Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

--- Deutsch » Nachklänge zur Gralsbotschaft » Band I - 1934 » 55. Enttäuschungen. | 2020/10/20 21:15 | current
– angelegt Marek Ištvánek
+++ Česky » Doznívání k Poselství Grálu » 1934-1936 - Plamen - 2015 » Díl I » 55. Zklamání. | 2022/03/05 22:41 | current
– ↷ Page moved from cs:doznivani:1934:plamen:zklamani to cs:doznivani:plamen:dil_i:zklamani Marek Ištvánek
@@ Line 1: / Line 1: @@
-====== Enttäuschungen. ======
+====== Zklamání. ======
-Wann wird der Erdenmensch es lernen, jeden Fehler, jeden Grund für Fehlschlagen und Nichterfüllungen //bei sich// zu suchen! Es scheint, daß er dies nie vermag. Zu groß ist seine Rücksichtnahme auf sich selbst, zu klein und zu begrenzt aber sein eigensinnig starres Denken.
+Kdy se pozemský člověk naučí, aby každou chybu, každou příčinu neúspěchu a nesplnění hledal //u sebe!// Zdá se, že to nikdy nedokáže. Jeho ohled na sebe je příliš velký, avšak jeho svévolné strnulé myšlení je příliš malé a příliš omezené.
-Nach den bisherigen Erfahrungen gemessen lernt er es nie, weil er //nicht will!// Es bleibt in seinem Innersten auch bei dem besten und dem größten Wollen immer noch ein Vorbehalt, und dieser Vorbehalt ist letzten Endes stets sein liebes „Ich“ mit irgend einer Eigenart, die es noch festzuhalten sucht mit einer Zähigkeit, die selbst die Kraft des besten Wollens übertrifft.
+Podle dosavadních zkušeností se to nenaučí nikdy, protože //nechce!// I při nejlepším a největším chtění zůstane v jeho srdci vždy ještě výhrada a tato výhrada je koneckonců vždy jeho milé „já“ s nějakou vlastností, která se ho snaží zadržovat s houževnatostí, která dokonce převyšuje sílu toho nejlepšího chtění.
-Es hält sich tief verborgen, dieses „Ich“, so tief, daß mancher Mensch es gar nicht mehr vorhanden wähnt. Aber es ist noch da, und sendet seine Fäden schädigend aus der Verborgenheit in solchen Augenblicken, da es der Mensch am wenigsten erwartet. In vieles drängt es sich hinein, und bei besonderen Entscheidungen, die überraschend schnell getroffen werden müssen, stellt sich das liebe „Ich“ sogar ganz offen manchmal vor die Pflicht der Heiligen Erfüllung!
+Hluboko se skrývá toto „já“, tak hluboko, že mnohý člověk má zcela za to, že již neexistuje. Avšak je ještě zde a z úkrytu vysílá škodlivě svá vlákna v takových okamžicích, když to člověk nejméně očekává. Proniká do mnohého a při zvláštních rozhodnutích, která musí být překvapivě rychle učiněna, staví se milé „já“ dokonce mnohdy zcela otevřeně před povinnost svatého splnění!
-Wenn dies bei starkem Wollen zur Erfüllung auch nur vorübergehend möglich ist, so schwächt es doch die Wirkung des Erfüllungswillens und verzögert manchen Sieg, erschwert ihn oder macht ihn ganz unmöglich.
+Pokud to je při silném chtění ke splnění možné také jen dočasně, tak přece to zeslabí účinek vůle splnit a zdrží mnohé vítězství, znesnadní ho nebo ho učiní zcela nemožným.
-//So// ist der Mensch befunden worden bei der letzten Prüfung. Freiwillig gibt er sich mit seinen Eigenarten oder Wünschen niemals völlig auf, nicht einmal unter Einwirkungen höchsten Schmerzes. Das „Ich“ hat immer noch etwas dabei zu sagen und drängt sich durch, namentlich in der Liebe, die es hegt für irgend einen Nebenmenschen, und die es über alles stellt, ohne daß dem Menschen diese Schwäche richtig zum Bewußtsein kommt.
+//Takovým// byl nalezen člověk při poslední zkoušce. Nikdy se dobrovolně zcela nevzdá své osobitosti nebo přání, ani pod vlivem té nejvyšší bolesti. Toto „já“ má při tom stále ještě co říci a protlačuje se, zejména v lásce, kterou chová k nějakému bližnímu a kterou staví nade vše, aniž by tato slabost u člověka došla správně k uvědomění.
