Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

--- Hlas, Zlín - 1996 » 53. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh! | 2022/01/07 23:28 | current
– Marek Ištvánek
+++ Plamen - 2021 » 53. Já jsem Pán, tvůj Bůh! | 2021/03/21 20:47 | current
– vytvořeno Marek Ištvánek
@@ Line 1: / Line 1: @@
-====== Já jsem Hospodin, tvůj Bůh! ======
+====== Já jsem Pán, tvůj Bůh! ======
-Kde jsou lidé, kteří opravdu plní toto nejvyšší ze všech přikázání? Kde jest kněz, který mu učí čistě a správně? „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, nebudeš míti jiných Bohů mimo mne!“ Tato slova jsou dána tak jasně, tak //nepodmíněně,// že by nesmělo býti vůbec žádné úchylky! Také Kristus poukazoval na ně s velkou jasností a zřetelností! Tím více nutno litovati, že miliony lidí jdou kolem nich nevšímavě a oddávají se kultům, které se příkře staví proti tomuto nejvyššímu ze všech přikázání. Avšak nejhorší při tom jest, že tohoto přikázání svého Boha a Pána neváží si ani lidé s horlivou vírou, v bludné domněnce, že Boha v tomto zřejmém přestupování jeho přikázání dokonce ctí a jemu se líbí!
+Kde jsou lidé, kteří toto nejvyšší ze všech přikázání skutečně naplňují? Kde je kněz, který mu učí čistě a pravdivě?
-Tato veliká chyba může žíti jen ve //slepé// víře, při které je vyloučeno každé zkoumání. Vždyť slepá víra jest jen bezmyšlenkovitost a duševní lenost takových lidí, kteří jako lenoši a ospalci snaží se podle možnosti, aby se vyhnuli probuzení a vstávání, protože to přináší s sebou povinnosti, jichž plnění se bojí. Každá námaha budí v nich hrůzu. Vždyť jest mnohem pohodlnější nechati za sebe pracovati a mysleti jiné!
+„Já jsem Pán, tvůj Bůh, nebudeš mít jiné bohy vedle mě!“ Tato slova jsou dána tak jasně, tak //bezpodmínečně,// že by nesmělo být vůbec žádné odchylky! Také Kristus opakovaně na ně poukazoval s velkou jasností a ostrostí. O to politováníhodnější je to, že miliony lidí jdou nevšímavě kolem nich a oddávají se kultům, které stojí příkře proti tomuto nejvyššímu ze všech přikázání. To nejhorší při tom všem je, že tohoto přikázání svého Boha a Pána nedbají se zbožnou horlivostí, v bludné domněnce, že Boha v tomto zjevném porušení Jeho přikázání ctí a Jemu se líbí!
-Kdo však nechá za sebe mysleti jiné, ten dává jim nad sebou moc, snižuje sebe sama na otroka a činí se tím nesvobodným. Bůh dal člověku sílu svobodného rozhodnutí, dal mu schopnost myšlení a cítění a musí se mu proto přirozeně dostati také vyúčtování za všechno to, co nese s sebou tato schopnost svobodného rozhodování! Bůh chtěl míti //svobodné lidi,// ne otroky!
+Tato velká chyba může být udržována živou pouze ve //slepé// víře, při které je vyloučeno každého zkoumání; neboť slepá víra není nic jiného než bezmyšlenkovitost a duchovní lenost takovýchto lidí, kteří se jako lenoši a ospalci pokouší co nejdále odsunout probuzení a vstávání, protože s sebou přináší povinnosti, jejichž plnění se bojí. Každá námaha jeví se jim jako hanebnost. Vždyť je přece mnohem pohodlnější nechat za sebe pracovat a myslet jiné.
-Jest smutné, když člověk z lenosti dělá ze sebe //pozemsky// otroka, ale strašlivé jsou následky, znehodnotí-li se //duchovně// tak, že se stane tupým následovníkem nauk, které odporují přesným přikázáním Božím. Nic jim nepomůže, snaží-li se uspati tu a tam probouzející se pochybnost výmluvou, že největší zodpovědnost za to musí konečně nésti ty osoby, které bludné odchylky do učení zavedly. To jest ovšem samo o sobě správné. Kromě toho jest však každý jednotlivec zvlášť zodpověden za všechno to, co sám myslí a koná. Nemůže se mu z toho prominouti nic.
+Avšak kdo za sebe nechá myslet jiné, dává jim nad sebou moc, ponižuje sám sebe na otroka a činí se tím nesvobodným. Bůh však člověku dal sílu svobodného rozhodnutí, dal mu schopnost myslet, cítit, a musí za to všechno přirozeně obdržet i vyúčtování toho, co tato schopnost svobodného rozhodování má za následek! Chtěl tím //svobodné// lidi, a ne otroky!
-Každý, kdo nerozvíjí v plném, jemu možném rozsahu dané mu schopnosti cítění a myšlení, ten se proviňuje!
+Je smutné, když se člověk z lenosti činí //pozemským// otrokem, avšak strašlivé jsou následky, jakmile se //duchovně// znehodnocuje tak, že se stává tupým přívržencem učení, která odporují přesným přikázáním jejich Boha. Nic jim neprospívá, když se pokouší uspat tu a tam se probouzející pochybnost s výmluvou, že největší odpovědnost musí nakonec nést ty osoby, které do učení vnesly odchylky. To už je samo o sobě správné, avšak kromě toho je ještě zvlášť každý jedinec odpovědný za všechno, co on sám myslí a dělá. Nezkráceně a nemůže mu z toho být nic prominuto.
-Není to hřích, ale povinnost, aby při probouzející se zralosti, kterou vchází pro sebe do plné zodpovědnosti, začal také každý přemýšleti o tom, čemu byl dosud učen. Nemůže-li uvésti své city v soulad s něčím z toho, čemu byl učen, nemá to slepě přijímati za správné. Škodí si tím jen sám, jako při špatném nákupu. Má zanechati všeho, čeho se nemůže přidržeti z přesvědčení. Jinak stává se jeho myšlení a konání pokrytectvím.
+Kdo neuplatňuje v plném a jemu možném rozsahu darované mu schopnosti cítění a myšlení, ten se proviňuje!
-Člověk, který to či ono skutečně dobré opomíjí proto, že to nemůže pochopiti, není daleko tak zavrženíhodný jako ti, kdo bez přesvědčení přidržují se kultu, jehož úplně nechápou. Myšlení a konání vycházející z takového neporozumění jest prázdné. Z takové prázdnoty nenásleduje přirozeně žádné dobré zvratné působení, protože v prázdnotě není žádné //živé// příčiny k něčemu dobrému. Tím stává se to pokrytectvím, které se rovná rouhání. Vždyť člověk snaží se tím předstírati Bohu něco, co neexistuje. Chybí tu živé city! To činí každého, kdo to koná, opovrženým a vyvrhelem!
+Není to hřích, nýbrž povinnost, aby každý při probouzející se zralosti, skrze kterou vstupuje do plné odpovědnosti za sebe sama, také začal přemýšlet o tom, čemu byl až doposud učen. Nemůže-li své cítění uvést do souladu s čímkoliv z toho, tak to také nemá slepě přijímat jako správné. Škodí si tím jen sám sobě jako při špatném nákupu. Čeho se nemůže přidržet z přesvědčení, toho má zanechat; neboť jinak bude jeho myšlení a jeho konání pokrytectvím.
-Miliony lidí, kteří v bezmyšlenkovitosti holdují věcem, které přímo odporují Božským přikázáním, jsou nezbytně spoutáni a úplně neschopni duchovního vzestupu, vzdor tomu, že snad byli i horliví ve své víře.
+Ten, kdo to či ono skutečně dobré opomíjí, protože to nemůže chápat, není ještě zdaleka tak zavrženíhodný jako ti, kteří se bez přesvědčení oddávají kultu, jemuž vůbec nerozumí. Veškeré jednání a myšlení vzešlé z takového nepochopení je prázdné a z takovéto prázdnoty samozřejmě nenastává žádné dobré vzájemné působení, protože v prázdnotě nespočívá žádná //živá// půda k něčemu dobrému. Tím se to stává pokrytectvím, které je rovno rouhání, protože se tím Bohu předstírá něco, co chybí. Chybí tu živé cítění! To činí toho, kdo to dělá, opovrženým a zavrženým!
-Jen svobodné přesvědčení jest živé a může proto tvořiti také živoucí! Ale takové přesvědčení může se probuditi jen bystrým zkoumáním a vnitřním procítěním. Kde zůstalo nejmenší nepochopení, nemluvě ani o pochybnosti, nemůže nikdy vzniknouti přesvědčení.
+Miliony lidí, které nyní v bezmyšlenkovitosti vzdávají úctu věcem, které přímo odporují Božím přikázáním, jsou bezpodmínečně spoutány vzdor snad existující horlivosti a jsou zcela odříznuty od duchovního vzestupu.
