Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

--- Hlas, Zlín - 1996 » 82. Bohové – Olymp – Walhalla. | 2022/01/07 20:21 | current
– Marek Ištvánek
+++ Plamen - 2021 » 82. Bohové – Olymp – Walhalla. | 2021/03/24 23:02 | current
– vytvořeno Marek Ištvánek
@@ Line 1: / Line 1: @@
 ====== Bohové – Olymp – Walhalla. ======
-Dlouho již dějí se pokusy, aby byl zjištěn pravý význam známých bohů minulých dob a našlo se spojení s dnešní dobou. Povolané a studované hlavy hledají rozřešení, které by přineslo úplné vyjasnění.
+Dlouho se již lidé snaží najít pravý význam a souvislost známých bohů dávných dob s přítomností. Povolané a studované hlavy hledají řešení, které by přineslo úplné vysvětlení.
-To však může býti jen tehdy, když toto rozřešení poskytne současně celkový přehled bez jakýchkoliv mezer o //všech// dobách! Od počátku lidstva až po dnešní den. Jinak to zůstane opět kusým dílem. Proto nemá žádného účelu vybírati prostě dobu, ve které kvetl všem známý kult bohů u Řeků, Římanů i Germánů. Pokud tyto výklady neobsahují současně samy v sobě zcela přirozeně také všechen vznik a zánik, jsou nesprávné. Všechny v tomto směru započaté pokusy, vzdor veliké k tomu vynaložené chytrosti, projevily dodnes konečně opět jen bezúspěšnost a nedovedly obstáti před hlubším cítěním. Vznášely se ve vzduchu a neměly spojení s předcházejícím i následujícím obdobím.
+To však může být jen tehdy, když toto řešení současně poskytne celkový přehled bez mezer o //všech// dobách! Od počátku lidstva až doposud. Jinak to zůstane opět jen kusým dílem. Nemělo by žádného účelu vybrat prostě dobu, ve které všem známý kult bohů Řeků, Římanů a také Germánů vyháněl své květy. Pokud výklady také současně nezahrnují veškerý vznik i zánik, pokud z nich nevychází jako něco zcela přirozeného, jsou falešné. Až doposud podniknuté pokusy navzdory mnohdy použité chytrosti ukazovaly nakonec stále znovu jen neúspěch a nemohly obstát před hlubším cítěním, vznášely se ve vzduchu, bez spojení s dřívější a následující dobou.
-Nedá se očekávati nic jiného, bereme-li přísně zřetel na postup vzniku lidstva. --
+Nelze také vůbec očekávat nic jiného, pokud ostře upřeme zrak na vývoj lidstva. —
-Posluchači a čtenáři mého poselství Grálu mohli již sami přijíti na to, jak to vlastně jest s těmito věcmi, které se zčásti již odsunuly buď do říše pověstí a legend, nebo byly přijímány lidmi pouze jako fantastické výplody náboženských názorů, které byly vymyšleny a vytvořeny z pozorování přírody v souvislosti s denními událostmi.
+Posluchači a čtenáři mého Poselství Grálu museli již sami přijít na to, jak to vlastně stojí s těmito věcmi, které se zčásti již odsunuly dokonce do říše bájí a legend nebo byly snahy je přijímat jen jako fantastické přeludy náboženských názorů, zformovaných a vymyšlených z pozorování přírody a v souvislosti s každodenními událostmi.
-Myslitelům a badatelům nesmí býti za těžko, aby našli ve starých naukách o bozích //více,// než pouhé //pověsti.// Tito lidé musí zřetelně viděti //skutečné dění.// Kdo chce, ať mne sleduje. Povedu ho k porozumění.
+Myslitelům a badatelům nesmí být za těžko nalézt ve starých naukách o bozích //více// než jen //báje// o nich. Musí dokonce zřetelně vidět //skutečné dění!// Kdo chce, ať mě nyní sleduje. Povedu ho k porozumění.
-Vracím se tu zpět ke své přednášce: „Otče, odpusť jim, neb nevědí, co činí!“ ((Přednáška: [[otce_odpust_jim_neb_nevedi_co_cini]])) Líčil jsem v ní krátce dějiny lidstva na zemi od začátku až po dnešek. Podal jsem také výhled na další postup. Při tom jsem ukázal, jak uprostřed jednoho koloběhu stvoření vyplnilo bytostné, stojící níže než duchovní, svou nejvyšší dovednost ve hmotném, ležícím ještě níže. V tomto splnění uvolnilo bytostné dráhu k vniknutí vyššího duchovna. Tento postup se ve stvoření trvale opakuje. Také jsem vykládal, jak bylo zvířecí tělo pomocí bytostného vyvinuto na nejvyšší stupeň, který dnes nazýváme pračlověkem. //Teprve tehdy,// v nejvyšším vývoji zvířecího těla, byla dána možnost pro vniknutí zárodků ducha. Tak se také stalo a na tomto místě vývoje ve stvoření vždy opět znovu bude dáno. Do tehdejšího nejvýš vyvinutého zvířete dostalo se tenkrát něco jiného. Bylo to duchovno, kterého v něm do té doby nebylo.
+Vrátím se zpět k mé přednášce: „[[otce_odpust_jim_nebot_nevedi_co_cini|Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí]]“ ((Přednáška: [[otce_odpust_jim_nebot_nevedi_co_cini]])). V ní jsem krátce popsal dějiny lidstva na zemi od počátku až dodnes. Podal jsem také výhled na další postup. Při tom se ukázalo, jak uprostřed koloběhu stvoření splnilo níže než duchovno stojící bytostné v ještě níže ležícím hmotném svou nejvyšší dovednost a v tomto splnění uvolnilo cestu k vniknutí vyššího duchovna, čehož průběh se ve stvoření neustále opakuje. Také jsem vysvětlil, jak //teprve// v tomto nejvyšším vývoji zvířecího těla, nazývaného pračlověkem, jež bylo vlivem bytostného nejvýše vyvinuté, byla dána možnost vniknutí zárodků ducha, což také nastalo a na tomto místě vývoje stvoření také vždy bude znovu umožněno. Do tehdejšího nejvýše vyvinutého zvířete přišlo tím tedy něco nového, duchovního, což v něm až doposud nebylo.
-Z tohoto děje nesmí se však snad předčasně vyvozovati, že něco takového se trvale opakuje //ve stejné a téže// části světů při jejich dalším vývoji. Tak tomu není. Děje se to jen //jednou v téže části// stvoření.