-Es muß der Mensch also in sich zerbrochen werden, um dadurch die Möglichkeiten zu erlangen, in sich aufzurichten einen neuen Bau zu //Gottes// Ehre, der allein den Menschen zu dem wahren Glücke führt. Die bisherigen Nebengötter müssen sich mit beugen oder ausgerottet werden durch den Schlag des Schwertes, welcher von den Menschen selbst herbeigezwungen wird.
+Člověk musí být tedy v sobě zlomen, aby tím získal možnost postavit v sobě novou stavbu ke cti //Boha,// který jediný vede člověka k pravému štěstí. Dosavadní vedlejší bohové musí se sklonit s ním, nebo být vymýceni skrze úder meče, který bude vynucen lidmi samotnými.
-Menschen, wie leicht konntet Ihr alles haben, und wie schwer macht Ihr es Euch!
+Lidé, jak snadné jste mohli všechno mít, a jak si to ztěžujete!
-Könnt Ihr denn Euer Denken nicht wenigstens //einmal// nur etwas erheben über diese starre Form, welche Ihr Euch geschaffen habt im Laufe der Jahrtausende, für deren Werden Ihr freiwillig ganze Zeitläufe geopfert habt, als hättet Ihr in Überfluß davon, während die ewigen Gesetze webend in der Schöpfung Euch nicht eine einzige Minute zur Vergeudung schenken können.
+Nemůžete tudíž alespoň //jednou// o něco povznést své myšlení nad tuto strnulou formu, kterou jste si v průběhu tisíciletí vytvořili, pro jejíž vznik jste dobrovolně obětovali celé věky, jako byste jich měli nadbytek, zatímco věčné zákony tkající ve stvoření vám nemohou dát ani jedinou minutu k promrhání.
-Wie denkt Ihr es Euch denn, was nun geschehen soll! Denkt Ihr denn überhaupt einmal darüber nach, ohne daß Ihr Euch dabei sorgfältig wiederum zur Seite stellt, damit Ihr unberührt verbleibt von Euerem prüfenden Blick, wie Ihr es bisher stets getan, weil Euere Gewohnheit Euch nicht anders handeln oder denken ließ.
+Jak si tedy představujete to, co má nyní nastat! Myslíte vůbec někdy na to, aniž byste se při tom opět pečlivě postavili stranou, abyste zůstali nedotčeni vaším zkoumavým pohledem, jak jste to doposud vždy činili, protože váš zvyk nepřipouštěl jednat nebo myslet jinak?
-//Bewegt// Euch geistig einmal etwas frischer, werdet frei von allen starren Formen, die Euch niederhalten und entwerten.
+//Pohybujte// se duchovně jednou poněkud svěžeji, osvoboďte se ode všech strnulých forem, které vás drží dole a znehodnocují.
-Dem Kreislauf Eures Denkens fehlt das //Leben!// Wie Ihr Euch dadurch zwingt, in gutem Glauben klein zu sein, mit bestem Wollen zu dem Guten Euch und anderen zu schaden, ja, selbst anzutasten das, was Euch tatsächlich heilig ist, will ich Euch einmal nur in einem Beispiel zeigen:
+Koloběhu vašeho myšlení schází //život!// Jak se tím nutíte v dobré víře být malými, jak s nejlepším chtěním k dobru škodíte sobě i druhým, ba dokonce jak se dotýkáte toho, co je vám skutečně svatým, to vám chci ukázat jen na jediném příkladu:
-Nehmt an, es kommt ein Mensch zu einem Wissenden, um bittend zu erfahren, ob er seinen Weg auch richtig geht, wohin er führt. Ein solcher Mensch ist immer voll von Wünschen und von Fragen. Und immer kann mit Sicherheit damit gerechnet werden, daß unter allen Fragen nur sehr wenig wirklich sachlich sind. Die große Mehrzahl sind nur rein persönlicher und irdischer Natur.
+Předpokládejme, že nějaký člověk přijde za vědoucím, aby se prose dověděl, zda svou cestou jde také správně a kam vede. Takový člověk je vždy plný přání a otázek. A vždy lze s jistotou počítat s tím, že mezi všemi otázkami je jen velmi málo skutečně věcných. Velká většina je jen čistě osobní a pozemské povahy.
-Wenn auch ein jeder Wissende ungern auf solche Fragen etwas sagt, da in der Botschaft bereits alles steht, was jeder Mensch für sich bedarf, so kommt es doch vor, daß er auf das Bitten hin einmal den Schleier etwas von dem Wege hebt, der einem Fragenden im Weben der Gesetze noch erstehen kann. Gierig greift dieser das Gesagte auf und sucht sich dann darnach zu richten, so gut er es vermag, doch immer nur in einer Art, wie //er es selbst// sich denkt.
