Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

--- Hlas, Zlín - 1996 » 33. Ideální lidé. | 2022/01/07 23:05 | current
– Marek Ištvánek
+++ Plamen - 2021 » 33. Ideální lidé. | 2021/03/20 22:11 | current
– vytvořeno Marek Ištvánek
@@ Line 1: / Line 1: @@
 ====== Ideální lidé. ======
-Chceme však raději říci: Lidé, kteří chtějí býti ideálními. Ale i tu třeba v první řadě velmi pečlivě vyloučiti úplně všechny ty, kteří si tak říkají nebo se rádi nechávají za takové označovati. Nepatří však ani k těm, kdo chtějí býti ideálními. Je to veliká třída změkčile blouznivých lidí obojího pohlaví, k nimž se ještě připojují lidé nadaní obrazností, kteří se nikdy nemohli naučiti ovládati svůj dar a používati ho prospěšně. Musí odpadnouti také ti, kdo jsou stále nespokojeni se stávajícími poměry a odůvodňují tuto nespokojenost tím, že jsou ideálněji založeni než všichni ostatní a že se proto nehodí do dnešní doby. Potom nacházíme ještě spousty tak zvaných „nepochopených“ obojího pohlaví, při čemž většinu tvoří dívky a ženy. Tento druh lidí se domýšlí, že jsou nepochopeni. To znamená, že žijí trvale v domněnce, jako by v sobě chovali poklad hodnot, který není druhá část lidí schopna poznati, když se s nimi stýkají. Ve skutečnosti nejsou však v těchto duších skryty žádné poklady, nýbrž místo nich jen nevyčerpatelný pramen bezmezných, nikdy neukojitelných přání.
+Raději však chceme říct: Lidé, kteří chtějí být ideálními! Avšak také zde musíme předem v první řadě a zcela bedlivě vyloučit všechny ty, kteří se tak nazývají nebo se tak rádi nechávají označovat, přičemž však vůbec k těm, kdo chtějí být ideálními, nepatří. Je to velká třída změkčile blouznících lidí obojího pohlaví, ke kterým se také ještě připojují lidé obdaření obrazností, kteří se nikdy neuměli naučit ovládat svou vlohu a používat ji užitečným způsobem. Odpadnout musí také ti, kteří jsou se stávajícími podmínkami ustavičně nespokojení a tuto nespokojenost odvozují z toho, že jsou založeni ideálněji než všichni ostatní, pročež se nehodí do dnešní doby. Pak ještě nacházíme masy takzvaných „nepochopených“ obojího pohlaví, přičemž největší část z nich tvoří ženy a dívky. Lidé této sorty si namýšlí, že jsou nepochopeni. To srozumitelně znamená, že trvale žijí v představě o pokladu hodnot, který v sobě nesou a který druhá strana, s níž se právě stýkají, není schopna rozpoznat. Avšak ve skutečnosti se v těchto duších neskrývají vůbec žádné poklady, nýbrž místo nich pouze nevyčerpatelný zdroj nezměrných a nikdy neukojitelných přání.
-Všichni tak zvaní nepochopení lidé mohou býti klidně nazváni prostě lidmi „nepotřebnými“. Vždyť jeví se takovými pro život přítomnosti a hoví jen neskutečnému nebo lehkomyslnosti. Vždy však tomu, co se nehodí pro zdravý pozemský život. Cesta takových věčně nepochopených dívek a žen ústí však žel velmi často do takového života, který běžně označujeme jako „lehkovážný“, jako nemravný. Příliš rády a příliš lehce a také příliš často chtějí se dáti „potěšiti“, což jistý druh mužů přirozeně ví a bez výčitek svědomí využívá. Právě tyto nepochopené budou však vždy v každém ohledu nespolehlivé. Považují se za ideální, ale jsou úplně bezcenné, takže vážný člověk, který nechová nízkých úmyslů, se jim nejraději vyhne.
