Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

--- Deutsch » Zeitschriften » Die Stimme - 1937 » Heft 4 » Kindlichkeit. | 2022/03/06 13:59 | current
– ↷ Page moved from de:stimme:heft_4:kindlichkeit to de:zeitschriften:stimme:heft_4:kindlichkeit Marek Ištvánek
+++ Česky » Časopisy » Hlas - 1937 » Sešit 4 » Dětskost. | 2022/03/05 21:46 | current
– ↷ Stránka přesunuta z 'cs:hlas:sesit_4:detskost' do 'cs:casopisy:hlas:sesit_4:detskost' Marek Ištvánek
@@ Line 1: / Line 1: @@
-====== Kindlichkeit. ======
+====== Dětskost. ======
-===== von Abd-ru-shin =====
+===== Abd-ru-shin =====
-Das Wort „kindlich“ ist ein Ausdruck, der von den Menschen in ihrer leichtfertigen und unüberlegten Art des Redens in den meisten Fällen falsch angewendet wird.
+Slovo „dětský“ je výraz, který je lidmi v jejich lehkovážném a neuváženém způsobu řeči nejčastěji používán falešně.
-Durch Trägheit des Geistes gehemmt, wird der Ausdruck nicht genügend durchempfunden, um ihn auch richtig erfassen zu können. Wer ihn aber nicht in seinem ganzen Umfange erfaßt hat, wird ihn auch nie richtig anwenden können.
+Lenost ducha překáží, aby tento výraz mohl býti dostatečně procítěn a také správně pochopen. Kdo však toto slovo nepochopil v celém jeho významu, nemůže je také správně používati.
-Und doch ist es gerade Kindlichkeit, welche den Menschen eine starke Brücke bietet zu dem Aufstiege in lichte Höhen, zu dem Reifenkönnen eines jeden Menschengeistes und zur Vervollkommnung für ein ewiges Seinkönnen in dieser Schöpfung, die das Haus Gottvaters ist, das er den Menschen zur Verfügung stellt, wenn … sie darin ihm //angenehme// Gäste bleiben. Gäste, die nicht Schaden anrichten in Räumen, die ihnen gnadenvoll nur zur Benutzung überlassen wurden bei immer reichgedecktem Tische.
+A přece je to právě dětství, které lidem skýtá silný most k vzestupu do světlých výšin, k možnosti zrání každého lidského ducha a k možnosti věčného bytí v tomto stvoření, které je domem Boha Otce. On dal tento dům lidem k použití, jestliže … v něm zůstanou //příjemnými// hosty. Hosty, kteří nezpůsobí škod v prostorech, které jim byly milostivě přenechány jen k použití, při stále a bohatě prostřeném stole.
-Wie weit entfernt ist aber jetzt der Mensch von der für ihn so notwendigen Kindlichkeit!
+Ale jak vzdálen je dnes člověk od této, pro něj tak nutné dětskosti!
-Doch ohne diese kann er nichts für seinen Geist erreichen. Der Geist //muß// Kindlichkeit besitzen; denn er ist und bleibt ein Kind der Schöpfung, auch wenn er volle Reife sich erwarb.
+A přece bez ní nemůže pro svého ducha ničeho dosáhnouti. Duch //musí// mít dětskost; neboť jest a zůstane dítětem stvoření, i když si získal plnou zralost.
-//Ein Kind der Schöpfung!// Darin liegt der tiefe Sinn; denn zu einem Kinde Gottes muß er sich entwickeln. Ob er es je erreicht, das hängt allein vom Grade der Erkenntnis ab, die er sich anzueignen willig ist auf seiner Wanderung durch alle Stofflichkeiten.
+//Dítě stvoření!// V tom je hluboký smysl; neboť k dítěti Božímu musí se teprve vyvinout. Jestli toho dosáhne, závisí jen od stupně poznání, který je ochoten si přisvojiti na své pouti všemi hmotnostmi.