+I když každý vědoucí nerad něco na takovéto otázky říká, protože v Poselství je již vše, co každý člověk pro sebe potřebuje, tak přesto dochází k tomu, že na žádost někdy poodhrne závoj z cesty, která pro tazatele v tkaní zákonů může ještě nastat. Ten se dychtivě chytí řečeného a snaží se pak řídit podle toho tak dobře, jak je toho schopen, avšak vždy jen tím způsobem, kterým si //to on sám// myslí.
-Das Bild der Worte, die er sich bei dem Besuch erbat, bleibt vor ihm, unbeirrbar hält er daran fest, bis die Zeit da ist, die er zur Erfüllung dachte. Das Denken aber ist meist aufgebaut auf seinen Wünschen, geformt nach seinen ganz persönlichen Begriffen, die er stets für sich als richtig haben will.
+Obraz slov, která si při návštěvě vyprosil, zůstává před ním, pevně a neochvějně na něm trvá, až do doby, kterou považuje za splnění. Toto myšlení je však ponejvíce zbudováno na jeho přáních, zformováno podle jeho zcela osobních pojmů, které vždy chce mít pro sebe jako správné.
-Nun geht ein so gedachter Zeitpunkt oft vorüber, ohne daß Erfüllung kommt! Ist dann ein Mensch von guter Art, so wird er kopfschüttelnd, verblüfft, vielleicht verzagt sich fragen, wie das möglich ist, da er doch fest an das Gesagte glaubt und alles das eintreffen muß, was ein Wissender sagt, wenn er wirklich so wissend ist.
+Často nadejde takto zamýšlený okamžik, aniž by přišlo splnění! Je-li pak člověk dobrého druhu, tak jen potřásaje hlavou bude se užasle, snad malomyslně ptát, jak je to možné, protože on přece pevně věří na všechno to řečené a na to, že se musí naplnit všechno, co vědoucí říká, pokud je skutečně tak vědoucí.
-Er wird mit sich in Zwiespalt kommen, sich vielleicht damit trösten, vorerst einmal abzuwarten und zu sehen, was noch wird. Auf jeden Fall wird aber wohl in erster Linie sein Glaube irgend eine Abkühlung erfahren und erschüttert sein, wenn er nicht einen Grund zu finden fähig ist, der ihm ermöglicht, sich hinwegzusetzen über die Enttäuschung.
+Bude přicházet sám se sebou do rozporu, bude se snad utěšovat tím, že ještě napřed počká, aby viděl, co se ještě stane. V každém případě asi v první řadě dozná jeho víra určitého ochlazení a bude otřesena, pokud nebude schopen nalézt příčinu, která by mu umožnila přenést se přes zklamání.
-Ist aber ein Mensch von der üblen Art, so wird er spotten, eifern gegen alles, was mit diesem Wissenden, der ihn enttäuschte, in Zusammenhang zu bringen ist, und natürlich auch gegen diesen selbst. Sogar meine Botschaft zieht er mit hinein, wenn dies auch den Beweis erbringt, daß er sie selbst noch nie verstanden hat oder daß er nicht fähig ist, Vertrauen zu //eigener// Überzeugung aufzubringen, kurz, daß er selbst geistig nichts ist und allen Schwankungen irdischer Äußerlichkeit unterworfen bleibt. Es ist die Spreu, zu der ein solcher Mensch sich stempelt.
+Je-li však tento člověk zlého druhu, tak se bude posmívat, bude horlit proti všemu tomu, co je v souvislosti s tímto vědoucím, který ho zklamal, a přirozeně také i proti jemu samotnému. Dokonce strhne do toho i mé Poselství, i když to podává důkaz, že mu on sám ještě nikdy neporozuměl nebo že není schopen nabýt důvěry k //vlastnímu// přesvědčení, krátce, že on sám není duchovně ničím a zůstává podroben všem výkyvům pozemské vnějškovosti. Je to pleva, za kterou se takový člověk sám označuje.
-Er denkt dann nicht mehr daran, daß er vorher schon die Überzeugung von der Wahrheit meiner Botschaft hatte und deren Werte an und in sich selbst empfinden konnte. Die Botschaft legt er damit ebenfalls zur Seite, auch wenn sie ihm sehr viel gegeben hat.
+Nemyslí pak více na to, že měl již dříve přesvědčení o Pravdě mého Poselství a jeho hodnoty mohl na sobě i v sobě pocítit. Poselství tím rovněž odloží stranou, i když mu tak mnoho dalo.
-Er wird versuchen, allen Menschen Zweifel einzureden. Das, was er selbst als gut erkannt und vielleicht auch an sich bereits erfahren hat, erwähnt er nicht und sucht auch dies sogar noch in das Gegenteil zu wandeln. Kein Mensch denkt dabei daran, sich selbst erst einmal richtig prüfend zu betrachten und zu forschen, ob die Gründe für das Nichteintreffenkönnen des Gesagten nicht an ihm und seinem Handeln lagen.
