Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

--- Deutsch » Nachklänge zur Gralsbotschaft » 1934-1936 » 92. Die Kluft der Eigenwünsche. | 2022/03/06 14:30 | current
– ↷ Page moved from de:vortrage:veroffentlichte:1934-1936:die_kluft_der_eigenwunsche to de:nachklange:1934-1936:die_kluft_der_eigenwunsche Marek Ištvánek
+++ Česky » Doznívání k Poselství Grálu » Poselství doznívá - 1931-1936 - Hlas - 1997 » 92. Propast vlastních přání. | 2022/03/05 22:37 | current
– ↷ Page moved from cs:doznivani:poselstvi_dozniva_hlas:propast_vlastnich_prani to cs:doznivani:hlas:propast_vlastnich_prani Marek Ištvánek
@@ Line 1: / Line 1: @@
-====== Die Kluft der Eigenwünsche. ======
+====== Propast vlastních přání. ======
-Wo immer einem Erdenmenschen Worte von dem Licht geboten werden, dort setzt er im Begreifenwollen den Sinn um in seine irdisch-menschlichen Gepflogenheiten und zieht die Worte damit in den engen Kreis //seiner// Erwartungen und Wünsche.
+Kdekoliv jsou některému pozemskému člověku přinesena nějaká slova ze Světla, tam člověk ve chtění rozuměti jim podle svého, pozemského lidského návyku zamění jejich smysl a strhává tím slovo do úzkého okruhu //svých// očekávání a přání.
-Ohne sie dem //Wortlaute// nach umzustellen, erniedrigt er sie doch, weil er vergißt, daß solche Worte nicht von Menschensinn ausgehen, sondern von //der// Höhe kommen, die für sein Begreifen unerfaßbar ist.
+Aniž by změnil smysl v jeho //slovním znění,// přece jej snižuje, poněvadž zapomíná, že takováto slova nevycházejí z lidského smyslu, nýbrž že přicházejí //z té// výše, která je jeho chápání nepochopitelná.
-Er bemüht sich aber auch nicht darum, wenigstens in solchen Fällen einmal seine Denkungsweise //umzustellen,// zu versuchen, //dem Wege// einigermaßen zu folgen, den die Worte zu ihm //herabkommen,// oder dies wenigstens seinem Begreifenwollen zu Grunde zu legen, sondern er nimmt einfach in seinem Dünkel an, daß Gott von dem //menschlichen// Standpunkte aus zu ihm sprechen muß, wenn er ihm etwas mitteilen will, was zu seinem Heile ist.
+On se však také ani nesnaží, aby v takových případech změnil způsob svého myšlení a pokusil se sledovati aspoň zčásti onu //cestu,// po níž Slovo k němu //přišlo dolů,// nebo aby je přinejmenším položil za základ své snahy k pochopení. Ve své domýšlivosti jednoduše předpokládá, že Bůh musí k němu hovořit //z lidského// stanoviska, chce-li mu říci něco, co je pro jeho spásu.
-Es hat gar keinen Zweck, sich gegen diese Tatsache zu sträuben; denn es //ist// so, wie sich täglich immer wieder zeigt!
+Nemá žádného smyslu vzpouzeti se této skutečnosti, neboť je tomu tak, jak se to vždy denně opět a opět ukazuje!
-Aber //das// gerade wird dem Menschen zum Verderben; denn er hat damit die ihm gereichte Hand zum Aufstiege nie angenommen und muß nun in Auswirkung der letzten Wechselwirkung an sich selbst erleben, daß die Hand zurückgezogen ist, die er bisher achtlos zur Seite ließ, um stolz an ihr vorbeizugehen in dem Wahne seines Eigenwissenwollens.
+Ale právě //to// stane se člověku zkázou; neboť tím nepřijal nabízené ruky ke vzestupu a musí nyní v důsledku posledního zvratného působení prožíti sám na sobě to, že ruka, již až dosud nechával bez povšimnutí stranou, jda hrdě a s domýšlivostí kolem ní, se stáhla zpět.
-Gerade //dann// findet er sie nicht mehr, wenn er sie gern erfassen möchte in der Stunde seiner Not!
+Ale //pak,// až by se jí rád chtěl uchopit v hodině své bídy, pak ji už nenalezne!
-Es ist aber //so// einschneidend für jeden Menschen und so wichtig, von dieser Bequemlichkeit und diesem Dünkel abzulassen, daß ich immer wieder davon sprechen muß, um zu versuchen, es den Menschen derart beizubringen, daß sie mich verstehen; denn ohne diese Änderung //vom Grunde aus// sind sie nicht fähig, geistig wieder aufzusteigen, trotzdem sie es sich vorzutäuschen suchen in so mancher Form.
+Pro každého člověka je //tak// pronikavé a důležité, aby upustil od této pohodlnosti a domýšlivosti, že musím o tom mluvit vždy znovu a znovu a snažit se přiblížiti to lidem takovým způsobem, aby mně rozuměli; neboť bez této //základní// změny nejsou schopni duchovně opět stoupati vzhůru, přesto, že se snaží sami sebe oklamat všemožnými způsoby.
