Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

--- Hlas, Zlín - 1996 » 32. Nesprávné cesty. | 2021/01/24 01:05 | current
– ↷ Stránka přesunuta z 'cs:poselstvi_gralu:1932:nespravne_cesty' do 'cs:poselstvi_gralu:1931:hlas:nespravne_cesty' Marek Ištvánek
+++ Plamen - 2021 » 32. Falešné cesty. | 2021/03/20 22:08 | current
– vytvořeno Marek Ištvánek
@@ Line 1: / Line 1: @@
-====== Nesprávné cesty. ======
+====== Falešné cesty. ======
-Lidé až na řídké výjimky jsou na omylu! Je to bezmezný a pro ně velmi osudný omyl!
+Lidé jsou až na několik výjimek v bezmezném a pro ně velmi neblahém omylu!
-Bůh nemá zapotřebí, aby za nimi běhal a prosil je, aby uvěřili v jeho existenci. Také nevysílal své služebníky k ustavičnému napomínání, aby od něho neupustili. To by bylo směšné. Je to znehodnocení a snižování vznešeného Božství, takto mysleti a něco takového očekávati. Toto mylné pojetí natropilo a dosud tropí veliké škody. Je živeno počínáním si mnohých vskutku vážných duchovních správců, kteří ve skutečné lásce k Bohu a lidem snaží se vždy znovu obraceti na víru lidi, lpící na pozemském. Chtějí je přesvědčovati a získávati je pro církev. To však přispívá jen k tomu, že stávající již domýšlivost člověka o jeho důležitosti stupňuje se do nezměrna. Mnozí jsou tím skutečně uváděni v blud, že je třeba je prosit, aby chtěli dobro. Z toho vzniká i ono zvláštní stanovisko většiny všech „věřících“, kteří jsou spíše odstrašujícími příklady než vzory. Tisíce, ba statisíce lidí cítí v sobě jisté zadostiučinění a povznesení ve vědomí, že věří v Boha, že konají s celou vážností své modlitby a svému bližnímu nedělají úmyslně škody.
+Bůh nemá zapotřebí za nimi běhat a prosit je, aby snad mohli uvěřit v Jeho existenci. Rovněž Jeho služebníci nebyli posláni k ustavičnému napomínání, aby od Něj neupouštěli. To by bylo přece směšné. Takto uvažovat a toto očekávat znamená znehodnocovat a strhávat vznešené Božství. Tento mylný názor působí velké škody. Je živen počínáním mnohých skutečně vážných duchovních pastýřů, kteří se ve skutečné lásce k Bohu a lidem stále znovu pokouší jen k pozemskému obrácené lidi napravovat, přesvědčovat a získávat pro církev. To všechno přispívá jen k nezměrnému zvyšování beztak již stávající domýšlivosti lidí o své důležitosti a mnohé to nakonec skutečně přivádí k bludu, že musejí být prošeni, aby chtěli dobro. To přináší také podivný postoj největší části všech „věřících“, kteří znázorňují mnohem spíše odstrašující příklady než vzory. Tisíce a tisíce cítí v sobě určité zadostiučinění, povznesenost ve vědomí, že věří v Boha, své modlitby vykonávají s pro ně potřebnou vážností a svým bližním nezpůsobují úmyslně škodu.
-V tomto vnitřním „povznesení“ cítí jakousi odplatu za dobro, Boží dík za svou poslušnost. Tuší v tom spojení s Bohem, na kterého také někdy myslí s jistým posvátným zachvěním, které budí nebo zanechává pocit blaženosti, v němž se pak šťastně kochají.
+V tomto vnitřním „povznesení“ cítí určitou odměnu za dobro, Boží dík za svou poslušnost a nalézají v tom sjednocení s Bohem, na kterého také někdy myslí s určitým posvátným rozechvěním, které vytváří nebo zanechává pocit blaženosti, který se štěstím požívají.
-Ale tyto davy věřících jdou nesprávně. Žijí šťastně v bludu, který si vytvořili sami. Tím připodobňují se sami nevědomky k oněm farizeům, kteří přinášejí své malé oběti se skutečným, ale nesprávným pocitem díků: „Pane, děkuji ti, že nejsem jako ti druzí.“ Nevyslovuje se to, ba ani se to ve skutečnosti nemyslí. Avšak „povznášející pocit“ v nitru není ničím jiným, než touto bezděčnou děkovnou modlitbou, kterou již Kristus označil jako nesprávnou.
+Avšak tyto davy věřících jdou falešně. Šťastně žijí v jimi vytvořeném bludu, kterým se nevědomky nechávají zahrnout mezi ony farizeje, kteří se skutečným, avšak falešným pocitem díku přináší své malé oběti: „Pane, děkuji Ti, že nejsem takový jako ti druzí.“ Není to vyslovováno, také to tak není skutečně myšleno, avšak „povýšený pocit“ v nitru není nic jiného než tato bezděčná modlitba, kterou také Kristus označil již jako falešnou.
