Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

--- Deutsch » Nachklänge zur Gralsbotschaft » Band I - 1934 » 59. Ostern 1934. | 2020/10/20 21:41 | current
– angelegt Marek Ištvánek
+++ Česky » Doznívání k Poselství Grálu » 1934-1936 - Plamen - 2015 » Díl I » 59. Velikonoce 1934. | 2022/03/05 22:41 | current
– ↷ Page moved from cs:doznivani:1934:plamen:velikonoce_1934 to cs:doznivani:plamen:dil_i:velikonoce_1934 Marek Ištvánek
@@ Line 1: / Line 1: @@
-====== Ostern 1934. ======
+====== Velikonoce 1934. ======
-So, wie im Frühling oft die Stürme brausen, verkündend neues Auferstehen der Natur, so soll das Ostern dieses Jahres Euch nun künden Eure und der Menschheit Auferstehung aus dem Geistesschlafe, welcher viele tausend Jahre währte. Auferstehung Eures Geistes soll es künden, der bisher geknechtet war in erdgebundenem Verstand.
+Tak, jako na jaře často hučí bouře, oznamujíce nové oživnutí přírody, tak mají vám Velikonoce tohoto roku nyní zvěstovat vzkříšení vaše i lidstva z duchovního spánku, který trval mnoho tisíc let. Mají zvěstovat vzkříšení vašeho ducha, který byl doposud zotročen k zemi vázaným rozumem.
-Mit Stürmen und in Schmerzen wird die neue Zeit geboren, ein großes Weltenfieber führt die Reinigung herbei und schüttelt, rüttelt auch den kranken Körper dieser Erde, daß er zu vergehen wähnt, während in Wirklichkeit der Vorgang zur Gesundung führt.
+S bouřemi a v bolestech rodí se nová doba, veliká horečka světů přivodí očistu a třese, cloumá také nemocným tělem této země, takže se zdá, jako by měla pominout, zatímco ve skutečnosti tento postup vede k uzdravení.
-Das Alte wird herausgezogen, ausgepreßt und abgeschüttelt, weil es falsch und störend in dem Schwingen dieser Schöpfung war, es muß vergehen, wird versengt, verbrannt, und aus der Asche blühet dann durch Gottes Gnade Neues, das sich den Gesetzen fügt, in ihnen wachsend auferblüht zu voller Schönheit, und dann reiche Früchte bringt, welche an Köstlichkeit das Höchste bieten, das der Menschengeist vermag.
+Staré bude vytaženo, vytlačeno a setřeseno, protože to bylo falešné a rušivé v záchvěvech tohoto stvoření, musí to zmizet, bude to sežehnuto, spáleno a z popela vykvete pak skrze milost Boží to nové, které se vřadí do zákonů, v nich vzrůstajíc rozkvete k plné kráse a potom přinese bohaté ovoce, které poskytne lahodnost toho nejvyššího, čeho je lidský duch schopen.
-Aber die schweren Stürme müssen vorerst kommen, die reinigenden Fieberschauer müssen alles erst durchdringen, um das Alte abzutöten, bevor das Neue auferstehen kann, und Ihr, die Ihr daraus hervorzugehen fähig werden sollt, //bedürft der Gnade Gottes,// um Euch wieder aufrichten zu können, wenn nach allen Stürmen dann die neue Sonne Euch zu neuem Leben ruft!
+Avšak napřed musí přijít těžké bouře, očišťující horečný třes musí nejprve vším proniknout, aby zničil staré, dříve než může povstat nové, a vy, kteří z toho máte být schopni vyjít, //potřebujete milost Boží,// abyste se mohli opět vzpřímit, když pak po všech bouřích zavolá vás nové slunce k novému životu!
-Es wird Euch wundersam in Eurer Seele sein. Müde zu seligem Vergehen und doch frisch gestärkt mit unnennbarer Kraft. Zaghaft und kühn zugleich, weh und doch voller Freude. Wie auf den Blumen und den Gräsern nach den heftigen Gewittern letzte Tropfen gleich den herrlichsten Kristallen funkelnd blitzen, so werden heiße Tränen der in Bitternis weinenden Seelen plötzlich strahlenden Brillanten gleich zur Zierde reinster Freude, tiefsten Dankes sein!
