Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

--- Hlas, Zlín - 1996 » 8. Člověk ve stvoření. | 2021/01/24 01:05 | current
– ↷ Stránka přesunuta z 'cs:poselstvi_gralu:1932:clovek_ve_stvoreni' do 'cs:poselstvi_gralu:1931:hlas:clovek_ve_stvoreni' Marek Ištvánek
+++ Plamen - 2021 » 8. Člověk ve stvoření. | 2021/03/14 22:38 | current
– vytvořeno Marek Ištvánek
@@ Line 1: / Line 1: @@
 ====== Člověk ve stvoření. ======
-Člověk ve skutečnosti nemá žíti podle dosavadních pojmů a názorů, ale má se státi více //člověkem citu.// Tím by vytvořil nutné pojítko k dalšímu vývoji celého stvoření. Protože člověk spojuje v sobě jemnohmotné onoho světa a hrubohmotné tohoto světa, jest mu možno obojí přehlédnouti a obojí současně prožíti. K tomu má ještě k disposici nástroj, který ho staví na vrchol veškerého hrubohmotného stvoření: Rozum. S tímto nástrojem má možnost říditi, tedy vésti.
+Člověk nemá ve skutečnosti žít podle stávajících představ, ale má být více //člověkem citu.// Tím by se stal nutnou spojovací částí k dalšímu vývoji celého stvoření.
-Rozum jako nejvyšší pozemské má býti v pozemském životě //kormidlem,// kdežto //hybnou silou// je cítění, které má původ ve světě duchovním. Polem rozumu je tedy tělo, polem cítění však je duch.
+Poněvadž v sobě spojuje jemnohmotnost onoho světa a hrubohmotnost tohoto světa, může obojí přehlédnout a současně prožít. Navíc má ještě k dispozici nástroj, který ho staví na vrchol celého hrubohmotného stvoření: Rozum. S tímto nástrojem může řídit, tedy vést.
-Rozum je poután k prostoru a času jako všechno pozemské a je proto jen produktem mozku, který náleží k hrubohmotnému tělu. Rozum nebude se nikdy moci projeviti bez prostoru a času přes to, že je o sobě jemnohmotnější nežli tělo. Přece však jest ještě příliš hutný a těžký, aby se povznesl nad prostor a čas. Je proto úplně vázán na zemi.
+Rozum je to nejvyšší pozemské a má být //kormidlem// pozemského života, zatímco //hybnou silou// je cítění, které pochází z duchovního světa. Půdou rozumu je tedy tělo, půdou cítění je však duch.
-Avšak cit (ne pocit) je bez času a prostoru a přichází tedy z duchovna.
+Rozum je vázán na prostor a čas, stejně jako všechno pozemské, tudíž je jen produktem mozku, který patří k hrubohmotnému tělu. Rozum nemůže být činný nad prostorem a časem, přestože on sám je jemnohmotnější než tělo, avšak přece je ještě natolik hutný a těžký, než aby se uplatnil nad místem a časem. Je tedy úplně vázán na zemi.
-Takto vyzbrojen mohl se člověk těsně spojiti s nejjemnějším, ba míti styk s čistě duchovním a při tom přece žíti a působiti uprostřed všeho hrubohmotného pozemského. Jen člověk je takto vypraven.
+Avšak cit (ne pocit) je nad prostorem a časem, vzhledem k tomu, že přichází z duchovna.
-Jedině člověk mohl a měl vytvořiti zdravé, svěží spojení jakožto jediný most mezi jemnohmotnými a světlými výšinami a mezi hrubohmotně pozemským! //Jedině skrze něho, ve způsobu jen jemu vlastním, mohl prouditi z pramene Světla čistý život dolů do nejhlubší hrubohmotnosti a odtud opět vzhůru v nejnádhernějším harmonickém zvratném působení!// Člověk stojí jako spojka mezi oběma světy tak, že tyto dva světy jsou jím přikovány ve svět jeden.
+Takto vybaven, mohl být člověk vroucně spojen s jemnohmotností, ano, dokonce mít spojení s čistě duchovním, a přece žít a působit uprostřed všeho pozemského, hrubohmotného. Pouze člověk je tímto způsobem vybaven.
