Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

--- Deutsch » Nachklänge zur Gralsbotschaft » Band I - 1934 » 57. Es werde Licht! | 2020/10/20 21:30 | current
– angelegt Marek Ištvánek
+++ Česky » Doznívání k Poselství Grálu » 1934-1936 - Plamen - 2015 » Díl I » 57. Budiž Světlo! | 2022/03/05 22:41 | current
– ↷ Page moved from cs:doznivani:1934:plamen:budiz_svetlo to cs:doznivani:plamen:dil_i:budiz_svetlo Marek Ištvánek
@@ Line 1: / Line 1: @@
-====== Es werde Licht! ======
+====== Budiž Světlo! ======
-Es werde Licht! Wie weit entfernt noch ist der Mensch von dem Erfassen dieses großen Schöpfungswortes! Entfernt sogar noch von dem rechten Wollen zum Verstehenlernen dieses Vorganges. Und doch beschäftigt er sich immer wieder damit seit Jahrtausenden. Aber nach //seiner// Art. Nicht in der Demut will er einen Funken der Erkenntnis aus der Wahrheit nehmen, rein empfangen, sondern nur verstandesmäßig alles selbst erklügeln.
+Budiž Světlo! Jak nesmírně vzdálen je ještě člověk od pochopení těchto velkých tvůrčích slov! Vzdálen je dokonce i od opravdového chtění naučit se pochopit tento děj. A přece se tím zaměstnává stále znovu celá tisíciletí. Avšak jen podle //svého// druhu. Nechce v pokoře převzít jiskru poznání z Pravdy a čistě ji přijmout, nýbrž jen sám všechno rozumově vymudrovat.
-Jeden Satz, den er sich dabei aufstellt, will er unbedingt begründen können nach der Art und Notwendigkeit seines irdischen Gehirns. Das ist ganz richtig für die //Erdendinge// und für alles, was zur Grobstofflichkeit zählt, wozu ja das Gehirn gehört, dem der Verstand entsproßt; denn der Verstand ist weiter nichts als das grobstoffliche Erfassen. Deshalb sind auch die Menschen, welche sich nur dem Verstande unterordnen, und die nur als berechtigt und als richtig angesehen haben wollen, was verstandesmäßig unbedingt begründet werden kann, alle sehr //eng begrenzt// und an die Grobstofflichkeit unlösbar gebunden. Sie sind damit aber auch von dem wahren Wissen und vom Wissen überhaupt am weitesten entfernt, trotzdem gerade sie sich wissend dünken!
+Každou větu, kterou si při tom vytvoří, chce bezpodmínečně umět zdůvodnit způsobem a potřebou svého pozemského mozku. To je zcela správné pro //pozemské// věci a pro všechno, co patří ke hrubohmotnosti, k níž přece náleží i mozek, kde vzniká rozum; neboť rozum není nic jiného než jen hrubohmotné chápání. Proto jsou také všichni ti lidé, kteří se podřídili jen rozumu a chtějí uznat za oprávněné a správné jen to, co lze bezpodmínečně rozumově zdůvodnit, velmi //úzce omezení// a beznadějně připoutáni na hrubohmotnost. Tím jsou však také daleko vzdáleni od pravého vědění, ba od vědění vůbec, přestože se právě oni za vědoucí považují!
-In dieser Ärmlichkeit steht heute die gesamte Wissenschaft vor uns, wenn wir sie recht betrachten. Sich selbst einengend, krampfhaft niederhaltend und ängstlich alles ablehnend, was sie nicht auch in ihre engen Grenzen des so erdgebundenen Verstehens zwängen kann. Wirklich mit Angst ablehnend, weil diese Gelehrten trotz der Starrheit ja nicht leugnen können, daß es //mehr// gibt als nur das, was sie in dem grobstofflichen Gehirnregister zu ordnen vermögen, was also damit auch noch unbedingt zur grobstofflichen Ebene gehört, den äußersten Ausläufern am untersten Ende dieser großen Schöpfung!
+V této ubohosti stojí dnes před námi veškerá věda, pokud ji pozorujeme správně. Sama sebe omezuje, křečovitě se drží dole a úzkostlivě odmítá všechno to, co také nemůže vtlačit do svých úzkých hranic k zemi tak připoutaného chápání. Odmítá to skutečně se strachem, protože tito učenci navzdory své strnulosti nemohou přece popřít, že je i něco //víc// než jen to, co mohou zatřídit do hrubohmotného registru mozku, a co tudíž bezpodmínečně patří také ještě k hrubohmotné úrovni, nejzazšímu výběžku na nejspodnějším konci tohoto velkého stvoření!
-In ihrer Ängstlichkeit werden manche davon boshaft und sogar gefährlich allen gegenüber, die sich nicht in diese Starrheit hüllen lassen wollen, sondern //mehr// erwarten von dem Menschengeiste und aus diesem Grunde nicht nur mit dem erdgebundenen Verstande, sondern mit dem //Geiste// forschen über grobstoffliche Vorgänge hinaus, so, wie es eines noch gesunden Menschengeistes würdig ist, und wie es seine Pflicht in dieser Schöpfung bleibt.
+Ve své úzkostlivosti stávají se tím mnozí zlomyslnými, a dokonce i nebezpečnými všem těm, kteří se nechtějí dát zahalit do této strnulosti, nýbrž očekávají od lidského ducha //více// a z tohoto důvodu pátrali nad hrubohmotnými ději nejen k zemi připoutaným rozumem, nýbrž i //duchem,// tak, jak je to hodné ještě zdravého lidského ducha a jak je to i jeho povinností v tomto stvoření.
-Verstandesmenschen wollen //wache// Geister unterdrücken //um jeden Preis.// So war es durch Jahrtausende. Und das sich vorwiegend durch die Verstandesmenschen immer schneller ausbreitende Dunkel als die Folge solcher grobstofflichen Einengung bildete mit der Zeit den Boden zu der Möglichkeit irdischer Machtentfaltung des Verstandes.
+Rozumoví lidé chtějí //za každou cenu// potlačit //bdělé// duchy. Tak tomu bylo celá tisíciletí. A temno stále rychleji se rozšiřující zejména skrze rozumové lidi vytvořilo jako následek takovéhoto hrubohmotného zúžení časem půdu k možnosti rozvoje pozemské moci rozumu.
-Was nicht verstandesmäßig begründet werden konnte, wurde angefeindet, wenn irgend möglich lächerlich gemacht, damit es keinen Eingang fand und die Verstandesmenschen nicht beunruhigen konnte.
+Co nemohlo být rozumově zdůvodněno, bylo napadáno a, bylo-li to jen trochu možné, i zesměšňováno, aby to nenalezlo žádného ohlasu a lidi rozumu to nemohlo znepokojovat.
-Vorbeugend suchte man als Weisheit zu verbreiten, daß alles nur zu einer unhaltbaren Theorie gehört, was nicht mit dem Verstand ergründet und bewiesen werden kann!
+Předem snažili se jako vědění rozšířit to, že vše, co nelze vyzkoumat a dokázat rozumem, patří jen k neudržitelným teoriím!
