Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

--- Deutsch » Nachklänge zur Gralsbotschaft » Band I - 1934 » 1. Das heilige Wort. | 2020/10/17 22:21 | current
– angelegt Marek Ištvánek
+++ Česky » Doznívání k Poselství Grálu » 1934-1936 - Plamen - 2015 » Díl I » 1. Svaté Slovo. | 2022/03/05 22:41 | current
– ↷ Page moved from cs:doznivani:1934:plamen:svate_slovo to cs:doznivani:plamen:dil_i:svate_slovo Marek Ištvánek
@@ Line 1: / Line 1: @@
-====== Das heilige Wort. ======
+====== Svaté Slovo. ======
-Heilig ist das Wort! So heilig, daß ich es der Erdenmenschheit wiederum entziehen möchte, weil ihr jeder Begriff, ja selbst ein Ahnen von der Größe dieses Wortes fehlt! Es drängt mich, schützend das Wort zu verhüllen, damit es niemals in Berührung komme mit dem frevelhaften Dünkel oder auch der Gleichgültigkeit dieser Menschenseelen, die in ihrer Geistesträgheit so unglaublich eng beschränkt und damit in sich wissensleer geworden sind.
+Svaté je Slovo! Tak svaté, že bych je chtěl pozemskému lidstvu opět odejmout, protože mu chybí jakékoliv pochopení, ba i tušení velikosti tohoto Slova! Nutí mne to chránit Slovo zahalením, aby nikdy nepřišlo do styku s rouhavou domýšlivostí nebo lhostejností těchto lidských duší, které se ve své duchovní lenosti staly tak neuvěřitelně úzce omezenými a tím i v sobě prázdnými bez vědění.
-Was wissen sie noch von der Heiligkeit! Heiligkeit Gottes und auch seines Wortes! Es ist jammervoll! Verzweifeln und verzagen möchte man bei //dem// Erkennen. Mich drängt es, unter allen Menschen nur einige zu wählen, denen ich noch weiterhin das Wort verkünde, zehn oder zwanzig nur, doch auch die wenigen würden einen Begriff der wahren Heiligkeit nicht finden, und damit auch nicht eine rechte Einstellung zur Größe und dem Werte meines Wortes!
+Co vědí ještě o svatosti! O svatosti Boží a také Jeho Slova! Je to žalostné! Při //tomto// poznání by člověk zoufal a zmalomyslněl. Nutí mne to mezi všemi lidmi zvolit jen některé, kterým bych Slovo ještě nadále zvěstoval, i třeba jen deset nebo dvacet, avšak i těch několik by nenalezlo pochopení pravé svatosti, a tím ani správného postoje k velikosti a hodnotě mého Slova!
-Das heilige Wort zu geben unter diese Erdenmenschen, ist für mich //das Schwerste,// das ich zu erfüllen habe.
+Přinést svaté Slovo mezi tyto pozemské lidi je pro mě //tím nejtěžším,// co mám splnit.
-Was das bedeutet, was in diesen Worten liegt, das könnt Ihr wieder nicht erfassen! So stehe ich vor Euch mit dem Bewußtsein, daß auch die Besten unter Euch mich hier //auf Erden// nie richtig verstehen werden, nicht den zehnten Teil von dem erfassen, das ihnen mit meinem Worte wird. Ihr hört es wohl, haltet es in der Hand, doch Ihr nützet seinen Wert nicht für Euch aus! Ich sehe, wie die hohen Werte, unsagbaren Kräfte unbeachtet liegenbleiben, während Ihr dafür nach Dingen greift, die im Verhältnis zu dem Worte, das Ihr habt, nicht einmal als das unscheinbarste Staubkorn angesehen werden können.
+Co to znamená, co spočívá v těchto slovech, to opět nemůžete pochopit! Tak stojím před vámi s vědomím, že ani ti nejlepší mezi vámi nikdy mi zde //na zemi// nebudou správně rozumět a nepochopí ani desetinu toho, čeho se jim mým Slovem dostává. Vy je sice vyslechnete, držíte je v ruce, avšak nevyužíváte pro sebe jeho hodnot! Vidím, jak vysoké hodnoty a nevýslovné síly zůstávají nepovšimnuty, zatímco při tom saháte po věcech, které v poměru ke Slovu, jež máte, nelze pokládat ani za nejnepatrnější zrnko prachu.
-Mit diesem Wissen stehe ich vor Euch. Jedesmal geistig widerstrebend lasse ich Euch Zutritt geben zu den Hohen Gralsfeiern, deren Bedeutung, deren Ernst und reinste Stärke Ihr //doch// nie erfassen werdet. So viele geben sich nicht einmal ehrlich Mühe, wenigstens den Sinn in rechter Weise sich zu //denken!// Dazu die hohen Handlungen der Versiegelung und des Mahles! Die Versiegelung! Ihr würdet zitternd in den Staub Euch werfen, wenn Ihr einen kleinsten Teil der unermeßlichen Lebendigkeit in diesen Handlungen erkennen, bewußt sehen könntet!
+S tímto věděním stojím před vámi. Pokaždé duchovně se vzpíraje dávám vám přístup k vysokým slavnostem Grálu, jejichž smysl, jejichž vážnost a čistou sílu vy //přece// nikdy nepochopíte. Tak mnozí nedají si ani jednou poctivou námahu //promyslet// si alespoň smysl správným způsobem! K tomu ještě vysoké úkony zpečetění a hostina! Zpečetění! Padli byste rozechvěni v prach, kdybyste poznali a vědomě mohli spatřit nejmenší část nesmírné živoucnosti v těchto úkonech!
