Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

--- Hlas, Zlín - 1996 » 26. Právo dítěte vůči rodičům. | 2022/01/07 23:22 | current
– Marek Ištvánek
+++ Plamen - 2021 » 26. Právo dítěte k rodičům. | 2021/03/16 22:47 | current
– vytvořeno Marek Ištvánek
@@ Line 1: / Line 1: @@
-====== Právo dítěte vůči rodičům. ======
+====== Právo dítěte k rodičům. ======
-Mnoho dětí žije vůči rodičům v neblahém a bludném domnění, které je jim k největší škodě. Myslí, že mohou uvaliti na rodiče, že dali popud k jejich životu na zemi. Často slýcháme poznámky: „Rozumí se samo sebou, že se rodiče musí o mne starat, vždyť mne přivedli na svět. Není mou vinou, že tu jsem.“
+Mnoho dětí žije vůči rodičům v neblahém domnění, které je pro ně k největší škodě. Věří, že mohou rodičům přičíst podnět k jejich vlastnímu pozemskému bytí. Často slýcháme poznámku: „Ovšemže se o mne rodiče musí starat; neboť oni mne přece přivedli na svět. Není mojí vinou, že jsem zde.“
-Nemůže se vyřknouti nic pošetilejšího. Každý člověk je na této zemi na svou vlastní žádost nebo následkem své viny. Rodiče poskytují jen možnost vtělení a nic více. Každá, vtělená duše musí býti vděčna, že jí byla dána možnost k  znovuvtělení.
+Něco pošetilejšího nemůže být vůbec řečeno. Každý člověk je na této zemi na svou vlastní žádost nebo pro svou vlastní vinu! Rodiče dávají pouze možnost inkarnace, nic víc. A každá inkarnovaná duše musí být vděčná, že jí k tomu byla poskytnuta možnost!
-//Duše dítěte není ničím// jiným //než hostem// u svých rodičů. Již v  tomto faktu jest dostatečné vysvětlení, aby se vědělo, že dítě ve skutečnosti nemůže vůči rodičům uplatňovati žádných práv! Duchovní práva vůči rodičům nemá! Pozemská práva vzešla jen z čistě pozemského společenského řádu, který byl zřízen státem, aby stát samotný nemusel převzíti nějaké závazky.
+//Duše// dítěte není ničím jiným než //hostem// u svých rodičů. V této skutečnosti samotné spočívá již dosti vysvětlení, aby se vědělo, že dítě ve skutečnosti žádná práva vůči rodičům uplatňovat nemůže! Duchovní práva k rodičům nemá! Pozemská práva však vzešla přece pouze z čistě pozemského a společenského uspořádání, které stanovil stát, aby sám nemusel převzít žádné závazky.
-Dítě je duchovně pro sebe uzavřená, osobnost! Od rodičů nepřijalo ničeho, kromě pozemského těla, které je nutné jako nástroj k působení na hrubohmotné zemi. Jest to tedy jen příbytek, kterého může použíti duše již před tím samostatná.
+Dítě je duchovně pro sebe uzavřená osobnost! Kromě pozemského těla, které je nutné jako nástroj k činnosti na této hrubohmotné zemi, nepřijalo od rodičů nic. Tedy jen příbytek, který může používat již dříve samostatná duše.
-Plozením berou však rodiče na sebe závazek, že budou tím vytvořený příbytek opatrovati a udržovati tak dlouho, až duše v něm přebývající je schopna sama převzíti opatrování. Přirozený postup vývoje těla sám ukáže dobu pro to vhodnou. Co poskytují rodiče více, jest z jejich strany darem.
+Avšak plozením přebírají rodiče závazek, že budou tímto vytvořený příbytek opatrovat a udržovat, až duše od nich tento statek převezme a je schopna sama převzít opatrování. Čas k tomu vhodný ukáže přirozeně samotný vývoj těla. Co je nad to poskytnuto, je darem rodičů.