-Die Formen, die sie selbst ersannen, sind ja alle falsch und müssen nun in Trümmer gehen. Die Menschen werden dabei in Verzweiflung stürzen und dann krank an Körper und an Seele untergehen, wenn sie sich nicht vorher noch bequemen, //folgsam wie die Kinder// nach dem Wort der Wahrheit sich zu fügen und mit //aller// Kraft, die ihnen übrig blieb, mühsam die eine Stufe nach der anderen wieder emporzuklimmen, welche sie im Trotz des Besserwissenwollens unbemerkt hinabgeglitten sind!
+Způsoby, které si sami vymysleli, jsou všechny falešné a musí se nyní rozpadnouti v trosky. Lidé budou při tom zachváceni zoufalstvím a pak choří na těle a duši zahynou, jestliže před tím se ještě nerozmyslí, aby se //poslušně jako děti// podřídili Slovu Pravdy a //se vší// silou, jež jim zbyla, namáhavě se šplhali opět vzhůru od stupně ke stupni, z nichž ze vzdoru svého chtění všechno lépe vědět nepozorovaně sklouzli dolů!
-Das falsche Denken durch Verbogenheit des irdischen Verstandes!
+Falešné myšlení vzniklé pokřivením pozemského rozumu!
-Es ist unsagbar traurig, daß überall gerade //dieser// Hauptfehler der Menschen bei allem ihrem Denken so auffallend in den Vordergrund sich schiebt und ihm dabei die Klarheit eines Ausblikkes verwischt.
+Je to nevýslovně smutné, že všude právě //tyto// hlavní chyby lidí ve všem jejich myšlení se tak nápadně tlačily do popředí a při tom porušily jasnost jejich rozhledu.
-//Was// er auch denkt, wo immer er auch prüfen will, sein Eigendünkel läßt ihn nicht zur Wahrheit kommen, weil er selbst damit auf falschem Boden steht, von dem aus er nie richtig denken //kann,// auch wenn er ehrlich sich darum bemüht.
+Cokoliv člověk myslí, kdekoliv také chce zkoumati, nedovolí mu jeho vlastní domýšlivost dojíti k Pravdě, poněvadž on sám tím stojí na falešné půdě, na níž //nemůže// nikdy správně myslet, i kdyby se opravdově o to snažil.
-Und so werden die meisten aller Menschen nun auch in den Abgrund sinken, ohne es zu denken, ohne es im Anfange des Sturzes zu bemerken.
+A tak většina všech lidí klesne také nyní do propasti, aniž by si to mysleli a aniž to v počínajícím pádu zpozorovali.
-Dieser Augenblick ist aber bereits da, er kommt nicht erst. Die meisten Menschen sind schon eine Zeit im Sturz begriffen, und sie werden diesen Sturz auch nicht mehr hemmen können, weil sie viel zu spät zu dem Erkennen kommen; denn sie hörten nicht auf das, was sie noch rechtzeitig zur Rettung hätte kommen lassen, weil sie die Blicke in Erwartung und in Hoffnung ihrer Eitelkeit entsprechend nach der //falschen// Seite richteten.
+Tento okamžik jest však již zde, nepřijde teprve. Většina lidí se už po nějakou dobu řítí a tento pád nebudou moci také již zadržet, poněvadž poznání přišlo příliš pozdě. Nedbali toho, co je mohlo zachránit ještě v pravý čas, poněvadž své pohledy upírali v nesprávnou stranu.
-Wenn sie sich aber endlich wenden wollen, dann können sie das Heil nicht mehr erreichen; denn eine Kluft hat sich inzwischen aufgetan, die sich nicht überbrücken läßt, während sie selbst schon zu weit abgetrieben sind, dem Strudel der Vernichtung zu, der sie nicht mehr aus seinem ansaugenden Strom entläßt.
+I kdyby se však konečně chtěli obrátit, nemohli by již dosíci spásy, neboť mezitím se rozevřela propast, která se nenechá překlenout. Oni sami zatím byli odmrštěni již příliš daleko do víru zničení, který je již ze svého savého proudu nevydá.
-So werden große Massen ihren selbstgewollten Irrtümern erliegen, weil sie in Wirklichkeit nur Eigenwünschen treueste Gefolgschaft leisteten und allem anderen geringere Beachtung schenkten.
+Tak podlehnou veliké zástupy omylům, jež samy chtěly, poněvadž ve skutečnosti následovaly jen svá vlastní přání a všemu ostatnímu věnovaly jen mizivou pozornost.
-Und dieses Eigenwünschen, das nun seit Jahrtausenden regiert, welches der Mensch mit großer Sorgfalt pflegte und erzog, es ist //so// eingewurzelt durch die Pflege, daß es sich bereits in //alles// drängt, daß sogar jedes beste Wollen schon bei dem Entstehen von dem Übel mit durchwoben ist, ohne daß der Mensch selbst etwas davon merkt.
+A tato vlastní přání, která vládnou již po tisíciletí a která člověk pěstoval a vychovával s velikou péčí, se již tak zakořenila, že se tlačí //do všeho,// ba téměř každé lepší chtění je při svém vzniku spoluprotkáno zlem, aniž by člověk něco z toho pozoroval.
