Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

--- Deutsch » Nachklänge zur Gralsbotschaft » 1934-1936 » 92. Die Kluft der Eigenwünsche. | 2022/03/06 14:30 | current
– ↷ Page moved from de:vortrage:veroffentlichte:1934-1936:die_kluft_der_eigenwunsche to de:nachklange:1934-1936:die_kluft_der_eigenwunsche Marek Ištvánek
+++ Česky » Doznívání k Poselství Grálu » 1934-1936 - Plamen - 2015 » Díl II » 33. Propast vlastních přání. | 2022/03/05 22:42 | current
– ↷ Page moved from cs:prednasky:doznivani_2_plamen:propast_vlastnich_prani to cs:doznivani:plamen:dil_ii:propast_vlastnich_prani Marek Ištvánek
@@ Line 1: / Line 1: @@
-====== Die Kluft der Eigenwünsche. ======
+====== Propast vlastních přání. ======
-Wo immer einem Erdenmenschen Worte von dem Licht geboten werden, dort setzt er im Begreifenwollen den Sinn um in seine irdisch-menschlichen Gepflogenheiten und zieht die Worte damit in den engen Kreis //seiner// Erwartungen und Wünsche.
+Kdekoliv jsou pozemskému člověku poskytnuta slova ze Světla, tam chce při jejich pochopení vložit smysl ze svých pozemsky lidských zvyklostí a táhne tím tato slova do úzkého okruhu //svých// očekávání a přání. Aniž by se změnilo jejich //slovní znění,// přece je tím snižuje, protože zapomíná, že taková slova nevychází z lidského myšlení, nýbrž přichází z //té// výše, která je pro jeho chápání nedosažitelná.
-Ohne sie dem //Wortlaute// nach umzustellen, erniedrigt er sie doch, weil er vergißt, daß solche Worte nicht von Menschensinn ausgehen, sondern von //der// Höhe kommen, die für sein Begreifen unerfaßbar ist.
+On se však také proto nesnaží alespoň jednou v takových případech //změnit// svůj způsob myšlení, pokusit se nějakým způsobem sledovat //tuto cestu,// kterou Slovo k němu //sestoupilo,// nebo to alespoň položit za základ své snahy o pochopení, nýbrž ve své domýšlivosti jednoduše předpokládá, že Bůh musí k němu mluvit z //lidského stanoviska,// pokud mu chce sdělit něco, co je k jeho spáse.
-Er bemüht sich aber auch nicht darum, wenigstens in solchen Fällen einmal seine Denkungsweise //umzustellen,// zu versuchen, //dem Wege// einigermaßen zu folgen, den die Worte zu ihm //herabkommen,// oder dies wenigstens seinem Begreifenwollen zu Grunde zu legen, sondern er nimmt einfach in seinem Dünkel an, daß Gott von dem //menschlichen// Standpunkte aus zu ihm sprechen muß, wenn er ihm etwas mitteilen will, was zu seinem Heile ist.
+Nemá vůbec žádný účel vzpírat se vůči této skutečnosti; neboť tomu tak //je,// jak se to denně stále znovu opakuje!
-Es hat gar keinen Zweck, sich gegen diese Tatsache zu sträuben; denn es //ist// so, wie sich täglich immer wieder zeigt!
+Avšak právě //to// se stane člověku zkázou; neboť tím nikdy nepřijal podávanou mu ruku ke vzestupu a musí nyní v důsledku posledního vzájemného působení na sobě prožít, že ruka se stáhla zpět, kterou doposud nechával bez povšimnutí stranou, aby ji hrdě obešel v bludu snahy o vlastní vědění.
-Aber //das// gerade wird dem Menschen zum Verderben; denn er hat damit die ihm gereichte Hand zum Aufstiege nie angenommen und muß nun in Auswirkung der letzten Wechselwirkung an sich selbst erleben, daß die Hand zurückgezogen ist, die er bisher achtlos zur Seite ließ, um stolz an ihr vorbeizugehen in dem Wahne seines Eigenwissenwollens.
+A právě //pak// ji již více nenalezne, i kdyby se jí rád chopil v hodině své nouze!
-Gerade //dann// findet er sie nicht mehr, wenn er sie gern erfassen möchte in der Stunde seiner Not!
+Je to však //tak// pronikavé a tak důležité pro každého člověka, aby upustil od této pohodlnosti a této domýšlivosti, že o tom musím stále znovu mluvit, abych se pokusil podat to lidem takovým způsobem, že mi porozumí; neboť bez této změny //od základu// nejsou schopni duchovně opět stoupat, přestože se to snaží předstírat v tak mnohé formě.
-Es ist aber //so// einschneidend für jeden Menschen und so wichtig, von dieser Bequemlichkeit und diesem Dünkel abzulassen, daß ich immer wieder davon sprechen muß, um zu versuchen, es den Menschen derart beizubringen, daß sie mich verstehen; denn ohne diese Änderung //vom Grunde aus// sind sie nicht fähig, geistig wieder aufzusteigen, trotzdem sie es sich vorzutäuschen suchen in so mancher Form.