-Mit diesem Willigsein muß aber auch die //Tat// sich zeigen. In geistigen Ebenen ist Wille gleichzeitig auch Tat. Wille und Tat sind dort stets //eins.// Dies ist jedoch nur so auf den //geistigen// Ebenen, nicht in den Stofflichkeiten. Je dichter, schwerer eine Ebene der Stofflichkeit ist, desto entfernter ist die Tat vom Willen.
+Tato ochota se ovšem musí také poukázat //činem.// V duchovních úrovních je vůle současně také činem. Vůle a čin jsou tam vždy //jedno.// To je ovšem jen na //duchovních// úrovních, ne ve hmotnostech.
-Daß Dichte hemmend wirkt, sieht man schon an dem Schall, der sich in der Bewegung durch die Stofflichkeit durchringen muß, welche ihn hemmt je nach der Art der Dichte. Es ist deutlich zu erkennen schon bei kürzeren Entfernungen.
+Čím hutnější a těžší je úroveň hmotnosti, tím je čin vzdálenější od vůle.
-Wenn ein Mensch Holz zerkleinert oder auch bei irgend einem Baue Nägel in die Balken schlägt, so kann man wohl den Aufschlag seines Handwerkzeuges deutlich sehen, doch der Schall davon trifft erst in einigen Sekunden ein. Das ist so auffällig, daß es wohl jeder Mensch schon hier und da einmal erlebte.
+Že hutnost překáží, vidíme již na zvuku, který se musí pohybem probojovat hmotností, která mu překáží podle stupně hustoty. Je to zřejmě patrné i při kratších vzdálenostech.
-Ähnlich, aber noch viel schwerer ist es bei dem Menschen auf der Erde zwischen Wille und der Tat. Der Wille zuckt im Geiste auf, er ist im Geiste sofort Tat. Doch um den Willen in der Grobstofflichkeit sichtbar zu gestalten, bedarf er noch des grobstofflichen Körpers. Nur im Impulse handelt jeder Körper schon in wenigen Sekunden nach dem Aufzucken des Willens. Dabei wird die langwierigere Arbeit eines Vorderhirnes ausgeschaltet, welches sonst den Weg des Willens bis zum Eindruck auf die Tätigkeit des Körpers zu vermitteln hat.
+Štípá-li člověk dříví nebo zatlouká-li na stavbě hřebíky do trámů, můžeme sice vidět úder jeho nástroje ihned, zato zvuk doletí k nám teprve za několik vteřin. To je tak nápadné, že to jistě každý člověk někdy již pozoroval.
-Der eigentliche Weg währt eine etwas längere Spanne. Manchmal kommt es auch nur schwach oder gar nicht zur Tat, weil das Wollen auf dem längeren Wege abgeschwächt oder durch den grübelnden Verstand ganz abgeriegelt wird.
+Podobně, ale ještě mnohem těžší je to na zemi s lidskou vůlí a činem. Vůle vyšlehne v duchu. V duchu je ihned činem. Aby vsak vůle mohla být v hrubohmotnosti viditelně utvářena, k tomu je třeba ještě hrubohmotného těla. Jen v impulsu jedná každé tělo hned v několika vteřinách po vyšlehnutí vůle. Při tomto postupu je vypnuta zdlouhavá práce předního mozku, který má jinak zprostředkovávat cestu vůle až k vlivu na činnost těla.
-Bei dieser Betrachtung möchte ich einen eigentlich nicht hierher gehörenden Hinweis auf unbeachtete und doch auch im menschlichen Handeln deutlich sichtbare Wirkungen des Schöpfungsgesetzes der Anziehung gleicher Arten bringen:
+Skutečná cesta trvá poněkud déle, často dochází jen velmi slabě a někdy vůbec nedojde k činu, protože chtění bylo na dlouhé cestě oslabeno nebo hloubavým rozumem docela zastaveno.
