejné jako úplný rozklad nebo shoření, protože jeho druh není od počátku uzpůsoben k tomu, aby se stal ještě zářivější a světlejší, tedy ještě éteričtější. Nesnesl by to.
-Strážcové Grálu jsou věční, čistě duchovní, kteří nikdy nebyli lidmi. Jsou to vrcholky všeho duchovně bytostného. Jest jim však třeba Božsky bezbytostné síly a jsou od ní odvislí tak, jako všechno jest odvislé od Božsky bezbytostného, od Prapůvodu veškeré síly, od Boha Otce.
+Strážci Grálu jsou věční, čistě duchovní, kteří nikdy nebyli lidmi; jsou to vrcholy všeho duchovně bytostného. Potřebují však Božsky bezbytostnou sílu, jsou na ní závislí, jako je všechno závislé na Božsky - bezbytostném zdroji veškeré síly, na Bohu Otci.
-Čas od času, v den Svaté Holubice, zjeví se nad nádobou holubice jako obnovené znamení neproměnné Božské lásky Otcovy. Je to hodina spojení, která přináší obnovení sil. Strážcové Grálu přijímají ji v pokorné zbožnosti a mohou pak tuto obdrženou zázračnou sílu šířiti dále.
+Čas od času, v Den Svaté Holubice, se holubice zjevuje nad nádobou jakožto obnovené znamení nezměnitelné Boží lásky Otcovy. Je to hodina spojení, přinášející obnovení síly. Strážci Grálu ji přijímají v pokorné zbožnosti a mohou pak tuto přijatou zázračnou sílu předávat dál.
-//Od toho závisí trvání celého stvoření!//
+//Na tom závisí existence celého stvoření!//
-Je to okamžik, ve kterém láska Stvořitelova v chrámě Svatého Grálu rozlévá se zářivě k novému bytí, k nové touze po tvoření. Jako puls a bití tepny rozlévá se pak do celého vesmíru. Všechny sféry zachvějí se při tom v posvátném úžasu, plném předtuchy radosti a velkého štěstí. Jen duch pozemského člověka stojí ještě stranou a necítí, co právě jemu se při tom děje a jak tupě to přijímá nezměrný dar. Omezil se sám v rozumu a toto omezení mu již nedovoluje, aby chápal podobnou velikost.
+Je to okamžik, ve kterém se v chrámu Svatého Grálu zářivě vylévá láska Stvořitele k novému bytí, k nové touze tvořit, a která se dál rozlévá rychle pulzujíc dolů celým vesmírem. Všemi sférami jde při tom chvění, posvátné rozechvění naplněné tušením radosti a velkého štěstí. Jen duch pozemského člověka stojí ještě stranou, aniž by cítil, co se právě jemu při tom děje, jaký nesmírný dar on tupě přijímá, protože jeho vlastní zúžení v rozumu nepřipouští již více chápání něčeho tak velikého.
-//Je to okamžik přílivu života do celého stvoření!//
+//Je to okamžik přílivu života pro celé stvoření!//
-Je to stálý a nutný návrat potvrzování smlouvy, kterou uzavírá Stvořitel se svým dílem. Kdyby se jednou tento příliv přerval, kdyby nenastal, tu všechno, co existuje, by zvolna vadlo, stárnulo a rozpadlo se. Nadešel by pak konec všech dnů. Zůstal by jen Bůh sám, jako tomu bylo na počátku, protože jedině On jest život.
+Je to stálé opakování nutného stvrzení smlouvy, kterou Stvořitel udržuje vůči svému dílu. Kdyby se tento příliv přerušil, kdyby nenastal, tak by muselo všechno existující pozvolna vyschnout, zestárnout a rozpadnout se. Pak by nastal konec všech dnů a zůstal by jen Bůh sám, jak tomu bylo na počátku! Neboť život je jen On sám.
-Tento děj jest znázorněn v legendě. Je tu dokonce naznačeno, jak nutně musí všechno zestarat a zajít, nevrací-li se den Svaté Holubice, „odhalení“ Grálu. V době, kdy Amfortas již neodhaluje Grál, stárnou rytíři Grálu až k hodině, kdy vystoupí Parsifal jako král Grálu.
+Tento děj je zobrazen v legendě. Dokonce je to vyjádřeno tak, že všechno stárne a musí pominout, když se nedostavuje den Svaté Holubice, „odhalení“ Grálu, a také stárnutím rytířů Grálu během období, ve kterém Amfortas již neodhaluje Grál, až k hodině, ve které Parsifal vystoupí jako král Grálu.
-Člověk měl by přestat pohlížeti na Svatý Grál jako na něco nepochopitelného, neboť on jest skutečnost! Lidskému duchu v důsledku jeho podstaty není však dopřáno, aby ho mohl kdy spatřiti. Ale lidští duchové mohou přijmouti a požívati požehnání, které z něho prýští a které mohou předávati dále tak, jak skutečně činí to strážcové Grálu. V tomto smyslu nelze nazvati některé výklady úplně nesprávnými, pokud se tu nejeví snaha strhnouti do nich i samotný Svatý Grál. Výklady jsou tedy částečně správné a částečně nesprávné.
+Člověk by měl upustit od toho, aby pokládal Svatý Grál za něco nepochopitelného; neboť on skutečně existuje! Lidskému duchu je však v důsledku jeho podstaty odepřeno, aby ho mohl někdy spatřit. Avšak požehnání, které z něj proudí a které strážci Grálu mohou předávat a také předávají, mohou lidští duchové přijímat a požívat. V tomto smyslu nelze nazvat některé výklady zcela falešnými, pokud v jejich významu není snaha s sebou strhnout i Svatý Grál. Jsou správné, a přece i také opět nesprávné.