-//Jen plné pochopení bez mezer jest stejnoznačné s přesvědčením, které jedině má duchovní cenu.//
+Jen svobodné přesvědčení je živé a může následně také živoucí vytvářet! Takové přesvědčení se však může probudit jen ostrým zkoumáním a vnitřním procítěním. Kde existuje to nejmenší nepochopení, nemluvě vůbec o pochybnosti, tam nemůže nikdy povstat přesvědčení.
-Jest přímo bolestný pohled, jak v kostelích se lid bezmyšlenkovitě křižuje, klaní a poklekává. Takové automaty nesmí býti počítány k myslícím lidem. Znamení kříže jest znamením Pravdy a tím i znamením Boha! Každý kdo používá tohoto znamení Pravdy ve chvíli, kdy nitro jeho v okamžiku používání není současně v každém směru pravdivé, a veškeré jeho city nejsou založeny na bezpodmínečné Pravdě, ten uvaluje na sebe vinu. Takovým lidem by bylo stokrát lépe, kdyby zanechali křižování, a nechali si je pro chvíle, ve kterých celou svou duši postavili na Pravdu a tím na samotného Boha a jeho vůli. Neboť Bůh, jejich Pán, jest Pravda.
+//Jen úplné pochopení bez mezer je totožné s přesvědčením, které jedině má duchovní hodnotu!//
-//Avšak modloslužbou a zřejmým přestoupením nejsvětějšího ze všech přikázání jejich Boha// jest, prokazují-li //symbolu// takovou poctu, která přísluší jedině Bohu!
+Je přímo bolestné pozorovat, když se v kostelech davy bezmyšlenkovitě křižují, klaní a klekají. Takovéto automaty nesmí být počítány mezi myslící lidi. Znamení kříže je znamením Pravdy, a tím znamením Boha! Vinu si na sebe nakládá ten, kdo používá tohoto znamení Pravdy, zatímco jeho nitro není v okamžiku použití současně ve všech směrech pravdivé a pokud celé jeho cítění není úplně zaměřeno na bezpodmínečnou Pravdu. Takovým lidem by bylo stokrát lépe, kdyby zanechali tohoto křižování a ponechali si je pro chvíle, ve kterých je celá jejich duše zaměřená na Pravdu, tím tedy také na samotného Boha a Jeho vůli; neboť Bůh, jejich Pán, je Pravda.
-„Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, nebudeš míti jiných bohů mimo mne!“ Je to řečeno výslovně. Stručně, zřetelně a jasně, bez připuštění i nejmenší odchylky. Také Kristus zvlášť poukazoval na toto nutné zachovávání. Zúmyslně a významně jmenoval to právě před farizeji //nejvyšším// zákonem. To jest takovým zákonem, který za žádných okolností nesmí býti překročen nebo nějak pozměněn. Toto označení zároveň také praví, že všechno jiné dobro a všechna jiná víra nemůže nabýti plné hodnoty, nedodržuje-li se nezkráceně tento //nejvyšší// zákon! Že na tom záleží dokonce //všechno!//
+//Avšak modloslužba// a //otevřené porušení nejsvětějšího ze všech přikázání jejich Boha// je to, když prokazují nějakému //symbolu// poctu, která náleží jen samotnému Bohu!
-Pozorujme jednou zcela bez předsudků uctívání monstrance! U mnohých lidí jest v tomto uctívání rozpor vůči jasnému nejvyššímu přikázání.
+„Já jsem Pán, tvůj Bůh, nebudeš mít jiné bohy vedle mne!“ je řečeno zřetelně. Stručně, zřetelně a jasně, bez připuštění i jen té nejmenší odchylky. Také Kristus dokonce zcela obzvláště poukazoval na toto nutné dodržování. Nazýval ho úmyslně a s plným významem právě před farizeji //nejvyšším// zákonem, to znamená takovým zákonem, který nesmí být za žádných okolností porušen nebo nějak pozměněn. Toto označení současně také říká, že všechno další dobro a všechna další víra nemůže získat úplnou hodnotu, když tento //nejvyšší// zákon není nezkráceně dodržován! Že dokonce na tom //všechno// závisí!
-Očekává snad člověk, že jeho Bůh sestoupí do této vyměnitelné hostie jen proto, že on jí prokazuje Božské pocty? Nebo že Bůh jest přinucen sestoupiti, posvětí-li se taková hostie? Jedno jest stejně nemyslitelno jako druhé. Takovým svěcením nemůže se utvořiti bezprostřední spojení s Bohem, neboť cesta k tomu není tak prostá a lehká. Lidé a lidští duchové nemohou po ní vůbec jíti až ke konečnému cíli.
+Pozorujme například jednou zcela bez předsudků uctívání monstrance! Pro mnohé lidi v tom spočívá rozpor vůči jasnému nejvyššímu přikázání.
-Když tedy člověk pokleká před sochou ze dřeva vyřezanou, jiný před sluncem, třetí před monstrancí, prohřešuje se tím každý proti nejvyššímu přikázání Božímu, jakmile //vidí v tom Božské,// tedy samotného živého Boha a očekává od toho bezprostřední Božskou milost a požehnání! V takovém falešném předpokladu očekávání a cítění bylo by //skutečné// a vlastní přestoupení, nezakrytá modloslužba.
+Očekává člověk, že jeho Bůh sestoupí do této vyměnitelné hostie, jako vyjádření toho, že se jí prokazují Božské pocty? Nebo že Bůh s posvěcením takové hostie je nucen sestoupit? Jedno je stejně tak nemyslitelné jako druhé. Avšak právě tak málo se může skrze takovéto posvěcení vytvořit bezprostřední spojení s Bohem; neboť cesta k tomu není tak jednoduchá a tak snadná. Lidé a vůbec lidští duchové nemohou po ní jít až ke konečnému cíli.
-Stoupenci mnohých náboženství provádějí takovouto modloslužbu často velmi horlivě, třeba i různými způsoby.
+Pokud se nějaký člověk sklání před sochou vyřezanou ze dřeva, jiný před sluncem, třetí pak před monstrancí, tak se tím každý proviňuje proti nejvyššímu zákonu Božímu, //jakmile v tom spatřuje Božství,// tedy samotného živoucího Boha, a tudíž od toho očekává bezprostřední Boží milost a požehnání! V takovéto falešné domněnce, očekávání a pociťování spočívalo by //skutečné// porušení, nezakrytá modloslužba!
-Každý člověk, který plní povinnost vážného a opravdového myšlení, které vzniká z jeho schopností, //musí// se s tím ocitnouti v rozporu. Může ho snad dočasně násilně přehlušiti jen bezprávím slepé víry jako zahaleč, který líným spánkem zanedbává své denní povinnosti. Ale vážný člověk nezbytně vycítí, že jest mu v prvé řadě hledati //jasnost// ve všem, co má býti mu svatým!
+A takovéto modloslužby jsou prováděny často horlivě stoupenci mnohých náboženství, třebaže různými způsoby.
-Jak často vysvětloval Kristus, že lidé mají podle jeho nauky //žíti,// aby z toho měli zisk, to jest, aby mohli dospěti k duchovnímu vzestupu a k věčnému životu. Již ve slovech „věčný život“ jest projevena duchovní //živoucnost,// ne však duchovní lenost. Poukazem, aby se podle jeho učení //žilo,// varoval výslovně a zřejmě před tupým přijímáním těchto nauk, jako před něčím nesprávným a marným.
+Každý člověk, který plní povinnost vážného myšlení vznikající skrze jeho schopnosti, //musí// však při tom dojít k rozporu, který může dočasně násilně přehlušit jen nepravostí slepé víry, stejně jako povaleč, který zanedbává své denní povinnosti spánkem nečinnosti. Avšak vážný člověk bude bezpodmínečně cítit, že má hledat v první řadě //jasnost// ve všem, co mu má být svaté!
-Prožití může se přirozeně díti jen v přesvědčení a nikdy jinak. Ale přesvědčení vyžaduje plné pochopení. A pochopení opět silné přemýšlení a vlastní zkoumání. Nauky nutno zkoumati a odvažovati vlastními city. Z toho vyplývá samočinně, že slepá víra jest úplně nesprávná. Avšak všechno nesprávné může sice lehce vésti k sestupu a ke zkáze, ale nikdy ke vzestupu. Vzestup jest totéž jako oproštění se ode všeho tlaku. Dokud tíží ještě někde tlak, nemůže býti řeči o oproštění nebo vysvobození. Ale nepochopení //jest tlak.// Ten se neuvolní dříve, pokud se plným pochopením neodstraní místo takového tlaku nebo mezera.
+Jak často Kristus vysvětloval, že lidé by měli podle jeho učení //žít,// aby si z něho mohli brát užitek, to znamená tak, aby mohli dojít k duchovnímu vzestupu a k věčnému životu. Ve slovech „věčný život“ je však již vyjádřená duchovní //živoucnost,// ne však duchovní lenost. Poukazem na //žití// jeho učení výslovně a zřetelně varoval před tupým přijímáním tohoto učení, jako něčím falešným a bezcenným.
