Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

--- Deutsch » Zeitschriften » Die Stimme - 1937 » Heft 4 » Kindlichkeit. | 2022/03/06 13:59 | current
– ↷ Page moved from de:stimme:heft_4:kindlichkeit to de:zeitschriften:stimme:heft_4:kindlichkeit Marek Ištvánek
+++ Česky » Doznívání k Poselství Grálu » 1934-1936 - Plamen - 2015 » Díl II » Dětskost. | 2024/01/12 17:43 | current
– ↷ Page moved from cs:doznivani:plamen:detskost to cs:doznivani:plamen:dil_ii:detskost Marek Ištvánek
@@ Line 1: / Line 1: @@
-====== Kindlichkeit. ======
+====== Dětskost. ======
-===== von Abd-ru-shin =====
-Das Wort „kindlich“ ist ein Ausdruck, der von den Menschen in ihrer leichtfertigen und unüberlegten Art des Redens in den meisten Fällen falsch angewendet wird.
+Slovo „dětský“ je výraz, který je lidmi v jejich povrchním a nerozvážném způsobu hovorů ve většině případů používán falešně.
-Durch Trägheit des Geistes gehemmt, wird der Ausdruck nicht genügend durchempfunden, um ihn auch richtig erfassen zu können. Wer ihn aber nicht in seinem ganzen Umfange erfaßt hat, wird ihn auch nie richtig anwenden können.
+Skrze duchovní lenost brzděn, je tento výraz nedostatečně prociťován, aby mohl být také správně pochopen. Kdo ho však v jeho celém obsahu nepochopil, nebude ho moci také nikdy správně používat.
-Und doch ist es gerade Kindlichkeit, welche den Menschen eine starke Brücke bietet zu dem Aufstiege in lichte Höhen, zu dem Reifenkönnen eines jeden Menschengeistes und zur Vervollkommnung für ein ewiges Seinkönnen in dieser Schöpfung, die das Haus Gottvaters ist, das er den Menschen zur Verfügung stellt, wenn … sie darin ihm //angenehme// Gäste bleiben. Gäste, die nicht Schaden anrichten in Räumen, die ihnen gnadenvoll nur zur Benutzung überlassen wurden bei immer reichgedecktem Tische.
+A přece je to právě dětskost, která lidem nabízí silný most ke vzestupu do světlých výšin, k možnosti zrání každého lidského ducha a ke zdokonalení pro věčnou možnost bytí v tomto stvoření, které je domem Boha Otce, jejž poskytl lidem, pokud … v něm zůstanou jemu //příjemnými// hosty. Hosty, kteří nezpůsobí škodu v prostorech, které jim byly milostiplně přenechány jen k použití u vždy bohatě prostřeného stolu.
-Wie weit entfernt ist aber jetzt der Mensch von der für ihn so notwendigen Kindlichkeit!
+Jak vzdálen je však nyní člověk od pro něj tak nutné dětskosti!
-Doch ohne diese kann er nichts für seinen Geist erreichen. Der Geist //muß// Kindlichkeit besitzen; denn er ist und bleibt ein Kind der Schöpfung, auch wenn er volle Reife sich erwarb.
+Avšak bez ní nemůžete pro svého ducha ničeho dosáhnout. Duch //musí// mít dětskost; neboť on je a zůstává dítětem stvoření, i když získal plnou zralost.
-//Ein Kind der Schöpfung!// Darin liegt der tiefe Sinn; denn zu einem Kinde Gottes muß er sich entwickeln. Ob er es je erreicht, das hängt allein vom Grade der Erkenntnis ab, die er sich anzueignen willig ist auf seiner Wanderung durch alle Stofflichkeiten.
+//Dítě stvoření!// V tom spočívá hluboký smysl; neboť k dítěti Božímu musí se vyvinout. Zda toho někdy dosáhne, to závisí od stupně poznání, který je ochoten si osvojit při svém putování skrze všechny hmotnosti.