+Formy, které oni sami vymysleli, jsou přece všechny falešné a musí se nyní rozpadnout. Lidé budou při tom propadat zoufalství a pak choří na těle a na duši zahynou, pokud se ještě dříve //poslušně jako děti// nedonutí podřídit Slovu Pravdy a //vší// silou, která jim zůstala, nebudou namáhavě opět šplhat vzhůru od stupně ke stupni, z nichž ve svém vzdorovitém chtění vědět vše nejlépe nepozorovaně sklouzli dolů!
-Die Formen, die sie selbst ersannen, sind ja alle falsch und müssen nun in Trümmer gehen. Die Menschen werden dabei in Verzweiflung stürzen und dann krank an Körper und an Seele untergehen, wenn sie sich nicht vorher noch bequemen, //folgsam wie die Kinder// nach dem Wort der Wahrheit sich zu fügen und mit //aller// Kraft, die ihnen übrig blieb, mühsam die eine Stufe nach der anderen wieder emporzuklimmen, welche sie im Trotz des Besserwissenwollens unbemerkt hinabgeglitten sind!
+Falešné myšlení skrze pokřivení pozemského rozumu!
-Das falsche Denken durch Verbogenheit des irdischen Verstandes!
+Je nesmírně smutné, že se všude právě //tyto// hlavní chyby lidí ve všem jejich myšlení tak nápadně tlačily do popředí a při tom jim rozmazaly jasnost rozhledu.
-Es ist unsagbar traurig, daß überall gerade //dieser// Hauptfehler der Menschen bei allem ihrem Denken so auffallend in den Vordergrund sich schiebt und ihm dabei die Klarheit eines Ausblikkes verwischt.
+Cokoliv on také myslí, kdekoliv chce také zkoumat, nenechá ho jeho vlastní domýšlivost přijít k Pravdě, protože on sám tím stojí na falešné půdě, ze které //nemůže// nikdy správně myslet, i kdyby se o to poctivě snažil.
-//Was// er auch denkt, wo immer er auch prüfen will, sein Eigendünkel läßt ihn nicht zur Wahrheit kommen, weil er selbst damit auf falschem Boden steht, von dem aus er nie richtig denken //kann,// auch wenn er ehrlich sich darum bemüht.
+A tak klesne nyní většina všech lidí také do propasti, aniž by to tušili, aniž by začátek pádu zpozorovali.
-Und so werden die meisten aller Menschen nun auch in den Abgrund sinken, ohne es zu denken, ohne es im Anfange des Sturzes zu bemerken.
+Tento okamžik je však již zde, on teprve nepřijde. U většiny lidí již nějaký čas pád probíhá a oni tento pád také již více nebudou moci zastavit, protože k poznání dojdou příliš pozdě; neboť nedbali na to, co by je ještě v pravý čas nechalo příjít k záchraně, protože své pohledy upírali v očekávání a v naději své ješitnosti tomu odpovídajícně //falešným// směrem.
-Dieser Augenblick ist aber bereits da, er kommt nicht erst. Die meisten Menschen sind schon eine Zeit im Sturz begriffen, und sie werden diesen Sturz auch nicht mehr hemmen können, weil sie viel zu spät zu dem Erkennen kommen; denn sie hörten nicht auf das, was sie noch rechtzeitig zur Rettung hätte kommen lassen, weil sie die Blicke in Erwartung und in Hoffnung ihrer Eitelkeit entsprechend nach der //falschen// Seite richteten.
+Avšak i kdyby se konečně chtěli obrátit, pak by již více nemohli dosáhnout záchrany; neboť se mezitím rozevřela propast, která se nedá překlenout, zatímco oni sami jsou již staženi příliš daleko vírem zničení, který je ze svého sajícího proudu více nepustí.
-Wenn sie sich aber endlich wenden wollen, dann können sie das Heil nicht mehr erreichen; denn eine Kluft hat sich inzwischen aufgetan, die sich nicht überbrücken läßt, während sie selbst schon zu weit abgetrieben sind, dem Strudel der Vernichtung zu, der sie nicht mehr aus seinem ansaugenden Strom entläßt.
+Tak podlehnou veliké masy svým omylům, které samy chtěly, protože ve skutečnosti byly jen nejvěrněji poslušné svým vlastním přáním a všemu jinému věnovaly nepatrnou pozornost.
-So werden große Massen ihren selbstgewollten Irrtümern erliegen, weil sie in Wirklichkeit nur Eigenwünschen treueste Gefolgschaft leisteten und allem anderen geringere Beachtung schenkten.
+A tato vlastní přání, která vládnou po tisíciletí, která člověk s velikou péčí ošetřoval a pěstoval, se již //tak// skrze tuto péči zakořenila, že se tlačí do //všeho,// že dokonce i to nejlepší chtění je již při svém vzniku protkáno zlem, aniž by člověk něco z toho sám pozoroval.
-Und dieses Eigenwünschen, das nun seit Jahrtausenden regiert, welches der Mensch mit großer Sorgfalt pflegte und erzog, es ist //so// eingewurzelt durch die Pflege, daß es sich bereits in //alles// drängt, daß sogar jedes beste Wollen schon bei dem Entstehen von dem Übel mit durchwoben ist, ohne daß der Mensch selbst etwas davon merkt.
