Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

--- Hlas, Zlín - 1996 » 6. Osud. | 2021/03/14 22:56 | current
– Marek Ištvánek
+++ Plamen - 2021 » 6. Osud. | 2021/03/14 22:33 | current
– Marek Ištvánek
@@ Line 1: / Line 1: @@
 ====== Osud. ======
-Lidé mluví o zaslouženém a nezaslouženém osudu, o odměně a trestu, odplatě a karmě.
+Lidé mluví o zaslouženém a nezaslouženém osudu, o odměně a trestu, odplatě a karmě ((Osud)).
-To jsou jen částečná označení zákona, tkvícího ve stvoření: //Zákona zvratného působení!//
+To všechno jsou jen částečná označení zákona spočívajícího ve stvoření: //Zákona vzájemného působení!//
-Je to zákon, který jest od prvopočátku v celém stvoření a byl do velikého, nikdy nekončícího dění nesmazatelně vetkán jako nutná součástka samotného stvoření a vývoje. Jako obrovská soustava nejjemnějších nervových nitek udržuje a oživuje veškerenstvo a napomáhá trvalému pohybu, věčnému dávání a braní!
+Zákona, jenž spočívá v celém stvoření od prvopočátku a který je do velikého, nikdy nekončícího bytí neodlučitelně vetkán jako nutná část samotného vzniku a vývoje. Jako obrovská soustava nejjemnějších nervových vláken udržuje a oživuje veškerenstvo a napomáhá trvalému pohybu, věčnému dávání a braní!
-Prostě a jednoduše a přece tak výstižně řekl to již veliký zvěstovatel Pravdy, Ježíš Kristus: //„Co člověk zasévá, to také sklidí!“//
+Prostě a jednoduše, a přece tak výstižně řekl to již veliký zvěstovatel Pravdy, Ježíš Kristus: //„Co člověk zasévá, to také sklidí!“//
-Těch několik slov podává tak skvěle obraz působení a života v celém stvoření, že to sotva lze říci jinak. Kovově vryt jest smysl těchto slov do veškerého bytí. Nepošinutelný, nedotknutelný a nepodplatný  v ustavičném působení.
+Těch několik slov podává tak skvěle obraz působení a života v celém stvoření, že to sotva lze říci jinak. Nesmazatelně vetkán je smysl těchto slov do veškerého bytí. Neposunutelný, nedotknutelný a nepodplatitelný v ustavičném účinku.
-Můžete to vidět, jestliže vidět //chcete!// Začněte pozorováním okolí, vám teď viditelného! Co jmenujete přírodními zákony, jsou zákony Božské, je to vůle Stvořitelova. Záhy poznáte, jak jsou neodchylné v trvalé činnosti. Rozséváte-li pšenici, nesklidíte žito. Sejete-li žito, nemůže vám vzejíti rýže! To je každému člověku tak samozřejmé, že při tom ani nepřemýšlí o vlastním dění. Není si proto ani vědom velikého a přísného zákona, který v tom spočívá. A přece zde stojí před rozřešením hádanky, která mu nepotřebuje již býti hádankou.
+Můžete to vidět, jestliže vidět //chcete!// Začněte pozorováním okolí vám teď viditelného. Co jmenujete přírodními zákony, jsou zákony Boží, je to vůle Stvořitelova. Brzy budete moci poznat, jak jsou neochvějné ve své neustálé činnosti, neboť zaséváte-li pšenici, nebudete sklízet žito, a rozséváte-li žito, nemůže vám vzejít rýže! To je každému člověku natolik samozřejmé, že nad samotnou událostí při tom nepřemýšlí. Není si proto ani vědom přísného a velikého zákona, který v tom spočívá. A přece zde stojí před vyřešením záhady, která mu nepotřebuje již být záhadou.
-Týž zákon, který můžete pozorovati při setbě, působí s touže jistotou a silou i v nejjemnějších věcech, které můžete rozeznávati jen zvětšovacími skly. Působí ještě dále i v jemnohmotné části celého stvoření, která je daleko větší než část hrubohmotná. Nezměnitelně tkví v každém dění, i v nejjemnějším vývoji vašich myšlenek, které přece také ještě mají jistou hmotnost, protože by jinak nemohly vyvolati účinku.
