Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

--- Deutsch » Nachklänge zur Gralsbotschaft » Band I - 1934 » 61. Wie die Botschaft aufzunehmen ist. | 2020/10/20 21:56 | current
– angelegt Marek Ištvánek
+++ Česky » Doznívání k Poselství Grálu » 1934-1936 - Plamen - 2015 » Díl I » 61. Jak Poselství přijímat. | 2022/03/05 22:41 | current
– ↷ Page moved from cs:doznivani:1934:plamen:jak_poselstvi_prijimat to cs:doznivani:plamen:dil_i:jak_poselstvi_prijimat Marek Ištvánek
@@ Line 1: / Line 1: @@
-====== Wie die Botschaft aufzunehmen ist. ======
+====== Jak Poselství přijímat. ======
-Der Erdenmensch macht //einen// großen Fehler, wenn er nach geistigem Wissen sucht: Er möchte sprunghaft vorwärts streben, statt in Ruhe und mit sicherer Gewißheit Schritt für Schritt zu gehen. Kaum hat er irgend einen Anstoß wahrgenommen, der ihn zu dem Suchen nach geistigen Werten lenken will, so fragt er auch schon nach den letzten Dingen, die weit über dem Begreifenkönnen eines Menschengeistes sind.
+Pozemský člověk dělá //jednu// velkou chybu, když usiluje o duchovní vědění: Chtěl by se skokem snažit vpřed, místo aby v klidu a s bezpečnou jistotou šel krok za krokem. Sotva postřehl nějaký podnět, který ho chce obrátit k hledání duchovních hodnot, tak se již ptá také po posledních věcech, které jsou daleko nad možností chápání lidského ducha.
-Dadurch macht er sich schon von vornherein unfähig, etwas aufzunehmen. Verwirrt, entmutigt läßt er bald das Suchen fallen. Es steigt sogar nicht selten Groll in seiner Seele auf, und er verlacht, verspottet und verhöhnt andere Suchende, denen er feindlich gegenübertritt. Doch diese Feindschaft hat den eigentlichen Grund in dem Gefühle einer drückenden Erkenntnis, daß er selbst nicht fähig war, Werte im Geistigen zu finden. Das //Wissen seiner Ohnmacht// läßt ihn zum Feinde werden, dem sich Neid und Mißgunst beigesellen.
+Tím se již předem učiní neschopným něco přijmout. Zmaten, sklíčen brzy upouští od hledání. V jeho duši dokonce nezřídka vystoupí zášť a on se posmívá, vysmívá a tupí jiné hledající, vůči nimž vystupuje nepřátelsky. Avšak toto nepřátelství má skutečný základ v pocitu tísnivého poznání, že sám nebyl schopen nalézt v duchovnu hodnoty. //Vědomí jeho bezmocnosti// mu dává stát se nepřítelem, k čemuž se přidruží závist a zloba.
-Wer spottet, ist nicht überlegen, sondern nur erbittert. Es liegt im Spott und Hohn ein offenes Bekenntnis der eigenen Unzulänglichkeit, eigener Schwäche, des Unvermögens einer Sache gegenüber, zu deren Erfassen einem Spottenden das Verstehenkönnen fehlt. Oder es ist Neid, der aus ihm spricht. Neid darauf, daß ein anderer etwas begreifen kann, was ihm selbst unbegreiflich bleibt.
+Kdo se posmívá, nemá převahu, nýbrž je jen roztrpčen. V posměchu a výsměchu spočívá otevřené přiznání vlastní nedostatečnosti, vlastní slabosti, neschopnosti vůči věci, k jejímuž porozumění schází posměvači schopnost chápání. Nebo je to závist, která z něho mluví. Závidí to, že někdo jiný může pochopit něco, co jemu samotnému zůstává nevysvětlitelné.
-Auch ist dem Menschengeiste eigentümlich, daß ihm der Spott und Hohn dort fehlt, wo er sich wissender zu sein einbildet. Ist er von seinem Wissen wirklich überzeugt, so fehlt ihm jeder Antrieb zu Gehässigkeit und Feindschaft. —
+I to je zvláštností lidského ducha, že mu posměch a výsměch schází tam, kde on se domnívá být více vědoucím. Je-li skutečně přesvědčen o svém vědění, tak mu schází každý popud k nevraživosti a nepřátelství.
