Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

--- Hlas, Zlín - 1996 » 76. Boj v přírodě. | 2021/01/24 01:05 | current
– ↷ Stránka přesunuta z 'cs:poselstvi_gralu:1932:boj_v_prirode' do 'cs:poselstvi_gralu:1931:hlas:boj_v_prirode' Marek Ištvánek
+++ Plamen - 2021 » 76. Boj v přírodě. | 2021/03/24 22:09 | current
– vytvořeno Marek Ištvánek
@@ Line 1: / Line 1: @@
 ====== Boj v přírodě. ======
-Vy pošetilci, kteří se vždy znovu ptáte, je-li správným boj ve stvoření a kteří jej pociťujete jen jako krutost, což nevíte, že se tím označujete za slabochy, za škůdce každé //dnešní// možnosti vzestupu?
+Vy bláhovci, kteří se znovu a znovu ptáte, zda boj ve stvoření, který pociťujete jen jako krutost, je snad správný, což nevíte, že se tím označujete jako slaboši a jako škůdci pro každou //dnešní// možnost vzestupu?
-Probuďte se konečně již z této neslýchané změkčilosti, která nechává tělo i ducha jen zvolna //klesati,// nikdy však nedovolí je povznésti!
+Proberte se konečně jednou z této neslýchané změkčilosti, která nechává tělo i ducha jen pozvolna //klesnout,// avšak nikdy povznést!
-Rozhlédněte se přece jako ti, kdo vidí a poznávají! A pak musíte žehnati té veliké hnací síle, která nutí k boji a tím i k obraně a k opatrnosti, //k bdělosti a životu!// Chrání tvory před sevřením smrtící lenosti!
+Rozhlédněte se přece a vidouce, poznávajíce musíte //velebit// onu velkou hybnou sílu, která tlačí k boji a tím k obraně, k obezřetnosti, k //bdělosti// a k //životu!// Ona chrání tvory před sevřením smrtící lenosti!
-Což může někdy umělec dosáhnouti vrcholného bodu a udržeti se na něm, když trvale necvičí a nebojuje o to? Je lhostejno, v čem je činným a jak silné jsou jeho schopnosti. Hlas zpěvákův by brzy zeslábl a pozbyl své jistoty, kdyby se nedovedl také přemoci a stále znovu necvičil a neučil se.
+Což může někdy umělec dosáhnout vrcholu a udržet si ho, jestliže trvale necvičí a nebojuje o to? Je lhostejno, v čem je činný a jak silné jsou schopnosti, které má. Hlas pěvce by brzy zeslábl a pozbyl své jistoty, kdyby se také on nemusel překonávat, stále znovu necvičil a neučil se.
-Paže může zesíliti jen tehdy, když se trvale namáhá. Upustí-li se od toho, musí ochabnouti. A taktéž každé tělo a každý duch! Dobrovolně nelze k tomu však přivésti žádného člověka. Musí tu býti vždy nějaký nátlak!
+Paže může zesílit, jen když se trvale namáhá. V polevení musí ochabnout. A stejně tak každé tělo a každý duch! Avšak dobrovolně k tomu nelze přivést žádného člověka. Musí existovat nějaký nátlak!
-Chceš-li býti zdráv, pečuj o své tělo i o svého ducha. To jest, udržuj je v  přísné činnosti!
+Chceš-li být zdravý, tak //pečuj// o své tělo a ducha. To znamená, udržuj je v přísné činnosti!
-Ale co člověk dnes a ode vždy považoval za „péči“, není to pravé. Buď míní „péčí“ sladkou zahálku, v níž samotné již spočívá vše ochabující a ochromující, nebo provozuje „péči“ jako při každém sportu jen jednostranně. Péče stane se mu totiž „sportem“, //jednostranným přepínáním// a to vede pak k lehkovážným ctižádostivým výstřelkům, vůbec nehodným opravdového lidství. Skutečné lidství musí přece míti před očima //poslední cíl!// Toho však nelze dosáhnouti skokem do výše, plováním, během, jízdou na koni a nesmyslnými rekordy. Lidstvo a celé stvoření nemá žádného užitku z takových jednotlivých výkonů, na které tak mnohý člověk obětuje velmi často největší část svých myšlenek, svého času a svého pozemského života!