-Děti měly by tedy již jednou přestati spoléhat na rodiče a měly by spíše pomýšlet na to, aby se samy co nejdříve osamostatnily. Pak je ovšem lhostejno, působí-li v domě rodičů nebo mimo něj. Ale působení býti musí. Nesmí však náležeti v zábavách a plnění tak zvaných společenských povinností, nýbrž v plnění určité, skutečné a užitečné povinnosti tak, aby dotyčnou činnost musela konati jiná, zvlášť k  tomu určená osoba, když dítě tuto práci konati přestane. Jen tak možno mluviti o užitečném bytí na zemi, které vede ke zralosti ducha! Plní-li dítě v domě rodičů takovou úlohu, ať již je mužského, nebo ženského rodu, má se mu dostati takové odměny, kterou by dostala cizí, zvlášť k tomu najatá osoba. Jinými slovy: S dítětem musí se v plnění jeho povinností jednati tak, jako se skutečně samostatným člověkem a podle toho si ho všímati. Poutají-li rodiče a děti zvláštní svazky lásky, důvěry a přátelství, je to tím krásnější pro obě strany. Pak je tu dobrovolné spojení z vnitřního přesvědčení a je proto tím cennější! To je pak to pravé a potrvá k vzájemné pomoci a radosti až do záhrobí. Ale rodinný nátlak a rodinné zvyklosti jsou nezdravé a zavržení hodné, jakmile je překročena jistá hranice věku dítěte.
+Děti by se měly přestat proto jednou konečně spoléhat na rodiče a raději myslet na to, aby se samy co nejdříve mohly nějakým způsobem postavit na vlastní nohy. Je při tom přirozeně lhostejno, zda působí v samotném domě rodičů nebo mimo něj. Musí to však být působení, které nesmí spočívat v zábavě a plnění takzvaných společenských povinností, nýbrž v určitém skutečném a užitečném plnění povinností tak, že příslušnou činnost by musela vykonávat jiná, k tomu zvlášť najatá osoba, pokud by dítě tuto práci už nevykonávalo. Jen tak je možné mluvit o užitečném bytí na zemi, které má za následek zrání ducha! Plní-li dítě v domě rodičů takový úkol, lhostejno, zda je mužského nebo ženského rodu, tak mu má náležet od rodičů také //taková// odměna, kterou by musela dostat cizí k tomu zaměstnaná osoba. Jinými slovy: Dítě musí být v plnění svých povinností respektováno také jako skutečně samostatný člověk a takto s ním musí být jednáno. Váže-li pak rodiče a děti zvláštní svazek lásky, důvěry a přátelství, tak je to o to krásnější pro obě strany; neboť pak toto dobrovolné spojení vychází z vnitřního přesvědčení, a je proto tím cennější! Pak je to ryzí a spojení se udrží také pro onen svět, k oboustranné podpoře a radosti. Rodinný nátlak a rodinné zvyklosti jsou však nezdravé a zavrženíhodné, jakmile je překročena určitá hranice věku dítěte.
-Neexistují ovšem také žádná tak zvaná příbuzenská práva, o která se tak často opírají jmenovitě tety, strýcové, kmotry a jiní tak zvaní příbuzní. Právě tato příbuzenská, práva jsou zavržení hodným zlozvykem, který se musí zhnusit ucelenému a v sebe uzavřenému člověku.
+Nejsou přirozeně také žádná takzvaná příbuzenská práva, o která se tak často opírají zejména tety, strýcové, sestřenice a bratranci, a co všechno se ostatně snaží tvářit jako příbuzenstvo. Právě tato příbuzenská práva jsou zavrženíhodným nešvarem, který se musí v sobě sama ucelenému člověku vždy zhnusit.
-S tradicí stalo se to žel zvykem a člověk obyčejně se již ani nesnaží mysleti jinak a tiše se všemu, byť s odporem, podrobuje. Kdo se však jednou odváží malého krůčku a svobodně o tom přemýšlí, tomu připadá to z hloubi duše všechno tak směšné, tak odporné, že se rozhořčeně odvrátí od takovéto osobivosti.
+Z tradice stalo se to žel zvykem tak, že se běžně člověk dokonce nic jiného ani nesnaží myslet a tiše se podrobuje, i když také s nechutí. Kdo se však odváží malého krůčku a svobodně o tom přemýšlí, tomu přijde to všechno z hloubi duše tak směšné, tak odporné, že se pobouřen odvrátí od takto vytvořených troufalostí.
-Takové nepřirozené věci jest nutno konečně odstraniti! Jakmile se jednou probudí v lidech svěží a zdravý ráz, nesnesou samozřejmě pak již takové zlozvyky, protože se příčí každému zdravému smyslu. Z takovýchto vyumělkovaných znetvořenin přirozeného života nemohlo by také nikdy vzejíti něco velikého, protože lidé při tom zůstávají příliš nesvobodni. V těchto zdánlivě vedlejších věcech je skryta mocná vázanost. //Zde// musí nastati svoboda a jednotlivec musí se odpoutati od nedůstojné zvyklosti! Pravá svoboda jest jen v pravém //poznání// povinností, které zůstává spojeno s dobrovolným //plněním// povinností! Jedině plnění povinností dává //práva!// To týká se také dětí, jimž mohou vyrůsti práva jen z nejvěrnějšího plnění povinností.
