Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

--- Hlas, Zlín - 1996 » 89. Poslední slovo. | 2022/01/07 23:36 | current
– Marek Ištvánek
+++ Plamen - 2021 » 89. Poslední slovo. | 2021/03/24 23:47 | current
– vytvořeno Marek Ištvánek
@@ Line 1: / Line 1: @@
 ====== Poslední slovo. ======
-Měj se na pozoru, lidský duchu, neboť tvoje hodina nadešla! Jen ke zlému činu použil jsi času, který jest ti dopřán k vývoji a jehož jsi toužebně si žádal!
+Chraň se, lidský duchu; neboť nadešla tvoje hodina! Jen k rouhání jsi využil čas, který ti byl povolen k vývoji a který sis toužebně žádal!
-Střez se, ve své tak opovážlivé rozumové domýšlivosti, která tě uvrhla do náruče temna, jež dnes vítězoslavně zatíná do tebe své drápy! S tvým vlastním chtěním!
+Střez se ve své tak opovážlivé rozumové domýšlivosti, která tě uvrhla do náruče temna, jež dnes triumfálně do tebe zatíná své drápy! S tvým vlastním chtěním!
-Vzhlédni! Tvůj Pán jest nablízku! Stojíš v Božím soudu.
+Vzhlédni! Tvůj Pán je blízko! Stojíš v Božím soudu!
-Lidstvo, probuď se z tuposti a z opojení, které tě ochromivě svírá již smrtelným spánkem! Probuď se a chvěj se! Volám bědy na vás! Vy odpadlíci, kteří v omezenosti a krátkozrakosti tančíte kolem zlatého telete světské pomíjivosti, podobni můrám, které vábí falešný lesk. K vůli vám rozbil kdysi Mojžíš ve hněvu zklamání desky zákonů vašeho Boha, které vám měly pomáhati ke vzestupu k Světlu. Toto rozbití bylo živým symbolem toho, že veškeré lidstvo nezasluhovalo znalosti této Božské vůle, kterou odmítlo v lehkovážném konání a pozemském sebevyvyšování, aby křepčilo kolem modly, kterou si samo vytvořilo a tím postupovalo podle vlastních přání! Nyní však přichází konec v posledním zvratném působení v následcích a odplatě! O tuto vůli, kdysi tak lehkovážně zavrženou, se nyní rozbijete!
+Lidstvo, probuď se z tuposti a z opojení, které tě již ochromivě obklopuje spánkem smrti. Probuď se a třes se. Volám bědy na vás! Vy odpadlíci, kteří v omezenosti a zúženém pohledu obletujete zlaté tele pozemské pomíjejícnosti, podobni můrám, které vábí falešný lesk. Kvůli vám kdysi Mojžíš ve hněvu zklamání rozbil ony desky zákonů vašeho Boha, které vám měly pomáhat ve vzestupu ke Světlu. Toto rozbití bylo živoucím symbolem toho, že celé lidstvo nezasluhovalo znalosti této Boží vůle, té vůle, kterou v povrchním jednání a pozemském sebevyvyšování odmítlo, aby tančilo kolem jím vytvořeného bůžka, a tím následovalo svá vlastní přání! Nyní však přichází konec v posledním zvratném působení, v následcích, v odplatě! Neboť o tuto kdysi tak lehkovážně odmítnutou vůli budete //vy// nyní roztříštěni!
-Proto probuďte se, soud jest nad vámi! Teď nepomohou již žádné prosby, žádný nářek. Po tisíciletí byl vám dán čas k rozmýšlení! Vy jste však nikdy neměli k němu času! Nechtěli jste a ještě dnes považujete se v nepolepšitelné povýšenosti za příliš moudré! Nechcete uznat, že //právě v tom// jeví se největší hloupost. Tím stali jste se v tomto světě obtížnou havětí, která nezná již nic jiného, než svévolně štítiti se všeho Světla. V tvrdošíjnosti, s jakou ryjete jen v  temnu, pozbyli jste již veškeré možnosti vznésti pohled v hledání volně vzhůru, abyste poznali nebo snesli Světlo.
+Proto se probuďte, soud je nad vámi! Nepomohou zde již žádné žaloby, žádné prosby; neboť po tisíciletí vám byl dán čas k rozvaze! Vy jste však na to čas nikdy neměli! Nechtěli jste a považujete se ještě dnes v nenapravitelné nafoukanosti za příliš moudré. Že //právě v tom// se ukazuje ta největší hloupost, nechcete uznat. Tím stali jste se v tomto světě nakonec obtížnou havětí, která neumí již nic jiného, než svévolně tupit všechno světlé, protože ve vytrvalosti, s jakou jen v temnu ryjete, ztrácíte každou možnost povznést pohled v hledání svobodně vzhůru a poznat nebo snést Světlo.
