Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

--- Deutsch » Nachklänge zur Gralsbotschaft » Band I - 1934 » 2. Im Lande der Dämmerung. | 2020/10/17 22:26 | current
– angelegt Marek Ištvánek
+++ Česky » Doznívání k Poselství Grálu » 1934-1936 - Plamen - 2015 » Díl I » 2. V zemi soumraku. | 2022/03/05 22:41 | current
– ↷ Page moved from cs:doznivani:1934:plamen:v_zemi_soumraku to cs:doznivani:plamen:dil_i:v_zemi_soumraku Marek Ištvánek
@@ Line 1: / Line 1: @@
-====== Im Lande der Dämmerung. ======
+====== V zemi soumraku. ======
-Lass Dich führen, Menschenseele, einen Schritt ins feinstoffliche Reich! Das Land der Schatten wollen wir durcheilen ohne Aufenthalt; denn davon sprach ich schon. Es ist //das// Land, wo //die// zu weilen haben, die noch zu dumm sind, ihren feinstofflichen Körper richtig zu verwenden. Gerade alle die, die hier auf Erden ganz besonders klug zu sein sich dünkten. Im feinstofflichen Reiche sind sie stumm und blind und taub, da irdischer Verstand als das Erzeugnis ihres grobstofflichen Körpers nicht mit hierherkommen konnte, sondern in den engen Grenzen blieb, die er als erdgebunden niemals überschreiten kann.
+Nech se vést, lidská duše, na okamžik do jemnohmotné říše! Zemí stínů chceme projít bez zastavení; neboť o ní jsem již mluvil. Je to //ona// země, kde pobývají //ti,// kteří jsou ještě příliš hloupí na to, aby mohli správně používat své jemnohmotné tělo. Právě všichni ti, kteří se zde na zemi domnívali být obzvláště chytrými. V jemnohmotné říši jsou němí, slepí a hluší, protože pozemský rozum jakožto výplod jejich hrubohmotného těla tam nemohl jít s nimi, nýbrž musel zůstat v úzkých hranicích, které jako pozemsky vázaný nemůže nikdy překročit.
-Die erste Folge ihres großen Irrtums darin wird einer Menschenseele nach dem Erdentode sofort klar, indem sie untauglich im feinstofflichen Reiche steht, hilflos und schwach, weit schlimmer als ein neugeboren Kind auf grobstofflicher Erde. //Schatten// werden sie deshalb genannt. Seelen, die ihr Sein wohl noch empfinden, doch sich dessen nicht bewußt zu sein vermögen.
+První následek velkého omylu je tam lidské duši po pozemské smrti ihned ujasněn, zatímco ona stojí v jemnohmotné říši neschopná, bezmocná a slabá a je na tom daleko hůře než novorozené dítě na hrubohmotné zemi. Proto se nazývají //stíny.// Duše, které své bytí sice ještě pociťují, avšak nemohou si ho být vědomy.
-Lassen wir die Törichten nun hinter uns, welche auf dieser Erde alles besserwissenwollend genug Nichtigkeiten schwatzten und nun schweigen müssen. //Wir treten in die Ebene der Dämmerung!// Ein Flüstern dringt an unser Ohr, das ganz zum fahlen Dämmerscheine paßt, der uns umgibt und unklar Umrisse erkennen läßt von Hügeln, Wiesen, Sträuchern. //Alles// ist hier folgerichtig auf das //Dämmern// eingestellt, das ein Erwachen nach sich ziehen //kann.// Aber nur //kann,// nicht etwa muß!
+Nechme za sebou tyto pošetilce, kteří na této zemi chtějíce vědět všechno nejlépe tlachali o nicotnostech a nyní musí mlčet. //Vstupujeme do úrovně soumraku!// K našemu sluchu proniká šepot, který se zcela hodí k ponurému pološeru, které nás obklopuje a dává nám rozeznati nejasné obrysy pahorků, lučin a křoví. //Všechno// je zde důsledně přizpůsobeno //šeru,// které //může// přivodit probuzení. Avšak jen //může,// nikoliv snad musí!
