Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

--- Hlas, Zlín - 1996 » 68. Druhy jasnovidectví. | 2022/01/07 23:33 | current
– Marek Ištvánek
+++ Plamen - 2021 » 68. Druhy jasnovidnosti. | 2021/03/23 23:02 | current
– vytvořeno Marek Ištvánek
@@ Line 1: / Line 1: @@
-====== Druhy jasnovidectví. ======
+====== Druhy jasnovidnosti. ======
-Váhal jsem dlouho s odpovědí na různé otázky o jasnovidectví, protože každý člověk, který četl moje poselství Grálu //správně,// musí o tom býti dokonale poučen. Ovšem za předpokladu, že nečetl poselství jako lekturu k ukrácení času nebo s předsudky. Avšak že se do něho vážně zahloubal a na každou větu pohlížel jako na významnou a byl přesvědčen, že se musí //vynasnažit,// aby prozkoumal její hluboký smysl o sobě a také její nezbytnou příslušnost k celému poselství. Neboť tak bylo tomu předem chtěno.
+Dlouho jsem váhal se zodpovězením rozličných otázek o jasnovidnosti, protože každý člověk, který //správně// četl mé Poselství Grálu, musí být o tom zcela poučen. Přirozeně za předpokladu, že Poselství nečetl jako četbu pro ukrácení času nebo s předsudky, nýbrž se do něj vážně pohroužil a každou větu považoval za významnou, jejíž hluboký smysl sám o sobě, jakož i její nezbytnou příslušnost k celému Poselství musel již //usilovně// prozkoumat; neboť tak to bylo předem chtěno.
-Duch musí býti při tom bdělý. Povrchní lidé mají tím býti samočinně vyloučeni.
+Duch musí být při tom bdělý. Povrchní lidé tím mají být samočinně vyřazeni.
-Opakoval jsem mnohokrát, že každý //druh// může býti vždy poznán jen //stejným// druhem. Těmito druhy jsou ovšem míněny druhy stvoření.
+Opakoval jsem několikrát, že //druh// může být poznán vždy jen //stejným druhem.// Těmito druhy jsou přirozeně míněny druhy stvoření.
-Pozorujeme-li stvoření zdola nahoru, jest tu druh //hrubohmotného,// druh //jemnohmotného,// druh //bytostného// a jako nejvyšší druh //duchovního.// Každý z těchto druhů dělí se opět na mnoho stupňů a vzniká pak lehce nebezpečí záměny stupňů jemné hrubohmotnosti se stupni hrubé jemnohmotnosti. Přechody jsou zcela nenápadné a v působení a dění nejsou snad navzájem pevně spojeny, nýbrž jen do sebe zasahují.
+Pozorováno zespodu směrem vzhůru existuje druh //hrubohmotného,// druh //jemnohmotného,// druh //bytostného// a jako nejvyšší druh //duchovního.// Každý tento druh se opět dělí do mnoha stupňů, takže snadno existuje nebezpečí záměny stupňů jemné hrubohmotnosti již se stupni hrubé jemnohmotnosti. Zcela nenápadné jsou přechody, které v působení a dění nejsou snad pevně spojeny, nýbrž jen do sebe zasahují.
-Na každém z těchto stupňů jeví se jiný život. Člověk má obal, čili schránku z každého druhu stvoření, které jest //pod// duchovnem. Jeho jádro samo jest duchovní. Každý obal jest totéž, jako jedno tělo. Člověk jest tedy duchovní jádro, které průběhem vývoje k sebevědomí bere na sebe lidský tvar. Tento lidský tvar vývojem vzhůru ke Světlu se stále více idealisuje až k nejdokonalejší kráse, ale při sestupu dolů nabývá vždy více opaku krásy a dochází až k nejgrotesknějšímu znetvoření. Aby byl vyloučen omyl, upozorňuji zvlášť, že hrubohmotný obal nebo tělo není účasten tohoto vývoje, protože spolupůsobí jen kratičký čas a na, hrubohmotné pozemské úrovni může býti podroben jen zcela nepatrným změnám.