-Der also aufgestellte Grundsatz der Verstandesmenschen ist ihr Stolz, auch ihre Waffe und ihr Schild gewesen durch Jahrtausende, sogar ihr Thron, der nun zum Stürzen kommen muß schon bei dem Anfange des //geistigen// Erwachens! Das geistige Erwachen zeigt, daß dieser Grundsatz vollkommen verkehrt gewesen ist und umgedreht wurde mit einer grenzenlosen Unverfrorenheit, nur um die erdgebundene Beschränktheit damit zu beschützen, den Menschengeist in untätigem Schlafe zu erhalten.
+Takto postavený základ rozumových lidí je jejich pýchou, rovněž byl jejich zbraní i štítem celá tisíciletí, dokonce i jejich trůnem, který nyní musí dojít k pádu již na počátku //duchovního// probuzení! Duchovní probuzení ukazuje, že tento základ byl zcela převrácen a otočen s bezmeznou drzostí, jen aby tím byla pozemsky vázaná omezenost chráněna a lidský duch byl udržován v nečinném spánku.
-Niemand sah, daß gerade in dieser Begründung gleichzeitig auch der Beweis geliefert wurde, wie weit entfernt Verstandesarbeit von dem wahren Wissen liegen muß.
+Nikdo neviděl, že právě v tomto zdůvodnění byl současně také podán důkaz, jak velmi vzdálena musí ležet rozumová práce od pravého vědění.
-Zerbrecht die enge Grenze, welche Euch aus Klugheit nur gezogen wurde, damit Ihr nicht hinauszuwachsen fähig werdet über die sich aufblasende Erdgelehrsamkeit des menschlichen Verstandes! Ihr werdet schnell empfinden lernen, daß gerade alles das, was sich verstandesmäßig begründen läßt, zur //Theorie// gehört; denn nur die irdisch aufgebaute Theorie läßt sich als Bau begründen, //wahres Wissen nie!//
+Rozbijte tyto úzké hranice, které vám byly stanoveny jen z chytrosti, abyste se nestali schopnými přerůst tuto nafoukanou pozemskou učenost lidského rozumu! Pak se budete rychle učit vycítit, že právě všechno to, co se dá rozumově zdůvodnit, patří k //teorii//; neboť jen pozemsky vybudovaná teorie se dá jako konstrukce zdůvodnit, //pravé vědění však nikdy!//
-Es ist also auch hier gerade umgekehrt, als es bisher behauptet wurde. Auch hierin muß nun alles neu werden, wie es der Herr verheißen hat den Menschen! —
+Také zde je tomu právě naopak, než doposud bylo tvrzeno. Také v tomto musí být nyní všechno nové, jak to lidem zaslíbil Pán! —
-Was sich mit dem Verstand //begründen// läßt, ist alles Erdentheorie, sonst nichts! Und darauf stützt sich die Gelehrsamkeit von heute, //so// zeigt sie sich vor uns. Das hat aber mit Wissenschaft, also mit wahrem Wissen nichts zu tun! Es gibt Gelehrte, die nach den Schöpfungsurgesetzen, also nach der Wirklichkeit, zu //den Beschränktesten// unter den Menschengeistern zählen, auch wenn sie einen großen Erdenruf besitzen und von den Menschen hochgeachtet werden. Sie spielen in der Schöpfung selbst nur eine lächerliche Rolle. Aber für die Menschengeister dieser Erde kann so mancher davon recht gefährlich werden, da er sie falsche, enge Wege führt, auf denen der Geist niemals fähig ist, sich zu entfalten. Er hält sie nieder, sucht sie einzuzwängen in die eigene Gelehrsamkeit, welche im Grunde nur mit Tand umhüllte Erdbeschränktheit des Verstandes ist.
+Co se dá //zdůvodnit// rozumem, je všechno pozemská teorie, nic jiného! A o to opírá se učenost dneška, //tak// se nám to ukazuje. To však nemá s vědou, tedy s pravým věděním co dělat! Jsou učenci, kteří podle prazákonů stvoření, tedy podle skutečnosti, náleží k //nejomezenějším// mezi lidskými duchy, i když jsou značně pozemsky proslulí a lidmi vysoce váženi. Oni hrají ve stvoření samotném jen směšnou roli. Avšak pro lidské duchy této země může se stát tak mnohý z nich skutečně nebezpečný, protože je zavádí na falešné, úzké cesty, na kterých duch nikdy není schopen se rozvíjet. Udržuje je nízko a snaží se je vtěsnat do své vlastní učenosti, která je v podstatě jen tretkami obalená pozemská omezenost rozumu.
-Erwacht und dehnt Euch aus, schafft Raum zum Höhenflug, Ihr Menschengeister, die Ihr nicht dazu geschaffen seid, nur in der Grobstofflichkeit zu verweilen, welche Ihr //nützen// sollt, doch nicht als Heimat zu betrachten habt.
+Probuďte se a rozmáchněte se, vytvořte si prostor ke vzletu do výše, vy lidští duchové, kteří nejste stvořeni k tomu, abyste prodlévali jen v hrubohmotnosti, kterou máte //využít,// avšak nemáte ji považovat za svůj domov.
-In der heute so verkehrten Zeit ist mancher Landarbeiter //geistig// aufgeweckter und damit auch in der Schöpfung //wertvoller// als ein Gelehrter, bei welchem die reine Empfindung vollständig verloren ging. Es hat schon einen tiefen Sinn, wenn man von //trockener// Verstandesarbeit spricht, oder von trockener Gelehrsamkeit. Wie oft trifft der einfachste Mensch mit einem Ausdruck der Empfindung unbeirrt das Rechte. Der Ausdruck „trocken“ sagt hier „unlebendig“, also tot! Es ist kein Leben dabei. Und der Ausspruch trägt Wahrheit in sich.
+V dnešní tak převrácené době je mnohý zemědělec //duchovně// probuzenější a tím také ve stvoření //hodnotnější// než vědec, u něhož je čisté cítění zcela ztraceno. Již to má hluboký smysl, když se hovoří o //suché// rozumové práci nebo o suchopárné učenosti. Jak často vystihne nejprostší člověk vyjádřením svého citu bez váhání to pravé. Výraz „suchý“ vyjadřuje zde „neživotný“, tedy mrtvý! Není v tom žádného života. A tento výrok v sobě nese pravdu.
-Aus diesem Grunde wird der Mensch mit dem Verstande nie den hohen Begriff des Heiligen Wortes: „Es werde Licht!“ aufnehmen können. Trotzdem oder gerade vielleicht deshalb läßt ihm das „Es werde“ in dem Denken keine Ruhe! Immer und immer wieder versucht er, sich ein Bild davon zu schaffen, um dadurch auf das //Wie// zu kommen. Weiß er aber von dem Wie, so schließt sich ihm schnell folgend auch die Frage auf: //Warum?//
+A z tohoto důvodu nebude člověk nikdy moci rozumem pochopit vysoký pojem svatých slov: „Budiž Světlo!“ Přesto, nebo snad právě proto nedopřeje mu toto „Budiž“ v myšlení žádného klidu! Znovu a znovu se opět pokouší vytvořit si o tom obraz, aby tím přišel na to //Jak.// Ví-li však o tom jak, otevírá se mu tím rychle také další otázka: //Proč?//
-Er will zuletzt auch noch erfahren, //warum// Gott überhaupt die Schöpfung erstehen ließ! So ist der Mensch in seiner Art. Er möchte aber alles selbst //ergründen. Ergründen// jedoch kann er es //nie!// Denn zum Ergründen müßte er die Tätigkeit seines eigenen Geistes verwenden. Dieser aber könnte dafür bei der jetzt herrschenden, ausdrücklichen Verstandesarbeit gar nicht zur Tätigkeit kommen, da er dadurch zu arg eingeengt und gebunden ist an das //nur Grobstoffliche,// während der Schöpfungsbeginn ja so unendlich weit über dem Grobstofflichen liegt, als völlig anderer Art zugehörend.