-Mit diesem Willigsein muß aber auch die //Tat// sich zeigen. In geistigen Ebenen ist Wille gleichzeitig auch Tat. Wille und Tat sind dort stets //eins.// Dies ist jedoch nur so auf den //geistigen// Ebenen, nicht in den Stofflichkeiten. Je dichter, schwerer eine Ebene der Stofflichkeit ist, desto entfernter ist die Tat vom Willen.
+S touto ochotou musí se však také ukázat //čin.// V duchovních úrovních je vůle současně také činem. Vůle a čin jsou tam vždy //jedno.// Takto je to však jen v //duchovních// úrovních, ne ve hmotnostech. Čím je hutnější, těžší rovina hmotnosti, tím vzdálenější je čin od vůle.
-Daß Dichte hemmend wirkt, sieht man schon an dem Schall, der sich in der Bewegung durch die Stofflichkeit durchringen muß, welche ihn hemmt je nach der Art der Dichte. Es ist deutlich zu erkennen schon bei kürzeren Entfernungen.
+Že hutnost působí brzdivě, lze vidět již na zvuku, který se musí v pohybu probojovat skrze hmotnost, která mu brání podle druhu hutnosti. Lze to zřetelně poznat již při kratších vzdálenostech.
-Wenn ein Mensch Holz zerkleinert oder auch bei irgend einem Baue Nägel in die Balken schlägt, so kann man wohl den Aufschlag seines Handwerkzeuges deutlich sehen, doch der Schall davon trifft erst in einigen Sekunden ein. Das ist so auffällig, daß es wohl jeder Mensch schon hier und da einmal erlebte.
+Když člověk štípá dřevo nebo také na nějaké stavbě zatlouká hřebík do trámu, tak lze sice úder jeho nástroje zřetelně vidět, avšak zvuk toho přichází teprve po několika vteřinách. Je to tak nápadné, že to snad každý člověk již jednou někdy zažil.
-Ähnlich, aber noch viel schwerer ist es bei dem Menschen auf der Erde zwischen Wille und der Tat. Der Wille zuckt im Geiste auf, er ist im Geiste sofort Tat. Doch um den Willen in der Grobstofflichkeit sichtbar zu gestalten, bedarf er noch des grobstofflichen Körpers. Nur im Impulse handelt jeder Körper schon in wenigen Sekunden nach dem Aufzucken des Willens. Dabei wird die langwierigere Arbeit eines Vorderhirnes ausgeschaltet, welches sonst den Weg des Willens bis zum Eindruck auf die Tätigkeit des Körpers zu vermitteln hat.
+Podobné, avšak ještě mnohem těžší je to u lidí na Zemi mezi vůlí a činem. Vůle vytryskuje v duchu, je v duchu ihned činem. Avšak aby se vůle viditelně v hrubohmotnosti zformovala, potřebuje ještě hrubohmotné tělo. Jen v impulzu jedná každé tělo již v několika vteřinách po vytrysknutí vůle. Při tom je vyloučena zdlouhavá práce předního mozku, který má jinak zprostředkovat cestu vůle až k účinku na činnost těla.
-Der eigentliche Weg währt eine etwas längere Spanne. Manchmal kommt es auch nur schwach oder gar nicht zur Tat, weil das Wollen auf dem längeren Wege abgeschwächt oder durch den grübelnden Verstand ganz abgeriegelt wird.
+Vlastní cesta trvá poněkud delší chvíli. Někdy k činu dochází také jen slabě nebo vůbec, poněvadž chtění je na delší cestě oslabené nebo skrze hloubající rozum zcela zastavené.
-Bei dieser Betrachtung möchte ich einen eigentlich nicht hierher gehörenden Hinweis auf unbeachtete und doch auch im menschlichen Handeln deutlich sichtbare Wirkungen des Schöpfungsgesetzes der Anziehung gleicher Arten bringen:
+Při této úvaze chtěl bych přinést sem vlastně náležející odkaz na nepozorované, a přece také v lidském jednání zřetelně očividné účinky zákona stvoření přitažlivosti stejného druhu.