-Vnitřní „povznesení“ není v těchto případech nic jiného, než výsledek sebeuspokojení, které bylo vzbuzeno modlitbou nebo dobrými, chtěnými myšlenkami. Ti, kdo se jmenují pokornými, jsou po většině daleci toho, aby opravdu pokornými byli! Mluviti s takovými věřícími vyžaduje často velikého přemáhání. V takovémto rozpoložení nedosáhnou nikdy blaženosti, o které se domnívají, že ji mají již zajištěnou. Nechť raději hledí, aby docela nezašli v duchovní pýše, kterou považují za pokoru. Mnohým z dnešních dosud nevěřících bude snáze vejíti do království Božího, než všem těmto davům s jejich domýšlivou pokorou. Vždyť oni nepředstupují před Boha s prostou prosbou, nýbrž s nepřímým požadavkem, aby je odměnil za jejich modlitbu a zbožná slova. Jejich prosby jsou požadavky a jejich chování pokrytectvím. Budou od tváře Boží odvanuti jako prázdné plevy. Zajisté dostane se jim odměny, avšak jinak než si představují. Nasytili se již s dostatek na zemi u vědomí své vlastní ceny.
+Vnitřní „povznesení“ není v tomto případě ničím jiným než projevem sebeuspokojení vzniklého modlitbou nebo záměrně dobrými myšlenkami. Ti, kteří se nazývají pokornými, jsou zpravidla daleko vzdáleni tomu, aby pokornými ve skutečnosti byli! Vyžaduje to často přemáhání, mluvit s těmito věřícími. Nikdy nebudou moci v takovémto rozpoložení dosáhnout blaženosti, kterou se domnívají mít již zajištěnu! Nechť dbají na to, aby se zcela neztratili ve své duchovní pýše, kterou považují za pokoru. Mnozí nyní ještě zcela nevěřící budou moci snáze vstoupit do království Božího než všechny ty zástupy s jejich domnělou pokorou, která ve skutečnosti není prostě prosící, nýbrž předstupuje před Boha s nepřímým požadováním, aby je odměnil za jejich modlitby a zbožná slova. Jejich prosby jsou požadavky a jejich podstatou je pokrytectví. Budou od Jeho tváře odvanuti jako prázdné plevy. Odměnu mají zajištěnu, jen jinak, než si myslí. Nasytili se na zemi již dostatečně vědomím své vlastní hodnoty.
-Pocit blaha záhy zanikne po přestupu do jemnohmotného světa, ve kterém vynikne vnitřní cítění, sotva tušené na tomto světě. Zatím však pocit, převážně dosud vzbuzovaný jen myšlenkami, rozplyne se vniveč.
+Pocit blaha zmizí záhy s přechodem do jemnohmotného světa, ve kterém vystoupí sotva tušené vnitřní cítění, zatímco pocit převážně vytvářený jen myšlenkami rozplyne se v nic.
-Vnitřní, tiché, tak zvané pokorné očekávání lepšího není ve skutečnosti nic jiného, než požadování, i když se to vyjadřuje jinak sebe krásnějšími slovy. Ale každý požadavek je osobivost. Jedině Bůh má požadovati. Ani Kristus nepřicházel se svým poselstvím k lidem s prosbou, ale s výstrahou a požadavkem. Podával sice vysvětlení Pravdy, ale nestavěl před oči posluchačů vábivé odměny, aby je podnítil státi se lepšími. Přikazoval vážně hledajícím klidně a přísně: Jděte a jednejte podle toho!
+Vnitřní, tiché, takzvaně pokorné očekávání lepšího není ve skutečnosti ničím jiným než požadováním, i když je to ještě jinak řečeno tak krásnými slovy. Každé požadování je však drzost. Samotný Bůh má požadovat! Rovněž Kristus nepřišel prosebně k lidem se svým poselstvím, nýbrž varovně a požaduje. Dával sice vysvětlení Pravdy, nedržel však lákavé odměny před očima naslouchajících, aby je tím pobídl stát se lepšími. Přikazoval vážně hledajícím klidně a přísně: Jděte a jednejte podle toho!
-Bůh stojí před lidstvem s požadavkem a ne s vábením a prosbou, ne s nářkem a smutkem. Klidně přenechává všechny špatné, ba i všechny kolísavé temnu, aby ti, kdo usilují vzhůru, nebyli již vydáni jejich útokům. Aby dal ostatním důkladně prožíti všechno to, co mají za správné, aby došli k poznání svého omylu!
+//Požaduje// stojí Bůh před lidstvem, ne vábivě a prosebně, ne běduje a truchlivě. Klidně ponechává všechny špatné, dokonce i všechny kolísavé temnotám, aby vzhůru usilující již více nebyli vystavováni jejich útokům a aby ostatní nechal důkladně prožít všechno to, co považují za správné, a tím došli k poznání svých omylů!