+Na každém z těchto stupňů se projevuje život jiného druhu. Člověk má obal z každého druhu stvoření, který stojí //pod// duchovním. Jádro samotné je duchovní. Každý obal je totožný s jedním tělem. Člověk je tedy duchovní jádro, které ve vývoji sebeuvědomování přijímá lidskou formu, která se stoupajícím vývojem ke Světlu stále více idealizuje až k nejdokonalejší kráse, avšak při sestupném vývoji přijímá stále více její opak, až k nejgrotesknějšímu znetvoření. Abych při tom vyloučil omyl, chci obzvlášť zmínit to, že hrubohmotný obal nebo tělo s ním tento vývoj neprodělává. Spolupůsobí jen krátký čas a může být na hrubohmotné pozemské úrovni podroben jen zcela nepatrným změnám.
-Člověk na zemi, tedy v hrubohmotnosti, nese obaly //všech// druhů stvoření //současně.// Každý obal, tedy každé tělo těchto různých druhů má také své smyslové orgány úplně pro sebe. Hrubohmotné orgány mohou například býti činny //jen ve stejném druhu,// tedy ve druhu hrubohmotném. Jejich jemnější vývoj dává v nejpříznivějším případě možnost nazírání až k jistému stupni jemnější hrubohmotnosti.
+Člověk na zemi, tedy v hrubohmotnosti, nese //současně// obaly //všech// druhů stvoření. Každý obal, tedy každé tělo těchto rozličných druhů, má také zcela sám pro sebe své smyslové orgány. Hrubohmotné orgány na příklad mohou být činné //jen ve stejném druhu,// tedy ve druhu hrubohmotném. Jejich jemnější vývoj dává v nejpříznivějším případě možnost moci se dívat až na určitý stupeň jemnější hrubohmotnosti.
-Tuto jemnější hrubohmotnost jmenují lidé, kteří se jí zabývají, „astrální“. Jest to pojem, který není ve skutečnosti správně znám ani těm, kdo toto označení stanovili. Tím méně chápou ho ti, kdo to po nich opakují. Používám tohoto pojmenování pojmu proto, že jest již známé. Platí ovšem toto jméno, jak jest vůbec zvykem při okultních bádáních, jen pro druh hromadného pojmu. Tedy pro všechno to, co se sice ví a tuší jako existující, ale čeho přece nelze správně pochopiti a tím méně odůvodnit. Celé dosavadní chtění okultistů po vědění není nic jiného, než velké bludiště nevědění, které si sami zbudovali. Jest to smetiště domněnek rozumového myšlení, které pro tyto věci nestačí. Přes to chci zůstati u nejvíce používaného označení. Ale to, co lidé vidí a míní pod slovem „astrální“, nepatří ještě ani k jemnohmotnosti, nýbrž jedině k jemné hrubohmotnosti.
+Tato jemnější hrubohmotnost je těmi, kteří se jí zabývají, nazývána „astrální“, pojmem, který vůbec nebyl skutečně správně znám těm, kteří toto označení stanovili, a ještě mnohem méně těm, kteří ho opakují. Používám toto označení pojmu, protože je již známé. Avšak toto jméno platí jako obvykle u okultistických bádání jen jako druh souhrnného pojmu všeho toho, co se sice jako existující zná a tuší, ale přece jen nesprávně chápe, a ještě méně se může zdůvodnit. Celé to doposud vytvořené chtění okultistů vědět není nic jiného než jimi samotnými vytvořené velké bludiště nevědomosti, smetiště domýšlivosti rozumového myšlení nedostačujícího pro tyto věci. Přesto chci zůstat u hodně používaného označení „astrál“. Avšak to, co lidé spatřují a míní pod „astrálem“, nepatří ještě ani k jemnohmotnosti, nýbrž pouze k jemné hrubohmotnosti.
-Badatelé naplnění lidskými domněnkami nevyprostili se v těchto oblastech dosud z hrubohmotnosti. Zůstali vězeti //v nejnižším druhu// pozdějšího stvoření a tropí proto tolik hluku s pokud možno „nejzvučnějšími“ cizími slovy. Oni nezírají ani jemnohmotným okem, nýbrž pouze //přechodným cítěním// hrubohmotného oka k oku jemnohmotnému. Mohlo by se to také nazvati polozřením nebo cvičebným nazíráním.