+Bude vám podivně ve vaší duši. Znaveni k blaženému rozplynutí, a přece svěže posíleni nepopsatelnou silou. Váhaví a odvážní současně, s bolestí v srdci, a přece plni radosti. Jako se na květinách a trávě blýskavě třpytí po prudkých bouřích poslední kapky stejně jako nádherné krystaly, tak náhle zazáří v hořkosti plačících duší vřelé slzy podobny briliantům k ozdobě nejčistší radosti, nejhlubšího díku!
-Ihr werdet weinend jauchzen, und erzitternd Euch emporstraffen in dem leuchtenden Glanz der Liebe Eures Gottes! //So// wird Euch sein //nach// dem Gericht. —
+Budete plačíce jásat a rozechvěni se vzpřímíte v zářícím lesku lásky svého Boha! //Tak// vám bude //po// soudu. —
-Unwandelbare Treue aber ist für Euch dazu der Weg, heiliger Glaube Schlüssel zu dem Tore in das neue Leben, und in selbstloser Liebe ruht die Kraft, deren Ihr bedürfet!
+Neochvějná věrnost je však pro vás k tomu cestou, svatá víra klíčem k bráně do nového života a v nezištné lásce spočívá síla, kterou potřebujete!
-Dann werdet Ihr einst auch //die// Osterglocken hören, welche Frieden läuten allen Menschen, die gleich Genesenden nach langer Krankheit geistig heimgefunden haben zu dem Herrn, dessen Heiligen Zorn sie fühlen mußten, bevor sie ihn erkannten, um dankerfüllt geborgen endlich seine große Liebe darin zu erblicken.
+Pak budete také jednou slyšet //ty// velikonoční zvony, které budou vyzvánět mír všem lidem, kteří stejně jako uzdravení po dlouhé nemoci duchovně nalezli cestu k Pánu, Jehož svatý hněv museli pocítit, dříve než ho poznali, aby naplněni díkem mohli v tom zachráněni konečně spatřit Jeho velikou lásku.
-Osterglocken werden einst auch Freude künden einem Volk, welches auf seinen dünkelhaften Irrwegen die schlimmsten Schmerzen sich erzwang und //darin// erst den Blick nach aufwärts richten lernte, um endlich zu //der// Reife zu gelangen, die es berufen werden läßt, leuchtend voranzugehen aller Erdenmenschheit in dem Dienst des Herrn.
+Velikonoční zvony budou jednou také zvěstovat radost lidu, který na své domýšlivé bludné cestě si vynutil ty nejhorší bolesti a //v nich// teprve se naučil řídit svůj pohled vzhůru, aby konečně dospěl k //té// zralosti, která mu dá stát se povolaným zářivě předcházet veškeré pozemské lidstvo ve službě Pánu.
-Und Osterglocken werden es zuletzt auch sein, die die Erfüllung in die Länder schallen lassen, daß das Dunkel von der Erde ganz gewichen ist und sie sich baden darf in neuem Licht, das ihr gespendet wird, bis sie sich lösen kann, um aufzugehen in den Urzustand, aus dem sie sich einst formte.
+A nakonec to budou také velikonoční zvony, které dají zaznít do všech zemí splnění, že temnota ze země zcela ustoupila a ona že se smí koupat v novém světle, jež jí bude dáváno, až se bude moci uvolnit, aby nastal původní stav, z něhož se kdysi zformovala.
-Jetzt aber läuten diese Glocken zum Gericht! Ein jeder Mensch muß an dem Richtschwerte vorübergehen, dessen Strahl ihn trifft. Nicht gleichzeitig, aber in einer ganz bestimmten Zeit, die für die Zahl der Menschen im Verhältnis kurz bemessen ist.
+Nyní však zvoní tyto zvony k soudu! Každý člověk musí projít kolem soudícího meče, jehož paprsek ho zasáhne. Ne současně, avšak ve zcela určitém čase, který je v poměru k počtu lidí vyměřen celkem krátce.