-Tím jste se nyní sami poznamenali!
+Tím jste se nyní skrze sebe sama označili!
-Jakmile Světlo znovu zazáří, tu oslepeni zapotácíte se proto zpět a pak bez záchrany propadnete se do propasti, která již nyní se za vámi rozevřela, aby pohltila takto zavržené!
+Oslněni se proto budete potácet zpět, jakmile Světlo opět zazáří, a beznadějně se při tom zřítíte do propasti, která se za vámi již nyní rozevírá, aby pak pohltila takto zavržené!
-Budete tam připoutáni v neuniknutelném sevření, aby všichni ti, kdo pracně usilují ke Světlu, našli k němu volnou cestu v blaženém poznání, cestu oproštěnou od vaší osobivosti a vaší žádosti přijímati pozlátko místo ryzího zlata! Propadněte se ve smrtící hrůze, kterou jste si sami připravili svým nejtvrdošíjnějším úsilím! V budoucnu nebudete již kaliti Božskou Pravdu!
+V neuniknutelném sevření tam budete svázáni, aby nyní všichni ti, kteří se snaží Světlu usilovat vstříc, svobodně našli k němu v blaženém poznání cestu, oproštěnou od vaší domýšlivosti a vaší touhy přijímat cetky místo ryzího zlata! Klesněte dolů do oné hrůzy přinášející smrt, kterou jste si sami připravili v nejurputnějším úsilí! V budoucnosti nebudete již více moci kalit Boží Pravdu!
-Jak závodí ti malí človíčkové, aby postrčili do popředí své směšné, zdánlivé vědění a jak tím matou tak mnohé duše, které by bylo možno zachránit, kdyby nepropadly těmto zákeřným duchovním rytířům, kteří jako zbojníci číhají hned na počátku pravé cesty a při tom ji //zdánlivě// sledují. Co to však jest, co skutečně nabízejí? S velikým gestem a otřepanými slovy staví se hrdě a široce na podání, jichž skutečnému smyslu nikdy nerozuměli.
+Jak horlivě usilují ti malí človíčkové, aby své směšné zdánlivé vědění postrčili daleko do popředí, a jak tím matou tak mnohé duše, které by bylo možné zachránit, pokud by nepodlehly těmto duchovním loupeživým rytířům, kteří podobni lupičům plíží se ještě kolem prvního úseku pravé cesty, přičemž ji //zdánlivě// sledují. Co je však to, co skutečně nabízejí? S velikými gesty a otřepanými slovy staví hrdě a široce na tradicích, jejichž vlastnímu smyslu nikdy neporozuměli.
-Lid má pro to dobré rčení: Mlátí prázdnou slámu! Prázdnou, protože s ní nesebrali současně také skutečné zrno, pro které jim chybí porozumění. Všude musíme se setkávati s takovou omezeností. S tupou vytrvalostí sápe se na věty jiných, protože nemá sama, co by k nim přidala.
+Lidová mluva má pro to dobré vyjádření: Mlátí prázdnou slámu! Prázdnou, protože s ní nesebrali vlastní zrno, pro které jim schází porozumění. Takovou omezenost lze potkat všude; s tupou houževnatostí tepe věty jiných, protože sama nemá k tomu co dodat.
-Tisíce lidí patří k těmto omezencům a jsou další tisíce, kteří se domýšlejí, že //jedině// oni mají pravou víru! Plni pokory a s vnitřním zadostiučiněním varují před pýchou tam, kde jde něco nad jejich pochopení! //To jsou ti nejhorší!// Právě ti jsou již dnes zavrženi, protože jim v jejich zarytosti víry již nikdy nebude pomoci. Až jednou uznají, že to byl omyl, pak již nepomůže žádné zděšení, žádný nářek a žádné prosby. Nechtěli tomu jinak a zmeškali svůj čas. Nechť se po nich netruchlí. Každý okamžik jest příliš drahocenný, než aby měl býti zmařen pro ty, kdo chtějí všechno věděti lépe. Ti se přece již nikdy neprobudí ze své zatvrzelosti, ale slepě v ní zahynou! S odporně sliznatými slovy a s  ujišťováním své víry v Boha a svého jen domýšleného poznání Krista!