+Pokusí se ve všech lidech vzbudit pochybnosti. To, co on sám poznal jako dobré a snad na sobě také tak prožil, o tom se nezmiňuje a snaží se také to dokonce ještě změnit v pravý opak. Žádný člověk nemyslí při tom na to, aby napřed správně sám sebe zkoumavě pozoroval a vypátral, zda důvody pro nemožnost splnění řečeného neleží v něm a jeho jednání.
-Gerade //das// aber würde das Richtigere sein! Denn jedes Nichteintreffen ist immer nur die Schuld des dadurch so Enttäuschten selbst.
+Avšak právě //to// by bylo správnější! Neboť každé nesplnění je vždy jen vinou samotného tím takto zklamaného.
-Er kann sich ja schon in der nächsten Stunde nach der Unterredung ändern, wodurch er die Erfüllungen unmöglich macht. Sobald er das, was auf dem Wege seiner wartet, was also für ihn vorgesehen ist, nicht selbst erreicht, vermag es sich auch nicht in allem zu erfüllen. Statt dessen wartet sein dafür ein anderes Erleben; denn das Erleben selbst kommt sicher, nur die Formen dafür ändern sich durch eigenes Verhalten. So kann statt Freude Leid erstehen, oder Leid zur Freude sich verändern, //beides// aber wird das für ihn vorgesehene //Erleben seines Geistes// bringen.
+On se přece může změnit již v následující hodině po rozmluvě, čímž znemožní splnění. Jakmile toho, co ho na jeho cestě čeká, co je tedy pro něj plánované, sám nedosáhne, nemůže se to také ve všem naplnit. Místo toho očekává jej za to jiné prožití; neboť prožití samotné jistě přijde, jen formy k tomu se mění skrze vlastní postoj. Tak může nastat místo radosti žal, nebo utrpení se změní v radost, //obojí// však přináší pro něj připravené //prožití jeho ducha.//
-Die ganz bestimmten Marksteine der Erdenwanderung erfüllen sich für jeden //Geist.// Das äußere Aussehen dazu aber, die Veranlassungen, die den Anstoß dazu geben, richten und verändern sich je nach dem Innenleben des Betreffenden.
+Zcela určité mezníky pozemského putování se naplní pro každého //ducha.// Avšak vnější podoba k tomu, příčina, která k tomu dá popud, řídí a mění se vždy podle vnitřního života dotyčného.
-Der Erdenwanderer jedoch sieht dabei immer nur auf alles Äußere, //die Form,// was den Veränderungen unterworfen bleibt! Und deshalb schafft er sich Enttäuschungen und Zweifel.
+Pozemský poutník však vidí při tom jen zevnějšek, //formu,// která zůstává podrobena změně! A proto si sám působí zklamání a pochybnosti.
-Denkt Euch einmal ein Bild: Ein Mensch wandelt auf einer Straße, die ihn nach Wien hinführt, wenn er die gleiche Richtung immer beibehält.
+Představte si jednou obraz: Člověk kráčí po cestě, která ho dovede do Vídně, pokud vždy udrží stejný směr.
-Wenn er nun jemand fragen würde, der die Gegend genau kennt:
+Pokud by se zeptal někoho, kdo kraj přesně zná: „Kam dojdu na své cestě?“
-„Wohin komme ich auf meiner Wanderung?“
+Tak //musel// by tázaný samozřejmě říci: „Do Vídně!“
-So //müßte// der Gefragte selbstverständlich sagen:
+Může také jmenovat některá meziměsta, kterými poutník při tom projde.
-„Nach Wien!“
+Změní-li však poutník během cesty ještě před tímto takto zmíněným cílem z nějakého důvodu svůj směr, tak navzdory jemu řečené pravdě nedojde do Vídně, nýbrž do nějakého jiného města. Snad Paříže, Curychu nebo Říma.
-Er kann auch noch einige Zwischenstädte nennen, die der Wanderer dabei berührt.
+Jakmile na silnici učiní obrat, tak se změní i s tím nejmenším obratem také cíl, a tím i splnění ve svém původním druhu, než jaké by bylo při prvním směru cesty. Nemá ale pak žádný důvod, aby toho, kdo mu dal vysvětlení, považoval za nevědoucího, nebo dokonce za člověka, který se snaží úmyslně vědění jen předstírat. —
-Ändert der Wanderer jedoch noch vor den so erwähnten Zielen unterwegs aus irgend einem Grunde seine Richtung, so kommt er trotz der ihm gesagten Wahrheit nicht nach Wien, sondern an irgend einen anderen Ort. Vielleicht Paris, nach Zürich oder Rom.