+Takovéto nepřirozené věci musí být jednou odstraněny! Jakmile se v sobě probudí čerstvější a zdravější lidský druh, nebude již pak více snášet takováto zneužívání, protože ona stojí proti jakémukoliv zdravému smyslu. Z takovýchto vyumělkovaných znetvořenin přirozeného života nemohlo přece také nikdy vzniknout něco skutečně velikého, protože lidé při tom zůstali příliš nesvobodní. V těchto zdánlivě vedlejších věcech spočívá ohromné svázání bytí. //Zde// musí nastat svoboda, přičemž se jednotlivec odpoutá od nedůstojných zvyků! Pravá svoboda spočívá jen v pravém //poznávání// povinností, které zůstává spojeno s dobrovolným //plněním// povinností! Jedině plnění povinností dává //práva!// To se vztahuje také na děti, kterým mohou vzcházet práva jen z nejvěrnějšího plnění povinností.
-Jest však celá řada nejpřísnějších povinností všech rodičů, které s právy dětí nijak nesouvisí.
+Existuje však celá řada nejpřísnějších povinností všech rodičů, které s právy dítěte nesouvisí.
-Každý dospělý člověk má si býti plně vědom toho, co je vlastně spojeno //s plozením.// Dosavadní lehkovážnost, bezmyšlenkovitost a falešné názory o těchto věcech vymstily se již neblahým způsobem.
+Každý dospělý si má být vědom, co je vlastně skutečně spojeno s plozením. Dosavadní v tom lehkomyslnost, bezmyšlenkovitost a také falešné názory vymstily se přece tak nešťastným způsobem.
-Ujasněte si jen, že v nejbližším záhrobí čeká již pohotově veliký počet duší na možnost znovuvtělení se na zemi. Jsou to většinou takové lidské duše, které připoutány nitkami karmy hledají nějaké rozuzlení v novém pozemském životě.
+Ujasněte si jen, že v nejbližším onom světě již stojí připraveno velké množství duší v očekávání možnosti opětovné inkarnace na zemi. Jsou to zpravidla takové lidské duše, které, zachyceny karmickými vlákny, hledají jakékoliv vyrovnání v novém pozemském životě.
-Jakmile se jim k tomu naskytne příležitost, ulpívají na místech, kde se dokonal akt plození, aby v očekávání sledovaly dozrávání nového lidského těla jako příbytku. V tomto očekávání spřádají se pak z mladého těla jemnohmotné nitky k duši, která se vytrvale zdržuje v těsné blízkosti nastávající matky, jakož i naopak. Při určité zralosti slouží pak tyto nitky jako můstek, po kterém cizí duše z onoho světa vchází do mladého těla, které ihned pro sebe zaujme. Vchází tu cizí host, který svou karmou může vychovateli způsobiti mnohé hoře! Cizí host! Jaká neutěšená myšlenka! Měl by to člověk míti stále před očima a neměl by nikdy zapomínat, že může //spoluurčovat// ve výběru mezi čekajícími dušemi, nezanedbá-li lehkomyslně vhodný k tomu čas. Vtělení podléhá ovšem zákonům přitažlivosti stejnorodého. Není však k tomu nutně zapotřebí, aby jako pól sloužila k tomu stejnorodost jednoho z ploditelů, nýbrž je to někdy člověk, který se mnoho zdržuje v blízkosti nastávající matky. Jak mnohé zlo může býti nyní odvráceno, jakmile člověk zná správně celý tento pochod a vědomě se jím zabývá. Ale takto lidé jen lehkomyslně laškují, navštěvují hry a tance, dávají společnosti a nestarají se příliš o to, co důležitého chystá se v tuto dobu, aby to později mocně zasáhlo do celého jejich života.
+Jakmile se jim k tomu naskytne možnost, ulpívají na místech, kde nastal akt plození, aby čekaly a sledovaly dozrávání nového lidského těla jakožto příbytku. Při tomto čekání se pak spřádají jemnohmotná vlákna z mladého těla k duši, která se vytrvale zdržuje velmi blízko nastávající matky, a naopak, při určité zralosti poslouží pak vlákna jako most, který cizí duši z onoho světa vpustí do mladého těla, kterého se také ihned pro sebe domáhá. Tím se přistěhuje cizí host, který může způsobit svou karmou vychovateli mnoho útrap! Cizí host! Jak nepohodlná myšlenka! To by si měl člověk neustále držet před očima a neměl by nikdy zapomenout, že může //spolu//rozhodovat při výběru mezi čekajícími dušemi, pokud dobu k tomu určenou lehkomyslně nepromešká. Inkarnování je však podrobeno zákonu přitažlivosti stejného druhu. Avšak není k tomu bezpodmínečně zapotřebí stejný druh jednoho ze zploditelů sloužící jako pól, nýbrž někdy je to nějaký člověk, který je velmi často v blízkosti nastávající matky. Jak mnohé zlo může být odvráceno, jakmile člověk opravdu zná celý tento děj a vědomě se jím zabývá. Avšak lidé jen lehkomyslně dovádějí, navštěvují zábavy a tance, pořádají společnosti a vůbec se nestarají o to, co důležitého se během této doby připravuje, aby je to později mocně zasáhlo v celém jejich životě.
