Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

--- Deutsch » Im Lichte der Wahrheit » Gralsbotschaft - 1931 » 37. Symbolik im Menschenschicksal. | 2021/01/09 02:31 | current
– Marek Ištvánek
+++ Česky » Ve Světle Pravdy » Poselství Grálu - 1931 » Plamen - 2021 » 37. Symbolika v lidském osudu. | 2021/12/20 12:30 | current
– Marek Ištvánek
@@ Line 1: / Line 1: @@
-====== Symbolik im Menschenschicksal. ======
+====== Symbolika v lidském osudu. ======
-((Sinnbildliche Ablösung.))
-Wenn die Menschen nicht in den Notwendigkeiten und den vielen Nichtigkeiten des Alltags vollständig aufgehen würden, sondern auch noch einige Aufmerksamkeit dazu verwenden wollten, die großen und die kleinen Geschehnisse in ihrer Umgebung etwas aufmerksamer zu beobachten, so müßte ihnen bald eine neue Erkenntnis kommen. Sie würden über sich selbst erstaunt sein und es kaum glaublich finden, daß sie bis dahin über so Auffallendes gedankenlos hinwegsehen konnten. Und es liegt auch aller Grund vor, mitleidsvoll über sich selbst die Köpfe zu schütteln. Bei nur einiger Beobachtung wird ihnen plötzlich eine ganze Welt streng geordneten, lebendigen Geschehens eröffnet, die eine straffe Führung von höherer Hand deutlich erkennen lassen: Die Welt der Symbolik!
+((Obrazné osvobození.))
-Diese wurzelt tief in dem feinstofflichen Teile der Schöpfung, nur die äußersten Enden treten als Ausläufer in das irdisch Sichtbare hinein. Es ist wie bei einem anscheinend ganz in Ruhe befindlichen Meere, dessen dauernde Bewegungen nicht sichtbar sind, sondern nur in ihren letzten Ausläufern am Strande beobachtet werden können. Der Mensch ahnt nicht, daß er bei ganz geringer Mühe durch etwas Aufmerksamkeit die für ihn so einschneidende und von ihm gefürchtete Tätigkeit des Karmas klar beobachten kann. Es ist ihm möglich, vertrauter damit zu werden, wodurch nach und nach die bei denkenden Menschen oft erwachende Furcht mit der Zeit abfällt und das Karma seine Schrecken verliert. Für viele kann es ein Weg zum Aufstiege werden, wenn sie durch irdisch sichtbare Geschehnisse die tieferen Wellen des feinstofflichen Lebens fühlen lernen und ihm nachgehen können, wodurch mit der Zeit die Überzeugung von dem Vorhandensein unbedingt folgerichtiger Wechselwirkungen ersteht. Ist ein Mensch aber erst einmal dazu gekommen, so fügt er sich langsam Schritt für Schritt, bis er zuletzt die streng logisch und lückenlos treibende Kraft des bewußten göttlichen Willens in der ganzen Schöpfung erkennt, also in der grobstofflichen und feinstofflichen Welt. Von dem Augenblicke an wird er mit ihr rechnen, sich ihr freiwillig beugen. Das bedeutet aber für ihn ein Schwimmen in der Kraft, deren Auswirkungen damit nur noch nutzbringend für ihn sein können. Sie dient ihm, weil er sie zu verwenden weiß, indem er sich selbst richtig einfügt, einstellt. So kann sich dann die Wechselwirkung nur als Glücksbringer für ihn auslösen. Lächelnd sieht er dann jedes biblische Wort buchstäblich erfüllt, das ob seiner kindlichen Einfachheit ihm manchmal ein Stein des Anstoßes werden wollte, das zu erfüllen ihm oft deshalb schwer zu werden drohte, weil es nach seiner bisherigen Meinung einen Sklavensinn erforderte. Das von ihm unangenehm empfundene selbstherrliche Gehorsamverlangen wird vor seinen sehend gewordenen Augen nach und nach zu der höchsten Auszeichnung, die einem Geschöpf widerfahren kann; zu einem wahrhaft göttlichen Geschenk, das die Möglichkeit zu einer ungeheueren geistigen Kraftentfaltung in sich trägt, die ein persönlich bewußtes Mitwirken in der herrlichen Schöpfung zuläßt. Die Ausdrücke: „Nur wer sich selbst erniedrigt, wird erhöht werden“, der Mensch muß sich „demütig vor seinem Gotte beugen“, um in dessen Reich eingehen zu können, er soll „gehorchen“, „dienen“, und was der biblischen Ratschläge noch mehr sind, sie stoßen den modernen Menschen in dieser einfachen, kindlichen und doch so treffenden Ausdrucksart von vornherein etwas ab, weil sie seinen Stolz verletzen, der in dem Bewußtsein des Verstandeswissens liegt. Er will nicht mehr so blind geführt sein, sondern selbst erkennend bewußt in allem mitwirken, um den zu allem Großen notwendigen inneren Aufschwung //aus Überzeugung// zu erhalten. Und das ist //kein Unrecht!//
+Kdyby se lidé úplně nerozptylovali v nutnostech a mnohých nicotnostech všedního dne, nýbrž chtěli také věnovat určitou pozornost tomu, aby poněkud bedlivěji sledovali velké i malé události ve svém okolí, tak by museli brzy přijít k novému poznání. Užasli by sami nad sebou a sotva by uvěřili, že mohli doposud bezmyšlenkovitě přehlížet něco tak nápadného. A jsou zde rovněž všechny důvody soustrastně nad sebou zavrtět hlavou. Již při určitém pozorování bude jim náhle otevřen celý svět přesně uspořádaného živého dění, ve kterém se zřetelně projevuje přísné vedení vyšší ruky: Svět symboliky!