-Und //einmal nur// hat jeder Mensch für sich Gelegenheit, die letzte Gnade Gottes in dem Worte zu empfinden! Es geht an ihm vorüber in irgend einer Art, so, daß er es erkennen //kann,// wenn er nur //will.// Klammert er sich dann nicht mit aller Kraft daran und //nützet// diesen Augenblick, so kehrt es niemals für ihn wieder und er muß verloren sein.
+A //jen jedenkrát// má každý člověk pro sebe příležitost vycítit ve Slově poslední Boží milost! Jde kolem něj nějakým způsobem, takže to //může// poznat, pokud jen //chce.// Neupne-li se však na ně vší silou a //nevyužije-li// tohoto okamžiku, tak se pro něj již nikdy nevrátí a on musí být ztracen.
-Es ist ein kleiner Teil nur dieser Menschen, die die Gnade noch erkennen und auch für sich nützen werden. Die anderen versäumen ihre Zeit, die einmal nur sich nahende Gelegenheit. Sie denken, daß sie wie bisher zu jeder Stunde noch darauf zurückzugreifen fähig bleiben, wenn es gar nicht anders gehen will. Es wird jedoch ein furchtbares Erkennen werden, wenn sie einsehen müssen, daß damit alles schon für sie verloren ging, unwiederbringlich, und daß ihre Namen bereits ausgelöscht wurden im Buch des Lebens, des Leben//dürfens// in der Schöpfung.
+Je jen malá část těchto lidí, kteří milost ještě poznají a také pro sebe využijí. Ostatní promeškají svůj čas, jen jednou se blížící příležitost. Oni si myslí, že budou schopni jako doposud v každou hodinu po ní ještě sáhnout, když už to vůbec nepůjde jinak. Bude pro ně však strašlivým poznáním, když budou muset nahlédnout, že je tím pro ně již všechno ztraceno, neodvratně, a že jejich jméno již bylo vymazáno v knize života, v možnosti //smět// žít ve stvoření.
-Für viele kommt diese Erkenntnis nicht mehr auf der Erde hier, sondern erst dann, wenn sie den Fleischkörper verlassen mußten. Aber sie wurden vorher bereits für den Tod bestimmt, den ewigen, von dem es kein Erwachen für sie gibt nach unsagbaren Qualen der Zersetzung des persönlichen Sichselbstbewußtseindürfens! —
+Mnohým nepřijde toto poznání již zde na zemi, nýbrž teprve pak, když budou muset opustit tělo z masa a krve. Avšak oni byli již dříve určeni pro smrt, věčnou smrt, ze které pro ně není žádného probuzení po nesmírných mukách rozkladu osobního sebevědomého já, které jim bylo umožněno! —
-Nur //einmal,// Menschen, geht die Gnade still an Euch vorüber, ohne Euch zu rufen; denn //Ihr// müßt es sein, welche sich sehnend darnach umzuschauen haben, wachend ihrer harrend, geöffnet für den Strahl, der aus den lichten Höhen kommt. //Nur einmal// wird ein Jeder von Euch Menschen während des Gerichtes noch davon gestreift! Nicht werbend oder lockend, sondern sachlich, gleichgültig dafür, wer ihn ergreift oder vorübergehen läßt. Es ist der Wille Gottes, daß //Ihr selbst// Euch darum müht!
+Jen //jednou,// lidé, jde milost tiše kolem vás, aniž by vás volala; neboť //vy// to musíte být, kdo se po ní toužebně rozhlíží, bděle ji očekává, otevřeni pro paprsek, který přichází ze světlých výšin. //Jen jednou// jím bude každý z vás lidí během soudu ještě zasažen! Nebude získávat nebo lákat, nýbrž bude věcný, lhostejný k tomu, kdo jej uchopí, nebo ho nechá jít kolem. Je to vůle Boží, že se //vy sami// máte o něj namáhat!
-Furcht, grenzenlose Angst müßte die Menschheit fassen, wenn sie nur eine Ahnung von der Größe Gottes hätte, der in wesenloser Allmacht strahlend thront in unnahbaren Fernen. Unnahbar selbst für jeden reinsten Erzengel im Göttlichen!