+Avšak co člověk dnes považuje a odedávna považoval za „péči“, není to pravé. Buď míní „péčí“ sladkou zahálku, v níž samotné to ochabující a ochromující již spočívá, nebo se zabývá „péčí“ jako u každého sportu jen jednostranně, to znamená, že se mu péče stane „sportem“, //jednostranným přeháněním// a tím lehkovážným a ctižádostivým nešvarem, který vůbec není hodný opravdového lidství. Opravdové lidství musí mít přece před očima //poslední cíl,// kterého nelze dosáhnout skokem do výšky, plaváním, běháním, jízdou na koni nebo nesmyslným závoděním. Lidstvo a celé stvoření nemá žádný užitek z těchto jednotlivých výkonů, pro které tak mnohý člověk obětuje velmi často největší část svých myšlenek, svého času a svého pozemského života!
-Že se mohly vytvořiti takové výstřelky, jest důkazem, jak nesprávnou jest cesta, po které lidstvo jde. A jak opět tuto velkou hnací sílu ve stvoření žene jen na falešnou dráhu a vyplýtvá ji v marném hračkářství, ne-li dokonce na škodu tím, že překáží zdravému pokroku, pro který jsou ve stvoření všecky prostředky.
+Že se mohly takovéto nešvary vytvořit, ukazuje, jak falešnou cestou lidstvo jde a jak opět lidstvo také tuto velkou hybnou sílu ve stvoření tlačí jen na falešnou dráhu a tím ji promrhává v neprospěšných hříčkách, ne-li dokonce ke škodě zdržováním zdravého pokroku, ke kterému ve stvoření spočívají všechny prostředky.
-Dráhy silných proudů ducha, které mají napomáhati k zvýšení pohybu, ohýbají ve své lidské domýšlivosti tak, že místo žádaného podporování nastává zahrazení těchto proudů, které se projevuje jako překážka. To pak ve zpětném účinku stupňuje bojovný pud a konečně propukajíc, strhuje s sebou všechno do hlubin.
+Dráhy silných proudů duchovního, které mají napomáhat vzestupu, křiví ve své lidské domýšlivosti tak, že namísto požadované podpory nastává jejich zahrazení, které pak účinkuje jako překážka, která zpětným působením zvyšuje bojovný pud a která, když nakonec praskne, strhne s sebou všechno do hlubin.
-//To// jest ta činnost, jakou se dnes člověk převážně zabývá ve svých bezobsažných hříčkách a ctižádostech, jež mají býti vědeckými. Stojí jako //rušitel// ve veškeré harmonii stvoření!
+A //to// je to, čím se člověk ve svých bezobsažných rádobyvědeckých hříčkách a ctižádostech dnes převážně zaměstnává. Jako //rušitel// veškeré harmonie stvoření!
-Dávno již upadl by do líného spánku zahálky, po kterém by nutně následovala hniloba, kdyby naštěstí nebylo ve stvoření ještě bojovného pudu, který ho //nutí// aby se //přece// hnul! Jinak by byl již dávno došel k domýšlivosti, že Bůh prostřednictvím svého stvoření musí se o něho starat jako v pohádce o zemi blahobytu. A vyslovuje-li za to dík v bezduché modlitbě, má to jeho Bůh přece přebohatou odměnu vždyť je tolik lidí, kteří mu za to vůbec ani neděkují!
+Dávno by již upadl do lenivého spánku nicnedělání, po němž musí následovat zahnívání, kdyby naštěstí ve stvoření nespočíval bojovný pud, který ho //nutí,// aby se //přece jen// pohnul! Jinak by byl již dávno došel k domýšlivé domněnce, že se Bůh musí o něj skrze své stvoření starat, jako v hlupákově pohádce o zemi blahobytu. A když za to pronáší svůj dík v bezduchých modlitbách, tak to je jeho Bohu přebohatou odměnou, neboť je přece mnoho těch, kteří Mu vůbec za to neděkují!
 //Takový// je člověk a opravdu ne jiný!
-Mluví se o ukrutnostech v přírodě! Přitom nepřicházejí lidé na myšlenku, aby především jednou zkoumali sebe. Chtějí stále jen kárati.
+Mluví o krutostech v přírodě! Při tom však nedojde k myšlence, aby se především prozkoumal jednou on sám. Chce vždy jen kárat.