-Zjev holubice v určitý den Svaté Holubice po každé naznačuje nové seslání Ducha Svatého, neboť tato holubice je s ním v těsné souvislosti. To jest však něco, co lidský duch jest schopen pochopiti pouze obrazně, protože z přirozenosti věcí při nejvyšším vývoji může ve skutečnosti mysleti, věděti a cítiti pouze až tam, odkud sám přišel. Tedy až k tomu druhu, který jest //zajedno// s jeho nejčistší přirozeností původu. To jest věčné čistě duchovně bytostné. Tuto hranici nebude moci překročiti nikdy, ani v myšlení. Jiné nedovede také nikdy pochopiti. To jest tak samozřejmé, důsledné a prosté, že tento myšlenkový postup může sledovati každý člověk.
+Objevení se holubice v určitý den Svaté Holubice ukazuje vždy seslání Ducha Svatého; neboť tato holubice je s ním v úzké souvislosti. Avšak to je něco, co lidský duch je schopen pochopit jen obrazně, protože z přirozenosti věcí a při nejvyšším vývoji může ve skutečnosti myslet, vědět a cítit pouze až tam, odkud sám přišel, tedy až k druhu, který je //stejný// s nejčistší podstatou jeho původu. To je věčné čistě duchovně - bytostné. Tuto hranici také nebude moci nikdy v myšlení překročit. Něco jiného také není schopen nikdy pochopit. To je tak samozřejmé, důsledné a prosté, že tento myšlenkový pochod je schopen následovat každý člověk.
-Ale co jest nad tím, bude a musí zůstati z toho důvodu lidstvu vždy tajemstvím!
+Co je však nad tím, je a musí zůstat lidstvu z tohoto důvodu navždy tajemstvím!
-Každý člověk, který se domnívá, že nosí Boha v sobě, nebo že sám jest Božský či může se jím státi, žije v bludném zaslepení. Má v sobě //čistě duchovní,// ale nikdy Božské. V tom je nepřeklenutelný rozdíl. Člověk jest tvor a ne část Stvořitele, jak mnozí snaží si namluviti. Člověk jest a zůstává //dílo.// Nikdy nemůže se státi mistrem.
+Každý člověk, který se domnívá, že nese Boha v sobě nebo že je sám Božský nebo že se jím může stát, žije proto v mylném bludu. Nese v sobě //čistě - duchovní,// avšak //ne// Božské. A v tom je nepřeklenutelný rozdíl. Je tvorem, nikoliv částí Stvořitele, jak si tak mnozí snaží namluvit. Člověk je a zůstává //dílem,// nikdy se nemůže stát Mistrem.
-Jest proto nesprávné, když se vykládá, že lidský duch vychází ze samotného Boha Otce a že se k němu vrací. Původ člověka je //duchovně bytostné// a ne Božsky bezbytostné. Člověk může se proto po dosažené dokonalosti vrátiti jen k duchovně bytostnému. Správně jest řečeno, že lidský duch jest původem z království Božího. Proto také když se stal dokonalým, může se opět vrátit do //království// Božího, ale ne k Bohu samotnému. //Království Boží// jest čistě duchovně bytostné.
+Je proto také nesprávné, když se vysvětluje, že lidský duch pochází ze samotného Boha Otce a k Němu se vrací zpět. Původ člověka je //duchovně - bytostné,// a ne Božsky - bezbytostné. Může se proto při dosaženém zdokonalení vrátit také jen do duchovně - bytostného. Správně se říká, že lidský duch pochází z //říše Boží,// a proto také, když dosáhne zdokonalení, se může opět vrátit do //říše// Boha, avšak ne k Němu samotnému. //Říše// Boží je čistě duchovně - bytostné.
-Prostředníkem mezi Božsky bezbytostným a čistě duchovně bytostným stal se Syn Boží. Přechází z Božsky bezbytostného do duchovně bytostného, jako kdysi přišel i do hmotného. Příchod Syna Člověka přinese splnění vznešeného Božského úkolu Syna Božího. Po naplnění vrátí se Syn Boží opět zcela do Božsky bezbytostného zpět. Na jeho místě převezme jeho úřad prostředníka Syn Člověka a stane se tak vůdcem strážců Svatého Grálu, králem Grálu, který opatruje svatou nádobu.
+Prostředníkem mezi Božsky - bezbytostným a čistě duchovně - bytostným se stal Syn Boží. On vychází z Božsky - bezbytostného do duchovně - bytostného, jak kdysi také přišel i do hmotného. Příchod Syna Člověka přináší završení vysokého Božího úkolu Syna Božího. Po jeho splnění vrátí se Syn Boží opět zcela do Božsky - bezbytostného, zatímco Syn Člověka převezme místo něj úřad prostředníka, a tak se stane vůdcem strážců Svatého Grálu, králem Grálu, který opatruje svatou nádobu.
-Syn Člověka bude pak pro lidského ducha Alfou a Omegou, protože podává počátek i konec pro chápavost lidského ducha. On může překročiti hranici k Božsky bezbytostnému a tím přehlédnouti vše.
+Syn Člověka se pak stane pro lidského ducha Alfou a Omegou, protože je počátkem a koncem pro chápání lidského ducha; neboť on může překročit hranici k Božsky - bezbytostnému, a tak všechno přehlédnout.