Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

--- Hlas, Zlín - 1996 » 88. Cizinec. | 2022/01/07 22:30 | current
– Marek Ištvánek
+++ Plamen - 2021 » 88. Cizinec. | 2021/03/24 23:42 | current
– Marek Ištvánek
@@ Line 1: / Line 1: @@
 ====== Cizinec. ======
-Temno ukládalo se opět nad zemí. Vítězně zastínilo lidi a zatarasilo cestu k čistě duchovní říši. Světlo Boží ustoupilo od nich. Tělo, které mu sloužilo jako tělesná schrána, viselo zkrvavené a zničené na kříži, jako oběť odporu těch, jimž chtělo přinésti štěstí a svatý mír.
+Temno se opět rozkládalo nad zemí. Triumfálně zastínilo lidi a zahradilo cestu do čistě duchovní říše. Světlo Boží od nich ustoupilo. Tělo, které k tomu sloužilo jako pozemská nádoba, viselo krvácející a zničené na kříži, jakožto oběť protestu těch, kterým chtělo přinést štěstí a svatý mír.
-Na vrcholku veškerého stvoření, v zářivé blízkosti Boží stojí hrad Grálu jako chrám Světla. V něm panoval veliký smutek nad zbloudilými lidskými duchy dole v hlubinách, kteří se ve slepém rozumbradství nepřátelsky uzavřeli Pravdě a nechali se nenávisti plnou temnotou vybičovati až ke zločinu na Synu Božím. Těžce dolehla na všechen svět kletba vytvořená takto lidstvem a stlačila je ještě do většího omezení jejich chápavosti. --
+Na vrcholu celého stvoření, v zářivé blízkosti Boží, stojí hrad Grálu jako chrám Světla. V něm vládl veliký smutek nad zbloudilými lidskými duchy v hlubinách, kteří se ve svém zaslepeném chtění vědět vše lépe nepřátelsky uzavřeli Pravdě a nechali se nenávistiplnou temnotou vybičovat až ke zločinu na Synu Božím. Těžce dolehla kletba tohoto druhu lidstvem vytvořená na veškerý svět a zatlačila jej do ještě většího omezení chápavosti. —
-S vážným úžasem hleděl jinoch z hradu Grálu na nesmírné dění … příští Syna Člověka. V tu dobu nacházel se již ve svém vzdělávání, které trvalo tisíciletí. Měl se odebrati dobře vyzbrojen dolů, do oněch nížin, kde následkem vůle lidí panovalo temno.
+S vážným úžasem hleděl jinoch z hradu Grálu na ohromné dění … budoucí Syn Člověka. Byl v té době již ve své přípravě, která vyžadovala tisíciletí; neboť měl být dobře připraven do oněch nížin, kde temnota vládla skrze chtění lidí.
-Tu se snícímu položila jemně na rameno ženská ruka. Prastvořená Královna Ženskosti stála vedle něho a pravila s láskyplným smutkem:
+Tu položila se snícímu na rameno jemně ženská ruka. Prastvořená královna ženství stála vedle něj a pravila v láskyplném smutku:
-„Nech na sebe působiti toto dění, milý synu. //Takové// jest bojiště, kterým budeš procházeti v hodině splnění. Na prosbu zavražděného Spasitele dopřává Bůh Otec, abys před soudem ještě jednou zvěstoval odpadlíkům jeho slovo a zachránil ty, kdo mu budou chtít ještě naslouchat.“
+„Nech toto dění na sebe působit, milý synu. //Takové// je bojiště, kterým v hodině splnění budeš procházet; neboť na prosbu zavražděného Spasitele dopřává Bůh Otec, abys odpadlíkům ještě jednou před soudem zvěstoval Jeho Slovo, abys zachránil ty, kteří ho ještě budou chtít slyšet!“
-Němě sklonil jinoch hlavu a přistoupil k vroucí modlitbě o sílu, protože v  něm mocně burácel ohlas tak veliké Boží lásky!
+Němě sklonil jinoch svou hlavu a přistoupil k vroucí modlitbě o sílu, protože se v něm mocně dmula ozvěna tak veliké Boží lásky!
-Rychle rozletěla se zvěst o poslední opětovné možnosti milosti po všech zemích a mnohé duše prosily úpěnlivě Boha o svolení, aby směly spolupomáhati na velikém díle vykoupení všech těch, kdo chtějí ještě najíti cestu k Bohu.
+Rychle rozletěla se zvěst o poslední, opětovné možnosti milosti všemi zeměmi a mnohé duše snažně prosily Boha o svolení smět pomáhat na velikém díle spásy všech těch, kteří ještě chtěli nalézt cestu k Bohu. Láska Boha Otce to dovolila mnohým duším, kterým to přineslo užitek ke vzestupu. V díkuplné radosti jásavě složil zástup takto omilostněných slib věrnosti ke splnění poskytnuté možnosti služby.
-Láska Boha Otce dopřála to mnohým duším, kterým to přineslo prospěch ke vzestupu. V díkuplné radosti složil zástup takto omilostněných jásavě slib věrnosti ke splnění povolené možnosti služby.