-Kein freier, froher Laut, kein helles Schauen ist hier möglich. Nur ein Dämmern, oder eingedämmt Verbleiben, dem Zustande der Seelen angemessen, die hier weilen. Sie alle haben schleppende Bewegung, müde gleitend, teilnahmslos bis auf ein unbestimmtes Drängen nach der einen Richtung zu, wo in der Ferne zartes Rosa aufzusteigen scheint, das lichtverkündend wie ein süßer Zauber auf die anscheinend so müden Seelen wirkt. //Anscheinend// müde Seelen nur; denn sie sind //träge// in dem Geiste, //deshalb// sind ihre feinstofflichen Körper //schwach.// —
+Žádný volný, radostný zvuk, žádný jasný pohled zde není možný. Jen šero, nebo omezený pobyt, přizpůsobené stavu duší, které zde prodlévají. Všechny se neurčitým nutkáním vlekle pohybují, unaveně a nezúčastněně se sunou směrem, kde v dálce se zdá vystupovat jemná růžová záře, která přinášejíc světlo působí na zdánlivě tak znavené duše jako líbezné kouzlo. Jen //zdánlivě// znavené duše; neboť ony jsou //líné// v duchu, a //proto// jsou jejich jemnohmotná těla //slabá.// —
-Der rosa Schimmer in der weiten Ferne winkt verheißungsvoll! Hoffnungserweckend spornt er an zu regerer Bewegung. Mit dem Wunsche, diesen Schimmer zu erreichen, straffen sich die feinstofflichen Körper mehr und mehr, in ihre Augen tritt der Ausdruck stärkeren Bewußtwerdens, und immer sicherer gehen sie dieser einen Richtung zu. —
+Růžový třpyt v rozlehlé dáli kyne pln zaslíbení! Vzbuzujíce naději pobízí k čilejšímu pohybu. S přáním dosáhnout tohoto třpytu, napřimují se jemnohmotná těla více a více, z jejich očí vystupuje výraz silnějšího uvědomění a stále jistěji jdou tímto jedním směrem. —
-//Wir schreiten mit.// Die Zahl der Seelen um uns mehrt sich, alles wird beweglicher und deutlicher, das Sprechen etwas lauter, es schwillt zu starkem Murmeln an, aus dessen Worten wir erkennen, daß die Vorwärtsdrängenden Gebete sprechen, unaufhörlich, hastig, wie im Fieber. Immer dichter werden nun die Massen, aus dem Vorwärtsdrängen wird ein Stoßen, Gruppen vor uns stauen sich, sie werden von den Vorderen rückwärts geschoben, um erneut wieder voranzudrücken. So geht ein Wogen über die gestauten Mengen, aus den Gebeten steigen Schreie der Verzweiflung, Worte flehender Angst, furchtsamer Forderung, und hier und dort auch unterdrücktes Wimmern größter Hoffnungslosigkeit! —
+//Kráčíme s nimi.// Počet duší kolem nás se zvětšuje, všechno je pohyblivější a jasnější, mluvení poněkud hlasitější a přechází k silnému mumlání, z jehož slov poznáváme, že ti, co se tlačí dopředu, pronášejí neustále a kvapně modlitby, jakoby v horečce. Davy stávají se stále hustšími, z tlačení se vpřed vzniká strkanice, skupiny před námi se hromadí, předními jsou tlačeny zpět, aby se znovu pak tlačily kupředu. Tak dochází k vlnění natlačených davů, z modliteb se stupňují výkřiky zoufalství, slova úzkostlivých obav, bázlivých žádostí a tu a tam také potlačené sténání největší beznaděje! —
-Wir schwingen uns über das Ringen von Millionen Seelen schnell hinweg und sehen, daß vor ihnen starr und kalt ein Hindernis für Weiterschreiten steht, an das sie sich vergebens werfen, das sie nutzlos mit den Tränen netzen.
+Přenášíme se rychle přes tento zápas milionů duší a vidíme, že před nimi stojí nehybně a chladně překážka pro další postup, na kterou se marně vrhají, kterou darmo zalévají slzami.
