Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

--- Deutsch » Nachklänge zur Gralsbotschaft » Band I - 1934 » 40. Wer nun mein Wort nicht kennen will um eines Anderen willen, den werde ich nicht kennen in der Stunde seiner Not! | 2020/10/18 23:24 | current
– Marek Ištvánek
+++ Česky » Doznívání k Poselství Grálu » 1934-1936 - Plamen - 2015 » Díl I » 40. Kdo nyní nechce znát moje Slovo kvůli něčemu jinému, toho nebudu já znát v hodině jeho nouze! | 2022/03/05 22:41 | current
– ↷ Page moved from cs:doznivani:1934:plamen:kdo_nyni_nechce_znat_moje_slovo_kvuli_necemu_jinemu_toho_nebudu_ja_znat_v_hodine_jeho_nouze to cs:doznivani:plamen:dil_i:kdo_nyni_nechce_znat_moje_slovo_kvuli_necemu_jinemu_toho_nebudu_ja_znat_v_hodine_jeho_nouze Marek Ištvánek
@@ Line 1: / Line 1: @@
-====== Wer nun mein Wort nicht kennen will um eines Anderen willen, den werde ich nicht kennen in der Stunde seiner Not! ======
+====== Kdo nyní nechce znát moje Slovo kvůli něčemu jinému, toho nebudu já znát v hodině jeho nouze! ======
-Wer nun mein Wort nicht kennen will! Der Satz soll keine Warnung sein, sondern er ist ein Schlag. Ein Schlag, der sich scharf gegen alle Trägheit und Bequemlichkeit der Menschengeister richtet, gegen deren Dünkel und Besserwissenwollen.
+Kdo nyní nechce znát mé Slovo! Tato věta nemá být žádným varováním, nýbrž je úderem. Úderem, který ostře směřuje proti veškeré lenosti a pohodlnosti lidských duchů, proti jejich domýšlivosti a chtění vědět všechno lépe.
-Was aber alles in diesem Nichtkennenwollen liegt, ist weit umfassend. Es ist damit nicht nur die Ablehnung gerichtet, jedes Besserwissenwollen, sondern auch die Lauheit, Trägheit oder Scheu aus irgend einem Grunde. Und wer das Wort schon angenommen hat und sucht es nicht mit aller Kraft in sich zum Leben zu gestalten, träumt in dem Wahne sicheren Besitzes meines Wortes tatenlos und schlaff dahin, wie es so viele treue Kirchengläubige sich zur verderblichen Gewohnheit machen, den trifft es mit derselben, unverminderten Gewalt.
+Co všechno spočívá v této nechuti k poznání, je velice obsáhlé. Je tím souzeno nejen odmítnutí a jakékoliv chtění vědět všechno lépe, nýbrž také vlažnost, lenost nebo bázeň z nějakého důvodu. A kdo Slovo již přijal, a nesnaží se vší silou přivést v sobě k životu, kdo nečinně sní v bludu jistého vlastnictví mého Slova a ochabuje v tom tak, jak si to tak mnozí věrní církevní věřící učinili zhoubným zvykem, toho to zasáhne se stejnou nezmírněnou mocí.
-Und wenn es heißt: „Um eines anderen willen!“ so liegt auch darin mehr, viel mehr, als jeder Oberflächliche unter den Lesern oder Hörern daraus nehmen will. Umfassen doch die kurzen Worte //alle Menschenschwächen,// deren nicht wenige sind.
+A jestliže se praví: „Kvůli něčemu jinému!“, tak v tom spočívá víc, mnohem víc, než by si kdokoliv povrchní mezi čtenáři nebo posluchači z toho chtěl vzít. Tato krátká slova však obsahují //veškeré lidské slabosti,// kterých není málo.
-Sogar die liebe Eitelkeit läßt manchen Menschen zu dem gegebenen Augenblicke das Bekenntnis zu dem Worte unterdrücken. Er fürchtet, sich damit eine Blöße zu geben oder den Spott des Nebenmenschen herauszufordern. Es wäre ihm peinlich, auch nur ein Lächeln auf den Lippen eines anderen darüber sehen zu müssen.
+Dokonce i milá ješitnost nechá mnohého člověka, aby potlačil v daném okamžiku přiznání ke Slovu. Bojí se tím nastavit vlastní kůži nebo vyvolat posměch u druhých lidí. Bylo by mu trapné, kdyby musel vidět také jen úsměv na rtech někoho jiného.
-In Feigheit entschuldigt er sich dann innerlich selbst mit der Beruhigung, daß ihm das Wort „zu heilig“ sei, um es dem Gespött preiszugeben.