+Badatelé naplnění lidskými domněnkami neopustili v těchto oblastech ještě hrubohmotnost, nýbrž zůstali v //nejnižším druhu// pozdějšího stvoření, a tropí proto tolik povyku s co možná „nejzvučnějšími“ cizími slovy! Nedívají se ani ještě jemnohmotným zrakem, nýbrž pouze //přechodem vnímání// zraku hrubohmotného k jemnohmotnému. Mohlo by se to nazvat cvičným nebo polovičním viděním.
-Odloží-li člověk pozemskou smrtí hrubohmotné tělo, odkládá tím přirozeně i hrubohmotné smyslové orgány, které patří jen k dotyčnému obalu. Pozemské umírání není tedy nic jiného, než odložení nejzevnější schránky nebo slupky, která umožňovala člověku nazírání a působení ve hrubohmotnosti. Ihned po tomto odložení ociťuje se na tak zvaném onom světě, nebo lépe řečeno na úrovni jemnohmotnosti. Zde může pracovati opět jen se smyslovými orgány jemnohmotného těla, které mu zůstalo jako nyní nejzevnější slupka. Vidí tedy očima jemnohmotného těla, slyší jeho ušima atd.
+Odloží-li člověk pozemskou smrtí hrubohmotné tělo, tak jsou tím přirozeně odloženy také hrubohmotné smyslové orgány, protože patří jen k dotyčnému obalu. Pozemské úmrtí není tedy nic jiného než odložení nejzevnějšího obalu nebo vrstvy, která mu umožňuje nazírání a působení v hrubohmotnosti. Okamžitě po tomto odložení stojí v takzvaném jiném světě, nebo lépe řečeno v úrovni jemnohmotnosti. Zde může pracovat opět jen se smyslovými orgány jemnohmotného těla, které mu zůstalo jako nejzevnější vrstva. Vidí tedy zrakem jemnohmotného těla, slyší jeho sluchem a tak dále.
-Jest přirozeno, že lidský duch při vstupu do jemnohmotnosti musí se naučiti, aby správně používal smyslových orgánů jemnohmotného obalu, které jsou tím náhle nuceny k činnosti, jako kdysi orgány hrubohmotného těla musely přivykati hrubohmotnosti. Ovšem přiměřeně k této jinorodé hmotnosti, která není tak těžkopádná, děje se také naučení správnému používání těchto orgánů rychlejším a snadnějším způsobem. A tak jest tomu s každým dalším druhem.
+Je přirozené, že lidský duch při vstupu do jemnohmotnosti se musí naučit správně a odpovídajícím způsobem používat smyslové orgány jemnohmotného obalu, které tím náhle uvedl v činnost, tak jako kdysi orgány hrubohmotného těla v hrubohmotnosti. Avšak příslušně hmotnosti jiného druhu, která není tak těžkopádná, uskutečňuje se toto naučení správného používání orgánů mnohem rychlejším a snazším způsobem. A tak je tomu s jakýmkoliv dalším druhem.
-K usnadnění tohoto přivykání si různým způsobům jest na meziúrovně dáno přechodní zření nebo polozření. Hrubohmotné oko dovede při jistém napětí a při neobyčejných stavech těla jako v předtuše zírati do spojovací úrovně mezi hrubohmotností a jemnohmotností. Právě tak jemnohmotné oko na počátku své činnosti ve zpětném pohledu v rovněž takovém polozření dospěje k téže úrovni, kde si podávají ruce jemná hrubohmotnost s hrubou jemnohmotností. Toto polozření dává lidskému duchu v době jeho průchodu jistou oporu, takže není mu nikdy třeba, aby se cítil úplně ztraceným. Tak jest tomu při //každé// hranici dvou různých druhů. Že se mohou různé druhy hmotnosti držeti při sobě a nevytvoří propast, protože se nikdy nemohou smísiti, o to se starají //bytostné// vlny sil, které ve své magnetické schopnosti přitažlivosti působí tak, že tyto druhy hmotnosti drží a vážou.
+K ulehčení tohoto zvykání si v různých druzích je na meziúrovně dáno přechodné nebo poloviční zření. Hrubohmotný zrak je schopen při určitém napětí vlivem neobvyklého stavu těla předvídavě nahlížet do spojovací úrovně mezi hrubohmotností a jemnohmotností, zatímco jemnohmotný zrak na začátku svého uvedení v činnost ohlížeje se zpět a v polozření dosáhne rovněž stejné úrovně, kde jemná hrubohmotnost podává ruku hrubé jemnohmotnosti. Tato polozření dávají lidskému duchu během jeho průchodu určitou oporu, takže nikdy nemá zapotřebí cítit se zcela ztracen. Tak je tomu na //každé// hranici dvou rozdílných druhů. To, aby se oba rozdílné druhy hmotnosti mohly držet u sebe, a ne snad vytvářet propast, protože se nikdy nemohou smísit, obstarají //bytostné// vlny sil, které působí ve své magneticky přitažlivé schopnosti držet a vázat.