+Z tohoto dění se nesmí snad opět ukvapeně činit závěr, že se takovéto události trvale opakují ve //stejné// části světů při jejím dalším vývoji; neboť tomu tak není! Nýbrž se tak ve //stejné// části děje //pouze jednou.//
-Při dalším vývoji této části stvoření zasunuje zde zákon přitažlivosti stejného druhu nepřesunutelnou závoru proti opakování. Přitažlivost stejného druhu jest v tomto případě totožná //s připuštěním// tohoto dění během celé určité periody vývoje. V této vývojové periodě, při jistém stavu polozralosti hmotnosti mohou duchovní semena, která na pomezí hmotnosti poletují jako blýskavice, vnořiti se do hmotnosti, která jest pro ně ve stavu přijetí. Tam je mohou místa pro přijetí připravená, tedy v tomto případě v tu dobu nejvýš vyvinutá těla zvířecí, vssáti, obklopiti, v sebe uzavříti a pevně uchovati. Právě tak, jako v malém jest chemické slučování prostým zrcadlením tohoto velikého děje. Také při tomto slučování jest možno spojení s cizí látkou dosáhnouti jen při zcela určitém stupni tepla nebo žáru masy, která přijímá. Toto teplo nebo žár dříve vyvolaly zcela zvláštní, jen při určitém stupni tepla dosažitelný stav masy. Nejmenší změna těchto podmínek znemožňuje již sloučení a látky stojí proti sobě odmítavě a nepřístupně.
+Zákon přitažlivosti stejného druhu zasunuje zde při dalším vývoji zároveň pevnou závoru proti opakování v téže světové části. Přitažlivost stejného druhu je v tomto případě souznačná s //připuštěním// během zcela určité vývojové periody, ve které vlivem určité polozralosti hmotnosti mohou se na její hranici vnořit duchovní semena poletující jako padající hvězdy do hmotnosti nacházející se pro ně ve stavu přijímání, aby tam byla vsáta, uzavřena a tedy zachycena pro ně připraveným místem přijetí, v tomto případě v tu dobu nejvýše vyvinutým tělem zvířecím. Stejně tak v malém při prostém opětovném zrcadlení u chemických slučovacích procesů cizorodých látek je možné slučování jen při zcela určitém teple nebo žáru přijímající hmoty, když toto teplo nebo žár vyvolal rovněž opět zcela zvláštní, jen na určitém stupni dosažitelný mimořádný stav hmoty. Nejmenší změna v tom učiní sloučení nemožným a látky stojí vůči sobě odmítavě a nepřístupně.
-Zde jest stejnorodost v určitém stavu vzájemné zralosti, která //jen zdánlivě// vykazuje velké protivy, protože jest udržována v rovnováze růzností polohy, výšky a hloubky obou spojujících se částí. Nejnižší bod duchovna jest ve zralosti podoben nejvyššímu bodu bytostného, které se nachází pod duchovnem. Spojení jest možno pouze na místě tohoto //přesného// styku. Poněvadž se hmotnost ve svém vývoji stále pohybuje ve velkém koloběhu, v rozpuku, květu, zrání a přezrálém rozpadu, zatím co duchovno spočívá nad tím, může žhoucí spojení nastati jen na zcela určitém místě během valení se hmotnosti vpřed. Jest to duchovní oplodnění hmotnosti, která jsouc k tomu rozvroucněna působením bytostného, vzdouvá se duchovnu vstříc.
+Zde spočívá stejnorodost ve zcela určitém stavu oboustranné zralosti, která //zdánlivě// vykazuje jen velké protiklady, protože je udržována v rovnováze skrze odlišnost stavu výše i hloubky obou spojujících se částí. Nejnižší bod duchovna je ve zralosti podoben nejvyššímu bodu pod ním ležícího bytostného. Jen na místě tohoto //přesného// setkání je spojení možné. A protože se hmotnost ve svém vývoji neustále pohybuje ve velkém koloběhu, vzklíčení, rozkvětu, zrání a přezrálém rozpadu, zatímco duchovno spočívá nad ním, může to nastat jen na zcela určitém místě v rozžehnutém spojení během valení se hmotnosti vpřed. Duchovní oplodnění hmotnosti, která vlivem působení bytostného se mu vroucně vzdouvá vstříc.
-Překročila-li část světů, řítící se kupředu, tento bod, přestává pro ni možnost duchovního oplodnění //zárodky ducha.// Na její místo přichází pak další část světů, pro kterou nadchází tak nové stadium, ve kterém mohou najíti přístup do hmotnosti dozrávající duchové atd. V této přednášce není místa, abych rozvíjel celý světový obraz. Vážný badatel může si však postup zcela dobře představit.
+Je-li tento bod nějakou kupředu se valící světovou částí překročen, tak přestává pro ni možnost oplodnění //skrze duchovní zárodky,// zatímco na její místo přichází ta, která ji následuje, pro niž však začíná nové stádium, ve kterém mohou zrající duchové najít vstup, a tak dále. Prostor k rozvinutí celého světového obrazu v této přednášce nenalézám. Avšak vážný badatel si může docela dobře postup představit. —
-Následkem své vyšší podstaty dávalo duchovno při vstupu do hmotnosti ihned pociťovati svůj živý vliv na vše ostatní a vstupem do hmotnosti začalo vládnouti. A to i ve svém tehdejším ještě //nevědomém// stavu. Jak toto duchovno pak znenáhla povzneslo zvířecí tělo až k dnešnímu tělu lidskému, není žádnému čtenáři již nesrozumitelno ((Přednáška: [[stvoreni_cloveka]])).
+Duchovno nyní následkem své vyšší podstaty dalo ihned pocítit při vstupu do hmotnosti svůj živoucí vliv na vše ostatní, i ve svém tehdejším ještě //nevědomém// stavu, a začalo vstoupením do hmotnosti vládnout. Jak potom toto duchovno povzneslo pozvolna tělo zvířecí, až k nynějšímu tělu lidskému, není již přece žádnému čtenáři nesrozumitelné ((Přednáška: [[stvoreni_cloveka]])).
-Zvířecí těla tehdejší nejvýše vyvinuté rasy, do kterých se neponořila žádná duchovní semena, zastavila se ve svém vývoji, poněvadž bytostné v nich dospělo již k svému nejvyššímu vrcholu a k dalšímu vývoji scházela síla duchovna. Se zastavením vývoje nastoupila rychle přezrálost, ke které se ihned připojil zpětný krok k rozkladu. Pro tuto rasu zbývaly jen dvě možnosti. Buď povznesení skrze ducha až k tělu lidskému, nebo vymření a rozklad. A tím přestal tento zralý zvířecí druh úplně existovati. --
+Avšak zvířecí těla tehdy nejvýše vyvinutého druhu, do kterých se nevnořila žádná duchovní semena, došla ve svém vývoji do stavu klidu, protože v nich bytostné dosáhlo již toho nejvyššího a k dalšímu scházela síla duchovna, a se stavem klidu nastoupila rychle přezrálost, k níž se připojil zpětný krok do rozkladu. Pro tento druh byly jen dvě možnosti; buď pozvednutí vlivem duchovna k tělu lidskému, nebo vymření, rozklad. A tím přestal tento zralý zvířecí druh úplně existovat. —
-Sledujme nyní pozvolné //uvědomování si// tohoto zprvu nevědomého duchovního zárodku a jeho vývoj k vědomému lidskému duchu. //Prožívejme v duchu s sebou jeho stupňovité pronikání halícími ho obaly i celým okolím.//
+Sledujme nyní pozvolné //sebeuvědomování// tohoto nejprve nevědomého duchovního zárodku k lidskému duchu a //prožívejme v duchu jeho postupné pronikání obepínajícími ho obaly i okolním prostředím.//
-Není to tak těžké, protože postup vývoje jeví se navenek zcela zřejmě. Jest třeba jen pozorovati rasy, které ještě //dnes// jsou na zemi.
