Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

--- Hlas, Zlín - 1996 » 27. Modlitba. | 2021/01/24 01:09 | current
– ↷ Stránka přesunuta z 'cs:poselstvi_gralu:1932:modlitba' do 'cs:poselstvi_gralu:1931:hlas:modlitba' Marek Ištvánek
+++ Plamen - 2021 » 27. Modlitba. | 2021/03/16 22:50 | current
– Marek Ištvánek
@@ Line 1: / Line 1: @@
 ====== Modlitba. ======
-Má-li se vůbec mluviti o modlitbě, jest samozřejmo, že tato slova platí jen těm, kdo se modlitbou zabývají. Kdo necítí v sobě touhu po modlitbě, může se jí klidně zřeknouti, protože jeho slova nebo myšlenky se přece nutně rozplynou v nic. Není-li modlitba procítěna do základů, nemá žádné ceny a proto také nemá výsledků. Okamžik záplavy vděčnosti při velké radosti, tak jako cit nejhlubší bolesti v utrpení dávají nejlepší základ k modlitbě, která může očekávati úspěch. V takových okamžicích jest člověk proniknut určitým citem, který přehluší v něm všechno ostatní. Tím je možno, že hlavnímu přání modlitby, ať je to dík nebo prosba, dostane se nezkalené síly.
+Jestliže vůbec má být hovořeno o modlitbě, tak je samozřejmé, že tato slova se týkají jen těch, kteří se modlitbou zabývají. Kdo v sobě necítí touhu po modlitbě, může od ní klidně upustit, protože jeho slova či myšlenky se přece musí rozplynout v nic. Jestliže modlitba není důkladně procítěna, tak nemá žádnou hodnotu, a proto také žádný účinek. Okamžik vzedmutí citu vděčnosti ve velké radosti, tak jako cit nejhlubší bolesti v utrpení, dává nejlepší základ k modlitbě, která může očekávat účinek. V takovýchto okamžicích je člověk proniknut určitým citem, které v něm přehluší všechno ostatní. Tímto je možné, aby se hlavnímu přání modlitby, ať již díku či prosbě, dostalo nezkalené síly.
-Lidé si vůbec často tvoří falešný obraz o dění a vzniku modlitby a dalším jejím vývoji. Každá modlitba nepronikne k Nejvyššímu Řediteli světů. Naopak. Je to velmi vzácná výjimka, když modlitba jednou skutečně dovede proniknouti až ke stupňům trůnu. I při tom jako základní zákon hraje největší úlohu přitažlivá síla stejnorodosti.
+Lidé dělají si vůbec často falešný obraz o průběhu a vzniku modlitby a jejím dalším vývoji. Ne každá modlitba proniká k nejvyššímu Řediteli světů. Naopak, je to velmi řídká výjimka, že je modlitba schopná skutečně proniknout až ke stupňům trůnu. Také při tom hraje největší roli přitažlivá síla stejného druhu jakožto základní zákon.
-Vážně míněná, hluboce procítěná modlitba přitahuje k sobě stejnorodé anebo jest jím sama přitahována a vchází ve spojení se shromaždištěm sil toho druhu, jímž jest proniknut hlavní obsah modlitby. Tato shromaždiště sil mohou právě tak dobře býti nazývána „oddíly sfér“ nebo jakkoli jinak, v základě bude to vždy totéž. Zvratný účinek přinese pak to, co bylo hlavním přáním modlitby. Buď klid, sílu, zotavení, plány vzniklé pojednou v nitru, řešení obtížných otázek nebo cosi jiného. Vždy vyjde při tom něco dobrého, i když jest to jen vlastní posilněný klid a soustředění se, které pak vedou opět k východisku a k záchraně.
+Vážně míněná, hluboce procítěná modlitba přichází sama přitahujíc a stejným druhem přitahována do spojení se shromaždištěm sil téhož druhu, kterým je hlavní obsah modlitby proniknut. Shromaždiště sil mohou být rovněž nazvána oddíly sfér nebo i jinak, je to vždy v podstatě totéž. Vzájemné působení přináší pak to, co bylo hlavním přáním modlitby. Buď klid, sílu, zotavení, plány vzešlé nečekaně v nitru, řešení obtížných otázek nebo jiných věcí. Vždy při tom vznikne něco dobrého, ať již také jen posílení vlastního klidu a soustředění, které pak opět vedou k východisku a k záchraně.