-Der Mensch //soll// mit seiner Fortentwicklung in der Schöpfung bewußter dastehen, als es früher war. Und wenn er mit Freude erkannt haben wird, daß die einfachen biblischen Ausdrücke in ihrer der heutigen Zeit so fremden Art genau alles das anraten, wozu er sich bei Kenntnis der gewaltigen Naturgesetze freiwillig und mit voller Überzeugung auch entschließt, so fällt es wie eine Binde von seinen Augen. Er steht erschüttert vor der Tatsache, daß er die alten Lehren bisher nur verwarf, weil er sie falsch gedeutet hatte, und nie ernsthaft versuchte, richtig in sie einzudringen, sie mit dem heutigen Auffassungsvermögen in Einklang zu bringen.
+Tento tkví hluboko v jemnohmotné části stvoření a jen nejzazší konce vstupují jako výběžky do pozemsky viditelného. Je to stejné jako u zdánlivě zcela klidného moře, jehož neustálé pohyby nejsou viditelné, nýbrž lze pozorovat jen jejich poslední výběžky u břehu. Člověk netuší, že při zcela nepatrné námaze s trochou pozornosti může jasně pozorovat pro něj tak pronikavou a jím obávanou činnost karmy. Může se s ní důvěrněji seznámit, čímž časem pozvolna opadne u uvažujících lidí často se probouzející strach a karma ztratí svou děsivost. Pro mnohé může se to stát cestou ke vzestupu, jestliže se naučí vyciťovat v pozemsky zjevných událostech hluboké vlny jemnohmotného života a mohou ho pak sledovat, čímž postupně nabudou přesvědčení o jsoucnosti bezpodmínečných a důsledných vzájemných působení. Avšak došel-li člověk jednou až k tomu, tak se pozvolna přizpůsobuje, až nakonec pozná přísně logickou a bezmezernou hybnou sílu vědomé Boží vůle v celém stvoření, tedy v hrubohmotném a jemnohmotném světě. Od tohoto okamžiku s ní bude počítat a dobrovolně se před ní sklánět. To však pro něj znamená, že pluje v síle, jejíž účinky mohou být pro něj už jen prospěšné. Ona mu slouží, protože ji umí používat tím, že sám sebe do ní správně postaví a vloží. Tak může se pro něj uvolňovat vzájemné působení jen jako nositel štěstí. S úsměvem pak vidí doslova naplněné každé biblické slovo, které se mu kvůli své dětské prostotě chtělo mnohdy stát kamenem úrazu a jehož naplnění mu proto často hrozilo stát se těžkým, protože podle jeho dosavadního mínění vyžadovalo otrockou mysl. Tento jím nepříjemně pociťovaný sobecký požadavek poslušnosti stává se pozvolna před jeho vidoucím zrakem nejvyšším vyznamenáním, jakého se může tvoru dostat; opravdovým Božím darem, který v sobě nese možnost mohutného duchovního rozvoje sil a který dovoluje osobně vědomé spolupůsobení v nádherném stvoření. Výrazy: „Jen kdo sám sebe ponižuje, bude povýšen“, člověk se musí „pokorně sklonit před svým Bohem“, aby mohl vejít do Jeho říše, má „poslouchat“, „sloužit“, a ještě mnohé další biblické rady, předem poněkud odrazují v tomto prostém, dětském, a přece tak trefném způsobu vyjádření moderního člověka, protože zraňují jeho hrdost, která spočívá ve vědomí rozumových znalostí. Nechce již více být tak slepě veden, nýbrž chce sám poznávaje vědomě ve všem spolupůsobit, aby //z přesvědčení// dostalo se mu vnitřního rozmachu nutného ke všemu velikému. A to// není nesprávné!//
-Ob nun gesagt wird: „In Demut sich dem Willen Gottes beugen“, oder „nach richtigem Erkennen der gewaltigen Naturgesetze sich deren Art und Wirken nutzbar machen“, //ist ein und dasselbe.//
+Člověk //má// stát ve svém dalším vývoji ve stvoření vědoměji, než tomu bylo kdysi. A když s radostí pozná, že prosté biblické výrazy ve svém pro dnešní dobu tak cizím způsobu radí přesně ke všemu tomu, k čemu se při znalosti mocných přírodních zákonů a s plným přesvědčením také sám rozhoduje, tak spadne to stejně jako páska z jeho očí. Stojí pohnut před skutečností, že doposud staré učení jen odmítal, protože si je špatně vykládal a nikdy se vážně nepokoušel správně do něj proniknout a uvést je do souladu s dnešní schopností chápání.