-Dann aber kann auch Furcht den Menschengeist noch dazu bringen, haßerfüllt zu sein. Vor allen Dingen Furcht vor dem Zurückgesetztwerden in öffentlicher Meinung, Furcht vor dem Bekanntwerden davon, daß sein bisher so stolz zur Schau getragenes eigenes Wissen einen Stoß erhält durch eine Sache, der zu folgen //er// selbst nicht fähig ist, oder der er nicht folgen kann, ohne sein bisheriges Wissenwollen als ein mangelhaftes, wenn nicht falsches zu bezeichnen.
+I strach může však přivést lidského ducha k tomu, aby byl nenávistný. Především strach, že klesne ve veřejném mínění, strach před zveřejněním toho, že jeho doposud tak na odiv stavěné vlastní vědění bylo otřeseno věcmi, které //on// sám není schopen následovat nebo následovat nemůže, aniž by své dosavadní domnělé vědění označil za nedostatečné, pokud ne falešné.
-//Das// allerdings ist dann der //ärgste// Grund für einen Erdenmenschengeist zu Angriffen, zu Spott und Hohn, ja zu den widerlichsten Kampfarten, die nicht vor Lüge und Verleumdungen zurückschrecken und auch zuletzt zu Tätlichkeiten übergehen, wenn anders ein Erfolg nicht zu erreichen ist.
+//To// je ovšem pak ten //nejhorší// důvod pro lidského ducha k útokům, k posměchu a výsměchu, ba dokonce k nejodpornějšímu způsobu boje, který se nezalekne před lží a pomluvami a nakonec také přejde k násilí, pokud úspěchu nelze dosáhnout jinak.
-So ist es in dem Kleinsten wie im Größten. Je mehr ein Mensch mit seinem Wissenwollen Einfluß hatte auf die Mitmenschen, je mehr diese von diesem Wissenwollen Kenntnis haben, desto energischer wird er sich stets neuen Erkenntnissen verschließen, wenn sie von fremder Seite kommen, desto verzweifelter wird er ihnen auch entgegenarbeiten.
+Tak je tomu v malém, jakož i v největším. Čím větší vliv má člověk se svým domnělým věděním na spolubližní, čím větší vědomosti tito měli o tomto domnělém vědění, tím energičtěji se bude vždy uzavírat novým poznáním, přicházejí-li z neznámé strany, a tím zoufaleji bude také proti nim pracovat.
-So mancher Erdenmensch würde sich gern einem neuen Wissen öffnen, auch wenn es seinem bisher eingebildeten und falschen Wissenwollen gegenübersteht, solange niemand seine alten Anschauungen kennt.
+Tak mnohý pozemský člověk by se rád novému vědění otevřel, i když stojí proti jeho dosavadnímu domýšlivému a falešnému domnělému vědění, pokud by jeho staré názory nikdo neznal.
-Wenn aber Nebenmenschen Kenntnis davon haben, dann läßt es seine Eitelkeit nicht zu, sich einem neuen Wissen anzuschließen, das das seine ändert, würde er doch damit zeigen, daß er bisher falsch gegangen ist. Er lehnt dann ab, auch manchmal gegen seine eigene, innerste Überzeugung, die ihm oft schwere Stunden macht!
+Pokud však bližní o nich vědí, pak nedovolí mu jeho ješitnost přimknout se k novému vědění, které mění to jeho, protože by tím přece dokázal, že doposud šel falešně. Následně je odmítá, mnohdy i proti vlastnímu nejvnitřnějšímu přesvědčení, které mu často působí těžké chvíle!
-In Feigheit sucht er dann nach wohltönenden Worten, die seine Eitelkeit verdecken sollen, und der klügelnde Verstand hilft ihm dazu. Er läßt ihn würdevoll erklären, daß er sich denen gegenüber verantwortlich erscheint, die ihm bisher auf seinen Wegen folgten. Aus „Liebe“ zu den anderen verwirft er neues Wissen, damit nicht Unruhe verbreitet wird in jenem Frieden, den die Seelen seiner Gläubigen im bisherigen Denken fanden.