+Tak vznikli //ti// povolaní, kteří se měli dát později k dispozici Vyslanci Božímu, když nadešla na zemi hodina jeho splnění. S pečlivostí byli pro tento úkol rozvíjeni a v pravý čas na zemi inkarnovaní, aby mohli být hotoví, jakmile k nim zazní volání, //jemuž naslouchat bylo prvním splněním jejich povinnosti.//
-Tak se utvořili //ti// povolaní, kteří se měli později dáti do služeb Vyslanci Božímu, až by nadešla jeho hodina splnění na zemi. Byli pečlivě vzděláváni k  těmto úkolům a vtělili se na zemi v pravý čas, aby mohli býti pohotově, jakmile se ozve volání k nim. //Naslouchati tomuto volání bylo prvním splněním// jejich povinností.
 ----
-Zatím využilo se na zemi odkazu zavražděného Syna Božího, jeho živého slova, jen k sobeckým účelům. Lidem chyběl při tom veškerý pojem pravých zásad Kristových. Naopak. Vžili se tak do falešné, čistě pozemské služby lásky, že konečně zavrhli a ještě dnes zavrhují všechno jiné, co se nejeví v této protivné, jimi žádané změkčilosti, a co neprovozuje tak nezdravý, otrocký kult lidskosti, jako nepřicházející od Boha. Všechno, kde jako základ chybí uznání lidské svrchovanosti, označuje se prostě jako falešné a nepatřící k Božskému slovu. Za tímto chováním neskrývá se však ve skutečnosti nic jiného, než úzkostlivá starost, aby se nemohla zjeviti dávno již pociťovaná prázdnota falešné stavby.
+Mezitím bylo odkazu zavražděného Syna Božího, jeho živého Slova, na zemi využito jen k vlastním účelům. Lidem při tom chybělo jakékoliv pochopení pravých Kristových principů. Vžili se naopak do tak falešné čistě pozemské služby lásky, že nakonec odmítli všechno jiné jako nepřicházející od Boha a ještě dnes odmítají a zavrhují to, co se neprojevuje touto jimi požadovanou změkčilostí, co není stejné, tak nezdravé, a neprovozuje otrocký kult lidstva. Všechno, kde jako základ chybí uznání lidské svrchovanosti, je prostě označováno jako falešné a nenáležící k Božímu Slovu. Za tímto chováním neskrývá se však ve skutečnosti nic jiného než úzkostlivá starost, aby se nemohla již dávno pociťovaná prázdnota falešné stavby stát zjevnou.
-//To// se učinilo ze svatého odkazu Syna Božího! Za takových ponižujících předpokladů vykládala se dál jeho jasná slova až příliš lidsky. Využitkováním lidských slabostí získávali se stoupenci, až se mohlo rozvinouti trochu pozemské moci, ke které vždy směřoval poslední cíl. Ale pak ukázalo se velmi brzo v bestiálních ukrutnostech, jak daleko byli nositelé Kristova principu od jeho skutečného porozumění a jak málo jej žili. Trvale a vždy ostřeji nabývalo se důkazu, že právě ti, kdo chtěli býti nositeli Kristova principu, byli nejhoršími nepřáteli a největšími uražeči skutečných zásad Kristových! Nestoudně a neodpustitelně! Celé dějiny po Kristově pozemském životě od počátku církví ukazují nesmazatelně vrytými a vpálenými ranami tyto skutečnosti tak jasně, že jich nikdy nelze popříti nebo zeslabiti. Nezahaleně táhne se znamení hanby vědomého pokrytectví dlouhou historií jednotlivých i hromadných vražd za trestuhodného vzývání Boha! Ještě dnes staví se na tom na mnohých místech, jenže ve změněných, dnešní době přizpůsobených formách.
+//To// se učinilo ze svatého odkazu Syna Božího! Za takovýchto snižujících předpokladů se jeho jasná slova předávala vykládána příliš lidsky dál. Namlouváním si lidských slabostí byli získáváni stoupenci, až se mohlo rozvinout trochu pozemské moci, na niž zůstal vždy zaměřen konečný cíl. Potom se však v bestiálních ukrutnostech velmi brzy ukázalo, jak daleko byli nositelé nepoznaného Kristova principu od skutečného pochopení, jak málo jej žili. Trvale a vždy ostřeji byl podáván důkaz, že právě ti, kteří chtěli být nositeli Kristova principu, byli nejzlostnějšími nepřáteli a největšími tupiteli skutečného Kristova principu, a to bezostyšně a neomluvitelně! Celé dějiny po Kristově pozemském bytí od počátku církví ukazují nesmazatelně vrytými a vpálenými znaky tyto skutečnosti tak jasně, že se nikdy nebudou moci popřít nebo zmírnit. Znamení hanby vědomé přetvářky bylo napříč dlouhými dějinami jednotlivých i hromadných vražd nezahaleně vztyčováno za trestuhodného dovolávání se Boha, přičemž se na tom ještě dnes na mnohých místech dále staví, avšak jen ve změněných a současné době přizpůsobených formách.
-Tak stávalo se temno stále černějším, dík ochotnosti všech lidských duchů, čím více se blížila doba, kdy se měl vtěliti Syn Člověka na zemi.
+Tak vzrůstalo stále více černější temno, díky ochotě všech lidských duchů, o co víc se blížila doba, ve které se měl Syn Člověka inkarnovat na zemi.