+Strach, bezmezná úzkost musela by lidstvo uchopit, kdyby mělo jen tušení o velikosti Boha, který v bezbytostné všemohoucnosti zářivě trůní v nepřístupných dálavách. Nepřístupných dokonce i pro každého nejčistšího archanděla v Božském!
-Und viele Menschengeister dünken sich zum Teil selbst göttlich seiend aus dem Ursprung, oder göttlich doch zu werden in der letzten, obersten Vollendung, noch mehr, vielleicht selbst dann ein Teil von Gott zu sein!
+A mnozí lidští duchové domnívají se být zčásti sami Božskými svým původem, nebo že se jím přece mohou stát v posledním, nejvyšším zdokonalení, ba co více, že pak budou snad dokonce sami částí z Boha!
-Sie, als die Kreaturen einer //Ausstrahlung// allein, die erst in deren allerletzten Ausläufern selbst zum Bewußtsein kommen können, da sie sonst zu schwach sind, den schon vielmals abgekühlten Lichtdruck zu ertragen, sie wollen Gottesfunken in sich tragen und haben nicht einmal einen Begriff von Gottes Schöpfung, noch viel weniger von Gott!
+Oni, jakožto tvorové pouze z //vyzařování,// kteří sami mohli dojít k uvědomění teprve v těch nejzazších výběžcích, protože jsou jinak příliš slabí, aby snesli již mnohokrát ochlazený tlak Světla, oni chtějí nést Boží jiskru v sobě, a nemají ani pojem o Božím stvoření, tím méně o Bohu!
-Sie wälzen sich nur in phantastischen Gebilden, welche ihren Ausgangspunkt im schwülen Sumpfe der eigenen Wünsche haben, die das liebe „Ich“ anbeten und verehren. Ihre Demut ist schmutzige Lästerung der reinen Heiligkeit des Herrn! Sie sind mit ihrer anmaßenden Eitelkeit und der lauernden Heuchelei die widerlichsten Kreaturen dieser Erde.
+Válí se jen ve fantastických přeludech, které mají své východisko v dusných bažinách vlastních žádostí, zbožňují a uctívají jen své milé „já“. Jejich pokora je jen špinavé urážení čisté svatosti Páně! Jsou se svou domýšlivou ješitností a číhajícím pokrytectvím těmi nejodpornějšími tvory této země.
-Gerade //diese// Menschenkreaturen wagen es, den Willen Gottes in der Schöpfung zu mißachten und den ihren einzusetzen als für sie allein maßgebend und als Richtschnur dienend für ihr Denken und ihr Tun.
+Právě //tito// lidští tvorové troufají si nedbat Boží vůle ve stvoření a prosazují svou vůli jakožto pro ně jedině rozhodující a jako měřítko sloužící pro jejich myšlení a jejich konání.
-In alles ist das Gift gedrungen, was auf Erden ist. Nichts geschieht darin nach dem wahren Willen Gottes, alles nach der Menschen Wollen, die den Gotteswillen sogar nur nach ihren Wünschen formten und dann in Vermessenheit behaupten, daß der Gotteswille so und gar nicht anders sein darf, weil sie es so denken! Ihr Denken aber richtet sich nach ihren Wünschen!
+Tento jed vnikl do všeho, co je na zemi. Nic na ní neděje se podle skutečné vůle Boží, všechno je podle chtění lidí, kteří dokonce i Boží vůli zformovali jen podle svých přání a pak v opovážlivosti tvrdili, že vůle Boží je taková a nesmí být vůbec jiná, protože oni to tak vymysleli! Jejich myšlení se však řídí podle jejich přání!
-Sündhafter, lästerlicher Frevel überall. Wohin der Mensch gekommen ist, hat er das Gift verbreitet. Wo immer er mit seinem Denken wirkt, welches als Mittelpunkt, als Kern des ganzen Seins und Handelns immer nur den Menschen selbst zu sehen fähig ist, dort hat er //seinen// Willen //gegen// Gottes Willen eingesetzt und alles in dem schädigenden Eigensinn verbogen.