+Nevěří tomu, i když se mu to ukáže, nepovažuje to za možné, a přece je to tak, čeká to neustále v úkrytu a neočekávaně to pronikne, vynutí si působení, často právě tehdy, jakmile jde o to, být nezištným, jak to služba Bohu vyžaduje.
-Er glaubt es nicht, auch wenn man es ihm zeigt, er hält es nicht für möglich und doch ist es da, es liegt stets auf der Lauer und bricht plötzlich durch, erzwingt sich Geltung, oft gerade dann, sobald es gilt, selbstlos zu sein, wie es der Gottesdienst erfordert.
+A protože v říši tisíce let má existovat již jen služba //Bohu,// jako základní prvek ve všem působení, jako vůbec základní podmínka možnosti bytí, tak si můžete představit, co při tom musí vzniknout, co takové lidstvo čeká! Je to něco, co si ani ti nejvážnější mezi hledajícími nebo mezi těmi, kteří se domnívají, že již nalezli, nejsou schopni představit. A přece stane se to skutkem, dalekosáhlým, třídícím, soudícím!
-Und da im Reich der Tausend Jahre nur noch //Gottes//dienst bestehen soll, als Grundlage in allem Wirken, als Grundbedingung des Seindürfens überhaupt, so könnt Ihr es Euch denken, was dabei entstehen muß, was solcher Menschheit harrt!
+Vy všichni jste do toho zahrnuti; neboť ani vy jste ještě //nepoznali// tuto vážnost nadcházejícího dění a požadavků, které Bůh na vás klade.
-Es ist etwas, was selbst der Ernsteste unter den Suchern oder unter denen, welche schon gefunden haben wollen, sich nicht vorzustellen fähig ist. Und doch wird es zur Tat, weitgreifend, sichtend, richtend!
+Z tohoto důvodu k tomu přistupuji dnes ještě jednou; neboť nyní je zde čas, ve kterém se musíte osvědčit ve všem, i v tomto.
-Ihr alle seid mit einbegriffen; denn auch Ihr habt diesen Ernst des kommenden Geschehens und der Forderungen, die Gott an Euch stellt, noch //nicht// erkannt.
+Tato stále se opakující nutnost napomínání je již pro mne bezútěšná; neboť jen zřídkakdy nacházím pro to pochopení a vy lidé si na to zvykáte. Protože se tak děje často, zdá se vám to příliš známé, a tím se domníváte, že jste to již pochopili. Avšak slova leží nepoužita ve zcela skrytém koutu vaší duše, čekajíce ještě na vzkříšení.
-Aus diesem Grunde gehe ich heute noch einmal näher darauf ein; denn nun ist die Zeit da, in der Ihr Euch bewähren müßt in allem, auch in diesem.
+Nedbáte jich, protože je můžete mít stále znovu, jak tomu alespoň věříte, a pak především proto, že se vám skutečně nelíbí. Jsou vám nepohodlná, a proto se to jeví tak, jako by vás unavovala a nemohla dát nic nového, a z tohoto důvodu zůstávajíce prázdní jdete okolo, abyste rychle odbočili na jiné myšlenky. Vím to dobře. Avšak přesto chci na tuto pro vás tak důležitou a nutnou podmínku změny ještě jednou poukázat, i když věříte, že o tom máte přesnou vědomost.
-Es ist für mich das immer wiederkehrende Ermahnenmüssen zwar schon trostlos; denn ich finde dafür selten nur Verständnis und Ihr Menschen werdet es gewohnt. Weil es so oft geschieht, dünkt es Euch zu bekannt und dadurch wähnt Ihr, es bereits erfaßt zu haben. Aber die Worte liegen unbenutzt in einem ganz versteckten Winkel Eurer Seele, noch der Auferstehung harrend.
+Nevíte //nic!// Neboť o nevědomosti podáváte stále znovu nový neklamný důkaz.
-Ihr achtet ihrer nicht, weil Ihr sie immer wieder haben könnt, so glaubt Ihr wenigstens, und dann vor allen Dingen, weil sie Euch nicht recht behagen. Sie sind Euch unbequem, deshalb erscheint es so, als ob sie Euch ermüden oder Euch nichts Neues geben könnten und Ihr geht aus diesem Grunde leerbleibend daran vorbei, um schnell wieder auf andere Gedanken abzulenken.
+Vezměme nejprve jednou Slovo, Poselství! Nevybírám zde jednotlivé případy mezi vámi, nýbrž je to přece s většími nebo menšími změnami v podstatě u všech lidí stále znovu zcela přesně totéž, i když se při tom také vnější formy někdy ukazují výrazně odlišně. Jsou pak jen přizpůsobeny příslušným pozemským poměrům jednotlivců a jejich stupni vzdělání a zkušenostem.
-Ich weiß dies wohl. Doch trotzdem will ich noch einmal dieser für Euch so wichtigen und unerläßlichen Veränderungs-Bedingung näher treten, wenn Ihr auch glaubt, darüber schon genau Bescheid zu wissen.