-Když člověk po průchodu rozličnými oddíly jemnohmotnosti odloží i jemnohmotné tělo, vstupuje do //bytostného.// Jako nejzevnější obal zůstává mu pak tělo //bytostné,// jehož očima musí nyní viděti a ušima slyšeti. V dalším vývoji pak jest mu možno odložiti i bytostné schrány a vejíti do říše ducha. Teprve zde jest //sám sebou.// Nezahalený, musí pak viděti, slyšeti, mluviti atd. duchovními orgány.
+Odloží-li člověk po průchodu rozličnými oddíly jemnohmotnosti také jemnohmotné tělo, tak vstoupí do //bytostného.// Zůstává mu pak jako nejzevnější obal //bytostné// tělo, jehož zrakem musí nyní vidět a sluchem slyšet, dokud nebude moci také tento bytostný obal vysvléct a vstoupit do říše ducha. Teprve zde je //jedině on sám,// nezahalený, a musí svými //duchovními// orgány vidět, slyšet, mluvit a tak dále.
-Čtenáři musí tyto mé údaje bystře promysleti, aby si o tom mohli utvořiti správný obraz. Materialisace zemřelých jsou pouze děje, při nichž za pomoci media zemřelí lidé, kteří jsou již v jemnohmotném těle, halí se ještě v obal jemné hrubohmotnosti. To by snad byla jediná výjimka, kdy dnešní pozemští lidé svýma hrubohmotnýma očima jsou schopni někdy //jasně// viděti jemnou hrubohmotnost a mohou ji chápati i svými jinými hrubohmotnými smysly. Mohou to proto, že jedná se tu vzdor veliké jemnosti vždy ještě o stejný druh jejich smyslových orgánů, tedy ještě o hrubohmotnost.
+Tyto mé údaje musí být čtenáři jasně promyšleny, aby si o nich mohli udělat správný obraz. Materializace pozemsky zesnulých nejsou nic jiného než děje, při kterých za použití média se pozemsky zesnulí, kteří nesou jemnohmotné tělo, zahalí ještě obalem jemné hrubohmotnosti. To by mohla být snad jediná výjimka, kdy jsou dnešní pozemští lidé někdy schopni svým hrubohmotným zrakem //jasně// vidět jemnou hrubohmotnost a chápat ji také svými ostatními hrubohmotnými smysly. Mohou to proto, že navzdory vší jemnosti se jedná stále ještě o stejný druh jejich smyslových orgánů, tedy ještě o hrubohmotnost.
-Člověk musí proto míti na zřeteli, že hrubohmotnost může býti „chápána“ jen hrubohmotností, jemnohmotnost jen jemnohmotností, bytostné jen bytostným a duchovní jen duchovním. V tomto směru není žádného směšování.
+Člověk tudíž musí dbát toho, že hrubohmotnost může být „chápána“ jen hrubohmotností, jemnohmotnost jen jemnohmotností, bytostné jen bytostným a duchovní jen duchovním. V tomto neexistuje žádné míchání.
-Ale jedno jest jisto: Pozemský člověk může nazírati hrubohmotným okem a během svého pozemského života tu i tam otvírati již i své jemnohmotné oko, alespoň občas. Totiž ne snad současně, nýbrž po sobě. Hledí-li jemnohmotným okem, zůstává oko hrubohmotné buď zcela, nebo částečně vyloučeno a naopak. Člověk nebude nikdy schopen, aby hrubohmotným okem zřel správně jemnohmotné, právě tak, jako okem jemnohmotným hrubohmotné. To není možno. Opačná tvrzení spočívala by jen na omylech, jež vznikají z neznalosti zákonů stvoření. Jsou to klamy, jimž podléhají lidé, když tvrdí, že mohou hrubohmotným okem poznávat jemnohmotné nebo jemnohmotným okem duchovní.