-Slepá víra zůstane vždy souznačnou s nepochopením! Proto nemůže býti nikdy přesvědčením a nemůže tedy také přinésti žádného oproštění a žádného vysvobození! Lidé, kteří se omezili slepou vírou, nemohou býti duchovně živí. Rovnají se mrtvým a nemají žádné ceny.
+Prožívat se může přirozeně vždy jen v přesvědčení, nikdy jinak. Avšak přesvědčení vyžaduje úplné pochopení. Pochopení zase silné uvažování a vlastní zkoumání. Nauky se musí odvažovat vlastním cítěním. Z toho samo sebou vyplývá, že slepá víra je úplně falešná. Avšak všechno falešné může vést snadno k záhubě a k sestupu, nikdy však ke vzestupu. Vzestup je totožný s osvobozením se od veškerého tlaku. Pokud ještě někde tíží tlak, nemůže být ani řeči o osvobození nebo vykoupení. Neporozumění //je// však tlak, který se neuvolní dříve, než je odstraněno místo tlaku nebo mezera následkem úplného porozumění.
-Začne-li člověk správně mysleti, klidně a pozorně sledovati všecka dění a logicky řaditi je k sobě, pak dojde sám k přesvědčení, že Bůh ve své dokonalé čistotě v důsledku své vlastní tvůrčí vůle //nemůže k zemi!//
+Slepá víra vždy zůstane totožná s neporozuměním, nemůže proto také být nikdy přesvědčením, tudíž ani žádným osvobozením a nepřináší žádné vykoupení! Lidé, kteří se omezí ve slepé víře, nemohou být duchovně živí. Rovnají se mrtvým a nemají žádnou hodnotu.
-Bezpodmínečná čistota a dokonalost, tedy právě Božské, vylučuje sestup do hmoty. Rozdíl jest tu příliš veliký, než aby bylo vůbec možno bezprostřední spojení, aniž by bylo činěno po právu nutným k tomu přechodům, jak je podmiňují druhy podstaty a látky, nacházející se mezi Božským a hmotou. Avšak činiti po právu těmto přechodům může býti provedeno jen vtělením, jako se to stalo u Syna Božího!
+Začne-li člověk správně myslet a všechny události klidně a pozorně sledovat a logicky k sobě řadit, tak dojde sám od sebe k přesvědčení, že Bůh ve své dokonalé čistotě a podle své vlastní tvůrčí vůle //nemůže k zemi!//
-Protože tento „vešel k Otci“, tedy vrátil se ke svému původu, jest také on opět v Božském a tím právě jest odloučen od pozemského.
+Bezpodmínečná čistota a dokonalost, tedy právě Božství, vylučuje sestup do hmoty. Rozdíl je příliš velký, než aby bylo bezprostřední spojení vůbec možné, aniž by se důkladně vytvořily k tomu nutné přechody, které podmiňují mezi nimi ležící bytostné a hmotné druhy. Avšak vyhovění nutnosti těchto přechodů může nastat jen skrze vtělení, jak se to stalo u Syna Božího!
-Výjimka v tomto směru znamenala by odchylku od tvůrčí Božské vůle a to by opět znamenalo nedostatek dokonalosti.
+Protože „odešel k Otci“, tedy zpět do svého původu, tak je také opět v Božském a je tím tak zcela oddělen od pozemského.
-Dokonalost jest však neodlučitelná od Božství. Tak nezbývá jiná možnost, nežli že i jeho tvůrčí vůle jest dokonalá, což musí býti souznačné s neodchylným. Kdyby lidé byli rovněž dokonalí, mohl a musel by z povahy věci samé jíti každý vždy přesně touže cestou, jako druhý.
+Výjimka v tom by znamenala odbočení tvůrčí Boží vůle a poukazovala by na nedostatek dokonalosti.
-//Jen nedokonalost může připustiti různost!//
+Avšak protože je dokonalost neodlučitelná od Božství, tak nezůstává žádná jiná možnost, než aby byla také tvůrčí vůle dokonalá, což musí být totožné s nemožností odbočení. Kdyby lidé byli rovněž dokonalí, tak by museli a mohli z přirozenosti věcí jít vždy přesně stejnou cestou těch druhých.
-Právě v plnění dokonalých Božích zákonů jest i Synu Božímu po jeho „vejíti k Otci“ vzata i možnost, aby byl osobně ve hmotnosti, čili aby sestoupil k zemi. Není to možné bez vtělení podle zákonů stvoření.
+//Jen nedokonalost může připustit rozdílnost!//
-Z těchto důvodů musí každé Božské uctívání nějaké //hmotné// věci na zemi znamenati přestoupení nejvyšších zákonů Božích. Božská pocta smí býti prokazována jedině živému Bohu. A právě Bůh následkem své Božskosti nemůže býti na zemi.
+Právě v plnění dokonalých Božích zákonů je Synu Božímu po jeho „odchodu k Otci“, jakož i jemu samotnému, odebrána možnost, aby byl osobně ve hmotnosti, tedy aby sestoupil k zemi. Ne bez vtělení podle zákonů stvoření!
-Hrubohmotné tělo Syna Božího muselo rovněž v důsledku dokonalosti Boží v  jeho tvůrčí vůli býti //čistě pozemské.// Nesmí proto býti označováno jako Božské a nesmí se na ně hleděti jako na takové ((Přednáška: [[vzkriseni_pozemskeho_tela_kristova]])).
+Z těchto důvodů musí každé Božské uctívání nějaké //hmotné// věci na zemi být totožné s porušením nejvyššího zákona Božího; protože Božské pocty smějí náležet jen živému Bohu a tento nemůže být právě následkem svého Božství na zemi.
-Všechno, co jest s tím v odporu, dosvědčuje logicky pochybnost o bezpodmínečné //dokonalosti Boží// a musí proto býti nesprávné! To jest nepopíratelné a neklamné měřítko pro pravou víru v Boha.
+Avšak hrubohmotné tělo Syna Božího muselo rovněž opět důsledkem dokonalosti Boží v Jeho tvůrčí vůli být //čistě pozemské,// a nesmí být proto také označováno za Božské nebo na něj tak nahlíženo ((Přednáška: [[vzkriseni_pozemskeho_tela_kristova]])).
-Jinak jest tomu s čistou symbolikou. Každý symbol plní povzbudivě svůj dobrý účel, pokud se na něj opravdu hledí jako na takový. Pohled na symbol napomáhá velmi mnohým lidem k většímu a ucelenějšímu soustředění. U mnohých se při pohledu na symbol jejich náboženství snáze a nezkaleněji upoutají myšlenky na Stvořitele, nechť jest pro ně pochopitelným pod jakýmkoliv jménem. Bylo by tedy nesprávné pochybovati o vysoké hodnotě náboženských obyčejů a symboliky. Nesmí se však při tom nic stupňovati až ke zbožňování a uctívání //předmětů.//
+Všechno, co s tím stojí v rozporu, logicky dosvědčuje pochybnosti o bezpodmínečné //dokonalosti Boží// a musí být tudíž také falešné! To je nezpochybnitelné a neomylné měřítko pro pravou víru v Boha.
-Protože tedy Bůh sám nemůže přijíti na zemi do hrubohmotnosti, přísluší jedině samotnému lidskému duchu, aby stoupal vzhůru cestou k duchovně bytostnému, ve kterém jest jeho původ. A Božské sestoupilo na zemi skrze vtělení, aby //ukázalo tuto cestu.//
+Něco jiného je čistá symbolika. Každý symbol naplňuje povzbudivě svůj dobrý účel, pokud je za //takový// opravdu pokládán; neboť pohled na něj pomáhá velmi mnohým lidem k většímu a ucelenějšímu soustředění. Mnohému tak připadá snazší zaměřit při spatření symbolu svého náboženství svoje myšlenky nezkaleněji na Stvořitele, lhostejno, pod kterým jménem je pro něj srozumitelný. Bylo by proto falešné pochybovat o vysoké hodnotě náboženských zvyků a symboliky, avšak nesmí se jen při tom nic vystupňovat až ke zbožňování a //fyzickému// uctívání předmětů.
-Neboť jedině v Božském jest prasíla, ze které může plynouti živé Slovo. Člověk však nesmí se domýšleti, že Božské zůstalo na zemi proto, aby každý člověk, jakmile v něm vznikne přání, byl ihned zcela zvláštním způsobem přijat na milost. K dosažení milosti jsou zde //železné zákony Boží ve stvoření a jedině jejich bezpodmínečné následování může přinést udělení milosti!// Každý, kdo chce k světlým výšinám, nechť se podle toho řídí!