-Die menschlich-irdischen Gesetze sind von dem irdischen Verstande ausgearbeitet und werden auch mit diesem durchgeführt. //Deshalb// werden mit dem Verstand erwogene Pläne, also überlegte Handlungen als solche strenger bestraft und übler beurteilt als Handlungen, die im Affekt geschahen, also unüberlegt. Diese letzteren erhalten in den meisten Fällen Linderungen zugebilligt.
+Lidské pozemské zákony jsou sestaveny pozemským rozumem a také jím prováděny. //Proto// jsou rozumem uvážené plány, tedy promyšlená jednání jako taková trestána přísněji a hůře posuzována než jednání, která se stala v afektu, tedy bez rozmyslu. Tato poslední dostávají ve většině případů přiznané zmírnění.
-Das hat in Wirklichkeit einen den Menschen unbemerkbaren Zusammenhang in Gleichart des Verstandeswirkens unter dem Zwange des Schöpfungsgesetzes für alle die, welche sich dem Verstande bedingungslos beugen. Denen ist dies ganz verständlich.
+To má ve skutečnosti lidmi nepozorovanou souvislost ve stejném druhu rozumového působení pod tlakem zákona stvoření pro všechny ty, kteří se rozumu bezpodmínečně podřizují. Těm je to zcela srozumitelné.
-Ohne darum zu wissen wird damit bei einer Handlung im Affekt der größere Teil der Schuldabtragung //der geistigen Ebene// zugewiesen. Gesetzgeber und Richter ahnen nichts davon, da sie von ganz anderen, rein verstandlichen Grundsätzen ausgehen. Bei tieferem Nachdenken jedoch und Kenntnis der wirkenden Schöpfungsgesetze steht das alles in ganz anderer Beleuchtung.
+Aniž by se o tom vědělo, přisuzuje se tím při jednání v afektu větší část viny //duchovní úrovni.// Zákonodárce a soudce nic z toho netuší, protože vychází ze zcela jiných, čistě rozumových principů. Avšak při hlubokém přemýšlení a znalosti působících zákonů stvoření stojí to všechno ve zcela jiném světle.
-Trotzdem wirken auch in anderen irdischen Urteilen und Beurteilungen die lebenden Gottgesetze in der Schöpfung völlig selbständig für sich, unbeeinflußt von den irdisch-menschlichen Gesetzen und Begriffen. Es wird wohl keinem ernsten Menschen einfallen zu denken, daß wirkliche Schuld, nicht etwa nur eine von Menschen erst dazu gestempelte, mit der von irdischem Verstande diktierten und verbüßten Strafe auch gleichzeitig vor den Gesetzen Gottes abgetan sein könnte!
+Přesto působí také v jiných pozemských úsudcích a hodnoceních živoucí Boží zákony ve stvoření zcela pro sebe samostatně, neovlivněně od pozemsky lidských zákonů a pojmů. Snad žádného vážného člověka nenapadne se domnívat, že skutečná vina, ne snad jen lidmi teprve k tomu potvrzená, by mohla být také současně před zákony Božími vyřízena s lidským rozumem nařízeným a odpykaným trestem!
-Das sind schon seit Jahrtausenden so gut wie zwei getrennte Welten, getrennt durch der Menschen Tun und Denken, trotzdem sie nur //eine// Welt sein sollte, in der allein die Gesetze //Gottes// wirken.
+To jsou již po tisíciletí dva téměř rozdělené světy, rozdělené skrze jednání a myšlení lidí, přestože mají být jen //jedním// světem, ve kterém působí jedině zákony //Boží.//
-Durch eine derartige irdische Strafe kann eine Ablösung nur erfolgen, solange die Gesetze und Strafen vollständig mit den Schöpfungsgesetzen Gottes übereinstimmen. Nun gibt es zweierlei Affekte. Zuerst die schon geschilderten, die eigentlich //Impuls// genannt werden sollten, und außerdem Affekte, die im Vorderhirn aufblitzen, also nicht im Geiste, und zur Abteilung Verstand gehören. Sie sind unüberlegt und dürften nicht die gleichen Milderungen haben wie Impuls-Handlungen.