+Není to tak těžké, protože postup vývoje se navenek zcela zřetelně ukazuje. Je třeba jen pozorovat lidské rasy, které //ještě dnes// jsou na zemi.
-Duchové nejprimitivnějších lidí, k nimž počítají se tak zvaní divocí národové, na příklad Křováci, Hotentoti atd., nejsou snad časově ve hmotnosti kratší dobu. Oni pouze nepokračovali s vývojem, //nebo šli po dokonaném již vzestupu na tomto nebo na onom světě opět tak dalece zpět,// že se mohli vtěliti //jen// do takového //nízkého// okolí! Jsou tedy //vlastní vinou// v přirozeném dění buď //ještě,// nebo //opět// na velmi nízkém stupni. V důsledku toho také jejich výhled //na nehrubohmotné okolí// nemůže býti právě povznášející.
+Ku příkladu duch nejprimitivnějších lidí, k nimž jsou počítány takzvané divoké národy a také Křováci, Hotentoti atd., není snad časově kratší dobu ve hmotnosti, nýbrž jen nedržel krok s vývojem //nebo se po již dosaženém vzestupu v tomto světě nebo i na onom světě opět vrátil tak dalece zpět,// že se mohl vtělit //jen// do tak //nízkého// prostředí! Je tedy //vlastní vinou// v přirozeném dění buď //ještě// nebo //opět// na velmi nízkém stupni, čímž také jeho pohled na //nehrubohmotné// okolí nemůže být právě povznášejícího druhu.
-Duchovní pud, viděti více než vlastní stupeň, spočívá již v duchovním semenu. Patří k jeho nejvlastnější povaze a proto se projevuje silně již také na nejnižších stupních vývoje. To jest ono živě pohánějící //v duchu,// to zvláštní, co jiným podstatám nebo druhům ve stvoření chybí. Možnost tohoto chtění tušení nebo nazírání jest však dána jen pro //jeden stupeň nad// vlastní dočasný stupeň a ne dále. Z toho důvodu se stává, že tyto lidské duše, stojící na nízkém stupni, které se ve svém vývoji zanedbaly nebo prohřešily, mohou tušiti nebo jasnovidně spatřovati rovněž jen //nízké// bytosti.
+Duchovní nutkání vidět více než vlastní stupeň, spočívá již v duchovním semenu, patří k jeho nejvlastnější podstatě, a silně se proto projevuje také již na nejnižších stupních vývoje. To je to živoucí, pohánějící //v duchu,// to zvláštní, co jiným podstatám nebo druhům ve stvoření schází. Avšak možnost tohoto tušení nebo chtění nazírat je vždy dána jen pro //jeden// stupeň //nad// vlastním současným stupněm, ne dále. Z tohoto důvodu dochází k tomu, že tyto na nízkém stupni stojící lidské duše, které se ve svém vývoji tak zanedbaly nebo prohřešily, mohou tušit nebo skrze jasnovidnost spatřit také jen //nízké// bytosti.
-Vždyť mediálně nadaní nebo jasnovidní jsou mezi //všemi// rasami, nechť patří ke kterémukoliv stupni.
+Mediálně nadaní nebo jasnovidní jsou přece mezi //všemi// rasami, lhostejno, ke kterému stupni náleží!
-Zde se chci ještě zvlášť zmíniti, že „zíráním“ nebo „tušením“ míním při tomto výkladu jen to, co skutečně jasnovidci „sami zřeli“. Ale samozřené jest u „vidoucích“ všech dob vždy pouze //nejvýš čtvrtina// toho, co vidí. A toto samozřené může býti opět jen jeden stupeň nad vlastní vnitřní zralostí a ne více. Není to jinak možno. Tato okolnost znamená však současně velkou přirozenou ochranu pro každého jasnovidce, jak jsem se již mnohokráte zmínil. Posluchači nemají tedy oceňovati media a jasnovidce jako nezbytně vnitřně tak dalece zralé a vysoko stojící, jako je to, co tito lidé jako „viděné“ líčí. Vždyť čistší a světlé výšiny, děje a duchy ukazují jim duchovní vůdcové a vyšší bytosti jen //v živých obrazech!// Jasnovidci se však mylně domnívají, že to vše skutečně prožívají a klamou se tak sami. Proto tak často budí podiv méněcennost charakteru mnohých medií, které jako prožité a viděné líčí věci, jež se však hodí velmi málo nebo se vůbec nehodí k jejich vlastní povaze. --
+Zde bych chtěl ještě zvlášť uvést, že pod „zřením“ nebo „tušením“ míním při těchto výkladech vždy jen to, co jasnovidci skutečně //„sami// zřeli“. Avšak toto jimi samými zřené je u „vidoucích“ všech dob vždy jen //nanejvýš// čtvrtinou toho, co vidí. A to může být opět jen jeden stupeň nad jejich vlastní vnitřní zralostí, ne více. Jinak to není možné. Tato okolnost však současně znamená velkou přirozenou ochranu každého jasnovidce, jak jsem již často uváděl. Posluchači nemají tedy hodnotit media a jasnovidce bezvýhradně za vnitřně tak dalece zralé, jako je to, co tito popisují jakožto „viděné“; neboť čistší a světlé výšiny, děje a duchové jsou jim //ukazováni// duchovními vůdci a vyššími duchy jen //v živých obrazech!// Jasnovidci se však mylně domnívají, že to vše skutečně prožívají, a klamou se tak sami. Proto tak často přichází velký úžas nad častou méněcenností charakteru mnohých médií, která jako prožité a stanuvší se líčí věci, které se k jejich vlastnímu charakteru nehodí vůbec nebo jen málo. —
-//Zde// mluvím tedy jen o malém rozpětí //skutečného samozření// medií a jasnovidců. Ostatní nepřichází při tom v úvahu.
+Mluvím //zde// tedy jen o nepatrném rozpětí toho, co media a jasnovidci //skutečně sami vidí.// Ostatní nepřichází při tom v úvahu.
-Jasnovidci a media //všech// dob mají ve skutečnosti sloužit jen k tomu, aby lidstvu svým nadáním pomáhali vždy výše vzhůru. Když ne jako vůdcové, tedy přece jako nástroje. Mediální člověk nemohl by nikdy býti vůdcem, protože jest příliš odvislým od proudů a jiných věcí. Má býti dočasně otevřenými dveřmi za účelem dalšího vývoje, má býti příčlemi na žebříku vzestupu.
+Jasnovidci a media //všech// dob mají vlastně sloužit jen k tomu, aby svým nadáním lidstvu pomáhali neustále dále vzhůru, když ne jako vůdcové, tak přece jako nástroje. Mediální člověk by přece nemohl nikdy být vůdcem, protože je příliš závislý na prouděních a dalších věcech. Má být dočasně otevřenou bránou za účelem dalšího vývoje. Příčlí na žebříku vzestupu.