-Große, starke, dichtstehende Stäbe bieten ihrem Vorwärtsdrängen unerbittlich Halt! —
+Velké, silné, hustě stojící tyče neúprosně zadržují jejich tlačení se kupředu! —
-Und stärker glüht der Rosaschimmer in der Ferne auf, verlangender erweitern sich die Augen derer, die sich ihn zum Ziele nahmen. Flehend sind die Hände ausgestreckt, die krampfhaft noch Gebetsschnüre umklammern, und eine Kugel nach der anderen mit Stammeln durch die Finger gleiten lassen! Die Stäbe aber stehen unerschütterlich, starr, trennend von dem schönen Ziel!
+A silněji plane v dálce růžový třpyt, toužebně rozšiřuje zraky těch, kteří si jej vzali za cíl. Snažně prosíce vzpínají se ruce, které ještě křečovitě svírají růženec, a se zajíkáním dávají klouzat jedné kuličce za druhou! Tyče však stojí neochvějně, nehybně, oddělujíce od krásného cíle!
-Wir gehen an den dichten Reihen hin. Es ist, als ob sie endlos wären. Nicht Hunderttausende, nein Millionen! Alles solche, die sich ernsthaft „gläubig“ auf der Erde dachten. Wie anders hatten sie sich alles vorgestellt! Sie glaubten sich freudig erwartet, achtungsvoll bewillkommnet.
+Jdeme k těmto hustým řadám. Zdá se, jako by byly bez konce. Nejsou to statisíce ani miliony! Jsou to všichni ti, kteří se na zemi považovali za opravdově „věřící“. Jak jinak si to všechno představovali! Věřili, že budou radostně očekáváni a uctivě přivítáni.
-Ruft ihnen zu: „Was nützt Euch, Gläubige, Euer Gebet, wenn Ihr das Wort des Herrn nicht //in Euch selbst// zur Tat, zur Selbstverständlichkeit erstehen ließet!
+Zavolejte k nim: „Co jsou vám platné, vy věřící, vaše modlitby, když jste Slovo Páně //ve vás samých// nenechali povstat k činu jako samozřejmost!
-Der Rosaschimmer in der Ferne ist die Sehnsucht nach dem Reiche Gottes, welche in Euch glüht! Die Sehnsucht darnach tragt Ihr in Euch, aber Ihr verbautet Euch den Weg dazu mit starren Formen falscher Anschauungen, die Ihr nun als Stäbe wie ein Gitter hindernd vor Euch seht! Laßt fallen, was Ihr in der Erdenzeit an falschen Anschauungen aufgenommen habt, was Ihr Euch selbst dazu erbautet! Werft alles fort und wagt, den Fuß frei zu erheben für die Wahrheit, //wie sie ist// in ihrer großen, einfachen Natürlichkeit! Dann seid Ihr frei für das Ziel Eurer Sehnsucht!
+Růžový třpyt v dáli je touha po říši Boží, která plane ve vás! Touhu po ní nesete v sobě, avšak zahradili jste si k ní cestu strnulými formami falešných názorů, které nyní vidíte před sebou jako překážející tyče, jako mříže! Nechte padnout to, co jste v pozemském čase přijali z falešných názorů, co jste sami k nim přistavěli! Odhoďte to všechno pryč a odvažte se učinit svobodný krok k Pravdě, //jakou je// ve své velké, prosté přirozenosti! Pak jste osvobozeni pro cíl vaší touhy!