+Existuje však jedno: Pozemský člověk může hledět hrubohmotným zrakem a během jeho pozemského bytí mít tu a tam otevřen již také svůj zrak jemnohmotný, alespoň občas. Neznamená to snad, že současně, nýbrž jeden po druhém. Pokud se dívá jemnohmotným zrakem, zůstává hrubohmotný zrak buď zcela nebo částečně vyloučen a naopak. Nikdy nebude schopen vidět hrubohmotným zrakem opravdu jemnohmotné, stejně tak jako s jemnohmotným zrakem hrubohmotné. To je nemožné. Opačná tvrzení by se zakládala jen na omylech, které pochází z neznalosti zákonů stvoření. Jsou to bludy, jimž podléhají takovíto lidé, když tvrdí, že hrubohmotným zrakem mohou poznávat jemnohmotné nebo jemnohmotným zrakem duchovní.
-Kdo o tom všem správně uvažuje a snaží se o jasnou představu, pozná brzy, jaký nevylíčitelný zmatek dnes nutně panuje v posuzování jasnovidectví. Jest přímo nemožno dosáhnouti v tomto směru spolehlivých údajů, pokud nejsou známy patřičné zákony. To však //nemůže// vzejíti z projevů nebo sdělení ve spiritistických kroužcích, protože projevující se zemřelí sami nemají žádného přehledu. Vždyť každý z nich se nutně pohybuje jenom v mezích, do kterých patří následkem svého dočasného stavu zralosti.
+Kdo to všechno správně promýšlí a snaží si to jasně představit, pozná, jaký nepopsatelný chaos musí nyní být v posuzování jasnovidnosti a že zůstává takřka nemožné obdržet v ní spolehlivé zprávy, dokud o ní nebudou známy zákony, čehož vnuknutí nebo oznámení //nemůže// nastat ve spiritistických kruzích, protože ti, co chtějí vnuknout, jakož i ti, co se projevují z onoho světa, sami nemají žádný přehled, nýbrž každý se musí pohybovat vždy v mezích, do nichž patří příslušným stavem zralosti.
-Skutečný pořádek ve vysvětlení podivuhodného tkaniva pozdějšího stvoření může býti přivoděn jen tehdy, když se všechno obsáhne //věděním.// Jinak jest to nemožno. Avšak lidé ve své známé chorobné vědychtivosti nikdy něco takového neuznají, nýbrž staví se již předem nepřátelsky proti každému poučení.
+Skutečný pořádek ve vysvětlení divuplného tkaniva pozdějšího stvoření může být poskytnut jen tehdy, když se //věděním// obsáhne vše. Jinak je to nemožné. Avšak lidé ve své známé chorobné vědychtivosti nikdy něco takového neuznají, nýbrž se postaví předem nepřátelsky vůči každému poučení.
-Raději se vypínají dále ve svém žalostném hledání a právě proto nemohou nikdy dospěti k jednotě, ke skutečnému úspěchu. Kdyby jen //jednou// projevili takovou velikost, že by překonali svou domýšlivost a bez předsudků //skutečně opravdově// přijali poselství Grálu jako výklad světa a nechtěli při studiu vždy všechno věděti sami lépe, tu by se jim brzy rozevřely výhledy, které v  logickém důsledku vysvětlují všechno nepochopitelné dění a ve velkém rozmachu urovnávají cesty k dosud nepoznanému.
+Raději si dál nafoukaně a pyšně vykračují ve svém žalostném hledání a právě proto také nemohou nikdy dospět k jednotě a ke skutečným úspěchům. Kdyby jen //jednou// ukázali takovou velikost, že by překonávajíce svou domýšlivost bez zaujatosti //skutečně vážně// přijali Poselství Grálu jako světový výklad a při studiu by vyřadili veškeré chtění, kdy sami ví všechno nejlépe, tak by se jim brzy otevřely výhledy, které v logickém následku vyjasňují veškeré nepochopené dění a ve velikém rozmachu urovnávají cestu k doposud neznámému.
-Ale jest známo, že právě tvrdošíjnost jest jednou z nejneklamnějších známek skutečné hlouposti a omezenosti. Všichni tito lidé netuší, že právě tím si vtiskují pečeť své neomezené neschopnosti, která je bude však již v blízké době páliti zahanbujíc a vylučujíc, protože pak nedá se již zakrýti ani zapříti.