+Ve zbabělosti se pak sám v nitru omlouvá s ujištěním, že je mu Slovo „příliš svaté“, než aby je vydal posměchu.
-Das ist ein ganz gutes Beruhigungsmittel für Schwächlinge; aber es ist falsch in allen Fällen, wo eine Frage darum aufgeworfen wird. Geschicktes Umgehen einer Antwort oder das Ausweichen auf eine Frage ist gleichbedeutend mit Verleugnung. Der Starke wird immer eine ernste, ruhige, aber bestimmte Antwort darauf geben, und eine solche wird auch nie belächelt werden, weil Lichthilfe darin ruht, die Spottregungen unterdrückt.
+To je pro slabochy docela dobrý uklidňující prostředek; avšak je to falešné ve všech případech, kdy je o tom nastolena otázka. Obratné obejití odpovědi nebo vyhnutí se otázce je totožné se zapřením. Silný bude na to vždy dávat vážnou a klidnou, avšak určitou odpověď, a taková nebude také nikdy posmívána, protože pomoc Světla v ní spočívající pohnutku k posměchu potlačí.
-Läßt dann ein angreifenwollender Frager noch keine Ruhe, so kann er kurz und scharf zurückgewiesen werden, ohne daß man seine eigene Überzeugung dabei verleugnet oder ängstlich unterdrückt.
+Nedá-li ani pak tazatel, který chce útočit, pokoj, tak může být krátce a ostře odmítnut, aniž by se při tom popřelo vlastní přesvědčení nebo se úzkostlivě potlačilo. Slovy „kvůli něčemu jinému“ není míněn jen jiný člověk, nýbrž také „jiné“! Tedy také nějaká věc.
-Mit den Worten „um eines anderen willen“ ist nicht nur ein anderer Mensch gemeint, sondern auch ein „ander//es“!// Also auch irgend eine Sache.
+Svaté Slovo nesmí být tedy popíráno s ohledem na jiného člověka, ať již z lásky, nebo strachu, stejně tak nesmí být zanedbáváno z pohodlnosti nebo kvůli zaměstnání a každodenní práci v bludu, že člověk po práci musí mít svůj klid nebo že zotavení je nutnější než namáhavé studium anebo že starosti o denní chléb nedovolují otevření duše, pro Slovo tak bezpodmínečné.
-Das Heilige Wort darf also nicht verleugnet werden aus Rücksicht auf einen anderen Menschen, sei es nun aus Liebe oder Furcht, ebensowenig darf es vernachlässigt werden aus Bequemlichkeit, oder um der Berufs- und Alltagsarbeit willen, in dem Wahne, daß man nach der Arbeit seine Ruhe haben müsse oder die Erholung nötiger sei als mühevolles Studium, oder daß die Sorgen um tägliches Brot die für das Wort bedingte Seelenöffnung nicht gestatten.
+To všechno je pak „nechtít znát Slovo kvůli něčemu jinému!“
-Alles das ist dann „Das Wort nicht kennen wollen um eines anderen willen!“
+Nyní přišla doba pro upřímné, odvážné přiznání! Přiznání na přímé otázky. Slovo snad nemá být nošeno za těmi, kteří se //po něm neptají!// Toto ustanovení trvá dál, protože patří k třídění lidí.
-Jetzt ist die Zeit gekommen für freimütiges, mutiges Bekennen! Bekennen auf direktes Fragen hin. Es soll nicht etwa das Wort nachgetragen werden solchen, die //nicht darnach fragen!// Diese Bestimmung bleibt bestehen, da sie zu der Sichtung der Menschen gehört.
+Tím, že se pro Svaté Slovo nesmí získávat, že nemá být nabízeno a donášeno, se má dosáhnout toho, aby každý jednotlivec prokázal, zda v sobě nese skutečnou touhu po Pravdě.
-Daß für das Heilige Wort niemals geworben werden darf, daß es nicht angeboten und nicht nachgetragen werden soll, erreicht, daß dadurch jeder einzelne zu zeigen hat, ob er tatsächlich Sehnsucht nach der Wahrheit in sich trägt.
+Kde skutečně je v nitru takováto touha, a kde není zkalena nebo potlačena rozumovou ješitností a chtěním vědět všechno lépe, tam zasáhne duchovní pomoc //tak// silně, že takovýto člověk v každém případě v pro něj pravém čase přijde do styku s mým Slovem a je mu tím dána příležitost ke konečnému rozhodnutí o své vlastní cestě.