+Domýšlivé posměváčky a duchovně líné při tom zcela vyloučíme; neboť ti soudí se tím již beztak sami a nepřichází pro budoucnost již v úvahu. O nich tedy nepotřebujeme vůbec mluvit.
-Ihr wißt es //nicht!// Denn von dem Nichtwissen liefert Ihr immer wieder neu untrüglichen Beweis.
+Vezměme proto vážně Světlo hledající a //duchovně// ještě čilé.
-Nehmen wir zuerst einmal das Wort, die Botschaft! Ich greife da nicht Einzelfälle unter Euch heraus, sondern es ist mit mehr oder mit weniger Veränderung im Grunde doch bei allen Menschen immer wieder ganz genau dasselbe, wenn sich dabei auch die äusseren Formen manchmal wesentlich verschieden zeigen. Sie sind dann nur den jeweiligen irdischen Verhältnissen der Einzelnen und deren Bildungsgrade und Erfahrungen entsprechend angepaßt.
+Představte si, že takový člověk přijde do styku se Slovem Poselství. //Musí// se ho dotknout a také se ho nějakým způsobem //dotkne,// protože u //ducha// to není vůbec jinak možné, jakmile až k němu pronikne Slovo, které přichází ze Světla. Každý //duch// je slyší, pokud není příliš zazděn nebo již nespí.
-Die dünkelhaften Spötter und die Geistesträgen schalten wir dabei vollkommen aus; denn diese richten sich damit schon sowieso von selbst und kommen für die Zukunft nicht mehr in Betracht. Von ihnen brauchen wir also gar nicht zu reden.
+Člověk prožívá při tom radost nebo úlek, pohrouží se do Slova a při tom je snad pozná. Vezměme nyní ty, kteří je ke své spáse //poznali.//
-Nehmen wir deshalb die ernsthaft nach dem Lichte Suchenden und die noch //geistig// Regen.
+Jsou proniknutím Slova hluboce dojati, cítí se osvobozeni, povzneseni. Připraveni nahlédnout své chyby, polepšit se, prosí o radu, o sílu a rádi vedou řeči o svých nesnázích, ať už ústně, nebo písemně. Nesnázích ponejvíce pozemského a jen velmi zřídka //duchovního// druhu. Nesnázích, které oni zavinili, k nimž oni dali příčinu.
-Denkt Euch, ein solcher Mensch kommt mit dem Wort der Botschaft in Berührung. Sie //muß// und //wird// ihn irgendwie berühren, weil es bei dem //Geiste// gar nicht anders möglich ist, sobald //das// Wort bis zu ihm dringt, das aus dem Lichte kommt. Ein jeder //Geist// wird darauf hören, wenn er nicht zu sehr vermauert ist oder schon schläft.
+A nezapomeňte, to jsou ti //dobří,// takoví, kteří chtějí Slovo přijmout a změnit se! Podívejte se sami: při poznání přijdou okamžitě s prosbami, ve kterých se zachvívá očekávání splnění! To nazývají chtěním //sloužit// Bohu!
-Der Mensch empfindet dabei Freude oder Schreck, er wird sich in das Wort vertiefen und dabei vielleicht erkennen. Nehmen wir nun einmal die, welche zu ihrem Heil //erkennen.//
+Podle svého mínění mají veliké „dobré chtění“ a to ostatní má nyní učinit síla Světla. Nebo … musí? Ano, podle jejich mínění je slovo „musí“ již správné, to znamená podle jejich nejvnitřnějšího mínění! A Světlo musí podle jejich očekávání také pomoci //způsobem,// jaký si //oni přejí// a představují! Jejich myšlenky jsou přece přání a jejich tichá přání jejich nevyslovené, sotva ujasněné myšlenky.
-Sie sind mit Eindringen des Wortes tief bewegt, sie fühlen sich befreit, emporgehoben. Bereit, die Fehler einzusehen, sich zu bessern, bitten sie um Rat, um Kraft und bringen gern ihre Bedrängnisse zur Sprache, sei es nun mündlich oder schriftlich. Bedrängnisse meist irdischer, und nur ganz selten von //geistiger// Art. Bedrängnisse, die sie verschuldeten, zu denen sie die Ursache gegeben haben.
+To nejlepší a to největší, co člověk podle svého mínění může dát Stvořiteli a Udržovateli, je to, že před ním poklekne a v odevzdanosti zvolá:
-Und wohlgemerkt, das sind die //Guten,// sind solche, die das Wort annehmen und sich ändern wollen! Seht selbst: bei dem Erkennen kommen sie sogleich mit Bitten, in denen die Erwartung der Erfüllung schwingt! Das nennen sie, Gott //dienen// zu wollen!
+„Zde máš mou duši, Pane. Nalož s ní podle své vůle!“
-Sie haben ihrer Meinung nach das große „gute Wollen“ und das andere soll nun die Kraft des Lichtes tun. Oder … muß? Ja, nach ihrer Meinung ist das Wort „muss“ schon richtig, das heißt, nach der allerinnersten Meinung! Und das Licht muß nach ihrer Erwartung auch in einer //Art// helfen, wie //sie// es sich //wünschen// und denken! Ihre Gedanken sind ja Wünsche und ihre stillen Wünsche ihre unausgesprochenen, kaum klargewordenen Gedanken.