-Die menschlich-irdischen Gesetze sind von dem irdischen Verstande ausgearbeitet und werden auch mit diesem durchgeführt. //Deshalb// werden mit dem Verstand erwogene Pläne, also überlegte Handlungen als solche strenger bestraft und übler beurteilt als Handlungen, die im Affekt geschahen, also unüberlegt. Diese letzteren erhalten in den meisten Fällen Linderungen zugebilligt.
+Při této úvaze chtěl bych se dotknouti sem vlastně nepatřícího poukazu na viditelné účinky zákona stvoření o přitažlivosti stejných druhů. Přesto, že tyto účinky lze jasně vidět, téměř nikdo jich nedbá.
-Das hat in Wirklichkeit einen den Menschen unbemerkbaren Zusammenhang in Gleichart des Verstandeswirkens unter dem Zwange des Schöpfungsgesetzes für alle die, welche sich dem Verstande bedingungslos beugen. Denen ist dies ganz verständlich.
+Lidské pozemské zákony jsou vypracovány pozemským rozumem a jím také prováděny. //Proto// jsou rozumem uvážené plány, tedy připravená jednání jako taková mnohem přísněji trestána a hůře posuzována než činy, provedené v afektu, tedy nepředloženě. Těmto posledním dostává se v častých případech také úlev.
-Ohne darum zu wissen wird damit bei einer Handlung im Affekt der größere Teil der Schuldabtragung //der geistigen Ebene// zugewiesen. Gesetzgeber und Richter ahnen nichts davon, da sie von ganz anderen, rein verstandlichen Grundsätzen ausgehen. Bei tieferem Nachdenken jedoch und Kenntnis der wirkenden Schöpfungsgesetze steht das alles in ganz anderer Beleuchtung.
+To má ve skutečnosti lidmi nepozorovanou souvislost se stejnorodostí rozumového působení pod tlakem přírodních zákonů pro všechny ty, kteří se rozumu bezpodmínečně podřizují. Těm je to také zcela srozumitelné.
-Trotzdem wirken auch in anderen irdischen Urteilen und Beurteilungen die lebenden Gottgesetze in der Schöpfung völlig selbständig für sich, unbeeinflußt von den irdisch-menschlichen Gesetzen und Begriffen. Es wird wohl keinem ernsten Menschen einfallen zu denken, daß wirkliche Schuld, nicht etwa nur eine von Menschen erst dazu gestempelte, mit der von irdischem Verstande diktierten und verbüßten Strafe auch gleichzeitig vor den Gesetzen Gottes abgetan sein könnte!
+Aniž by kdo o tom věděl, přisuzuje se tu největší část viny při takovém činu v afektu //duchovní úrovni.// Ani soudce ani zákonodárce toho netuší, protože vychází ze zcela jiných, jen rozumových zásad. Při hlubším přemýšlení a znalosti působících přírodních zákonů objeví se však vše ve zcela jiném světle.
-Das sind schon seit Jahrtausenden so gut wie zwei getrennte Welten, getrennt durch der Menschen Tun und Denken, trotzdem sie nur //eine// Welt sein sollte, in der allein die Gesetze //Gottes// wirken.
+Přesto však působí i v jiných pozemských posuzováních a úsudcích živé zákony Boží. Ony jsou ve stvoření úplně samostatné a nelze jich ovlivniti pozemsky lidskými zákony a pojmy. Jistě žádnému vážnému člověku nenapadne myšlenka, že by opravdová vina, ne snad jen lidmi potvrzená, mohla býti současně před zákony Božími odpykána, lidským rozumem nadiktovaným trestem!
-Durch eine derartige irdische Strafe kann eine Ablösung nur erfolgen, solange die Gesetze und Strafen vollständig mit den Schöpfungsgesetzen Gottes übereinstimmen. Nun gibt es zweierlei Affekte. Zuerst die schon geschilderten, die eigentlich //Impuls// genannt werden sollten, und außerdem Affekte, die im Vorderhirn aufblitzen, also nicht im Geiste, und zur Abteilung Verstand gehören. Sie sind unüberlegt und dürften nicht die gleichen Milderungen haben wie Impuls-Handlungen.