+Všude jen hříšná, rouhavá zlovolnost. Kamkoliv člověk vkročil, rozšiřoval tento jed. Kdekoliv působí se svým myšlením, které je samo schopno vidět jako středobod, jako jádro celého bytí a jednání vždy jen člověka samotného, tam použil //svou// vůli //proti// vůli Boží a všechno ve škodlivé svévoli zkřivil.
-Mit widerlicher Selbstverständlichkeit reißt er rechthaberisch auch das Bestimmungsrecht über so manches an sich, das ihm gar nicht zukommt nach den Heiligen Gesetzen Gottes, welche in der Schöpfung fest verankert sind, und denen er sich hätte beugen müssen, wenn er Frieden haben will.
+S odpornou samozřejmostí strhl na sebe také právo určovat tak mnohé, které mu vůbec nenáleží podle svatých zákonů Božích, které jsou ve stvoření pevně zakotveny a před kterými by se musel sklonit, pokud chce mít mír.
-Aber das //will// er nicht! Gott soll ihm nur dem Worte nach vor anderen als Stützpunkt seines Dünkels dienen; denn er vermißt sich täglich, stündlich oft, die //eigenen// Gedanken und die Worte wie auch seine Taten als von Gott gewollt selbst zu bezeichnen, Gott zum Zeugen rufend für //sein Recht!//
+Avšak to on //nechce!// Bůh má mu sloužit jen podle slova před ostatními jako opora jeho domýšlivosti; neboť se prohřešuje denně, často každou hodinu //vlastními// myšlenkami a slovy, jakož i svými činy, když je sám označuje za Bohem chtěné a Boha volá pro //své právo!//
-//Recht// soll nun einem jeden werden, Heiliges Recht, doch anders, als er denkt! Und Ihr, die Ihr Euch gläubig beugt, Ihr sollet Zeugen davon werden in kommender Zeit!
+//Práva// má se nyní dostat každému, svatého práva, avšak jiného, než si myslí! A vy, kteří se důvěřivě skláníte, vy se máte stát svědky toho v nadcházející době!
-Falsch ist es, was der Erdenmensch auch tut, weil er sich selbst von Gott entfernte. Von Grund aus muß erst alles neu werden, bevor er wieder Gnade finden kann vor Gott.
+Je falešné, cokoliv také člověk dělá, protože on sám se vzdálil od Boha. Od základu musí se napřed všechno stát novým, dříve než může opět nalézt milost před Bohem.
-Schon der Begriff, den sich der Mensch von Gott gestaltet hat, ist falsch! Denn sogar dabei kann man ohne weiteres vieles als ein Erzeugnis des menschlichen Dünkels leicht erkennen, so eingefressen hat er sich im menschlichen Gehirn. Und //darauf// ruht der falsche Bau sämtlichen Denkens und auch Handelns. Der Mensch kennt seinen Gott nicht mehr, sondern er hat sich nur ein ihm bequemes Götzenbild daraus gemacht! Auf solchem falschen Grunde kann kein rechter Bau erstehen. Alles darauf Stehende muß stürzen.
+Již pojem, který si člověk vytvořil o Bohu, je falešný! Neboť dokonce i při tom lze beze všeho lehce poznat mnohé jako výplod lidské domýšlivosti, tak hluboce se zažrala do lidského mozku. A //na tom// spočívá falešná stavba veškerého myšlení a také jednání. Člověk již více nezná svého Boha, nýbrž si z něj učinil jen jemu pohodlnou modlu! Na takovém falešném základě nemůže povstat žádná opravdová stavba. Všechno na něm stojící se musí zřítit.
-Der Mensch ist selbst bei //gutem// Wollen nicht mehr wert, daß ihm geholfen werde. Nur unfaßbare Gottesliebe bringt es fertig, dennoch die Gelegenheit zu einer nochmaligen Hilfe auszusenden!
+Člověk sám dokonce i při //dobrém// chtění není již více hoden, aby mu bylo pomoženo. Jen nepochopitelná láska Boží dokáže přesto poslat příležitost k opětovné pomoci!