+Všechny takzvaně nepochopené lidi je možné klidně nazvat lidmi prostě „neupotřebitelnými“, protože se ukazují neupotřebitelnými pro správný, přítomný život a oddávají se jen neskutečnému, a z části dokonce i lehkomyslnosti. Vždy však tomu, co se nehodí pro zdravý pozemský život. Cesta takovýchto věčně nepochopených dívek a žen vede však žel velmi často takovým životem, který se všeobecně označuje jako „lehkovážný“ a nemravný, protože se vždy tak rády a také příliš často chtějí dát jen „utěšit“, což určitý druh mužů přirozeně ví a bez rozpaků toho využívá. Avšak právě tito nepochopení také vždy jsou a zůstanou v každém směru nespolehlivými. Domnívají se být ideálními, avšak jsou zcela bezcenní, takže vážný člověk, který nechová nízké úmysly, jim nejraději uhne z cesty. Přinášet jim pomoc by bylo zbytečné. Tak sbližují se s nimi také skoro vždy jen „utěšitelé“ se //špatnými// úmysly, přičemž se velmi rychle vybavuje vzájemné působení; neboť v srdci nebo náručí takzvaného utěšitele se bude nepochopená dívka nebo taková žena za několik dní nebo týdnů cítit už zase „nepochopenou“ a zatouží po novém porozumění, protože vůbec neví, co vlastně chce. Ke všem těmto nepoužitelným skupinám se nakonec také ještě přidružuje skupina neškodných snílků! Zdají se neškodní jako děti. Neškodnost takovýchto snílků existuje však jen s ohledem na vliv vůči jim samým, na jejich vlastní osobu, ne však na jejich okolí a všechny lidi, se kterými se stýkají. Na //mnohé// působí takový neškodný snílek již rozhovorem bezprostředně jako pozvolna sžírající jed, ničivě a rozkladně, protože je schopen rozvíjením svých idejí je vytrhnout z normálního a tím i zdravého pozemského života, aby je zavedl do říše neskutečné a nevhodné pro pozemský čas. Podotýkám však: Neříkám, že je takovýto snílek nečistý nebo zcela špatný, naopak. Může chtít to //nejlepší,// avšak chce vždy pro zemi to neskutečné, prakticky neproveditelné, a tím nepůsobí pro pozemské bytí přínosně, nýbrž brzdivě a ničivě.
-Bylo by bezúčelným přinášeti jim pomoc. Také skorem vždy blíží se jim „potěšitelé“ jen se //špatným// úmyslem. Při tom objeví se velmi rychle zvratné působení, protože na srdci a v náručí tak zvaného potěšitele bude se za několik dní nebo týdnů taková nepochopená dívka nebo žena cítiti znovu ,,nepochopenou“ a zatouží po novém porozumění, protože vůbec neví, co vlastně chce. Ke všem těmto neschopným skupinám druží se konečně také ještě neškodní snílkové! Jsou zdánlivě nevinní jako děti. Neškodnost takového snílka jeví se však jen vzhledem na účinky vůči němu samotnému, na jeho vlastní osobnost. Není však neškodným pro své okolí a všechny lidi, s nimiž se stýká. Na //mnohé// působí takový neškodný snílek již rozmluvou bezprostředně jako zvolna sžírající jed, rozkladně a ničivě. Vývojem svých idejí jest schopen vytrhnouti je z normálního a tím zdravého pozemského života, aby je místo toho zavedl do říše neskutečné a nevhodné pro tuto pozemskou pouť. Podotýkám však výslovně: Nepravím, že by takový snílek byl nečistý nebo špatný. Naopak, může chtíti to //nejlepší.// Bude to chtíti však vždy jako pro tuto zemi neskutečné, prakticky neproveditelné a tím působí pro pozemské bytí ne k pokroku, nýbrž na překážku a zničení.