-Er glaubt es nicht, auch wenn man es ihm zeigt, er hält es nicht für möglich und doch ist es da, es liegt stets auf der Lauer und bricht plötzlich durch, erzwingt sich Geltung, oft gerade dann, sobald es gilt, selbstlos zu sein, wie es der Gottesdienst erfordert.
+Nevěří tomu, i když se mu to ukáže, nepovažuje to za možné, a přece je tomu tak. Stále to číhá, aby to nakonec proniklo, vynucujíc si uplatnění právě tam, kde se jedná o to být nezištným, jak to vyžaduje služba Bohu.
-Und da im Reich der Tausend Jahre nur noch //Gottes//dienst bestehen soll, als Grundlage in allem Wirken, als Grundbedingung des Seindürfens überhaupt, so könnt Ihr es Euch denken, was dabei entstehen muß, was solcher Menschheit harrt!
+A poněvadž v tisícileté říši má obstáti jen //služba Bohu,// jakožto základ veškeré činnosti, jako základní podmínka bytí vůbec, můžete si tedy pomyslet, co z toho musí vzniknout a co na takové lidstvo čeká!
-Es ist etwas, was selbst der Ernsteste unter den Suchern oder unter denen, welche schon gefunden haben wollen, sich nicht vorzustellen fähig ist. Und doch wird es zur Tat, weitgreifend, sichtend, richtend!
+Je to něco, co si ani sami nejvážnější mezi hledajícími nebo mezi těmi, kteří již nalezli, nejsou schopni představit. A přesto se to stane skutkem, daleko zasahujícím, soudícím!
-Ihr alle seid mit einbegriffen; denn auch Ihr habt diesen Ernst des kommenden Geschehens und der Forderungen, die Gott an Euch stellt, noch //nicht// erkannt.
+Vy všichni jste do toho zahrnuti; neboť i vy jste dosud nepoznali vážnosti nastávajícího dění a požadavků, které Bůh na vás klade.
-Aus diesem Grunde gehe ich heute noch einmal näher darauf ein; denn nun ist die Zeit da, in der Ihr Euch bewähren müßt in allem, auch in diesem.
+Z tohoto důvodu přistupuji k tomu dnes ještě jednou, neboť nyní je čas, kdy se musíte osvědčit ve všem, tedy i v tomto.
-Es ist für mich das immer wiederkehrende Ermahnenmüssen zwar schon trostlos; denn ich finde dafür selten nur Verständnis und Ihr Menschen werdet es gewohnt. Weil es so oft geschieht, dünkt es Euch zu bekannt und dadurch wähnt Ihr, es bereits erfaßt zu haben. Aber die Worte liegen unbenutzt in einem ganz versteckten Winkel Eurer Seele, noch der Auferstehung harrend.
+Je pro mne tato vždy se vracející nutnost napomínání již bezútěšná, neboť jen zřídkakdy nalézám porozumění a vy lidé si na to zvykáte. Poněvadž se tak děje příliš často, zdá se vám to být hodně známé a domníváte se proto, že jste to již pochopili. Avšak slova leží nepoužita, zastrčena v koutku duše, čekajíce dosud na vzkříšení.
-Ihr achtet ihrer nicht, weil Ihr sie immer wieder haben könnt, so glaubt Ihr wenigstens, und dann vor allen Dingen, weil sie Euch nicht recht behagen. Sie sind Euch unbequem, deshalb erscheint es so, als ob sie Euch ermüden oder Euch nichts Neues geben könnten und Ihr geht aus diesem Grunde leerbleibend daran vorbei, um schnell wieder auf andere Gedanken abzulenken.
+Nedbáte jich, jelikož věříte, že je můžete mít vždy znovu a zejména, poněvadž se vám dost nelíbí. Jsou vám nepohodlná, proto to vypadá tak, jako by vás unavovala, nebo nedávala vám nic nového a z toho důvodu jdete kolem, zůstávajíce prázdní, abyste rychle opět odbočili na jiné myšlenky.
-Ich weiß dies wohl. Doch trotzdem will ich noch einmal dieser für Euch so wichtigen und unerläßlichen Veränderungs-Bedingung näher treten, wenn Ihr auch glaubt, darüber schon genau Bescheid zu wissen.
+Vím to velmi dobře a přesto chci ještě dnes znovu poukázati na tyto pro vás tak důležité a nezbytné podmínky změny, i když se domníváte, že se již v tom dobře vyznáte.
-Ihr wißt es //nicht!// Denn von dem Nichtwissen liefert Ihr immer wieder neu untrüglichen Beweis.
+A //nevíte// nic! Neboť o tom, že nic nevíte, dáváte vždy znovu neklamný důkaz.
-Nehmen wir zuerst einmal das Wort, die Botschaft! Ich greife da nicht Einzelfälle unter Euch heraus, sondern es ist mit mehr oder mit weniger Veränderung im Grunde doch bei allen Menschen immer wieder ganz genau dasselbe, wenn sich dabei auch die äusseren Formen manchmal wesentlich verschieden zeigen. Sie sind dann nur den jeweiligen irdischen Verhältnissen der Einzelnen und deren Bildungsgrade und Erfahrungen entsprechend angepaßt.