+Nakonec se také ještě chce dozvědět, //proč// vůbec nechal Bůh povstat stvoření! Takový je člověk ve svém druhu. Chtěl by se však všeho sám //dobrat. Dobrat// se toho však nemůže //nikdy!// Neboť k dobrání se toho musel by použít činnost vlastního ducha. Ten však nemůže k ní při nyní panující ryze rozumové práci vůbec dojít, protože on je tím notně omezen a připoután //jen na hrubohmotné,// zatímco počátek stvoření spočívá tak nekonečně vysoko nad hrubohmotností, jakožto i přísluší ke zcela jinému druhu.
-Der Mensch in seiner heutigen Verfassung hätte deshalb sowieso nicht einmal Aussicht auf nur ein Ahnen davon, auch wenn er in sich dafür befähigt wäre. Aber das //ist// er ebenfalls nicht. Der Menschengeist kann Vorgänge in solcher Höhe überhaupt nicht ergründen, weil sie weit //über// dem Punkte liegen, wo der Menschengeist etwas „wissen“ kann, also etwas bewußt aufzunehmen fähig ist!
+Člověk ve svém dnešním stavu by na pouhé vytušení toho stejně neměl z tohoto důvodu ani naději, i kdyby byl v sobě k tomu uzpůsoben. Avšak to on rovněž //není.// Lidský duch vůbec nemůže děje v takové výši probádat, protože leží daleko //nad// bodem, kde lidský duch může něco „vědět“, tedy je schopen něco vědomě přijmout!
-Von Ergründenwollen kann also dabei nie die Rede sein. Deshalb hat es auch keinen Zweck, daß sich der Mensch damit befassen will. Er kann es lediglich bildhaft empfangen, sobald er in wahrer Demut ein Davon-Wissen aufzunehmen gewillt ist. „Davon-Wissen“ ist natürlich nicht das Wissen selbst, das er nie erhalten kann.
+O nějaké vůli to vyzkoumat nemůže být při tom ani řeč. Proto také nemá žádného účelu to, že se tím člověk chce zabývat. Může to pouze přijmout obrazně, jakmile je v opravdové pokoře ochoten přijmout vědění o tom. „Vědění o tom“ není přirozeně vědění samotné, to on nemůže obdržet nikdy.
-Will er also in ernstem, aber demütigem Verlangen etwas davon erfahren, so mag er es sich bildhaft vorstellen. Ich will ihm den Vorgang schildern, so, wie er ihn aufzunehmen fähig ist. In seiner ganzen Größe ihn vor dem Menschengeiste aufzurollen, auch nur bildhaft auferstehen zu lassen, dazu reichen //die// Ausdrucksweisen nicht aus, die zu verstehen dem Menschengeiste gegeben sind. —
+Chce-li se tedy ve vážné, avšak pokorné touze o tom něco dozvědět, tak si to může představit obrazně. Chci mu vylíčit dění tak, jak je schopen je přijmout. Avšak rozvinout je v celé své velikosti před lidským duchem, nebo je jen nechat vyvstat obrazně, k tomu nestačí //ten// způsob vyjadřování, který je lidskému duchu k chápání dán. —
-Ich erklärte bereits in meinem Vortrage „Das Leben“, wie auf den Willensakt Gottes hin, der in die Worte „Es werde Licht!“ gelegt ist, die Strahlen über die Grenze des Göttlichen hinausschossen und dann abwärts immer weiter abkühlend sich auswirken mußten, wodurch bei der in Abkühlung immer mehr nachlassenden Spannkraft oder dem Drucke nach und nach verschiedene Wesenheiten zum Eigenbewußtsein kommen konnten, zuerst in der Empfindung, dann auch nach und nach sich stärkend in der Betätigung nach außen hin. Ich sage aber besser, daß nicht in der Abkühlung der Druck sich verringert, sondern die Abkühlung durch und in dem nachlassenden Drucke erfolgt.
+Vysvětloval jsem již ve své přednášce „Život“, jak aktem Boží vůle, který spočíval ve slovech „Budiž Světlo!“, vytryskly paprsky za hranici Božského a pak stále více se ochlazujíce musely působit dolů, čímž ve stále polevujícím napětí nebo tlaku při ochlazení mohly pozvolna přijít k vlastnímu vědomí různé bytosti, zpočátku v cítění, později také v pozvolna sílící vnější činnosti. Lépe to vyjádřím, když řeknu, že tlak se nezmenšoval v ochlazování, nýbrž že ochlazování nastávalo v polevujícím tlaku.
-Daß jeder einzelne Vorgang dabei, jede geringste Veränderung in der Abkühlung nun ungeheuere Weiten und Entfernungen umspannt, die dem Menschengeiste wiederum nicht verständlich und begreifbar werden können, brauche ich hierbei nicht besonders zu sagen.
+Že každý jednotlivý děj, každá sebemenší změna v ochlazení obepíná nesmírné dálky a vzdálenosti, které se lidskému duchu nemohou stát srozumitelné a pochopitelné, nepotřebuji při tom zvlášť zdůrazňovat.
-Ich begnügte mich bei dem damaligen Vortrage, einfach zu sagen, daß die Strahlungen durch den Willensakt über die Grenze des Göttlichen gedrängt wurden. Über den Willensakt selbst sprach ich dabei nicht näher.
+V tehdejší přednášce jsem se spokojil s prostým vysvětlením, že paprsky byly skrze akt Vůle vytlačeny přes hranici Božského. O aktu Vůle samotném jsem při tom neřekl nic bližšího.