+Avšak také u těch, kteří nyní zbyli jako lidé „usilující o ideály“, musíme znovu ještě odlišovat a důkladně pozorovat. Najdeme pak vždy ještě dvě sorty: lidi toužící po ideálu a lidi usilující o ideál.Lidé „toužící po ideálu“ jsou většinou slaboši, kteří neustále touží po něčem, čehož nelze vůbec nikdy dosáhnout. Alespoň ne na zemi, a kteří se proto také nikdy nemohou stát skutečně šťastnými nebo také jen radostnými. Jsou velmi blízcí skupině „nepochopených“ a klesnou časem do chorobné sentimentality, která nevede k ničemu dobrému. Avšak máme-li pak takto ostře rozlišeno, tak musíme nakonec ještě ty, co zbyli, obrazně řečeno, skutečně ve dne hledat s lucernou, tak jich je málo. Tyto nemnohé pak sice nelze ještě nazvat „ideálními lidmi“, nýbrž, jak jsem již řekl, lidmi „usilujícími o ideál“. Úsilí o ideál jeví se na zemi jako uskutečňovaná osobní vlastnost. //To// jsou teprve pak lidé, kteří se mohou plně ocenit, kteří mají sice velký, často mohutný cíl před očima, ale nikdy se s ním nevznášejí ve vzduchu, nýbrž jsou pevně oběma nohama zakotveni v pozemském životě, aby nebyli vytrženi do neuskutečnitelného pro tuto zemi. Usilují stupeň za stupněm, se zdravým rozhledem a zručnou rukou k daleko položenému cíli, aniž by při tom působili druhým lidem nezaslouženou újmu. Užitek, který přináší lidé takového druhu, se jen zřídka kdy týká pouze jednotlivých osob. Vykořisťování jakéhokoliv druhu nepřichází při tom nikdy v úvahu, protože pak by označení usilující o ideál nemělo přece žádného oprávnění. A usilujícím o ideál má a může být každý člověk, lhostejno, jakou činnost zde na zemi vykonává. Může tím každý druh práce zušlechtit a dát mu vysoké cíle. Nesmí při tom jen nikdy zapomínat, aby všechno pojímal v rámci //pozemského života.// Jde-li nad něj, tak se to stává pro tuto zemi neuskutečnitelné a tím nezdravé. Následkem toho je, že nikdy nelze dosáhnout //podporujíciho účinku,// základní podmínky a znaku veškerého úsilí o ideál. Člověk má na zemi povinnost stanovit si jako cíl to nejvýše pro něj dosažitelné a se všemi silami se pak snažit tohoto cíle dosáhnout. Jako //člověk!// To předem vylučuje, aby se snažil jen jako zvíře o obstarání jídla a pití, jak to žel tak mnoho lidí dělá, nebo aby se nechal vybičovat rozumem k dosažení čistě pozemské velikosti nebo slávy, aniž by měl při tom na zřeteli jako hlavní účel všeobecné blaho a pozvednutí lidstva. Tito všichni mají pro zemi menší cenu než zvířata, protože zvíře je vždy nevyumělkovaně //zcela tím,// čím být má, i když jeho účelem je jen udržovat ostatní tvory v bdělosti, aby nenastalo brzdící ochabnutí, které by mohlo mít za následek úpadek a rozklad, protože //pohyb// zůstává životní podmínkou ve stvoření. //Bdělost!// Člověk skutečně usilující o ideál pozná se tedy podle toho, že se snaží //povznést// pozemsky stávající, avšak ne snad v rozumovém smyslu k rozšíření a moci, nýbrž k //zušlechtění!// Všechny jeho ideje budou však také mít možnost pozemského provedení, které má za následek prospěch jak pro jednotlivce, tak také pro společnost, zatímco ti, kteří jen chtějí být ideálními, se jen převalují v ideách, které není možné ve zdravém pozemském životě prakticky využít, nýbrž od něj jen odvádí a vedou do světa snů, který přináší škodu tím, že člověk přehlíží zužitkování přítomnosti ke zrání svého ducha, jehož má každý člověk ve svém současném životě utvářet a rozvíjet.