+Vezměme kupříkladu Slovo, Poselství! Nevybírám při tom mezi vámi jednotlivé případy, nýbrž je to v základě, s několika většími či menšími změnami, u všech lidí vždy přesně totéž, i když se při tom vnější formy mnohdy podstatně ukazují jinak. Jsou přiměřeně přizpůsobeny pak jen dotyčným pozemským poměrům každého jednotlivce, jeho stupni vzdělání a zkušenostem.
-Die dünkelhaften Spötter und die Geistesträgen schalten wir dabei vollkommen aus; denn diese richten sich damit schon sowieso von selbst und kommen für die Zukunft nicht mehr in Betracht. Von ihnen brauchen wir also gar nicht zu reden.
+Domýšlivé posměváčky a duchovně líné při tom úplně vyřadíme, neboť tito soudí se již tak jako tak sami a pro budoucnost nepřicházejí vůbec v úvahu. Nemusíme tedy o nich již více hovořit.
-Nehmen wir deshalb die ernsthaft nach dem Lichte Suchenden und die noch //geistig// Regen.
+Vezměme proto ty, kteří opravdově hledají Světlo a ty, kteří jsou ještě //duchovně// čilí.
-Denkt Euch, ein solcher Mensch kommt mit dem Wort der Botschaft in Berührung. Sie //muß// und //wird// ihn irgendwie berühren, weil es bei dem //Geiste// gar nicht anders möglich ist, sobald //das// Wort bis zu ihm dringt, das aus dem Lichte kommt. Ein jeder //Geist// wird darauf hören, wenn er nicht zu sehr vermauert ist oder schon schläft.
+Představte si, že takový člověk přijde do styku s Poselstvím. //Zavadí// někde o ně a //musí// o ně zavadit, poněvadž u //ducha// to není vůbec jinak možné, jakmile //toto// Slovo, které přichází ze Světla, pronikne až k němu. Každý duch je uslyší, není-li příliš zazděn nebo dokonce již nespí.
-Der Mensch empfindet dabei Freude oder Schreck, er wird sich in das Wort vertiefen und dabei vielleicht erkennen. Nehmen wir nun einmal die, welche zu ihrem Heil //erkennen.//
+Člověk cítí při tom radost nebo zděšení. Zahloubá se do Slova a při tom je snad pozná. Vezměme nyní takové lidi, kteří ke své spáse je poznali.
-Sie sind mit Eindringen des Wortes tief bewegt, sie fühlen sich befreit, emporgehoben. Bereit, die Fehler einzusehen, sich zu bessern, bitten sie um Rat, um Kraft und bringen gern ihre Bedrängnisse zur Sprache, sei es nun mündlich oder schriftlich. Bedrängnisse meist irdischer, und nur ganz selten von //geistiger// Art. Bedrängnisse, die sie verschuldeten, zu denen sie die Ursache gegeben haben.
+Jsou důrazností Slova hluboce dotčeni, cítí se osvobozeni, pozdviženi vzhůru. Odhodláni nahlédnouti své chyby, polepšiti se, prosí o radu, o sílu a rádi hovoří o svých nesnázích, ať je to již ústně nebo písemně. Jsou to nesnáze většinou pozemského a jen velmi zřídka duchovního rázu. Nesnáze, jimiž se provinili a k nimž dali příčinu.
-Und wohlgemerkt, das sind die //Guten,// sind solche, die das Wort annehmen und sich ändern wollen! Seht selbst: bei dem Erkennen kommen sie sogleich mit Bitten, in denen die Erwartung der Erfüllung schwingt! Das nennen sie, Gott //dienen// zu wollen!
+A připomínám: to jsou ti //dobří,// takoví, kteří Slovo přijali a chtějí se změnit! Vizte sami: s poznáním přijdou okamžitě s prosbami, v nichž se zachvívá očekávání splnění! Tomu říkají chtít //sloužit// Bohu!
-Sie haben ihrer Meinung nach das große „gute Wollen“ und das andere soll nun die Kraft des Lichtes tun. Oder … muß? Ja, nach ihrer Meinung ist das Wort „muss“ schon richtig, das heißt, nach der allerinnersten Meinung! Und das Licht muß nach ihrer Erwartung auch in einer //Art// helfen, wie //sie// es sich //wünschen// und denken! Ihre Gedanken sind ja Wünsche und ihre stillen Wünsche ihre unausgesprochenen, kaum klargewordenen Gedanken.
+Podle svého mínění mají veliké „dobré chtění“ a ostatní má učinit síla Světla. Nebo … musí? Ano, podle jejich mínění slovo „musí“ je správné, totiž podle jejich nejvnitřnějšího mínění! A potom Světlo musí podle jejich očekávání pomoci také takovým //způsobem,// jak //oni// si to //přejí// a myslí! Vždyť jejich myšlenky jsou přece přání a jejich tichá přání nevyslovené, sotva ujasněné myšlenky.