+Protože samotný Bůh nemůže přijít na zemi do hrubohmotnosti, tak je uloženo člověku samému, aby nastoupil cestu až k duchovně - bytostnému, z něhož pochází. A //tuto cestu ukázat// sestoupilo Božství dolů skrze vtělení, protože v Božství samotném spočívá prasíla, z níž může plynout živé Slovo. Avšak člověk si nesmí představovat, že Božství na zemi zůstalo proto, aby každému člověku, jakmile ho jen napadne, bylo možné ihned udělit milost zcela zvláštním způsobem. K dosažení milosti //jsou neúprosné Boží zákony// ve stvoření, //jedině jejichž bezpodmínečné dodržování může milost přinést!// Kdo chce ke světlým výšinám, nechť se podle toho řídí!
-Nikdo nemá přirovnávati dokonalého Boha k pozemskému králi, který podle svého nedokonalého lidského uvážení může udělovati libovolnou milost podle rozsudků, vyslovených jeho soudci, kteří jsou s ním stejného druhu. //Něco takového není možno v dokonalosti Stvořitele a jeho vůle!//
+Nikdo nemá porovnávat dokonalého Boha s pozemským králem, který ve svém nedokonalém lidském uvažování může udělit libovolnou milost při rozsudcích vyslovených jeho soudci, kteří jsou s ním stejného druhu. //Něco takového není v souladu s dokonalostí Stvořitele a Jeho vůlí tvořící s Ním jednotu!//
-Lidský duch musí si konečně zvykati na myšlenku, že se musí //sám// a to velmi energicky pohnouti, aby se mu dostalo milosti a odpuštění. Aby tak konečně plnil svou povinnost, kterou dosud líně přehlížel. Má se vzchopit a pracovat sám na sobě, nechce-li se vrhati do temnoty zavrženců. Spoléhati se na svého Spasitele, znamená spoléhati se na jeho slova. Učiniti živým skutkem to, co mluvil! //Nic jiného nemůže člověku pomoci!// Prázdná víra není mu nic platná. Věřiti v něho neznamená nic jiného než věřiti jemu. Bez záchrany jest ztracen každý, kdo se s plným úsilím nechopí provazu, daného mu do ruky slovem Syna Božího, aby se po něm vyšplhal vzhůru!
+Lidský duch si má konečně zvykat na myšlenku, že se má //sám// a cele energicky pohnout, aby obdržel milost a odpuštění, a tím konečně plnil své povinnosti, které líně přehlíží. Má se vzchopit a sám na sobě pracovat, pokud nechce klesnout do temnoty zavržených! Spoléhat se na svého Spasitele znamená spoléhat se na jeho slova. Skutkem učinit živým to, co řekl! //Nic jiného nemůže pomoci!// Prázdná víra mu nijak neprospěje. Věřit v něj neznamená nic jiného než věřit jemu. Beznadějně je ztracen každý, kdo se usilovně nenamáhá šplhat po provazu, který mu byl skrze Slovo Syna Božího dán do ruky!
-Chce-li člověk opravdu míti svého Spasitele, musí se konečně již vzchopiti k duchovní činnosti a práci, která nesměřuje jen k pozemským výhodám a požitkům, ale musí usilovati vzhůru k němu. Člověk nesmí náročně očekávat, že Spasitel sestoupí k němu. Cestu tam ukazuje mu Slovo. Bůh neběhá s žebráním za lidstvem, když toto tvoří si o něm falešný obraz, odvrací se od něho a jde nesprávnými cestami. Tak pohodlné to není. Protože u četných lidí zahnízdil se takový nesmyslný názor následkem nesprávného pochopení, bude se muset lidstvo teprve zase učit, aby se svého Boha //bálo.// V neodvratném zvratném působení pohodlné nebo mrtvé víry lidstvo pozná, že Boží vůle stojí pevně ve své dokonalosti a nedá se lámat. Kdo se nevpraví do Božských zákonů, utrpí škodu nebo bude i rozdrcen. Tak musí se konečné státi i těm, kdo holdují takové modloslužbě a prokazují Božskou poctu nebožskému! Člověk musí přijíti k poznání, //že Spasitel na něho čeká, ale nejde si pro něho!//
+Pokud člověk skutečně chce mít svého Spasitele, tak se již musí konečně vzchopit k duchovní čilosti a práci, která nesměřuje jen k pozemským výhodám a požitkům, a musí se snažit vzhůru, k němu. Nesmí troufale očekávat, že on sestoupí k němu dolů. Cestu tam poskytuje mu Slovo. Bůh neběhá žebravě k lidstvu, když si toto vytvoří o Něm falešný obraz, a tím se od Něj odvrací a jde falešnými cestami. Tak pohodlné to není. Avšak protože takovýto nesmyslný názor u mnohých lidí skrze falešné pochopení zdomácněl, bude se muset lidstvo nejprve opět učit //obávat// se svého Boha, přičemž pozná v nevyhnutelném vzájemném působení pohodlné nebo mrtvé víry, že Jeho vůle stojí pevně v dokonalosti a nenechá se ohnout. Kdo se nevřadí do Božích zákonů, bude poškozen nebo zcela zničen, jak se to nakonec musí stát také těm, kteří holdují takovéto modloslužbě a prokazují Božskou poctu tomu, co není Božské! Člověk musí dospět k poznání: //Spasitel na něj čeká, avšak nejde si pro něj!//
-Víra či správněji řečeno blud, ve kterém žije dnes většina lidstva, //musela zklamati.// Musí dokonce vésti do tísně a zkázy, //protože tato víra jest mrtva// a nemá v sobě pravého života.
+Víra, nebo lépe řečeno blud, který dnes v sobě nese největší část lidstva, //musel zklamat,// a dokonce vést do nouze a do zkázy, //protože je mrtvý// a nechová v sobě žádný život!
-Jako Kristus očistil kdysi chrám od penězoměnců, //tak// musí býti lidé teprve vybičováni ze vší lenosti svého myšlení a cítění vůči svému Bohu! Kdo nechce jinak, nechť spí klidně dál a nechť se pohodlně rozvaluje na měkké podušce sebeklamu, že věří správně, když co nejméně myslí a že hloubání jest nakonec hříšné. Jeho probuzení bude strašlivé! Jest mu blíže než tuší! Bude mu pak naměřeno podle jeho lenosti!
+Jako Kristus kdysi očistil chrám od směnárníků, //tak// musí být nejdříve lidé vybičováni z veškeré lenosti svého myšlení a cítění vůči svému Bohu! Nechť klidně dál spí ten, kdo nechce jinak, a rozvaluje se pohodlně na měkké podušce sebeklamu, že věří správně, když málo přemýšlí, a že hloubání je nakonec hříšné. Strašné bude jeho probuzení, které mu je blíže, než tuší. Bude mu pak naměřeno podle jeho lenosti!
-Jak může očekávati člověk, který věří v Boha, a který přemýšlel o jeho podstatě a velikosti a přece ví, jak dokonalá vůle Boží spočívá ve stvoření jakožto pracující zákony přírodní, že mu jeho hříchy mohou býti odpuštěny nějakým uloženým pokáním úplně proti těmto Božským zákonům nezbytného zvratného působení! Ani Stvořiteli by to nebylo možné! Vždyť tvůrčí a vývojové zákony vzešlé z  jeho //dokonalosti,// nesou v sobě ve svém působení jedině a dokonale a samočinně odměnu nebo trest v dozrávání a sklizni dobrého nebo zlého, co lidský duch zasel. A to v nezměnitelné spravedlnosti.
+Jak může člověk, který věří v Boha, o Jehož podstatě a velikosti přemýšlel, a který především ví, jak dokonalá je Boží vůle spočívající ve stvoření jakožto pracující přírodní zákony, očekávat, že mu mohou být zcela proti těmto Božím zákonům bezpodmínečného vzájemného působení odpuštěny jeho viny skrze nějaké uložené pokání. Samotnému Stvořiteli by to nebylo možné; neboť z Jeho //dokonalosti// vzniklé zákony stvoření a vývoje nesou v sobě, ve svých účincích, jedinou a dokonale samočinně působící odměnu nebo trest skrze zrání a sklizeň dobrého nebo špatného osiva lidského ducha v nezměnitelné spravedlnosti.
-Cokoliv Bůh chce, každý z jeho nových činů vůle, musí vždy znovu chovati v sobě dokonalost. Nemůže proto také přinésti nejmenší úchylky od dřívějších činů vůle, ale musí s nimi v každém směru souhlasiti. V dokonalosti Boží musí se všechno, vůbec všechno, ubírati vždy stejnými drahami. Každé bezprostřední odpuštění hříchů jiným způsobem než plněním Božských zákonů jest tedy nemožnou věcí. Tyto zákony jsou ve stvoření a každý lidský duch na své cestě musí se jim nezbytně podrobiti, chce-li se dostati do království Božího.