-Ale i mezi těmi, kdo zbyli jako ,,toužící po ideálu“, musíme ještě rozlišovati a dobře pozorovati. Najdeme pak ještě dva druhy. Lidi po ideálu „toužící“ a lidi o ideál „usilující“. Lidé po ideálu toužící jsou většinou slaboši, kteří stále touží po něčem, čeho vůbec nelze dosáhnouti nikdy, aspoň ne na zemi. Nemohou býti proto nikdy šťastnými, ba ani veselými. Jsou velmi blízcí skupině „nepochopených“. Časem upadají v chorobnou citlivost, která nevede k ničemu dobrému. Když jsme však lidi takto ostře rozlišili, musíme ty, co nám zbyli naposled, obrazně řečeno opravdu hledati za dne s lucernou. Tak je jich málo. Tyto nemnohé nelze sice ještě nazvati „ideálními lidmi“, ale jak jsem již řekl lidmi „o ideál usilujícími“.
+Tak jsou i lidé s ideálně komunistickými myšlenkami vážně vzato škůdci lidstva, protože uskutečnění by muselo přinést jen něco nezdravého, přestože sami ze sebe chtějí dobro. Podobají se stavitelům, kteří //v dílně// pečlivě postaví dům pro jiné místo. Vypadá ladně a krásně … v dílně. Přemístěn na vlastní staveniště však stojí nakřivo a nebezpečně tak, že v něm nikdo nemůže bydlet, protože půda byla nerovná a i přes největší snahu a úsilí se urovnat nenechala. S tím stavitelé zapomněli počítat. Zanedbali správný odhad stávajícího, které bylo k této stavbě dáno jako nezměnitelná podmínka! To skutečně usilující k ideálu nedělá!
-Úsilí o ideál projevuje se jako osobní vlastnost, osvědčující se na zemi. Teprve //to// jsou lidé, které možno plně oceniti. Mají sice velký, často mohutný cíl před očima, ale nikdy se s ním nevznášejí ve vzduchu, nýbrž jsou oběma nohama pevně zakotveni v pozemském životě, aby se nevzdálili do neskutečna pro tuto zemi. Usilují výše stupeň za stupněm, se zdravým pohledem a se zručnou rukou k cíli, daleko položenému. Při tom však nezaslouženě neubližují jiným lidem. Užitek, který přinášejí lidé tohoto druhu, platí zřídka jen jednotlivým osobám. Nikdy však nepřichází tu v úvahu vykořisťování jakéhokoliv druhu, poněvadž pak by označení „usilující o ideál“ nemělo žádného oprávnění. Usilovati o ideál má a může každý člověk, lhostejno jakou činnost provozuje zde na zemi. Může tím zušlechtiti každý druh práce a dáti jí vysoké cíle. Nesmí jen při tom nikdy zapomínati, aby zachoval vše v rámci //„pozemského života“.// Překročí-li tento rámec, stává se to pro zemi neskutečným a tím i nezdravým. Následek toho jest, že nelze nikdy dosáhnouti //pokroku,// který je hlavní podmínkou a znakem všeho, co usiluje o ideál. Na zemi má člověk povinnost stanoviti si jako cíl nejvyšší pro něho dosažitelné a usilovati ze všech sil o to, aby tohoto cíle dosáhl. Jako //člověk!// To předem vylučuje, aby se staral jen jako zvíře pouze o jídlo a pití, jako to žel činí tak mnozí lidé, nebo aby se nechal bičovati rozumem k dosažení čistě pozemské velikosti a slávy, aniž by měl při tom na zřeteli jako hlavní cíl všeobecné blaho a povznesení lidstva. Všichni takoví lidé mají pro zemi méně ceny než zvířata, protože zvíře jest vždy neumělkovaně a úplně tím, čím býti má. I když jest jeho účelem jen udržovati v bdělosti tvory, aby tu nenastalo brzdící ochabnutí, které by mohlo míti za následek úpadek a rozklad, protože ve stvoření životní podmínkou zůstává //pohyb.//