-Radostný ruch v živlech oznamoval jeho pozemské zrození. Andělé provázeli ho láskyplně k zemi. Prastvoření tvořili pevnou zeď kolem něho a kolem jeho pozemského dětství. Jeho pozemské mládí smělo býti slunné. Jako pozdrav Boha Otce vídal večer zářiti nad sebou kometu, na kterou hleděl jako na samozřejmost, patřící ke hvězdám. Pak byla mu dána na oči páska, kterou bylo mu nositi v jeho trpkém pozemském vývoji.
+Radostný pohyb v živlech oznamoval pozemské zrození. Andělé doprovázeli ho láskyplně dolů k této zemi. Prastvoření tvořili pevnou hradbu kolem něj a jeho pozemského dětství. Slunečné smělo být jeho pozemské mládí. Jako pozdrav Boha Otce viděl večer nad sebou zářit kometu, kterou pozoroval jako samozřejmost náležející ke hvězdám, než na něj byl položen závoj, který měl nést ve své hořké pozemské přípravě.
-Cizím zdálo se mu pak jeho okolí. Jen vznešená neukojitelná touha plnila mu duši, touha, jež se stupňovala až k neklidu, k trvalému, nervosnímu hledání. Nedala se ukojiti ničím, co poskytovala země.
+Cizím zdálo se mu pak být jeho okolí, avšak jen vysoká neukojitelná touha naplňovala jeho duši, která se stupňovala až k neklidu, k trvalému nervóznímu hledání. Nenechala se utišit ničím, co země nabízela.
-S jemnohmotnou páskou na očích stál nyní v nepřátelské oblasti proti temnu. Stál na bojišti, kde všechno temné mohlo pevněji zapustiti kořeny než on sám. Proto bylo v povaze věcí, že všude, kde se snažil něco podniknouti, nemohla se najíti ozvěna a nebylo žádného úspěchu. Všude a vždy jen nepřátelsky zasyčelo temno. Dokud pro něho nenadešla doba splnění, mohlo se temno stále zesilovati a škoditi mu pozemsky tam, kdekoliv byl nějak pozemsky činným. Ať to bylo ve věcech soukromých, obchodních nebo státních. Všechno pozemské //muselo// zcela přirozeně státi vůči Božímu Vyslanci jen nepřátelsky, protože všechno lidské chtění se dnes obrátilo //proti// pravé vůli Boží, přes zdánlivé hledání Pravdy, za kterým se skrývá vždy jen ješitnost v mnohých podobách. Temno nacházelo všude ochotné kreatury, aby Vyslance Světla zdržovaly a citelně bolestně ho zraňovaly.
+S jemnohmotným závojem před zrakem stál nyní na nepřátelském území vůči temnu, na bojišti, kde se veškeré temno mohlo postavit pevněji než on sám. Proto bylo v přirozenosti věcí, že všude, kdekoliv se snažil něco podniknout, nemohla zaznít žádná ozvěna a nemohl vyrůst žádný úspěch, nýbrž jen temno vždy nepřátelsky zasyčelo. Dokud pro něj nenastala doba splnění, mohlo temno stále silněji setrvávat a jemu pozemsky škodit tam, kde byl nějak pozemsky činným, lhostejno, zda to bylo ve věcech soukromých, obchodních nebo ve vztahu ke státu; neboť všechno pozemské //muselo// zcela přirozeně stát proti Vyslanci Božímu jen nepřátelsky, protože veškeré lidské chtění je dnes namířeno //proti// pravé vůli Boží, navzdory domnělému úsilí po Pravdě, za nímž se vždy skrývá jen ješitnost v rozmanitých formách. Snadno nacházelo temno všude ochotné stvůry, aby Vyslance Světla zdržovaly a citelně bolestně ho zraňovaly.
-Tak stala se doba jeho pozemského učení cestou utrpení.
+Tak stala se cesta jeho pozemského učení cestou utrpení.
 ----
-Tak jako duchovno ve veliké síle působí na bytostné, jemnohmotné i hrubohmotné zdánlivě magneticky přitažlivě a přilnavě, stejným a ještě mnohem silnějším způsobem musí to, co má svůj původ nad duchovnem, působiti v pozdějším stvoření na //všechno// pod sebou. Jest to přirozené dění, které není možné jinak. V účinku je to však přitažlivé síle jen podobno. Přitažlivá síla ve známém smyslu má vzájemnou jen stejnorodost. Zde však jde o existující //moc silnějšího// v čistě věcném, nejušlechtilejším smyslu! Není to myšleno pozemsky lidsky, protože v hrubohmotnosti je tento zákon jako všechno jiné přičiněním lidí ve svém projevu zesurověn. Přirozený projev této vládnoucí moci jeví se v zevnější formě jako magnetická přitažlivost, shrnutí, soudržnost, ovládání.
+Tak jako duchovno působí ve své veliké síle jakoby magneticky přitažlivě a zadržujícně na bytostné, jemnohmotné a hrubohmotné, tak stejným a ještě mnohem silnějším způsobem musí to, co má svůj původ nad duchovnem v pozdějším stvoření, působit na //všechno// pod sebou. Jakožto přirozené dění, které není jinak možné. Účinku přitažlivé síly se to však jen podobá. Přitažlivou sílu ve známém slova smyslu má jen vzájemně stejný druh. Zde se však jedná o existující //moc silnějšího// v čistě věcném, nejušlechtilějším smyslu! Ne však myšleno pozemsky lidským způsobem; neboť v hrubohmotnosti je tento zákon, jakož i všechno ostatní ve svých účincích přičiněním lidí zesurověn. Přirozený důsledek této vládnoucí moci jeví se ve vnější formě jako přitažlivost magnetického druhu, sloučení, soudržnost, ovládání.