+Stejný zákon, který můžete pozorovat zde, působí se stejnou jistotou a silou i v jemnějších věcech, které můžete rozeznávat jen zvětšovacími skly, a působí ještě dále i v mnohem větších, jemnohmotných částech celého stvoření. Nezměnitelně to spočívá v každé události, také v nejjemnějším růstu vaší myšlenky, která přece má určitou hmotnost, jinak by nemohla vyvolat žádný účinek.
-Jak jste se mohli domnívat, že tomu bude jinak právě tam, kde byste si to přáli míti jinak vy? Vaše pochybnosti nejsou ve skutečnosti ničím jiným, než vysloveným vnitřním přáním!
+Jak jste se mohli domnívat, že tomu bude jinak právě tam, kde vy byste si to přáli mít jinak? Vaše pochybnost ve skutečnosti není nic jiného než vyslovené vnitřní přání!
-V celém vám viditelném i neviditelném bytí není tomu jinak. Každý druh plodí stejný druh, nechť se jedná o jakoukoliv látku. Právě tak všude stejně pokračuje vznikání a vzrůst, přinášení plodů a stejný způsob rození. Toto dění je //jednotné// ve všem, nečiní rozdílů, nezanechává mezer, nezastavuje se před žádnou částí stvoření. Vleče za sebou účinky jako neroztržitelnou nit, bez zastávky, bez přeryvu. I když se většina lidstva ve své omezenosti a domýšlivosti odloučila od vesmíru, nepřestaly ji proto Božské nebo přírodní zákony považovati za část stvoření. Jejich působení proto nezmizelo. Pracují dále klidně, stejně a nezměněně.
+V celém vám viditelném i neviditelném bytí tomu není jinak, než že každý druh přináší stejný druh, ať už je z jakékoliv látky. Právě tak stálý je růst a vývoj, přinášení ovoce a plození stejného druhu. Toto dění prostupuje //jednotně// vším, nedělá žádné rozdíly, nepřipouští žádnou mezeru, nezastavuje se před jinou částí stvoření, nýbrž přináší účinky, jakoby skrze neroztržitelná vlákna, bez přestání nebo přerušení. Jestliže se také největší část lidstva ve své omezenosti a domýšlivosti oddělila od všehomíru, proto ji ještě Boží neboli přírodní zákon nepřestal považovat za jeho součást, a nezměněným způsobem, klidně a stejnoměrně pracuje dál.
-Ale zákon zvratného působení také podmiňuje, že člověk všechno, co zasévá, tedy tam, kde dává příčinu k působení, také nutně skliditi //musí!//
+A tak zákon vzájemného působení podmiňuje, že člověk všechno, co zasévá, tedy tam, kde dává příčinu k účinku nebo následku, také sklidit //musí!//
-Člověk má vždy jen svobodný úmysl a svobodné rozhodnutí při počátku každé věci v tom, že určuje kam a kterým směrem má býti vedena všesíla, jím proudící. Pak //musí// nésti následky, vzniklé z tohoto působení síly, která byla uvedena v činnost směrem jím chtěným. Přes to setrvávají mnozí na tvrzení, že člověk nemá svobodnou vůli, když je podroben osudu!
+Člověk má vždy jen svobodný úmysl a svobodné rozhodnutí na začátku každého jednání v tom, že určuje, kam má být vedena vesmírná síla jím proudící a jakým směrem. Z toho vzniklé následky, které ve směru jeho chtění přivodila síla, //musí// potom nést. Přesto trvají mnozí na tvrzení, že člověk přece žádnou svobodnou vůli nemá, když je podroben osudu!
-Tato pošetilost má míti za účel jen sebeomámení nebo hněvné podrobení se čemusi neodvratnému, reptavé odevzdání se, hlavně však sebeomluvu. Vždyť přece každé z těchto působení, každý účinek, jež se k němu vracejí, měly svůj začátek. A //v tomto začátku// je příčina pozdějšího působení. Ve //svobodném rozhodnutí// člověka při tomto začátku. Toto svobodné rozhodnutí předcházelo tedy //každému// zvratnému působení, tedy každému osudu! Opravdovým chtěním člověk po každé něco zplodil, vytvořil, v čem bude mu jednou, dříve nebo později, samotnému žíti. Kdy se to stane, je však velmi rozdílné. Může to býti v témže pozemském životě, ve kterém první chtění vytvořilo počátek zvratného působení. Stejně může to však býti po odložení hrubohmotného těla ve světě jemnohmotném, anebo ještě později opět ve hrubohmotném pozemském životě. Tyto změny nehrají při tom žádnou roli. Nijak člověka neosvobozují. Nosí  s sebou trvale spojovací nitky tak dlouho, až je jich zproštěn, to jest „vykoupen“ konečným vyrovnáním a odpykáním, které jest výsledkem zvratného působení.