-Wohl greift an manche Menschenseele dabei ein ihm unbekanntes, seliges Empfinden, das die Lichtkraft aus der Nähe Gottes ahnen läßt. Doch schnell verwischt das alles wieder mit dem Andrängen der kleinen Alltagssorgen, Alltagsfreuden und Genüsse.
+Ovšemže mnohou duši uchopí při tom jí neznámé, blažené cítění, dávající tušit sílu Světla z blízkosti Boží. Avšak to všechno je opět rychle smazáno nátlakem malých starostí všedního dne, všedních radostí a požitků.
-Erst wenn die Menschenseele eintritt in das feinstoffliche Reich, //dann// wird ihr nach und nach ein neu Erkennen alles dessen, was sie hier auf Erden miterleben durfte.
+Teprve když lidská duše vstoupí do jemnohmotné říše, //pak// jí pozvolna nastává nové poznání všeho toho, co zde na zemi směla prožít.
-Trotzdem auch dies ein Schatten nur von der Gewalt des wirklichen Geschehens ist, genügt es doch, um jede Menschenseele bis aufs tiefste zu erschüttern! Sie kann kaum daran glauben, daß sie alles das erleben //durfte,// so viel Gottesgnade wird ihr darin kund. Erfüllt davon möchte sie diese Erdenmenschen rütteln, schütteln, daß sie die Oberflächlichkeit durchbrechen und sich mühen, jetzt schon diese Gnaden zu empfinden, stärker als bisher.
+Přestože i to je jen stín mohutnosti skutečného dění, stačí to přece, aby to každou lidskou duší co nejhlouběji otřáslo! Těžko věří tomu, že to všechno //směla// prožít, že se jí tím zjevně dostalo tolik Boží milosti. Tím naplněna chtěla by zatřást, zalomcovat těmito pozemskými lidmi, aby prolomili povrchnost a namáhali se již nyní tyto milosti cítit silněji než doposud.
-Doch nutzloses Bemühen! Der Erdenmensch ist viel zu stumpf dafür geworden durch sich selbst. Durch eifrigstes Bemühen hat er sich auf seinen falschen Wegen unfähig dazu gemacht. Blutenden Herzens wendet sich jede im feinstofflichen Reich erwachte Seele deshalb wieder ab, mit tiefer Reue wissend, daß sie selbst nicht anders hier auf Erden war, und wohl auch von den anderen noch hier auf Erden Seienden nicht mehr erwarten kann.
+Avšak je to zbytečná námaha! Pozemský člověk se k tomu stal díky sobě příliš otupělý. Nejhorlivější snahou na svých falešných cestách se k tomu stal neschopným. S krvácejícím srdcem se proto opět odvrací každá v jemnohmotné říši probuzená duše, s hlubokou lítostí si vědoma, že ona sama nebyla na zemi jiná, a nemůže snad také očekávat něco více od jiných zde na zemi ještě dlících.
-So sträubt sich auch in mir jetzt alles, wenn ich daran denke, daß ich diese Heilige Botschaft nun verbreiten lassen muß durch meine Jünger; denn ich weiß, daß nicht ein einziger unter den Menschen jemals wirklich wissen wird, //was// er damit empfängt, welch’ unermeßlich hohe Gnade Gottes darin liegt, daß sie es hören //dürfen!// Und diesem Unwissen, dem Gleichmute, dem Besserwissenwollen solcher Menschen soll ich etwas entgegenbringen lassen, das in Reinheit von den Thronesstufen Gottes kommt! Es kostet Kampf in mir, kostet mich harte Überwindung! Jede Stunde neu!
+Tak se nyní všechno ve mně vzpírá, když pomyslím na to, že musím toto svaté Poselství nechat nyní šířit mými učedníky; neboť vím, že ani jediný mezi lidmi nebude nikdy skutečně vědět, //co// tím přijímá, jaká nesmírně vysoká milost Boží v tom spočívá, že to //smí// slyšet! A této nevědomosti, lhostejnosti a chtění těchto lidí vědět vše nejlépe mám nechat přinášet vstříc to, co přichází v čistotě od stupňů Božího trůnu! Stojí mne to boj, stojí mne to tvrdé přemáhání! Znovu každou hodinu!
-Doch eines tröstet mich dabei! Es ist Genugtuung bei jedem Hohne, jedem Spott, jedem abfälligen Bemerken oder jedem Zeichen trägen Gleichmutes der Menschen: Mein Wissen, daß sich jeder dieser Menschen durch sein Tun und Denken an dem Worte //richtet,// dessen Größe er nicht sehen will, an dem er achtlos noch vorübergeht. Es ist mir Trost, zu wissen, daß der Mensch mit jedem Worte, das er über meine Botschaft spricht, sich selbst sein //eigen Urteil// gibt, welches Vernichtung oder Leben für ihn in sich trägt!