-Heute will ich damit weitergehen und erklären, warum dabei die Strahlungen über die Grenze der göttlichen Region schießen //mußten;// denn es geschieht in der Schöpfungsentwickelung ja alles nur, weil es anders nicht sein kann, also unbedingt gesetzmäßig. —
+Dnes chci v tomto jít dál a vysvětlit, proč při tom //musely// paprsky vytrysknout přes hranici Božské oblasti; neboť se to přece všechno odehrává ve vývoji stvoření, protože to jinak není možné, tedy bezpodmínečně zákonitě. —
-Der Heilige Gral war von Ewigkeit her der Endpol der unmittelbaren Ausstrahlung Gottes. Ein Gefäß, in dem sich die Strahlung als im letzten, äußersten Punkte sammelte, um zurückflutend immer wieder neu zu werden. //Um// ihn, die Tore nach außen hin fest geschlossen, stand die göttliche Gralsburg, so daß nichts mehr hindurchzudrängen vermochte und eine weitere Abkühlungsmöglichkeit nicht gegeben war. Betreut und bewacht wurde alles von den „Ältesten“, das heißt ewig Unveränderlichen, die an der äußersten Grenze in der göttlichen Strahlungsregion ein Daseinsbewußtsein führen können. —
+Svatý Grál byl od věčnosti konečným pólem bezprostředního vyzařování Božího. Nádobou, ve které se záření jakožto v posledním, nejzazším bodě shromažďovalo, aby proudíc zpět se stále znovu obnovovalo. //Kolem// ní, s branami navenek pevně uzavřenými, stál Božský hrad Grálu, takže již nic nemohlo proniknout ven a nebyla dána další možnost ochlazení. Všechno bylo opatrováno a střeženo „Nejstaršími“, to znamená věčně nezměnitelnými, kteří mohli na nejzazší hranici ve sféře Božského záření vést vědomé bytí. —
-Nun muß der Mensch zuerst bedenken, daß in dem //Göttlichen// Wille und Tat stets eins sind, wenn er mir in meiner Schilderung richtig folgen will. Jedem Worte folgt sofort die Tat, oder genauer, jedes Wort an sich //ist// bereits die Tat selbst, weil das göttliche Wort schöpferische Kraft besitzt, also zur Tat unmittelbar sich formt. So auch bei dem großen Worte: „Es werde Licht!“
+Nyní musí člověk nejprve mít na paměti, že v //Božském// jsou vůle a čin vždy jedno, jestliže mne chce v mém líčení správně následovat. Každé slovo následuje ihned čin, nebo přesněji každé slovo //je// již samo o sobě činem samotným, protože Božské slovo má tvořivou sílu, tedy bezprostředně se formuje v čin. Stejně tak i při velkých slovech: „Budiž Světlo!“
-//Licht ist nur Gott selbst!// Und seine natürliche Ausstrahlung ergibt den für Menschensinn unermeßlichen Kreis der göttlichen Region, dessen äußerste Verankerung die Gralsburg ist und war von Ewigkeit an. Wenn Gott nun wollte, daß über die Grenze der unmittelbaren göttlichen Ausstrahlung hinaus auch Licht werden sollte, so konnte es sich dabei nicht um eine willkürliche einfache Strahlen//ausdehnung// handeln, //sondern es mußte Licht an den äußersten Punkt der unmittelbaren Strahlengrenze göttlicher Vollkommenheit gestellt werden,// um von dort aus das bisher Unerleuchtete zu durchstrahlen.
+//Světlo jest jen Bůh sám!// A jeho přirozené vyzařování vytváří pro lidské smýšlení nezměrný kruh Božské sféry, jehož nejzazším zakotvením je hrad Grálu a od věčnosti jím byl. Když tedy Bůh chtěl, aby za hranicí bezprostředního Božského vyzařování bylo také Světlo, tak se při tom nemohlo jednat jednoduše o svévolné //protažení// paprsků, //nýbrž Světlo muselo být postaveno na nejzazší bod hranice bezprostředního záření Božské dokonalosti,// aby odtamtud prozářilo doposud neosvětlené.
-Gott sprach also nicht nur die Worte „Es werde Licht!“ nach menschlichen Begriffen aus, sondern es war gleichzeitig ein Vorgang der Tat! Es war das große Geschehen des aus dem Göttlichen Hinausgesendet- oder Hinausgeborenwerdens eines Teiles von Imanuel! Das Hinausstellen eines Lichtteiles vom Urlichte, damit es außerhalb der unmittelbaren Gottesstrahlung selbsttätig leuchte und erhelle. Der Beginn des großen Schöpfungswerdens war nichts anderes als die gleichzeitig einsetzende Folge der Aussendung Imanuels.
+Bůh tedy nepronesl jen slova „Budiž Světlo!“ podle lidských představ, nýbrž tento děj byl současně i činem! Byla to velká událost vyslání nebo nastavšího vyrození části Imanuele! Postavení části Světla z Prasvětla ven, aby mimo bezprostřední Boží záření samočinně zářila a osvětlovala. Počátek velkého vzniku stvoření nebyl ničím jiným než současně nastavším následkem vyslání Imanuele.
-Imanuel ist also Ursache und Ausgangspol der Schöpfung durch sein Ausgesendetwerden aus dem lebenden Lichte selbst. Er ist der Gotteswille, der das Wort „Es werde Licht!“ lebendig in sich trägt, der es selbst ist. Der Gotteswille, das lebende Kreuz der Schöpfung, um das die Schöpfung sich gestalten konnte, mußte. Deshalb ist er auch die Wahrheit, sowie das Gesetz der Schöpfung, die durch ihn, aus ihm sich bilden durfte!
+Imanuel je tedy příčina a výchozí pól stvoření skrze své nastavší vyslání z živoucího Světla samotného. On jest Boží vůlí, která slova „Budiž Světlo!“ v sobě živě nese, která jimi sama jest. Boží vůlí, živoucím křížem stvoření, kolem kterého se stvoření mohlo, ba muselo vytvářet. Proto je také Pravdou, jakož i zákonem stvoření, které se skrze něj, z něj smělo vytvořit!
-Er ist die Brücke aus dem Göttlichen heraus, der Weg zur Wahrheit und zum Leben, die schöpferische Quelle und die Kraft, die aus Gott kommt. —
+Je mostem ven z Božského, cestou k Pravdě a k Životu, tvůrčím zdrojem a silou, která přichází z Boha. —
-Es ist ein neues Bild, das sich der Menschheit da entrollt, und das doch nichts verschiebt, sondern Verschobenes in den menschlichen Anschauungen nur gerade richtet.
+Je to nový obraz, který se tu lidstvu rozvíjí, a přece který nic nepřesunuje, nýbrž to posunuté v lidských názorech jen narovnává.
-Nun bleibt Euch noch die Frage über das „Warum“! Warum hat Gott die Aussendung Imanuels getan! Wenn dies vom Menschengeiste auch eine recht sonderbare Frage ist, ja anmaßend, so will ich sie Euch doch erklären, weil so viele Erdenmenschen sich als Opfer dieser Schöpfung fühlen in der Einbildung, daß Gott sie fehlerhaft geschaffen habe, wenn sie Fehler machen können. Die Anmaßung geht darin sogar so weit, daß sie einen //Vorwurf// daraus machen mit der eigenen Entschuldigung, daß Gott den Menschen ja nur hätte so zu schaffen brauchen, daß er niemals Unrecht denken und auch handeln könne, damit wäre auch der Sturz des Menschen unterblieben. Aber allein die freie Entschlußfähigkeit des Menschengeistes hat dessen Niedergang und Sturz herbeigeführt! Hätte er dabei die Gesetze in der Schöpfung stets beachtet und befolgt, so konnte es für ihn //nur// Aufstieg, Glück und Frieden geben; denn so wollen es diese Gesetze. Bei Nichtachtung natürlich stößt er sich daran, strauchelt und stürzt. —
+Nyní vám zbývá ještě otázka „Proč?“ Proč Bůh učinil vyslání Imanuele? I když je to od lidského ducha opravdu podivná otázka, ba dokonce troufalá, tak vám ji chci přesto vysvětlit, protože tak mnozí pozemští lidé se ve svých představách cítí jako oběť tohoto stvoření tím, že je Bůh chybně stvořil, když mohou dělat chyby. Domýšlivost v tomto jde dokonce tak daleko, že z toho učiní //výčitku// s vlastní omluvou, že Bůh přece mohl třeba stvořit lidi tak, aby nikdy nemohli myslet a jednat nesprávně, čímž by tak nenastal úpadek lidstva. Avšak jedině schopnost svobodného rozhodování lidského ducha přivodila tento pokles a pád! Měl při tom dbát zákonů ve stvoření a neustále je dodržovat, a tak mu mohl být dán //jen// vzestup, štěstí a mír; neboť tak to chtějí tyto zákony. Při nedbání jich na ně přirozeně naráží, klopýtá a řítí se. —
-Im Kreise göttlicher Vollkommenheit kann nur das //Göttliche// allein die Freuden des //bewußten// Seins genießen, die die Gottausstrahlung spendet. Es ist das Reinste von dem Reinen in der Ausstrahlung, welches sich formen kann, wie zum Beispiel Erzengel, in weiterer Entfernung an dem äußersten Ende des Ausstrahlungsbereiches dann auch die Ältesten, welche gleichzeitig die Hüter des Grales in der Gralsburg innerhalb des Göttlichen sind.