-Podle tohoto zákona cítili se lidé magneticky přitahováni k tomuto zahalenému, silnějšímu cizinci s výšin, ačkoliv se namnoze proti tomu nepřátelsky bránili.
+Tímto zákonem cítili se také lidé magneticky přitahováni k tomuto zahalenému silnějšímu cizinci z výšin, i když se tomu také často nepřátelsky vzpírali. Husté obaly, které nesl kolem sebe, nemohly pronikání této na zemi cizí síly zcela utlumit, zatímco ta zase nemohla také ještě volně zářit, aby působila //tou// neodolatelnou mocí, kterou má po odpadnutí položených obalů v hodině splnění. To vneslo rozpor do cítění lidí. Bytí cizince samo o sobě v nich probudilo již při setkání myšlenky naděje nejrůznějšího druhu, které se žel jejich myšlením stlačily vždy jen v pozemská přání, která v sobě živili a stupňovali.
-Hutné obaly, které měl kolem sebe, nemohly úplně utlumiti pronikání této síly, na zemi cizí. Tato síla nemohla však ještě vyzařovati tak volně, aby působila //onou// neodolatelnou mocí, jakou má po odpadu položených obalů v hodině splnění. To uvedlo rozpor do citů lidí. Již pouhé bytí cizincovo budilo v nich při setkání myšlenky naděje nejrůznějšího druhu. Tyto myšlenky se však žel podle jejich smýšlení zhustily vždy jen na pozemská přání, která v sobě živili a v sobě stupňovali.
+Cizinec však nikdy nemohl dbát takovýchto přání, protože jeho hodina ještě nenastala. Tím viděli se mnozí ve své vlastní domýšlivosti často těžce zklamáni, ba dokonce se cítili podivným způsobem podvedeni. Nikdy neuvažovali, že to ve skutečnosti byla //jen jejich vlastní// sobecká očekávání, která se nenaplnila, a ve svém zklamání z toho rozhořčeně uvalovali odpovědnost za to na cizince. Avšak ten jich nevolal, nýbrž oni se mu vnucovali a věšeli se na něj, podle tohoto jim neznámého zákona, a byli pro něj často těžkým břemenem, s nímž putoval //ta// pozemská léta, která mu byla předurčena pro dobu jeho učení.
-Ale cizinec nemohl nikdy dbáti na taková přání, protože nepřišla dosud jeho hodina. Tím se mnozí viděli ve své vlastní domýšlivosti těžce zklamáni, ba cítili se dokonce zvláštním způsobem podvedenými. Neuvažovali nikdy, že to ve skutečnosti byla //jen jejich vlastní// sobecká očekávání, která se nesplnila. Ve svém zklamání rozhořčeně uvalovali zodpovědnost za to na cizince. Avšak on jich nevolal, nýbrž oni sami se mu vtírali a na něho se věšeli podle tohoto jim neznámého zákona a stávali se mu často těžkým břemenem, s nímž putoval po ona pozemská léta, předurčená mu pro dobu jeho učení.
+Pozemští lidé cítili při něm něco tajemného, neznámého, co si neuměli vysvětlit, tušili skrytou moc, které nerozuměli, a předpokládali proto ve své nevědomosti nakonec přirozeně jen chtěnou sugesci, hypnózu a magii, vždy podle způsobu svého nepochopení, zatímco nic z toho všeho nepřicházelo v úvahu. Původní náklonnost, vědomí neobyčejné přitažlivosti se pak velmi často změnilo v nenávist, která se vyzuřila v morálním kamenování a pokusech špinění vůči tomu, od kterého příliš brzy očekávali mnohé.
-Pozemští lidé cítili při něm něco tajuplného, neznámého, co si nemohli vysvětliti. Tušili skrytou moc, kterou nechápali a ve své neznalosti tušili proto i na konec přirozeně jen úmyslnou sugesci, hypnosu a magii podle způsobu svého nepochopení. Zatím však nic z toho všeho nepřicházelo v úvahu. Původní náklonnost, vědomí podivné přitažlivosti proměňovaly se pak velmi často v nenávist, která se vyzuřila v morálním házení kamení a v pokusech špinění proti tomu, od kterého příliš záhy mnoho očekávali.
+Nikdo si nedal námahu spravedlivého sebezkoumání, které by bylo ukázalo, že v jiných názorech a ideálech pro sebe žijící cizinec byl ten využitý od těch, co se vnucovali, a že to nebyl on, který by někoho využil, jak se pokoušeli sobě i jiným namlouvat tito vnucující se v hořkosti nad nesplněným přáním pohodlného života. Zaslepeně opětovala se prokázaná vlídnost nesmyslnou nenávistí a nepřátelstvím, podobně jako se dělo u Jidáše.
-Nikdo si nedal práci spravedlivého zkoumání sebe, ze kterého by bylo vyšlo najevo, že cizinec, žijící pro sebe v jiných názorech a ideálech, jest ten, jehož ti, kdo se k němu tísní, využitkovávali. Že to není on, kdo by někoho využil, jak sobě i jiným snažili se namluviti tito vtíravci v trpkosti, že se jim nevyplnila přání pohodlného života. Prokazovanou vlídnost kvitovali nesmyslnou nenávistí a nepřátelstvím po způsobu Jidáše.