+Avšak je přece známo, že právě tvrdohlavost je //jen jednou// z nejneklamnějších známek skutečné hlouposti a omezenosti. Všichni tito lidé netuší, že si právě tím vtiskují pečeť své neomezené neschopnosti, která je již v blízké době bude pálit, zahanbí je a vyloučí, protože pak již více nepůjde zakrýt ani zapřít.
-K posouzení jasnovidectví muselo by jako základ všeho býti známo, jakým okem se v tu chvíli jasnovidec dívá, do které oblasti patří tedy jeho nazírání a jak dalece jest v něm vyvinut. Teprve pak mohou býti činěny další vývody. Při tom ovšem musel by člověk, který provádí vyšetřování, sám nezbytně býti uvědoměn o jednotlivých stupních různých druhů, tak jako o různém působení a činnosti, jež se v nich projevují. A na to stůně dnešní doba. Dnes mají se za vědoucí právě takoví lidé, kteří vůbec ničemu nerozumí.
+K posouzení jasnovidnosti by jako základ muselo být známo, jakým zrakem se jasnovidný právě dívá, do jaké oblasti tedy jeho nazírání patří, a jak dalece je v tom rozvinut. Teprve pak mohou být činěny další závěry. Při tom by musel být ten, kdo vede takové šetření, sám bezpodmínečně a zcela jasně poučen o jednotlivých stupních různých druhů a stejně tak o různorodém účinku a činnosti, které se v nich vybavují. A na to churaví dnešní doba, v níž se považují za vědoucí právě takoví lidé, kteří vůbec ničemu nerozumí.
-Jest žalostno čísti tu záplavu publikací sešitových i knižních o všech možných okultních pokusech a pozorováních. Obsahují více méně nelogické a bezobsažné pokusy o výklad, jemuž je ve většině případů i domýšlivě vtištěna pečeť určitého vědění. Vpravdě jsou tyto výklady skutečnosti nejen vzdáleny, nýbrž přinášejí pravý //opak.// A jak se bouří houf takových mudrců; když se před ně postaví v prostém pořadu skutečně lehce pochopitelná výstavba pozdějšího stvoření, bez jehož přesné znalosti nemohou vůbec ničemu rozuměti! Při tom nemluvím ani o stvoření prvotním!
+Je žalostné číst tu záplavu publikací v sešitech a knihách o všech možných okultních poznatcích a pokusech s více nebo méně nelogickými a neopodstatněnými pokusy o vysvětlení, kterým je ve většině případů ještě domýšlivě vtisknuta pečeť určitého vědění, zatímco zůstávají nejen vesměs velmi vzdáleny od skutečnosti, nýbrž dokonce přinášejí //pravý opak.// A jak nepřátelsky bouří dav takovýchto rozumbradů, když se před ně v prostém sledu postaví skutečně lehce přezkoumatelná výstavba pozdějšího stvoření, bez jejíž přesné znalosti nemohou rozumět vůbec ničemu. Nechceme při tom vůbec mluvit o prvotním stvoření.
-Kdo chce posuzovati, nebo dokonce odsuzovati jasnovidce, musí znáti celé stvoření! Musí je však skutečně znáti! Pokud tomu tak není, má o tom každý mlčeti. Ale právě tak nemá také jako horlivý zastánce fakt jasnovidectví opakovati tvrzení, kterých bez přesné znalosti stvoření nelze odůvodniti. O veškerém dění vně hrubohmotnosti šíří se takové neblahé bludy, že jest na čase, zavésti tu jednou pořádek a zákonitost. Na štěstí není již daleká doba, kdy se učiní zdravý obrat v okultních, o sobě tak vážných oborech. Kdy nastane také obrat mezi nesčetnými, přímo směšnými postavami těch, kteří jak známo nejvíce křičí a svými naukami jsou nejvtíravějšími. Žel právě tito žvastalové svedli již však svým chováním mnoho hledajících. Neujdou zodpovědnosti, která strašlivou silou dopadne na všechny lidi, kteří tak lehkovážným způsobem jednají s nejvážnějšími obory. Avšak ti svedení a zbloudilí budou z toho míti malý užitek. Vždyť stejně odnesou si škodu za to, že se tak lehce nechali svésti k falešným názorům. Klidně možno říci, že právě v okultním oboru „žvatlat“ jest prozatím ještě označeno krásným výrazem „bádat“. Většina badatelů jsou tedy jen žvatlalové.