-Také v boji mezi zvířaty jest jen požehnání a žádná krutost.
+Také v boji mezi zvířaty je jen požehnání, žádná krutost.
-Jest jen třeba dobře pozorovati některé zvíře. Vezměme například psa. Čím ohleduplněji jedná se se psem, tím se stává pohodlnějším a línějším. Je-li pes v pánově pracovně a tento pečlivě dbá, aby na zvíře nikdo nešlápl nebo do něj nevrazil, i když si lehl na taková místa, kde jest v trvalém nebezpečí, že i bez úmyslu může se mu ublížiti, jako u dveří a jinde, tedy jest to jen //k nevýhodě// zvířete.
+Je třeba jen dobře pozorovat nějaké zvíře. Vezměme například psa. Čím ohleduplněji se zachází s takovým psem, tím se stává pohodlnějším a línějším. Je-li pes v pracovně svého pána a tento dává pečlivý pozor na to, aby na zvíře nikdo nešlápl nebo je jen nevyrušil, i když si lehl na takové místo, kde je v neustálém nebezpečí, že může být neúmyslně zraněn, jako například u dveří, tak je to jen v //neprospěch// tohoto zvířete.
-Pes pozbude v krátké době své vlastní bdělosti. „Dobráčtí“ lidé říkají „s láskyplnou“ omluvou, snad i dojati, že tím pes projevuje nevýslovnou „důvěru“! On prý ví, že mu nikdo neublíží! Ve skutečnosti není to však nic jiného, než hrubé zeslabení schopnosti //„býti bdělým“,// což znamená silné couvnutí duševní činnosti.
+Pes ve zcela krátkém čase ztratí svou vlastní bdělost. „Dobromyslní“ lidé „láskyplně“, a snad dokonce i dojatě říkají, že tím projevuje nesmírnou „důvěru“! On ví, že mu nikdo neublíží! Avšak ve skutečnosti to není nic jiného než hrubé ochabnutí schopnosti //„být bdělý“,// značný pokles duševních schopností.
-Musí-li však zvíře býti trvale na stráži a pohotově k obraně, pak jest a zůstává nejen duševně bdělým, nýbrž přibývá mu stále inteligence a ono //získává// v každém směru. Zůstává čilým ve všech ohledech. A to jest //pokrok.// Tak jest tomu //s každým// tvorem! Jinak hyne, protože při tom znenáhla ochabuje i tělo, podléhá snáze nemoci a nemá již žádné odolnosti.
+Avšak musí-li zvíře na sebe dávat neustále pozor a být připraveno k obraně, tak nejenže se stává duševně bdělým a zůstává takovým, nýbrž mu neustále narůstá inteligence a tím //získává// ve všech směrech. Zůstává živoucím v každém ohledu. A to je pokrok! Tak je tomu s //každým// tvorem! Jinak přijde nazmar; neboť při tom také pozvolna ochabne tělo, snáze podlehne nemoci a nemá již žádnou odolnost.
-Že člověk zaujímá při tom úplně falešné stanovisko ve všech směrech i vůči zvířatům, neuvede bystrého pozorovatele v úžas. Vždyť člověk se úplně nesprávně postavil i vůči sobě a vůči celému stvoření. Působí všude duchovně jen škodu, místo aby přinášel užitek.
+Že člověk také při tom zaujímá vůči zvířatům zcela falešné stanovisko, a to v nejrůznějších směrech, nebude bystrému pozorovateli podivné, protože člověk se přece zcela falešně postavil vůči //všemu,// také vůči sobě a vůči celému stvoření, a všude působí duchovně jen škodu místo toho, aby přinášel užitek.
-Kdyby dnes nebylo již ve stvoření bojovného pudu, který tak mnozí lenoši nazývají krutým, nacházela by se hmotnost již dávno v hnilobě a rozkladu. Právě tento bojovný pud účinkuje ještě jako to, co duševně a tělesně //udržuje.// Neúčinkuje jako cosi ničivého, jak se to povrchně zdá. Jinak by nic jiného neudrželo línou hrubohmotnost v pohybu a tím ve zdraví a svěžesti, když člověk tak bídně odvrátil vše pronikající a osvěžující působení //duchovní síly,// která k tomu byla ve skutečnosti určena. Následkem toho nemůže tato síla působiti //tak,// jak by skutečně měla! (Viz předešlé přednášky.)