-Wo solche Sehnsucht innerlich wirklich vorhanden ist, und wo sie nicht getrübt oder verdrängt wird von Verstandeseitelkeit des Besserwissenwollens, dort greift geistige Hilfe //so// stark ein, daß er auf jeden Fall zu rechter Zeit für ihn mit meinem Worte in Berührung kommt und ihm damit Gelegenheit gegeben ist zu der endgültigen Entscheidung über seinen eigenen Weg.
+Ti však, kteří v sobě takovouto touhu už //nemají,// jsou již odsouzeni!
-Die solche Sehnsucht aber //nicht// mehr in sich tragen, sind bereits gerichtet!
+Je to samočinné působení zákona, který nyní neúprosně postupuje vpřed také na zemi.
-Es ist ein selbsttätiges Wirken des Gesetzes, das jetzt unerbittlich vorwärts schreitet auch auf Erden.
+Pro každého pozemského člověka proto nyní přijde také hodina, kdy bude Slovo velice potřebovat!
-Für jeden Erdenmenschen kommt deshalb nun auch die Stunde seiner Not, wo er des Wortes sehr bedarf!
+Já a Slovo jedno jsme! Kdo tedy zná mé Slovo, ten zná také mne. Spatřit mne tělesně není při tom nutné; neboť on tím obdržel duchovní spojení se mnou, lhostejno, zda si je toho vědom či nikoliv. Člověk, který přijal mé Slovo, přijal tím také mne a je se mnou spojen.
-Ich und das Wort sind eins! Wer also mein Wort kennt, der kennt auch mich. Ein körperliches Sehen ist dabei nicht notwendig; denn er hat dadurch geistige Verbindungen mit mir erhalten, gleichviel, ob ihm das bewußt ist oder nicht. Der Mensch, der mein Wort aufgenommen hat, hat damit auch mich aufgenommen, ist mit mir verbunden.
+Kdo je však takovýmto způsobem spojen, ten nemůže být odvlečen temnotami. Temno není schopno strhnout ho dolů do oblastí rozkladu, kam bude samo sraženo tlakem Světla!
-Wer aber solcher Art verbunden ist, der kann nicht weggezogen werden von dem Dunkel. Das Dunkel vermag ihn nicht mit hinabzureißen in die Regionen der Zersetzung, wohin es selbst nunmehr gestoßen wird vom Druck des Lichtes!
+Tento pro každého lidského ducha rozhodující okamžik bude pro něj hodinou jeho nouze!
-Dieser für jeden Menschengeist entscheidende Augenblick wird für ihn die Stunde seiner Not!
+Nežije-li pevně ve Slově, tak se nemůže spojit s vláknem, které ho bezpečně udrží, jeho duch zůstane nevázán bloudit, pokud se ještě při tom zcela nespojí s temnem a neklesne-li s ním dolů do hrůzy. Také ti jinak vždy ochotně //pomáhající// duchové musí stát v //tomto// případě nečinně stranou.
-Lebt er nicht fest im Wort, so kann der Faden sich nicht knüpfen, der ihn sicher hält, sein Geist bleibt frei umherirrend, wenn er nicht gar sich mit dem Dunkel dabei noch verknüpft und mit diesem hinabsinkt in das Grauen. Auch die sonst immer gern //helfenden// Geister müssen in //den// Fällen tatenlos daneben stehen.
+Zůstane-li však duch nevázán a nezachytí-li se ve Slově, tak strhnou ho dolů klesající temnoty s sebou, protože ho Světlo neudrží a protože žádný duch nesmí nadále ve vlažnosti nerozhodně kolísat a setrvávat v bloudění. Buď vzhůru ke Světlu, nebo dolů do temnot! Doba liknavého vyčkávání a rozmýšlení se je pryč.
-Bleibt aber ein Geist frei, hat er sich nicht im Wort verankert, so reißt ihn das hinabsinkende Dunkel mit, weil ihn das Licht nicht hält und weil kein Geist noch weiterhin in Lauheit unentschieden schweben und irrend verbleiben kann. Entweder aufwärts nach dem Lichte zu oder hinab ins Dunkel! Die Zeit zögernden Abwartens und Abwägens ist nun vorüber.
+„Toho nebudu znát v hodině jeho nouze!“ je proto i těžkým rozsudkem v celém stvoření.
-„Den werde ich nicht kennen in der Stunde seiner Not!“ ist somit auch ein schwerer Urteilsspruch in der gesamten Schöpfung.