-Aber seht, Ihr wagt es nicht, in steter Furcht, es könnte vielleicht falsch sein, was Ihr damit tut, weil Ihr bisher anders dachtet! Ihr hemmt Euch damit selbst und müßt verharren, wo Ihr seid, bis es zu spät zum Weiterschreiten wird und Ihr mit der Vernichtung anheim fallen müßt! Es kann Euch darin nicht geholfen sein, wenn //Ihr// nicht selbst beginnt, das Falsche hinter Euch zu lassen!“
+Avšak pohleďte, vy se toho neodvažujete, v neustálém strachu, že by to mohlo být snad falešné, pokud byste tak učinili, protože jste doposud smýšleli jinak! Brzdíte se tím sami a musíte setrvávat tam, kde jste, dokud nebude příliš pozdě k dalšímu postupu a vy budete muset propadnout zničení! Nemůže vám v tom být pomoženo, když //vy// sami nezačnete to falešné nechávat za sebou!“
-Ruft nur! Ruft diesen Seelen den Weg zur Errettung zu! Ihr werdet sehen, daß es ganz vergebens ist; denn stärker nur schwillt das Geräusch der unaufhörlichen Gebete an, und es läßt //ungehört// von diesen Betenden ein jedes Wort, welches sie vorwärts schreiten lassen könnte, dem Rosascheine und dem Licht entgegen. So müssen sie trotz manchen guten Wollens nun verloren sein als Opfer ihrer Trägheit, welche sie nicht //mehr// erkennen ließ, nicht //mehr// aufnehmen ließ als die //Äußerlichkeiten// ihrer Kirchen, Tempel und Moscheen. —
+Jen volejte! Volejte k těmto duším o cestě k záchraně! Uvidíte, že to je zcela marné; neboť narůstající hukot nepřetržitých modliteb je silnější a neumožňuje těmto modlícím se //slyšet// jakékoliv slovo, které by jim pomohlo postoupit vpřed, vstříc růžové záři a Světlu. Tak musí být navzdory mnohému dobrému chtění ztraceni jakožto oběť své lenosti, která jim nedá poznat //více// a nepřipustí přijmout //nic jiného// než //formálnosti// jejich kostelů, chrámů a mešit. —
-Betrübt wollen wir weiterziehen. — Doch da ist vor uns eine Frauenseele, über deren Antlitz legt sich plötzlich friedevolle Ruhe, ein neuer Glanz kommt in die Augen, welche bisher grübelnd und in bangem Sinnen blickten, bewußter werdend strafft sie sich, wird lichter … starkes Wollen reinsten Hoffens läßt den Fuß sich heben … und aufatmend steht sie //vor// den Stäben! Für diese Frauenseele waren diese Stäbe gar kein Hemmnis mehr, da sie in tiefem Sinnen fein empfindend zu der Überzeugung kam, daß das von ihr bisher Gedachte falsch sein mußte, und sie furchtlos in dem frohen Glauben an die Gottesliebe dieses Falsche von sich warf.
+Sklíčeni chceme se ubírat dál. — Avšak tu je před námi ženská duše, po jejíž tváři rozlévá se znenáhla míruplný klid a nový jas jí vychází z očí, které doposud hleděly hloubavě a ve stísněném zamyšlení, vědomě se vzpřimuje, stává se světlejší … silné chtění nejčistšího očekávání dovoluje jí vykročit … a s vydechnutím stojí //před// tyčemi! Pro tuto ženskou duši nebyly tyto tyče více překážkou, protože v hlubokém zamyšlení došla jemným cítěním k přesvědčení, že všechno její dosavadní smýšlení muselo být falešné, a v radostné víře v Boží lásku odvážně toto falešné od sebe odvrhla.
-Staunend sieht sie nun, wie leicht es war. Dankend erhebt sie ihre Arme, ein unsagbares Glücksempfinden will sich in Jauchzen lösen, doch es ist zu groß, zu machtvoll über sie gekommen, die Lippen bleiben stumm, mit leichtem Zittern neigt ihr Kopf sich nieder, die Augen schließen sich, und langsam rollen schwere Tränen über ihre Wangen, während sich die Hände zum Gebete finden. Zu //anderem// Gebete als bisher! Zu einem Dank! Zu einer großen Fürbitte für alle die, welche noch hinter diesen harten Stäben sich befinden! Um eigener Anschauung willen, die sie nicht als falsch aufgeben wollen!
+Žasnouc nyní vidí, jak to bylo lehké. S díky pozvedá svá ramena a nevýslovný cit štěstí chce v ní propuknout v jásot, avšak přišlo to na ni příliš mocně, příliš silně, že rty zůstávají němé a ona s lehkým chvěním sklání svou hlavu dolů, její oči se zavírají a po její tváři zvolna kanou těžké slzy, zatímco se její ruce setkaly k modlitbě. K //jiné// modlitbě než doposud! K díku! K veliké přímluvě za všechny ty, kteří se ještě nalézají za těmito tvrdými tyčemi! A to kvůli vlastním názorům, kterých se jakožto falešných nechtějí vzdát!