+Avšak cizinec na zemi musel přes sebe nechat všechno přejít, protože to přece byl jen zcela přirozený následek jeho bytí, dokud lidstvo žilo v poblouznění. Takovéto prožití přineslo však současně také pro něj nutné utužení, které se pozvolna kladlo jako brnění kolem jeho jinak připravené ochoty vždy pomáhat, a tak se rozevřela propast mezi ním a lidstvem … skrze rány duše, které způsobily oddělení a jen skrze úplnou přeměnu lidstva mohou být opět zhojeny. Tyto rány jemu zasazené nyní tvořily od této hodiny propast, kterou může překlenout jen //ten// člověk, //který// kráčí //cele// cestou zákonů Božích. Jedině to může sloužit jako most. Kdokoliv jiný musí se v propasti roztříštit; neboť k překročení neexistuje žádná jiná cesta. A zůstat před ní stát přináší zničení.
-Ale cizinec na zemi musel to vše nechati přes sebe přejíti. Vždyť to byl jen zcela přirozený následek jeho bytí, dokud lidstvo žilo v bludu. Takové prožití však současně přinášelo nutné pro něho otužení, které se jako brnění zvolna kladlo kolem jeho ochoty k pomoci v každém čase. A tak rozevřela se propast mezi ním a lidstvem … ranami duše, které působily rozpor a oddálení. Tyto rány mohou se zahojiti jen úplnou proměnou lidstva. Rány mu zasazené tvořily od této hodiny propast, kterou může překlenouti jen //ten// člověk, který jde //zcela// cestou Božích zákonů. Jedině tato cesta může sloužiti jako most. Každý jiný musí se roztříštiti v propasti, neboť není jiné cesty ku překročení této propasti. A zůstat před ní stát přináší zničení.
+V přesnou hodinu naplnilo se ještě před koncem této těžké učební doby setkání s //tou// družkou, která jako část z něj měla jít společně s ním pozemským životem, aby podle Božího určení spolupůsobila na velkém úkolu. Ona, sama cizinkou na zemi, vstoupila ve vlastním poznání radostně do Boží vůle, aby v ní vděčně kráčela dál.
-V přesnou hodinu ještě před koncem této těžké učební doby naplnilo se i setkání s družkou, která jako část jeho měla společně s ním putovati pozemským životem, aby podle Božského určení spolupůsobila na velkém úkolu. Sama cizinkou na zemi, podřídila se ve vlastním poznání radostně Boží vůli a vděčně s ní splynula.
+Teprve pak přišel čas pro povolané, kteří kdysi dali Bohu svůj slib věrnosti ke službě! Splnění jejich prosby bylo provedeno s pečlivostí. V pravý čas nastala inkarnace na zemi. Za věrného vedení byli pozemsky vyzbrojeni pro příslušný úkol vším tím, co potřebovali ke splnění. Bylo jim to podáváno, darováno, tak nápadně, že to nemohli vůbec považovat za nic jiného než za dar, za léno pro hodinu splnění jejich někdejšího slibu. Přesně vešli do styku s Vyslancem, skrze jeho Slovo, pak také osobně … avšak mnozí z nich tušili sice volání, cítili v duši cosi nezvyklého, nechali se však mezitím na své pozemské cestě omotat čistě pozemským a zčásti dokonce i temnotami tak, že nemohli sebrat sílu, aby se překonali k opravdové službě, kvůli níž směli být v této veliké době na zemi. Někteří projevovali sice slabou vůli ke splnění, avšak pozemské chyby je od něj zdržovaly. Byli žel také tací, kteří sice vkročili na cestu svého určení, avšak předem hledali při tom pro sebe v //první// řadě pozemské výhody. Dokonce i mnozí z vážně chtějících očekávali, že ten, kterému //oni// měli sloužit, by měl urovnat jejich cestu ke splnění, místo aby tomu bylo naopak. Jen nemnozí, pouze jednotlivci, projevili se skutečně tak, že byli schopni vrůst ve svůj úkol. Těm bude pak v hodině splnění dána desateronásobná síla, takže mezery již nezůstanou citelné, a ve věrnosti budou schopni vykonat dokonce víc, než by kdy dovedl veliký zástup. —
-Pak teprve přišla doba pro povolané, kteří kdysi složili Bohu slib věrnosti ke službě! Jejich prosbě bylo pečlivě vyhověno. V pravý čas stalo se vtělení na zemi. Za věrného vedení byli pozemsky vyzbrojeni pro svůj úkol vším, čeho jim bylo třeba ke splnění. Bylo jim to posláno a darováno tak nápadně, že to nemohli považovati za nic jiného než za dar, za léno pro hodinu splnění jejich někdejšího slibu. Přesně vešli ve styk s Vyslancem, nejdříve s jeho slovem a pak i osobně … Ale mnozí z nich tušili sice volání, cítili něco nezvyklého v  duši, ale nechali se zatím na své pozemské cestě oplésti čistě pozemským a z  části dokonce i temnem tak, že nemohli vynaložiti sílu, aby se přemohli k opravdové službě, kvůli níž směli na zemi pro tuto velikou dobu. Někteří projevili sice slabou vůli ke splnění, ale pozemské chyby je od toho zdržovaly. Byli žel i takoví, kteří sice nastoupili cestu svého určení, ale při tom hledali předem //v první// řadě pozemský prospěch. Dokonce i mnozí z opravdově chtějících očekávali, že ten, kterému //oni// měli sloužit, jim urovná cestu ke splnění, místo aby tomu bylo naopak. Jen nemnozí jednotlivci ukázali se vskutku tak, že byli schopni vrůsti ve svůj úkol. Těm pak v hodině splnění bude dána desateronásobná síla tak, že již nezůstanou citelnými mezery a oni ve věrnosti budou dokonce schopni vykonati více, než by kdy dovedl veliký zástup. --