+To je člověku to nejvyšší, co je schopen učinit, současně to nejpokornější a nejlepší, také to správné, … //podle jeho pozemského mínění!//
-Das Beste und das Größte, was der Mensch dem Schöpfer und Erhalter geben zu können vermeint, ist, daß er vor ihm kniet und in Ergebung ruft:
+Avšak //není// tomu tak! V tomto jeho jednání spočívá jen pohodlnost a lenost jeho ducha, které tím přichází k výrazu!
-„Hier hast Du meine Seele, Herr. Tue mit ihr nach Deinem Wohlgefallen!“
+Bůh nechce, aby při tom musel jednat za člověka, nýbrž vždy jen //člověk// má to //sám// pro sebe vykonat! Má se vší silou namáhat konečně naplnit zákony Boží! Musí se dát cestou, kterou mu ještě jednou ukazuje Slovo Pravdy.
-Das ist des Menschen Höchstes, was er zu tun vermag, zugleich das Demütigste und das Beste, auch das Rechte, … //seiner Erdenmeinung nach!//
+Jak pošetilí jsou přece lidé, a přesto jak dovední v klamání sama sebe v tom, co jim má být a také musí zůstat tím nejdrahocennějším, pokud chtějí smět ještě nadále požívat milosti svého Boha.
-Aber es ist //nicht// so! In diesem seinen Tun liegt nur Bequemlichkeit und Trägheit seines Geistes, die damit zum Ausdruck kommen!
+Faleš a pokřivení ve //všem// konání a myšlení těchto pozemských lidí je tak strašlivé, že by se kvůli nim muselo úzkostlivě klesat na mysli, pokud by nebylo vědomí o očistné bouři, která nyní zaduní v síle Světla k záchraně těch, kterým ještě skrytě doutná malá jiskra jejich //ducha// pod nadcházejícími troskami všech lidských omylů.
-Nicht Gott will dabei für den Menschen handeln müssen, sondern immer nur //der Mensch// hat dieses //selbst// für sich zu tun! Hat sich mit aller Kraft zu mühen, die Gesetze Gottes endlich zu erfüllen! Den Weg einzuschlagen, den das Wort der Wahrheit ihm noch einmal zeigt.
+Takováto jiskra bude bouří buď roznícena, nebo uhašena, vždy podle touhy a chtění této jiskry.
-Wie töricht sind die Menschen doch und trotzdem wie geschickt sich selbst in dem zu täuschen, das ihnen als Kostbarstes zu sein hat und auch verbleiben muß, wenn sie noch weiterhin die Gnaden ihres Gottes mit genießen dürfen wollen.
+A navzdory hluboké vážnosti této doby snaží se člověk ještě vždy zasouvat svá malá vlastní přání a své vlastní vědění do soukolí velikého působení stvoření, aby sám zformoval podle svého smýšlení //ta// splnění, která přichází z všemohoucnosti Boží!
-Das Falsche und Verbogene in //allem// Tun und Denken dieser Erdenmenschen ist //so// furchtbar, daß man um sie bangend wohl verzagen müßte ohne Wissen von dem reinigenden Sturme, der nun in der Kraft des Lichtes wehen wird, zur Rettung derer, die noch einen kleinen Funken ihres //Geistes// unter den kommenden Trümmern aller Menschen - Irrungen verborgen schwelen haben.
+Avšak toto všechno nechtějí si nikdy přiznat za žádnou cenu! Naopak, lpí pevně na myšlence, že jejich falešné konání //je již// prvním krokem k přeměně. A tento krok označují za pokoru, jsou hrdí na svou důvěru v pomoc ze Světla, kterou si vyprošují a na kterou čekají.
-Ein solcher Funke wird vom Sturm entfacht werden oder verlöscht, je nach der Sehnsucht und des Wollens eines solchen Funkens.
+Ve skutečnosti se však při tom již opět do prvního kroku přimísilo vlastní zkázonosné přání a velmi jej zkalilo svou vzrůstající vůlí!
-Und trotz des tiefen Ernstes dieser Zeit sucht der Mensch immer noch sein kleines Eigenwünschen und sein Eigenwissen in das Räderwerk des großen Schöpfungswirkens einzuschieben, um selbst //die// Erfüllungen nach seinem Sinn zu formen, die aus Gottes Allmacht kommen!
+Lidé z toho nepozorují nic. Jsou zklamaní, pokud pomoc pro ně nenastane ihned viditelně, přestože na misku vah hodili jen své „chtění“ a jinak nic! Toto „chtění“ bylo již pro ně skutkem, avšak postačovalo jen k //„prosbě“,// což již považují za něco zcela obzvláště velikého.
-Doch dies alles wollen sie sich niemals eingestehen, um keinen Preis! Im Gegenteil, sie halten fest an dem Gedanken, daß ihr falsches Tun der erste Schritt zur Umwandlung //schon ist.// Und diesen Schritt bezeichnen sie als Demut, sie sind stolz auf ihr Vertrauen zu der Hilfe aus dem Licht, die sie erbitten und auf die sie warten.