+Avšak jedno mne při tom utěšuje! Je to zadostiučinění při každém posměchu, každé jízlivosti, při každém odmítavém podotknutí nebo každé známce líné lhostejnosti lidí: Mé vědění, že každý z těchto lidí se skrze své jednání a myšlení //soudí// na Slově, jehož velikost nechtěl vidět a kolem kterého i nevšímavě procházel. Je mi útěchou vědět to, že člověk každým slovem, které pronese o mém Poselství, dává sám sobě //vlastní rozsudek,// který pro něj v sobě nese zničení, nebo život!
-//Das// Wissen läßt mich alles tragen, alles überwinden! Nicht eine Seele kann ihm nun entrinnen. Als solches Richtschwert schleudere ich Euch das Wort nun zu in den Erfüllungen des Endgerichts! Das läßt die Traurigkeit sich von mir lösen! Mögen die Menschen sich nun daran stoßen, wie sie wollen, sie verletzen sich nur selbst, mögen sie höhnen, spotten oder ihre Köpfe schütteln … es trifft sie alles selbst in schnellster Wechselwirkung!
+//Toto// vědění mi dává všechno unést, všechno překonat! Ani jediná duše tomu nyní nemůže uniknout. Jako soudící meč vrhám nyní mezi vás Slovo k naplnění konečného soudu! To odnímá ode mne smutek! Nechť na ně lidé narážejí, jak chtějí, zraňují se tím pouze sami, nechť se smějí, posmívají nebo vrtí hlavami … to vše je zasáhne v nejrychlejším vzájemném působení!
-Jahre sind vergangen, als ich zum erstenmal Grauen empfand bei der Beobachtung der Menschengeister, und meine Folgerung daraus über das Schicksal für sie nach dem Schöpfungsurgesetze sah.
+Již uplynula léta, když jsem poprvé pocítil hrůzu při pozorování lidských duchů a viděl mé závěry o jejich osudu podle prazákonů stvoření.
-Das Grauen kam mir, weil ich sah, daß es unmöglich war, den Menschen anders noch zu helfen als //den Weg// zu zeigen, den sie gehen müssen, um der Vernichtung zu entrinnen.
+Obešla mne hrůza, protože jsem viděl, že je nemožné lidem ještě pomoci jinak, než jim ukázat //tu cestu,// kterou musí jít, aby unikli zničení.
-Das machte mich unsagbar traurig; denn bei heutiger Art der Menschheit kann es dabei nur //ein// Ende geben: Die Gewißheit, daß der größte Teil der ganzen Menschheit unbedingt verlorengehen muß, solange ihr der freie Entschluß jeder Entscheidung überlassen ist!
+To mne učinilo nesmírně smutným; neboť při současném chování lidstva mohl nastat při tom jen //jediný// konec: Jistota, že největší část celého lidstva musí být bezpodmínečně ztracena, pokud jí bude přenecháno svobodné rozhodnutí při každém rozhodování!
-Der //freie Wille des Entschlusses// aber kann dem Menschengeiste nie genommen werden nach dem Gesetze in der Schöpfung! Es liegt dies in der Art des Geistes! Und //daran,// also an sich selbst, werden die großen Massen nunmehr stürzen bei dem jetzigen Gericht!
+Avšak //svobodná vůle rozhodování// nemůže být podle zákona ve stvoření lidskému duchu nikdy odňata! Ta spočívá v druhu ducha! A //na tom,// tedy na sobě samých, zřítí se nyní velké masy při nynějším soudu!
-Jeder einzelne Entschluß des Menschen gibt ihm seine Wege, die er in der Schöpfung wandern muß, auch hier auf Erden. Die kleinen Drum und Drans seines Berufes und des notwendigen Alltagslebens sind dabei nur Nebensächlichkeiten, die sich oft aus Folgerungen weit zurückliegender und freiwilliger Entschlüsse noch ergeben. Doch nur der //Entschluß// ist frei für einen Menschengeist! Mit dem Entschlusse setzt der selbsttätige Hebel ein, der die Gesetze Gottes in der Schöpfung wirken läßt nach der Art des Entschlusses! //So// ist der freie Wille, den der Menschengeist besitzt! Er liegt allein in unbedingter Freiheit des Entschlusses. Der geistige Entschluß löst aber sofort ein bisher geheimnisvolles, selbsttätiges Wirken in der Schöpfung aus, welches die Art des Wollens, das in dem Entschlusse lag, ohne des Menschengeistes Wissen weiterhin entwickelt bis zur Reife und damit zu einer Endauslösung, die sich irgend einmal plötzlich zeigt je nach der Stärke des ursprünglichen Entschlusses und der Nahrung, die die Art durch gleiche Art auf ihrem Wege durch die Schöpfung noch erhielt.
+Každé jednotlivé rozhodnutí člověka udává mu jeho cestu, kterou ve stvoření musí putovat, a to i zde na zemi. Malá pro a proti jeho povolání a nutného každodenního života jsou při tom jen podružnostmi, které často vyplývají z daleko nazpět ležících následků dobrovolných rozhodnutí. Avšak jen //rozhodnutí// je pro lidského ducha svobodné! Rozhodnutím nastavuje se samočinná páka, která nechá působit zákony Boží ve stvoření podle druhu rozhodnutí! //Taková// je svobodná vůle, kterou má lidský duch! Spočívá jen v bezpodmínečné svobodě rozhodnutí. Duchovní rozhodnutí spouští však ihned dosud tajuplné, samočinné působení ve stvoření, které druh chtění, které spočívá v rozhodnutí, bez vědomí lidského ducha dále rozvíjí až ke zralosti a tím ke konečnému rozuzlení, které se jednou náhle nějak objeví podle síly původního rozhodnutí a potravy, kterou tento druh ještě na své cestě stvořením obdržel od stejného druhu.