+Tato zaslepenost má mít za účel jen sebeomámení či zlobné podrobení se něčemu nevyhnutelnému, reptavé odevzdání, ale především sebeomluvu, neboť každý účinek na něj dopadající má počátek a v //tomto počátku// leží příčina pro pozdější důsledek předcházejícího //svobodného rozhodnutí// člověka. Toto svobodné rozhodnutí předchází //každému// vzájemnému působení, a tedy každému osudu! S prvotním chtěním vytvoří člověk vždy něco, v čem pak, dříve nebo později, bude sám jednou žít. Kdy se to stane, je však velmi různé. Může se tak stát ve stejném pozemském bytí, ve kterém prvotní chtění vytvořilo k tomu počátek, rovněž se tak může stát po odložení hrubohmotného těla ve světě jemnohmotném anebo ještě později, opět v dalším pozemském bytí. Tyto změny nehrají při tom žádnou roli, ony člověka od toho neosvobozují. Neustále s sebou nese spojovací vlákna, než je od toho osvobozen, to jest „oproštěn“, konečným účinkem, provedeným zákonem vzájemného působení.
-//Ten, kdo něco vytvořil, je vázán na svůj vlastní výtvor, i když jím obmyslel jiné!//
+//Původce je vázán na svůj vlastní výtvor, i když jím také obmyslel druhé!//
-Pojal-li tedy dnes člověk úmysl učiniti druhému něco zlého, ať již v myšlenkách, slovech nebo skutcích, „postavil“, abychom tak řekli, něco do světa. Je lhostejno, zda je to všeobecně viditelné nebo není. Čili zda je to hrubohmotné nebo jemnohmotné. Má to v sobě sílu a proto život, který se vyvíjí dále ve chtěném směru.
+Jestliže se tedy dnes člověk rozhodl učinit druhému něco zlého, buďto v myšlení, slovech nebo skutcích, tak tím něco „postavil do světa“, zcela bez ohledu na to, zda je to všeobecně viditelné či nikoliv, tudíž zda je to hrubohmotné nebo jemnohmotné, neboť to má v sobě sílu a tím i život, který se ve chtěném směru dále vyvíjí a projevuje se.
-Jak se pak účinek projevuje u toho, na něhož je namířen, záleží zcela na tom, jak dotyčný je duševně utvářen. Podle toho může mu býti způsobena malá nebo veliká škoda. Snad bude i jiného druhu, než chtěl vysilatel. Anebo mu vůbec nebude uškozeno. Protože je pro něho směrodatným pouze jeho duševní stav. Není tedy vydán nikdo bez ochrany těmto věcem na pospas.
+Jak se tedy účinek projeví u toho, komu má platit, zcela záleží na duševním uzpůsobení dotyčného, a proto bude buď velký, nebo malý, možná také přeměněný, než jak ho původce chtěl, nebo také nemusí přinést žádnou škodu, neboť duševní stav dotyčného je pro to zcela rozhodující. Nikdo tedy není vydán těmto věcem nechráněn napospas.
-Jinak ovšem je tomu s tím člověkem, který svým úmyslem a chtěním dal příčinu k tomuto hnutí, tedy kdo byl jeho původcem. Jeho výtvor zůstává s ním bez výjimky ve spojení a po krátkém nebo delším putování vesmírem vrací se k němu zpět, zesílen a jako včela obtěžkán přitažlivostí stejnorodého. Tak se rozvíjí a rozuzluje zákon zvratného působení. Každý výtvor při svém pohybu vesmírem přitahuje různé stejné druhy nebo je jimi přitahován. Jejich spojením vzniká pak pramen síly, který soustředěnou sílu stejnorodosti vysílá zpět jako z ústředí na všechny ty, kdo svými výtvory jsou spojeni jako šňůrami se shromaždištěm.