+Je žalostné, že lidé sami tupě míjejí tyto vážné věci a ve své duchovní lenosti všechno poznávají teprve tehdy, když to poznat //musí.// Avšak pak je příliš pozdě. Avšak i v této smrtonosné lenosti spočívají jen účinky doposud tak zločinně používaného //svobodného chtění// veškerého lidstva, které si samo takovouto tupost vnutilo. —
-Ein Jammer, daß die Menschen selbst an diesen ernsten Dingen stumpf vorübergehen und in ihrer Geistesträgheit alles erst erkennen, wenn sie es erkennen //müssen.// Aber dann ist es zu spät. Doch auch in dieser todbringenden Trägheit liegen nur die Auswirkungen des bisher so frevelhaft genützten //freien Wollens// aller Menschheit, die sich selbst in solche Stumpfheit zwang. —
+Všichni lidé stojí v zákoně jako každý tvor; jsou zákonem sevřeni a prostoupeni a v zákoně, skrze zákon přece také povstali. Žijí v něm a ve svobodném chtění si sami tkají svůj osud, svou cestu.
-Alle Menschen stehen im Gesetz wie jede Kreatur; sie sind von dem Gesetz umklammert und durchzogen, und im Gesetz, durch das Gesetz sind sie ja auch erstanden. Sie leben darin, und im freien Wollen weben sie sich selbst ihr Schicksal, ihre Wege.
+Tyto samočinně tkané cesty vedou je také při inkarnaci zde na zemi cíleně k takovým rodičům, které pro své dětství bezpodmínečně potřebují. Tím přicházejí také do //takových// poměrů, které jim prospívají, protože tím obdrží právě //to,// co pro ně dozrálo jako ovoce vláken jejich vlastního chtění.
-Diese selbstgewebten Wege führen sie auch zielsicher bei Inkarnierungen hier auf der Erde hin zu jenen Eltern, die sie unbedingt für ihre Kindheit brauchen. Damit kommen sie auch in //die// Verhältnisse hinein, die ihnen nützlich sind, weil sie damit gerade //das// erhalten, was als Frucht der Fäden des eigenen Wollens für sie reifte.
+V prožívání, které z toho vzniká, také dále dozrávají; neboť jestliže bylo jejich předchozí chtění špatné, tak bude také úplně odpovídající jeho ovoce, které při tom musejí poznávat. Toto dění s nevyhnutelnými konečnými účinky je současně také neustálým splňováním kdysi pěstovaných přání, která v každém chtění skrytě dřímají a která přece vytváří hybnou sílu každého chtění. Takovéto plody pouze přichází často až o jeden pozemský život později, avšak dostaví se vždy.
-In dem daraus entstehenden Erleben reifen sie auch weiter; denn wenn das vorherige Wollen übel war, so werden auch die Früchte ganz entsprechend sein, welche sie dabei kennen lernen müssen. Es ist dieses Geschehen mit den unausbiegbaren Endfolgerungen gleichzeitig auch immerwährende Erfüllung der einmal gehegten Wünsche, die in jedem Wollen stets verborgen schlummern, die ja die Triebfeder zu jedem Wollen bilden. Nur kommen solche Früchte oft ein Erdenleben später, aber sie bleiben niemals aus.
+V těchto následcích spočívá kromě toho ještě i //vyrovnání// všeho toho, co člověk doposud zformoval, ať již dobrého, nebo špatného. Jakmile si z toho vezme poučení a dospěje k poznání sebe sama, tak má tím také bezpodmínečnou možnost vzestupu v každém okamžiku, jakož i z //každé// životní situace; neboť nic není //tak// obtížné, aby se to nemohlo změnit při vážném chtění k dobru.
-In diesen Folgerungen liegen außerdem gleichzeitig noch die //Ablösungen// alles dessen, was der Mensch bis dahin formte, sei es Gutes oder Übles. Sobald er daraus Lehren ziehend zur Erkenntnis seiner selbst gelangt, so hat er damit auch die unbedingte Aufstiegsmöglichkeit in jedem Augenblick, sowie aus //jeder// Lebenslage; denn nichts ist //so// schwer, daß es sich nicht wandeln könnte bei dem ernsten Wollen zu dem Guten.
+Tak působí to v neustávajícím pohybu bez přerušení v celém stvoření a také lidský duch ustavičně tká jako každý tvor ve vláknech zákonů svůj osud, druh své cesty. Každé hnutí jeho ducha, každé zakolísání jeho duše, každé jednání jeho těla, každé slovo navazuje mu nevědomě a samočinně vždy nová vlákna k těm dosavadním, //na// ně, //k// nim nebo //skrze// ně. Formuje a formuje, //formuje si dokonce při tom už předem své pozemské jméno, které musí nést v příštím pozemském bytí// a které nevyhnutelně nést //bude,// protože ho tam vlákna jeho vlastního tkaniva jistě a neochvějně vedou!