+V kruhu Božské dokonalosti může jen samotné //Božské// požívat radosti //vědomého// bytí, které poskytuje Boží vyzařování. Je to to nejčistší z nejčistšího ve vyzařování, které se může zformovat, jako například archanděl a v dalších vzdálenostech na nejzazším konci dosahu záření potom také Nejstarší, kteří jsou současně strážci Grálu ve hradu Grálu v Božském.
-Damit wird das Kraftvollste und Stärkste aus der Ausstrahlung gezogen! Vom Übrigbleibenden bilden sich dann im Göttlichen Tierformen, Landschaften und Bauten. Damit verändert sich die Art der letzten Reste immer mehr, aber es unterliegt der höchsten Spannung in dem ungeheuren Drucke, den die Nähe Gottes mit sich bringt, trotzdem auch hier seine Entfernung für den Menschengeist noch unermeßlich und unfaßbar bleiben muß.
+Tím je z vyzařování vytaženo to nejmocnější a nejsilnější! Ze zbývajícího tvoří se pak v Božském formy zvířat, krajiny a stavby. S tím mění se stále více druh posledních zbytků, avšak i nadále podléhá nejvyššímu napětí v obrovském tlaku, který s sebou přináší blízkost Boží, přestože také zde musí Jeho vzdálenost zůstat pro lidského ducha ještě nezměrnou a nepochopitelnou.
-In diesen letzten Resten nun, welche als Ausläufer und ausgesogene Überreste der Strahlungen //im Göttlichen// nicht mehr formungsfähig sind und an dessen äußersten Grenzen nur wie lichte Wölkchen ziehen und wogen, ist auch das Geistige enthalten. Es kann sich unter dem Hochdrucke nicht entfalten und nicht zur Besinnung kommen. //Der starke Drang dazu// aber liegt in allem Geistigen, und //dieser Drang ist es,// welcher wie eine große Bitte aufsteigt aus dem andauernden Wogen, welches an der Grenze nicht zum Weben und zum Formen kommen kann.
+V těchto posledních zbytcích, které jako výběžky a vysáté zbytky záření nejsou //v Božském// již schopny se zformovat a které se táhnou a vlní na jeho nejzazším okraji jen jako světlé obláčky, je obsaženo také duchovní. Nemůže se pod vysokým tlakem rozvinout a přijít k vědomí. //Silná touha po tom// však spočívá ve všem duchovním a //tato touha je to,// co stoupá jako velká prosba z trvalého vlnění, které na hranici nemůže dojít ke tkaní a formování.
-Und diese Bitte in dem unbewußten Drange wieder war es, der Gott in seiner großen Liebe nachgab, die er zur Erfüllung werden ließ; denn //außerhalb// der Grenzen alles Göttlichen konnte das Geistige sich seinem Drange folgend erst entfalten, um zum Teil bewußt die Segnungen göttlicher Ausstrahlungen zu genießen, in ihnen freudevoll zu leben, aufbauend sich selbst ein Reich zu schaffen, das blühend und in Harmonie ein Denkmal werden kann zur Ehre Gottes, als Dank für dessen Güte, da er allem Geistigen Gelegenheit bewilligte zur freiesten Entfaltung und damit zur Formung aller Wünsche!
+A byla to opět tato prosba v nevědomé touze, které Bůh ve své veliké lásce vyhověl, které On dopřál naplnění; neboť duchovní mohlo se rozvinout teprve //mimo// hranice všeho Božského, následujíc svou touhu, aby zčásti vědomě požívalo požehnání Božského vyzařování, radostně v něm žilo, budujíc si tvořilo samo sobě říši, která by se vzkvétajíc a v harmonii směla stát pomníkem ke cti Boží, jakožto dík za Jeho dobrotu, protože On všemu duchovnímu poskytl příležitost k nejsvobodnějšímu rozvoji a tím ke zformování všech přání!
-Nach Art und den Gesetzen der Gottausstrahlungen //mußte// allen sich daraus bewußt Werdenden //nur Glück und Freude// erstehen. Es konnte gar nicht anders sein, da dem Lichte selbst ein Dunkel völlig fremd und unverständlich ist.
+Podle druhu a zákonů Božích vyzařování //muselo// všem, kteří se takto stali vědomými, vyvstat jen //štěstí a radost.// Nemohlo to být vůbec jiné, protože Světlu samotnému je temnota naprosto cizí a nepochopitelná.
-So war die große Tat ein Liebesopfer Gottes, der einen Teil Imanuels abtrennte und hinaussandte, nur um dem andauernd bittenden Drange des Geistigen ein bewußtes Genießen des Seins zu gewähren.
+Tak byl tento veliký čin obětí lásky Boží, kterým byla oddělena část Imanuele a postavena ven, jen aby neustávající prosebné touze duchovna bylo umožněno vědomé požívání bytí.
-Um so weit zu kommen, mußte das Geistige die Grenzen der göttlichen Zone nach außen hin überschreiten. Zu einem solchen Geschehen aber konnte nur ein Teil des lebenden Lichtes den Weg öffnen, weil die Anziehung des Urlichtes so stark ist, daß alles andere an der unmittelbaren Strahlungsgrenze festgehalten wurde und nicht weiter konnte.
+Aby to došlo tak daleko, muselo duchovno překročit hranice z Božské oblasti směrem ven. K takovémuto dění však mohla otevřít cestu jedině část živoucího Světla, protože přitažlivost Prasvětla je tak silná, že všechno ostatní bylo pevně zadrženo na hranici bezprostředního záření a nemohlo jít dál.
-Zur Gewährung der Erfüllung des Dranges alles Geistigen gab es also nur //eine// Möglichkeit: Aussendung eines Teiles aus dem Lichte selbst! Nur in dessen Kraft konnte das Geistige, den Weg der Strahlung des Lichtteiles als Brücke benützend, die Grenze zum Selbstbewußtwerden überschreiten.
+K poskytnutí splnění touhy všeho duchovního byla tedy jen //jediná// možnost: Vyslání části ze Světla samotného! Jen v jeho síle mohlo duchovno, využitím cesty záření části Světla jako mostu, překročit hranici k začátku svého sebeuvědomění.
-Doch auch damit war noch nicht genug getan, da auch dieser kleine Teil des Lichtes selbst vom Urlichte zurückgezogen werden würde nach dem Gesetz. Deshalb mußte der Lichtteil außerhalb der Grenzen der göttlichen Zone noch //verankert// werden, sonst wäre das dort befindliche Geistige so gut wie verloren gewesen.
+Avšak ani to by nebylo ještě stačilo, protože sama tato malá část Světla by byla podle zákona přitažena Prasvětlem zpět. Proto musela být část Světla ještě //zakotvena// za hranicí Božské oblasti, jinak by tam se nacházející duchovno bylo takřka ztraceno.