+Se smutkem pozoroval cizinec na zemi spoušť v zástupu povolaných. //To byla pro něj jedna z nejtrpčích zkušeností!// Mnohému se měl také naučit, mnohé díky lidem sám vytrpěl … avšak před touto poslední skutečností stál bez porozumění; neboť nenacházel pro toto selhání žádnou omluvu. Podle jeho chápání přece povolaný, který ve vyslyšení své prosby byl zvláště veden a inkarnován, nemohl jinak, než v nejradostnějším splnění věrně vyřešit svůj úkol! Pro co by byl jinak na zemi! Proč byl věrně chráněn až k hodině, kdy ho Vyslanec potřeboval! Všechno jim bylo darováno pouze kvůli jejich nutné službě. Proto se stalo, že cizinec, když potkal první povolané, plně jim v tom důvěřoval. Viděl je jen jako přátele, kteří by vůbec nemohli smýšlet, cítit a jednat jinak než v neochvějné věrnosti. Bylo to přece to nejvyšší, to nejdrahocennější, co smělo člověka potkat. Nepřišla mu ani jediná myšlenka na možnost, že by se také povolaní mohli stát nečistými ve své době čekání. Bylo pro něj nepochopitelné, že člověk při takovéto milosti mohl rouhavě zmeškat a promarnit samotný účel svého pozemského bytí. Jevili se mu se svými ulpělými chybami jen jako velmi potřební pomoci … Tak zasáhla ho strašlivost poznání tím tvrději, když musel prožít, že lidský duch ani v takovýchto mimořádných případech není spolehlivý a ukazuje se nehodným nejvyšší milosti i při nejvěrnějším duchovním vedení!
-Se zármutkem viděl cizinec na zemi zpustošení v zástupu povolaných. //Byla to pro něho jedna z nejtrpčích zkušeností!// Ačkoliv se naučil mnohému, co sám od lidí vytrpěl … před touto skutečností stál bez porozumění. Neboť nenacházel pro toto selhání žádné omluvy. Podle jeho pojetí nemohl povolaný, který se vtělil a byl zvláště veden, při vyslyšení svých proseb jednati jinak, než věrně řešiti svůj úkol v nejradostnějším splnění! K čemu byl jinak na zemi! Proč byl věrně chráněn až k hodině, kdy ho Vyslanec potřeboval! Všechno bylo jim darováno jen pro jejich nutnou službu! Proto se stalo, že cizinec, když se setkal s prvními z povolaných, plně jim důvěřoval. Viděl v nich jen přátele, kteří vůbec nemohou jinak myslet, cítit a jednat, než v neochvějné věrnosti. Vždyť to bylo to nejvyšší a nejdrahocennější, co mohlo člověka potkat. Ani myšlenka nepřišla mu na možnost, že také povolaní mohli se státi nečistými ve své době čekání. Bylo pro něho nepochopitelno, že člověk při takové milosti mohl rouhavě zameškati a promarniti vlastní účel svého pozemského života. Připadali mu se svými, na nich utkvělými chybami, jen velmi potřebnými pomoci … Proto se ho dotkla strašlivost tohoto poznání tím tvrději, když se musel dožíti, že lidský duch není ani v takových neobyčejných případech spolehlivý a že objeví se nehodným nejvyšší milosti i při tom nejvěrnějším duchovním vedení!
+Otřesen viděl náhle před sebou lidstvo v jeho nevýslovné méněcennosti, zvrhlosti. Bylo mu odporné.
-Zdrcen, viděl pojednou před sebou lidstvo v jeho nevýslovné méněcennosti a zavrženosti. Zhnusilo se mu.
 ----
-Tíživěji dopadla bída na zemi. Vždy zřetelněji ukazovala se neudržitelnost falešné výstavby všeho dosavadního lidského působení. Vždy zřejměji vycházelo na světlo svědectví jeho neschopnosti. Při stoupajícím zmatku začalo vše zvolna kolísat. Jen jediné nekolísalo: Lidská domýšlivost ve vlastní dovednost.
+Tíživěji padla bída na zemi. Vždy jasněji se ukázala neudržitelnost falešných staveb veškerého dosavadního lidského působení. Stále zjevněji vycházelo na světlo vysvědčení jeho neschopnosti. Všechno pozvolna přicházelo při stoupajícím zmatku ke kolísání, jen jedno ne: Lidská domýšlivost ve vlastní dovednost.
+Právě ta vyrážela bujněji než kdy jindy, což bylo také přirozené, protože domýšlivost potřebuje vždy půdu omezenosti. Vzrůst omezenosti musí mít také za následek bujný vzrůst domýšlivosti.