-Die Auswirkungen eines jeden eigenen Entschlusses muß der Mensch dann über sich ergehen lassen. Das kann und darf er nicht als ungerecht empfinden; denn es ist in der letzten Auswirkung stets nur das, was in dem Entschlusse vorhanden war. Nur trifft es bei der Endauswirkung immer //nur// den //Erzeuger// des Entschlusses, auch wenn der Entschluß einem anderen gegolten hat. Bei einer Endauswirkung ist sehr oft von dem Urheber der ursprüngliche Entschluß schon längst vergessen, sein Wollen und seine Entschlüsse sind vielleicht zu dieser Zeit bereits ganz anders oder gar das Gegenteil wie früher, aber die Folgen des einstigen Entschlusses laufen auch ohne sein Wissen ruhig ihren gesetzmäßigen, selbsttätigen Fortgang bis zum Ende.
+Účinky každého vlastního rozhodnutí musí pak člověk nechat přes sebe přejít. Nemůže a nesmí to cítit jako nespravedlivé; neboť je to v konečném účinku pouze to, co bylo obsaženo v rozhodnutí. V konečném důsledku zasáhne to tedy //jen zploditele// rozhodnutí, i když rozhodnutí platilo někomu jinému. Při konečném účinku je velmi často původní rozhodnutí původcem již dávno zapomenuto, jeho chtění je zcela jiné a jeho rozhodnutí jsou snad v té době již zcela odlišná, nebo dokonce opakem dřívějších, avšak následky někdejších rozhodnutí tiše běží také bez jeho vědomí svým zákonitým, samočinným postupem až do konce.
-Der Mensch steht immer mitten in den Folgen //aller// seiner Entschlüsse, unter denen er viele gar nicht mehr weiß, an die er nicht mehr denkt, und dann empfindet er es deshalb oft als Ungerechtigkeit, wenn ihn dieses oder jenes als letzte Auswirkung unerwartet trifft. Aber er kann darüber beruhigt sein. Es trifft ihn nichts, wozu er nicht selbst einst die Veranlassung gegeben hat, was er nicht selbst einmal durch irgend einen Entschluß buchstäblich ins Leben gerufen, also in die Schöpfung zum Auswirken unter die Gesetze „gestellt“ hätte! Sei es nun im Denken, Reden oder Tun! //Er// hat den Hebel dazu angesetzt. Zu allem gehört ursprünglich //sein// Wollen, und jedes Wollen ist ein Entschluß!
+Člověk vždy stojí uprostřed následků //všech// svých rozhodnutí, o kterých mnohdy již vůbec nic neví, již na ně nemyslí, a pak je proto často prožívá jako nespravedlnost, když ho to či ono neočekávaně zasáhne jako konečný účinek. Avšak přesto může být klidný. Nezasáhne ho nic, k čemu on sám nedal kdysi podnět, co on sám kdysi nějakým rozhodnutím doslova neuvedl do života, tedy „nepostavil“ do stvoření k působení pod zákony! Nechť to bylo v myšlení, řeči nebo jednání! //On// nastavil k tomu páku. Ke všemu patří //jeho// prvotní chtění a každé chtění je rozhodnutí!
-Doch unter Nichterkennung der Schöpfungsgesetze schreien die Menschen immerzu über Ungerechtigkeit und fragen, wo der vielgerühmte freie Wille des Menschen wäre! Gelehrte schreiben und sprechen davon, während in Wirklichkeit alles doch so einfach ist! Ein freier Wille kann überhaupt immer nur in der freien Entschlußfähigkeit liegen, niemals anders. Und diese ist und bleibt dem Menschengeiste stets erhalten in der Schöpfung für seinen Weg. Er vergißt oder übersieht dabei nur stets eine wichtige Tatsache: daß er trotz allem nur eine Kreatur ist und bleibt, eine Frucht dieser Nachschöpfung, die aus ihren immer bestehenden und unveränderlichen Gesetzen hervorgegangen ist und deshalb auch nie diese Gesetze umgehen oder mißachten kann! Sie wirken sich aus, ob er will oder nicht, ob es ihm passend oder unpassend erscheint. Er ist ein //Nichts// darin, das wie ein allein spazierengehendes Kind seine Wege wohl nach seinem Willen //einschlagen// kann, dann aber der //Art// des Weges unterworfen ist, gleichviel, ob es sich gut darauf schreiten läßt oder schwierig, ob dabei ein schönes Ziel das Ende ist oder ein Abgrund.