+Jinak je tomu s tím, jenž svým úmyslem a chtěním dal příčinu k tomuto pohybu, tedy byl jeho původcem. Jeho výtvor zůstává s ním bezpodmínečně svázán a po krátkém či delším putování vesmírem k němu opět přichází zpět, posílen, obtěžkán stejně jako včela přitažlivostí stejného druhu. Zákon vzájemného působení se vyvolá tím, že každý výtvor při svém pohybu ve vesmíru přitahuje různé stejné druhy nebo je jimi sám přitahován, přičemž slučováním vzniká pak zdroj síly, který soustředěnou silou stejného druhu působí zpět, jakoby z centrály, na všechny, kteří jsou skrze své výtvory jakoby šňůrami se shromaždištěm spojeni.
-Tímto zesílením nastává také vždy větší zhuštění, až konečně z toho vznikne hrubohmotná srážka, ve které tehdejší původce musí sám prožíti vše na sobě takovým způsobem, jaký tehdy chtěl a zamýšlel vůči jinému. Pak konečně může býti od toho osvobozen. //To// jest vznik a postup tak obávaného a zneuznaného osudu! Jest spravedlivý až do nejmenšího a nejjemnějšího odstínu, protože vlivem přitažlivosti //jen stejných druhů// nemůže ve zpětném proudění přinésti nikdy nic jiného, než jak to bylo skutečně původně chtěno. Při tom jest lhostejno, platilo-li chtění určité jiné osobě nebo bylo jen všeobecné. Týž postup nastává i tehdy, když člověk neřídí své chtění přímo jen na jiného člověka nebo více lidí, nýbrž když vůbec žije v nějakém způsobu chtění.
+Tímto zesílením nastává také stále větší zhuštění, až konečně z toho vznikne hrubohmotná sprška, ve které někdejší původce sám na sobě prožije tehdejší způsob svého chtění, aby byl konečně od toho osvobozen. //To// je vznik a vývoj tolik obávaného a nepoznaného osudu! Je to spravedlivé až do nejmenšího a nejjemnějšího odstupnění, protože přitažlivostí //jen stejných druhů// nemůže být přivozeno ve zpětném záření nikdy nic jiného než právě to, jaké bylo původní, skutečné chtění. Zda platilo pro někoho určitého nebo jen všeobecně, je při tom nepodstatné, neboť tentýž postup ovšem také nastává, když člověk neřídí své chtění bezpodmínečně na jiného člověka nebo na více lidí, ale když vůbec žije v nějakém způsobu chtění.
-Druh chtění, pro který se člověk rozhoduje, je směrodatný pro ovoce, které na konec nutně sklidí. Tak se víží k člověku nesčetné jemnohmotné nitky, nebo on se víže k nim a ty všechny nechávají k němu prouditi zpět to, co kdy opravdu chtěl. Tyto proudy tvoří pak směs, která silně a vytrvale působí na tvoření charakteru.
+Způsob chtění, pro které se rozhodne, je rozhodující pro ovoce, které nakonec musí sklidit. Tak visí na člověku nespočet jemnohmotných vláken nebo on na nich, jimiž k němu proudí zpět všechno to, co kdysi opravdově chtěl. Tyto proudy dávají směs, která neustále a silně působí na utváření charakteru.
-Tak existuje v mocném ústrojí vesmíru mnoho věcí, které spolupůsobí na tom, jak se člověku „vede“. Není však ničeho, k čemu by člověk sám nebyl dal dříve příčinu.
+Tak je v mocném ústrojí vesmíru mnoho věcí, které spolupůsobí na tom, jak se člověku „vede“, avšak nic, k čemu by člověk sám dříve nedal příčinu.
-On dodává nitky, ze kterých se na neúnavném tkalcovském stavu života tká plášť, který jest mu nositi.
+On poskytuje vlákna, ze kterých se na neúnavném tkalcovském stavu bytí zhotovuje plášť, který bude nosit.
-Kristus vyslovil ostře a jasně totéž, když řekl: „Co člověk rozsévá, to //sklidí!“// Neřekl, že „může“ sklízeti, nýbrž „sklidí“. To je totéž, jako že skliditi //musí,// to co zasel.
+Kristus vyjádřil jasně a ostře totéž, když řekl: „Co člověk zasévá, //bude// i sklízet.“ Neřekl „může“ sklízet, nýbrž //„bude“// sklízet. To je totéž jako sklidit //musí,// co sám zasel.