-Uvážíme-li nyní, že rasám, stojícím na nižším stupni vývoje ducha, jest možný výhled jen do stejně nízkého okolí s malým volným prostorem do výšky, není za těžko pochopit, že //v nízkých// lidských rasách můžeme najíti jen bázeň před démony a klanění se démonům. Jest to ono, co mohou viděti a vytušiti.
+Jestliže nyní uvážíme, že rasám stojícím na nízkém stupni vývoje ducha je možný rozhled jen do stejně nízkého okolí, s malým prostorem vzhůru, tak není těžko pochopitelné, že mezi //nízkými// lidskými rasami můžeme najít převážně jen strach z démonů a jejich uctívání. To je to, co vidí a co mohou vytušit.
-Tak jest tomu při povrchním pozorování. Chci však s výkladem zajíti hlouběji, přesto, že se tím uchýlíme od jasného přehledu.
+Tak je tomu při zběžném pozorování. Chci jít však s výkladem hlouběji, přestože tím odbočíme od jasného přehledu.
-Duch nízkých lidských ras, který byl ponechán nevyvinut, nebo opět zakrněl, je ovšem dosud nebo opět znovu //duchovně// slepý a hluchý. Takový člověk nedovede hleděti duchovním okem, //což ostatně nebylo žel možno až dosud žádnému člověku.//
+V nerozvinutí ponechaný nebo znovu zakrnělý duch nízkých lidských ras je ovšem také ještě nebo opět //duchovně slepý// a //hluchý.// Takový člověk nedokáže zřít duchovním zrakem, //což ostatně doposud žel ani nebylo možné žádnému člověku.//
-Kdo stojí dosud hluboko, nemůže nazírati také okem bytostným, ba ani ne okem jemnohmotným. Nazírá jedině okem hrubohmotným, které jest v pustině stále více zbystřováno nutným osobním bojem proti lidem, zvířatům i živlům a dovede při tom znenáhla rozeznati //jemnější a nejjemnější hrubohmotnost.//
+Avšak ten, kdo stojí ještě nízko, také není schopen zřít bytostným zrakem, stejně tak ani jemnohmotným, nýbrž pouze zrakem hrubohmotným, který je v divočině stále více zbystřován nutným osobním bojem proti bližním, zvířatům a živlům, přičemž postupně může rozeznávat //jemnější// a //nejjemnější hrubohmotnost.//
-Při tom pozorují takoví lidé nejdříve fantomy. Tedy útvary, které byly zformovány teprve strachem a úzkostí lidí a jimi se také udržují. Tyto fantomy //bez vlastního života// jsou zcela odvislé od citů lidí. Tito je přitahují nebo odpuzují. Zde se projevuje zákon přitažlivé síly veškeré stejnorodosti. Strach stále přitahuje tyto útvary strachu a úzkosti tak, že na lidi, kteří se bojí, se zdánlivě přímo vrhají.
+Při tom tito lidé pozorují nejprve //fantomy!// Útvary, které byly nejprve //zformovány// strachem a úzkostí lidí a jimi také jsou udržovány. Tyto fantomy, //bez vlastního života,// jsou zcela závislé na pociťování lidí. Jsou jimi přitahovány nebo odpuzovány. Zde projevuje se zákon přitažlivé síly veškeré stejnorodosti. Strach neustále přitahuje tyto útvary strachu a úzkosti, takže se na bojící se lidi zdánlivě přímo vrhají.
-Poněvadž tyto fantomy souvisí se zploditeli, tedy s lidmi, kteří se právě tak silně bojí, roztažitelnými vyživovacími páskami, přichází každý bojácný člověk nepřímo vždy také ve spojení s množstvím jiných bojácných a úzkostlivých. Od nich dostává se mu nového přílivu, který ještě více rozmnožuje vlastní strach a úzkost a konečně může dohnati takového člověka až k zoufalství a k šílenství.
+Protože tyto fantomy jsou spojeny se sploditeli, tedy se silně se bojícími lidmi, přichází každý bojácný skrze roztažitelný vyživovací provazec neustále do nepřímého spojení také s velkým množstvím strachujících se a úzkostlivých lidí a od nich dostává nový příval, který jeho vlastní strach a úzkost jen ještě rozmnoží a může ho nakonec hnát dokonce až k zoufalství a šílenství.
-Naproti tomu nebojácnost, tedy zmužilost, zahání takovéto fantomy jistě a zcela přirozeným způsobem. Proto, jak jest konečně dobře známo, jest nebojácný vždy pro sebe ve výhodě.
+Naproti tomu nebojácnost, tedy odvaha, odráží bezpodmínečně takovéto fantomy přirozeným způsobem. Proto má nebojácný, jak je přece dostatečně známo, neustále svou převahu.
-Nelze se tedy diviti, že v nižších rasách vyvinuli se tak zvaní lékaři a čarodějové, jichž kastu založili //jasnovidci.// Tito se naučili pozorovati, jak jest možno takové útvary, mylně pokládané za skutečné živé bytosti, „zaháněti“ trochou vnitřního soustředění, odvrácením bázně pomocí různých skoků a kroucení, nebo zaklínáním, kterým se vzbuzuje odvaha.
+Je tedy pak zvláštní, když se mezi nižšími rasami vyvinuli takzvaní šamani a kouzelníci, jejichž kasta byla založena //jasnovidci,// protože tito byli schopni pozorovat, jak tyto útvary, mylně považované za skutečné živé bytosti, zaháněli trochou vnitřního soustředění, „rozptýlením“ strachu vlivem skoků a kroucení nebo vlivem koncentrace nebo odvahy vzbuzené zaklínáním?
-I když tito čarodějové propadají pro nás nemožným představám a zdají se nám směšnými, nemění to nic na skutečnosti, že konají //pro svůj okruh// a pro svou chápavost něco //zcela správného.// Jen //my// jsme těmi, jimž chybí pro to pochopení z nevědomosti.
+I když při tom upadají do pro nás nemožných představ, které se nám zdají směšné, tak to nic nemění na skutečnosti, že //pro svůj okruh// a svou chápavost dělají něco //zcela správného// a pouze //my// jsme ti, jimž pro to schází porozumění vlivem nevědomosti.
-V posloupnosti těchto čarodějů a lékařů se přirozeně stává, že mnozí jejich nástupci nemají mediálního nadání, nebo nejsou nějak jasnovidní, zvláště když se k úřadu pojí současně i vliv a příjmy, za jejichž honbou usilují lidé na nejnižším stupni stejně nelítostně, jako povznesená bílá rasa. Tito nevidoucí napodobovali pak bez porozumění prostě výkony svých předchůdců a připojili ještě i několik nesmyslností, aby působili větším dojmem, poněvadž kladli cenu jen na to, aby se líbili svým bližním. Tím se z nich stali vychytralí podvodníci, kteří hledají jen svůj prospěch, ale o skutečném významu nemají ani zdání. Podle nich se pak oceňuje a odbývá celá kasta.