-Hatte das Geistige einmal die Grenze der unmittelbaren Gottesstrahlung überschritten, was nur mit Hilfe eines Lichtteiles geschehen konnte, so war es in der durch die dann immer größer werdende Entfernung eintretenden Abkühlung und in dem darin zum Teil Bewußtwerden nicht mehr dieser ursprünglichen Anziehungskraft unterworfen, weil in der Abkühlung eine andere Art entstand und damit eine trennende Kluft. Allein der Lichtteil als gleichartig mit dem Urlichte blieb mit diesem immer verbunden und auch dessen Anziehungsgesetz unmittelbar unterworfen.
+Jakmile duchovno jednou překročilo hranice bezprostředního Božího záření, což se mohlo stát jen pomocí části Světla, tak již nebylo v důsledku nastávajícího ochlazení vlivem stále se zvětšující vzdálenosti a tím i v částečném uvědomění podrobeno původní přitažlivé síle, protože v ochlazení vznikl jiný druh a tím oddělující propast. Jedině část Světla jakožto stejnorodá s Prasvětlem zůstala s tímto stále spojena a také bezprostředně podrobena jeho zákonité přitažlivosti.
-So wäre die unausbleibliche Folge gewesen, daß dieser ausgesandte Lichtteil wiederum zu dem Urlichte zurückgezogen wurde, was eine dauernde Wiederholung der Aussendung und damit jeweilige Unterbrechungen des Gnadenaktes nach sich ziehen mußte. Das sollte verhindert werden, weil bei einem Zurückgehen des Lichtteiles über die Grenze in die göttliche Region zum Urlichte das Geistige außerhalb der Grenze sofort sich selbst überlassen gewesen und damit haltlos geworden wäre, ohne Kraftzufuhr auch nicht lebensfähig bleiben konnte. Es hätte dies den Untergang für alles Außenseiende bedeutet.
+Tak bylo by nevyhnutelným důsledkem to, že tato vyslaná část Světla by byla opět přitažena zpět k Prasvětlu, což by s sebou muselo nést neustálé opakování vyslání a tím i dočasné přerušení aktu milosti. Tomu mělo být zabráněno, protože při takovémto odchodu části Světla za hranici do Božské sféry k Prasvětlu by bylo duchovno nacházející se venku za hranicemi ihned přenecháno samo sobě a tím by se stalo kolísavým a bez přílivu síly by také nemohlo zůstat schopno života. To by znamenalo zánik pro všechno venku se nacházející.
-Aus diesem Grunde nun verband das Urlicht, Gott, den von ihm ausgesandten Teil aus Imanuel mit einem Teil des reinsten Auszuges aus allem Geistigen, womit eine Verankerung des Lichtteiles mit allem außerhalb der Grenze Befindlichen erfolgte. Es war dies ein Liebesopfer Gottes um des Geistigen willen, das damit zum Bewußtwerden kommen und //darin verbleiben// konnte.
+Z tohoto důvodu spojilo Prasvětlo, Bůh, od něj vyslanou část z Imanuele s částí nejčistšího výtažku z veškerého duchovna, čímž nastalo ukotvení části Světla se vším, co se nacházelo za hranicemi. To byla ta oběť lásky Boží pro duchovno, které tím mohlo dojít k uvědomění a //v něm zůstat.//
-Das Geistige und alles, was aus ihm erstand, hatte damit außerhalb der Grenze des Göttlichen einen Halt gefunden und einen ewigen Lebensquell, aus dem es sich andauernd fortentwickeln konnte. Gleichzeitig war die Brücke, einer heruntergelassenen Zugbrücke ähnlich, aus dem Göttlichen heraus damit geschlagen, so daß das Geistige sich dauernd erneuern und ausbreiten konnte.
+Duchovno a vše, co z něj vzniklo, tím nalezlo oporu za hranicemi Božského a věčný zdroj života, z něhož se mohlo dále trvale vyvíjet. Současně tím byl zbudován most, podobný spuštěnému padacímu mostu, z Božského ven, takže se duchovno mohlo trvale obnovovat a rozšiřovat.
-So wurde Imanuel als „Es werde Licht“ für die Schöpfung der Ausgangspunkt und andauernde Lebensstrom, der Kern, um den sich alle Schöpfung formen konnte.
+Tak stal se Imanuel jakožto „Budiž Světlo“ pro stvoření výchozím bodem a trvalým proudem života, jádrem, kolem něhož se veškeré stvoření mohlo formovat.
-Zuerst der reingeistigen Region als Grundschöpfung, zu der Imanuel unmittelbar die Brücke bildete. Damit wurde er zu dem //ausgeborenen// Sohne Gottes, in dessen Ausstrahlung die reingeistige Welt zum Sichbewußtwerden erstehen konnte. Also der Sohn, in dessen Strahlung die Menschheit der Urschöpfung sich entwickelte, woraus der Beiname „Der Menschensohn“ den Ursprung hat. //Der// Sohn, der in Vertretung Gottes unmittelbar über den Menschengeistern steht, da diese erst durch ihn sich zum Bewußtwerden entwickeln konnten.
+Nejdříve vznikla čistě duchovní oblast jakožto základ stvoření, k níž Imanuel tvořil bezprostřední most. Tím se stal //vyrozeným// Synem Božím, v jehož vyzařování mohl povstat čistě duchovní svět k sebeuvědomění. Je tedy Syn, v jehož záření se vyvinulo lidstvo Prastvořených, z čehož má svůj počátek i přízvisko „Syn Člověka“. //Ten// Syn, který v zastoupení Božím stojí bezprostředně nad lidskými duchy, protože tito se teprve skrze něj mohli vyvinout k uvědomění.
-Bei dem Mysterium der Abtrennung und Aussendung eines Teiles aus Imanuel blieb dieser in der Gralsburg der //göttlichen// Region, aus dem Gesetz heraus, seiner Herkunft entsprechend als König des Heiligen Grales, öffnete das Tor nach außen und bildete damit die Brücke zu dem Durchgang für das Geistige. Er war persönlich //nicht// mit //außerhalb// der Grenze. Nur seine Strahlungen gingen von dieser Grenze aus hinaus in den bis dahin noch lichtleeren Raum.
+Při mysteriu oddělení a vyslání části z Imanuele zůstal tento, podle zákona, dle jeho původu v hradu Grálu v Božské oblasti jako král Svatého Grálu, otevřel bránu směrem ven a vytvořil tím most k průchodu pro duchovno. Osobně //nebyl za// hranicemi. Jen jeho záření vycházelo od této hranice ven do prostoru, kde doposud nebylo Světla.
-Durch das Verbundenwerden mit Reingeistigem dann später, zur Zeit, da dieses sich bewußt geworden war, erstand in dem Reingeistigen selbst Parzival, als aus Imanuel kommend durch ein Band, genauer noch gesagt, durch eine unreißbare Strahlung immer mit Imanuel verbunden seiend. In //solcher// Art kann sich der Mensch dieses Verbundensein vorstellen. Es sind zwei und doch im Wirken eins! Imanuel im göttlichen Teile der Gralsburg an der äußersten Grenze der göttlichen Region, noch innerhalb dieser stehend und nur die Brücke bildend, die zum Reingeistigen durch ihn, ja in ihm selbst offen gehalten bleibt, und Parzival im reingeistigen Teile der Gralsburg, das mit Bewußtwerden des Geistigen und dem damit verbundenen Sichformen aller Landschaften und Bauten erstand. Beide Personen untrennbar verbunden und als //eine// Person wirkend, damit auch eins seiend!