-On však nesplnil tento úkol. //Odloučil// oba tyto světy, místo aby je udržel pevně spojeny. //A to byl tedy jeho pád do hříchu!// --
+Pouze on mohl a měl vytvořit zdravé, svěží spojení jako jediný most mezi jemnohmotnými a světlými výšinami a hrubohmotně pozemským! //Pouze skrze něj, v jeho zvláštním uzpůsobení, mohl čistý život z pramene Světla dolů do nejhlubší hrubohmotnosti a odtud opět pulzovat vzhůru v nádherném, harmonickém vzájemném působení!// On stojí mezi oběma světy vytvářeje spojení, takže skrze něj jsou přikovány v jediný svět.
-Člověk byl svou právě vysvětlenou zvláštností a svérázností ustanoven skutečně za jistý druh pána nad světem hrubohmotným, protože hrubohmotný svět je odvislým od jeho prostřednictví. Odvislost tohoto hrubohmotného světa jde tak daleko, že tento svět byl nucen svým způsobem s člověkem spolutrpěti, nebo byl jím povznášen podle toho, jak proudy ze zdroje Světla a života mohly //čistě// protékati lidstvem nebo //ne.//
+Avšak on tento úkol nesplnil. //Oddělil// oba tyto světy, místo aby je udržel pevně spojené. //A to byl tedy pád do hříchu!// —
-Ale člověk //podvázal// tok tohoto střídavého proudu, který je nutný pro jemnohmotný i hrubohmotný svět. Tak jako dobrý oběh krve udržuje tělo svěží a zdravé, tak je tomu se střídavým prouděním ve stvoření. Podvázání musí přivodit zmatek a onemocnění, které se konečně vybije v katastrofách.
+Člověk byl svým právě vysvětleným zvláštním uzpůsobením skutečně předurčen za určitý druh vládce hrubohmotného světa, protože hrubohmotný svět je na jeho prostřednictví závislý, v tom smyslu, že je nucen podle jeho druhu spolutrpět, nebo jím může být povznášen, podle toho, zda proudy ze Světla a Zdroje Života mohly //čistě// protékat skrze lidstvo, či nikoliv.
-Toto zlé selhání člověkovo mohlo nastati proto, že používal rozumu, který pochází jen z hrubohmotného, nejen jako nástroje, ale úplně se mu podrobil a ustanovil jej vládcem nade vším. Tím učinil se otrokem svého nástroje a stal se jen člověkem rozumovým, který se s hrdostí nazývá materialistou!
+Člověk však //znemožnil// pro jemnohmotný a pro hrubohmotný svět nutný tok tohoto střídavého proudění. Tak jako dobrý krevní oběh udržuje tělo svěží a zdravé, tak je tomu se střídavým prouděním ve stvoření. Podvázání musí přinést zmatek a onemocnění, které nakonec vyvolá katastrofy.
-Podřídiv se zcela rozumu, přikoval se člověk sám ke všemu hrubohmotnému. Jako nemůže rozum pochopiti nic co je nad prostor a čas, tak to přirozeně nedovede ani ten, kdo se mu plně podrobil. Obzor takového člověka, tedy jeho chápavost, se zúžil s omezenou schopností rozumu.
+Toto zlé selhání člověka mohlo nastat, protože rozum, který pochází jen z hrubohmotnosti, nepoužíval jen jako nástroj, ale v plné míře se mu podřídil a učinil jej vládcem nade vším. Tím se stal otrokem svého nástroje a stal se jen člověkem rozumu, který se s hrdostí nazývá materialistou!
-Tím uvolnilo se spojení s jemnohmotným a vztyčila se zeď, která se stávala stále neproniknutelnější. Protože pramen života, Prasvětlo, Bůh, je vysoko povznesen nad prostor a čas a převyšuje daleko vše jemnohmotné, musel samozřejmě v důsledku vázanosti rozumu býti s ním přerušen každý styk. Z toho důvodu není materialistovi ani možno, aby poznal Boha.
+Tím, že se člověk zcela podrobil rozumu, připoutal sám sebe ke všemu hrubohmotnému. Tak jako nemůže rozum pochopit nic, co je nad rámec místa a času, tak samozřejmě ani ten, jenž se mu úplně podřídil. Jeho obzor, tedy chápavost, zužuje se s omezenou schopností rozumu. Spojení s jemnohmotností bylo tím přerušeno, vztyčila se zeď, která byla stále hutnější a nepropustnější. Protože Zdroj života, Prasvětlo, Bůh, je vysoko povznesený nad prostor a čas a stojí ještě mnohem výše než jemnohmotnost, muselo být přirozeně rozumovým spoutáním přerušeno jakékoliv spojení. Z tohoto důvodu nemůže materialista poznat Boha.