-Das Beste und das Größte, was der Mensch dem Schöpfer und Erhalter geben zu können vermeint, ist, daß er vor ihm kniet und in Ergebung ruft:
+To nejlepší a největší, co člověk podle svého mínění může dáti svému Tvůrci a Udržovateli, je to, že před ním klekne a oddaně zvolá:
-„Hier hast Du meine Seele, Herr. Tue mit ihr nach Deinem Wohlgefallen!“
+„Pane, zde je má duše. Nalož s ní podle své vůle!“
-Das ist des Menschen Höchstes, was er zu tun vermag, zugleich das Demütigste und das Beste, auch das Rechte, … //seiner Erdenmeinung nach!//
+To jest to nejvyšší, co člověk může učinit a současně to nejpokornější a nejlepší a také to nejsprávnější … podle jeho pozemského mínění!
-Aber es ist //nicht// so! In diesem seinen Tun liegt nur Bequemlichkeit und Trägheit seines Geistes, die damit zum Ausdruck kommen!
+Ale tak tomu //není!// V tomto jeho počínání je jen pohodlnost a lenost jeho ducha, které se tím vyjadřují!
-Nicht Gott will dabei für den Menschen handeln müssen, sondern immer nur //der Mensch// hat dieses //selbst// für sich zu tun! Hat sich mit aller Kraft zu mühen, die Gesetze Gottes endlich zu erfüllen! Den Weg einzuschlagen, den das Wort der Wahrheit ihm noch einmal zeigt.
+Bůh nechce při tom jednati za člověka, nýbrž vždy jen //člověk sám// musí to pro sebe vykonat! Musí se namáhati ze vší síly, aby konečně poznal Boží zákony! Musí nastoupiti cestu, kterou mu Slovo Pravdy ještě jednou ukazuje.
-Wie töricht sind die Menschen doch und trotzdem wie geschickt sich selbst in dem zu täuschen, das ihnen als Kostbarstes zu sein hat und auch verbleiben muß, wenn sie noch weiterhin die Gnaden ihres Gottes mit genießen dürfen wollen.
+Jak bláhoví jsou lidé dosud a přesto zase jak obratní v klamání sama sebe v tom, co jim má být a také zůstat tím nejdražším, chtějí-li nadále požívati milosti svého Boha.
-Das Falsche und Verbogene in //allem// Tun und Denken dieser Erdenmenschen ist //so// furchtbar, daß man um sie bangend wohl verzagen müßte ohne Wissen von dem reinigenden Sturme, der nun in der Kraft des Lichtes wehen wird, zur Rettung derer, die noch einen kleinen Funken ihres //Geistes// unter den kommenden Trümmern aller Menschen - Irrungen verborgen schwelen haben.
+Faleš a pokřivení //v celém// jednání a myšlení těchto pozemských lidí je //tak// strašlivé, že by se mělo o ně strachovati, kdyby se nevědělo o očistné bouři, která se nyní rozpoutá v síle Světla k záchraně těch, kteří ještě v skrytu zanítili malou jiskru svého //ducha// pod troskami všech lidských omylů. Taková jiskra bouří se buď roznítí nebo zhasne podle touhy a chtění této jiskry.
-Ein solcher Funke wird vom Sturm entfacht werden oder verlöscht, je nach der Sehnsucht und des Wollens eines solchen Funkens.
+A přes veškeru hlubokou vážnost této doby snaží se člověk ustavičně svá malá vlastní přání a své sobecké vědění vsunovati do soukolí velké činnosti stvoření, aby sám podle svého smyslu zformoval ta splnění, která přicházejí z Boží všemohoucnosti!
-Und trotz des tiefen Ernstes dieser Zeit sucht der Mensch immer noch sein kleines Eigenwünschen und sein Eigenwissen in das Räderwerk des großen Schöpfungswirkens einzuschieben, um selbst //die// Erfüllungen nach seinem Sinn zu formen, die aus Gottes Allmacht kommen!
+Ale toto všechno nechtějí si nikdy přiznati, za žádnou cenu! Naopak lpí pevně na myšlence, že jejich falešné konání je //již prvním// krokem k obratu. A tento krok označují za pokoru, jsou hrdi na svou důvěru v pomoc ze Světla, o kterou prosí a na niž čekají.
-Doch dies alles wollen sie sich niemals eingestehen, um keinen Preis! Im Gegenteil, sie halten fest an dem Gedanken, daß ihr falsches Tun der erste Schritt zur Umwandlung //schon ist.// Und diesen Schritt bezeichnen sie als Demut, sie sind stolz auf ihr Vertrauen zu der Hilfe aus dem Licht, die sie erbitten und auf die sie warten.
+Ve skutečnosti se však již do tohoto prvního kroku přimísilo zkázonosné vlastní přání a velmi jej zakalilo svou vůlí povznésti se!
-In Wirklichkeit aber hat sich dabei schon wieder das verderbenbringende Eigenwünschen in den ersten Schritt vermischt und diesem seinen Aufschwungswillen sehr getrübt!