+Avšak v neznalosti zákonů stvoření křičí lidé ustavičně o nespravedlnosti a ptají se, kde zůstala ona tak hodně vychvalovaná svobodná vůle lidí! Učenci o tom píší a mluví, zatímco to je ve skutečnosti všechno tak jednoduché! Svobodná vůle může spočívat vůbec vždy jen ve svobodné schopnosti rozhodování, a nikdy jinak. A to je a zůstává lidskému duchu vždy zachováno ve stvoření pro jeho cestu. Vždy však zapomíná nebo přehlíží při tom důležitou skutečnost: Že navzdory všemu je a zůstává jen tvorem, plodem tohoto pozdějšího stvoření, který vzešel z jeho vždy platných a nezměnitelných zákonů, a proto také tyto zákony nemůže obejít nebo jich nedbat! Ony působí, ať chce nebo nechce, ať se mu to zdá vhodné nebo nevhodné. On v tom neznamená //nic,// tak jako dítě, které jde samo na procházku a které může sice //vyrazit// svou cestou podle své vůle, avšak pak je podrobeno //druhu// této cesty, lhostejno, zda se po ní kráčí dobře nebo obtížně, zda je na jejím konci krásný cíl nebo propast.
-Mit jedem neuen Entschlusse eines Menschen ersteht also ein neuer Weg, damit ein neuer Faden seines Schicksalsteppiches. Die alten, bis dahin noch ungelösten Wege aber laufen trotzdem weiterhin den neueren //voran,// so lange, bis sie vollständig durchlaufen sind. Diese sind mit einem neuen Wege also noch nicht abgeschnitten, sondern sie müssen bis zum Ende noch durchlebt, durchwandert werden. Dabei kreuzen sich auch manchmal alte mit den neuen Wegen und führen damit neue Wendungen herbei.
+S každým novým rozhodnutím člověka nastává tedy nová cesta, tím i nové vlákno v koberci jeho osudu. Staré, doposud ještě nevyřešené cesty však přesto dál běží //před// novějšími, tak dlouho, až zcela proběhnou. Nejsou tedy odříznuty novou cestou, nýbrž musí být prožity, proputovány až do konce. Při tom se křižují někdy také staré s novými cestami a přinášejí tím při tom nové obraty.
-Das alles muß der Mensch in dem Durchleben lösen, und da wundert er sich oft, wie er zu diesem oder jenem kommen kann, weil er sich seiner früheren Entschlüsse nicht bewußt geblieben ist, während er deren Folgen unterworfen bleibt, bis sie sich ausgelebt und damit „abgelebt“ haben! Sie sind nicht anders aus der Welt zu schaffen als durch den Erzeuger selbst. Er kann sich nicht von ihnen wenden, da sie fest in ihm verankert bleiben bis zur völligen Erledigung.
+To všechno musí člověk v prožití rozuzlit, a zde se často diví, jak k tomu nebo onomu může dojít, poněvadž si nezůstal vědom svých dřívějších rozhodnutí, zatímco zůstává dál podroben jejich následkům, až se odžijí a tím „vyžijí“! Nelze je sprovodit ze světa jinak než zploditelem samotným. Ten se nemůže od nich odvrátit, protože v něm zůstávají pevně zakotveny až do úplného uvolnění.
-Es müssen also alle Folgen eines jeden einzelnen Entschlusses bis zu deren Ende zur Erledigung gelangen, dann erst fallen sie von dem Erzeuger ab und sind nicht mehr. Kreuzen aber die Fäden neuer, guter Entschlüsse die noch laufenden Spuren alter, übler Entschlüsse, so werden die Wirkungen dieser alten, üblen Folgen durch die Kreuzung der neuen guten entsprechend abgeschwächt, und können, wenn diese neuen, guten Entschlüsse sehr stark sind, sogar ganz aufgelöst werden, derart, daß die üblen Folgen in der Grobstofflichkeit nur noch symbolisch abzulösen sind. Auch das ist rein gesetzmäßig nach dem Willen Gottes in der Schöpfung.
+Všechny následky každého jednotlivého rozhodnutí musí tedy dospět až ke svému konci, k vyřízení, neboť teprve pak odpadnou od zploditele a více jich není. Kříží-li však vlákna nových, dobrých rozhodnutí ještě běžící stopy starých, špatných rozhodnutí, tak budou účinky těchto starých, špatných následků vlivem křížení s novými, dobrými vlákny úměrně zeslabeny a mohou, jestliže jsou tato nová, dobrá rozhodnutí velmi silná, být dokonce zcela rozuzleny tak, že špatné následky v hrubohmotnosti jsou vyrovnány již jen symbolicky. Také to je čistě zákonité podle Boží vůle ve stvoření.
-Alles wirkt dabei lebendig in der Schöpfung, ohne daß der Mensch jemals etwas daran zu ändern vermöchte; denn es ist dies ein Wirken um und über ihm. Er steht damit in und unter dem Schöpfungsgesetz.
+Všechno při tom působí ve stvoření živě, aniž by člověk byl schopen něco na tom změnit; neboť toto působení je kolem něj a nad ním. On tím stojí v zákoně a pod zákonem stvoření.
-In meiner Botschaft findet Ihr den Weg, mit Sicherheit durch diesen Irrgarten der Folgen Euerer Entschlüsse nach der lichten Höhe zu gelangen!
+V mém Poselství naleznete cestu, jak s jistotou dospět tímto bludištěm následků vašich rozhodnutí do světlých výšin!
-Ein schweres Hindernis stellt sich Euch dabei aber in den Weg! Es ist das Hindernis, das mir das Grauen brachte: weil Ihr das alles //selbst// tun müßt, ein jeder ganz allein für sich.
+Těžká překážka se vám však staví do cesty! Je to překážka, která mi přinesla hrůzu: protože to všechno musíte udělat //sami,// každý zcela sám pro sebe.