-Pojídání ze stromu poznání nebylo ničím jiným, než pěstěním rozumu. S tím bylo spojeno odloučení od jemnohmotného a to mělo přirozeně za následek uzavření ráje. Lidé se vyhnali z ráje sami, když přilnuli rozumem úplně ke hrubohmotnému a tím se snížili a dobrovolně vlastní volbou se ukovali do otroctví.
+Pojídání ze stromu poznání nebylo nic jiného než pěstování rozumu. S tím bylo spojeno oddělení od jemnohmotnosti a také jako přirozený následek uzavření ráje. Lidé si ho sami uzavřeli tím, že se zcela přiklonili svým rozumem k hrubohmotnosti, poklesli tedy a dobrovolně, čili svým rozhodnutím se přikovali do otroctví.
-Kam to však vedlo? Čistě materialistické, tedy k zemi připoutané, hluboko stojící myšlenky rozumu se všemi svými průvodními jevy, vykořisťováním, ziskuchtivostí, lží, lupičstvím, útiskem atd., //musely// přivoditi neúprosné zvratné působení stejnorodosti. To se ukázalo zprvu duchovně a pak přešlo také do hrubohmotného. Všechno se utvářelo a formovalo podle toho a lidstvo bylo tímto zvratným působením hnáno tak, že se konečně nade vším rozpoutá … zničení!
+Kam to však vedlo? Čistě materialistické, tedy k zemi připoutané, nízké myšlenky rozumu se všemi jejich průvodními účinky, prospěchářstvím, ziskuchtivostí, lží, krádežemi a útiskem, //musely// přinést tvrdé vzájemné působení stejného druhu, které se projevilo nejprve duchovně a pak také tímto přešlo do hrubohmotnosti, všechno bylo podle toho utvářeno, lidé štváni, aby nakonec byla nade vším rozpoutána … zkáza!
-Chápete již, že události posledních let přijíti //musely?// A že to půjde ještě dále až ke zničení? K poslednímu soudu, kterému podle stávajících karmických zákonů nelze se vyhnouti. Je to jako při bouři, která se stahuje, až na konec nutně přináší rozpoutání a zkázu. Zároveň však také očistu.
+Chápete nyní, že události posledních let //musely// přijít? Že to půjde ještě dál, až ke zničení? K světovému soudu, jemuž podle stávajících karmických ((osudových)) zákonů nelze zabránit. Jako při bouřce, která se stahuje a nakonec musí přinést vybití a zkázu. Současně však také očistu!
-Člověk nesloužil, jak bylo nutno, jako pojítko mezi jemnohmotnou a hrubohmotnou částí stvoření, nepropouštěl vždy osvěžující, oživující a napomáhající střídavý proud, nýbrž rozdělil stvoření ve dva světy. Zřekl se spojování a připoutal se zcela ke hrubohmotnému. Tím musely obě části světa znenáhla onemocněti. Přirozeně mnohem tíže onemocněla ona část, která musela úplně postrádati světelného proudu, nebo se jí ho dostávalo jen slabě, prostřednictvím několika málo lidí, kteří ještě spojení udržovali. Je to část hrubohmotná, která proto spěje ke strašlivé krizi. V krátké době bude touto částí otřásati mocná horečka a zimnice, až všechno chorobné se tak stráví a novým, silným přílivem z prazdroje konečně se uzdraví.
+Člověk nesloužil jako nutný spojovací prvek mezi jemnohmotnou a hrubohmotnou částí stvoření, nepředával neustále osvěžující, oživující a podporující potřebné střídavé proudění, nýbrž rozdělil stvoření na dva světy tím, že se zbavil spojení a zcela se přikoval k hrubohmotnosti, takže postupně musely onemocnět obě části světa. Část, která světelný proud musela zcela postrádat nebo skrze několik málo lidí měla ještě slabé spojení, ovšem mnohem tížeji. To je část hrubohmotná, která proto jde vstříc strašlivé krizi a v krátké době jí budou mocně otřásat horečné zimnice, až se vše nemocné tím stráví a pod novým, silným přítokem z Prapůvodu se konečně může uzdravit.
 Kdo však bude při tom stráven?