-So wirkt es mit andauernder Bewegung ohne Unterbrechung in der ganzen Schöpfung, und immerfort webt auch der Menschengeist wie jede Kreatur in den Gesetzesfäden sich sein Schicksal, die Art seines Weges. Jede Regung seines Geistes, jede Schwankung seiner Seele, jede Handlung seines Körpers, jedes Wort knüpft ihm unbewußt und selbsttätig immer aufs neue Fäden zu den bisherigen, //an//einander, //mit//einander, //durch//einander. Formt und formt, //formt sich sogar dabei den Erdennamen schon im voraus, den er tragen muß bei einem nächsten Erdensein,// und den er unvermeidbar tragen //wird,// da ihn die Fäden seines eigenen Gewebes sicher, unbeirrbar dahin führen!
+Tím stojí také každé pozemské jméno v zákoně. Nikdy není náhodné, nikdy bez toho, aniž by jeho nositel sám k němu dříve poskytl základ, protože každá duše se k inkarnaci nezadržitelně ubírá po vláknech svého //vlastního// tkaniva jako po kolejích tam, kam podle prazákonů stvoření přesně patří.
-Dadurch steht auch ein jeder Erdenname im Gesetz. Er ist nie zufällig, nie ohne daß der Träger selbst die Grundlage dazu vorher gegeben hat, da jede Seele zu der Inkarnierung an den Fäden //eigenen// Gewebes wie auf Schienen unaufhaltsam dorthin läuft, wohin sie nach dem Schöpfungsurgesetz genau gehört.
+Při tom se nakonec stále více napínají vlákna v narůstajícím hmotném zhuštění, kde se záření hrubé jemnohmotnosti těsně dotýkají se zářeními jemné hrubohmotnosti a podávají si ruku k //magneticky působícímu// pevnému //vzájemnému spojení// pro dobu nového pozemského bytí.
-Es straffen sich dabei zuletzt die Fäden immer mehr in zunehmender stofflicher Verdichtung dort, wo sich die Strahlungen der groben Feinstofflichkeit mit den Strahlungen der feinen Grobstofflichkeit eng berühren und die Hände reichen zu //magnetartigem// festem //Aneinanderschluß// für die Zeit eines neuen Erdenseins.
+Příslušné pozemské bytí trvá pak tak dlouho, až se původní síla tohoto záření duše skrze vykoupení mnohým způsobem v pozemském životě změní, čímž také současně ona magneticky působící síla směřuje více vzhůru než dolů k hrubohmotnému, čímž také zákonitě nastane opět oddělení jemnohmotnosti duše od hrubohmotného těla, protože skutečné smísení nikdy nenastalo, nýbrž pouze //připojení,// které je magnetickým způsobem drženo skrze zcela určitou intenzitu stupně tepla oboustranného vyzařování.
-Das jeweilige Erdensein währt dann so lange, bis die ursprüngliche Stärke dieser Strahlungen der Seele durch Auslösungen mancher Art im Erdenleben sich verändert, womit gleichzeitig auch jene magnetartige Kraft der Anziehung sich mehr nach oben richtet als hinab zum Grobstofflichen, wodurch zuletzt wiederum die Trennung der Feinstofflichkeit der Seele von dem grobstofflichen Körper sich gesetzmäßig ergibt, da eine wirkliche Vermischung niemals stattgefunden hat, sondern lediglich ein //Anschluß,// der magnetartig gehalten wurde durch eine ganz bestimmte Stärke des Wärmegrades der gegenseitigen Ausstrahlung.
+Tak dochází však také k tomu, že duše se musí oddělit od těla zničeného násilím nebo těla podlomeného nemocí anebo oslabeného stářím v okamžiku, kdy //toto// svým změněným stavem již nemůže vytvořit //onu// intenzitu vyzařování, která způsobuje takovouto magneticky přitažlivou sílu, jaká je nutná, aby svou částí přispěla k pevnému vzájemnému spojení duše a těla!
-So kommt es aber auch, daß sich die Seele von einem durch Gewalt zerstörten Körper oder von einem durch Krankheit zerrütteten oder durch Alter geschwächten Körper in dem Augenblicke trennen muß, wo //dieser// durch seinen veränderten Zustand nicht mehr //die// Stärke der Ausstrahlung erzeugen kann, die eine derartige magnetische Anziehungskraft bewirkt, welche nötig ist, um seinen Teil zu dem festen Aneinanderschluß von Seele und Körper beizutragen!