-Je také možno, že tyto vyslané modlitby, prohloubené ve své síle zvratným působením stejnorodých shromaždišť sil, najdou jemnohmotnou cestu k lidem, kteří tím podníceni přinesou nějakým způsobem pomoc a tak vyslyšení modlitby. Všechny tyto děje jsou lehce pochopitelny, když si všímáme jemnohmotného života. I zde jest spravedlnost v tom, že při modlitbě jest rozhodující vždy přirozenost toho, kdo se modlí. Ta určuje pak podle hloubky sílu, tedy působivost a života schopnost modlitby.
+Je také možné, že tyto vyslané modlitby, ve své síle prohloubené vzájemným působením stejnorodých sběren sil, najdou jemnohmotnou cestu k lidem, kteří tímto povzbuzeni přinesou nějakým způsobem pomoc a tím splnění modlitby. Všechny tyto případy jsou při sledování jemnohmotného života lehce srozumitelné. Také zde opět spočívá spravedlnost v tom, že rozhodující zůstává při modlitbě vždy niterné uzpůsobení modlícího se, které určuje podle jeho hloubky sílu, tedy životaschopnost a účinnost modlitby.
-Ve velikém jemnohmotném dění ve vesmíru najde každý druh cítění svou určitou stejnorodost, protože jinorodé nejen že by nemohlo tento cit přitáhnouti, nýbrž dokonce by ho odpuzovalo. Jen při setkání se stejnorodým následuje spojení a tím i posila. Modlitba, která v sobě chová různé city, jež hlubokým prohloubením modlícího se vzdor svému rozptýlení mají přece ještě v sobě určitou sílu, bude tedy přitahovati různé a zvratným účinkem také přinese různé zpět. Může-li tím nadejíti vyslyšení modlitby, závisí úplně na druhu jednotlivých částí. Tyto části modlitby mohou působiti buď tak, že si navzájem pomáhají, nebo si překážejí. V každém případě jest však lépe vysílati při modlitbě jen //jedinou// myšlenku jako cit, aby nemohl vzniknouti zmatek.
+Ve velikém jemnohmotném dění vesmíru nachází každý druh citů svůj určitý stejný druh, protože by jinými nejen že nemohl být přitažen, nýbrž by byl dokonce i odpuzován. Jen když přichází stejný druh, následuje spojení a tím posílení. Modlitba, která v sobě skrývá různé city, jež velkým prohloubením modlícího se i přes svou rozmanitost nesou v sobě ještě určitou sílu, bude tedy rozličné přitahovat a rozličné zpětně ve vzájemném působení přinášet. Zda v tom pak může spočívat splnění, zcela závisí od druhu jednotlivých částí, které mohou navzájem podporovat nebo brzdit své účinky. V každém případě však je snazší při modlitbě vysílat jako cit jen //jednu// myšlenku, aby nemohl vzniknout žádný zmatek.
-Proto Kristus nijak nechtěl, aby se někdo modlil „Otčenáš“ nutně v celku. Shrnul v něm pouze všechno //to,// co si člověk při vážném chtění v první řadě může vyprositi s jistotou ve splnění.
+Tak Kristus vůbec neměl v úmyslu, že by se „Otčenáš“ měl modlit uceleně, nýbrž dal tím jen zkráceně všechno //to,// co si člověk při vážném chtění v první řadě může vyprosit s jistotou ve splnění.
-V těchto prosbách jsou obsaženy základy pro //všechno,// co člověk potřebuje ke svému tělesnému blahu i k duchovnímu vzestupu. Poskytují však ještě více! Prosby udávají zároveň //směrnice// pro úsilí, které má člověk sledovati ve svém pozemském životě. Sestavení proseb jest mistrovským dílem o sobě. Pouhý „Otčenáš“ může býti hledajícímu člověku //vším,// když se do něho vážně zahloubá a správně ho pochopí. Nepotřeboval by nic víc, než „Otčenáš“. Ten ukazuje mu ve zhuštěné formě celé evangelium. Pro toho, kdo ho správně dovede prožít, je to klíč ke světlým výšinám. Může býti pro každého //oporou a pochodní// pro postup a vzestup! Tak nezměrně mnoho skrývá v sobě. ((Přednáška: [[otcenas]]))
+V těchto prosbách jsou obsaženy základy pro //všechno,// co je člověku zapotřebí k jeho tělesnému zdraví a duchovnímu vzestupu. Poskytují však ještě více! Prosby naznačují současně //pokyny// pro snahu, které má člověk ve svém pozemském životě následovat. Sestavení proseb je samo o sobě mistrovským dílem. „Otčenáš“ sám může být hledajícímu člověku //vším,// pokud se do něj správně pohrouží a správně ho pochopí. Nepotřeboval by dokonce nic více než „Otčenáš“. Ten ukazuje mu celé evangelium ve zhuštěné formě. Je to klíč ke světlým výšinám pro toho, kdo jej správně umí prožít. Může být pro kohokoliv //oporou// a //světlem// pro postup vpřed i vzhůru! Tak nesmírně mnoho nese v sobě ((Přednáška: [[otcenas]])).
