Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

--- Hlas, Zlín - 1996 » 11. Bůh. | 2021/01/24 01:05 | current
– ↷ Stránka přesunuta z 'cs:poselstvi_gralu:1932:buh' do 'cs:poselstvi_gralu:1931:hlas:buh' Marek Ištvánek
+++ Plamen - 2021 » 11. Bůh. | 2021/03/14 23:18 | current
– vytvořeno Marek Ištvánek
@@ Line 1: / Line 1: @@
 ====== Bůh. ======
-Proč obcházejí lidé tak plaše toto slovo, se kterým by přece měli býti obeznámeni více než se všemi jinými? Co je zdržuje, aby o něm hluboce přemýšleli a do něho se vcítili, aby je správně pochopili?
+Proč lidé obcházejí tak ostýchavě kolem tohoto slova, které by jim přece mělo být známější než všechno ostatní? Co je to, jež jim brání hluboce o tom přemýšlet, vcítit se, aby jej správně pochopili?
-Je to úcta? Ne. Je vůbec toto zvláštní „nedůvěřování si“ něco velikého, uznání hodného nebo hlubokého? Nikdy. Uvažte přece: Modlíte se k Bohu a nedovedete si při modlitbě ani učiniti pravou představu o tom, k němuž se modlíte. Naopak jste zmateni, protože nikdy ani škola, ani církev a nikdo jiný nepodal vám jasného výkladu, který by uspokojil vaši vnitřní touhu po Pravdě. Skutečná Trojice zůstávala vám dosud v základě hádankou, se kterou na konec snažili jste se býti nějak co nejdříve hotovi.
+Je to úcta? Ne. Je toto podivné „nedůvěřování si“ něčím velikým nebo hlubokým, zasluhujícím uznání? Nikdy více; a uvažte tedy: Modlíte se k Bohu, a nemůžete si vytvořit při modlitbě ani správnou představu o Tom, k Němuž se modlíte, naopak jste zmateni, poněvadž se vám o Něm nikdy ani ve škole, ani v církvi nedostalo jasného vysvětlení, jež by uspokojilo vaši vnitřní touhu po Pravdě. Skutečná Trojice zůstala vám v podstatě ještě záhadou, s čímž jste se nakonec po vynaložení nejlepších sil snažili smířit.
-Může za těchto okolností býti modlitba tak vroucí, tak důvěřivá, jakou býti má? To je nemožné. Ale když svého Boha znáte a on je vám pak bližší, není modlitba provázena hlubšími city? Není mnohem přímější a vroucnější?
+Může být za těchto okolností modlitba natolik vroucí, natolik důvěřivě provedená, jak má být? To je nemožné. Pokud však svého Boha znáte, čímž vám bude důvěrnějším, není pak modlitba doprovázená hlubšími city, mnohem bezprostřednější a upřímnější?
-A vy máte a musíte se přiblížiti svému Bohu! Nesmíte zůstávat státi jen zdaleka. Jaká to pošetilost, říkat, že by mohlo býti nesprávné zabývati se tak důkladně Bohem. Lenost a pohodlnost dokonce tvrdí, že je to rouhání! Ale já pravím vám: „//Bůh tomu chce!“// Podmínka přibližování se je v celém stvoření. Proto nemá pokory ten, kdo se před Bohem skrývá. Naopak je to bezmezná domýšlivost! Tím přece vyžaduje, aby se Bůh přiblížil k němu, aby ho mohl pochopit. Namísto, aby se sám snažil přiblížiti se Bohu, aby ho poznal. Pokrytectví a pohodlnost, kam se podíváme a kdekoliv jen nasloucháme. To vše pod pláštíkem falešné pokory!
+A vy se máte a musíte přiblížit svému Bohu! Nesmíte zůstat stát jen zpovzdálí. Jak je přece pošetilé říkat, že by to mohla být nepravost, zabývat se tak důkladně Bohem. Lenost a pohodlnost dokonce tvrdí, že je to rouhání! Já však pravím vám: //Bůh to chce.// Nutnost přibližování spočívá v celém stvoření. Proto nemá pokoru ten, kdo před tím uniká, ale naopak bezmeznou domýšlivost! Tím přece požaduje, aby se Bůh přiblížil k Němu a tím Ho mohl pochopit, místo toho, aby se on snažil se k Bohu přiblížit, aby Ho poznal. Pokrytectví a pohodlnost, kam se jen podíváme a kde jen nasloucháme, vše pod pláštíkem falešné pokory!