+//V tomto případě// je to tak jednoduché dění, jako je tomu také s každým putováním člověka jeho pozemským bytím.
-Sobald er auf der Straße eine Wendung macht, wird mit der kleinsten Wendung auch das Ziel sich ändern, und damit die Erfüllungen in ihrer ursprünglichen Art, so, wie sie an der ersten Wegrichtung gelegen haben würden. Er hat aber dann keinen Grund, den, der ihm Auskunft gab, als Unwissenden zu betrachten oder gar als einen Menschen, der mit Absicht nur ein Wissen vorzutäuschen sucht. —
+Pokud se člověk zeptá, kam vede jeho cesta, tak mu může být vědoucím zcela správně řečeno, na které body narazí, ba narazit musí na cestě, na které //v čase své otázky// stojí!
-So einfach das Geschehen //hierbei// ist, so ist es auch mit jeder Wanderung des Menschen durch sein Erdensein.
+Něco jiného nemůže být člověku nikdy dáno. Vždy jen vysvětlení podle //příslušného// stavu a //příslušného// směru tazatele, protože tento přece, jak každý z Poselství ví, ponechává si vždy pro vlastní rozhodnutí svou svobodnou vůli. Může tedy již několik minut po otázce provést vnitřní obrat, který také musí ihned samočinně změnit cestu a její cíl.
-Wenn ein Mensch fragt, wohin ihn sein Weg führt, so kann von einem Wissenden ganz gut gesagt werden, auf welche Punkte er auf einem Wege stößt, ja stoßen muß, auf dem er //zur Zeit seiner Frage// steht!
+Zamířil-li někdo nejprve do Vídně, a náhle se přitom obrátil k Římu, tak samozřejmě dojde do Říma, a ne do Vídně.
-Anderes kann einem Menschen nie gegeben werden. Immer nur Auskunft nach dem //jeweiligen// Stande und der //jeweiligen// Richtung des Fragenden, da dieser ja, wie jeder aus der Botschaft weiß, für eigene Entschlüsse seinen freien Willen stets behält. Er kann also schon wenige Minuten nach der Frage innerlich eine Wendung vornehmen, die sofort selbsttätig auch den Weg und seine Ziele ändern muß.
+S //duchovními// cestami je to zcela přesně totéž. A ty se projevují také v //hrubohmotnosti!// Neboť ony jsou pro to rozhodujícími.
-Hat jemand seinen Schritt zuerst nach Wien gerichtet und wendet sich dabei plötzlich nach Rom, so wird er selbstverständlich Rom erreichen und nicht Wien.
+Říkal jsem často, že ani Syn Boží nemůže člověka //nutit,// aby se stal blaženým, protože svobodná vůle každého lidského ducha pro jeho rozhodnutí nebude zrušena.
-Mit den //geistigen// Wegen ist es ganz genau dasselbe. Und diese wirken sich auch in der //Grobstofflichkeit// aus! Denn sie sind maßgebend dafür.
+Tak mnohý se domnívá být obzvláště velikým ve své víře, když si myslí, že jeho pozemská cesta může být ode mne přesně viděna a že potom to, co mu o tom řeknu na jeho dotaz, //musí// také pro něj bezpodmínečně nastat. A mnohý člověk ukáže se pak tak nevýslovně malým ve své domněnce, že když se něco z toho nesplní, tak také já potom nemohu být podle jeho mínění žádným Božím Vyslancem.
-Ich sagte oft, daß auch ein Gottessohn nicht einen Menschen //zwingen// kann, selig zu werden, da der freie Wille jedes Menschengeistes für seine Entschlüsse nicht aufgehoben wird.
+V obou případech ukazuje se pouze nevědomost takto uvažujících o působení stvoření podle svatých zákonů Božích, které jsou neustále //v pohybu// a každé chtění lidí ihned zachytí, aby ho navázaly na jeho důsledky.
-So mancher wähnt sich ganz besonders groß in seinem Glauben, wenn er denkt, sein Erdenweg könne von mir genau gesehen werden, daß dann das, was ich auf sein Befragen ihm darüber sage, unbedingt auch für ihn kommen //muß.// Und mancher Mensch zeigt sich auch wieder so unsagbar klein in seiner Annahme, daß, wenn etwas davon nicht eintrifft, ich auch nach seiner Meinung dann kein Gottgesandter sein könne.
+Dokonce ani v soudu nelze přesně předvídat, jak se toto svaté dění na každém naplní. Také v tom spočívá pohyb až do posledního okamžiku. Tak může být zachráněn mnohý, který již platí za ztraceného, a může se ještě zřítit mnohý, který se domnívá, že stojí pevně.