+V následnictví těchto kouzelníků a šamanů dochází přirozeně k tomu, že mnozí nástupci nemají mediální vlohy ani nejsou nějak jasnovidní, zvláště když s úřadem spojuje se současně vliv a příjmy, za kterými se honí lidé nejnižšího stupně právě tak bezohledně jako vyšší bílá rasa. Tito nevidoucí napodobovali pak bez porozumění jednoduše veškeré počínání svých předchůdců, připojili dokonce ještě nějaké nesmyslnosti, aby udělali větší dojem, protože přikládali cenu jen tomu, aby se zalíbili svým bližním, a stali se tak chytrými podvodníky, kteří při tom hledali jen svůj prospěch, avšak o skutečném významu neměli ani zdání, zatímco dnes je snaha podle nich hodnotit a odsuzovat celou kastu.
-Tak se stává, že u nízkých lidských ras můžeme najíti v první řadě jen bázeň před démony a zbožňování démonů. To jest to, co dovedou viděti a čeho se jako jiného bytostného druhu bojí. --
+Tak tedy dochází k tomu, že mezi nízkými lidskými rasami můžeme v první řadě najít jen strach z démonů a jejich uctívání. To je to, co mohou vidět a čeho se jako jiného druhu bytosti bojí. —
-Přejděme nyní k poněkud vyšším stupňům vývoje, které dovedou nazírati dále, ať již prostřednictvím jasnovidců, nebo jen bezděčně pomocí tušení, což také patří k vnitřnímu nazírání. U těchto výše vyvinutých ras a lidí proniká jejich stále více se probouzející duch, který jest v nich uzavřen, dalšími vrstvami obalů z nitra směrem vzhůru.
+Pojďme nyní k poněkud vyšším stupňům vývoje, které mohou zřít dále, ať už skrze jasnovidce, nebo i jen nevědomě skrze tušení, což přece také patří k vnitřnímu nazírání. U těchto výše vyvinutých proniká probouzejíci se duch dalšími obalujícími vrstvami, jimiž je uzavřen, stále více zevnitř směrem vzhůru.
-Oni vidí proto již laskavější bytosti, nebo vědí o nich tušením. Tím ubývá u nich znenáhla zbožňování démonů. Tak to jde dále. Stále výše. Stále jest větší Světlo. Duch při normálním vývoji proráží stále více kupředu.
+Vidí proto již dobrotivější bytosti nebo o nich vědí skrze tušení, a tím se pozvolna ztrácí uctívání démonů. Tak jde to dál. Stále výše. Stává se to světlejším a světlejším. Duch proráží při normálním vývoji stále více vzhůru.
-Na příklad Řekové, Římané a Germáni viděli pak ještě více! Jejich vnitřní nazírání proniklo skrze hmotnost až do výše ležícího bytostného. Při dalším svém vývoji mohli konečně viděti //i vůdce bytostných a živlů.// Někteří mediální lidé mohli při svém nadání vejíti s nimi dokonce i v bližší styk, poněvadž tito jako vědomě bytostně stvoření mají vždy jistou příbuznost //s onou// bytostností, ze které má člověk také jistou část, mimo svého ducha.
+Na příklad Řekové, Římané, Germáni viděli pak ještě více! Jejich vnitřní zrak pronikl nad hmotnost až do výše ležícího bytostného. Mohli se svým dalším vývojem spatřit nakonec také //vůdce bytostných a živlů.// Někteří mediální lidé ve svém nadání mohli dokonce s nimi vejít do bližšího styku, protože tito jakožto vědomě bytostně stvoření mají přece jistou příbuznost s //tou// bytostností, z níž určitou část v sobě nese kromě duchovna také člověk.
-Viděti, cítiti a slyšeti bytostné bylo pro //tehdejší// vývoj národů to nejvyšší, čeho mohli dosáhnouti. Jest samozřejmo, že pak tito národové považovali mocné vůdce živlů v jejich činnosti a jinorodosti za nejvyšší a jmenovali je bohy. Jejich vznešené, skutečně existující hradní sídlo jmenovali pak Olymp a Walhalla.
+Vidět, cítit a slyšet bytostné bylo pro //tehdejší// vývoj národů to nejvyšší, čeho mohly dosáhnout. Je samozřejmé, že pak tyto národy mocné vůdce živlů v jejich činnosti a jiném druhu pokládaly za nejvyšší a nazývaly je bohy. Jejich vznešené, skutečně existující hradní sídlo pak Olympem a Walhallou.
-Vnitřní nazírání a naslouchání lidí spojuje se však při vnějším projevu vždy s jejich dočasnou osobní chápavostí a schopností výrazu. Z toho vyplývá, že Řekové, Římané a Germáni líčili //tytéž a stejné// vůdce živlů a všeho bytostného podle forem a pojmů právě platných názorů jejich tehdejšího okolí. Vzdor některým rozdílnostem líčení byly to přece u všech stejné postavy.
+Avšak vnitřní nazírání a naslouchání lidí váže se při vnějším vyjádření vždy s touto současnou //osobní// chápavostí a schopností vyjádření. Z toho vyplývá, že Řekové, Římané a Germáni popisovali //tytéž// vůdce živlů a všeho bytostného podle forem a pojmů v právě platných názorech jejich tehdejšího okolí. Byli to však u všech vzdor některým odlišnostem v podání ti samí!
-Když jest dnes na příklad shromážděno pět nebo více skutečně dobře jasnoslyšných a všichni současně přijímají jedinou, zcela určitou větu, //sdělenou ze záhrobí,// bude při znovupodání a reprodukci jednotný jen //smysl// slyšeného, ne však slovní vypravování! Každý bude podávati slova jinak a bude je také jinak slyšeti. Vždyť při přijetí padá již na váhu mnoho //osobního.// Tak jako posluchači hudby pociťují hudbu zcela rozdílně a přece hudba v základě vybavuje u všech týž směr. O všech těchto dalekosáhlých vedlejších jevech ve spojení pozemského člověka s veškerenstvem musím teprve časem promluviti obšírněji. Dnes by nás to odvedlo příliš daleko od předmětu. --
+Když je dnes například shromážděno pět nebo více skutečně dobře jasnoslyšných a všichni současně přijímají jedinou zcela určitou větu //sdělenou z onoho světa,// tak bude při podání jednotný jen //smysl// slyšeného, ne však podání slov! Každý bude slova podávat jinak a také jinak slyšet, protože při přijetí padá na misku vah již příliš //osobního,// tak, jako je hudba posluchači zcela rozdílně pociťována, avšak přece v základě působí stejným směrem. O všech těchto dalekosáhlých vedlejších účincích ve spojení pozemských lidí s veškerenstvem musím teprve časem promluvit obšírněji. Dnes by nás to odvedlo příliš daleko od tématu. —
-Když později pak //povolaní// národové, tedy národové vnitřně nejvýše vyvinutí (vývoj rozumu nepadá při tom v úvahu), mohli v důsledku dozrávání prožitím pak proraziti tuto hranici bytostné podstaty, proniklo jejich nazírání nebo tušení až //k prahu duchovní// říše.