+Cokoliv Bůh také chce, každý Jeho nový akt vůle musí v sobě nést stále znovu dokonalost, a nemůže tudíž také přinést tu nejmenší odchylku od dřívějších aktů vůle, nýbrž s nimi musí souhlasit ve všech směrech. Všechno, ale vůbec všechno musí jít vlivem dokonalosti Boží stále znovu stejnými cestami. Jiné odpuštění než skrze plnění Božích zákonů, které spočívají ve stvoření, skrze nějž musí každý lidský duch na své cestě projít, pokud se chce dostat do říše Boží, je tedy věcí nemožnou, a tudíž i také každé bezprostřední odpuštění.
-Jak může člověk při trošce přemýšlení očekávati nějaké úchylky? Vždyť by to bylo vyslovené zmenšování jeho dokonalého Boha! Když Kristus za svého pozemského života řekl tomu či onomu člověku: „Odpouštějí se tobě hříchové tvoji,“ bylo to zcela správné. Neboť ve vážné prosbě a pevné víře jest záruka, že dotyčný člověk bude v budoucnosti podle učení Kristova žíti. Tím //musel// dosíci odpuštění hříchů, protože zaujal správné postavení vůči Božským zákonům ve stvoření a nejednal již proti nim.
+Jak může člověk při určitém přemýšlení očekávat nějaké odchylky? Bylo by to přece vyslovené zmenšování jeho dokonalého Boha! Když Kristus ve svém pozemském životě řekl tomu či onomu: „Tvoje viny jsou ti odpuštěny“, tak to bylo zcela správné; neboť ve vážné prosbě a pevné víře je záruka, že dotyčný člověk bude v budoucnu žít podle učení Krista, a tím //musí// dosáhnout odpuštění viny, protože se tím správně vřadil do Božích zákonů stvoření a již více nejedná proti nim.
-Ukládá-li některý člověk podle vlastního úsudku pokání druhému a pak prohlásí, že tím jsou odčiněny jeho hříchy, klame tím buď vědomě, nebo nevědomě sebe i toho, kdo u něho pomoci hledá! Nadnáší se tak bez výčitek svědomí daleko nad Božství.
+Jestliže člověk ukládá někomu jinému pokání podle svého uvážení, aby pak jeho viny prohlásil za vyřízené, tak tím klame sebe a také toho, kdo u něj hledá pomoc, lhostejno, zda vědomě nebo nevědomě, a tím se bez rozpaků staví daleko nad samotné Božství!
-Kdyby jen lidé chtěli konečně svého Boha bráti //přirozeněji!// Toho, jehož činy vůle vytvořily živou přírodu! Ale takto v bludu své slepé víry činí z něho pouhý přelud. A on přece jest největší skutečností a ne přeludem. Právě v té přirozené dokonalosti nebo dokonalé přirozenosti, jako prazdroj všeho bytí, jako východisko všeho živého, jest Boží velikost tak mocná a pro lidského ducha tak nepochopitelná! Ale mnohá učení jsou často násilně tak překroucena a zapletena, že se člověku zbytečně ztěžuje, ba někdy i zcela znemožňuje každá čistá víra, protože při tom nutně postrádá každé přirozenosti. A jaké neuvěřitelné odpory chovají v sobě mnohé nauky!
+Kdyby však lidé chtěli brát svého Boha konečně //přirozeněji!// Toho, Jehož akt vůle nejprve vytvořil živou přírodu. Takto si však dělají ve slepé víře jen přelud z Něj, který přece není nijak menší, než kým jest. Právě v přirozené dokonalosti nebo dokonalé přirozenosti jakožto prapůvodu všeho bytí, jakožto východisku všeho živoucího je Boží velikost tak mocná a pro lidské duchy nepochopitelná. Avšak ve větách mnohých učení spočívá často násilné překrucování a zmatek, čímž je člověku jakákoliv čistá víra zbytečně ztížena a mnohdy zcela znemožněna, protože při tom musí postrádat jakoukoliv přirozenost. A kolik neuvěřitelných rozporů skrývají mnohá učení!
-Naříklad mají za základní myšlenku všemoudrost a dokonalost vůle a z ní vyplývajícího slova Božího! Avšak v tom musí býti přirozeně //nezměnitelnost,// která se neuchyluje ani o vlásek. Jinak nelze si mysleti dokonalost. Jednání mnohých nositelů náboženství ukazuje však //pochybnosti// o vlastním učení, protože jsou často v přímém odporu s tímto učením a svými skutky zřejmě zapírají jeho základy! Například zpověď a ukládání pokání, obchod odpustky prostřednictvím peněz, modlitby, které mají přinésti bezprostřední odpuštění hříchů a jiné podobné zvyky jsou při klidném uvážení popřením Božské vůle, spočívající v  zákonech stvoření. Kdo v myšlenkách nedělá skoky do něčeho, co se vznáší bez opory, nemůže v takovém jednání nalézati nic jiného, než nezbytné snižování dokonalosti Boží.
+Často v sobě například nesou jako základní myšlenku všemoudrost a dokonalost vůle a z ní vycházející Slovo Boží! V tom však musí spočívat přirozeně také ani o vlas neposunutelná //nezměnitelnost,// protože dokonalost není jinak myslitelná. Jednání mnohých nositelů náboženství však ukazuje //pochybnosti// o vlastním učení, protože s nimi stojí v bezprostředním rozporu a jejich základy svými skutky zjevně odmítají! Například zpověď s následným pokáním, obchod s odpustky za peníze nebo modlitby, které mají mít za následek okamžité odpuštění viny, a jiné tyto podobné zvyklosti jsou přece při klidném uvažování popřením Boží vůle spočívající v zákonech stvoření. Kdo neskáče v myšlenkách do něčeho, co se kolísavě vznáší, nemůže v tom najít nic jiného než bezpodmínečné snižování dokonalosti Boží.
-Jest zcela přirozeno, že tento bludný předpoklad lidí, že mohou poskytovati odpuštění hříchů a podobné útoky na dokonalost Božské vůle, vedly nutně ke hrubým výstřelkům. Jak dlouho potrvá ještě pošetilost domněnky, že jest možno prováděti tak nečistý obchod se spravedlivým Bohem a jeho nezměnitelnou vůlí?
+Je zcela přirozené, že tento lidsky mylný předpoklad možnosti nabízení odpuštění hříchů a jiné podobné útoky proti dokonalosti Boží vůle musí vést k hrubým nešvarům. Jak dlouho ještě potrvá tato pošetilost, která se domnívá, že může takto špinavě obchodovat se spravedlivým Bohem a Jeho nezměnitelnou vůlí!
-Když Ježíš, jakožto Syn Boží, řekl kdysi svým učedníkům: //„Komu odpustíte hříchy, tomu budou odpuštěny,“// netýkalo se to oprávnění ke všeobecnému a libovolnému jednání.
+Jestliže Ježíš jakožto Syn Boží řekl kdysi svým učedníkům: //„Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny“,// tak se to nevztahovalo na všeobecné a svévolné oprávnění takto jednat.
-To by přece bývalo totožným s převracením Božské vůle v nezměnitelné síle zvratných působení, která v sobě chovají odměnu i trest v neúplatné, živé a účinné, tedy Božské a tím i dokonalé spravedlnosti. Bylo by to připuštění porušování zákonů.
+To by přece bylo totožné s převracením Boží vůle v neposunutelné síle vzájemného působení, které v sobě nese odměnu a trest v neúplatné, tedy Boží a tím dokonalé a živě působící spravedlnosti. Bylo by to připuštění jejího podlomení.
-To by nebyl Ježíš mohl činiti nikdy. A on toho také neučinil! Vždyť on přišel, aby zákony „naplnil“ a ne aby je rušil!
+To by Ježíš nemohl nikdy udělat a také neudělal, neboť přišel zákony „naplnit“, a ne rušit!
-Ježíš mínil těmito slovy zákonitý a ve vůli Stvořitele spočívající děj, že člověk může druhému člověku odpustiti //to, co mu tento osobně učinil// zlého! Jako postižený má právo a také moc toto odpustiti. Jeho upřímným odpuštěním ulamuje se předem hrot a ubírá se síla karmě, která se ve zvratném působení pro druhého nezbytně vyvíjí. V tomto živém ději jest současně i skutečné odpuštění.
+Těmito slovy měl na mysli zákonitý děj spočívající ve vůli Stvořitele, že člověk může jinému člověku odpustit //to,// co //zlého mu tento osobně// učinil! Jako postižený má právo a také moc k odpuštění; neboť jeho upřímným prominutím ulamuje se předem hrot a ubírá síla karmě jinak bezpodmínečně vznikající ve vzájemném působení a v takovémto živoucím ději spočívá současně i skutečné odpuštění.
-Toto odpuštění může však vycházeti //jen// od postižené osoby samotné oproti původci nebo pachateli. Ne jinak. Proto jest tolik požehnání a osvobození v osobním odpuštění, jakmile je to upřímně míněno a procítěno.
+To však může také vycházet //jen// od dotčené osoby samotné, vůči původci nebo pachateli, jinak ne. Proto v osobním odpuštění spočívá tak mnoho požehnání a osvobození, jakmile je upřímně myšleno a cítěno.