+Lidé však z toho ničeho nepozorují. Jsou zklamáni, jestliže se jim pomoc okamžitě viditelně nedostaví, přesto, že na misku vah vhodili pouze „chtění“, ale jinak nic jiného!
-Die Menschen merken nichts davon. Sie sind enttäuscht, wenn nicht sofort die Hilfe ihnen sichtbar einsetzt, trotzdem sie nur ihr „Wollen“ in die Waagschale geworfen haben und sonst nichts! Das „Wollen“ war bei ihnen schon die Tat, die aber nur zu einer //„Bitte“// reichte, was sie bereits für etwas ganz besonders Großes halten.
+„Chtění“ bylo u nich již skutkem, který však dospěl jen //„k prosbě“,// což považují již za něco zvlášť velikého.
-Gewiss, das „gute Wollen“ //darin// ist in der jetzigen Verbogenheit schon etwas Großes und auch Seltenes, doch es genügt nicht zur Erfüllung der //Forderung,// die Gott nun an die Menschheit stellt, zu deren Heile! Nur das strengste, unnachsichtigste //Fordern// kann der Menschheit überhaupt noch Rettung bringen, da sie sonst nicht zum Erwachen kommen und bald wieder in das Alte, Falsche und die geistige Bequemlichkeit zurücksinken würden.
+Zajisté, že toto „dobré chtění“ znamená v dnešní pokřivenosti již něco velikého a také řídkého, avšak nestačí ke splnění //požadavků,// které Bůh nyní klade na lidstvo k jeho spáse! Jen nejpřísnější, neshovívavý požadavek může lidstvo ještě zachránit, jinak nikdy se neprobudí a brzy opět klesne zpět do staré falešné a duchovní pohodlnosti.
-Und Gott //fordert!// Er //fordert// jetzt von Euch, bevor er wieder etwas geben wird, da Ihr ja freiwillig Euch nicht entschließen wolltet, //seine// Wege zu benützen, die er für Euch in der Schöpfung weben ließ! Und die allein nach //seinem// Willen sind.
+//A Bůh požaduje! Požaduje// nyní od vás, dříve nežli vám opět něco dá, poněvadž jste se nechtěli dobrovolně odhodlati použíti //jeho cest,// které pro vás byly ve stvoření utkány a které jediné jsou podle //jeho// vůle.
-Der Menschheit gutes Wollen nützet nichts, wenn dieses Wollen nicht zur //Tat// gewandelt wird. Zur Tat gewandelt durch die Menschen //selbst,// bevor sie vor Gott treten mit erneutem Bitten!
+Dobré chtění lidstva není nic platné, není-li toto chtění proměněno v //čin// -- v čin lidmi //samotnými,// dříve nežli předstoupí před Boha s novými prosbami!
-Das steht ganz deutlich in der Botschaft als die //Grundbedingung.// Die Menschen selbst müssen durch ihr tätiges Mühen jetzt einmal //beweisen,// wie ernst es ihnen mit ihrer eigenen Rettung ist!
+To je v Poselství naprosto zřetelné, jako základní požadavek. Lidé sami musí svou účinnou námahou jednou //dokázati,// jak opravdově to myslí se svou vlastní záchranou!
-//Dann// nur nimmt sie der Herr noch einmal in Gnaden an. Es ist aber entschieden etwas anderes, ganz anderes, als wie es sich selbst gutwollende Menschen vorzustellen suchen! Und mehr als einmal wies ich schon ausdrücklich in der Botschaft darauf hin.
+Jen //potom// vezme je Pán ještě jednou na milost. Jest to však rozhodně něco jiného, naprosto jiného, než jak si to sami dobromyslní lidé představují. A více než jednou poukázal jsem na to výslovně v Poselství.
-Wer nicht erfüllen will, //sich selber// zu bemühen, für //sich selbst// zu ringen, der ist auch einer Hilfe nicht mehr wert!
+Kdo nechce plnit, kdo se nechce //sám// namáhat a zápasit //sám o sebe,// ten není také hoden žádné pomoci!
-Nur in ehrlichem Ringen und im Mühen kommt die Hilfe in der Kraft, sonst bleibt sie aus. Nur in dem Ringen, in der //Tat// öffnet sich jeder Mensch in //rechter// Weise, sodaß Kraft und damit Hilfe in ihn strömen kann.
+Jen v poctivém zápase a v námaze dostaví se pomoc v síle, jinak ne. Jen v zápase, //v činu// otevírá se každý člověk správným způsobem, takže síla a tím i pomoc může k němu proudit.
-Die Kraft //ist// Hilfe, wenn er sie verwertet, also //nützt!//
+Síla jest pomoc, jestliže ji zhodnotí, tedy //použije!// Nikdy však jinak, než ve svých skutcích! Lidé mají se změnit a //pak// mají přijít, ale nemají přicházet, aby se //nechali// změnit.
-Doch niemals anders als in seinen //Taten!// Die Menschen sollen sich umwandeln und //dann// kommen, nicht aber kommen sollen sie, um sich wandeln //zu lassen!//
+//Jak// se člověk má změnit, //co// má při tom dělat, je přesně vysvětleno v mém Poselství!