+Když pak později //povolané// národy, tedy vnitřně nejvýše vyvinuté (rozumový vývoj se při tom //nepočítá//), mohly skrze dozrávání prožitím prorazit tuto hranici bytostnosti, proniklo jejich zření a tušení až //k prahu duchovní// říše.
-Přirozeným následkem toho bylo, že tím museli býti svrženi dosavadní bohové jako takoví a na jejich místo nastoupilo vyšší. Žel //nedostali se// však vzdor tomu tak daleko, aby byli schopni //duchovního nazírání.//
+Přirozeným následkem bylo to, že tím museli dosavadní bohové jako takoví klesnout a na jejich místo nastoupilo vyšší. //Nedostaly// se však při tom žel tak daleko, aby se stali schopnými //zřít duchovní.//
-Tak jim zůstala duchovní říše //neotevřena,// poněvadž normální běh vývoje na tomto místě nešel již dále kupředu. Bylo to proto, že byl brzděn domýšlivostí rozumu, která se stále ostřeji vyvyšovala.
+Tak zůstala jim duchovní říše //uzavřena,// protože normální průběh vývoje na tomto místě dále vpřed nepokračoval, byl brzděn vlivem stále ostřeji se vyvyšující rozumové domýšlivosti.
-Před tímto zastavením mohlo se uchrániti jen několik výjimek, jako na příklad Buddha a ještě jiní. Pomocí zřeknutí se světa podařilo se jim pokračovati normálním způsobem ve svém vývoji a státi se tak až po jistý stupeň také duchovně vidoucími!
+Jen několik málo výjimek mohlo se uchránit před tímto stavem klidu, jako například Buddha a ještě jiní, kterým se skrze zřeknutí se světa podařilo pokračovat normálním způsobem ve svém vývoji a stát se do určitého stupně také duchovně vidoucími!
-Toto zřeknutí se světa, tedy odvrácení se od lidí za účelem dalšího vývoje ducha stalo se nutným jen následkem jednostranného pěstování rozumu, který byl duchu nepřátelský a všeobecně stále více panoval. Byla to přirozená sebeochrana před postupujícím duchovním zploštěním, což nesmí býti nijak nutným při //všeobecném// normálním vývoji. Naopak. Když člověk dospěl v duchovním vývoji k určité výši, musí na této výši činností opět zesilovati, jinak by nastala ochablost a přestala by tím rychle možnost dalšího vývoje. Nastává nečinnost, ze které lehce vyrůstá úpadek.
+Toto zřeknutí se světa, tedy odvrácení se od lidí za účelem dalšího vývoje ducha stalo se nutným jen následkem všeobecně stále více panující duchu nepřátelské jednostranné výchovy rozumu. Byla to přirozená sebeobrana před postupujícím duchovním zploštěním, což se při //celkově// normálním vývoji nesmí stát naprosto nijak nutným. Naopak, když člověk dosáhne v duchovním vývoji určité výše, tak musí na ní pohybem nadále sílit, jinak nastoupí ochablost, a tím by rychle přestala možnost k dalšímu vývoji. Nastal by stav klidu, z něhož snadno vzniká úpadek.
-Vzdor tomu, že další duchovní vývoj dospěl u Buddhy a také u jiných jen ke zcela určitému stupni, nebyl tedy dokončen, byla přece již vzdálenost od ostatních lidí tak veliká, že tito lidé hleděli na takto normálně vyvinuté jako na vyslance Boží. A přece proniknutím jejich ducha dále vznikl zcela přirozeně pouze nový názor.
+Navzdory tomu, že další duchovní vývoj u Buddhy a také u dalších dospěl jen ke zcela určitému stupni, tedy nebyl úplný, byl tím přece odstup od lidí tak veliký, že pokládali tyto takto normálně vyvinuté za vyslance Boží, zatímco přece následkem dalšího proniknutí jejich ducha pak povstal zcela přirozeně pouze jen nový pohled.
-Ti, kteří se povznesli z masy lidí, která se duchovně zastavila a zčásti šla i zpět., stáli však vždy jen u otevřených dveří k duchovnu. Při tom mohli sice neurčitě vnímati, //avšak neviděli jasně!// Přece však tušili a zřejmě cítili mocné, vědomé, //jednotné// vedení, které přicházelo shůry ze Světla, do kterého zříti nebyli schopni.
+Ti, kteří se pozvedli z duchovně stojících a zčásti zpětně jdoucích lidských davů, byli však vždy jen u otevřených dveří k duchovnu a mohli sice vnímat při tom něco neurčitého, //aniž by však// viděli //jasně!// Avšak tušili a cítili zřetelně mocné, vědomě //jednotné// vedení, které přicházelo shůry, ze světa, do kterého nebyli schopni zřít.
-Povolujíce tomuto citu, vytvořili si //jednoho neviditelného Boha!// Při tom však nevěděli o tom nic bližšího.
+Poddávajíce se tomuto cítění, zformovali si //jednoho neviditelného Boha!// Aniž by o Něm něco bližšího věděli.
-Jest tedy pochopitelno, že tohoto pouze tušeného Boha považovali za nejvyšší //duchovní// bytost, protože duchovno bylo novou oblastí, na jejímž //prahu// dosud stáli.
+Je proto pochopitelné, že tohoto jen tušeného Boha považovali za nejvyšší //duchovní// bytost, protože duchovno bylo novou oblastí, na jejímž //prahu// ještě stáli.
-Tak se stalo, že se při tomto novém názoru o neviditelném Bohu uhodla správně jen skutečnost, //ne však pojem.// Neboť jejich pojem o Něm byl falešný! Lidský duch nemyslel si //nikdy Boha takovým, jakým skutečně jest!// Domníval se jen, že jest to //nejvyšší duchovní// bytost. Tento nedostatek nesprávného dalšího vývoje jeví se ještě i dnes v tom, že mnozí lidé chtějí bezpodmínečně trvati na tom, že v sobě chovají //stejnorodé// z toho, kterého ctí jako svého Boha!
+Tak se stalo to, že v tomto novém názoru o neviditelném Bohu byla pouze skutečnost sama o sobě správně vystižena, //ne však pojem;// neboť jejich pojem o Něm byl falešný! //Onoho// Boha si lidský duch //nikdy// nepředstavoval takovým, //jakým skutečně jest!// Nýbrž Ho považoval jen za //nejvyšší duchovní// bytost. Tento nedostatek chybějícího dalšího vývoje se dnes ukazuje ještě také v tom, že mnozí lidé chtějí bezpodmínečně trvat na tom, že v sobě nesou //stejnorodost// z Toho, Jehož ctí jako svého Boha!