+To jsou již po tisíciletí dva, skoro rozdělené světy. Byly rozděleny lidským myšlením a jednáním, přesto, že měly být jen //jediným// světem, v němž měly působit jen //Boží// zákony.
-Doch darin den gerechten Unterschied genau herauszufinden, wird nur //jenen// Menschen möglich werden, die alle Gesetze Gottes in der Schöpfung kennen und von deren Auswirkungen unterrichtet sind. Das muß erst einer kommenden Zeit vorbehalten bleiben, in der es auch bei Menschen keine Willkürshandlungen mehr gibt, weil diese eine Geistesreife haben werden, die sie nur noch in den Gottgesetzen schwingen läßt bei allem ihrem Tun und Denken.
+Takovým pozemským trestem může nastat odpykání jen tehdy, jestliže zákon a tresty úplně souhlasí s Božími zákony ve stvoření. Jsou však dvojí afekty. Ty první, které jsem již vylíčil a které by vlastně měly být nazvány //impulsem// a mimo toho afekty, vyšlehlé v předním mozku, tedy ne v duchu, a které patří do rozumu. Jsou nepředložené a nemají mít proto stejných úlev, jako činy impulsivní.
-Die Abschweifung soll nur zum Nachdenken anregen, sie gehörte nicht zum eigentlichen Zweck des Vortrages.
+Ale najít přesně tento spravedlivý rozdíl bude možno jen //těm// lidem, kteří znají všechny zákony Boží ve stvoření a jsou poučeni o jejich účincích. To musí zůstat vyhraženo přicházející době. V této době nebude již vůbec svévolných činů lidí, protože budou tak duchovně zralí, že budou moci jednat již jen podle Božích zákonů, při všem svém myšlení a jednání.
-Gemerkt sei dabei nur, daß Wille und Tat in den geistigen Ebenen //eins// ist, daß sie in den stofflichen Ebenen durch die Art des Stoffes aber getrennt werden. Deshalb sagte Jesus einst schon zu den Menschen: //Der Geist ist willig, doch das Fleisch ist schwach!// Das Fleisch, hier also die Grobstofflichkeit des Körpers gemeint, bringt nicht alles zur Tat, was im Geiste bereits Wille und Tat war.
+Toto odbočení má jen povzbudit k přemýšlení, nepatří k vlastnímu účelu přednášky.
-Doch könnte es der Geist auch auf der Erde in dem grobstofflichen Kleide zwingen, daß sein Wollen stets zur grobstofflichen Tat ersteht, wenn er nicht zu träge dazu wäre. Er kann den Körper nicht verantwortlich für diese Trägheit machen; denn der Körper wurde jedem Geiste nur zum Werkzeuge gegeben, welches er beherrschen lernen muß, um damit richtig umzugehen.
+Je třeba si jen pamatovati, že vůle a čin jsou v duchovních úrovních //jedno.// V hmotných úrovních jsou však druhem hmoty rozděleny. Proto již Ježíš kdysi pravil lidem: //Duch je zajisté hotov, ale tělo je slabé!// Tělo, zde tedy míněná hrubohmotnost těla, nepřináší k činu všechno, co v duchu bylo již téměř vůlí a činem.
-Der Geist ist also Kind der Schöpfung. Und er muß //kindlich// darin sein, wenn er den Zweck erfüllen will, für den er in der Schöpfung steht. Die Überhebung des Verstandes ließ ihn sich entfernen von der Kindlichkeit, weil er sie nicht als das „verstehen“ konnte, was sie wirklich ist. Damit hat er jedoch den Halt verloren in der Schöpfung, die ihn nun als Fremdling, Störenfried und Schädling ausstoßen muß, um selbst gesund bleiben zu können.