+Jsou tisíce, které k tomu patří, a opět tisíce, které si domýšlejí, že //jedině// ony mají pravou víru! Plné pokory varují s vnitřním zadostiučiněním před pýchou tam, kde jde něco nad jejich pochopení! //To jsou ti nejhorší!// Právě tito jsou zavrženi již nyní, protože jim v jejich zatvrzelosti víry již nikdy nebude pomoci. Nepomůže pak více žádné zděšení, žádné žaloby a žádné prosby, až jednou poznají, že to byl omyl. Nechtěli tomu jinak, promeškali svůj čas. Nechť se po nich netruchlí. Každý okamžik je příliš vzácný, než aby se mohl ještě promrhat na ty, kteří chtějí vědět všechno lépe; neboť ti přece již nikdy nedojdou k probuzení ze své tvrdošíjnosti, nýbrž v ní slepě zahynou! Se sliznatě odpornými slovy a ubezpečováním své víry v Boha a jejich jen domnělého poznání Krista!
-O nic lépe nejsou na tom spousty těch, kdo konají svou Bohoslužbu s pravidelností a povinností jiných prací, jako něco nutného, užitečného a účelného. Zčásti také ze zvyku, nebo že jest to „obyčej“. Snad také z naivní opatrnosti, protože konečně „člověk nemůže vědět, k čemu to naposled není dobré!“ //Zahynou jako dech ve větru!//
+O nic lépe na tom nejsou davy těch, kteří svou bohoslužbu vykonávají s pravidelností a povinností jiné práce, jako nutnou, užitečnou a účelnou. Také zčásti ze zvyku nebo proto, že to je „obyčej“. Snad také z naivní opatrnosti, „protože člověk přece nemůže vědět, k čemu to může být nakonec dobré“. //Zajdou jako dech ve větru!// —
-Spíše možno tu litovati badatele, kteří ve skutečně vážně badatelské mysli opomíjejí dostati se ven z houští, ve kterém se neúnavně hrabou. Při tom se domnívají, že //v tom// najdou cestu k počátku stvoření. Není to přece všechno nic platno a nenajde se žádná omluva! Také je jich málo, velmi málo! Hlavní část těch, kdo se jmenují badateli, ztrácí se v nicotných hříčkách.
+Zde spíše možno litovat badatele, kteří se ve skutečně vážné badatelské mysli nestačí povznést z houští, v němž se neúnavně hrabou, a při tom se domnívají, že //tím// nalezli cestu k počátku stvoření. Není to přece všechno nijak prospěšné a nelze to nijak omluvit! Také je jich málo, velmi málo. Hlavní část těch, co se nazývají badateli, se ztrácí v bezvýznamných hříčkách.
-Veliký zbytek lidstva //nemá však času,// aby „naslouchal do sebe“. Jsou to zdánlivě velmi trápení pozemšťané, dosti přetížení prací, aby se jim dostalo splnění pozemských přání nutnostmi každého dne. Také však na konec věcmi, které jsou daleko nad těmito nutnostmi. Ani nepozorují, že splněním se přání stupňují a tak se nikdy neukáže konečný cíl. Ten, kdo takto usiluje, nemůže tím //nikdy// dojíti klidu, nemůže nikdy najíti času //k vnitřnímu// probuzení! Úplně bez vysokého cíle pro věčnost nechává se štváti svým pozemským životem jako otrok pozemských žádostí.
+Velký zbytek lidstva však //nemá čas// „naslouchat v sobě“. Jsou to zdánlivě velmi soužení pozemští lidé, dosti přetíženi prací, aby obdrželi splnění pozemských přání, nutností každého dne, přesto však nakonec také daleko nad rámec potřeb. Nepozorují, že splněním se také přání stupňují, čímž se nikdy neukáže konečný cíl, a tudíž tento usilující také nemůže //nikdy// dojít do klidu a nikdy nenajde čas k //vnitřnímu// probuzení! Zcela bez vysokého cíle pro věčnost se nechává štvát pozemským životem, otročit pozemským žádostem.