-Již toto bohatství ukazuje vlastní účel „Otčenáše“. Ježíš dal lidstvu v „Otčenáši“ //klíč ke království Božímu! Jádro svého poselství!// Ale nemínil tím, že by se měl takto celý odříkávat.
+Již toto bohatství ukazuje vlastní účel „Otčenáše“. //Ježíš// dal lidstvu v „Otčenáši“ //klíč k Říši Boží! Jádro svého poselství.// Nemínil tím však, že by měl být tímto způsobem odříkáván.
-Když se člověk pomodlí Otčenáš a dává při tom pozor, tu pozná sám, kolik mu to přineslo odchýlení a jak to oslabilo hloubku jeho citu. Když sledoval po řadě jednotlivé prosby, i když mu byly sebe běžnější.
+Člověk potřebuje jen dávat na to pozor, když se modlí, a sám ze sebe pozná, kolik mu to přineslo odchylek a jak to zeslabilo hloubku jeho citů, když sledoval pořadí jednotlivých proseb, a to i tehdy, když jsou mu ještě tak známé.
-Není mu také možno přecházeti po řadě od jedné prosby ke druhé s tak hlubokou vroucností, která jest nutna při správné modlitbě! Ježíš však svým způsobem všechno lidstvu usnadnil. Správně se říká, je-li něco lehké, že to ,,dovede každé dítě“. Poukázal na to zvlášť, když pravil: „Buďte jako děti!“ Tedy myslete tak prostě a hledejte tak málo obtíží jako děti. Nikdy by nebyl žádal od lidstva něco tak nemožného, jako vyžaduje skutečně prohloubené modlení se celého Otčenáše. To musí také lidstvo dovésti k přesvědčení, že Ježíš chtěl něco jiného, něco většího. Dal klíč ke království Božímu, ne prostou modlitbu!
+Není mu možné, což je však zároveň pro správnou modlitbu nutné, aby vroucně přecházel po řadě od jedné prosby k druhé! Ježíš však učinil svým druhem lidstvu všechno lehké. Správný výraz je „dětsky lehké“. Poukazoval obzvlášť na to slovy: „Buďte jako děti!“ Tedy tak prostě myslící, tak málo obtíží hledající. On by nikdy od lidstva neočekával něco tak nemožného, jako žádat skutečně prohloubené modlení se Otčenáše. To musí také lidstvu přinést přesvědčení, že Ježíš tím chtěl něco jiného, něco většího. Dal klíč k Říši Boží, nikoliv prostou modlitbu!
-Mnohostrannost modlitbu vždy oslabuje. Dítě také nepřichází k otci současně hned se sedmi prosbami, nýbrž vždy jen s tím, co jeho srdce právě nejvíce tíží, nechť je to bolest nebo přání. Právě tak má se také člověk v tísni obraceti s prosbou ke svému Bohu s tím, co ho tísní. Ve většině případů bude to vždy jen //jedna// zvláštní záležitost, ne mnoho najednou. Nemá ani prositi o něco, co ho právě netíží. Taková prosba nemůže pak v jeho nitru býti dosti živě spoluprocítěna, stává se prázdnou formou a oslabuje přirozeně snad skutečně potřebnou prosbu jinou.
+Mnohostrannost modlitby je vždy oslabující. Dítě také nepřijde k otci současně se sedmi prosbami, nýbrž vždy jen s tím, co jeho srdce nejhůře tísní, ať je to již bolest nebo přání.
-Proto máme se vždy modliti jen o to, čeho je vskutku třeba! Jen žádné prázdné formy, které nutně tříští a vychovávají časem k pokrytectví! Modlitba vyžaduje nejhlubší vážnosti. Modleme se v klidu a čistotě, aby klidem zvýšena byla síla citu. Aby se čistotou dostalo této síle citu oné světlé lehkosti, která jest schopna nésti modlitbu vzhůru až k výšinám Světla a čistoty. Pak nadejde i takové vyslyšení, které prosícímu prospěje nejvíce a přivede ho ke skutečnému pokroku v celém jeho bytí!
+Tak má se také obracet člověk prosící v nouzi ke svému Bohu, s tím, co ho tísní. A ve většině případů je to přece vždy jen //jedna// zvláštní záležitost, nikoliv mnohé společně. O něco, co ho právě netísní, také nemá prosit. Protože taková prosba v jeho nitru nemůže být dostatečně živě spoluprocítěna, stává se prázdnou formou a přirozeně oslabí jinou, snad skutečně nutnou prosbu.