+Tím nastává pozemská smrt neboli odpadnutí či oddělení hrubohmotného těla od jemnohmotného pláště ducha, tedy odloučení. Je to děj, který se podle pevně stojících zákonů uskutečňuje mezi dvěma druhy, které se jen při přesně odpovídajícím stupni tepla vzájemně spojí skrze vyzařování při tom vzniklé, nikdy však nemohou splynout, a opět odpadnou od sebe, jestliže jeden z těchto různých druhů již více nemůže splňovat jemu danou podmínku.
-Dadurch ergibt sich der Erdentod, oder das Zurückfallen, das Abfallen des grobstofflichen Körpers von der feinstofflichen Hülle des Geistes, also die Trennung. Ein Vorgang, der nach feststehenden Gesetzen erfolgt zwischen zwei Arten, die sich nur bei einem genau entsprechenden Wärmegrad durch die dabei erzeugte Ausstrahlung aneinanderschließen, nie aber verschmelzen können, und die wieder voneinander abfallen, wenn eine der zwei verschiedenen Arten die ihr gegebene Bedingung nicht mehr erfüllen kann.
+Dokonce při spánku hrubohmotného těla nastává uvolnění pevného připojení duše, protože tělo ve spánku dává jiné vyzařování, které nedrží tak pevně jako to, kterým je pevné připojení podmíněno. Protože ono však ještě existuje jako základ, nastane pouze //uvolnění,// žádné odloučení. Toto uvolnění je při každém probuzení ihned opět zrušeno.
-Sogar beim Schlaf des grobstofflichen Körpers erfolgt eine Lokkerung des festen Anschlusses der Seele, weil der Körper im Schlafe eine andere Ausstrahlung gibt, die nicht so fest hält, als die für den festen Anschluß bedingte. Da diese aber noch zu Grunde liegt, erfolgt nur eine //Lockerung,// keine Trennung. Diese Lockerung wird bei jedem Erwachen sofort wieder aufgehoben.
+Je-li však nějaký člověk náchylný například jen k hrubohmotnému, jako ti, kteří se hrdě označují realisty nebo materialisty, tak jde s tím ruku v ruce to, že jejich duše vytváří v této touze obzvlášť silně ke hrubohmotnosti se chýlící vyzařování. Tento děj má za následek velmi těžké pozemské umírání, protože se duše jednostranně snaží pevně se přidržet hrubohmotného těla, a tak nastává stav, který se nazývá těžkým smrtelným zápasem. Druh vyzařování je tedy směrodatným pro mnohé, ba pro všechno ve stvoření. Tím si lze vysvětlit všechny děje.
-Neigt aber ein Mensch zum Beispiel nur nach dem Grobstofflichen zu, wie die sich so stolz bezeichnenden Realisten oder Materialisten, so geht damit Hand in Hand, daß deren Seele in diesem Drange eine besonders stark nach der Grobstofflichkeit neigende Ausstrahlung erzeugt. Dieser Vorgang hat ein sehr schweres irdisches Sterben zur Folge, da die Seele sich einseitig festzuklammern sucht an dem grobstofflichen Körper, und so ein Zustand eintritt, den man einen schweren Todeskampf nennt. Die Art der Ausstrahlung ist also ausschlaggebend für vieles, ja für alles in der Schöpfung. Es lassen sich sämtliche Vorgänge darin erklären.
+Jak duše přichází právě k jí určenému hrubohmotnému tělu, jsem již vysvětloval v mé přednášce o tajemství zrození. Vlákna s budoucími rodiči jsou navázána skrze jejich stejnorodost, která nejprve působí přitažlivě, stále více a více, až se vzájemně při určité zralosti vlákna spojí a propojí se vznikajícím tělem, která pak duši donutí k inkarnaci.
-Wie nun eine Seele gerade zu dem ihr bestimmten grobstofflichen Körper kommt, habe ich bereits erklärt in meinem Vortrag über das Geheimnis der Geburt. Die Fäden mit den zukünftigen Eltern sind geknüpft worden durch deren Gleicharten, die erst anziehend wirkten, mehr und mehr, bis sich die Fäden mit dem werdenden Körper bei einer bestimmten Reife aneinander schlossen und verknüpften, die dann eine Seele zu der Inkarnierung zwingen.
+A rodiče již také nesou //to// jméno, které získali způsobem, jak sami pro sebe tato vlákna utkali. Proto musí být také stejné jméno vhodné pro blížící se, stejnorodou duši, která se musí vtělit. Dokonce křestní jméno nového pozemského člověka je pak dáváno navzdory zdánlivému rozvažování vždy jen takovým způsobem, který //odpovídá stejnému druhu,// protože k myšlení a uvažování se přimyká vždy jen určitý druh. Tento //druh// lze v myšlení vždy přesně rozpoznat, a proto také u myšlenkových forem navzdory tisícerým odlišnostem lze jasně a ostře rozeznat //ty// druhy, k nimž patří. O tom jsem již jednou mluvil při výkladech o myšlenkových formách.