+A přece by mohl duch na zemi v hrubohmotném šatě dokázat, aby jeho chtění se stalo hrubohmotným činem, kdyby k tomu nebyl příliš líný. Nemůže činit tělo zodpovědným za tuto lenost, protože tělo bylo dáno každému duchu jen jako nástroj, který se musí naučit ovládat, aby s ním dobře zacházel.
-Und so wird es geschehen, daß die Menschen sich ihr Grab selbst schaufeln durch ihr falsches Denken und ihr Tun.
+Duch jest tedy dítětem stvoření. A musí zůstat //dětským,// má-li splnit účel, pro který jest ve stvoření. Naparování rozumu vzdálilo člověka od dětskosti, protože jí nemohl „rozumět“ jako takové, jakou opravdu jest. Tím však ztratil každou oporu ve stvoření a stvoření ho musí nyní vyvrhnout jako cizince, kazimíra a škůdce, aby samo mohlo zůstat zdravé.
-Ich sprach zum Weihnachtsfest bereits davon, wie sonderbar es ist, daß jeder Mensch, welcher das Weihnachtsfest einmal so richtig auf sich wirken lassen will, versuchen muß, sich dabei zuerst in die Kindheit zu versetzen!
+A tak se také stane, že si lidé sami vykopou hrob svým falešným myšlením a jednáním.
-Das ist doch deutlich genug als ein Zeichen //dafür// anzusehen, daß er gar nicht fähig ist, als ein Erwachsener das Weihnachtsfest mit der //Empfindung// zu erleben. Es ist ganz deutlich der Beweis dafür, daß er etwas verloren hat, was er als Kind besaß! Warum gibt das den Menschen nicht zu denken!
+Již při vánoční slavnosti jsem mluvil o tom, jak je to zvláštní, že každý člověk, chce-li nechat jednou opravdu působit na sebe vánoční svátky, musí se pokusit, přenést se nejdříve do svého dětství!
-Wieder ist es Geistesträgheit, die sie daran hindert, sich mit Dingen ernstlich zu befassen. „Das ist für Kinder“, denken sie, und die Erwachsenen haben dazu gar keine Zeit! Sie müssen //Ernsteres// durchdenken.
+//To// lze přece považovat za dost zřetelné znamení, že jako dospělý není již vůbec schopen prožívat //citem// vánoční slavnost. Je to také dost zřejmý důkaz, že ztratil něco, co měl jako dítě! Proč o tom lidé nepřemýšlí!
-Ernsteres! Mit diesem Ernsteren meinen sie nur die Jagd nach Erdendingen, also Arbeit des Verstandes! Der Verstand drängt schnell Erinnerungen weit zurück, um nicht den Vorrang zu verlieren, wenn der Empfindung einmal Raum gegeben wird!
+Je to opět lenost ducha, která jim překáží, aby se vážně těmito věcmi zabývali. „To je pro děti,“ myslí si a dospělí nemají na to přece dost času! Musí myslet na //vážnější věci!//
-In allen diesen anscheinend so kleinen Tatsachen würden die //größten// Dinge zu erkennen sein, wenn der Verstand nur Zeit dazu gewährt. Aber er hat die Oberhand und kämpft darum mit aller List und Tücke. Das heißt, nicht er, sondern in Wirklichkeit kämpft das, was ihn als Werkzeug nützt und hinter ihm sich birgt: das Dunkel!
+Vážnější věci! Tím rozumí jen shon po pozemských věcech, tedy práci rozumu! Rozum rychle zatlačí zpět všechny vzpomínky, jen, aby neztratil svého prvenství, když se někdy dá průchod citům!
-Es will das Licht nicht finden lassen in Erinnerungen. Und //wie// der Geist darnach verlangt, das Licht zu finden, neue Kraft aus ihm zu schöpfen, erkennt Ihr daran, daß mit den Erinnerungen an des Kindes Weihenacht auch eine unbestimmte, fast wehe Sehnsucht erwacht, die viele Menschen vorübergehend weich zu stimmen fähig ist.