-Chyba jest v tom, že se //zastavil duchovní vývoj.//
+Chyba spočívá v //zastavení duchovního vývoje.//
-Kdyby tento vývoj byl pokračoval //dále,// tu zrající lidstvo na přechodu od starých bohů z bytostného nepředstavovalo by si ihned jim podobného jediného neviditelného Boha. Nejdříve bylo by mohlo viděti nad vůdci všech živlů, které nazývalo bohy, stojící //duchovně Prastvořené, jichž sídlem jest hrad Grálu,// jakožto nejvyšší hrad //duchovna!// Lidé by byli na tyto Prastvořené pohlíželi opět jako na bohy, až by //se v sobě stali takovými,// že by mohli Prastvořené, skutečné to //obrazy// Boha, nejen v tušení viděti, nýbrž je i duchovně //slyšeti.// Od nich bylo by se jim dostalo zvěsti o jsoucnosti „jednoho Boha“, který je mimo stvoření!
+Pokud by tento vývoj pokračoval //dále,// tak by si zrající lidstvo během přechodu od starých bohů z bytostného nepředstavovalo stejným způsobem tohoto Boha jako neviditelného, nýbrž by opět mohli vidět nad vůdci všech živlů označovaných za bohy stojící //duchovně prastvořené, jejichž sídlem je Hrad Grálu,// jakožto nejvyšší hrad //duchovna!// A pokládali by je ze začátku opět za bohy, až by se //v sobě// stali //takovými,// že by prastvořené, skutečné //obrazy// Boží, nejen tušíce viděli, nýbrž by je mohli i duchovně //slyšet.// Od nich by se jim dostalo zvěsti o existenci mimo stvoření //„jsoucího jediného Boha“!//
-Kdyby byli lidé obrátili své cítění tímto směrem, byli by na konec duchovně v sobě dozráli ke schopnosti, aby jako další vývoj s radostí přijali od Vyslance Božího //Božské poselství// ze skutečně Božského! Tedy poselství, které přicházelo z Božského a bylo tedy z mimo stvoření a tím i mimo jejich možnost zření.
+Pokud by pak řídili své cítění takovýmto způsobem, byli by nakonec duchovně v sobě dozráli ještě ke schopnosti, aby jako další vývoj s radostí přijali //Božské poselství// od vyslance Božího ze skutečně Božského! Tedy původem mimo stvoření a tím také mimo jejich možnost zření.
-To by //byla bývala normální cesta!//
+//To by byla normální cesta!//
-Takto se však vývoj lidí zastavil již na prahu duchovna, ba šel jejich vinou dokonce rychle nazpět.
+Takto však jejich vývoj zůstal stát již na prahu duchovna, a dokonce se vinou lidí opět ubíral rychle nazpět.
-Tím nastala doba, ve které se musel vtěliti jako //akt z nouze// silný Boží Vyslanec v Ježíši Nazaretském, aby dosud nezralému lidstvu k jeho osvícení přinesl spásné poselství z Božského. Hledající ve své nezralosti mohli se pak držeti tohoto poselství //prozatím aspoň ve víře.//
+Tím nastala doba, ve které se jako //akt z nouze// musel inkarnovat v Ježíši Nazaretském silný Vyslanec Boží, aby mohl lidstvu, k tomu ještě nezralému, pomocně poskytnout poselství z Božského k jeho osvícení, aby se ho hledající ve své nezralosti mohli //prozatím alespoň ve víře// přidržet.
-Z toho důvodu nezbývalo Synu Božímu, který byl vyslán ku pomoci upadajícímu lidstvu, nic jiného, než aby prozatím požadoval jen //víru a důvěru// ve své slovo.
+Z tohoto důvodu nezbývalo Synu Božímu seslanému ku pomoci ztracenému lidstvu nic jiného, než žádat prozatím jen //víru// a //důvěru// ve své Slovo.
-Byl to zoufalý úkol. //Kristus nemohl ani říci vše, co chtěl.// Proto ani //nemluvil// o mnohých věcech, jako o znovuvtělování na zemi a jiných. V  tomto směru stál tu oproti veliké duchovní nezralosti. Smutně pravil sám ke svým učedníkům: //„Mnoho měl bych vám ještě říci, ale nepochopili byste!“//
+Zoufalý to úkol. //Kristus ani nemohl říci vše, co říci chtěl.// Proto ani //nemluvil// o mnohých věcech, jako o opětovných pozemských inkarnacích a jiných. Stál v těchto věcech proti příliš veliké duchovní nezralosti. A on sám smutně pravil ke svým učedníkům: //„Mnohé bych vám měl ještě říct, avšak nemohli byste to pochopit!“//
-Tedy nepochopili by ani učedníci, kteří ho v mnohých věcech skutečně nechápali. A když //učedníci// nechápali Krista již za jeho pozemského života, jest přece zřejmo, že v dalším podání jeho slova vznikly později mnohé omyly, na kterých se žel ještě dnes houževnatě lpí. Přesto, že Kristus žádal od tehdejší nezralosti jen //víru// ve své slovo, přece požadoval od vážně chtějících, aby tato počáteční víra stala se v nich také „živou“!
+Tedy ani učedníci, kteří ho v mnohých věcech nechápali. A když Kristus sám věděl již za svého pozemského života, že je //svými učedníky// nepochopen, tak je přece zřejmé, že v dalším předávání jeho slov vzniklo později mnoho omylů, na kterých se nyní žel ještě dnes s houževnatostí pevně lpí. Ačkoliv Kristus žádal od tehdejší nezralosti jen //víru// ve své Slovo, tak přece žádal od vážně chtějících, aby tato počáteční víra se v nich také stala „živoucí“!
-To jest, aby v ní došli k přesvědčení. Neboť kdo byl poslušen s důvěrou Kristova slova, v tom šel opět duchovní vývoj kupředu a on musel z této víry dalším vývojem zvolna přijíti k přesvědčení o tom, co mu bylo řečeno!
+To znamená, aby v ní došli k přesvědčení. Neboť kdo důvěřivě následoval jeho slova, u toho duchovní vývoj opět postupoval kupředu, a on musel při tom z víry pozvolna v dalším vývoji dojít k přesvědčení o tom, co řekl!
-Proto bude nyní Syn Člověka požadovati //přesvědčení// místo víry! Bude je požadovati i ode všech těch, kdo předstírají, že v sobě chtějí nositi Kristovo poselství a chtějí je následovati. Kdo místo víry nemůže ještě míti v sobě //přesvědčení// o pravdě Božského poselství Kristova, které jest //jednotné// a nerozlučné s poselstvím Grálu, ten také nedošel zralosti svého ducha, která jest nutna ke vstupu do ráje! Takový bude zavržen! Zcela neodvratně!
+Proto bude nyní Syn Člověka žádat //přesvědčení// místo víry! Také od všech těch, kteří chtějí předstírat, že Kristovo poselství v sobě nesou a následují ho! Neboť kdo v sobě nyní místo víry ještě nemůže nést //přesvědčení// o Pravdě Božského poselství Krista, které je //jedno// s Poselstvím Grálu a neodlučitelné od něj, nedosáhl také zralosti svého ducha, která je nutná ke vstupu do ráje! Takový bude zavržen! Zcela nevratně!