-Es liegt diese Bedingung mit in der Gesetzmäßigkeit Eures freien Willens des Entschlusses, und in dem darauf einsetzenden selbsttätigen Wirken des Geschehens in der Schöpfung und in Euch!
+Tato podmínka spočívá v zákonitosti vaší svobodné vůle rozhodování a v něm následně vznikajícím samočinném účinku dění ve stvoření a ve vás!
-Das Wollen im Entschluß formt einen Weg, der je nach Art des Wollens aufwärts oder abwärts führt. Der Menschen Wollen in der Jetztzeit aber führt Euch vorwiegend //nur// abwärts, und mit dem Abwärtsschreiten, das Ihr selbst gar nicht bemerken könnt, verringert und verengt sich auch gleichlaufend das Vermögen Eueres Begreifens. Die Grenzen des Begreifens, also Eures Horizontes werden damit kleiner, und aus diesem Grunde bildet Ihr Euch trotzdem immer ein, daß Ihr noch auf der Höhe stehet wie zuvor; denn diese Grenze ist für //Euch// ja wirklich auch die //jeweilige// Endhöhe! Einer erweiterten Grenze vermögt Ihr nicht zu folgen, könnt es nicht verstehen, was über der eigenen Grenze liegt, und lehnt das alles kopfschüttelnd oder gar eifernd ab als falsch oder gar nicht bestehend.
+Chtění v rozhodnutí vytváří cestu, která vede podle druhu rozhodnutí buď vzhůru, nebo dolů. Lidské chtění v současnosti vás však vede převážně //jen// dolů a s tímto sestupem, který vy sami vůbec nemůžete pozorovat, zmenšuje a zužuje se také souběžně schopnost vašeho chápání. Hranice chápání, tedy vašeho obzoru se tím zmenšuje a z tohoto důvodu si navzdory tomu stále představujete, že ještě stojíte na výši jako dříve; neboť tato hranice je pro //vás// přece skutečně také //tou nynější// konečnou výší! Širší hranici nemůžete sledovat, nemůžete chápat to, co leží nad vaší vlastní hranicí, a odmítáte to všechno potřásajíce hlavou nebo dokonce horlíce, že je to falešné nebo dokonce neexistující.
-Deshalb legt Ihr auch nicht so leicht Eure Fehler ab! Ihr seht sie wohl bei anderen, doch nicht bei Euch. Ich kann es noch so deutlich zu verstehen geben, Ihr bezieht es nicht auf Euch. Ihr glaubt mir alles, was ich sage, solange es die anderen betrifft. Doch was ich an //Euch// auszusetzen habe, worüber ich so oft verzweifelt bin, das könnt Ihr nicht begreifen, weil darin alle Grenzen um das liebe „Ich“ zu eng geworden sind! Hier ist der Punkt, an dem so vieles scheitert, worin ich Euch nicht helfen kann; denn diese Grenzen müßt //Ihr selbst// zersprengen, von innen heraus, mit dem unbedingten Glauben an die Sendung, die ich zu erfüllen habe.
+Proto také neodkládáte tak lehce své chyby! Vidíte je sice u jiných, avšak ne u sebe. Mohu to dávat na srozuměnou tak zřetelně, avšak vy si to na sebe nevztahujete. Věříte mi všechno, co vám říkám, pokud se to týká ostatních. Avšak co bych měl vytknout //vám,// nad čímž jsem tak často zoufalý, to nemůžete pochopit, protože k tomu jsou hranice kolem vašeho milého „já“ příliš úzké! Zde je bod, na němž tak mnohé ztroskotává, v čemž vám nemůžu pomoci; neboť tyto hranice byste museli zevnitř rozbít //vy sami,// s bezpodmínečnou vírou v poslání, které mám já splnit.
-Und das ist nicht so leicht, wie Ihr es denkt. Mit bekümmertem Gesichte steht Ihr oft vor mir, Liebe im Herzen zu der großen Aufgabe, und deshalb trauernd über alle die, so ihre Fehler nicht erkennen wollen oder auch nicht können, und ich, ich weiß, daß viele dieser Fehler, die Ihr an den anderen in strenger Weise rügt, verzweifelnd über deren Tun, in noch weit größerem Ausmaße //in Euch selbst// verankert sind. Das ist das Furchtbarste an allem! Und das liegt mit verankert in dem freien Willen des Entschlusses, welcher Euch belassen bleiben muß, weil er im Geistigen verankert liegt. Ich kann Euch wohl verwerfen oder anerkennen, kann Euch heben oder stürzen durch die Kraft des Lichtes, je nachdem Ihr selbst es ehrlich wollt, doch niemals kann ich jemand //zwingen,// einen Weg zur lichten Höhe einzuschlagen! Das liegt allein in eines jeden Menschen eigener Hand.
+A to není tak lehké, jak se domníváte. Se starostí ve tváři stojíte často přede mnou, s láskou v srdci k velkému úkolu, a truchlíte proto nade všemi, kteří své chyby poznat nechtějí nebo nemohou, a já, já vím, že mnohé tyto chyby, které vy u jiných přísným způsobem káráte, zoufajíce nad jejich konáním, jsou //ve vás samotných// zakotveny ještě v daleko větší míře. To je to nejstrašnější ze všeho! A to je zakotveno ve svobodné vůli rozhodování, která vám musí zůstat ponechána, protože je zakotvena v duchovnu. Mohu vás sice uznat nebo zavrhnout, mohu vás pozvednout nebo se nechat zřítit silou Světla, podle toho, jak vy sami poctivě chcete, avšak nikdy nemohu někoho //nutit,// aby nastoupil cestu ke světlým výšinám! To spočívá jedině v rukách každého člověka.