-Ale vy, kdo nechcete již spáti, kdo s horlivostí hledáte a usilujete o Pravdu, slyšte zvěst a snažte se pochopiti to pravé:
+Vy však, kteří nechcete již více spát, vy, kteří s vroucností hledáte a toužíte po Pravdě, přijměte zvěst a hledejte pravé pochopení:
-Co je tvůj Bůh? Víš, že pravil: „Já jsem Hospodin tvůj Bůh, nebudeš míti jiných bohů mimo mne!“
+Co je tvůj Bůh? Ty víš, že On pravil: „Já jsem Pán, tvůj Bůh, nebudeš mít jiné bohy vedle mě!“
-Jest jen //jeden// Bůh, //jedna// Síla. Ale co je pak Trojice? Trojjedinost? Bůh Otec, Bůh Syn a Bůh Duch Svatý?
+Je jen //jeden// Bůh, jen //jedna// Síla. Ale co je pak Trojice? Trojjedinost? Bůh Otec, Bůh Syn a Bůh, Duch Svatý?
-Když si lidstvo samo uzavřelo ráj a nedalo se již vésti citem, který je čistě duchovní a tím stojí i blízko Bohu, nýbrž samovolně si vypěstovalo pozemský rozum a podrobilo se mu, učinivši se otrokem vlastního nástroje, který mu byl dán k použití, vzdalovalo se zcela přirozeně také stále více od Boha. Tím se dovršil rozpor. Lidstvo se převážně klonilo jen k pozemskému, které je nezbytně vázáno na prostor a čas. Toho Bůh ve svém uzpůsobení nezná. Tím také nikdy nelze ho pochopiti. Propast šířila se každou generací a lidé připoutávali se stále více k zemi. Stali se rozumáři, kteří se dokonce s hrdostí nazývají materialisty, protože ani netuší svá pouta. Pevným připoutáním na prostor a čas zúžil se přirozeně současně i jejich obzor. Jak měla se odtud najíti cesta zpět k Bohu? Nikdy!
+Když si lidstvo samo uzavřelo ráj tím, že se již nedalo vésti citem, který je čistě duchovní, a tudíž také Bohu blízký, nýbrž si svévolně vychovávalo pozemský rozum a podrobilo se mu, takže se stalo otrokem svého vlastního nástroje, jenž mu byl dán k používání, vzdalovalo se zcela přirozeně také stále více a více od Boha. Tak bylo odloučení dokonáno tím, že se lidstvo klonilo především jen k pozemskému, které je bezpodmínečně vázáno na prostor a čas, což Bůh ve svém druhu nezná a čímž Ho proto také nelze nikdy pochopit. S každou generací byla propast větší, lidé se připoutávali stále více jen k zemi. Stali se k zemi připoutanými lidmi rozumu, kteří si říkají materialisté, ba dokonce se tak i s hrdostí nazývají, protože vůbec netuší svá pouta, a s bytím pevně vázaným na prostor a čas zúžil se rovněž přirozeně i jejich obzor. Jak měla být z toho opětně nalezena cesta k Bohu? Nikdy!
-Bylo to nemožno, kdyby nevyšla pomoc od Boha. Mělo-li býti pomoženo, musela stavba nového mostu vzejíti od něho. A Bůh se smiloval. Bůh sám ve své čistotě nemohl se již zjevovati nízkým lidem rozumu. Tito lidé vlivem své rozumové práce nebyli již schopni, aby viděli, slyšeli a vycítili jeho posly. Ti nemnozí, kteří to ještě dovedli, byli posmíváni. Omezený obzor materialistů, vázaný jen na prostor a čas, odmítal každou myšlenku na existující rozšíření nad oba tyto pojmy jako nemožnou, protože pro něj nepochopitelnou. Nestačili proto již ani proroci, jejichž síla nemohla proniknout. Na konec staly se čistě materialistickými i základní myšlenky všech náboženských snah. Musel tedy přijíti prostředník mezi Božstvím a zbloudilým lidstvem, který měl více síly, než dosud všichni ostatní, aby mohl proniknouti. Možno říci: „Pro těch několik málo lidí, kteří v nejpustším materialismu toužili ještě po Bohu?“ Bylo by to správné. Protivníci by to však raději označili jako domýšlivost věřících, místo aby v tom poznávali mocnou Boží lásku a přece i přísnou spravedlnost, která nabízí spásu stejně v odměně i trestu.