+Ve zbabělosti pak hledá libozvučných slov, která mají zakrýt jeho ješitnost, a mudrující rozum mu v tom pomáhá. Nechá ho důstojně vysvětlit, že cítí odpovědnost vůči těm, kteří ho na jeho cestě doposud následovali. Z „lásky“ k jiným odmítá nové vědění, aby se nerozšířil neklid v onom míru, který duše jeho věřících nalezly v dosavadním myšlení.
-Verdammenswerte Heuchler, welche also sprechen; denn deren vielgerühmter Frieden ist nur //Schlaf,// welcher den Menschengeist in Banden hält und ihn verhindert, nach dem Gottgesetze der Bewegung sich zu regen, den Geist zu entfalten, damit ihm seine Schwingen wachsen zu dem Flug nach den lichten Höhen, denen sie in ihrem Friedensschlafe ferne bleiben müssen!
+Odsouzeníhodní pokrytci, kteří takto mluví; neboť jejich nadmíru velebený mír je jen //spánek,// který lidského ducha drží v poutech a zabraňuje mu, aby se hýbal podle Božího zákona pohybu, aby se duch rozvíjel, aby jeho záchvěvy vzrostly k letu do světlých výšin, kterým musí ve svém spánku míru zůstat vzdálen!
-Aber solchen Schädlingen der Gottgesetze laufen viele Menschen gerne nach, weil die Bequemlichkeit, welche sie lehren, für die trägen Menschengeister so verlockend ist! Es ist der breite Weg aller Bequemlichkeit zu der Verdammnis, in die Regionen der Zersetzung. Nicht ohne Zweck verwies der Gottessohn Jesus so oft auf den harten, steinigen, schmalen Weg zur Höhe und warnte vor der breiten Straße der Bequemlichkeit! Er kannte nur zu gut die faule Trägheit dieser Menschengeister und die Verlockungen der luziferischen Trabanten, die die Schwäche nützen!
+Avšak takovýmto škůdcům Božích zákonů mnozí lidé rádi nadbíhají, protože pohodlnost, kterou učí, je pro líné lidské duchy tak vábivá! To je ta široká cesta veškeré pohodlnosti k zatracení, do oblastí rozkladu. Ne bez účelu poukazoval Syn Boží Ježíš tak často na tvrdou, kamenitou, úzkou cestu k výšinám a varoval před širokou cestou pohodlnosti! On jen příliš dobře znal zahálčivou lenost těchto lidských duchů a vábení luciferských trabantů, kteří využívají této slabosti!
-Sich regen muß der Mensch, wenn er zu lichten Höhen kommen will. Das Paradies erwartet ihn, aber es kommt nicht selbst herab, wenn er nicht darnach strebt. Streben heißt jedoch nicht nur das Denken, Bitten, Betteln, das Ihr heute tut, streben heißt //handeln, sich bewegen,// um dahin zu kommen!
+Člověk se musí hýbat, pokud chce dojít ke světlým výšinám. Ráj ho očekává, avšak sám nesestupuje dolů, pokud k němu neusiluje. Avšak usilovat neznamená jen na to myslet, o to prosit a žebrat, tedy to, co nyní děláte, usilovat znamená //jednat, pohybovat se,// abyste tam došli!
-Die Menschen aber betteln nur und wähnen, daß sie noch hinaufgetragen werden von den Händen, die sie einst mit Nägeln haßerfüllt durchstießen! Es ist und wird Euch allen nur //der Weg// gezeigt, Ihr Trägen, gehen müßt Ihr selbst! Dazu müßt Ihr Euch schon bemühen.
+Lidé se však jen doprošují a domnívají se, že budou ještě vzhůru vyneseni těma rukama, které kdysi nenávistně probili hřeby! Jest a bude vám všem ukázána jen //cesta,// vy lenoši, jít musíte vy sami! O to se musíte již vy namáhat.
-Wie oft hat Christus das gesagt, und doch glaubt Ihr, daß Euch die Sünden ohne weiteres vergeben werden können, unmittelbar, wenn Ihr nur darum bittet. Ihr lebt nach //Eurem// Wünschen und Verlangen und bettelt noch, daß Euch göttliche Hilfe dazu werde. Ihr erwartet diese Hilfe aber wiederum nur in //der// Form, wie //Ihr// sie wollt, stellt also darin sogar noch Bedingungen.