-Ein Seufzer tiefen Mitempfindens hebt die Brust, und damit fällt es wie ein letzter Reif von ihr. Sie ist nun frei, frei für den Weg zu ihrem innerlich ersehnten Ziel!
+Vzlyk hlubokého soucítění zvedá hruď, a tím to od ní odpadá jako poslední pouto. Nyní je volná, volná na cestu ke svému vnitřně vytouženému cíli!
-Aufblickend sieht sie vor sich einen Führer, und freudig folgt sie seinen Schritten in das neue, unbekannte Land, dem immer stärker werdenden, rosigen Schein entgegen! —
+Pozvedne zrak a spatří před sebou vůdce a radostně následuje jeho kroky do nové, neznámé země, vstříc stále silnější růžové záři! —
-So löst sich manche Seele noch aus diesen Massen, welche hinter Stäben falscher Anschauungen ihrer eigenen Entscheidung harren müssen, ihres eigenen Entschlusses, der sie weiterführen kann oder zurückhält bis zur Stunde der Vernichtung alles dessen, was sich nicht aufraffen kann, das falsche Alte abzulegen. Nur Wenige werden sich noch aus der Umklammerung der falschen Anschauungen retten! Sie sind zu sehr verstrickt darin. So starr wie ihr Festhalten daran sind auch diese Stäbe, welche ihnen einen Fortgang zu dem Aufstieg wehren. Ein Handreichen zum Überwinden dieses Hindernisses ist unmöglich, da unbedingt der Seelen //eigener// Entschluß dazu gehört. Das //eigene// Insicherleben, das ihren Gliedern die Bewegung gibt. So fällt ein schwerer Fluch auf alle die, welche den Menschen falsche Vorstellungen lehren über den Gotteswillen in der Schöpfung, der in dem Wort des Heilandes damals zu finden war, nicht aber rein erhalten blieb im Bibelwort, noch weniger in irdischen Erklärungen.
+Tak uvolní se ještě některé duše z těchto davů, které musí čekat za tyčemi falešných názorů na své vlastní rozhodnutí, své vlastní odhodlání, které je může vést dále, nebo je zadržet až do hodiny zničení všeho toho, co se nedovede vzchopit a odložit to staré a falešné. Jen nemnozí se zachrání ze sevření falešných názorů! Jsou v nich až příliš zapleteni. Tak strnulé jako jejich lpění na nich jsou i tyto tyče, které jim brání v pokračování ve vzestupu. Podání ruky k překonání této překážky je nemožné, protože to bezpodmínečně vyžaduje //vlastní// rozhodnutí duše. //Vlastní// niterné prožití, které dodá jejím údům pohyb. Tak dopadá těžká kletba na všechny ty, kteří učí lidi falešným představám o Boží vůli ve stvoření, kterou bylo možné tehdy nalézt ve Slově Spasitele, ne však v citátech z Bible, které ji nezachovaly čistou, tím méně v pozemských výkladech.
-Laßt sie in ihrer Starrheit weiterhin Gebete plappern in dem Wahne, daß die Anzahl davon ihnen helfen kann und helfen muß, weil es die Kirche also lehrte, als ob der Gotteswille Handel mit sich treiben ließ.
+Nechte je v jejich strnulosti dále mumlat modlitby v bludu, že jejich počet jim může, ba dokonce musí pomoci, protože to církve takto učily, jako by Boží vůle nechala se sebou obchodovat.