+Skrze takový pozemský trest může nastat odpykání jen tehdy, pokud se zákony a tresty shodují zcela se zákony Božími ve stvoření. Nuže, jsou dvojí afekty. Nejprve ty již popsané, které by měly být vlastně nazývány //impulzem,// a kromě toho afekty, které vyšlehnou v předním mozku, tedy ne v duchu, a které patří do oddělení rozumu. Jsou neuvážené, a nesmí ale mít stejné úlevy jako impulzivní činy.
-Doch darin den gerechten Unterschied genau herauszufinden, wird nur //jenen// Menschen möglich werden, die alle Gesetze Gottes in der Schöpfung kennen und von deren Auswirkungen unterrichtet sind. Das muß erst einer kommenden Zeit vorbehalten bleiben, in der es auch bei Menschen keine Willkürshandlungen mehr gibt, weil diese eine Geistesreife haben werden, die sie nur noch in den Gottgesetzen schwingen läßt bei allem ihrem Tun und Denken.
+Avšak přesně se dopídit v tom spravedlivého rozdílu bude možné jen //oněm// lidem, kteří znají všechny zákony Boží ve stvoření a jsou poučeni o jejich účincích. To musí teprve zůstat vyhrazeno přicházející době, ve které také nebude více u lidí žádných svévolných činů, poněvadž ti budou mít takovou duchovní zralost, která jim dovolí zachvívat se při všem jejich konání a myšlení již jen v Božích zákonech.
-Die Abschweifung soll nur zum Nachdenken anregen, sie gehörte nicht zum eigentlichen Zweck des Vortrages.
+Toto odbočení má jen podnítit k uvažování, ono nepatří k samotnému účelu přednášky.
-Gemerkt sei dabei nur, daß Wille und Tat in den geistigen Ebenen //eins// ist, daß sie in den stofflichen Ebenen durch die Art des Stoffes aber getrennt werden. Deshalb sagte Jesus einst schon zu den Menschen: //Der Geist ist willig, doch das Fleisch ist schwach!// Das Fleisch, hier also die Grobstofflichkeit des Körpers gemeint, bringt nicht alles zur Tat, was im Geiste bereits Wille und Tat war.
+Budiž při tom jen poznamenáno, že vůle a čin jsou v duchovních úrovních jedno, a že v hmotných úrovních jsou však skrze druh hmoty odděleny. Proto již kdysi říkal Ježíš lidem: //Duch je ochoten, avšak tělo je slabé!//
-Doch könnte es der Geist auch auf der Erde in dem grobstofflichen Kleide zwingen, daß sein Wollen stets zur grobstofflichen Tat ersteht, wenn er nicht zu träge dazu wäre. Er kann den Körper nicht verantwortlich für diese Trägheit machen; denn der Körper wurde jedem Geiste nur zum Werkzeuge gegeben, welches er beherrschen lernen muß, um damit richtig umzugehen.
+Tělo, tedy zde míněná hrubohmotnost těla, nepřináší k činu všechno to, co bylo již v duchu vůlí a činem.
-Der Geist ist also Kind der Schöpfung. Und er muß //kindlich// darin sein, wenn er den Zweck erfüllen will, für den er in der Schöpfung steht. Die Überhebung des Verstandes ließ ihn sich entfernen von der Kindlichkeit, weil er sie nicht als das „verstehen“ konnte, was sie wirklich ist. Damit hat er jedoch den Halt verloren in der Schöpfung, die ihn nun als Fremdling, Störenfried und Schädling ausstoßen muß, um selbst gesund bleiben zu können.