+Jak často to Kristus říkal, a přesto věříte, že vám budou beze všeho hříchy odpuštěny, bezprostředně, pokud vy jen o to poprosíte. Vy žijete podle //svých// přání a žádostí a ještě žebráte, aby se vám k tomu dostalo Boží pomoci. Avšak očekáváte tuto pomoc opět jen v //té// formě, kterou //vy// chcete, stanovujete v tom tedy dokonce ještě podmínky.
-Trägheit und Anmaßung, wohin Ihr blickt. Nichts anderes. Auch //das// ist Geistesfaulheit, wenn Ihr in den ersten Anfängen des geistigen Erwachens schon sprunghaft nach den letzten Dingen fragt. Damit wollt Ihr nur sehen beim Beginn, ob es sich lohnt, den Weg zu gehen, der Euch Mühe machen wird. Ihr wißt ja nicht, wie lächerlich ein Mensch mit derartigen Fragen steht vor dem, der Euch die Antwort geben kann. Denn solche Fragen können nur erklärt werden durch einen, der bewußt von oben kommt, der in den für Euch letzten Dingen war, die eigentlich die ersten sind und nicht die letzten genannt werden dürfen.
+Lenost a domýšlivost, kamkoliv pohlédnete. Nic jiného. Také //to// je duchovní lenost, když v prvních počátcích duchovního probuzení se již skokem ptáte po posledních věcech. Tím chcete jen na začátku vidět, zda se vám vyplatí jít cestou, která vyžaduje námahu. Vždyť nevíte, jak směšně stojí člověk s takovými otázkami před tím, kdo mu může poskytnout odpověď. Neboť takové otázky mohou být objasněny jen skrze toho, kdo vědomě přichází shůry, který v pro vás posledních věcech byl, které jsou však ve skutečnosti prvními, a nesmí být nazývány posledními.
-Und wer von oben kommt, weiß aber auch, daß nicht ein einziger der Menschengeister diese Dinge auch nur ahnen kann, viel weniger vermag, sie //wissend// in sich aufzunehmen.
+A kdo přichází shůry, ten však ví, že ani jediný lidský duch nemůže tyto věci také jen tušit, tím méně je schopen //vědomě// je přijmout do sebe.
-//Ich brachte Euch **die** Botschaft, die die Erdenmenschen brauchen, wenn sie geistig aufwärts kommen wollen!// Seht nur richtig hinein! Aber im besten Falle findet Ihr sie schön … und fragt sofort nach Dingen, die Ihr doch nie werdet begreifen können. Deshalb sind sie Euch auch nicht von Nutzen.
+//Přinesl jsem vám Poselství, které pozemští lidé potřebují, pokud chtějí přijít duchovně vzhůru!// Pohleďte do něj jen správně! V nejlepším případě je však shledáváte krásným … a ptáte se ihned po věcech, které přece nebudete moci nikdy pochopit. Proto vám také nejsou k užitku.
-Wenn Ihr aber die ganze Botschaft einmal richtig in Euch aufgenommen habt und jedes Wort daraus in Euch erlebtet, durchlebtet, um es dann in Taten umzusetzen als Selbstverständlichkeit Eueres Seins auf Erden, dann wird sie Euer eigen wie Euer Fleisch und Blut, das Ihr auf Erden braucht zu der Erfüllung Eurer Erdenwanderung.
+Pokud jste však do sebe jednou správně přijali celé Poselství a každé slovo z něj v sobě prožili, zakusili, abyste je pak v činu uskutečnili jako samozřejmost svého bytí na zemi, pak bude vaším vlastnictvím jako tělo a krev, které potřebujete k naplnění svého pozemského putování.
-Handelt Ihr //so,// dann stellt Ihr daraus folgernd nicht mehr diese Fragen; denn dann seid Ihr //wissend// geworden, so wissend, wie ein Menschengeist wissend zu werden fähig ist. Und damit hört auch gleichzeitig das unsinnige Wünschen auf; denn in dem Wissen seid Ihr wahrhaft demütig geworden, habt abgelegt die Schwächen Euerer Menscheneitelkeit, des Hochmutes, des Dünkels Eures Eigenwissenwollens und die vielen Fehler alle, die ein Menschengeist sich angeeignet hat.