-Kdo není účasten přímo, ten jest povahou věci samé vyjmut z přediva zvratného působení a nemůže proto do něho živě, tedy působivě zasahovat. Neboť není připojen. V takových případech jest mu možná jen //přímluva.// Ale i účinek této přímluvy zůstává závislým na duševním stavu těch, kdo jsou zapleteni do věci bezprostředně. On sám musí zůstati stranou a nemůže proto přivoditi odpuštění. //Toto odpuštění jest jen ve vůli Boží,// která se projevuje v zákonech spravedlivého zvratného působení. Sám Bůh by proti nim nikdy nejednal, protože jsou z jeho vůle, která jest od počátku dokonalá.
+Kdo není bezprostředním podílníkem, je z vláken vzájemného působení z přirozenosti věcí vyloučen a také není schopen živě, tedy účinně zasáhnout, protože není zapojen. V takovýchto případech je mu možná jen //přímluva,// jejíž účinky však závisí od duševního stavu těch, kteří jsou do příslušných věcí bezprostředně zapleteni. On sám však musí zůstat mimo to, a nemůže proto přinést také odpuštění. //To spočívá jedině ve vůli Boha,// která se ukazuje v zákonech spravedlivého vzájemného působení, proti nimž by On sám nemohl nikdy jednat, protože jsou z Jeho vůle od počátku dokonalé.
-Jest to spravedlnost Boží, že cokoliv se děje nebo stalo, //může vždy odpustiti jen poškozený,// jak zde na zemi, tak i později v jemnohmotném světě. Jinak musí tíha zvratného působení dopadnouti na původce a jejím vyčerpáním jest pak ovšem vina odpykána. Toto vyčerpání přivodí pak současně nějakým způsobem, který jest ve spojení s tímto vyčerpáním, nebo s postiženou osobou, také odpuštění pachateli. Jinak to není možno, protože by spojovací nitky zůstaly nerozuzleny. To jest výhodou nejen pro pachatele a původce, nýbrž i pro postiženého. Vždyť postižený bez svolení k odpuštění stejně by nemohl úplně vejíti do Světla. Jeho neúprosnost by ho od toho zdržovala.
+Ve spravedlnosti Boží spočívá, že cokoliv se stalo nebo se děje, //může odpustit jen poškozený,// na zemi nebo později v jemnohmotném světě, jinak musí původce zasáhnout tíže vzájemného působení, s jehož účinky je však potom vina odstraněna. Avšak tento účinek přinese pak současně s sebou také odpuštění postiženého, nějakým způsobem, který je do účinku zapleten nebo postižený s ním. Protože však spojovací vlákna zůstávají tak dlouho nerozuzlena, není to jinak možné. To není výhodou jen pro původce, nýbrž i pro postiženého, protože ten by bez poskytnutí odpuštění stejně tak nemohl zcela dojít ke Světlu. Neúprosnost by ho od toho zdržovala.
-Žádný člověk nemůže tedy odpouštěti cizí hříchy, při kterých není osobně postižený. Zákon zvratného působení zůstal by tím neovlivněn vůči všemu, co není s ním spleteno živou nití. Takovou živou nit může vytvořiti jen bezprostřední dotčenost. Jedině polepšení jest živou cestou k odpuštění ((Přednáška: [[osud]])).
+Tak není nikdo schopen odpustit cizí vinu, při které není osobně postiženým. Zákon vzájemného působení by zůstal neovlivněn vůči všemu, co není s ním propleteno živým vláknem, které může mít za následek jen bezprostřední postižení samotné. Polepšení je jedinou živou cestou k odpuštění! ((Přednáška: [[osud]]))
-„Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, nebudeš míti jiných bohů mimo mne!“ Toto přikázání mělo by býti plamenným písmem vryto do každého lidského ducha, jako přirozená ochrana proti každé modloslužbě!
+„Já jsem Pán, tvůj Bůh, nebudeš mít jiné bohy vedle mě!“ by mělo zůstat vypáleno plamenným písmem v každém lidském duchu jako přirozená ochrana proti jakémukoliv modlářství!
-Kdo skutečně uznává Boha v jeho velikosti, ten musí pociťovati všechny úchylné činy jako rouhání.
+Kdo skutečně uznává Boha v Jeho velikosti, musí pociťovat všechny úchylné činy jako rouhání.
-Člověk může a má jíti ke knězi pro //poučení,// jestliže tento jest schopen mu je skutečně dáti. Když však někdo nějakým činem nebo nesprávným myšlením chce snížiti dokonalost Boží, má se od takového člověka odvrátit. Neboť //sluha// Boží není zároveň Boží //zplnomocněnec,// který by mohl míti právo něco žádati nebo povolovati jeho jménem.
+Člověk může a má jít ke knězi, aby dostal //poučení,// pokud je tento schopný k tomu, je skutečně dát. Když však někdo žádá snižování dokonalosti Boží nějakým jednáním nebo falešným smýšlením, tak se má od něj odvrátit; neboť //služebník// Boží není současně Božím //zplnomocněncem,// který by mohl mít právo něco žádat nebo povolovat v Jeho jménu.
-Také pro to jest zcela přirozené a prosté vysvětlení, které bez okolků ukazuje správnou cestu.
+Také v tom je zcela přirozené a jednoduché vysvětlení, které bez okolků ukazuje správnou cestu.
-//Zplnomocněncem Boha nemůže býti ze samotné povahy věci, vůbec žádný člověk, leč že by přicházel bezprostředně z Božského, tedy sám v sobě měl Božské! Jen v tom může, spočívati plná moc.//
+//Zplnomocněnec Boha nemůže být z přirozenosti věcí vůbec žádný člověk, ledaže by přicházel bezprostředně z Božství, tedy sám nesl Božství v sobě! Jedině v tom může spočívat plná moc.//
-Poněvadž však člověk není Božský, není také možno, aby mohl býti zplnomocněncem nebo zástupcem Boha. Moc Boží nemůže se přenésti na žádného člověka, //protože Božská moc spočívá jedině v //Božství samotném!
+Avšak protože člověk není Božský, tak je také nemožná taková věc, aby mohl být zplnomocněncem nebo zástupcem Boha. Moc Boží nemůže být svěřena žádnému člověku, //protože Boží moc spočívá jedině// v Božství samotném!
-Tento logický fakt vylučuje úplně a také samočinně ve své bezpodmínečné prostotě každou //lidskou volbu// pozemského místodržitele Boha, nebo //volbu nějakého Krista.// Každému takovému pokusu musí býti proto vtištěna pečeť nemožnosti.
+Tato logická skutečnost samočinně a úplně vylučuje ve své bezpodmínečné jednoduchosti také každou //lidskou volbu// nějakého pozemského místodržitele Boha nebo //vyhlášení nějakého Krista.// Jakémukoliv pokusu o to musí být z tohoto důvodu vtisknuta pečeť nemožnosti.
-V těchto věcech nemůže proto přijíti v úvahu ani volba, ani vyvolení prostřednictvím lidí, nýbrž jen //přímé poslání// od Boha samotného!
+V takovýchto věcech tudíž nemůže přicházet v úvahu ani zvolení, ani vyhlášení člověkem, nýbrž jen //bezprostřední vyslání// od samotného Boha!
-Názory lidí nemohou zde býti rozhodující. Po //všem,// co se dosud stalo, byly naopak //vždy daleko, od skutečnosti// a nebyly ve shodě s Boží vůlí. Pro myslící lidi je nepochopitelno, s jak chorobným vyvyšováním lidé se vždy snaží převyšovati svou vlastní hodnotu. Ti lidé, kteří ve své nejvyšší duchovní dokonalosti mohou dosáhnouti právě jen //nejnižší// stupeň vědomého ve věčném duchovně bytostném. Při tom právě v dnešní době veliký počet pozemšťanů se ve svém cítění, myšlení a úsilí kromě velikého rozumu velmi málo liší od nejvýše vyvinutých zvířat.
+Lidské názory nemají při tom žádný vliv. Ty byly naopak po //všech// dosavadních událostech //vždy daleko od skutečnosti// a nestály ve shodě s Boží vůlí. Pro myslící lidi je nepochopitelné, s jak chorobným vyvyšováním se lidé pokoušejí stále znovu přesahovat svou vlastní hodnotu. Oni, kteří ve svém nejvyšším duchovním zdokonalení mohou dosáhnout právě jen //nejnižší// stupeň vědomého ve věčně duchovně - bytostném! Přitom se právě dnes velký počet pozemských lidí ve svém myšlení, cítění a snažení jen velmi málo liší od nejvýše vyvinutých zvířat, kromě velkého rozumu.