+Kdyby dnes již nebyl ve stvoření bojovný pud, který tak mnozí lenoši nazývají krutým, tak by se hmotnost již velmi dlouho nacházela ve stavu zahnívání a rozkladu. On působí ještě jako duševně a tělesně //udržující,// avšak ne jako ničivý, jak se to povrchně jen zdá. Jinak by nebylo již ničeho, co by udrželo línou hrubohmotnost v pohybu a tím ve zdraví a svěžesti, když člověk svým zblouděním tak hanebně pokřivil k tomu určené osvěžující a vším pronikající účinky //duchovní síly,// že nemůže působit //tak,// jak původně měla! (Viz předchozí přednášky.)
-Kdyby člověk nebyl tak zle selhal ve svém určení, vypadalo by mnohé, ba //všechno// dnes jinak! I tak zvaný „boj“ nenacházel by se //v té// formě, v jaké se projevuje //nyní.//
+Kdyby člověk ve svém určení tak zle neselhal, tak by mnohé, ba //všechno// dnes vypadalo jinak! Také takzvaný „boj“ nenalézal by se v //této// formě, v jaké se ukazuje //nyní.//
-Bojovný pud by byl zušlechtěn a zduchovněn usilovnou vůlí lidí vzhůru. Původní hrubé působení místo aby se stále zesilovalo jako dnes, bylo by se časem //správným// duchovním vlivem proměnilo ve společný radostný popud k vzájemné pomoci, k níž jest třeba téhož vynaložení síly, jako k nejprudšímu boji. Jen s tím rozdílem, že po boji následuje únava, kdežto při pomoci ve zpětném účinku následuje ještě další zvýšení činnosti. Na konec byl by nastal i v tomto pozdějším stvoření, ve kterém má nejsilnější vliv //duchovní// vůle člověka, také pro //všechny// tvory rajský stav jako ve skutečném stvoření. Tam není již třeba boje a není také žádné zdánlivé krutosti! Rajský stav není však zahálka, nýbrž rovná se nejsilnějšímu //pohybu,// skutečnému, osobně plně vědomému životu!
+Bojovný pud by byl zušlechtěný, produchovnělý usilovnou vůlí lidí vzhůru. Původní hrubé účinky, místo aby se zesilovaly jako nyní, by se duchovním, //správným// vlivem postupně přeměňovaly ke společnému radostnému popudu vzájemné podpory, která vyžaduje stejnou sílu jako nejprudší boj. Jen s tím rozdílem, že při boji přichází únava, avšak při podpoře ve zpětném působení ještě vyšší vystupňování. Nakonec by tím nastal také v této napodobenině stvoření, ve které má nejsilnější vliv //duchovní// vůle lidí, rajský stav skutečného stvoření pro //všechny// tvory, kde není již více zapotřebí žádného boje a žádné zdánlivé krutosti! Rajský stav není však snad zahálkou, nýbrž je souznačný s nejsilnějším //hýbáním se,// se skutečným, osobně plně vědomým životem!
-Že to nemohlo nastati, jest vinou lidského ducha. Vracím se při tom vždy znovu k rozhodujícímu pádu do hříchu, jak ho dopodrobna líčím v přednášce „Bylo jednou …“ ((Přednáška: [[bylo_jednou]])).
+Že to nemohlo nastat, je vinou lidských duchů! Vracím se při tom opět znovu k hlubokému pádu do hříchu, který podrobně popisuji v přednášce „Bylo jednou …!“ ((Přednáška: [[bylo_jednou]])).
-K dnešním chybným výstřelkům přivedlo to jen naprosté selhání lidského ducha ve stvoření spolu se //zneužitím// dané mu duchovní síly tím, že odklonil její působení //směrem dolů,// místo k světlé výši!
+Jen úplné selhání lidského ducha ve stvoření spolu se //zneužitím// mu přenechané duchovní síly skrze odklonění jejích účinků //směrem dolů// místo ke světlým výšinám to přivedlo k dnešním závadným výstřelkům!