-Wir gehen weiter in dem Land der Dämmerung. Endlos erscheint das Bollwerk dieser Stäbe, unübersehbar drängen sich dahinter die davon Zurückgehaltenen. —
+Jdeme dále zemí soumraku. Bez konce jeví se hradba těchto tyčí a nedozírně tlačí se za nimi množství jimi zadržených. —
-Doch es sind andere. Gruppen, die statt der Rosenkränze Bibeln in den Händen halten und verzweiflungsvoll darinnen suchen. Sie sammeln sich um einige der Seelen, welche belehrend Auskunft geben wollen, indem sie immer wieder Stellen aus der Bibel lesen. Fordernd strecken hier und da verschiedene der Seelen ihre Bibel vor, knieend werden sie oft wie im Gebet emporgehalten … doch die Stäbe bleiben stehen, wehren ihnen weiter vorzudringen.
+Avšak jsou tu i jiní. Skupiny, které místo růženců drží v rukách Bible a plny zoufalství v nich hledají. Shromažďují se kolem několika duší, které poučujíce chtějí dát vysvětlení tím, že stále znovu čtou pasáže z Bible. Požadujíce vystrkují tu a tam různé duše své Bible dopředu, jiné klečíce pozvedají je často jako v modlitbě … avšak tyče zůstávají stát, bráníce jim proniknout dále vpřed.
-Viele Seelen pochen auf ihr Bibelwissen, manche auf ihr Recht zum Gang ins Himmelreich! Die Stäbe aber wanken nicht!
+Mnohé duše poukazují na svou znalost Bible, mnohé na právo ke vstupu do říše nebeské! Tyče se však ani nehnou!
-Da drängt sich eine Mannesseele lächelnd durch die Reihen. Sieghaft winkt er mit der Hand.
+Tu protlačila se usměvavě skrze řady mužská duše. Vítězoslavně kyne rukou.
-„Ihr Toren“, ruft er, „warum wolltet Ihr nicht hören? Die Hälfte meiner Erdenzeit habe ich schon dazu verwandt, das Jenseits, also nun für uns das Diesseits zu studieren. Die Stäbe, die Ihr vor Euch seht, verschwinden schnell durch einen Willensakt, sie sind durch Einbildung geschaffen. Folgt mir nur, ich führe Euch! Mir ist das alles schon vertraut!“
+„Vy pošetilci“, volá, „proč jste nechtěli slyšet? Polovinu svého pozemského času jsem použil k tomu, abych onen svět, tedy nyní tento svět prostudoval. Tyče, které vidíte před sebou, zmizí rychle aktem vaší vůle, protože jsou vytvořeny jen skrze představu. Jen mne následujte, já vás povedu! Mně je to všechno již dobře známé!“
-Die Seelen um ihn gaben Raum. Er schritt den Stäben zu, als wären sie nicht da. Mit einem Schmerzensschrei jedoch taumelt er jäh zurück. Der Anprall war zu hart und überzeugte ihn sehr schnell von dem Vorhandensein der Stäbe. Mit beiden Händen hält er seine Stirn. Die Stäbe vor ihm stehen unerschütterlich. Mit einem Wutausbruch umfaßt er sie und rüttelt scharf an ihnen. Ingrimmig schreit er auf:
+Duše kolem něho vytvořily prostor. Přikročil k tyčím, jako by jich tu nebylo. S bolestným výkřikem se však zapotácel prudce nazpátek. Náraz byl příliš tvrdý a přesvědčil ho velmi rychle o existenci tyčí. Oběma rukama drží své čelo. Tyče před ním stojí neochvějně dál. Se vztekem je uchopil a prudce jimi zatřásl. Zlostně vykřikl:
-„Dann bin ich von dem Medium irre geführt worden! Und Jahr um Jahr hab ich darauf verwendet!“
+„Pak jsem byl svým médiem bludně veden! A vynaložil jsem na to léta a léta!“
-Er denkt nicht daran, daß //er// die Irrtümer geboren und in Wort und Schrift verbreitet hatte, nachdem er Bilder, welche ihm vom Medium gegeben wurden, nach //seinen// Anschauungen deutete, ohne die Gottgesetze in der Schöpfung vorher zu studieren.
+Nezamýšlí se nad tím, že //on// zplodil tyto omyly a rozšiřoval je slovem a písmem, když obrazy, které mu byly médiem dány, vykládal podle //svých// názorů, aniž by před tím studoval zákony Boží ve stvoření.