-//Wie// der Mensch sich wandeln soll, //was// er dabei zu tun hat, steht genau erklärt in meiner Botschaft!
+Chce-li to v něm hledat, také to najde, v každém případě! V žádných životních otázkách nenechá mé Slovo hledajícího bez vysvětlení, ať je to cokoliv.
-Wenn er es darin finden //will,// so //wird// er es auch finden, auf jeden Fall. In keiner Lebenslage läßt mein Wort den Suchenden unaufgeklärt, sei sie auch, wie sie wolle.
+Kdo se přichází ptát, ten neporozuměl Poselství, ten nepátral v něm dost hluboko a opravdově. A ten to také se svým //hledáním// nemyslí vážně. Nenamáhá se //tak,// jak by měl, aby mu mohlo být pomoženo. Proto také musí marně čekati na pomoc.
-Wer daher fragen kommt, der hat die Botschaft nicht verstanden, der hat nicht tief und ernst genug darin geschürft. Dem ist es also auch nicht ernst genug mit seinem //Suchen!// Er nimmt sich nicht //die// Mühe, die bedingt ist, wenn ihm Hilfe werden soll. Deshalb wird er auf Hilfe auch vergeblich warten müssen.
+Vy, kteří si říkáte hledající, vezměte si to k srdci! Najdete v tom pro čilost svého ducha měřítko, které vás nemůže zmýlit.
-Prägt Euch das ein, die Ihr Euch Sucher nennt! Ihr findet darin einen Maßstab für die Regsamkeit Eueres Geistes selbst, womit Ihr Euch nicht täuschen könnt.
+Tázati se jest jen pohodlnost těch, kteří sami mají Poselství v rukou. Takový člověk nehýbá se dostatečně, jinak by se neměl nač tázat.
-Das Fragen ist Bequemlichkeit von dem, der selbst die Botschaft in den Händen hat. Er regt sich nicht genug, sonst würde ihm nicht //eine// Frage übrig bleiben.
+Hledáte-li, tedy //musíte// nalézt, co pro sebe potřebujete! Ale hledat, tedy namáhat se, musíte už sami.
-//Suchet,// so //müßt// Ihr finden, was Ihr für Euch braucht! Doch suchen, also Euch bemühen, müßt Ihr schon.
+A v námaze najdete již //duchovní prožití,// kterého potřebujete, chcete-li mít pro sebe užitek z mého Slova! Neboť kdybych vám také všechny vaše otázky ustavičně objasňoval, kdybych každého člověka učil sto let, nemohl by mít z toho užitek, poněvadž by pak přesto nic //neprožil!//
-Und im //Bemühen// findet Ihr //das geistige Erleben,// das Ihr nötig habt, wenn Ihr Gewinn von meinem Worte für Euch ziehen wollt! Denn wenn ich Euch auch alle Eure Fragen immerfort erklären wollte, wenn ich jeden Menschen hundert Jahre hindurch unterrichten würde, er könnte keinen Gewinn davon haben; denn er hat dann trotzdem nichts //erlebt!//
+V trvalém usilování kupředu, v dychtivosti vědění, nemůže dosáhnouti prožití toho, co se učí! Každé naučené slovo musí se nejdříve stát činem! Pouze v činnosti, i když je to jen duchovní, může každou jednotlivost učinit svým vlastnictvím.
-In einem andauernden Vorwärtsstreben in dem Wissenwollen kann er gar nicht zum Erleben dessen kommen, was er lernt. Jedes erlernte Wort muß erst einmal zur Tat werden! Allein in der Betätigung, sei sie auch geistig nur, kann es in den //Besitz// des Einzelnen gelangen!
+Z tohoto důvodu nemá smyslu chtít ode mne slyšet stále nové a nové. Řekl jsem již dost, tak mnoho, že celé vaše pozemské bytí nestačí k tomu, abyste to, co bylo řečeno, také v sobě uskutečnili, tím méně //zevně!//
-Aus diesem Grunde hat es keinen Zweck, immer und immer wieder Neues von mir hören zu wollen. Ich habe schon genug gesagt, so viel, daß Euer ganzes Erdensein nicht dazu ausreicht, das Gesagte //in// Euch zu verwirklichen, noch weniger //nach außen// hin!
+Jednejte přece nejdříve podle toho, co jsem vám //až dosud// řekl! To se však zdráháte, domnívajíce se, že chcete nejdříve zvědět mnohem víc, možno-li //všechno,// dřív než učiníte sami skutečný začátek.
-Handelt doch erst einmal nach dem, was ich Euch //bisher// sagte! Ihr aber zögert damit in der Meinung, erst noch viel mehr erfahren zu wollen, möglichst //alles zu wissen,// bevor Ihr einen eigentlichen Anfang mit Euch selber macht.