-Ta právě vyrůstala bujněji než kdy jindy. Bylo to také přirozené, protože domýšlivost potřebuje vždy půdu omezenosti. Vzrůst omezenosti musí míti za následek také bujné přerůstání domýšlivosti.
+Dychtivost po uplatnění vzrůstala až k horečnému křečovitému sevření. Čím méně měl člověk co dát, čím více v něm duše úzkostlivě křičela po osvobození, jejíž pokles tuše jen silně cítil, tím úporněji se pak snažil ve falešné potřebě vyrovnání o //vnější pozemské tretky.// Lidská vyznamenání. I když také často cítili v tichých hodinách konečně pochybnost o sobě samých, tak chtěli proto tím horlivěji //platit// ještě alespoň za vědoucí. //Za každou// cenu! Tak to šlo šíleně dolů. V úzkostně rodícím se poznání přicházejícího zániku snažil se nakonec každý omámit, podle svého druhu, a nechal neslýchané běžet tak, jak probíhalo. Zavíral zrak před hrozící odpovědností.
-Touha po uplatnění stupňovala se až v horečnou křeč. Čím méně měl člověk k  rozdávání, čím více v něm duše úzkostlivě volala po osvobození v příliš jasné předtuše klesání, tím úporněji usiloval ve falešné potřebě vyrovnání //o vnější pozemské malichernosti.// O lidská vyznamenání. I když lidé v tichých hodinách často cítili konečně pochybnost o sobě samých, chtěli proto tím horlivěji alespoň //platit// za vědoucí. //Za každou// cenu! Tak šlo to šíleně dolů. V poznání, ze kterého se rodila úzkost z příštího zhroucení, hleděl se každý konečně omámit po svém způsobu a nechal neslýchané běžet jak běželo. Zavíral oči před hrozící zodpovědností.
+„Moudří“ lidé však zvěstovali dobu příchodu silného Pomocníka z nouze. Většina z nich chtěla však poznat tohoto Pomocníka v sobě nebo, pokud tam byla skromnost, nacházela ho alespoň ve svém okruhu.
-„Moudří“ lidé však hlásali dobu příchodu silného pomocníka z tísně. Většina z nich chtěla však tohoto pomocníka poznávati v sobě, nebo tam, kde byla skromnost, chtěla ho najíti ve svém kruhu.
+„Věřící modlili se k Bohu o pomoc ze zmatků.“ Avšak ukázalo se, že tito pozemští človíčkové se snažili již při své prosbě v očekávání splnění klást Bohu ve svém nitru podmínky tím, že by tento Pomocník měl být //takový,// aby odpovídal //jejich názorům.// Tak daleko došly plody pozemské omezenosti. Lidé mohou uvěřit, že Vyslanec Boží má zapotřebí zdobit se pozemskými tretkami! Očekávají, že se musí řídit podle jejich tak omezených pozemských názorů, aby tím byl jimi uznán a tím získal jejich víru a jejich důvěru. Jaká neslýchaná domýšlivost, jaká drzost spočívá již v této skutečnosti samotné! Domýšlivost bude v hodině splnění mocně roztříštěna se všemi těmi, kteří v duchu holdovali takovémuto bludu! —
-„Věřící modlili se k Bohu o pomoc ze zmatků.“ Avšak ukázalo se, že tito pozemští človíčkové již ve své prosbě, ba v očekávání splnění hleděli stanoviti ve svém nitru Bohu podmínky a přáli si, aby tento pomocník byl //takový,// jak odpovídal //jejich názorům.// Tak daleko jde ovoce pozemské omezenosti. Lidé mohou věřit, že Vyslanec Boží má zapotřebí zdobiti se pozemskou tretkou! Očekávají, že se musí říditi podle jejich tak omezených názorů, aby tím byl jimi uznán a získal jejich důvěru! Jaká neslýchaná domýšlivost, jaká osobivost je již v  této skutečnosti! Domýšlivost bude v hodině splnění zle roztříštěna se všemi těmi, kdo v duchu holdovali takovému bludu! --
+Tu zvolal Pán ke svému služebníkovi, který kráčel na zemi jako cizinec, aby promluvil, aby dal Poselství všem po něm žíznícím!
-Tu zavolal Pán svého služebníka, který chodil po zemi jako cizinec! Zavolal ho, aby promluvil, aby přinesl poselství všem, kdo po něm žíznili! A hle, vědění „moudrých“ bylo falešné, modlitby věřících byly nepravé, neboť se neotvírali hlasu, který přicházel z Pravdy. Proto mohl býti poznán také jen tam, kde kapka Pravdy nebyla v člověku zasypána pozemskou vadností, mocí rozumu a všemi těmi věcmi, které jsou schopny svésti lidského ducha s pravé cesty a přivésti ho ke zkáze.
+A hle, vědění „moudrých “ bylo falešné, modlitby věřících nepravé; neboť se neotevřeli hlasu, který přišel z Pravdy, a proto mohl být poznán také jen tam, kde krůpěj Pravdy nebyla v lidech zasypána pozemskými chybami, mocí rozumu a všemi těmi věcmi, které jsou schopny svést lidského ducha z pravé cesty a přivést ho k pádu.