-Sucht nicht, dem Mann zu helfen, oder anderen; denn alle sind von sich so eingenommen, daß sie anderes als eigenes Empfinden gar nicht hören wollen. Sie müssen dessen zuerst müde sein, die Aussichtslosigkeit erkennen oder einsehen, worin allein die Möglichkeit verankert ist, dieser Verstrickung falscher Überzeugungen nach langem Irren in dem Land der Dämmerung noch zu entrinnen.
+Nesnažte se pomoci tomuto muži nebo jiným; neboť všichni jsou tak zaujati sami sebou, že vůbec nechtějí slyšet něco jiného než vlastní vnímání. Musí jím být nejdříve znaveni a poznat svou beznaděj nebo nahlédnout to, v čem jedině je zakotvena možnost, jak uniknout z těchto zmatenin falešného přesvědčení po dlouhém bloudění v zemi soumraku.
-Es sind dies keine schlechten Menschen, sondern solche, die sich lediglich bei ihrem Suchen nur in falsche Anschauung verbissen haben, oder selbst zu träge waren, gründlich über alles nachzudenken, statt in sorgfältigstem Durchempfinden nachzuprüfen, ob das Aufgenommene als richtig angesehen werden kann, oder ob es Lücken birgt, die dem gesunden Nachempfinden nicht mehr als natürlich seiend standzuhalten fähig sind. Laßt deshalb leere Äußerlichkeiten fallen!
+A nejsou to žádní špatní lidé, nýbrž takoví, kteří se pouze při svém hledání zakousli do falešného názoru nebo sami byli příliš líní důkladně o všem přemýšlet, místo aby v nejpečlivějším procítění přezkoumali, zda to přijaté by mohlo být viděno jako správné, nebo zda skrývá mezery, které by zdravým procítěním nebyly přirozeně schopny obstát. Odhoďte proto prázdné formálnosti!
-Alles Mystische weise der Menschengeist von sich, da es ihm niemals einen Nutzen bringen kann. Nur was er selbst klar nachempfindet, dadurch in sich zu eigenem Erleben bringt, wird ihm zum Nutzen in der Reife seines Geistes.
+Lidský duch nechť odhodí od sebe všechno mystické, protože mu to nikdy nemůže přinést užitek. Jen to, co sám jasně procítí, a tím v sobě přivede k vlastnímu prožitku, je mu ku prospěchu ve zrání jeho ducha.
-Das Wort //„Erwache!“,// welches Christus oft gebrauchte, heißt: //„Erlebe!“// Gehe nicht schlafend oder träumend durch das Erdensein. „Bete und arbeite“ bedeutet: „Mach Deine //Arbeit// zum Gebet!“ Durchgeistige, was Du mit Deinen Händen schaffst! Jede Arbeit soll zu einer ehrfurchtsvollen Anbetung Gottes werden in ihrer Ausführung, als Dank dafür, daß Dir von Gott gegeben ist, Außergewöhnliches zu wirken unter allen Kreaturen dieser Nachschöpfung, //so Du nur willst!//
+Slova //„Probuď se!“,// která Kristus často používal, znamenají: //„Prožij!“// Nechoď pozemským bytím ve spánku nebo zasněně. „Modli se a pracuj“ znamená: „Učiň svou //práci// modlitbou!“ Produchovni to, co tvoříš svýma rukama! Každá práce se má v jejím provedení stát úctyplným vzýváním Boha, jakožto dík za to, že ti bylo Bohem dáno něco neobyčejného k působení mezi všemi tvory tohoto pozdějšího stvoření, //pakliže jen chceš!//
-Beginne rechtzeitig mit dem Erwachen, dem alles in sich selbst Erleben, was gleichbedeutend ist mit bewußt Durchempfinden, auch was Du liest und hörst, damit Du nicht im Land der Dämmerung verbleiben mußt, von dem ich heute nur einen ganz kleinen Teil erklärte.
+Začni včas s probuzením, s prožitím všeho v sobě samém, což je souznačné s vědomým procítěním, a také toho, co čteš a slyšíš, abys nemusel setrvávat v zemi soumraku, z níž jsem dnes vysvětlil jen zcela malou část.