+A přece by mohl duch také na Zemi v hrubohmotném šatě prosadit, aby jeho chtění vždy povstalo v hrubohmotný čin, kdyby k tomu nebyl příliš líný. Nemůže za tuto lenost činit odpovědným tělo; neboť tělo bylo dáno každému duchu jen jako nástroj, který se musí naučit ovládat, aby s ním správně zacházel. –
-Und so wird es geschehen, daß die Menschen sich ihr Grab selbst schaufeln durch ihr falsches Denken und ihr Tun.
+Duch je tedy dítětem stvoření. A musí v něm být //dětský,// jestliže chce naplnit účel, pro který ve stvoření je. Povýšenost rozumu vzdálila ho od dětskosti, poněvadž jí jako takové nemohl „rozumět“, jakou ona skutečně je. Tím však ztratil oporu ve stvoření, které ho nyní musí vypudit jako cizince a škůdce, aby samo mohlo zůstat zdravé.
-Ich sprach zum Weihnachtsfest bereits davon, wie sonderbar es ist, daß jeder Mensch, welcher das Weihnachtsfest einmal so richtig auf sich wirken lassen will, versuchen muß, sich dabei zuerst in die Kindheit zu versetzen!
+A tak se stane, že si lidé sami vykopou svůj hrob skrze své falešné myšlení a konání. –
-Das ist doch deutlich genug als ein Zeichen //dafür// anzusehen, daß er gar nicht fähig ist, als ein Erwachsener das Weihnachtsfest mit der //Empfindung// zu erleben. Es ist ganz deutlich der Beweis dafür, daß er etwas verloren hat, was er als Kind besaß! Warum gibt das den Menschen nicht zu denken!
+Již k vánoční Slavnosti jsem promlouval o tom, jak je zvláštní, že každý člověk, který někdy chce na sebe nechat Vánoce správně působit, musí se při tom nejprve pokusit přenést se do dětství!
-Wieder ist es Geistesträgheit, die sie daran hindert, sich mit Dingen ernstlich zu befassen. „Das ist für Kinder“, denken sie, und die Erwachsenen haben dazu gar keine Zeit! Sie müssen //Ernsteres// durchdenken.
+To je přece dost zřetelné jako znamení //toho,// že není vůbec schopen jako dospělý prožít Vánoce s //citem.// To je zcela jasný důkaz toho, že ztratil něco, co měl jako dítě! Proč o tom lidé neuvažují!
-Ernsteres! Mit diesem Ernsteren meinen sie nur die Jagd nach Erdendingen, also Arbeit des Verstandes! Der Verstand drängt schnell Erinnerungen weit zurück, um nicht den Vorrang zu verlieren, wenn der Empfindung einmal Raum gegeben wird!
+Opět je to lenost ducha, která jim brání se těmito věcmi vážně zabývat. „To je pro děti,“ myslí si, „a dospělí na to nemají vůbec žádný čas! Musejí myslet na něco //vážnějšího.”//
-In allen diesen anscheinend so kleinen Tatsachen würden die //größten// Dinge zu erkennen sein, wenn der Verstand nur Zeit dazu gewährt. Aber er hat die Oberhand und kämpft darum mit aller List und Tücke. Das heißt, nicht er, sondern in Wirklichkeit kämpft das, was ihn als Werkzeug nützt und hinter ihm sich birgt: das Dunkel!
+Něco vážnějšího! Tímto vážnějším míní se jen pachtění po pozemských věcech, tedy práce rozumu! Rozum rychle zatlačí daleko zpět vzpomínky, aby neztratil nadřazenost, když někdy poskytne prostor cítění!
-Es will das Licht nicht finden lassen in Erinnerungen. Und //wie// der Geist darnach verlangt, das Licht zu finden, neue Kraft aus ihm zu schöpfen, erkennt Ihr daran, daß mit den Erinnerungen an des Kindes Weihenacht auch eine unbestimmte, fast wehe Sehnsucht erwacht, die viele Menschen vorübergehend weich zu stimmen fähig ist.