+Ve všech těchto zdánlivě tak malých skutečnostech by bylo lze poznati ty //největší// věci, kdyby tomu rozum ponechal dost času. Ale on má nadvládu a proto bojuje se vší lstivostí a zákeřností. To znamená, ne on, ale ve skutečnosti bojuje to, co ho používá jako nástroje a co se za ním skrývá: temno!
-Dieses Weichstimmen könnte der beste Boden zum //Erwachen// werden, wenn er genützt wird, sofort und auch mit aller Kraft! Aber leider kommen die Erwachsenen dabei nur noch in Träumereien, wobei die aufsteigende Kraft vergeudet wird, verspielt. Und in den Träumereien geht auch die Gelegenheit vorüber, ohne Nutzen bringen zu können oder verwendet worden zu sein.
+Temno nechce nechat najít světlo ve vzpomínkách. A //jak// duch usiluje najít světlo a čerpat z něj novou sílu, poznáte z toho, že současně se vzpomínkami na dětské vánoce procitá také neurčitá až teskná touha, která je schopna mnohé lidi přechodně měkce naladiti.
-Selbst wenn so mancher Mensch dabei einige Tränen fließen läßt, er schämt sich deren, sucht sie zu verbergen, rafft sich auf mit einem körperlichen Ruck, in dem so oft ein unbewußter Trotz erkennbar wird.
+Tato měkká nálada by se mohla stát nejlepší půdou //procitnutí,// kdyby byla využita ihned a také se vší silou! Avšak žel, dospělí dostanou se při tom jen již k snění, při němž promrhají vznikající sílu a prohrají. Se sněním také přejde příležitost, aniž by přinesla užitek, anebo byla použita.
-Wie vieles könnten Menschen bei dem allen lernen. Nicht umsonst webt sich in die Erinnerungen an die Kindheit eine leise Wehmut mit hinein. Es ist das unbewußte Nachempfinden, daß etwas verloren ist, was eine Leere hinterlassen hat, Unfähigkeit, noch kindlich zu empfinden.
+A když tak mnohému člověku vytryskne několik slz, tu se za ně stydí, snaží se je skrýti, vztyčí se trhnutím těla, v němž je často patrný jakýsi nevědomý vzdor.
-Ihr aber habt doch sicher oft bemerkt, wie herrlich und erfrischend jeder Mensch allein durch seine Gegenwart im Stillen wirkt, dem aus den Augen hier und da ein //kindlich// Leuchten springt.
+Jak mnohému by se lidé mohli z toho naučit. Ne nadarmo vplétá se do vzpomínek na dětství tichý stesk. Je to nevědomý pocit, že se ztratilo něco, po čem zbyla prázdnota, neschopnost dětsky cítiti.
-Der Erwachsene darf nicht vergessen, daß das Kindliche nicht kindisch ist. Nun wißt Ihr aber nicht, woher das Kindliche so wirken kann, was es überhaupt ist! Und warum Jesus sagte: Werdet wie die Kinder!
+Vy jste jistě již často pozorovali, jak některý člověk, z jehož očí sem tam vyšlehne //dětské// světélko, působí povznášejícím a osvěžujícím dojmem již svou přítomností.
-Um zu ergründen, was kindlich ist, müßt Ihr erst klar darüber sein, daß das Kindliche durchaus nicht an das Kind an sich gebunden ist. Ihr kennt doch sicherlich selbst Kinder, denen das eigentlich schöne Kindliche fehlt! Es gibt also Kinder ohne Kindlichkeit! Ein boshaftes Kind wird nie kindlich wirken, ebensowenig ein ungezogenes, eigentlich un//er//zogenes!
+Dospělí nesmí zapomenout, že dětské není dětinské. Vy však nevíte proč dětskost může tak působit a čím vůbec jest! A proč Ježíš řekl: Buďte jako děti!
-Daraus ergibt sich klar, daß Kindlichkeit und Kind zwei für sich selbständige Dinge sind.