+Kdo chce posuzovat nebo dokonce odsuzovat jasnovidné, ten musí znát celé stvoření, avšak skutečně znát! Pokud tomu tak není, má se o tom také mlčet. Avšak stejně tak nemá jako horlivý zastánce faktu jasnovidnosti vytvářet tvrzení, která nelze zdůvodnit bez přesné znalosti stvoření. O veškerém dění mimo hrubohmotnost jsou rozšiřovány takové nešťastné omyly, že je na čase konečně do toho vnést pořádek a zákonitost. Naštěstí není daleko doba, kdy nastane v okultním oboru, který je sám o sobě tak vážný, ozdravný poslední tanec mezi nesčetnými a přímo směšnými postavami, které, jak známo, přece nejvíce křičí a se svými naukami jsou nejdotěrnější. Avšak žel právě tito žvanilové svedli k omylům svým chováním již mnoho hledajících. Sice dojdou za to zodpovědnosti a dopadne to se strašlivou silou zpět na všechny ty, kteří se pokouší tak povrchním způsobem zacházet s nejvážnějšími obory, avšak zbloudilí a svedení z toho budou mít málo užitku, neboť musí sami rovněž nést újmu za to, že se tak lehce nechali zlákat k falešným názorům. V průměru lze klidně říci, že právě v okultním oboru se výraz žvanit prozatím ještě označuje hezkým výrazem „bádat“, a tudíž většina badatelů jsou pouze žvanilové.
-Mezi jasnovidci jest tedy zření jemné hrubohmotnosti, zření jemnohmotnosti a zření bytostného. A to vždy stejnorodým okem ve chvíli zření. Duchovní zření zůstalo však lidem uzavřeno a musel by to býti již někdo zvlášť povolaný, jemuž by za určitým účelem byla uštědřena milost, aby za pozemského života mohl otevříti také již své duchovní oko.
+Mezi jasnovidci je tedy zření jemné hrubohmotnosti, zření jemnohmotnosti a zření bytostného. Všechno s pouze stejnorodým okem. Duchovní zření zůstalo však lidem uzavřeno, a musel by to být už k tomu zvlášť povolaný, který by byl pro tento určitý účel obdařen, aby mohl otevřít již v pozemském bytí také svůj duchovní zrak.
-Nesčetní dnešní jasnovidci //nejsou// však mezi lidmi, obdařenými touto milostí. Většina z nich dovede poznávati jemnohmotnost pouze na //jednom// z jejich různých stupňů a časem snad dovedou obsáhnouti těchto stupňů i více. Otevřelo se tedy jejich jemnohmotné oko. Jen zřídka se stává, že také vidí již oko těla bytostného.
+Avšak ti, co se nacházejí mezi nesčetnými dnešními jasnovidci, to //nejsou.// Nejčastěji mohou vlastně jen poznávat jemnohmotnost v //jednom// z jejích různých stupňů a časem snad také mohou obsáhnout i stupňů více. Je jim tedy otevřen jemnohmotný zrak. Jen zřídka kdy se stává, že již vidí také zrakem bytostného těla.
-Když má se tedy při zvláštních světských případech, na příklad v kriminalistice, přibrati k vysvětlení člověk jasnovidný, pak musí ten, kdo se o to zajímá, věděti následující: Jasnovidec vidí svým jemnohmotným okem. //Nemůže// tedy viděti vlastní //hrubohmotný děj,// který se stal. Každý hrubohmotný děj má však současně své jemnohmotné průvodní jevy, které jsou často stejnorodé, nebo aspoň podobné ději hrubohmotnému. Jasnovidec vidí tedy při provedení vraždy současně tehdy nastalý //jemnohmotný// děj, ne ono skutečně hrubohmotné, které jest podle stávajících dnes světských zákonů jedině rozhodující pro soudnictví. Toto jemnohmotné dění může se pak v mnohých podrobnostech více nebo méně odchylovati od dění hrubohmotného. Jest tedy nesprávné mluviti pak předčasně o selhání jasnovidnosti nebo o falešném vidění.