-Modlitbu //nemůže// vzhůru vyslati nebo vymrštiti její //síla,// ale //jen její čistota// ve své přiměřené lehkosti.
+Proto má prosit vždy jen o to, co je skutečně nutné! Jen žádné prázdné formy, které musí rozptylovat a postupně vychovávají pokrytectví!
-Čistoty v modlitbě může však docíliti každý člověk, jakmile se v něm probudí k životu popud k prosbě. Není k tomu třeba, aby již celým svým životem byl v  čistotě. To mu nemůže překážet, aby se alespoň občas v modlitbě na vteřinu nepovznesl v čistotě svého citu.
+Modlitba vyžaduje nejhlubší vážnost. Modleme se v klidu a čistotě, aby se klidem zvýšila síla citů a čistotou dostala světlou lehkost, která je schopná modlitbu nést vzhůru až do výšin Světla a čistoty. Pak také nadejde to splnění, které prosícímu nejvíce prospívá a skutečně mu přináší pokrok v celém jeho bytí!
-K síle modlitby nepomáhá však jenom uzavřený klid a tím umožněné a prohloubené soustředění, ale také každé silné vzrušení mysli, jako úzkost, starost nebo radost.
+//Síla// modlitby //není// schopna ji vymrštit nebo vytlačit vzhůru, nýbrž //jen čistota// v její odpovídající lehkosti. Avšak čistoty v modlitbě může dosáhnout každý člověk, i když také ne ve všech svých modlitbách, jakmile v něm ožije touha k prosbě. K tomu však není nutné, aby již stál celým svým životem v čistém. To mu nemůže bránit, aby se alespoň občas tu a tam po několik vteřin v čistotě svého citu někdy v modlitbě pozdvihl.
-Není také řečeno, že splnění modlitby odpovídá vždy nezbytně //pozemsky// myšleným představám a přáním a je s nimi v souhlase. Splnění sahá blahovolně daleko nad to a vede k dobru //celek,// ne pozemský okamžik! Často musí se tedy zdánlivé nesplnění poznati později jako jedině správné a nejlepší vyslyšení. Člověk jest pak šťasten, že to nešlo podle jeho okamžitého přání.
+K síle modlitby však nepomáhá jen klid v ústraní a tím umožněné prohloubené soustředění, nýbrž i každé silné vzrušení mysli, jako je strach, starost nebo radost.
-Nyní o přímluvě! Posluchač často se táže, jak může u přímluvy, tedy při prosbě druhého, najíti zvratné působení cestu k člověku, který se sám nemodlil, když přece zvratný účinek po ražené cestě musí prouditi zpět k prosícímu samotnému.
+Tím není řečeno, že splnění modlitby vždy bezpodmíněčně odpovídá //pozemsky// zamýšleným představám a přáním a stojí s nimi v souladu. Splnění zasahuje láskyplně daleko nad to a vede k dobru //celek,// ne pozemský okamžik! Často tudíž musí být zdánlivé nesplnění poznáno později jako jedině správné a nejlepší splnění a člověk je šťastný, že to nešlo podle jeho okamžitého přání.
-Ani zde není žádné úchylky od stávajících zákonů. Orodovník myslí při své modlitbě tak silně na toho, za koho prosí, že se tím jeho přání v druhé osobě zprvu //zakotví// nebo upevní a teprve odsud bere se svou cestou vzhůru. Tak může se také vrátiti k osobě, pro kterou silná přání prosícího stejně již nabyla života a kolem ní krouží. Při tom jest však nezbytným předpokladem, že také půda u osoby, za kterou se přímluva koná, jest schopna přijetí a svou stejnorodostí je vhodna pro zakotvení. Nesmí tedy tomuto zakotvení překážet.
+Nyní přímluva! Posluchači se často ptají, jak může vzájemné působení při přímluvě, tedy prosbě někoho jiného, najít cestu k člověku, který se sám nemodlí, když zpětný účinek po připravené cestě musí proudit zpět na samotného prosícího.
-Je-li půda u této osoby bezcenná a není tedy schopna přijetí přímluvy, je v  odražení této přímluvy opět jen podivuhodná, spravedlnost Božských zákonů, které nemohou připustit, aby na zcela neplodnou půdu přišla zvenčí pomoc prostřednictvím někoho jiného. Tento odraz nebo sklouznutí chtěného zakotvení přímluvy z osoby, za kterou bylo orodováno a jež svým vnitřním stavem je bezcenná, má za následek nemožnost poskytnutí pomoci. V tomto samočinném a samozřejmém působení je opět něco tak dokonalého, že člověk stojí v úžase před spravedlivým a nezkráceným rozdělením ovoce všeho chtění, jež je s tím spojeno!