+Jednáte-li //tak,// pak následkem toho nekladete již více tyto otázky; neboť pak stali jste se //vědoucími,// tak vědoucími, jak vědoucím je lidský duch schopen být. A tím současně také ustanou nesmyslná přání; neboť ve vědění stali jste se skutečně pokornými, odložili jste slabosti své lidské ješitnosti, pýchy, domýšlivosti svého vlastního domnělého vědění a mnohé další veškeré chyby, které si lidský duch osvojil.
-Wer also diese Fragen stellt und ähnliche, der schläft noch in der Trägheit seines Geistes und bildet sich nur ein, damit die Regsamkeit des Geistes und den starken Drang nach Suchen zu betonen. Er ist nicht anders wie ein Kind, das einen Wettlauf machen möchte und überhaupt noch gar nicht laufen lernte!
+Kdo tedy klade tyto a podobné otázky, ten ještě spí v lenosti svého ducha a pouze si namlouvá, že tím zdůrazňuje čilost ducha a silnou touhu po hledání. Není jiný než dítě, které by chtělo závodit, a vůbec se ještě nenaučilo běhat!
-Ihr könnt Euch auch nicht aus der Botschaft Einzelnes herausnehmen, was Euch gerade paßt, interessiert; denn Interesse ist für Geisteslernen nicht genug, es reicht nur für den Verstand, nicht für den Geist, der mehr verlangt.
+Nemůžete také vybírat z Poselství jednotlivosti, které se vám hodí, které vás zajímají; neboť zájem pro duchovní učení nestačí, postačuje jen pro rozum, ne pro ducha, který žádá víc.
-//Ihr müßt **alles** nehmen oder nichts.//
+//Musíte přijmout všechno, nebo nic.//
-Wohl kann aus Interesse wahres Suchen werden, doch nicht leicht und nur sehr selten. Auch der Eifer schadet nur; denn er verleitet zu den Sprüngen, die die Kräfte lähmen. Ruhig vorwärts schreiten, Wort für Wort und Satz für Satz, nicht lesen und nicht lernen, sondern bildhaft, also wie im Leben alles aufzunehmen suchen, was ich damit gab. Grabt Euch hinein in alle Tiefen meiner Worte, dann, ja, dann allein kann Euch ein Ahnen kommen, daß Ihr das Wort des Lebens in den Händen haltet, das selbst lebende Wort, das nicht von einem Menschengeist zusammengefügt wurde aus Erlerntem oder aus Erdachtem.
+Sice může ze zájmu vzniknout opravdové hledání, avšak ne snadno a jen velmi zřídka. Také horlivost jen škodí; neboť svádí ke skokům, které podlomí síly. Klidný postup vpřed, slovo za slovem a větu za větou, nikoliv číst a nikoliv se učit, nýbrž obrazně, tedy jako v životě se snažit přijímat všechno to, co jsem tím dal. Prokopejte se do veškeré hloubky mého Slova, potom, ano jedině potom vám může nadejít tušení, že v rukách držíte Slovo Života, samotné živoucí Slovo, které nebylo sestaveno lidským duchem z naučeného nebo vymyšleného.
-Nur wenn Ihr selbst Euch so zum Leben zwingt im Gottgesetze der harmonischen Bewegung, dann kann das Wort in Euch zum Leben werden, um Euch hochsteigen zu lassen in die lichten Höhen, welche Eure eigentliche Heimat sind. Zertrümmert aber vorher alle Mauern, die die Trägheit Eures Geistes um Euch in den Zeiten der Jahrtausende so fest erstarren ließ, die Eure Geistesflügel eingeschnürt und niederhalten, so, daß das starre, tote Dogma Euch genügt, ja sogar groß erscheint, mit dem Ihr heute //nur// in leerer Form //dem// Gott zu dienen sucht, der selbst das //Leben// ist! —
+Jen když se vy sami takto přinutíte k životu v Božím zákoně harmonického pohybu, pak může Slovo ve vás přijít k životu, aby vám dalo vystoupat vysoko do světlých výšin, které jsou vám skutečným domovem. Rozbijte však napřed všechny zdi, které lenost vašeho ducha nechala kolem vás v průběhu tisíciletí tak pevně ztuhnout, které svazují křídla vašeho ducha a zadržují ho, tak, že vám stačí strnulé, mrtvé dogma, ba dokonce se jeví velikým, s nímž se snažíte dnes //jen// v prázdné formě sloužit //tomu// Bohu, který je sám //Životem!// Přesto jsem vám nakonec v líčení objasnil ještě to, co nazýváte posledními věcmi, které jsou však ve skutečnosti //prvními,// takže nyní v celkovém bytí již nezůstává žádná otázka. Dal jsem vám to jako //odměnu;// neboť aby se líčení stalo poznáním, musíte si //napřed// dát //námahu// slovo za slovem celé Poselství živě do sebe přijmout! Kdo tuto práci zanedbá, ten mi nebude moci nikdy rozumět, i kdyby se to domníval.