+Když se má při zvláštních pozemských případech, jako například v kriminalistice nebo jinde, použít k vysvětlení jasnovidného člověka, tak musí ten, který se o to zajímá, vědět následující: Jasnovidec se dívá svým jemnohmotným zrakem, a //nemůže// tudíž vidět vlastní //hrubohmotný// děj, který se odehrál. Avšak každý hrubohmotný děj má současně své jemnohmotné průvodní jevy, které jsou hrubohmotnému ději často stejnorodé nebo přece alespoň podobné. Jasnovidný spatří tedy při provedení vraždy při tom současně se odehrávající //jemnohmotný// děj, avšak ne skutečně hrubohmotný, který je pro justici podle dnes platných pozemských zákonů jedině rozhodující. Toto jemnohmotné dění se však může v mnoha podrobnostech více či méně odchylovat od dění hrubohmotného. Je tudíž falešné mluvit pak ukvapeně o selhání jasnovidce nebo o falešném vidění.
-Zůstaňme u vraždy nebo krádeže. Jasnovidec, který byl přivolán k vysvětlení, bude viděti jednak astrálně, jednak jemnohmotně. Astrálně, tedy v jemné hrubohmotnosti, uvidí místo děje, ale jemnohmotně uzří děj samotný. K tomu přistupuje ještě to, že může při tom viděti také různé myšlenkové útvary, které vznikly myšlenkovým pochodem vraha, zavražděného nebo zloděje. Toto rozpoznati musí patřiti k dovednosti vyšetřujícího soudce! Teprve pak bude výsledek správný. Prozatím však nemáme vyšetřujícího soudce, znalého těchto věcí. Ačkoliv to zní groteskně, protože ve skutečnosti nemá to s tím nic příbuzného, přece bych rád uvedl podřízený příklad v činnosti policejního psa, kterého se rovněž používá k objevení zločinů. U těchto policejních psů musí samozřejmě vůdce policejního psa přesně znáti způsob psovy činnosti a musí s ním bezprostředně pracovati a dokonce, jak jest zasvěcencům známo, býti při tom velmi činným. Jest třeba jen si představiti tento druh práce v ušlechtilejší formě a máme obraz činnosti společné práce vyšetřujícího soudce s jasnovidcem k objasnění zločinu. I zde musí býti vyšetřující soudce ten, kdo činně pracuje a pozorně vypočítává, takže bere na sebe větší část činnosti. Jasnovidec zůstává při tom jen pasivně pracující pomocnou silou. Takové činnosti musí u každého soudce předcházeti dlouhé studium, dříve než se jí smí zabývati. Jest to mnohem těžší než studium právnictví.
+Zůstaňme tedy u nějaké vraždy nebo krádeže. Jasnovidec, který byl přizván k vysvětlení, bude vidět zčásti astrálně a zčásti jemnohmotně. Uvidí astrálně, tedy v jemné hrubohmotnosti, místo děje, avšak jemnohmotně děj samotný. K tomu přistupuje ještě to, že při tom může vidět také různé myšlenkové formy, které vznikly skrze myšlenkové pochody vraha, jakož i zavražděného nebo zlodějů. Toto od sebe oddělit musí patřit k dovednostem toho, kdo vede vyšetřování! Teprve pak může být výsledek správný. Avšak takto poučený vedoucí vyšetřování prozatím ještě neexistuje. I když to může znít groteskně, protože to samo o sobě nemá ve skutečnosti nic příbuzného, tak chci přece uvést podružný příklad při výkonu policejního psa, který bývá přece také používán k odhalování zločinů. U těchto policejních psů musí přesně znát policejní psovod zcela samozřejmě druh činnosti psa a bezprostředně s ním spolupracovat, a dokonce, jak je zasvěceným známo, být při tom velmi činný. Je třeba nyní tento druh práce jen převzít v daleko ušlechtilejší formě a máme tu průběh společné práce vedoucího vyšetřování s jasnovidcem k objasnění zločinu. Také při tom musí být ten, kdo vede vyšetřování, aktivně pracujícím a pozorně uvažujícím, který na sebe bere největší část činnosti, zatímco jasnovidec pouze zůstává pasivně pracujícím pomocníkem. Pro každého soudce musí předcházet dlouhé studium takovéto činnosti, než se tím smí zabývat. Je to daleko těžší studium než studium právnictví.