-Und die Eltern tragen auch schon //den// Namen, den sie sich erwarben durch die Art, wie sie die Fäden für sich woben. Deshalb muß auch der gleiche Name passend sein für die herankommende, gleichgeartete Seele, die sich inkarnieren muß. Sogar die Vornamen des neuen Erdenmenschen werden dann trotz anscheinender Überlegung immer nur in einer Art gegeben, wie sie //der Gleichart entsprechen// wird, da sich das Denken und das Überlegen immer nur der bestimmten Art anschmiegt. Die //Art// ist in dem Denken immer genau zu erkennen, und deshalb sind auch bei den Gedankenformen trotz der tausendfältigen Verschiedenheiten klar und scharf //die// Arten zu unterscheiden, denen sie angehören. Darüber sprach ich schon einmal bei den Erläuterungen über die Gedankenformen.
+//Druh// je základem pro všechno. Proto i při největším hloubání nad jmény křtěného bude vždy rozhodnuto tak, že tato jména, která druh vyžaduje nebo zasluhuje, odpovídají zákonu, protože člověk při tom nemůže vůbec jinak, neboť stojí v zákonech, které odpovídajíce jeho druhu na něj působí.
-Die //Art// ist grundlegend für alles. Demnach wird auch bei größtem Grübeln über Namen eines Täuflings immer so gewählt werden, daß diese Namen dem Gesetz entsprechen, die die Art bedingt oder verdient, weil der Mensch dabei gar nicht anders kann, da er in den Gesetzen steht, die seiner Art entsprechend auf ihn wirken.
+To všechno přesto nikdy nevylučuje svobodnou vůli; neboť každý //druh// lidí je ve skutečnosti jen ovocem vlastního skutečného chtění, které v sobě nese.
-Das alles schließt trotzdem den freien Willen niemals aus; denn jede //Art// des Menschen ist in Wirklichkeit nur eine Frucht des eigenen und tatsächlichen Wollens, das er in sich trägt.
+Je jen zcela zavrženíhodnou omluvou, když si člověk snaží předstírat, že pod tlakem zákonů stvoření nemá svobodu své vůle. Co on musí pod tlakem těchto zákonů na sobě prožívat, je veškeré ovoce //vlastního// chtění, které tomu předcházelo a zapředlo předem k tomu vlákna, která pak dala ovoci odpovídajícím způsobem dozrát.
-Es ist nur eine ganz verwerfliche Entschuldigung, wenn er sich vorzutäuschen sucht, unter dem Zwange der Schöpfungsgesetze die Freiheit seines Willens nicht zu haben. Was er unter dem Zwang dieser Gesetze an sich selbst erleben muß, sind alles Früchte des //eigenen// Wollens, das diesen vorausgegangen war und die Fäden vorher dazu legte, die die Früchte dann entsprechend reifen ließen.
+Tak nese nyní každý člověk na zemi také přesně //to// jméno, které si zasloužil. Nejmenuje se proto jen tak, jak zní jeho jméno, není jen tak zván, nýbrž takový i //je.// Člověk //je// to, co říká jeho jméno!
-So trägt nun jeder Mensch auf Erden auch genau //den// Namen, den er sich erwarb. Deshalb heißt er nicht nur so, wie der Name lautet, er wird nicht nur so genannt, sondern er //ist// so. Der Mensch //ist// das, was sein Name sagt!
+V tom není žádná náhoda. Nějakým způsobem to //dojde// k předepsané souvislosti; neboť vlákna zůstávají pro lidi neroztržitelná; dokud nejsou //vyžita// lidskými duchy, kterých se týkají a na nichž visí.
-Darin gibt es keine Zufälle. Auf irgend eine Art //kommt// es zum vorgeschriebenen Zusammenhang; denn die Fäden bleiben für die Menschen unzerreißbar; bis sie ab//gelebt// sind von den Menschengeistern, welche sie betreffen, die an ihnen hängen.
+To je vědění, které lidstvo dnes ještě nezná a nad kterým se velmi pravděpodobně bude ještě usmívat jako nad vším, co samo ještě nemůže pochopit. Avšak toto lidstvo přece nezná ani ty Boží zákony, které jsou již od prvopočátku stvoření do něj pevně vryty, jimž samo vděčí za svou existenci a které také každou jednotlivou vteřinu na člověka působí, jsou mu pomocníkem, jakož i soudcem při všem, co dělá a myslí, a bez nichž by vůbec nebyl schopen učinit ani jeden nádech! A to všechno nezná!