-Vědomě měli by mnohé v tom říditi modlitbou, která má vždy za podklad vroucí přání, mohli by tak oslabovati zlo a posilovati dobro. Cizí host, který pak k nim zavítá jako dítě, byl by tím takový, že by zůstal //vítaným v každém směru!// Mnoho se mluví nesmyslně o výchově před zrozením v obvyklém polovičním nebo falešném chápání mnohých účinků, které jsou zevně znatelny.
+Měli by vědomě v modlitbě, jejímž základem je přece vroucí přání, tak mnohé v tomto řídit, zlo oslabit a dobro posílit. Cizí host, který k nim jako dítě zavítá, byl by pak takovým, že by zůstal //vítaným jakýmkoliv// způsobem! Mnoho se žvaní o předporodní výchově, v obvykle polovičním nebo falešném chápání mnohých účinků, které jsou zevně pozorovatelné.
-Ale i zde, jak často bývá, je lidský důsledek z pozorování falešný. Není žádné možnosti výchovy před zrozením, zato však jest bezpodmínečná možnost //ovlivnění přitažlivosti,// děje-li se tak v pravý čas a s pravou vážností! To je rozdíl, který ve svých následcích sahá dále, než by kdy dovedla výchova, před zrozením.
+Jak ostatně často, tak také i zde je lidský závěr z pozorování falešný. Neexistuje dokonce žádná možnost předporodní výchovy, zato však existuje bezpodmínečná možnost //ovlivnění přitažlivosti,// jestliže se tak stalo v pravý čas a s opravdovou vážností! To je rozdíl, který v následcích zasahuje mnohem dále, než co mohla kdy předporodní výchova dokázat.
-Kdo si to jasně uvědomil a přes to ještě se bezmyšlenkovitě lehkomyslným způsobem spojuje, nezaslouží nic jiného, než aby do jeho okruhu vetřel se lidský duch, který může mu přinésti jen neklid a snad i zlo.
+Kdo si o tom udělal jasno, a přesto se ještě lehkovážným způsobem bezmyšlenkovitě spojuje, nezaslouží si nic jiného, než aby se do jeho okruhu vetřel lidský duch, který mu může přinést neklid a snad dokonce i zlo.
-Plození nemá býti pro duchovně svobodného člověka ničím jiným než důkazem jeho ochoty přijmouti cizího lidského ducha jako trvalého hosta do rodiny a poskytnouti mu příležitost, aby na zemi odpykal svou karmu a dozrál. Jen tam, kde na obou stranách jest vroucí přání za tímto účelem, má následovati příležitost ku plození. Začnou-li jednou rodiče i děti vycházeti jen z těchto skutečností a pozorovati a jednati podle toho, tak se změní mnohé samo sebou. Vzájemné zacházení, výchova a všechno nabude jiných, vážnějších základů, než bylo dosud zvykem v četných rodinách. Bude navzájem více ohledu a více úcty. Pocítí se vědomí samostatnosti a snaha po zodpovědnosti, což jako následek přivodí přirozený sociální vzestup v lidu. A děti brzy se odnaučí osobovati si práva, kterých nikdy nebylo.
+Plození nemá být pro duchovně svobodného člověka ničím jiným než důkazem jeho ochoty přijmout cizího lidského ducha jako stálého hosta do rodiny a poskytnout mu na zemi příležitost k vyrovnání a ke zrání. Jen kde existuje na obou stranách vroucí přání //pro tento účel,// má nastat příležitost k plození. Posoudíte-li rodiče a děti vycházejíce jen z těchto skutečností, změní se tak mnohé samo od sebe. Vzájemné zacházení, výchova, všechno dostane jiné, vážnější základy, než bylo doposud v četných rodinách obvyklé. Bude vzájemně více ohledu a více úcty. Bude se pociťovat vědomí samostatnosti a zodpovědné úsilí, což přinese v národu jako následek přirozený sociální vzestup. Děti se však brzy odnaučí troufale chtít práva, která nikdy nebyla.