-Odpověď na to je v přirozeném dění samotném. Každá //procítěná// myšlenka nabývá ihned působením tvůrčí síly, žijící v této myšlence, jemnohmotného tvaru, který odpovídá obsahu myšlenky. Myšlenka zůstává stále jako šňůrou spojena se svým původcem. Jest jím však vysílána ven a přitahována přitažlivou silou stejnorodosti ve všem jemnohmotném. Tak jest hnána vesmírem zároveň s proudy, které trvale ve vesmíru probíhají a pohybují se oválovitě jako všechno ve stvoření. Tak přijde doba, kdy myšlenky, které se v jemnohmotnosti staly životem a skutečností, sloučené se stejnorodými, jež cestou k sobě přitáhly, //vrací se zpět// k svému původu a //východisku,// protože po celou svou pouť zůstávají s ním ve spojení. Teď se vrací, aby se vybily, rozuzlily a vyčerpaly.
+Odpověď na to spočívá v samotném přirozeném dění: Každá //procítěná// myšlenka přijímá ihned, skrze tvořivou sílu, v ní žijící, jemnohmotnou formu, odpovídající obsahu myšlenky, zůstává neustále svázána jako provazcem se svým zploditelem, je jím však vyslána a odchází přitažlivostí stejnorodosti ve všem jemnohmotném a je hnána vesmírem s těmito pronikavě pulzujícími proudy, které jako všechno ve stvoření se oválně pohybují. Tak přijde čas, kdy v jemnohmotnosti myšlenka, jež na své cestě přitáhla stejné druhy, ožila a stala se skutečností, //vrací se zpět// ke svému prvopočátku a //východisku,// které navzdory jejímu putování s ní zůstává spojeno, aby se tam nyní vyvolala a vybila.
-Při očekávaném posledním vybití a rozuzlení stihne toto zničení //v první řadě ty,// kdo svým myšlením a cítěním byli jeho původci a trvalými živiteli, tedy materialisty. Je nevyhnutelno, že poškozující zvratná moc zapůsobí ještě ve větších kruzích a lehce zasáhne také i blízce stejnorodé druhy těchto lidí.
+Zničení zasáhne tedy v //první řadě,// při nyní očekávaném posledním uzavření účinků, ty, kteří svým myšlením a cítěním ho způsobili a byli jeho stálými živiteli, tedy materialisty. Že ničivá zpětně se vracející síla zasáhne ještě větší okruhy a dotkne se také jen blízce přimknutých stejnorodých druhů těchto lidí, je nevyhnutelné.
-Potom však splní lidé to, co ve stvoření splniti mají. Budou pojítkem a budou svým uschopněním čerpati z duchovna. Dají se vésti svým očistěným cítěním a přenesou to všechno do hrubohmotného, tedy pozemského. Při tom použijí rozumu a nabytých zkušeností jen jako nástroje, který počítaje a používaje všeho pozemského, pomůže těmto čistým citům, aby pronikly a prostoupily hrubohmotný život. Tím bude celé hrubohmotné stvoření trvale očistěno, povzbuzeno a povzneseno. Ve zvratném působení bude pak prouditi zdravější proud z hrubohmotného zpět do jemnohmotného a vznikne nový, jednotný a harmonický svět. Ve správném plnění své činnosti stanou se lidé kýženými, ušlechtilými a dokonalými lidmi. Opravdovým proniknutím do velikého díla stvoření dostane se jim pak zcela jiných sil, než mají dosud. Tyto síly dají jim trvale prociťovati spokojenost a blaženost.
+Potom však budou lidé naplňovat to, co ve stvoření naplňovat mají. Stanou se spojovací částí, budou svými schopnostmi čerpat z duchovna, tedy nechají se vést svým očistěným cítěním a přenášet je do této hrubohmotnosti, tedy pozemského, přičemž rozum a nashromážděné zkušenosti budou k tomu používat jen jako nástroje, aby počítajíce se vším pozemským prosadili v hrubohmotném životě tyto čisté city, čímž bude celé hrubohmotné stvoření trvale podporováno, očištěno a povzneseno. Tímto může také ve vzájemném působení zdravěji proudit zpět z hrubohmotnosti do jemnohmotnosti a vznikne nový, jednotný a harmonický svět. Lidé stanou se však správným plněním svého poslání lidmi ušlechtilými a plně žádoucími, neboť také obdrží správným vřazením se do velikého díla stvoření zcela jiné síly než doposud, které jim umožní stále cítit spokojenost a blaženost.