+Bylo to nemožné, kdyby pomoc nevyšla od Boha. Od Něj musel být proto nově zbudován most, jestliže mělo být pomoženo. A On se slitoval. Bůh sám ve své čistotě nemohl se více zjevovat nízkým lidem rozumu, jelikož skrze svou rozumovou práci nebyli již schopni vyciťovat, vidět nebo slyšet Jeho posly, a těch několik, kteří to ještě dovedli, bylo vysmíváno, protože omezený, jen na prostor a čas vázaný obzor materialistů odmítá každou myšlenku nad dosavadní rozhled jako nemožnou, poněvadž pro něj nepochopitelnou. Také proroci proto již nestačili, jejichž síla nedokázala proniknout, protože se nakonec základní principy všech náboženských snah rovněž staly čistě materialistickými. Musel tedy přijít prostředník mezi Božstvím a zbloudilým lidstvem, který měl více síly než dosud všichni ostatní, a tím dokázal proniknout. Lze říci: Kvůli těm několika, kteří uprostřed nejhrubšího materialismu toužili ještě po Bohu? Bylo by to správné, ale odpůrci by to nejraději označili jako domýšlivost věřících, místo aby v tom spatřovali mocnou Boží Lásku, a přece také i přísnou spravedlnost, jež nabízí spásu v odměně, stejně jako v trestu.
-Ale prostředník, který by měl sílu proniknouti zmatkem‚ musel sám býti Božským, protože nízkost zasáhla již tak daleko všechno kolem sebe, že ani proroci jako poslové ničeho nedocílili. Proto Bůh ve své lásce mocí své vůle odloučil od sebe //část// a vtělil ji do hrubohmotného těla člověka mužského rodu: Ježíše Nazaretského, Slova tělem učiněného, Božské lásky učiněné tělem, Syna Božího!
+Prostředník však, jenž měl sílu proniknout zmatkem, musel sám být Božský, neboť nízkost se již tak dalece rozšířila, že ani proroci jako poslové ničeho nedosáhli. Proto oddělil Bůh ve své lásce, aktem své vůle, //část// ze sebe sama a inkarnoval ((vtělil do hrubohmotnosti)) ji do masa a krve, do lidského těla mužského rodu: Ježíše z Nazaretu, ztělesněného Slova, ztělesněné Boží Lásky, Syna Božího!
-Tím se odloučená a přece duchovně úzce spojená část stala //osobností.// Svým vtělením zůstala i po odložení pozemského těla při nejužším znovuspojení s Bohem Otcem i nadále osobností.
+Tak se tato oddělená, a přesto duchovně úzce a trvale spojená část stala tímto osobností. Zůstala však skrze své vtělení osobností i nadále po odložení pozemského těla, v okamžiku úzkého opětovného sjednocení s Bohem Otcem.
-Bůh Otec a Bůh Syn jsou tedy dva a ve skutečnosti jen jeden! A Duch Svatý? Kristus sám řekl o něm, že hříchy proti Bohu Otci i Bohu Synu mohou býti odpuštěny, ale hříchy proti Duchu Svatému nikdy!
+Bůh Otec a Bůh Syn jsou tedy dva a ve skutečnosti jen jeden! A „Duch Svatý“? Kristus sám o něm řekl, že sice hříchy proti Bohu Otci a Bohu Synu mohou být odpuštěny, nikdy však hříchy proti „Duchu Svatému“!
-Je tedy Duch Svatý snad výše nebo více než Bůh Otec a Bůh Syn? Tato otázka tížila a zaujímala již mnohou mysl a zmátla již tak mnohé dítě.
+Je tedy „Duch Svatý“ výše nebo více než Bůh Otec a Bůh Syn? Tato otázka již trápila a zaměstnávala tak mnohou mysl a tak mnohé dítě zmátla.
-„Duch Svatý“ je Duch od Otce. Oddělen od něho působí v celém stvoření. Přesto zůstává s Otcem úzce spojen, tak jako Syn, a tvoří s ním jednotu. Železné zákony ve stvoření, které jako nervové provazce pronikají celým vesmírem a přivozují nepodmíněné zvratné působení, lidský osud, nebo jeho karma … to je od „Ducha Svatého“! ((Přednáška: [[vyvoj_stvoreni]])) Nebo zřetelněji řečeno, od jeho působení.