-Deshalb zeige ich mahnend noch einmal diesen Vorgang: Mit jedem Schritte abwärts schieben sich die Grenzen Eueres Begreifenkönnens immer enger noch zusammen, ohne daß es Euch selbst zum Bewußtsein kommt! Ihr würdet es deshalb auch niemals glauben, wenn ich es Euch sage, weil Ihr es nicht fassen könnt, und deshalb kann ich auch nicht helfen dort, wo nicht ein neuer, großer, freiwilliger Entschluß dazu ersteht, der durch die Sehnsucht oder durch den Glauben kommt.
+Proto vám to výstražně ukáži ještě jednou: S každým krokem dolů uzavřou se hranice vaší schopnosti chápání ještě těsněji, aniž by u vás samých došlo k uvědomění si toho! Proto byste tomu také nikdy nevěřili, pokud bych vám to řekl, protože to nemůžete pochopit, a proto nemohu také pomoci tam, kde k tomu nepovstane nové velké dobrovolné rozhodnutí, které přichází skrze touhu nebo víru.
-//Dort// nur kann ich Kraft verleihen zu dem Sieg! Dem Sieg über Euch selbst, wodurch die Mauern und die engen Grenzen schnell durchbrochen werden von dem auflebenden Geiste, der sich nach der Höhe schwingen will. Ich zeige Euch den Weg und gebe Euch bei rechtem Wollen auch die notwendige Kraft dazu. //So// kann ich helfen dort, wo echtes Wollen, echtes Bitten dazu ist.
+Jen //tam// mohu propůjčit sílu k vítězství! K vítězství nad vámi samotnými, čímž se rychle prolomí zdi a úzké hranice oživlým duchem, který se chce rozmáchnout do výše. Ukazuji vám cestu a dávám vám při správném chtění také k tomu nutnou sílu. //Tak// mohu pomoci tam, kde je k tomu ryzí chtění, ryzí prosba.
-Doch nochmals stellt sich dann dem Menschen eine Hemmung in den Weg. Diese liegt darin, daß die Kraft ihm //dann// nur nützen kann, wenn er sie nicht nur aufnimmt, sondern recht //verwendet! Selbst// muß er sie in rechter Art verwenden, darf sie nicht in sich ruhen lassen, sonst strebt sie wieder von ihm fort, zurück zum Ausgangspunkte dieser Kraft. So kommt ein Hemmnis nach dem anderen, wenn ein Mensch nicht mit ganzer Stärke ehrlich will! Und diesen Hemmnissen sind nur sehr wenige gewachsen. Die Menschheit ist geistig zu träge schon geworden, während ein Aufstieg nur in andauernder Regsamkeit und Wachsamkeit gelingen kann!
+Avšak opět se pak staví člověku do cesty překážka. Ta spočívá v tom, že síla mu //pak// může být k užitku jen tehdy, pokud ji nejen přijme, ale i správně //použije!// //Sám// ji musí použít správným způsobem, nesmí ji v sobě ponechat v klidu, jinak se od něj opět vzdálí, zpět k východisku této síly. Tak přichází jedna překážka za druhou, když člověk s veškerou silou poctivě nechce! A těmto překážkám dorostli jen nemnozí. Lidstvo stalo se již duchovně příliš líným, přičemž vzestupu lze dosáhnout jen v trvalé čilosti a bdělosti!
-//Natürlich// ist dieses Geschehen, einfach und groß. In ihm liegt wunderbar vollkommene Gerechtigkeit verankert, die nun auch das Gericht auslöst.
+//Přirozené// je toto dění, prosté a veliké. V něm je zázračně zakotvena dokonalá spravedlnost, která nyní také vybavuje soud.
-Gerettet dabei werden zu können ohne Demut aber ist für einen Menschengeist unmöglich! Der wahren Demut steht sein Wissensdünkel hindernd in dem Wege. Der Dünkel auf ein Wissen, das kein Wissen ist; denn im Verhältnis zu den Fähigkeiten ist in Wirklichkeit unter den ganzen Kreaturen dieser Nachschöpfung der Mensch als die dümmste zu bezeichnen, weil er zu eingebildet ist, etwas in Demut aufzunehmen.
+Záchrana je však při tom pro lidského ducha bez pokory nemožná! Opravdové pokoře však stojí v cestě jako překážka jeho domýšlivost vědění. Domýšlivost na vědění, které není žádným věděním; neboť v poměru k jeho schopnostem lze ve skutečnosti člověka označit za nejhloupějšího mezi všemi tvory tohoto stvoření, poněvadž je příliš domýšlivý, než aby něco v pokoře přijal.
-Es gibt darüber nicht zu streiten; denn es //ist// so. Doch der Mensch sieht es nicht ein, //will// es nicht glauben, auch als Folge seines grenzenlosen Dünkels, der immer nur das sichere Produkt der Dummheit ist. Nur Dummheit erzeugt Dünkel; denn wo wirklich Wissen ist, hat Dünkel keinen Raum. Er kann nur in den engen Grenzen der niederen Einbildung erstehen, nirgends sonst.