-Jako hmyz se hemží a lezou horlivě jeden přes druhého, jakoby platilo, že v horlivé honbě a štvanici možno dosáhnouti nejvyššího cíle. Jakmile se však na jejich cíle podíváme blíže a pozorněji, ukazuje se velmi záhy prázdnota a nicotnost horečného pachtění, které vskutku není hodno takové horlivosti. A z chaosu tohoto hemžení vynořuje se bláhové vypínání, že jest, možno voliti, uznati nebo i odmítnouti Vyslance Božího. V tom by bylo odsouzení toho, čeho nemohou býti nikdy schopni pochopiti, jestliže tento vysoko stojící sám se k nim neskloní, aby mu porozuměli. Všechno se dnes odvolává na vědu, rozum a logiku a přitom se přijímají nejhrubší nesmysly, kterých jest tolik v proudění doby.
+Jako hmyz hemží se a lezou usilovně jeden přes druhého, jako by platilo, že v horlivé honbě a štvanici lze dosáhnout nejvyššího cíle. Avšak jakmile se jejich cíl blíže a podrobně pozoruje, velmi brzy se ukazuje prázdnota a nicotnost horečného úsilí, které skutečně není hodno takovéto horlivosti. A z chaosu tohoto hemžení pozvedá se šílená pýcha, že je možné Božího vyslance volit, uznat za pravého nebo ho odmítnout. V tom by přece spočívalo posuzování toho, co nemohou být schopni nikdy pochopit, pokud se tento výše stojící k nim neskloní, aby se učinil srozumitelným. Nyní se všechno odvolává na vědu, rozum a logiku, a přitom se přijímají nejhrubší nesmyslnosti, které spočívají v tak mnohých proudech této doby.
-Pro tisíce lidí není hodno šířiti o tom slov. Jsou tak zaujati svým věděním, že ztratili veškerou schopnost o něčem prostě a jednoduše přemýšleti. Tato slova platí jen těm, kdo si ještě mohli zachovat tolik přirozenosti, že mohou rozvinouti vlastní zdravou schopnost úsudku, jakmile se jim dá k tomu vodítko. Platí pro ty, kteří se nepřikloňují slepě jednou k tomu, podruhé k onomu módnímu proudu, aby právě tak rychle zase odpadli při první vyslovené pochybnosti nevědomců.
+Pro tisíce lidí nemá význam ztrácet o tom slov. Jsou tak zabráni do svých vědomostí, že ztratili veškerou schopnost prostě a jednoduše o něčem přemýšlet. Ta platí jen těm, kteří si mohli zachovat tolik přirozenosti, že rozvíjejí vlastní zdravou schopnost úsudku, jakmile je jim k tomu poskytnuto vodítko. Kteří se slepě nepřiklání jednou k tomu a po druhé k onomu módnímu proudu, aby pak při prvních vyjádřených pochybnostech těch, co jsou nevědomí, zase stejně tak rychle odpadli.
-Není třeba mnoho námahy k tomu, aby se při klidném přemýšlení došlo k poznání, že z jednoho bytostného druhu nemůže vzejíti jiný, který nemá s prvním nic společného. K tomu stačí nejprostší znalosti přírodních věd. Protože však výběžky přírodních zákonů ve světě hrubohmotném přicházejí z živého prazdroje, z Boha, tu jest jasno, že tyto přírodní zákony lze nutně najíti ve stejné neochvějné logice a strohosti i na další cestě k němu.
+Není třeba se přece mnoho namáhat, aby se při klidném přemýšlení došlo k poznání, že z podstaty druhu nemůže povstat jiný druh, který nemá s prvním nic společného. K takovémuto poznání stačí nejprostší znalosti přírodní vědy. Protože však výběžky přírodních zákonů v hrubohmotném světě přichází z živoucího prapůvodu, z Boha, tak je jasné, že ve stejně neochvějné logice a přísnosti musí být k nalezení také na dalších cestách k Němu, dokonce ještě čistší a jasnější, čím blíže jsou východisku.
-Jsou dokonce ještě čistší a jasnější, čím jsou blíže východisku.
+Stejně tak jako nemůže být do zvířete na zemi vsazen duch člověka, tak aby se tím mohlo živé zvíře stát člověkem, právě tak nemůže být do člověka vsazeno Božské. Nikdy se nemůže vyvinout něco jiného než to, co s sebou přináší //původ.// Původ sice ve vývoji připouští formování a seskupování rozličných druhů, jak je možné zjistit roubováním stromů nebo při křížení, avšak právě ty nejpodivuhodnější výsledky musí zůstat v rámci základních látek daných původem.
-Tak jako nemůže býti do zvířete na zemi vštípen duch člověka, aby se tím živé zvíře mohlo státi člověkem, právě tak nemůže býti do člověka vštípeno Božské. Nikdy nemůže se vyvinouti nic jiného než to, co s sebou přináší //původ.// Původ připouští sice ve vývoji různé druhy a složení tvarů, jak možno vyzkoušeti při roubování stromů a směšování při plozeni, avšak i ty nejúžasnější výsledky zůstávají nutně vždy v rámci základních látek, které byly dány původem.
+Směšování mezi pozemským člověkem a zvířetem se může odehrávat výlučně v mezích //hrubohmotných// těl, protože mají svůj původ ve stejné hmotnosti. Vnitřní původ člověka a zvířete je však nepřeklenutelný ((Přednáška: [[rozdil_v_puvodu_mezi_clovekem_a_zviretem]])).
-Smísení mezi pozemským člověkem a zvířetem může se udržeti jedině v mezích //hrubohmotných// těl, protože tato těla mají svůj původ ve stejné hmotnosti. Vnitřní původ člověka a zvířete jest nepřeklenutelný ((Přednáška: [[rozdil_v_puvodu_mezi_clovekem_a_zviretem]])).
+Je nemožné vnést dovnitř druhu nebo z něj vynést ven něco, co stojí //nad// jeho vlastním původem, co v něm tedy nebylo obsaženo, jak tomu je u rozdílu mezi //duchovním// původem člověka a Božstvím ((Přednáška: [[duch]])).
-Není možno vyvoditi nebo přivoditi něco, co //převyšuje// vlastní původ, co tedy v původu nebylo obsaženo. Tak jest tomu při rozdílu mezi //duchovním// původem člověka a mezi Božským ((Přednáška: [[duch]])).
+Kristus jakožto Syn Boží přišel z Božsky - bezbytostného; nesl v sobě Božství ze svého původu. Avšak i jemu by bylo nemožné přenést toto živoucí Božství na jiného člověka, který může pocházet jen z duchovně - bytostného. Tudíž také nemohl nikoho //zplnomocnit// k úkonům, které poskytuje jedině Božství, jako například odpouštění hříchů. To může nastat //jen// v účinku přesně a samočinně se odvažujícího vzájemného působení, které je základem //Boží// vůle spočívající ve stvoření, v níž samočinně žije nezměnitelná spravedlnost Stvořitele, v dokonalosti, která je lidským duchům nepochopitelná.
-Kristus jako Syn Boží přišel z Božsky bezbytostného a nesl v sobě Božské ze svého původu. Ale i jemu bylo by bývalo nemožným přenésti toto živoucí Božské na nějakého člověka, který může pocházeti jen z duchovně bytostného. Proto také nemohl nikoho //zplnomocniti,// k jednání, které přísluší jedině //Božskému,// jako například odpouštění hříchů. Toto odpouštění může nastati jen ve vyčerpání a rozuzlení zvratného působení, které samo přesně se vyvažuje v základech //Božské// vůle, která tkví ve stvoření. V této Božské vůli žije samočinně nezměnitelná spravedlnost Stvořitele v dokonalosti, která jest lidskému duchu nepochopitelná.
+Plná moc Syna Božího udělená lidem se mohla vztahovat tedy výlučně na takové věci, které odpovídajíce původu lidských duchů jsou lidské, nikdy ne Božské!
-Plná moc Syna Božího udělená lidem mohla se vztahovati jen na takové věci, které přiměřeně lidskému duchu jsou lidské. Nikdy nemohla se vztahovati na Božské.
+Samozřejmě lze také původ člověka nakonec logickým způsobem odvodit od Boha, avšak //nespočívá v samotném Bohu,// nýbrž //mimo// Božství, a proto člověk pochází z Boha jen //nepřímo. V tom je velký rozdíl.//
-Samozřejmě jest možno logicky i původ člověka nakonec vztahovati na Boha. Ale tento původ //není v Bohu samotném,// nýbrž //mimo// Božské, proto pochází člověk z Boha jen //nepřímo. V tom jest ten velký rozdíl!//
+Plná moc, která například patří k úřadu místodržitele, by mohla spočívat //samočinně jen// ve stejném //bezprostředním// původu. To může být komukoliv lehce srozumitelné, protože zplnomocněnec musí mít veškeré schopnosti zplnomocnitele; aby mohl působit na jeho místě v nějaké úloze nebo úřadě. Zplnomocněný by proto musel přicházet bezprostředně z Božsky - bezbytostného, jak tomu bylo u Krista.
-Plná moc, která patří například k úřadu místodržitele, mohla by spočívati samočinně //jen// ve stejném, bezprostředním původu. To může býti každému lehce pochopitelno, protože zplnomocněnec musí míti veškeré schopnosti toho, kdo plnou moc uděluje, aby mohl působiti na jeho místě v činnosti nebo v úřadě. Zplnomocněnec musel by proto vycházeti bezprostředně z Božsky bezbytostného, jako byl Kristus.