-In beiden Fällen zeigt sich nur die Unkenntnis des also Denkenden über das Schöpfungswirken nach den Heiligen Gesetzen Gottes, die andauernd //in Bewegung// sind und jedes Wollen eines Menschen sofort aufnehmen, um ihn an dessen Auswirkung zu binden.
+Člověku je zcela přesně určena //hodina,// avšak //druh// účinků se řídí podle //jeho// druhu v okamžiku soudu. Druh určuje vzájemné působení skrze chtění jeho ducha se vším, co na něm ještě lpí.
-Sogar in dem Gericht ist nicht genau vorauszusehen, wie sich dieses Heilige Geschehen an jedem Einzelnen erfüllt. Es liegt auch darin die Bewegung bis zum letzten Augenblick. So mancher kann gerettet werden, der schon als verloren gilt, und mancher kann noch stürzen, der sich sicher stehend wähnt.
+Kdo se však znovu prohřeší proti Duchu Páně, nad tím je již vysloven ortel a již ho to tlačí k jeho naplnění, takže pro něj již záchrana není možná.
-Die //Stunde// ist dem Menschen ganz genau bestimmt, die //Art// der Auswirkungen aber richtet sich nach //seiner// Art im Augenblicke des Gerichtes. Die Art kennzeichnet sich der Wechselwirkung durch seines Geistes Wollen mit allem, was noch an ihm hängt.
+Již během toho, když promlouvám tato slova, vím, že budou lidmi přijata jen omezeně, že přijaté bude jimi ihned také vnucováno do pevné formy. Tím bude řečené oloupeno opět beze všeho o všechnu pohyblivost, skrze strnulé myšlení, které nyní Pravdu nově darovanou rychle pokřiví, ještě než se ve vás může přivést k životu.
-Wer sich jedoch erneut versündigt hat gegen den Geist des Herrn, dem ist das Urteil schon gesprochen und es drängt bereits seiner Erfüllung zu, so daß für ihn die Rettung nicht mehr möglich ist.
+Tak se mi vede při všech mých slovech. Lidé je nepřijímají tak, //jak to já chci!// A toto vědět přináší vysílení. I kdyby se mi chtělo rozhodnout se, vysvětlovat stále znovu již řečené, tak by tím toho nakonec přece nebylo vykonáno dost, stalo by se to nutným vysvětlováním bez konce, protože lidé stále znovu vytvářejí pro své malé myšlení nějaký nevyjasněný bod. —
-Noch während ich die Worte spreche, weiß ich schon, daß diese von den Menschen wiederum nur in Begrenzung aufgenommen werden, daß das Aufgenommene von ihnen ebenfalls sofort in eine feste Form gezwungen wird. Damit wird dem Gesagten ohne weiteres wieder alle Beweglichkeit geraubt, durch starres Denken die nun neu geschenkte Wahrheit schnell verbogen, noch bevor sie in Euch Leben bringen kann.
+Člověk má navzdory své vázanosti na všechny následky rozhodnutí své svobodné vůle ještě dostatek možností pro pohyb na cestě svého putování bytím ve stvoření, tedy také na zemi. To jak, kde a kdy se všemi svými účinky stojí v mém Poselství, které ve své formě nemůže být falešně vykládáno, pokud se člověk snaží také má //slova// správně prozkoumat tím, že je přijímá //tak,// jak jsou ode mne dána.
-So ergeht es mir bei allen meinen Worten. Die Menschen nehmen sie nicht auf, wie //ich es will!// Und das zu wissen bringt Ermüdung. Wenn ich mich auch entschließen wollte, immer wieder schon Gesagtes zu erklären, so ist damit zuletzt doch nicht genug getan, es würde ein Erklärenmüssen ohne Ende werden, da die Menschen immer wieder einen für ihr kleines Denken ungeklärten Punkt erschaffen. —
+Když máte Poselství před sebou, tak se musíte snažit do mých slov se ponořit, přesně podle řazení slov a vět; neboť ona vedou vašeho ducha! Používám vaši řeč v jejím //pravém// smyslu, tak, jak musí být používána, aby byla //živě// zformována, nikoliv však, jak ji zkřivený rozum prohlašuje za správnou a krásnou!
-Der Mensch hat trotz seiner Gebundenheit an alle Folgen der Entschlüsse seines freien Wollens noch genügend Möglichkeiten für Bewegung auf den Wegen seiner Daseinswanderungen in der Schöpfung, also auch auf Erden. Das Wie und Wo und Wann mit allen seinen Auswirkungen steht in meiner Botschaft, die in ihrer Form nicht falsch gedeutet werden kann, wenn der Mensch sich bemüht, auch meine //Worte// richtig zu ergründen, indem er sie //so// nimmt, wie sie von mir gegeben sind.