-Jak často slýcháme jinak zcela rozumné lidi říkati: „Je mi nepochopitelné, že Bůh něco takového připustí!“
+Jak často slýcháme jinak velmi rozumné lidi říkat: „Že Bůh něco takového připouští, je mi nepochopitelné!“
-Nepochopitelné však jest, že lidé mohou něco takového mluvit! Jak malicherným představují si podle tohoto výroku Boha. Dokazují tím, že si ho představují jako „Boha //libovolně// jednajícího“.
+Nepochopitelné však je, že lidé něco takového mohou říkat. Jak malého představují si tímto prohlášením Boha. Dávají tím důkaz, že o Něm smýšlejí jako o „Bohu //libovolně// jednajícím“.
-Bůh však nijak přímo nezasahuje do všech malých i velkých lidských starostí. Do válek, bídy a co vše ještě pozemského jest! Od počátku vetkal do stvoření své dokonalé zákony, které samočinně konají svou nepodplatnou práci, takže se na vlas vše vyplňuje, věčně se vše vyrovnává, čímž jest vyloučeno nadržování stejně, jako jest nemožnou křivda a každá nespravedlnost. Bůh se proto nepotřebuje zvlášť o to starat. Jeho dílo jest bez mezer.
+Ale Bůh však vůbec přímo nezasahuje do všech těchto malých a velkých lidských starostí, válečných událostí, bídy a vůbec všeho pozemského! Od počátku vetkal do stvoření své dokonalé zákony, které samočinně konají svou neúplatnou práci, takže se na vlas vše naplňuje, věčně stejně se vyrovnává, čímž je upřednostňování právě tak vyloučeno, jako křivda a jakákoliv nespravedlnost zůstává nemožnou. Bůh se tedy nepotřebuje o to zvlášť starat, Jeho dílo je bez mezer.
-Hlavní chybou tak mnohých lidí však jest to, že soudí jen podle hrubohmotného a vidí v něm sebe jako střed. Mimo to počítají jen s //jedním// pozemským životem, zatím co ve skutečnosti mají již //více// pozemských životů za sebou. Tyto pozemské životy, tak jako i mezidobí ve světě jemnohmotném platí jako //jediné// bytí. Jimi táhnou se bez přerušení ztuha napjaté nitky, takže v prožívání právě platného jednoho pozemského života je viditelna jen malá část těchto nitek. Proto je velikým omylem domnívati se že zrozením začíná zcela nový život, že tedy dítě je „nevinné“ ((Přednáška: [[tajemstvi_zrozeni]])). Omyl je v tom, že všechno dění chce se počítat jen do jediného krátkého pozemského života. Kdyby tomu bylo tak, pak musely by samozřejmě při existující spravedlnosti všechny příčiny, účinky a zvratné působení býti shrnuty na krátkou píď tohoto pozemského života.
+Hlavní chybou tak mnohých lidí je však to, že usuzují jen podle hrubohmotného a vidí se v něm jako střed, jakož i počítají s //jedním// pozemským životem, zatímco ve skutečnosti již mají //více// pozemských bytí za sebou. Tato, jakož i mezidobí v jemnohmotném světě, platí za //jednotné// bytí, jímž se táhnou bez přerušení napjatá vlákna, takže viditelné důsledky právě probíhajícího pozemského bytí jsou jen malou částí těchto nitek. Velkým omylem je proto věřit, že narozením vzniká zcela nový život, že dítě je „nevinné“ ((Viz přednáška: [[tajemstvi_zrozeni]])) a že všechny události mohou být zúčtovány pouze v tomto krátkém pozemském bytí. Kdyby tomu tak skutečně bylo, pak musely by samozřejmě při existující spravedlnosti příčiny, účinky a zpětná působení spadnout do rozpětí jednoho pozemského bytí.
-Odvraťte se od tohoto omylu. Rychle pak objevíte ve veškerém dění logiku a spravedlnost, dnes tak často postrádanou!
+Odvraťte se od tohoto omylu. Rychle pak budete objevovat nyní tak často postrádanou logiku a spravedlnost ve všech událostech!
-Mnozí se při tom lekají a obávají se toho, co je podle těchto zákonů ve zvratném působení ještě z dřívějška očekává.