-Člověk promrhal a prohrál již i schopnost nahlédnouti chybu. Kázal bych proto jen //hluchým uším,// kdybych o tom chtěl říci více. Kdo opravdu //chce// „slyšeti“ a vážně hledá, najde v mém poselství //vše,// čeho jest mu třeba! Všude jest také vyznačeno vysvětlení onoho velkého selhání, které přivodilo tak nevýslovné těžkosti v tolikerých podobách. Kdo však jest //duchovně hluchý// jako tak mnozí, má na vše jen bezvýrazný smích neporozumění, který se má zdáti vědoucím. Ve skutečnosti hlásá jen lehkomyslnou povrchnost, která jest totéž, jako největší omezenost. Na koho ještě dnes působí nějakým dojmem blbý smích duchovních zaostalců, ten sám nemá cenu. //Sem// patří slovo Kristovo: „Nechť mrtví pochovávají své mrtvé!“ Neboť kdo jest //duchovně// hluchý a slepý, jest jako duchovně mrtvý!
+Dokonce i o schopnost nahlédnout tuto chybu se člověk již připravil a prohrál ji. //Kázal// bych tak jen //hluchým uším,// kdybych o tom chtěl říci ještě více. Kdo skutečně //chce// „slyšet“ a //dokáže// vážně hledat, nalezne v mém Poselství //všechno,// co potřebuje! Všude je také vykresleno vysvětlení o velkém selhání, které má za následek tak nevýslovné těžkosti v tak rozličných formách. Kdo je však //duchovně hluchý,// jako tak mnozí, má jen pouze nevýrazný smích nepochopení, který se má //zdát vědoucím,// avšak ve skutečnosti oznamuje jen lehkomyslnou povrchnost, která je totožná s největší omezeností. Na koho dnes ještě udělá nějaký dojem hloupý smích duchovních omezenců, ten je sám bezcenný. //Sem// patří Kristova slova: „Nechť mrtví pohřbívají své mrtvé!“ Neboť kdo je //duchovně// hluchý a slepý, platí za duchovně mrtvého!
-Lidský duch mohl svými schopnostmi učiniti z pozemského světa ráj, jako napodobení prvotního stvoření! Neučinil tak a proto vidí svět před sebou tak, jak ho svým falešným působením zkroutil. //V tom spočívá vše!// Nehaňte proto v nesprávné změkčilosti tak významné dění, jako jest boj v přírodě, který ještě nutně vyrovnává něco, co člověk opomenul! Neopovažujte se svou sladce mdlou změkčilost ještě označovati výrazem „láska“, do které člověk snaží se tak rád zařadit své slabosti! Faleš a pokrytectví musí se trpce vymstít!
+Lidský duch se svými schopnostmi mohl pozemský svět jakožto napodobeninu stvoření učinit rájem! On tak neučinil a vidí svět proto nyní před sebou //tak,// jak ho skrze své falešné působení pokřivil. //V tom spočívá vše!// Proto nehaňte ve falešné změkčilosti tak významné dění, jakým je boj v přírodě, která ještě nutně vyrovnává to, co člověk opomenul! Neopovažujte se vaši nasládle mdlou změkčilost ještě označovat výrazem „láska“, pod kterou se člověk tak rád snaží zařadit své slabosti! Faleš a pokrytectví se musí hořce vymstít!
-Proto běda ti, člověče, ty zpuchřelá slátanino své domýšlivosti! Ty pitvoro toho, čím bys býti //měl!//
+Proto běda ti, člověče, ty hnijící zmetku své domýšlivosti! Ty znetvořenino toho, čím jsi //měl být!//
-Pohleďte jednou v klidu na to, co jmenujete přírodou: Hory, jezera, lesy, nivy! Za všech ročních dob může se oko opíjeti krásou všeho, co vidí. A teď uvažte: Co vás tak dovede potěšiti a skýtá vám zotavení, to jsou plody působení všeho //bytostného,// které ve stvoření stojí //pod// duchovním, jehož síla vám byla dána!
+Pohleďte jednou v klidu na to, co obvykle nazýváte přírodou: Hory, jezera, lesy, louky! Za všech ročních období se může oko opájet krásou všeho toho, co vidí. A nyní uvažte: Co vás tak dovede potěšit a poskytne vám zotavení, to jsou plody působení všeho //bytostného,// které ve stvoření stojí //pod// duchovním, jehož síla je vám vlastní!