+Vy víte, že každé //jméno// člověka obnáší jeho samotného. Člověk //je// to, co říká jeho jméno, ne že se tak jen jmenuje. Jméno je však také //slovo.// A tak, jak toto v sobě skutečně žije a působí, tak žije a působí pro sebe také //každé// slovo vaší řeči!
-Wenn Ihr die Botschaft vor Euch habt, so müßt Ihr Euch in meine Worte zu vertiefen suchen, der Satz- und Wortstellung genau entsprechend; denn diese führet Euren Geist! Ich verwende Eure Sprache in deren //wahrem// Sinne, so, wie sie verwendet werden muß, um sie //lebendig// zu gestalten, nicht aber, wie sie der verbogene Verstand für recht und schön erklärt!
+To však všichni lidé právě tak zkřivili jako svůj rozum. Proto musíte //vy// v první řadě při čtení mého živoucího Slova postavit zcela stranou tyto zkázonosné rozumové hříčky! Nesmíte se pokoušet při tom myslet v //těch// formách, jaké jste si sestavili nebo jak se je jiní pro vás stále znovu snaží vytvářet, nýbrž musíte se nutit nechat na sebe neovlivněně působit druh mých slov a také způsob sestavení mých slov a podle toho je procítit!
-Ihr wißt, daß jeder //Name// eines Menschen diesen selbst umfaßt. Der Mensch //ist// das, was sein Name sagt, er heißt nicht nur so. Der Name aber ist auch ein //Wort.// Und so wie dieser wirklich in sich lebt und wirkt, so lebt und wirkt auch //jedes// Wort Euerer Sprache für sich selbst!
+Prožijete při tom zázrak, pokud to provedete vážně; neboť //způsob// mých vět dává vám zcela jiné pojmy, zcela jiné obrazy, než by vám dala stejná slova, pokud by byla složena vaším způsobem.
-Das aber haben alle Menschen ebenso verbogen wie ihren Verstand. Diese verderblichen Verstandesspielereien müßt //Ihr// deshalb in erster Linie bei dem Lesen meines lebendigen Wortes vollständig zur Seite stellen! Ihr dürft dabei nicht in //den// Formen zu denken versuchen, wie Ihr sie Euch aufgestellt habt oder wie sie andere für Euch immer wieder aufzustellen suchen, sondern Ihr müßt Euch zwingen, die Art meiner Worte und auch die Art der Zusammenstellung meiner Worte unbeeinflußt auf Euch wirken zu lassen und sie entsprechend zu empfinden!
+Tuto námahu jste si doposud ještě //nedali!// Vy jste ještě v mé řeči nepřijali to nové, nýbrž myslíte při tom ještě na obvyklé rozumové základy, které byly v posledních letech změněny, již často se měnily, ano, vy je dokonce používáte ke čtení //mého// Slova.
-Ihr werdet dabei Wunder erleben, wenn Ihr es ernsthaft durchführt; denn die //Art// meiner Sätze gibt Euch ganz andere Begriffe, ganz andere Bilder, als Euch dieselben Worte geben würden, wenn sie in Euerer Art zusammengesetzt wären.
+Řeč v sobě ve skutečnosti nese tolik vlastního života, jakož i každé jednotlivé slovo, že nesmí být hračkářsky přeměňována, aniž by při tom nebyla oslabena v účinku! Budu vás muset naučit nejprve správně chápat a učit používat vaši vlastní řeč, protože také od toho jste se odklonili mudrlantstvím mozku.
-Diese Mühe habt Ihr Euch bisher noch //nicht// gemacht! Ihr habt das Neugewordene in meinem Sprechen noch nicht angenommen, sondern Ihr denkt dabei noch an die üblichen Verstandesgrundlagen, die in den letzten Jahren und schon oft verändert worden sind, ja, Ihr verwendet sie sogar zum Lesen //meiner// Worte.
+Podle cítění nalezli jste opět zcela správný výraz pro to, co doposud námaha vašeho rozumu chtěla vytvořit, když říkáte, že to je za tím účelem, aby se řeč učinila plynulejší, obvyklejší, a tím mohla být rychleji a snáze čtena.
-Die Sprache trägt in Wirklichkeit so viel Eigenleben in sich, wie auch jedes Einzelwort, daß sie nicht spielerisch verändert werden darf, ohne dabei in der Auswirkung abzuschwächen! Ich werde Euch erst Eure eigene Sprache richtig aufzufassen und zu verwenden lehren müssen, da Ihr auch davon abgebogen worden seid durch Klügeleien der Gehirne.