-Hlas mohl vzbuditi ozvěnu jen tam, kde prosba vycházela ze skutečně pokorné, poctivé duše.
+Jen tam mohla se probudit ozvěna, kde prosba vycházela ze skutečně pokorné, poctivé duše.
-Volání vyšlo. Kam zasáhlo, přinášelo nepokoj a tříštění. Avšak na místech, kde bylo vážně očekáváno, přineslo mír a blaženost.
+Volání vyšlo. Kam zasáhlo, přinášelo neklid a roztříštění. Avšak na místech, kde bylo vážně očekáváno, mír a blaženost.
-Temno naslouchalo, přicházelo v neklidný pohyb a shluklo se kolem Země ještě hustěji, tížeji a černěji. Nepřátelsky vybuchlo již tu i tam a nenávistně syčelo do řad těch, kdo chtěli následovati volání. Úže a úžeji kroužilo však kolem //těch// povolaných, kteří selháním museli klesnouti do temnoty, které tím dobrovolně podali ruku. Jejich dřívější slib vázal je duchovně pevně k Vyslanci a přitahoval je k němu v hodině blížícího se splnění. Zatím však jejich chyby působily jako překážka a odpuzovaly je od Vyslance, protože následkem nich nebylo možno žádné spojení se Světlem.
+Temno naslouchalo, vešlo do neklidného pohybu a sevřelo se ještě hutněji, tížeji a černěji kolem země. Nepřátelsky prskalo již tu a tam a syčelo nenávistně do řad těch, kteří chtěli následovat volání. Úžeji a těsněji však kroužilo kolem //těch// povolaných, kteří selháním museli klesnout do temnoty, které tím dobrovolně nabídli ruku. Jejich někdejší slib vázal je duchovně pevně k Vyslanci, táhl je k němu v hodině blížícího se splnění, zatímco však jejich chyby působily jako překážka odpuzovaly je od něj, protože jejich následkem nebylo možné žádné spojení se Světlem.
-Z toho mohl vzniknouti opět jen most pro nenávist, pro veškerou nenávist temna vůči všemu světlému. A tak přiostřili cestu utrpení Vyslanci Světla až ke Golgatě. Veliký počet lidí připojil se až příliš rád, aby mu ztížil tuto cestu, zvláště ti, kdo se domnívali, že sami již znají cestu Světla a po ní jdou, jako kdysi farizeové a zákoníci. To všechno vytvořilo situaci, kde lidstvo mohlo ještě jednou dokázati, že by dnes opět učinilo přesně totéž, čím se kdysi již provinilo na Synu Božím. Tentokráte jen v modernější formě ukřižování symbolicky, pokusem //morální vraždy,// která podle zákonů Božích //není méně trestná// než vražda tělesná.
+Z toho mohl povstat opět jen most pro nenávist, pro veškerou nenávist temna vůči všemu Světlu. A tak zostřili cestu utrpení Vyslance Světla až ke Golgatě, k jejímuž ztížení se největší část lidstva připojila až příliš ráda, zvláště ti, kteří se tak domnívali, že sami cestu ke Světlu již znají a kráčí po ní, jako kdysi farizeové a zákoníci. To všechno vytvořilo stav, kde lidstvo ještě jednou mohlo dokázat, že by dnes opět udělalo přesně totéž, čím se kdysi již provinilo na Synu Božím. Tentokrát jen v modernější formě, symbolickým ukřižováním, pokusem o //morální vraždu,// která je podle zákonů Božích //neméně trestuhodná než vražda tělesná.//
-Bylo to splnění po poslední, lehkomyslně zanedbané možnosti milosti. Zrádci, falešní svědkové a pomlouvači přicházeli ze zástupu povolaných. Stále více havěti temna odvažovalo se ven a považovalo se za bezpečnou, když cizinec na zemi ve splnění vůči té špíně mlčel, jak mu bylo poručeno a jak kdysi ne jinak činil Syn Boží před řvoucím množstvím, které ho chtělo míti přibitého na kříži jako zločince. Ale když věrolomní odpadlíci ve své slepé nenávisti domnívali se již býti u vítězství, když temno považovalo dílo Světla znovu za zničené, protože doufalo, že nositele tohoto díla pozemsky úplně znemožnilo, tu zjevil Bůh tentokráte //svou všemohoucností svou vůli!// A pak … třesouce se klesli také posměvači na kolena před jeho velebností, ale … bylo pro ně již příliš pozdě!
+Bylo to splnění po poslední lehkovážně promeškané možnosti milosti. Zrádci, falešní svědkové a pomlouvači přicházeli ze zástupu povolaných. Stále více havěti temna troufalo se přiblížit, protože se cítilo bezpečně, poněvadž cizinec na zemi při splnění před tou špínou mlčel, jak mu bylo nařízeno a jak také kdysi Syn Boží nejinak činil před řvoucím davem, který ho jako zločince chtěl mít přibitého na kříži. Avšak když se věrolomní odpadlíci ve své slepé nenávisti domnívali, že zvítězí, a temno považovalo dílo Světla opět za zničené, doufajíc, že nositele tohoto díla zcela pozemsky znemožnilo, tu odhalil Bůh tentokráte //s Všemohoucností svou vůli!// A pak … rozechvěně klesli také posměvači na kolena před Jeho vznešeností, avšak … bylo pro ně příliš pozdě!