+Ve všech těchto zdánlivě tak malých skutečnostech lze poznat //největší// věci, pokud k tomu rozum poskytne jen čas. Avšak on má převahu a bojuje proto se vší lstivostí a záludností. To znamená ne on, nýbrž ve skutečnosti bojuje to, co ho využívá jako nástroj a skrývá se za ním: temno!
-Dieses Weichstimmen könnte der beste Boden zum //Erwachen// werden, wenn er genützt wird, sofort und auch mit aller Kraft! Aber leider kommen die Erwachsenen dabei nur noch in Träumereien, wobei die aufsteigende Kraft vergeudet wird, verspielt. Und in den Träumereien geht auch die Gelegenheit vorüber, ohne Nutzen bringen zu können oder verwendet worden zu sein.
+To nechce nechat nalézt světlo ve vzpomínkách. A //jak// duch pak žádá nalézt světlo, čerpat z něj novou sílu, poznáte na tom, že se vzpomínkami na dětské Vánoce probouzí se také neurčitá, téměř bolestná touha, která je schopna mnohé lidi přechodně měkce naladit.
-Selbst wenn so mancher Mensch dabei einige Tränen fließen läßt, er schämt sich deren, sucht sie zu verbergen, rafft sich auf mit einem körperlichen Ruck, in dem so oft ein unbewußter Trotz erkennbar wird.
+Toto měkké naladění mohlo by být tou nejlepší půdou k //probuzení,// pokud by byla využita ihned a také se vší silou! Avšak žel přijdou dospělí při tom již jen do snění, přičemž stoupající sílu promrhají, prohrají. A ve snění pomine také příležitost, aniž by mohla přinést užitek nebo byla využita.
-Wie vieles könnten Menschen bei dem allen lernen. Nicht umsonst webt sich in die Erinnerungen an die Kindheit eine leise Wehmut mit hinein. Es ist das unbewußte Nachempfinden, daß etwas verloren ist, was eine Leere hinterlassen hat, Unfähigkeit, noch kindlich zu empfinden.
+I když tak mnohý člověk při tom uroní několik slz, stydí se za ně, snaží se je skrýt, vzchopí se trhnutím těla, ve kterém je tak často patrný nevědomý vzdor.
-Ihr aber habt doch sicher oft bemerkt, wie herrlich und erfrischend jeder Mensch allein durch seine Gegenwart im Stillen wirkt, dem aus den Augen hier und da ein //kindlich// Leuchten springt.
+Jak mnohé mohli by se lidé při tom všem naučit. Ne nadarmo proniká do vzpomínek na dětství tichý žal. Je to nevědomé cítění toho, že bylo ztraceno něco, co zanechalo prázdnotu, neschopnost ještě dětsky cítit.
-Der Erwachsene darf nicht vergessen, daß das Kindliche nicht kindisch ist. Nun wißt Ihr aber nicht, woher das Kindliche so wirken kann, was es überhaupt ist! Und warum Jesus sagte: Werdet wie die Kinder!
+Vy jste však přece jistě často postřehli, jak nádherně a osvěživě v tichosti působí skrze svou přítomnost každý člověk, kterému tu a tam z očí srší //dětská// záře.
-Um zu ergründen, was kindlich ist, müßt Ihr erst klar darüber sein, daß das Kindliche durchaus nicht an das Kind an sich gebunden ist. Ihr kennt doch sicherlich selbst Kinder, denen das eigentlich schöne Kindliche fehlt! Es gibt also Kinder ohne Kindlichkeit! Ein boshaftes Kind wird nie kindlich wirken, ebensowenig ein ungezogenes, eigentlich un//er//zogenes!
+Dospělí nesmí zapomínat, že dětské není dětinské. Nyní však nevíte, odkud může dětské takto působit, co vůbec je! A proč Ježíš řekl: „Buďte jako děti!“
-Daraus ergibt sich klar, daß Kindlichkeit und Kind zwei für sich selbständige Dinge sind.