+Plynulost však jde ruku v ruce s rozředěním! Plynulost řeči skrze námahu vašeho rozumu není ničím jiným než //rozředěním// řeči, tím také její síly, oslabením nebo úplným vytracením toho mocného v ní.
-Empfindungsmäßig habt Ihr wieder den ganz richtigen Ausdruck dafür gefunden, was die Bemühungen Eures Verstandes bisher schaffen wollten, wenn Ihr sagt, daß deren Zweck dahin geht, die Sprache flüssiger, geläufiger zu machen, damit sie schneller und leichter gelesen werden kann.
+Rychlejší a snazší možnost čtení se však týká jen rozumu, aby to měl pohodlnější.
-Mit Flüssigmachen geht aber Verdünnung Hand in Hand! Das Flüssigmachen der Sprache durch die Bemühungen Eures Verstandes ist weiter nichts als die //Verdünnung// der Sprache, womit auch deren Kraft, das Wuchtige darin abgeschwächt wird, oder ganz verloren geht.
+Ve všem spočívá jen nutkání k //povrchnosti,// která tak zle charakterizuje dnešní dobu, jakožto korunu tisíciletí trvající námahy vašeho rozumu!
-Das schnellere und leichtere Lesenkönnen aber betrifft nur den Verstand, damit dieser es bequemer hat.
+Cítění, váš duch, však mluví jinak, což poznáte také z každé věty, která je vám dána ze Světla. Obdrželi jste jich z něj tak mnoho, a přece jste se z toho nic nenaučili.
-Es liegt in allem nur der Drang nach //Ober//flächlichkeit, die die heutige Zeit so übel kennzeichnet, als Krone der Bemühungen Eures Verstandes seit Jahrtausenden!
+Pohleďte na mne a řiďte se podle mne! Takové bylo mé volání od počátku. Přináším vám to //nové;// neboť //všechno// se má stát novým podle svaté vůle Boží, také používání řeči, která se nebude smět formovat k povrchní rozpravě!
-Die Empfindung, Euer Geist, spricht anders, das erseht Ihr auch aus jedem Satz, der Euch vom Lichte aus gegeben wird. Ihr erhieltet davon schon so viel und habt doch nichts daran gelernt.
+Poněvadž se však nyní správný způsob řeči zdá cizí, tak na něj tak mnohý člověk naráží. Jeden ho považuje za příliš prostý, druhý snad za vyšroubovaný, nebo dokonce v nemotornosti nesprávně použitý a tak podobně, zatímco vám však obnovuje správnost, jak se skutečně //má// používat, aby mohl ožít a živě k vám promlouvat, aby se dotkl vaší duše a byl schopen ji otevřít, nejen lichotit slabostem vašeho povrchního rozumu! Aby se //zachvíval// ve svatém rytmu věčných zákonů!
-Sehet auf mich und richtet Euch nach mir! So war mein Ruf von Anfang an. Ich bringe Euch das //Neue;// denn es soll //alles// neu werden nach dem Heiligen Willen Gottes, auch der Gebrauch der Sprache, welche nicht zur seichten Unterhaltung zubereitet werden darf!
+Ponořte se tedy do způsobu řeči, avšak svým //duchem,// který žádá mnohem víc. Dejte si námahu nejprve mne pochopit ve Slově!
-Weil aber nun die rechte Art der Sprache fremd erscheint, deshalb stößt sich so mancher Mensch daran. Der eine hält sie für zu einfach, der andere vielleicht geschraubt, oder sogar in Unbeholfenheit nicht richtig angewendet und so vieles mehr, während sie Euch jedoch die Richtigkeit erneut, wie sie tatsächlich zu verwenden //ist,// damit sie leben kann und lebend zu Euch spricht, damit sie Eure Seele anzurühren und zu öffnen fähig wird, nicht nur den Schwächen Eures oberflächlichen Verstandes schmeichelt! Damit sie //schwingt// in dem Heiligen Rhythmus ewiger Gesetze!
+Pokud jste pak nejprve pochopili slova mého Poselství v celé jejich hodnotě, tak znáte také všechny samočinně působící zákony ve stvoření. Pak není pro vás již více žádného zklamání; neboť jste se sami stali vědoucími!
-Versenkt Euch also in die Art der Sprache, mit Eurem //Geiste// aber, der viel mehr verlangt. Gebt Euch die Mühe, mich erst einmal zu verstehen in dem Wort!
-Habt Ihr die Worte meiner Botschaft dann in deren ganzen Werten erst einmal begriffen, so kennt Ihr auch alle selbsttätig wirkenden Gesetze in der Schöpfung. Dann gibt es für Euch keinerlei Enttäuschung mehr; denn Ihr seid selbst zu Wissenden geworden!