+Nepochybně je //v tomto// toto „dobré chtění“ v nynější pokřivenosti již něčím velikým a také zřídkavým, avšak to nestačí ke splnění //požadavku,// který Bůh nyní klade na lidstvo k jeho spáse! Jen nejpřísnější, nejbezohlednější //požadavek// může přinést lidstvu ještě vůbec nějakou záchranu, protože jinak nemůže dojít k probuzení a brzy by opět kleslo zpět do starého, falešného a do duchovní lenosti.
-In Wirklichkeit aber hat sich dabei schon wieder das verderbenbringende Eigenwünschen in den ersten Schritt vermischt und diesem seinen Aufschwungswillen sehr getrübt!
+A Bůh //požaduje! Požaduje// nyní od vás, dříve než opět něco dá, protože vy jste se přece nechtěli dobrovolně rozhodnout využít //Jeho// cesty, které nechal pro vás vetkat do stvoření! A které jediné jsou podle //Jeho// vůle.
-Die Menschen merken nichts davon. Sie sind enttäuscht, wenn nicht sofort die Hilfe ihnen sichtbar einsetzt, trotzdem sie nur ihr „Wollen“ in die Waagschale geworfen haben und sonst nichts! Das „Wollen“ war bei ihnen schon die Tat, die aber nur zu einer //„Bitte“// reichte, was sie bereits für etwas ganz besonders Großes halten.
+Dobré chtění lidstva není k užitku, pokud toto chtění není proměněno v //čin.// V čin proměněno lidmi //samými,// dříve než předstoupí před Boha s novými prosbami!
-Gewiss, das „gute Wollen“ //darin// ist in der jetzigen Verbogenheit schon etwas Großes und auch Seltenes, doch es genügt nicht zur Erfüllung der //Forderung,// die Gott nun an die Menschheit stellt, zu deren Heile! Nur das strengste, unnachsichtigste //Fordern// kann der Menschheit überhaupt noch Rettung bringen, da sie sonst nicht zum Erwachen kommen und bald wieder in das Alte, Falsche und die geistige Bequemlichkeit zurücksinken würden.
+To stojí zcela jasně v Poselství jako //základní podmínka.// Lidé sami musí nyní jednou //dokázat// skrze svou provedenou námahu, jak vážně to myslí se svou vlastní záchranou!
-Und Gott //fordert!// Er //fordert// jetzt von Euch, bevor er wieder etwas geben wird, da Ihr ja freiwillig Euch nicht entschließen wolltet, //seine// Wege zu benützen, die er für Euch in der Schöpfung weben ließ! Und die allein nach //seinem// Willen sind.
+Jen //pak// vezme je Pán ještě jednou na milost. To je však rozhodně něco jiného, zcela jiného, než jak si to lidé chtějící dobro snaží představit! A na to jsem více než jednou výslovně poukázal v Poselství.
-Der Menschheit gutes Wollen nützet nichts, wenn dieses Wollen nicht zur //Tat// gewandelt wird. Zur Tat gewandelt durch die Menschen //selbst,// bevor sie vor Gott treten mit erneutem Bitten!
+Kdo nechce splnit, aby se //sám// namáhal, //sám// za sebe zápasil, ten také není již více hoden pomoci!
-Das steht ganz deutlich in der Botschaft als die //Grundbedingung.// Die Menschen selbst müssen durch ihr tätiges Mühen jetzt einmal //beweisen,// wie ernst es ihnen mit ihrer eigenen Rettung ist!
+Jen v poctivém zápase a v námaze přijde pomoc v síle, jinak se nedostaví.
-//Dann// nur nimmt sie der Herr noch einmal in Gnaden an. Es ist aber entschieden etwas anderes, ganz anderes, als wie es sich selbst gutwollende Menschen vorzustellen suchen! Und mehr als einmal wies ich schon ausdrücklich in der Botschaft darauf hin.
+Jen v zápase, v //činu// otevře se každý člověk //správným// způsobem, takže síla a tím pomoc může do něj proudit.
-Wer nicht erfüllen will, //sich selber// zu bemühen, für //sich selbst// zu ringen, der ist auch einer Hilfe nicht mehr wert!
+Síla //je// pomoc, pokud ji využije, tedy //použije!// Avšak nikdy jinak než ve svých //činech!// Lidé se mají změnit a //pak// přijít, avšak nemají přicházet, aby se //dali// změnit!
-Nur in ehrlichem Ringen und im Mühen kommt die Hilfe in der Kraft, sonst bleibt sie aus. Nur in dem Ringen, in der //Tat// öffnet sich jeder Mensch in //rechter// Weise, sodaß Kraft und damit Hilfe in ihn strömen kann.
+//Jak// se má člověk změnit, //co// při tom má dělat, stojí přesně objasněno v mém Poselství!
-Die Kraft //ist// Hilfe, wenn er sie verwertet, also //nützt!//
+Jestliže to v něm //chce// najít, tak to také //najde,// v každém případě. V žádné životní situaci nenechá mé Slovo hledajícího bez vysvětlení, ať už je to cokoliv.