-Pak vy, kteří jste duchovní a máte proto mnohem více schopností, hledejte ovoce //svého// tvoření! Měli byste tvořiti něco vyššího než to, co je rozprostřeno před vámi a bylo vytvořeno bytostným.
+Pak hledejte ovoce //svého// tvoření vy, kteří jste duchovní, čímž můžete mnohem více schopností nazývat svými vlastními, avšak proto byste měli vytvářet také něco vyššího než to, co před vámi vytvořilo bytostné.
-Co tu vidíte? Jen studený, slabý odlesk všeho toho, co bytostné již zhotovilo, ale žádný další vývoj k ideální výši v živoucím a tím ve stvoření! Lidstvo hledí jen zakrnělými tvůrčími instinkty napodobiti bezživotně tvary nejnižších druhů, ačkoliv by volným a vědomým duchem s pohledem vzhůru k Božskému bylo schopno vytvořiti něco zcela jiného, mnohem většího!
+Co zde vidíte? Jen chladný otisk všeho toho, co bytostné již dokončilo, avšak žádný další vývoj k ideální výši v živoucím, a tím ve stvoření! Lidstvo se snaží jen napodobit zakrnělými tvůrčími instinkty neživé formy nejnižším způsobem, zatímco by se svobodným a vědomým duchem a s pohledem vzhůru k Božskému bylo schopno vytvořit něco zcela jiného, mnohem většího!
-Lidé rouhavě si podvázali velikost, která přichází jen //ze// //svobodného ducha// a dovedou proto kromě dětinských napodobenin ještě jen … stroje, konstrukce, techniku … Vše takové, jak jsou oni sami: K zemi připoutané, nízko stojící, duté a mrtvé!
+Velikost, která přichází jen ze //svobodného ducha,// lidé rouhavě podvázali a dovedou proto kromě dětinských napodobenin ještě jen … stroje, konstrukce, techniku. Všechno jen takové, jako jsou oni sami: K zemi připoutané, nízko stojící, duté a mrtvé!
-To jest ovoce, které lidé, ačkoliv jsou duchovní, dovedou postaviti proti činnosti bytostného. //Tak// splnili duchovní úkol v pozdějším stvoření, které jim bylo darováno! Jak chtějí pak obstáti při zúčtování? Možno se při tom divit, že lidem se sklonem k nízkému //musí// zůstati uzavřen vznešený ráj? Možno žasnouti, když bytostné na konec ve zpětném účinku úplně zničí dílo, lidským duchem tak nesprávně vedené? --
+//To// jsou plody, které nyní lidé jakožto duchovní mohou postavit ke srovnání s činností bytostných. //Tak// mají splněnu duchovní úlohu v pozdějším stvoření, které jim bylo k tomu darováno!
-Když se to nad vámi zhroutí následkem vaší osvědčené neschopnosti, zastřete svou tvář a uznejte plni studu nesmírnou vinu, kterou jste sami na sebe uvalili. Nehleďte za to zas žalovati na svého Stvořitele, nebo ho nespravedlivě označovati za krutého!
+Jak chtějí nyní obstát při zúčtování? Lze se při tom divit, že lidem se sklonem k nízkému //musí// zůstat vznešený ráj uzavřen? Možno se ještě divit, když nyní bytostné nakonec zcela zničí ve zpětném účinku lidským duchem tak špatně vedené dílo? —
-Ale ty, hledající, zkoumej se vážně a nelítostně a snaž se pak celé své myšlení a cítění, ba celé své bytí postaviti //nově na duchovní základ,// který nebude již kolísati jako dosavadní rozumový a tím zle omezený. Kdo toho nedovede, bude zavržen na všechny věky!
+Když se to nyní nad vámi zhroutí následkem vaší zúčastněné neschopnosti, pak zahalte svou tvář a plni studu poznejte ohromnou vinu, kterou jste //vy// na sebe naložili! Nesnažte se proto opět žalovat na svého Tvůrce nebo Ho nespravedlivě označovat za krutého!
+Avšak ty, hledající, zkoumej sám sebe vážně a bezohledně a pak se snaž celé své myšlení a cítění, ba celé své bytí //nově// postavit na //duchovní// základ, který nebude již více kolísat jako ten dosavadní rozumový a tím notně omezený! Kdo to nedokáže, ten bude zavržen po celou věčnost! —