+Není třeba se o tom přít, neboť tomu tak //je.// Avšak člověk to nevidí, //nechce// tomu věřit, a to také následkem jeho bezmezné domýšlivosti, která je vždy jen jistým produktem hlouposti. Jen hloupost plodí domýšlivost; neboť kde je skutečné vědění, tam nemá domýšlivost žádný prostor. Může povstat jen v úzkých hranicích nízké domýšlivosti, jinak nikde.
-Wo Wissen einsetzt, hört der Dünkel auf. Und da die größte Zahl der Menschheit heute //nur// im Dünkel lebt, ist Wissen nicht vorhanden.
+Kde nastává vědění, tam přestává domýšlivost. A protože největší část lidstva dnes žije //jen// v domýšlivosti, nemá proto vědění.
-Der Mensch hat den Begriff für wahres Wissen überhaupt verloren! Er weiß nicht mehr, was Wissen ist! Nicht ohne Grund lebt in dem Volksmunde als Weisheit der bekannte Satz: „Erst im höchsten Wissen eines Menschen ersteht die Weisheit von der Überzeugung der Tatsache, daß er //nichts// weiß!“
+Člověk vůbec ztratil pojem pravého vědění! Neví již, co vědění je! Ne bezdůvodně žije v lidové mluvě jako moudrost známá věta: „Teprve při nejvyšším vědění člověka vyvstává moudrost z přesvědčení o skutečnosti, že //nic// neví!“
-Darin ruht Wahrheit! Hat aber ein Mensch diese Überzeugung erst gewonnen, so erstirbt in ihm der Dünkel, der Empfang des wahren Wissens kann beginnen.
+V tom spočívá pravda! Získal-li však člověk nejprve toto přesvědčení, tak v něm domýšlivost odumře a přijímání pravého vědění může začít.
-Alles Erlernen durch Studieren hat mit Wissen nichts zu tun! Ein eifrig Lernender kann ein //Gelehrter// werden, deshalb aber ist er noch lange nicht ein Wissender zu nennen. Darum ist auch der Ausdruck //Wissenschaft,// so, wie er heute noch gebraucht wird, falsch. Gerade der heutige Mensch kann von Gelehrsamkeit wohl sprechen, aber nicht vom //Wissen!// Was er auf Hochschulen erlernt, ist lediglich Gelehrsamkeit, als Steigerung und Krönung von dem Lernen! Es ist //Erworbenes,// nicht //Eigenes!// Nur Eigenes aber ist Wissen! Wissen kann nur aus Erleben kommen, nicht aus Lernen!
+Všechno naučené studováním nemá s věděním co dělat! Horlivě se učící může se stát //učencem,// avšak proto ho ještě zdaleka nelze nazvat vědoucím. Proto také výraz //věda,// tak, jak se dnes ještě používá, je falešný. Právě dnešní člověk může mluvit sice o učenosti, avšak ne o //vědění!// Co se naučil na vysokých školách, je pouze učenost, jakožto zdokonalení a vrchol učiva! Je to //získané,// avšak ne //vlastní!// Jen vlastní je však věděním! Vědění může přijít jen z prožitku, ne z učení!
-So weise ich in meiner Botschaft nur den Weg, damit der Mensch, welcher ihn geht, auf diesem zu Erlebnissen gelangt, die ihm //das Wissen// bringen. Der Mensch muß auch die Schöpfung erst „erleben“, wenn er wirklich von ihr //wissen// will. Die Möglichkeit zu dem Erleben gebe ich ihm durch mein Wissen, da ich selbst die Schöpfung andauernd erlebe!
+Tak ukazuji ve svém Poselství jen cestu, aby člověk, který po ní jde, na ní dospěl k prožití, které mu přinese //vědění.// Člověk musí stvoření také nejdříve „prožít“, pokud chce o něm skutečně //vědět.// Možnost k prožití dávám mu svým věděním, protože já sám stvoření trvale prožívám!
-Wir werden also in Zukunft Gelehrte und Wissende haben. Die Gelehrten können und müssen von den Wissenden lernen!
+Budeme mít tedy v budoucnosti učence a vědoucí. Učenci se mohou a musí od vědoucích učit!
-Der Dünkel wird im neuen Reiche, in dem kommenden Geschlechte nicht mehr sein! Er ist das größte Hemmnis für den Aufstieg, stürzt Millionen Menschen, die nicht von ihm lassen wollen oder können, jetzt in die Vernichtung! Aber es ist gut so; denn die Schöpfung wird damit gereinigt von den unbrauchbaren Kreaturen, die den anderen nur Platz und Nahrung nehmen und sich breitmachen, ohne den geringsten Nutzen zu ergeben. Es wird dann frische Luft für die brauchbaren Menschengeister!
+Domýšlivost v nové říši, v přicházejícím pokolení již více nebude! Je to největší překážka pro vzestup a strhává nyní do zkázy miliony lidí, které se nemohou nebo nechtějí od ní oprostit! Avšak je to tak dobře; neboť stvoření bude tím očištěno od neupotřebitelných tvorů, kteří jiným jen odnímají místo a potravu a roztahují se, aniž by dávali i ten nejmenší užitek. Pak bude čerstvý vzduch pro upotřebitelné lidské duchy!