+Také při tom není žádné odchylky od pevně stojících zákonů. Přímluvce myslí během své modlitby tak intenzivně na toho, za kterého prosí, že jeho přání je tímto v druhé osobě nejprve //zakotveno// nebo pevně zachyceno a pak odtud ubírá se svou cestou vzhůru, tudíž může se také vrátit k osobě, pro kterou se silné přání prosícího stalo stejně živým a krouží kolem něj. Při tom se však bezpodmínečně předpokládá, že půda v osobě, pro kterou je prosba určená, je také schopná přijetí a stejným druhem je způsobilá k zakotvení a nestaví mu snad nějaké překážky.
-Kdyby se to nedělo tak neúprosně, vykazovalo by soukolí stvoření mezeru, která by připouštěla možnost nespravedlnosti vůči takovým nehodným lidem, kteří nemohou míti žádných orodovníků. Orodovníci vznikají ovšem také jen zvratným působením předem věnovaného přátelství nebo podobně.
+Není-li půda schopná přijetí, je-li tedy bezcenná, tak spočívá ve sklouznutí přímluvy opět jen podivuhodná spravedlnost Božích zákonů, které nemohou dopustit, aby na zcela neúrodnou půdu přišla pomoc skrze někoho jiného. Tímto odražením nebo sklouznutím chtěného zakotvení přímluvy z této prosby příslušné osoby, která je svým vnitřním stavem bezcenná, nastává nemožnost přiblížení pomoci. V tomto samočinném a samozřejmém působení spočívá opět něco tak dokonalého, že člověk stojí v úžase před nezkráceným a spravedlivým a s tím spojeným rozdělením ovoce veškerého vlastního chtění!
-Přímluvy lidí, kteří tak činí bez vlastního vnitřního a nezbytného tlaku pravých citů, nemají žádné ceny ani úspěchu. Jsou to jen prázdné plevy.
+Kdyby to neprobíhalo tak neúprosně, tak by soukolí stvoření vykazovalo mezeru, která by připustila možnost nespravedlnosti vůči takovýmto bezcenným lidem, kteří nemohou mít žádných přímluvců, neboť přímluvce může povstat také opět jen vzájemným působením předem věnovaného přátelství nebo podobně.
-Jest ještě jeden druh účinku pravých přímluv. Jsou také ukazovateli cesty! Modlitba stoupá přímo vzhůru a upozorní na toho, kdo potřebuje pomoci. Je-li touto vykázanou cestou vyslán k podpoře duchovní posel, je možnost pomoci podrobena těmže zákonům hodnoty nebo nehodnoty, tedy schopnosti přijetí nebo odrazu. Když jest pomoci potřebný obrácen svým nitrem k temnu, nemůže posel ochotný ku pomoci v důsledku přímluvy dosáhnouti styku, nemůže zapůsobiti a je nucen vrátiti se s nepořízenou. Přímluva nemohla tedy býti vyslyšena, protože to nedovolily zákony ve své životnosti. Je-li však dána zde k tomu příznivá chvíle, má upřímná přímluva nesmírnou cenu! Buď přinese pomoc, i když pomoci potřebný o tom ničeho neví, nebo se spojí s přáním či modlitbou pomoci potřebného a poskytne mu tak velkou posilu.
+Přímluvy od lidí, kteří to činí bez vnitřního a nezbytného tlaku opravdových citů, nemají žádnou hodnotu ani účinek. Jsou to jen prázdné plevy.
+Existuje ještě jeden druh účinku pravých přímluv. Jsou ukazovateli cesty! Modlitba vystupuje přímo vzhůru a ukazuje na toho, kdo potřebuje pomoc. Je-li vyslán na pomoc po této ukázané cestě duchovní posel, tak je možnost pomoci podrobena týmž zákonům hodnoty nebo bezcennosti, tedy schopnosti přijetí nebo odpuzení. Je-li obrácen pomoci potřebný vnitřně k temnu, tak nemůže posel ochotný k pomoci dosáhnout žádného spojení, nemůže zapůsobit a musí s nepořízenou opět nazpátek. Přímluva nemohla být tedy splněna, protože to zákony ve své živoucnosti nepřipustily. Je-li však k tomu poskytnuta půda, tak má ryzí přímluva nesmírnou hodnotu! Buď přináší pomoc, i když pomoci potřebný z toho nic neví, nebo se spojuje s přáním nebo modlitbou pomoci potřebného a dává mu tím velkou posilu.