-Aber es wird den Menschen diesmal //nur Gelegenheit// gegeben, weiter nichts. Wie dem Ertrinkenden, dem nur ein Rettungsring geworfen werden kann, während andere Möglichkeiten unausführbar bleiben.
+Avšak tentokrát je lidem dána //jen příležitost,// nic víc. Jako tonoucímu, jemuž může být hozen jen záchranný kruh, zatímco jiné možnosti zůstávají neproveditelné.
-So geht es Euch, Ihr Menschen! Verzweifelt müßt Ihr ringen für Euch selbst, müßt sehen, daß //Ihr// diesen Rettungsring zu rechter Zeit erfaßt, sonst seid Ihr dem ewigen Tod geweiht, dem Ihr Euch angelobtet durch Euch selbst!
+Takové je to s vámi, vy lidé! Zoufale musíte zápasit o sebe sama, musíte hledět, abyste tento záchranný kruh //vy// uchopili v pravý čas, jinak jste zasvěceni věčné smrti, které jste se zaslíbili skrze sebe sama!
-Es ist Euch dieser Ring im Gotteswort geworfen. Nur wer sich daran bittend klammert, wird gerettet sein, und alles andere wird untergehen müssen!
+Tento kruh je vám hozen v Božím Slově. Jen ten, kdo se na ně prose upne, bude zachráněn, a všichni ostatní budou muset utonout!
-Menschen, kämpft deshalb um Euer Sein mit Eurem allerbesten Wollen, sonst schlagen bald die Wogen über Euch zusammen! —
+Lidé, bojujte proto o své bytí se svým nejlepším chtěním, jinak se brzy vlny nad vámi srazí! —
-Ich weiß, welch großer Teil von diesen Menschen nun verloren gehen wird und muß, denn sonst kann nicht Gesundung kommen in die Welt.
+Já vím, jak velká část z těchto lidí bude a musí být nyní ztracena, neboť jinak nemůže ve světě dojít k uzdravení.
-Gott duldet nur noch Kreaturen, die sich seinem Willen fügen, durch den sie erst erstehen konnten. Nichts anderes soll mehr die Segnungen der Schöpfungen genießen. Es muß Klarheit werden überall. Das Störende wird abgeschlagen und muß ohne Kraftzufuhr zerfallen; denn es gibt nur //eine// erhaltende Kraft, welche aus Gott gegeben wird. Und diese wird nicht Störenden noch Widerspenstigen weiterhin zuteil!
+Bůh strpí už jen tvory, kteří se podřídí jeho vůli, skrze kterou mohli teprve povstat. Nic jiného nemá více požívat požehnání stvoření. Všude musí nastat jasnost. Všechno rušící bude odhozeno a musí se rozpadnout bez přílivu síly; neboť je jen //jedna// udržující síla, která je dávána z Boha. A ta nebude rušitelům ani vzpurným nadále propůjčena!
-Es schwingt das Heilige Schwert Gottes reinigend im Strahl des höchsten Lichtes nun auch über dieser Erde, daß nichts darauf verbleibe, was die Wahrheit nicht erkennen und sich freudig darnach richten will!
+Svatý meč Boží nyní očistně sviští v paprsku nejvyššího Světla také nad touto zemí, aby na ní nezůstalo nic, co nechce poznat Pravdu a radostně se podle ní řídit!
-Von der Gottesgerechtigkeit wird alles das zerschmettert, was die Menschheit als die Zerrbilder verbogener Gerechtigkeiten sich erschuf, erdacht von dem verdorbenen Verstande, der nur niedrigster Machtbegierde dient! — —
+Z Boží spravedlnosti bude roztříštěno všechno to, co si lidstvo vytvořilo jako karikatury zkřivené spravedlnosti, vymyšlené zkaženým rozumem, které slouží jen nejnižší žádostivosti po moci! — —
-„Es ist genug! Bis hierher und nicht weiter!“ spricht der Herr, und sein Heiliger Zorn vernichtet alles, was seiner Segnungen nicht würdig ist!
+„Již dost! Až sem, a dále ne!“ praví Pán, a Jeho svatý hněv zničí vše, co je nehodné jeho požehnání!