-Znaven tímto konáním, musí konečně také pěstovati tělo odpočinkem, změnou a rozptýlením. Tak nezbývá mu samozřejmě času k mimozemskému a duchovnímu! A když se tu a tam jednou zcela tiše ozve cit pro to, co je „po smrti“, zamyslí se sice trochu na okamžik, ale nedopustí nikdy, aby ho to uchopilo a probudilo. Rychle zapudí s urputností všechny podobné myšlenky se steskem, že on přece nemůže, i kdyby opravdu chtěl! Schází mu k tomu //všechen čas!//
+Znaven tímto konáním, musí konec konců pečovat také o tělo odpočinkem, změnou a rozptýlením. Tak mu samozřejmě nezůstává žádný čas k mimozemskému, k duchovnímu! Ozve-li se však tu a tam někdy zcela tiché cítění pro to, co je „po smrti“, tak se také na okamžik trochu zamyslí, avšak nikdy se tím nenechá uchopit a probudit, nýbrž pak mrzutě odsune všechno takové rychle stranou s povzdechem, že on přece nemůže, i kdyby skutečně chtěl! Schází mu k tomu také //jakýkoliv// čas!
-Tak mnohý by dokonce chtěl, aby mu tuto možnost vytvořili druzí. Nezřídka dochází tu i k žalobám na osud a reptání proti Bohu. U těchto lidí jest ovšem ztraceno každé slovo, protože //nikdy nechtějí// uznat, že záleží jen na nich samých, aby tomu bylo jinak!
+Tak mnohý by chtěl vidět tuto možnost dokonce vytvořenou //jinými.// Nezřídka také tu při tom dochází k žalobám proti osudu a k reptání vůči Bohu! U těchto všech je ovšem ztraceno každé slovo, protože //nikdy nechtějí// poznat, že záleží jen na nich samotných, aby tomu bylo jinak!
-Pro ně jest jen //pozemská// nutnost, která se úspěchy stále zvyšuje. Nikdy si //vážně// nepřáli něco jiného. Vždycky si proti tomu stavěli překážky všeho druhu. Lehkomyslně poodsunovali to na páté a desáté místo, ke kterému se dochází teprve v krajním případě nebo při smrti. Pro všechny, kdo mají čas, zůstávalo to vedlejší věcí až po dnešní den!
+Pro ně existují jen nutné //pozemské// potřeby, které se úspěchy stále zvyšují. Nikdy si //vážně// nepřáli něco jiného. Vždy vytvářeli proti tomu překážky všeho druhu. Lehkovážně to bylo posouváno na páté, šesté místo, na které dojde teprve v nezbytné nutnosti nebo na smrtelné posteli. Pro všechny mající čas to zůstalo vedlejší věcí až do dneška!
-A když se přece jednou naskytla //zřejmě znatelná příležitost,// aby se tím vážně zabývali, vznikla u nich ihned nová zvláštní přání, která neznamenají nic jiného než výmluvy. Říkají: „Chci vykonati //nejdříve// ještě to a ono a pak jsem milerád k tomu hotov.“ Právě tak, jako to Kristus již kdysi uváděl!
+A vyskytne-li se přece jen někdy //jasně zřetelná příležitost// vážně se tím zabývat, vyvstanou ihned nová zvláštní přání, která neznamenají nic víc než výmluvy, jako: „Chci //nejdříve// udělat ještě to a ono, pak budu milerád k tomu připraven.“ Přesně jako Kristus kdysi již říkal!
-Nikde nelze najíti vážnost, která nezbytně patří k této nejpotřebnější ze všech věcí! Zdála se jim příliš vzdálenou. Z toho důvodu jsou nyní //všichni// zavrženi, všichni! Ani jednomu z nich nedostane se vstupu do království Božího!
+Nikde nelze nalézt vážnost, která k tomu nejnutnějšímu ze všech věcí bezvýhradně patří! Zdála se jim příliš vzdálena. Z tohoto důvodu jsou nyní //všichni// tito zavrženi, všichni! Ani jednomu z nich nedostane se vstupu do říše Boží!
-Jest to shnilé ovoce pro vzestup, které kolem sebe jen dále šíří hnilobu. Rozvažte tedy u sebe, kdo //potom// může ještě zbývat! Smutný obraz! Ale žel až příliš pravdivý. --
+Shnilé ovoce pro vzestup, které jen kolem sebe dál hnilobu šíří. Nyní sami rozvažte, kdo //pak// ještě může zbývat! Smutný obraz! Avšak žel až příliš pravdivý. —
-Když pak soud lidstvo zkrotí, budou záhy klečeti v prachu! Ale vmyslete se do toho //již dnes, jak// budou potom klečeti: Ve vší ubohosti, ale zároveň zase osobivě, protože zas budou jen naříkat, //prosit,// že jim má býti pomoženo!