+Mnozí se při tom děsí a obávají se toho, co musí podle těchto zákonů ve zpětném působení z dřívějška ještě očekávat.
-A přece jsou to zbytečné starosti pro toho, komu jde vážně o dobré chtění. Vždyť v samočinných zákonech je zároveň bezpečná záruka milosti a odpuštění!
+A přece jsou to zbytečné starosti pro toho, který to míní vážně s dobrým chtěním; //neboť v samočinných zákonech je zároveň také bezpečná záruka milosti a odpuštění!//
-Nehledě na to, že při pevném zahájení dobrého chtění ihned se stanoví hranice bodu, na kterém musí končit řetěz zlých zpětných účinků, přichází tu v platnost ještě jiný postup nesmírné hodnoty. Trvale dobrým chtěním ve veškerém myšlení a konání proudí rovněž ve zpětném účinku ze stejnorodého zdroje síly neustálé zesilování. Tím se dobro v člověku samotném stále upevňuje, vychází z něho a především se podle toho utváří jemnohmotné prostředí, které obklopí člověka jako ochranný obal. Asi tak, jako vzduchová vrstva poskytuje tuto ochranu zeměkouli.
+Už vůbec nehledě na to, že při pevném nasazení dobrého chtění se ihned stanoví hranice bodu, kde řetěz zlých zpětných účinků musí dojít ke konci, nastupuje tu v platnost ještě jiné dění nesmírné hodnoty. Trvalým dobrým chtěním ve všem myšlení a konání proudí rovněž zpětně ze stejnorodého zdroje síly stálá posila, takže právě dobro v člověku bude sílit a sílit, z něho vycházet a zejména pak utvářet jeho jemnohmotné okolí, které ho obklopuje jako ochranný obal, podobně jako vrstva vzduchu kolem země poskytující jí ochranu.
-Vrací-li se pak z dřívějška na takového člověka zlé zpětné účinky k rozuzlení a odpykání, odrazí se o čistotu jeho okolí nebo obalu a jsou tak od něho odvráceny.
+Vracejí-li se zlé zpětné účinky z dřívějška kvůli uvolnění nazpátek k tomuto člověku, tak sklouznou po čistotě jeho okolí nebo obalu a jsou tak od něj odvráceny.
-Proniknou-li však přes to do tohoto obalu, tedy se zlé proudy a záření bud‘ ihned rozkládají nebo se aspoň značně zeslabují. Proto nemůže nastati škodlivé působení nebo nadejde jen v míře zcela nepatrné.
+Proniknou-li však přesto do tohoto obalu, tak se budou špatná záření buď ihned rozkládat, nebo se značně zeslabí, čímž se špatný následek nemůže projevit vůbec nebo jen ve zcela nepatrném rozsahu.
-Kromě toho nastalou proměnou stal se vlastní vnitřní člověk, na kterého jsou zpětná záření řízena, mnohem zjemnělejším a lehčím svou trvalou snahou o dobré chtění. Nestojí proto již jako stejnorodý oproti větší hutnosti zlých nebo nízkých proudů. Je to jako při bezdrátové telegrafii, když přijímací aparát není nařízen na stejnou délku vlny jako aparát vysílací.
+Mimo to je nastalou změnou také vlastní vnitřní člověk, na kterého jsou zpětná záření nařízena, trvalým úsilím k dobrému chtění mnohem jemnější a lehčí, takže již nestojí stejnorodě vůči větší hutnosti špatných nebo nízkých proudů. Podobně jako je tomu při bezdrátové telegrafii, jestliže přijímací aparát není nastaven na stejnou vlnovou délku jako aparát vysílací.
-Přirozeným následkem toho je, že hutnější a hustší proudy, protože jsou nestejnorodé, nemohou pevně ulpěti a projdou beze škody a bez účinku.
+Přirozeným následkem toho je, že hutnější proudy, protože jsou jinorodé, nemohou se pevně zachytit a neškodně projdou bez účinku.
-Proto neprodleně k dílu! Stvořitel vložil vám ve stvoření všechno do rukou. Využijte času! Každý okamžik skrývá pro vás zkázu nebo zisk!
+Proto bez váhání k práci! Stvořitel vložil vám ve stvoření všechno do rukou. Využijte čas! Každý okamžik skrývá pro vás zkázu nebo zisk!