+Ideálně komunistické ideje nemohou ve svém uskutečňování vyrůst z této půdy, tím méně v ní mohou být zakotveny nebo vůbec, protože tato půda, tedy lidé, se k nim naprosto nehodí! Je příliš nerovná a zůstane takovou vždy, protože na zemi nelze přivodit žádnou stejnoměrnou zralost všech lidí. Tu bude vždy neustále panovat velký rozdíl v nynější zralosti, protože jednotlivci jsou a zůstanou duchovně zcela //svéráznými// osobnostmi, které se mohou vyvíjet pouze rozličně, a tudíž těmto duchovním osobnostem nemá být nikdy brána svobodná vůle //nad nimi samotnými!// Dosavadní svobodná vůle //směřující zevně// byla lidstvu s obratem světů odňata a stalo se to vtělením Boží vůle na zemi, která má od nynějška zcela přirozeně ovládnout vůli lidskou, protože stojí nad ní a je silnější! Jen vnitřně může každý jednotlivec ještě //jednou// rozhodnout o své duchovní cestě, která ho povede ke Světlu zachování nebo k temnotě rozkladu! Nuže, snažte se poznat na zemi lidi skutečně usilující o ideál, abyste podpořili jejich konání, protože budujíce budou přinášet jen užitek. —
-//Býti bdělým!// Člověk skutečně usilující o ideál pozná se tedy podle toho, že se snaží //povznésti// pozemsky stávající. Nečiní to však snad v rozumovém smyslu rozšířením a zveličením k moci, nýbrž //k zušlechtění!// Všechny ideje takového člověka budou však míti také možnost pozemského provedení, které má za následek prospěch pro jednotlivce i pro celek. Ti, kdo po ideálu jen touží, se jen povalují v ideách, kterých nelze prakticky zhodnotiti ve zdravém pozemském životě. Tyto ideje jen odvracejí od zdravého pozemského života a lákají do světa snů, což přináší tu škodu, že člověk přehlíží využitkování přítomnosti k dozrávání svého ducha, jak to má vyvíjeti a vytvářeti ve svém přítomném životě každý člověk.
-Vážně vzato, jsou i lidé s ideálně komunistickými myšlenkami škůdci lidstva, protože uskutečnění těchto idejí by přivodilo jen něco nezdravého, ač sami ze sebe chtějí dobro. Podobají se stavitelům, kteří //v dílně// pečlivě sestavují dům pro jiné místo. Vypadá ladný a krásný … v dílně. Když však je postaven na vlastní staveniště, stojí tu šikmo a nejistě tak, že v něm nikdo nemůže bydleti. Neboť půda byla nerovná a přes největší námahu a úsilí srovnati se nedala. S  tím zapomněli stavitelé počítat. Přehlédli správný odhad stávajícího, které bylo pro tuto stavbu dáno jako podmíněné a nezměnitelné! To nedělá nikdo, kdo skutečně o ideál usiluje!
-Ideálně komunistické ideje ve svém provedení nemohou vyrůsti z půdy, tím méně mohou v ní zakotviti nebo býti s ní spojeny. Neboť tato půda, tedy lidé, se k nim nehodí! Půda jest příliš nerovná a bude jí vždy! Neboť nelze nikdy na zemi přivoditi stejnoměrnou zralost všech lidí. V dosavadní zralosti bude vždy panovati velký rozdíl, protože jednotlivci jsou a zůstanou duchovně úplně //vlastními a svéráznými// osobnostmi, které se mohou rozvíjeti jen různotvárně. Těmto osobním duchům nemá se nikdy bráti svobodná vůle //nad nimi samotnými!// Dosavadní svobodná vůle //navenek// byla odňata lidstvu při obratu světů vtělením se Božské vůle na zemi. Tato Božská vůle bude navždy zcela přirozeně vládnouti nad vůlí lidskou, protože stojí nad ní a je silnější! Jen niterně může každý jedinec ještě //jednou// rozhodovati o své duchovní cestě, která ho povede ke Světlu zachování nebo k temnotám rozkladu! Snažte se tedy poznati na zemi lidi skutečně usilující o ideál, abyste jim byli nápomocni v jejich konání. Budujíce, přinesou jen užitek!