+Skrze vzniklé spojení s čistě duchovním pak později, v době, kdy se toto stalo vědomým, povstal v čistě duchovním sám Parsifal jakožto z Imanuele přicházející a jest skrze svazek, přesněji řečeno skrze neroztržitelné záření s Imanuelem navždy spojen. //Takovým// způsobem může si člověk představit toto spojené bytí. Jsou dva, a přece jsou v působení jedno! Imanuel v Božské části hradu Grálu na nejzazší hranici Božské oblasti, ještě však stojící v ní a tvořící jen most, který zůstává skrze něj, ba v něm samotném otevřen k čistě duchovnímu, a Parsifal v čistě duchovní části hradu Grálu, která povstala s uvědoměním duchovna a s tím spojeným zformováním všech krajin a staveb. Obě osoby jsou neoddělitelně spojeny a jako //jedna// osoba působí, tím také jsou jedno!
-So kam es, daß der Mensch sich Parzival, den Teil Imanuels im Reingeistigen, als //Kind// geboren und heranwachsend denken darf und muß, weil dieser Teil zur Schöpfung gehört, bei der die Form der göttlichen Gesetze bereits in der ersten Abkühlung eine Veränderung erfuhr, die Kindes- und Entwickelungszeit bedingt, wenn auch in anderem Sinne wie hier. Die Geburt selbst ist dort oben ebenso anderer Art als in der Grobstofflichkeit hier auf Erden, wo unterdessen durch den Gang der verschiedenen abwärtsführenden Regionen die Formen der Gesetze in den weiteren Abkühlungen und dem dabei sich immer wiederholenden Zurückbleiben bestimmter Arten auch immer weitere Veränderungen erfahren.
+A tak si tedy člověk Parsifala, část Imanuele v čistě duchovním, má a musí představovat jako zrozené a dospívající //dítě,// protože tato část patří ke stvoření, v němž forma Božích zákonů již při prvním ochlazení doznala změny, vyžadující dětství a určité doby vývoje, i když v jiném smyslu než zde na zemi. Zrození samotné je i tam nahoře právě tak jiného druhu než zde na zemi v hrubohmotnosti, kde to mezitím skrze průchod různými dolů vedoucími oblastmi forem zákonů v dalším ochlazení a při tom se stále opakujícím oddělování určitých zpět zůstávajících druhů doznalo také vždy dalších změn.
-Parzival ist durch ein Strahlungsband mit Imanuel verbunden, gleichzeitig auch durch ein Strahlungsband mit Elisabeth, der Königin der Weiblichkeit im Göttlichen als Mutter, und bildet so durch die Strahlungsverbindung die dauernde Verankerung.
+Parsifal je spojen skrze svazek záření s Imanuelem a současně také svazkem záření s Elizabeth, královnou ženství v Božském jakožto matkou, a tvoří tak skrze most záření trvalé zakotvení.
-Die Nachschöpfung nun konnte //aus dem Wirken der reingeistigen Menschen,// der Urgeschaffenen, erstehen. Der Vorgang ist niedersteigend immer eine dauernde, wenn auch geschwächtere Wiederholung der Urschöpfung, die sich den entsprechenden Gesetzen folgend vollzieht, wobei sich mit jeweiliger Umformung der Gesetze natürlich auch die Art des Geschehens entsprechend verändert.
+Pozdější stvoření mohlo povstat //z působení čistě duchovních lidí,// Prastvořených. Tento děj je sestupující, stále trvající, i když zeslabené opakování prastvoření, které se odehrává následujíc odpovídající zákony, přičemž se s příslušným zformováním zákona přirozeně úměrně změní také druh dění.
-Für die Nachschöpfung war von Imanuel aus keine unmittelbare Verbindung mehr gegeben, da diese nur als Folgerung der Urschöpfung sich aus dem Wollen der reingeistigen Menschen entwickelte. Dem Vorgange lag aber ebenfalls nur die Liebe dem niedereren Geistigen gegenüber zu Grunde, welches in dem reingeistigen Reiche unbewußt bleibend den gleichen Drang zum Bewußtwerden entwickelte, wie vorher das Reingeistige in der göttlichen Region. Nur reichte die Kraft des Geistigen nicht dazu aus, in der Nachschöpfung unmittelbar und sofort bewußtseiend sich zu gestalten, wie dies das stärkere Reingeistige vermochte.
+Pro pozdější stvoření nebylo dále dáno žádného bezprostředního spojení z Imanuele, protože toto se vyvinulo jen jako následek prastvoření ze chtění čistě duchovních lidí. Avšak v základě tohoto dění spočívala také jen láska k nižšímu duchovnu, které zůstávajíc nevědomé v čistě duchovní říši rozvíjelo stejnou touhu po uvědomění jako dříve čistě duchovní v Božské oblasti. Samotná síla duchovna nedostačovala k tomu, aby se v pozdějším stvoření stalo bezprostředně a ihned sebevědomým, jak toho bylo schopno silnější čistě duchovní.
-In der Nachschöpfung mußte sich der letzte Niederschlag des Geistigen unter dem Einfluß der reingeistigen Urgeschaffenen erst langsam entwickeln, da es nicht so inhaltsreich ist wie das Reingeistige.
+V pozdějším stvoření se musela poslední sraženina duchovna nejprve pod vlivem čistě duchovních Prastvořených pozvolna vyvíjet, protože není tak obsažná jako čistě duchovní.
-Da nun die Nachschöpfung durch die langsam sich entwickelnden Menschengeister und deren Fall durch einseitig gezüchteten Verstand verdüstert wurde, mußte eingegriffen werden. Um alles von der Menschheit Gefehlte hilfreich wieder richtigzustellen, wurde Parzival mit der Grobstofflichkeit verbunden in Abdrushin. Abdrushin war also Parzival und deshalb auch Imanuel durch die weitergeführte unmittelbare Strahlungsverbindung, die durchzuführen große Vorbereitungen und Mühe kostete. Durch dessen Sein auf Erden konnte der Nachschöpfung wieder entsprechende Lichtkraft gegeben werden, zur Klärung, Stärkung und Hilfe allem Geistigen, und durch dieses weitergehend der ganzen Nachschöpfung.
+Protože pozdější stvoření bylo skrze pozvolna se vyvíjející lidské duchy a jejich pád způsobený jednostranným pěstováním rozumu zatemněno, muselo být zasaženo. Aby bylo všechno, v čem lidstvo chybovalo, opět pomocně napraveno, byl Parsifal s hrubohmotností spojen v Abdrushinovi. Abdrushin byl tedy Parsifal, a proto také Imanuel skrze prodloužený bezprostřední most záření, čehož provedení vyžadovalo veliké přípravy a námahu. Skrze jeho bytí na zemi mohla být pozdějšímu stvoření opět dána odpovídající síla Světla k očištění, posílení a pomoci všemu duchovnu a skrze ně pak dále celému pozdějšímu stvoření.