-Doch niemals anders als in seinen //Taten!// Die Menschen sollen sich umwandeln und //dann// kommen, nicht aber kommen sollen sie, um sich wandeln //zu lassen!//
+Kdo se tudíž přichází ptát, ten nepochopil Poselství, nezkoumal v něm dosti hluboko a vážně. Ten to také nemyslí dosti vážně se svým //hledáním!// Nedává si takovou //námahu,// která je podmínkou, pokud mu má být pomoženo. Proto také bude muset na pomoc čekat marně.
-//Wie// der Mensch sich wandeln soll, //was// er dabei zu tun hat, steht genau erklärt in meiner Botschaft!
+To si zapamatujte vy, kteří se nazýváte hledajícími! Najdete v tom pro čilost samotného ducha měřítko, kterým se nemůžete zmýlit.
-Wenn er es darin finden //will,// so //wird// er es auch finden, auf jeden Fall. In keiner Lebenslage läßt mein Wort den Suchenden unaufgeklärt, sei sie auch, wie sie wolle.
+Otázky jsou jen pohodlností toho, kdo sám má Poselství v rukou. Nehýbá se dostatečně, jinak by mu nezůstala ani //jediná// otázka.
-Wer daher fragen kommt, der hat die Botschaft nicht verstanden, der hat nicht tief und ernst genug darin geschürft. Dem ist es also auch nicht ernst genug mit seinem //Suchen!// Er nimmt sich nicht //die// Mühe, die bedingt ist, wenn ihm Hilfe werden soll. Deshalb wird er auf Hilfe auch vergeblich warten müssen.
+//Hledáte-li,// tak //musíte// najít, co pro sebe potřebujete! Avšak hledat, tedy namáhat se, musíte již vy.
-Prägt Euch das ein, die Ihr Euch Sucher nennt! Ihr findet darin einen Maßstab für die Regsamkeit Eueres Geistes selbst, womit Ihr Euch nicht täuschen könnt.
+A v //námaze// naleznete //duchovní prožitek,// který nutně potřebujete, pokud chcete pro sebe získat prospěch z mého Slova! Neboť kdybych vám chtěl neustále vysvětlovat také všechny vaše otázky, kdybych každého člověka vyučoval sto let, nemohl by z toho mít žádný prospěch; neboť by tak přesto nic //neprožil!//
-Das Fragen ist Bequemlichkeit von dem, der selbst die Botschaft in den Händen hat. Er regt sich nicht genug, sonst würde ihm nicht //eine// Frage übrig bleiben.
+V trvalém úsilí vpřed ve svém chtění vědět nemůže vůbec přijít k prožití toho, co se učí. Každé naučené slovo se musí napřed stát činem! Jedině v činnosti, ať už také jen duchovní, se to může stát //vlastnictvím// jednotlivce!
-//Suchet,// so //müßt// Ihr finden, was Ihr für Euch braucht! Doch suchen, also Euch bemühen, müßt Ihr schon.
+Z tohoto důvodu nemá žádný účel chtít ode mne slyšet stále opět něco nového. Řekl jsem toho již dost, tolik, že celé vaše pozemské bytí nestačí k tomu, abyste řečené uskutečnili //v// sobě, tím méně //navenek!//
-Und im //Bemühen// findet Ihr //das geistige Erleben,// das Ihr nötig habt, wenn Ihr Gewinn von meinem Worte für Euch ziehen wollt! Denn wenn ich Euch auch alle Eure Fragen immerfort erklären wollte, wenn ich jeden Menschen hundert Jahre hindurch unterrichten würde, er könnte keinen Gewinn davon haben; denn er hat dann trotzdem nichts //erlebt!//
+Jednejte však nejdříve podle toho, co jsem vám //doposud// řekl! Vy však s tím otálíte, chtějíce se nejprve dozvědět ještě mnohem víc, pokud možno //vědět všechno,// dříve než se sebou samými učiníte skutečný začátek.
-In einem andauernden Vorwärtsstreben in dem Wissenwollen kann er gar nicht zum Erleben dessen kommen, was er lernt. Jedes erlernte Wort muß erst einmal zur Tat werden! Allein in der Betätigung, sei sie auch geistig nur, kann es in den //Besitz// des Einzelnen gelangen!
+Přece máte přitom vždy co dělat, abyste si to nové vštípili do svého porozumění. K prožití již řečeného nezůstane vám při tom žádný čas. A tak promeškáváte //všechno!//
-Aus diesem Grunde hat es keinen Zweck, immer und immer wieder Neues von mir hören zu wollen. Ich habe schon genug gesagt, so viel, daß Euer ganzes Erdensein nicht dazu ausreicht, das Gesagte //in// Euch zu verwirklichen, noch weniger //nach außen// hin!
+Zanechte nyní pachtění po novém; neboť můžete přece začít jen s //malým,// pokud chcete všechno //zcela// naplnit, jak to //musí// být.
-Handelt doch erst einmal nach dem, was ich Euch //bisher// sagte! Ihr aber zögert damit in der Meinung, erst noch viel mehr erfahren zu wollen, möglichst //alles zu wissen,// bevor Ihr einen eigentlichen Anfang mit Euch selber macht.