+Podniká-li to přesto nějaký člověk, i když v dobré víře, tak vyplývá opět z přirozené podstaty věci to, že jeho ustanovení nemůže mít žádnou rozsáhlejší působnost a žádný život než //čistě pozemské.// Avšak ti, kteří v něm vidí více, následují tím omyl, který se jim jako takový objasní teprve po odloučení, a celý jejich pozemský čas pro vzestup zůstává ztracen. Jsou to zbloudilé ovce, které následují falešného pastýře.
-Podniká-li to přece některý člověk a považuje se za místodržitele třeba i v dobré víře, následuje opět z povahy věci samé, že jeho určení nemůže míti jiného života a dalekosáhlejší platnosti než //čistě pozemské.// Ti lidé, kteří v něm vidí více, jdou proto za bludem, který se jim jako takový ujasní teprve po smrti. Následkem tohoto bludu ztrácejí celý svůj pozemský čas ke vzestupu. Jsou to zbloudilé ovce, které jdou za falešným pastýřem.
+Stejně jako tento nejvyšší zákon: „Já jsem Pán, tvůj Bůh, nebudeš mít jiné bohy vedle mě“, se v nepochopení velmi často přestupují a nedodržují také jiné zákony.
-Právě tak jako tento nejvyšší zákon: „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, nebudeš míti jiných bohů mimo mne,“ se v nepochopení přestupují a nezachovávají i jiné zákony.
+A přece nejsou přikázání ve skutečnosti ničím jiným než vysvětlením Boží vůle, která ve stvoření spočívá od počátku a kterou nelze obcházet ani o vlásek.
-A přece nejsou všechna přikázání ve skutečnosti nic jiného, než vyjádření Božské vůle, která od počátku spočívá ve stvoření a nemůže býti obcházena ani o vlásek.
+Jak pošetilou je po této úvaze zásada tak mnohých lidí, která je v rozporu s jakoukoliv Boží myšlenkou, se vší dokonalostí, že //„účel světí prostředky“!// Jaký šílený zmatek by asi musel být v zákonech Boží vůle, pokud by takto mohly být posunovány. Kdo si může učinit také alespoň malou představu o dokonalosti, tomu nezbude nic jiného, než takovouto nemožnost ihned odmítnout. Jakmile se člověk snaží si zformovat //pravý// obraz o Boží //dokonalosti,// tak mu to může sloužit jako hlavní opora ke snazšímu chápání všech věcí ve stvoření! Mít vědění o Boží //dokonalosti// a mít ji stále na zřeteli je klíčem k pochopení Božího //díla,// k němuž náleží také člověk samotný.
-Jak pošetilou v důsledku této úvahy jeví se zásada mnohých lidí, která se příčí každé Božské myšlence, každé dokonalosti. Zásada, že „účel světí prostředky“! Jaký šílený zmatek musel by to býti v zákonech Božské vůle, kdyby takto mohly býti přesmykovány! Kdo si dovede učiniti jen malý pojem o dokonalosti, tomu nezbývá nic jiného než předem odmítnouti takové nemožnosti. Jakmile se člověk pokusí utvořiti si //pravý obraz o dokonalosti Boží,// bude mu to moci sloužiti jako vodítko k lehčímu pochopení všech věcí ve stvoření! Známe-li a máme na zřeteli //dokonalost// Boží, máme klíč k pochopení //díla// Božího, k němuž patří i sám člověk.
+Pak pozná nutící sílu a vážnou výstrahu slov: „Bůh se nenechá posmívat!“ Jinými slovy: Jeho zákony se naplňují nebo projevují nezměnitelně. On ponechává běžet soukolí tak, jak to ustanovil na počátku stvoření. Človíček na tom nic nezmění. Snaží-li se o to, tak může nanejvýš dosáhnout toho, že všichni ti, kteří ho slepě následovali, s ním budou roztrháni. Nijak mu neprospěje, pokud tomu //věří// jinak.
-Pak pozná, člověk donucovací sílu a vážnou výstrahu slov: „Bůh nesmí býti posmíván!“ Jinými slovy: „Jeho zákony se naplňují a nezměnitelně se projevují. Bůh ponechává koloběh tak, jak ho ustanovil při stvoření. Človíček na tom nic nezmění. Pokouší-li se o to, může nanejvýš docíliti toho, že všichni ti, kdo jdou slepě za ním, budou strženi s ním. Není mu nic platno, //věří-li// tomu jinak.
+Požehnání může vzejít jen tomu, kdo se úplně a zcela vřadí do vůle Boží, která nese stvoření ve svých přírodních zákonech. Toho je však schopen jen ten, kdo je správně zná.
-Požehnání může vzejíti jen tomu, kdo se hrdě a zcela odevzdá do vůle Boží, která nese stvoření ve svých přírodních zákonech. Ale to může jen ten, kdo je správně zná.
+Učení, která vyžadují //slepou// víru, jsou mrtvá, a proto se musí jako přinášející škodu zavrhnout; jen ta, které skrze Krista volají //k oživení,// to znamená k zamyšlení a zkoumání, aby ze skutečného pochopení mohlo vyrůst přesvědčení, přinášejí osvobození a spásu!
-Nauky, které hlásají //slepou// víru, nutno zavrhnouti jako mrtvé a proto škodlivé. Jen takové nauky, které skrze Krista volají k //oživení,// to jest k uvažování a zkoumání, aby ze skutečného pochopení mohlo vyrůsti přesvědčení, přinášejí osvobození a spásu.
+Jen nejzavrženíhodnější bezmyšlenkovitost se může domnívat, že účel bytí člověka spočívá především v honbě za uspokojováním tělesných potřeb a požitků, aby se nakonec skrze nějakou vnější formu a hezká slova nechal v klidu zbavit jakékoliv viny a následků své hnijící nedbalosti v pozemském životě. Cesta pozemským životem a krok na onen svět v okamžiku smrti není jako všední jízda, pro kterou je jen třeba na poslední chvíli zakoupit jízdenku.
-Jen nejzavržitelnější bezmyšlenkovitost může se domnívati, že účel lidského života jest hlavně v honbě za získáváním tělesných potřeb a požitků, aby na konec nechal se člověk nějakou zevní formou a krásnými slovy pěkně v klidu osvoboditi od každé viny a následků svých nedbalostí v pozemském životě. Cesta pozemským životem a krok do záhrobí ve smrti není pouze všední jízdou, na kterou jest, možno koupiti si jízdenku v poslední chvíli.
+Takovou vírou člověk //zdvojnásobuje// svou vinu! Neboť jakákoliv pochybnost o neúplatné spravedlnosti dokonalého Boha //je rouháním!// Avšak víra v libovolné a snadné odpuštění hříchů //je// zřejmým svědectvím o //pochybnosti// o neúplatné spravedlnosti Boha a Jeho zákonech, ba ještě víc, potvrzuje se tím bezprostřední víra v Boží libovůli, která by byla totožná s nedokonalostí a nedostatečností!
-Takovou vírou člověk //zdvojnásobuje// svou vinu! Neboť každé pochybování o neúplatné spravedlnosti dokonalého Boha //jest rouháním!// Víra v libovolné odpuštění hříchů bez námahy jest však zřejmým svědectvím //o pochybování// o neúplatné spravedlnosti Boží a jeho zákonů. Ba více, neboť taková víra potvrzuje přímo víru v Boží libovůli, která by byla totéž jako nedokonalost a nedostatečnost!
+//Ubozí politováníhodní věřící!//
-//Žalostní, politování hodní věřící!// Bylo by jim lépe, kdyby byli dosud nevěřícími. Pak mohli by snáze a bez překážky najíti cestu, o které se domnívají, že již ji nalezli.
+Bylo by jim lépe, kdyby byli ještě nevěřícími, pak by mohli nerušeně a snáze najít cestu, o které se domnívají, že ji již nalezli.
-Záchrana jest pouze v tom, nepotlačovati klíčící myšlení a tím probouzející se pochybnost, neboť v tom se ozývá zdravá touha po Pravdě.
+Záchrana spočívá pouze v tom, bázlivě nepotlačovat klíčící myšlení a tím probouzející pochybnost o tak mnohém; neboť v tom se projevuje zdravá touha po Pravdě!
-Zápas s pochybností jest zkoumání, po kterém nepopíratelně musí následovati zavržení dogmatické přítěže. Jen duch úplně osvobozený ode všeho nepochopení může se v radostném přesvědčení vznésti ke světlým výšinám, k ráji!
+Avšak zápas s pochybností je zkoumání, po kterém nesporně musí následovat odmítnutí dogmatické přítěže. Jen od veškerého nepochopení zcela osvobozený duch je schopen se v radostném přesvědčení také povznést ke světlým výšinám, k ráji!