+Při tom máte vždy co dělat, abyste tomu novému porozuměli. K prožití toho, co bylo již řečeno, nezbývá vám čas. A tak zameškáváte //všechno!//
-Ihr habt ja dabei immer nur zu tun, das Neue in Euer Verständnis einzuprägen. Zum Erleben des bereits Gesagten bleibt Euch dabei keine Zeit. Und so versäumt Ihr //alles!//
+Zanechte této honby po novém; vždyť můžete začít jen s //malým,// chcete-li všechno splnit tak, jak to //musí// být.
-Laßt nun die Jagd nach Neuem; denn Ihr könnt ja doch mit //Kleinem// nur beginnen, wenn Ihr alles //ganz// erfüllen wollt, wie es sein //muß.//
+V tomto celém stvoření není žádného splnění bez začátku! Teprve za tímto začátkem následuje stálý vzrůst, který žene do květu a plodů, které opět v sobě nesou nové bytí.
-Es gibt in dieser ganzen Schöpfung keinerlei Erfüllung ohne einen Anfang, dem stetiges Wachsen folgt, welches zur Blüte und zu Früchten treibt, die wiederum ein neues Werden in sich tragen.
+Tak, jak se vy //nyní// jevíte, může se vám stát jako pozemskému tělu, které musí zlenivět, je-li //přesyceno!// Jinak to není ani možné. Jen svěže začít, pokorně, a //pak// teprve zvolna, ale jistě kupředu ve vědění!
-So, wie Ihr //jetzt// Euch zeigt, kann es Euch nur ergehen wie dem Erdenkörper, welcher träge werden muß, sobald er //übersättigt// ist! Es ist nicht anders möglich. Nur frisch angefangen, klein und demutsvoll, und //dann// erst langsam, aber sicher //vorwärts// in dem //Wissen!//
+Jinak nedosáhnete ničeho, poněvadž //všechno,// co je v Poselství, je pro pozemské lidstvo nové, i když se vám v něm zdá být mnohé známé. Avšak //vypadá// to jen tak, poněvadž se to snažíte obcházet příliš povrchně.
-Anders könnt Ihr nichts erreichen, weil //alles// in der Botschaft für die Erdenmenschheit //neu// ist, wenn Euch manches darin auch bekannt erscheint. Doch es //erscheint// nur so, weil Ihr zu oberflächlich damit umzugehen sucht.
+Jestliže to //správně// pozorujete v horlivém snažení čilého ducha, je vám to //nové!//
-Wenn Ihr es //recht// betrachtet, in dem emsigen Bemühen eines regen Geistes, ist es //neu!//
+Hněte se jen //sami// a nechoďte hned s otázkami o tom, co vám překáží a co vás tíží a čím toho času trpíte. Přijměte nejdříve správně mé //Slovo,// snažte se je v sobě //prožít,// pak se jistě všechno obrátí!
-Regt Euch nur //selbst// und kommt nicht gleich mit Fragen über Hemmungen und Lasten, unter denen Ihr zur Zeit zu leiden habt. Nehmt zuerst richtig auf mein //Wort// und sucht es in Euch zu //erleben,// dann wird sich alles sicher wenden!
+Proto se ostře pozorujte, dívejte se před sebe, abyste byli schopni ve službě odložiti sklon k sobeckým přáním, čehož přirozeně dosáhnete teprve tehdy, když dokážete poznati tuto pro vás osudnou chybu.
-Deshalb beobachtet Euch scharf und seht Euch vor, daß Ihr den Hang zu Eigenwünschen in dem Dienen abzulegen fähig werden könnt, was Ihr natürlich erst erreicht, wenn Ihr es fertig bringt, diesen für Euch verhängnisvollen Fehler zu erkennen.
+Není to těžké, jakmile se pozorujete ze stanoviska slova Poselství s neúprosností, již každý vážně hledající a po světlých výšinách toužící //musí sám// použít //proti sobě,// myslí-li své hledání a své usilování také opravdově.
-Es ist nicht schwer, sobald Ihr von dem Wort der Botschaft aus Euch selbst betrachtet mit der Unerbittlichkeit, die jeder ernsthaft Suchende und nach den lichten Höhen Strebende //gegen sich selbst// anwenden //muß,// wenn er sein Suchen und sein Streben ehrlich meint.
+To je ten první nejtěžší krok; neboť ve splnění pak všechny ostatní budou lehčí. Spojte sílu s odvahou a učiňte tento první krok, pak najdete pomoc všude, aniž byste museli o ni ještě zvlášť prosit.
-Das ist der erste, schwere Schritt, der in Erfüllung alle anderen dann leichter werden läßt. Bringt nur die Kraft und auch den Mut zusammen, ihn zu tun, dann blüht Euch Hilfe überall, ohne daß Ihr noch besonders darum bitten müßtet.
+Pak poznáte, že máte svému Bohu vzdávati jen dík a vždy opět jen dík, zatím co všechny prosby stanou se samy sebou bezpředmětné.
-Ihr kommt dann dazu, daß Ihr Eurem Gotte nur noch Dank und immer wieder Dank zu stammeln haben werdet, während alles Bitten sich von selbst unnötig macht.
+Jděte a jednejte tak, aby mezi vámi brzy zavládl mír a radost.
-Gehet hin und handelt also, damit bald der Frieden und die Freude bei Euch wohnen können! -