+„Duch Svatý“ je Otcův Duch, jenž oddělen od Něj působí v celém stvoření, a tak jako Syn je s Ním přece ještě úzce spojen a jedno s Ním zůstává. Neúprosné zákony ve stvoření, které jako nervové provazce pronikají celým vesmírem a bezpodmínečně přináší vzájemné působení, lidský osud nebo jeho karmu, to je … od „Ducha Svatého!“ ((Přednáška: [[vyvoj_stvoreni]])) nebo zřetelněji: z jeho působení.
-Proto říkal Spasitel, že nikdo se bez trestu neprohřešuje proti Duchu Svatému, protože v neúprosném a nepošinutelném zvratném působení vrací se odplata k původci, k východisku, ať dobrému nebo zlému. A jako Bůh Syn je od Otce, tak je od něho i Duch Svatý. Oba tedy jsou jeho částí, patří k němu zcela a neodlučně, protože by jinak část jemu chyběla. Je to jako paže jednoho těla, které konají samostatné pohyby a přece k tělu patří, má-li býti úplné. Také tyto paže mohou konati samostatné pohyby jen ve spojení s celkem a jsou tedy nezbytně s ním jedno.
+Proto řekl Spasitel, že se nikdo bez potrestání nemůže prohřešit proti Duchu Svatému, neboť v neúprosném a neposunutelném vzájemném působení se odplata vrací k původci, k východisku, ať je již dobrá, nebo zlá. A jako Bůh Syn je od Otce, tak je od Něho i Duch Svatý. Oba jsou tedy částí z Něj samotného, zcela k Němu neodlučně náleží, jinak by Mu část chyběla. Jako ruce jednoho těla provádí samostatné úkony, a přece k němu patří, jestliže má tělo být úplné; a samostatné úkony mohou provádět také jen ve spojení s celkem, tedy jsou s ním bezpodmínečně jedno.
-Tak jest Bůh Otec ve své všemohoucnosti a moudrosti, maje po pravici jako část sebe Boha Syna, lásku, a po levici Boha Ducha Svatého, spravedlnost. Oba vyšli od Boha Otce a patří k němu jako k jednotě. To je Trojice //jednoho// Boha.
+Tak Bůh Otec ve své všemohoucnosti a moudrosti jest, maje po pravici jako svou část Boha Syna, Lásku, a po levici Boha Ducha Svatého, Spravedlnost. Oba vyšli z Boha Otce a jednotně k Němu patří. To je Trojice //jednoho// Boha.
-Před stvořením byl Bůh jediný! V době stvoření vydal ze sebe část své vůle jako samostatně ve stvoření působící a stal se tím dvojjediným. Když se ukázalo nutným dáti zbloudilému lidstvu prostředníka a čistota Boží nepřipustila přímé spojení s lidstvem, které se samo spoutalo, bez vtělení, oddělil z lásky část sebe k přechodnému vtělení, aby se mohl opět státi srozumitelným lidstvu a stal se tak zrozením Kristovým trojjediným.
+Před stvořením byl Bůh jeden! Během stvoření dal ze sebe část své Vůle jako samostatně působící do stvoření a stal se tím dvojjediným. Když se stalo nutné dát zbloudilému lidstvu prostředníka, protože Boží Čistota nepřipouštěla bez vtělení přímého spojení s lidstvem, jež se samo spoutalo, oddělil k tomu z Lásky část ze sebe k dočasnému vtělení, aby se lidstvu opět mohl stát srozumitelný, a tak stal se narozením Krista //trojjediný!//
-Co jsou Bůh Otec a Bůh Syn, bylo již mnohým jasno, ale Duch Svatý zůstával zmateným pojmem. On je výkonná spravedlnost, jejíž věčné nezměnitelné a neúplatné zákony pronikají vesmírem a byly dosud jen v předtuše zvány: Osud! … Karma! … Božská vůle!
+Co jsou Bůh Otec a Bůh Syn, bylo již mnohým jasné, ale „Duch Svatý“ zůstával zmateným pojmem. On je výkonná spravedlnost, jejíž věčné, neposunutelné a neúplatné zákony pulzují vesmírem a byly dosud jen v předtuše nazývány: Osud! … Karma! Boží Vůle!