-Trotzdem habe ich Euch zuletzt in Schilderungen noch geklärt, was Ihr die letzten Dinge nennt, welche aber in Wirklichkeit die //ersten// sind, so daß nun keine Frage mehr zu stellen übrig bleibt im ganzen Sein. Als //Lohn// gab ich es Euch; denn um die Schilderungen zu erkennen, müßt Ihr //vorher// Euch der //Mühe// unterzogen haben, Wort für Wort der ganzen Botschaft lebend in Euch aufzunehmen! Wer diese Arbeit unterläßt, der wird mich nie verstehen können, auch wenn er es von sich vermeint.
+Vyvarujte se proto veškerého přeskakování, nýbrž probádejte každé mé slovo, od začátku a větu za větou. Žádný člověk není schopen zde na zemi vyčerpat hodnotu Poselství; neboť ono je pro všechny světové části. Nevybírejte namátkově po částech jednotlivosti z Poselství. Ono je //celkem,// celkem nedělitelným, jako Boží zákony tohoto stvoření. Lidský duch na něm nemůže ničím otřást, nic zkřivit, aniž by sám z toho utrpěl škodu. Nemůžete také do něj vnášet nic zvenčí, nemůžete také klást na jednotlivá místa něco cizího, co je vám příjemnější, lhostejno, zda to pochází z vám známých učení nebo z vás samých.
-Vermeidet deshalb alles Sprunghafte, sondern ergründet jedes meiner Worte, von Anfang an, und Satz für Satz. Kein Mensch vermag den Wert der Botschaft hier auf Erden auszuschöpfen; denn sie ist für alle Weltenteile. Nehmt nicht stückweise wahllos Einzelheiten aus der Botschaft. Sie ist //ein Ganzes,// unzertrennbar, wie Gottgesetze dieser Schöpfung. Es kann der Menschengeist nicht daran rütteln, nichts verbiegen, ohne selbst den Schaden davon zu erhalten. Ihr könnt auch nichts von außen mit hineinziehen, könnt nicht an Einzelstellen etwas Fremdes setzen, das Euch angenehmer ist, gleichviel, ob es aus einer Euch bekannten Lehre oder aus Euch selber stammt.
+Nezměněné musíte ponechat mé Poselství od prvního až do posledního slova, pokud vám má přinést užitek. Musíte je nejprve prožít //v sobě,// aby se pak navenek utvářelo k vašemu životu! Jednáte-li tak, pak jdete správně a světlé výšiny se otevřou před vaším duchem, aby vás vpustily do nejvyšší říše radostného tvoření blažených lidských duchů, kterou nazýváte rájem. Tam vytušíte pak čisté duchovno a pocítíte sílu Božského, které jsem vám jako odměnu poskytl ve svých líčeních. Avšak pak se nebudete chtít již více ptát, protože se ve svém štěstí stanete prosti všech přání! Pak vás již více nebude trápit rozum, protože všechno budete prožívat.
-Unverändert müßt Ihr meine Botschaft lassen von dem ersten bis zum letzten Wort, wenn sie Euch Nutzen bringen soll. Ihr müßt sie erst //in Euch// erleben, um sie dann nach außen hin zu Eurem Leben zu gestalten! Handelt Ihr so, dann geht Ihr recht, und lichte Höhen werden sich vor Eurem Geiste öffnen, um Euch durchzulassen zu dem höchsten Reiche des freudigen Schaffens der seligen Menschengeister, das Ihr Paradies nennt. Dort werdet Ihr dann das Reingeistige erahnen, und die Kraft des Göttlichen empfinden, das ich Euch als Lohn in Schilderungen gab. Doch fragen wollt Ihr dann nicht mehr, da Ihr in Eurem Glücke wunschlos seid! Dann quält Euch der Verstand nicht mehr, weil Ihr alles erlebt.