-Die Menschheit der Nachschöpfung aber stellte sich eigensinnig dagegen und nahm es nicht auf in ihrem Dünkel, weil sie sich um die Gesetze in der Schöpfung nicht kümmerte und ihre selbstaufgestellten Behauptungen dafür behalten wollte. Auch die Sendung des Gottessohnes achtete sie nicht, die ihr Hilfe bringen sollte //vor// dem Weltgericht.
+Avšak lidstvo pozdějšího stvoření se svévolně proti tomu postavilo a ve své domýšlivosti to nepřijalo, protože se o zákony ve stvoření nestaralo a chtělo si ponechat jím samým určená ustanovení. Také nedbalo poslání Syna Božího, které mu mělo přinést pomoc //před// světovým soudem.
-Das Weltgericht selbst ist ein natürlicher Vorgang und die Folge der Herstellung einer geraden Linie mit dem Licht, was in der Wanderung Parzivals durch die Weltenteile vollzogen wurde.
+Samotný světový soud je přirozený děj a je následkem vytvoření přímé linie se Světlem, což bylo provedeno při putování Parsifala skrze světové části.
-Die Erde war für diesen Weg der Wendepunkt als äußerste Grenze in der Grobstofflichkeit, da sie durch die Geistesart weniger Menschen noch einen Ankergrund dazu bot und deshalb als letzter Planet mit gerettet werden kann, trotzdem sie bereits in das Reich des Dunkels gehört. Was darin //noch// tiefer als die Erde liegt, also noch mehr vom Dunkel umhüllt ist, wird der Zersetzung überlassen, der das ganze Dunkel verfallen muß mit allem, was es umklammert hält.
+Země byla pro tuto cestu bodem obratu jakožto nejzazší hranice v hrubohmotnosti, protože skrze duchovní uzpůsobení několika málo lidí k tomu ještě poskytovala kotviště, a proto jako poslední planeta může být zachráněna, zatímco již patří do říše temna. Co v ní leží //ještě// hlouběji než země, tedy je ještě více zahaleno temnotou, bude přenecháno rozkladu, jemuž musí propadnout veškeré temno se vším, co svírá ve svém objetí.
-Die Erde ist also zur //letzten// Lichtfestung geworden auf lichtfeindlichem Boden. Deshalb ist //hier// nun auch der Endpunkt des Lichtes verankert. Je straffer sich von Tag zu Tag nun die unmittelbare Linie der Dreieinheit des Lichtwirkens spannt: Imanuel — Parzival — Abdrushin, desto fühlbarer und sichtbarer wird die Auswirkung der Kraft im göttlichen Willen, die Ordnung schafft und alles gewaltsam wieder gerade biegt, was die Menschheit verbogen hat, das heißt, soweit es sich noch biegen läßt. Was sich //nicht// biegen läßt, wird brechen müssen. Ein Mittelding läßt Kraft des Lichtes niemals zu.
+Země je tedy //poslední// stanuvší se pevností Světla na půdě Světlu nepřátelské. Proto je také konečný bod Světla zakotven //zde.// Čím více napíná se den ode dne bezprostřední linie trojjedinosti působení Světla: Imanuel – Parsifal – Abdrushin, tím citelnější a viditelnější bude účinek síly v Boží vůli, která zjedná pořádek a násilím opět narovná vše, co lidstvo pokřivilo, pokud se to ještě ohnout nechá. Co se ohnout //nenechá,// musí se zlomit. Síla Světla nikdy nepřipustí něco mezi tím.
-In der //geraden// Spannung dieser Linie des Lichtes erst erbebt die Welt von der göttlichen Kraft, erkennt die Menschheit dann Imanuel in Abdrushin!
+V //přímém// napnutí této linie Světla se nejdříve svět zachvěje Boží silou a potom pozná lidstvo Imanuele v Abdrushinovi!
-So ist der Werdegang in aller Einfachheit. Aus Liebe wurde allen Kreaturen deren Wunsch zum bewußten Erleben erfüllt, der in ihnen drängte! Aus Liebe zu denen aber, welche Glück und Frieden haben wollen in Einhaltung der natürlichen Gesetze dieser Schöpfung, wird nun alles auch vernichtet, was darin den Frieden stört, weil es sich des Sich-bewußt-sein-dürfens unwert zeigte. Darin liegt das mit Recht gefürchtete Weltengericht! Die große Weltenwende! Der Menschengeist hat keinerlei Berechtigung zur Frage über das „Warum“ der Schöpfung; denn es ist dies eine Forderung an Gott, welche er nicht zu stellen hat, weil er //sich selbst verschloß// in freiwilligem Sündenfalle aller Weisheit und der Möglichkeit der höheren Erkenntnisse!
+Takový je vývoj ve vší jednoduchosti. Z lásky bylo splněno všem tvorům jejich přání po vědomém prožívání, které v nich naléhalo! Avšak z lásky k těm, kteří chtějí mít štěstí a mír v dodržování přirozených zákonů tohoto stvoření, bude nyní také zničeno všechno to, co v něm mír ruší, protože se to ukázalo nehodno smět být sebevědomým. V tom spočívá právem obávaný soud! Veliký obrat světů!
-Ich gab aber Erklärung, um den unsinnigen Einbildungen der Verstandesmenschen zu begegnen, damit sich Menschengeister, welche ehrlich nach der Wahrheit streben und bereit sind, sie in Demut aufzunehmen, nicht durch solchen frevelhaften, gotteslästerlichen Dünkel irreführen lassen in dem Augenblicke aller Endentscheidungen für Sein und Nichtsein einer jeden Kreatur! —
+Lidský duch nemá žádné právo k otázce, „Proč“ je stvoření; neboť to je požadavek vůči Bohu, k němuž není oprávněn, protože //sám sebe uzavřel// v dobrovolném pádu do hříchu veškeré moudrosti a možnosti vyššího poznání!
-Dem wahrhaft Suchenden wird dies Davon-Wissen nun viel geben; denn Ihr alle könnt nicht anders als in dem Gesetze leben! Dem //lebenden// Gesetz!
+Dávám však vysvětlení, abych čelil nesmyslným klamným představám rozumových lidí a aby lidští duchové, kteří poctivě usilují o Pravdu a jsou připraveni ji v pokoře přijmout, nenechali se takovouto zlovolnou, rouhavou domýšlivostí svést v okamžicích konečného rozhodnutí všech pro bytí a nebytí každého tvora! —
-Ob Ihr es aufzunehmen fähig seid, ist Eure Sache; denn ich kann Euch dabei auch nicht helfen. Die Menschheit fragte, bat, und ich habe geantwortet, in Dingen, die weit über dem Begreifenkönnen eines Menschengeistes liegen, die weltenferne von ihm sich erfüllen, rollend auf ehernen Bahnen göttlicher Gerechtigkeit und göttlicher Vollkommenheit. In Demut beuge sich der Mensch!
+Opravdu hledajícím poskytne vědění o tom nyní velmi mnoho; neboť vy všichni nemůžete žít jinak než v zákoně! //Živoucím// zákoně!
+Zda jste schopni to přijmout, je vaší věcí; neboť já vám při tom také nemohu pomoci. Lidstvo se ptalo, prosilo, a já jsem odpověděl, o věcech, které leží daleko nad schopností chápání lidských duchů a naplňují se ve vzdálenostech celých světů od něj, valíce se po neúprosných cestách Boží spravedlnosti a Boží dokonalosti. Člověk nechť se skloní v pokoře!