+V celém tomto stvoření není žádného splnění bez začátku, následujícího trvalého růstu, který žene k rozkvětu a plodům, které v sobě opět nesou nový vývoj.
-Ihr habt ja dabei immer nur zu tun, das Neue in Euer Verständnis einzuprägen. Zum Erleben des bereits Gesagten bleibt Euch dabei keine Zeit. Und so versäumt Ihr //alles!//
+Tak, jak se //nyní// ukazujete, může se vám vést jen jako pozemskému tělu, které se musí stát líným, jakmile je //přesyceno!// Není to jinak možné. Jen zčerstva začít, skromně a pokorně, a teprve //pak// pozvolna, avšak jistě jít //vpřed// ve vědění!
-Laßt nun die Jagd nach Neuem; denn Ihr könnt ja doch mit //Kleinem// nur beginnen, wenn Ihr alles //ganz// erfüllen wollt, wie es sein //muß.//
+Jinak nemůžete dosáhnout ničeho, protože //všechno// v Poselství je pro pozemské lidstvo //nové,// i když se vám tak mnohé v něm jeví jako známé. Avšak se to tak jen //jeví,// protože s ním zacházíte příliš povrchně.
-Es gibt in dieser ganzen Schöpfung keinerlei Erfüllung ohne einen Anfang, dem stetiges Wachsen folgt, welches zur Blüte und zu Früchten treibt, die wiederum ein neues Werden in sich tragen.
+Pokud to //správně// pozorujete, v pilném snažení čilého ducha, je to //nové!//
-So, wie Ihr //jetzt// Euch zeigt, kann es Euch nur ergehen wie dem Erdenkörper, welcher träge werden muß, sobald er //übersättigt// ist! Es ist nicht anders möglich. Nur frisch angefangen, klein und demutsvoll, und //dann// erst langsam, aber sicher //vorwärts// in dem //Wissen!//
+Pohněte se jen //sami// a nepřicházejte ihned s otázkami o tom, co vám překáží a co vás tíží, pod čím v této době musíte trpět. Nejprve přijměte správně mé //Slovo// a snažte se je v sobě //prožít,// pak se všechno jistě obrátí!
-Anders könnt Ihr nichts erreichen, weil //alles// in der Botschaft für die Erdenmenschheit //neu// ist, wenn Euch manches darin auch bekannt erscheint. Doch es //erscheint// nur so, weil Ihr zu oberflächlich damit umzugehen sucht.
+Ostře se proto pozorujte a pamatujte, abyste byli schopni odložit sklon k vlastním přáním ve službě, čehož přirozeně dosáhnete, teprve když dokážete tuto pro vás osudnou chybu rozpoznat.
-Wenn Ihr es //recht// betrachtet, in dem emsigen Bemühen eines regen Geistes, ist es //neu!//
+Není to těžké, jakmile se z pohledu Slova Poselství sami pozorujete s neúprosností, kterou //musí// každý vážně hledající a ke světlým výšinám usilující //sám proti sobě// použít, pokud své hledání a své úsilí myslí poctivě.
-Regt Euch nur //selbst// und kommt nicht gleich mit Fragen über Hemmungen und Lasten, unter denen Ihr zur Zeit zu leiden habt. Nehmt zuerst richtig auf mein //Wort// und sucht es in Euch zu //erleben,// dann wird sich alles sicher wenden!
+To je ten první, těžký krok, který při splnění všechno ostatní pak ulehčí. Seberte jen sílu a odvahu to učinit, pak vám všude vykvete pomoc, aniž byste o ni museli ještě zvlášť prosit.
-Deshalb beobachtet Euch scharf und seht Euch vor, daß Ihr den Hang zu Eigenwünschen in dem Dienen abzulegen fähig werden könnt, was Ihr natürlich erst erreicht, wenn Ihr es fertig bringt, diesen für Euch verhängnisvollen Fehler zu erkennen.
+Pak dojdete k tomu, že budete svému Bohu muset koktat už jen dík a vždy opět jen dík, zatímco se všechny prosby samy od sebe stanou zbytečnými.
-Es ist nicht schwer, sobald Ihr von dem Wort der Botschaft aus Euch selbst betrachtet mit der Unerbittlichkeit, die jeder ernsthaft Suchende und nach den lichten Höhen Strebende //gegen sich selbst// anwenden //muß,// wenn er sein Suchen und sein Streben ehrlich meint.
+Nuže jděte a takto jednejte, aby mír a radost mohly přebývat s vámi!
-Das ist der erste, schwere Schritt, der in Erfüllung alle anderen dann leichter werden läßt. Bringt nur die Kraft und auch den Mut zusammen, ihn zu tun, dann blüht Euch Hilfe überall, ohne daß Ihr noch besonders darum bitten müßtet.
-Ihr kommt dann dazu, daß Ihr Eurem Gotte nur noch Dank und immer wieder Dank zu stammeln haben werdet, während alles Bitten sich von selbst unnötig macht.
-Gehet hin und handelt also, damit bald der Frieden und die Freude bei Euch wohnen können! -