+Abyste vypátrali to, co je dětské, musí vám být nejprve jasné, že dětské není naprosto vůbec vázáno na dítě. Sami přece jistě znáte děti, kterým schází skutečně krásná dětskost! Existují tedy děti bez dětskosti! Zlomyslné dítě nebude nikdy působit dětsky, stejně tak nezvedené, vlastně //nevychované!//
-Das, was auf Erden kindlich heißt, ist ein Zweig der Wirkung aus der //Reinheit!// Reinheit in höherem, nicht nur irdisch-menschlichem Sinne. Der Mensch, welcher im Strahl göttlicher Reinheit lebt, welcher dem Strahl der Reinheit in sich Raum gewährt, hat damit auch das Kindliche erworben, sei es nun noch im Kindesalter oder schon als ein Erwachsener.
+Z toho jasně plyne, že dětskost a dítě jsou dvě pro sebe samostatné věci.
-Kindlichkeit ist Ergebnis der inneren Reinheit, oder das Zeichen, daß sich ein solcher Mensch der Reinheit ergeben hat, ihr dient. Das sind ja alles nur verschiedene Ausdrucksarten, in Wirklichkeit aber immer dasselbe.
+To, co se na Zemi nazývá dětským, je odnoží působení //čistoty!// Čistoty ve vyšším, nejen pozemsky lidském smyslu. Člověk, který žije v paprsku Božské čistoty, který paprsku čistoty v sobě poskytl prostor, získal tím také dětskost, ať už je to ještě v dětském věku nebo již jako dospělý.
-Also nur ein in sich reines Kind kann kindlich wirken, und ein Erwachsener, der Reinheit in sich hegt. Deshalb wirkt er //erfrischend// und belebend, erweckt auch Vertrauen!
+Dětskost je výsledkem vnitřní čistoty nebo znamením, že je takový člověk čistotě oddán, že jí slouží. To jsou přece všechno jen různé způsoby vyjádření, ve skutečnosti však vždy totéž.
-Und wo die wahre Reinheit ist, kann auch die echte Liebe Einzug halten; denn die Gottesliebe wirkt im Strahl der Reinheit. Der Strahl der Reinheit ist ihr Weg, auf dem sie schreitet. Sie wäre nicht imstande, einen anderen zu gehen.
+Tedy jen v sobě čisté dítě může působit dětsky, a ten dospělý, který v sobě chová čistotu. Proto působí //osvěživě// a oživuje, probouzí také důvěru!
-Wer nicht den Strahl der Reinheit in sich aufgenommen hat, zu dem kann sich niemals der Strahl der Gottesliebe finden!
+A tam, kde je pravá čistota, může být otevřena cesta pravé lásce; neboť Boží láska působí v paprsku čistoty. Paprsek čistoty je její cestou, po které kráčí. Nebylo by možné, aby šla jinudy.
-Die Kindlichkeit nahm sich der Mensch jedoch mit seiner Abwendung vom Licht durch sein einseitiges Verstandesdenken, dem er alles opferte, was ihn erheben konnte, und so schmiedete er sich mit tausend Ketten fest an diese Erde, also an die grobe Stofflichkeit, die ihn in ihrem Banne hält, bis er sich selbst davon befreit, was ihm jedoch durch Erdentod nicht werden kann, sondern allein im //geistigen// Erwachen.
+Kdo nepřijal do sebe paprsek čistoty, k tomu nemůže se nikdy dostat paprsek Boží lásky!
+Dětskost odňal si však člověk svým odvrácením se od Světla skrze své jednostranné rozumové myšlení, kterému obětoval všechno, co ho mohlo povznést, a tak se přikoval tisícerými řetězy na tuto Zemi, tedy na hrubou hmotnost, která ho drží ve svých poutech, dokud se od nich sám neosvobodí, což se mu však nemůže stát pozemskou smrtí, nýbrž pouze //duchovním// probuzením.