+Abyste vyzkoumali co je dětskost, musíte si nejprve ujasniti, že dětskost vůbec není vázána na dítě. Vy jistě sami znáte děti, kterým chybí opravdu krásná dětskost! Jsou tedy děti bez dětskosti! Zlostné dítě nepůsobí dětsky, zrovna tak málo, jako nezvedené, lépe řečeno nevychované dítě!
-Das, was auf Erden kindlich heißt, ist ein Zweig der Wirkung aus der //Reinheit!// Reinheit in höherem, nicht nur irdisch-menschlichem Sinne. Der Mensch, welcher im Strahl göttlicher Reinheit lebt, welcher dem Strahl der Reinheit in sich Raum gewährt, hat damit auch das Kindliche erworben, sei es nun noch im Kindesalter oder schon als ein Erwachsener.
+Z toho jasně vyplývá, že dětskost a dítě jsou dvě různé samostatné věci.
-Kindlichkeit ist Ergebnis der inneren Reinheit, oder das Zeichen, daß sich ein solcher Mensch der Reinheit ergeben hat, ihr dient. Das sind ja alles nur verschiedene Ausdrucksarten, in Wirklichkeit aber immer dasselbe.
+To co lze na zemi nazvat dětským, jest částí působení //čistoty!// Čistoty ve vyšším, nejen v pozemsky lidském smyslu. Člověk, který žije v paprsku Božské čistoty, který dal v sobě místo paprsku čistoty, ten tím také získal dětskost, nechť je to v dětském věku nebo již jako dospělý.
-Also nur ein in sich reines Kind kann kindlich wirken, und ein Erwachsener, der Reinheit in sich hegt. Deshalb wirkt er //erfrischend// und belebend, erweckt auch Vertrauen!
+Dětskost jest výsledkem vnitřní čistoty, nebo znamením, že takový člověk je oddán čistotě a slouží jí. To vše jsou jen různé způsoby vyjádření, ve skutečnosti je to vždy totéž.
-Und wo die wahre Reinheit ist, kann auch die echte Liebe Einzug halten; denn die Gottesliebe wirkt im Strahl der Reinheit. Der Strahl der Reinheit ist ihr Weg, auf dem sie schreitet. Sie wäre nicht imstande, einen anderen zu gehen.
+Tedy jen dítě, které je v sobě, čisté, může působit dětsky a pak ten dospělý, který v nitru usiluje o čistotu. Proto také působí oživujícím a //osvěžujícím// způsobem a probouzí také důvěru.
-Wer nicht den Strahl der Reinheit in sich aufgenommen hat, zu dem kann sich niemals der Strahl der Gottesliebe finden!
+Tam, kde je pravá čistota, tam může vejít také pravá láska; neboť Boží láska působí v paprsku čistoty. Paprsek čistoty je cestou, po které kráčí. Není vůbec s to jít některou jinou cestou.
-Die Kindlichkeit nahm sich der Mensch jedoch mit seiner Abwendung vom Licht durch sein einseitiges Verstandesdenken, dem er alles opferte, was ihn erheben konnte, und so schmiedete er sich mit tausend Ketten fest an diese Erde, also an die grobe Stofflichkeit, die ihn in ihrem Banne hält, bis er sich selbst davon befreit, was ihm jedoch durch Erdentod nicht werden kann, sondern allein im //geistigen// Erwachen.
+Kdo do sebe nyní nepřijal paprsek čistoty, ten také nikdy nebude moci najít paprsek Boží lásky!
+O dětskost připravil se člověk sám svým vlastním odvrácením se od světla a to jednostranným rozumovým myšlením, kterému obětoval všechno, co ho mohlo povznésti. Tak se přikoval tisícerými řetězy pevně k této zemi, tedy k hrubé hmotnosti, která ho drží ve svém zajetí tak dlouho, až se od ní sám osvobodí. To však se nemůže stát pozemskou smrtí, nýbrž jen //duchovním// probuzením.