+A když nyní soud lidstvo zkrotí, tak budou velmi rychle klečet v prachu! Avšak vmyslete se již //dnes// do toho, //jak// budou potom klečet: Ve vší zbědovanosti přece současně také opět domýšlivě, protože opět budou jen naříkat, //prosit, že jim má být pomoženo!//
-To těžké břímě, které na sebe uvalili a které je konečně hrozí rozdrtit, //má s nich býti sňato! To// jest pak jejich prosba! Slyšíte to dobře? Prosby jsou jenom za odvrácení muk, ale není v tom ani jediná myšlenka na vlastní vnitřní polepšení! Ani //jedno// poctivé přání dobrovolné změny dosavadního nesprávného myšlení a čistě pozemského pachtění! Ani //jediná// touha po poznání, nebo zmužilé přiznání dosavadních omylů a chyb.
+Těžké břímě, které na sebe naložili a které je nakonec hrozí rozdrtit, //jim má být sňato! To// bude pak jejich prosba! Slyšíte to dobře? Prosby jsou kvůli odvrácení utrpení, avšak není v tom jediná myšlenka na své vlastní vnitřní polepšení! Ani //jedno// poctivé přání o dobrovolnou změnu dosavadního falešného smýšlení, čistě pozemského snažení! Ani //jediný// úmysl zkoumání a odvážného přiznání dosavadních omylů a chyb.
-A když pak ve veliké tísni vstoupí mezi ně Syn Člověka, tu se po něm natáhnou všechny ruce a budou sténat a úpěnlivě prosit, ale zase jen v naději, aby jim //pomohl podle jejich přání!// Aby skončil jejich muka a vedl je k novému životu!
+A když pak Syn Člověka mezi ně ve veliké nouzi vstoupí, tu se po něm natáhnou všechny ruce a budou sténat a úpěnlivě prosit, avšak opět jen v naději, že jim //pomůže podle jejich přání,// tedy ukončí jejich muka a povede je k novému životu!
-//Ale on tyto prosící většinou od sebe odvrhne jako jedovatou havěť!// Neboť všichni tito prosící upadli by po pomoci znovu do starých chyb a otravovali by okolí. Přijme //jenom ty,// kdo ho prosí o sílu, aby se konečně vzchopili k trvalému polepšení a kteří se pokorně snaží, aby odhodili dosavadní zatvrzelost a uvítali slovo Pravdy ze Světla radostně jako spásu!
+//On však tyto požadující z největší části od sebe odvrhne jako jedovatou havěť!// Neboť všichni takto žebronící by po pomoci opět ihned upadli do starých chyb a otrávili by okolí. Přijme //jenom ty,// kteří ho prosí o sílu konečně se vzchopit k trvalému zlepšení, kteří se pokorně snaží odhodit veškerou dosavadní zatvrzelost a kteří radostně zdraví Slovo Pravdy ze Světla jako spásu! —
-Syn Člověka! Již dnes chce ho míti lidstvo osobivě jenom podle svých přání a domnívá se, že smí na něm měřit svou pozemskou rozumovou kritiku! Domnívá se, že se k němu smí blížit s povídáním vlastních názorů, které zabírá mnoho času.
+Syn Člověka! Již dnes ho chce mít lidstvo domýšlivě jen podle svých přání a domnívá se, že na něm smí měřit svou pozemskou rozumovou kritiku! Že se mu smí blížit se zdlouhavým drmolením vlastních názorů.
-Blázni, právě //to// vám zasadí strašlivé rány! Právě proto budete zavrženi nejdříve, protože jste kdysi právě tak vystoupili proti Synu Božímu, kterého jste po dnešní den ještě //správně// nepoznali. Syn Člověka v hodině soudu nepřináší vysvětlení, o kterých byste mohli ještě vyměňovat dlouhodechá mínění! V jeho slovech jsou //určení,// jež musí býti vámi splněna nezměnitelně, nechcete-li zahynouti! --
+Blázni, právě //to// vám zasadí strašlivé rány! Právě proto budete zavrženi nejdříve, protože přesně tak jste se kdysi stavěli na odpor také Synu Božímu, kterého jste dodnes ještě //správně// nepoznali. Syn Člověka nepřináší nyní v hodině soudu vysvětlení, o kterých si můžete ještě vyměňovat dlouhodechá mínění, nýbrž v jeho Slově spočívají //určení,// která musí být vámi zcela neměnně splněna, pokud nechcete zahynout! —
-To jest pro //nynějšek poslední slovo!// Nyní nechť //prožití// svědčí o pravdě mého poselství!