-Das ist ein Wissen, das die Menschheit heute noch nicht kennt und über das sie deshalb sehr wahrscheinlich noch lächelt wie bei allem, was sie selbst noch nicht begreifen kann. Aber diese Menschheit kennt ja auch die Gottgesetze nicht, die schon seit Urbeginn der Schöpfung fest in diese eingemeißelt sind, denen sie selbst ihr eigenes Bestehen dankt, welche auch jede einzelne Sekunde auf den Menschen wirken, die ihm Helfer sowie Richter sind bei allem, was er tut und denkt, ohne die er überhaupt nicht einen Atemzug zu tun vermöchte! Und das alles kennt er nicht!
+Proto také není podivné, že nechce uznat mnohé věci jako neodvratné důsledky těchto zákonů, nýbrž se nad nimi snaží posměšně usmívat. Avšak právě v tom, co člověk bezpodmínečně vědět //má// a vědět //musí,// je zcela nezkušený nebo, vyjádřeno bez okras, hloupější než kterýkoliv jiný tvor v tomto stvoření, který se v něm celým svým životem prostě zachvívá. A z této //hlouposti// posmívá se všemu, co je mu nepochopitelné. Posměch a výsměch je přece přímým důkazem a také doznáním jeho nevědomosti, za niž se brzy bude stydět, jakmile ho skrze jeho neznalost postihne zoufalství.
-Deshalb ist es auch nicht verwunderlich, daß er viele Dinge nicht als unverbiegbare Folgerungen dieser Gesetze anerkennen will, sondern spöttelnd darüber zu lächeln sucht. Aber gerade darin, was der Mensch unbedingt wissen //sollte,// wissen //müßte,// ist er gänzlich unerfahren oder, unbeschönigt ausgedrückt, dümmer als irgend eine andere Kreatur in dieser Schöpfung, die mit ihrem ganzen Leben einfach darin schwingt. Und aus dieser //Dummheit// heraus nur lacht er über alles, was ihm nicht begreiflich ist. Das Spötteln und Lachen ist ja gerade der Beweis und auch das Zugeständnis seiner Unwissenheit, deren er sich in Bälde schämen wird, nachdem die Verzweiflung durch sein Unwissen über ihn hereingebrochen ist.
+Jen zoufalství ještě dokáže rozbít tvrdé krunýře, které lidi nyní obklopují a takovým způsobem drží v omezenosti.
-Nur Verzweiflung kann es noch fertig bringen, die harten Schalen zu zertrümmern, welche die Menschen jetzt umfangen und derart eingeengt halten.
+Nepotřebuji vám snad proto říkat, s jakým cítěním vnímám nepřátelství, které lidé proti mně již naplivali. Můžete si domyslet, co vidím před sebou v důsledcích zákona, když tak mnozí chtějí o mém Poselství vynášet soud nebo se mu vysmívat a když na vás, kteří se mne snažíte následovat, pohlíží jako na jdoucí po bludné cestě. //Každý z těch všech musí nyní projít kolem meče Boží vůle.// Ručí za každé slovo, za každou jednotlivou myšlenku; neboť jim z toho nebude nic sleveno!
-Ich brauche Euch wohl deshalb nicht zu sagen, mit welchen Empfindungen ich die Feindschaften aufnahm, die die Menschen gegen mich schon ausgespieen haben. Ihr könnt Euch denken, was ich vor mir in den Folgen des Gesetzes sehe, wenn so viele über meine Botschaft richten wollen oder sie bespötteln, und wenn sie Euch, die Ihr mir nachzufolgen sucht, als auf Irrwegen gehend anschauen. //Ein jeder von den allen muß am Schwert des Gotteswillens nun vorüber.// Für jedes Wort, für jeden einzelnen Gedanken hat er einzustehen; denn es wird ihm nichts mehr davon nachgelassen!
+Nyní budou biti silou, které se nemohou postavit na odpor, před kterou jsou bezmocní a která běží a uhodí do nich skrze tato vlákna, která oni sami zapředli a utkali svým chtěním a konáním!
-Sie werden nun geschlagen mit der Kraft, welcher sie nichts entgegensetzen können, vor der sie machtlos sind, und die durch diese Fäden läuft und in sie schlägt, welche sie selbst gesponnen und gewoben haben durch ihr Wollen und ihr Tun!