-Ani největší rozumové vědění nedovolí mu zde proklouznouti! Musí přirozeně zůstati zpět a jest ztracen navždy. -- --
+Ani největší vědění rozumu nevytvoří mu zde možnost proniknutí! Musí přirozeně zůstat pozadu a je navždy ztracen. — —
-Že lidstvo této části světů ve svém dnešním vývoji stojí dosud //na prahu// duchovní říše, ba velkou většinou ještě hluboko //pod ním,// jest zaviněno jedině vlastním nechtěním a samolibostí rozumu, který chce věděti všechno lépe. Na tom muselo úplně ztroskotati splnění normálního vývoje, jak již mnohý člověk si zatím jasně uvědomil. --
+To, že nyní lidstvo této části světů ve svém vývoji stojí ještě na //prahu// duchovní říše, z větší části dokonce ještě hluboko //pod ním,// spočívá pouze ve vlastním nechtění, v domýšlivosti rozumu a jeho chtění vědět všechno lépe. Na tom muselo zcela ztroskotat naplnění normálního vývoje, jak si snad tak mnohý mezitím jasně uvědomil. —
-Náboženské kulty lidstva ve svých různostech nevznikají ze žádné fantasie, nýbrž ukazují oddíly //života// v tak zvaném záhrobí. I lékař černošského nebo indiánského kmene má své hluboko zasahující oprávnění //na nízkém stupni svého lidu.// Že se mezi nimi vyskytují šejdíři a podvodníci, nemůže věc samotnou strhnouti do prachu.
+Náboženské kulty lidstva ve svých odlišnostech naprosto vůbec nevznikají žádnou fantazií, nýbrž ukazují oddíly ze //života// v takzvaném onom světě. I šaman černošského nebo indiánského kmene má své hluboké oprávnění //na nízkém stupni// svého národa. Že se mezi ně vmísí šejdíři a podvodníci, nemůže strhnout věc samotnou do prachu.
-Démoni, lesní a vzdušné bytosti i tak zvaní staří bohové jsou ještě dnes nezměněni na těchže místech a v téže činnosti, jako dříve. I nejvyšší tvrz těchto velkých vůdců všech živlů, Olymp nebo Walhalla, nebyly nikdy pohádkou, nýbrž cítěnou skutečností. Co však lidé, zaostalí ve vývoji, //nemohli již// viděti, jsou čistě duchovní Prastvoření, obrazy Boží, kteří mají rovněž vysokou tvrz a jmenují ji hradem Grálu. Jest to nejvyšší hrad v čistě duchovním a tím i v celém stvoření. O existenci tohoto hradu mohla lidem, stojícím na prahu všeho duchovního, přicházeti zpráva pouze ještě vnuknutím, protože nebyli tak dalece duchovně zralí, aby i //to// mohli v tušení zříti.
+Démoni, lesní a vzdušné bytosti a také takzvaní staří bohové jsou i dnes nezměněni na týchž místech, v téže činnosti jako kdysi. Také nejvyšší pevnost těchto velkých vůdců všech živlů, Olymp nebo Walhalla, nebyla nikdy pohádkou, nýbrž viděnou skutečností. Co však ve vývoji zastavení lidé //již více// vidět nemohli, jsou čistě duchovně prastvořené obrazy Boží, které rovněž mají vysoko stojící pevnost a nazývají ji hrad Grálu, nejvyšší to hrad v čistě duchovním, a tím i v celém stvoření! O existenci tohoto hradu mohla lidem stojícím na prahu všeho duchovna přijít zpráva jen ještě skrze vnuknutí, protože nebyli tak duchovně zralí, aby také //to// mohli tušíce zříti.
-Všechno jest život! Jen lidé, kteří se považují za pokročilé, místo aby šli ku předu, odbočili stranou a šli zase zpět do hlubin. --
+Všechno jest život! Jen lidé, kteří se považují za pokročilé, místo aby pokračovali, odbočili stranou, znovu zpět do hlubin. —
-Nesmí se však nyní očekávati, že v dalším vývoji změnil by se opět pojem Boha, hlásaný Kristem a v mém poselství Grálu! Tento pojem potrvá nadále, protože není nic dalšího. Vstupem do duchovna a zdokonalením se v něm, což dnes ještě chybí, může každý lidský duch stoupati tak dalece, že ve svém vnitřním prožití konečně nezbytně získá přesvědčení o této skutečnosti. Pak by mohl, spočívaje vědomě v Boží síle, konati všechno veliké, k čemu byl povolán již od počátku. Pak by se také nikdo již nedomýšlel, že chová v sobě Božské. Tento blud jest jen známkou a pečetí jeho dnešní nehotovosti!
+Nesmí nyní snad ještě očekávat, že s dalším vývojem by se Kristem a v mém Poselství Grálu hlásaný pojem Boha opět změnil! Ten od nynějška trvale zůstává, protože nic dalšího není. S dnes ještě scházejícím vstupem do duchovna a zdokonalením se v něm může se každý lidský duch povznést tak dalece, že nakonec ve vnitřním prožití bezpodmínečně nabude přesvědčení o této skutečnosti. Pak mohl by stoje vědomě v Boží síle konat velké věci, k čemuž byl již od počátku povolán. Pak by si však také nikdy více nedomýšlel, že v sobě nese Božství. Tento blud je pouze jen známkou a pečetí jeho dnešní nehotovosti!
-//Ve správném// vědomí by však spočívala potom veliká pokora. Vznikla by osvobozující služba, která jest vždy //jako požadavek// obsažena v čisté nauce Kristově.
+Ve //správném// vědomí by však potom spočívala veliká pokora, povstala by osvobozující služba, která byla dána vždy //jako požadavek// čistou naukou Kristovou.
-Teprve až misionáři, kazatelé a učitelé započnou svou činnost na základě vědění o přirozeném vývoji ve všem stvoření a tím i přesné znalosti zákonů Božské vůle bez skoků a mezer, budou moci zaznamenati skutečné //duchovně živé// úspěchy.
+Teprve až misionáři, kazatelé a učitelé započnou svou činnost na základě vědomí přirozeného vývoje ve veškerém stvoření, a tím i přesné znalosti zákonů Boží vůle, bez skoků, bez mezer, budou moci zaznamenat skutečné //duchovně živé// úspěchy.
-Dnes jest každé náboženství žel jen ztrnulou formou, která pracně udržuje pohromadě líný obsah. Ale po nutné změně nabude v oživení tento dosud líný obsah plné síly, rozlomí studené, mrtvé a ztrnulé formy a rozleje se s jásavým hukotem přes celý svět a mezi všechny národy.
+Nyní žel není žádné náboženství ničím jiným než strnulou formou, která namáhavě udržuje pohromadě líný obsah. Avšak po nutné změně nabude v nastalém oživení tento doposud líný obsah plné síly, rozrazí studené, mrtvé a strnulé formy a rozlije se s jásavým hukotem po celém světě a mezi všechny národy! —