+To je //pro nynějšek// poslední //slovo.// Nyní nechť //prožití// svědčí pro Pravdu mého Poselství!
-Lidští duchové od počátku postavili se na špatný základ. Proto jest dnes všechno, co myslí nebo konají, falešné nebo zkroucené.
+Lidští duchové se od počátku postavili na falešný základ. Proto je nyní všechno, co myslí nebo konají, v zásadě falešné nebo pokřivené.
-Porozumění poselství Grálu, tak jako před tím poselství Syna Božího, bude jim z této příčiny možno jen tehdy, když lidský duch odvrhne stranou //vše,// co si dosud vystavěl v domýšlivém rozumování //a začne úplně znovu!// Není žádné jiné cesty! Lidé musí se v tom státi opět jako děti! Převedení z dnešních bludů jest nemožné. Musí nastati všechno úplně //nové// od základu, co vyroste a sílí z prostoty a pokory. Kdo to nemůže nebo nechce, ten jest s ostatními úplně bez záchrany ztracen. --
+Pochopení Poselství Grálu, jakož i předešlého poselství Syna Božího bude jim z tohoto důvodu možné jen tehdy, když lidský duch odvrhne stranou //všechno// to, co si nyní v domýšlivém chápání vystavěl, //a začne zcela znovu!// Není žádná jiná cesta! Lidé však předtím v tom opět musí stát jako děti! Převedení z dnešních omylů je nemožné. Všechno se musí stát zcela //novým// od základu, který vyrůstá a sílí z prostoty a pokory. Kdo to nemůže nebo nechce, je s ostatními zcela beznadějně ztracen. —
-Kdyby bylo lidem pomoženo tak, jak si to vyprošují v hodině nebezpečí a tísně, bylo by všechno opět rychle zapomenuto, jakmile by byli zbaveni hrůzy. Bez ostychu začali by opět se svým nerozumem kritisovat místo uvažovat a něco takového se při záchraně již nepřipouští! Ta doba teď minula.
+Pokud by bylo lidem pomoženo tak, jak si to vyprošují v hodině nebezpečí a nouze, tak by bylo všechno opět rychle zapomenuto, jakmile by jen byla hrůza od nich odňata. Bez rozpaků by opět začali se svou pošetilostí kritizovat místo uvažovat a něco takového již není při záchraně přípustné! Ta doba nyní minula.
-Takové plýtvání časem jako dosud bude v budoucnosti úplně nemožné, protože trvání této části světů pospíchá ke svému konci. Teď platí pro každého lidského ducha: Buďto -- anebo! Záchrana ze samoutvořených spletenin nebo záhuba v nich! Volba jest svobodna, ale nemůže býti odsunuta. Musí se státi //ihned!// Avšak následky rozhodnutí jsou určité a nezměnitelné! Váhání jest totéž, jako volba záhuby! Všechno bude smazáno, až na skutečně dobré, které ještě může přijíti k nahlédnutí. K tomu však //nepatří// to, co se dnes za dobré považuje!
+Plýtvání časem takového druhu jako doposud je pro budoucnost zcela nemožné, protože existence této světové části spěchá vstříc svému konci. To znamená od nynějška pro každého lidského ducha: Buď – anebo! Záchrana ze spletenin jím vytvořených, nebo zánik v nich! Volba je svobodná, avšak nemůže být odložena, nýbrž musí tak být učiněno //okamžitě.// Následky rozhodnutí jsou však určité a nezměnitelné! Váhání je totéž jako volba zániku! Všechno bude smazáno, až na skutečně dobré, které může dojít k prozření, k čemuž však //nepatří// to, co se dnes za dobré považuje!
-Jako osvobození od těžkého tlaku oddechnou si pak zachránění a zajásají, až odporné, nečisté temno se svými stvůrami, které se na ně rády lepí, plamenným mečem konečně klesne tam, kam patří!
+Jako vysvobození z těžkého tlaku vydechnou si pak zachránění a zajásají, když odporná, špinavá temnota i se svými stvůrami, které se na ni rády lepí, bude muset klesnout pod ranami meče Světla konečně tam, kam patří!
-Potom konečně země, prostá všech morových myšlenek, povstane panenská a všem lidem zkvete mír!
+Pak bude země konečně očištěna od všech myšlenek moru, povstane panenská a mír rozkvete všem lidem!