-Nutzbar machen kann sich der Mensch die Kräfte, die den Willen Gottes tragen, nur dann, wenn er sie genau studiert, also erkennt, und sich dann darnach richtet. Das Mit-ihnen-rechnen oder Sich-darnach-richten ist in Wirklichkeit aber weiter nichts als ein Sich-einfügen, also ein Sich-beugen! Sich nicht //gegen// diese Kräfte stellen, sondern //mit ihnen// gehen. Nur indem der Mensch seinen Willen der Eigenart der Kräfte anpaßt, also die gleiche Richtung geht, vermag er die Gewalt der Kräfte auszunützen. Das ist kein Bezwingen der Kräfte, sondern ein Sich-demutsvoll-beugen vor dem göttlichen Willen! Wenn der Mensch so manches auch eine Klugheit nennt oder eine Errungenschaft des Wissens, so ändert dies nichts an der Tatsache, daß alles nur ein sogenanntes „Finden“ von Auswirkungen bestehender Naturgesetze bedeutet, also des göttlichen Willens, den man damit „erkannt“ hat, und mit der Auswertung oder Verwendung sich diesem Willen „fügt“. Es //ist// dies unbedingt ein demutsvolles Beugen vor dem Willen Gottes, ein „Gehorchen“!
+Říká-li se tedy: „V pokoře se sklonit před Boží vůlí“ nebo „po správném poznání mocných přírodních zákonů zužitkovat jejich projevy a působení“, //je to jedno a totéž.//
-Doch nun zu der Symbolik! Alles Geschehen in der Schöpfung, also in der Stofflichkeit, muß in seinem Kreislauf einen richtigen Abschluß erhalten, oder, wie man auch sagen kann: es muß sich als Ring schließen. Deshalb kehrt nach den Schöpfungsgesetzen auch alles unbedingt auf seinen Ausgangspunkt zurück, wo allein es sein Ende finden kann, also gelöst, aufgelöst, oder als Wirkendes ausgelöscht wird. So ist es mit der ganzen Schöpfung selbst, wie auch mit jedem einzelnen Geschehen. Daraus entsteht die unbedingte Wechselwirkung, die wiederum die Symbolik nach sich zieht.
+Zužitkovat síly, které nesou Boží vůli, může člověk pouze tehdy, když je důkladně studuje, tedy poznává, a pak se jimi i řídí. Počítat s nimi nebo se s nimi srovnat není ve skutečnosti však ničím jiným než vpravením se, tedy skloněním se! Nestavět se //proti// těmto silám, nýbrž jít //s nimi.// Jen tím člověk přizpůsobí svou vůli zvláštní povaze síly, tedy jde stejným směrem, a je schopen využít moc této síly. To však není žádné přemožení síly, nýbrž pokorné sklonění se před Boží vůlí! Jestliže člověk tak mnohé také nazývá chytrostí nebo vymoženostmi vědomostí, tak to nic nemění na skutečnosti, že všechny takzvané „objevy“ pochází jen z účinků stávajících přírodních zákonů, tedy Boží vůle, kterou tím „poznává“ a s jejím využitím nebo zužitkováním se této „přizpůsobuje“. To //je// to bezpodmínečné pokorné sklonění se před vůlí Boží neboli „poslušnost“!
-Da alle Handlungen dort enden müssen, wo sie entstanden sind, so ergibt sich daraus, daß jede Handlung auch in gleicher Stoffart enden muß, in der sie entstand. Also feinstofflicher Anfang muß feinstoffliches Ende haben, grobstofflicher Anfang aber grobstoffliches Ende. Das Feinstoffliche vermögen die Menschen nicht zu sehen, das grobstoffliche Ende eines jeden Geschehens aber nennen sie Symbolik. Es ist ihnen wohl sichtbar, aber es fehlt vielen der eigentliche Schlüssel dazu, der Anfang, der in den meisten Fällen in einem vorhergegangenen grobstofflichen Sein liegt.
+Avšak nyní k symbolice! Veškeré dění ve stvoření, tedy ve hmotnosti, musí dosáhnout ve svém koloběhu správného zakončení nebo, jak se to může také říct: musí se to uzavřít jako kruh. Proto vrací se také všechno podle zákonů stvoření ke svému výchozímu bodu, kde jedině může nalézt své zakončení, tedy vyřešení, rozuzlení nebo vyhasnutí účinků. Tak je tomu s celým stvořením samotným, jakož i také s každou jednotlivou událostí. Z toho vzniká bezpodmínečné vzájemné působení, které opět má za následek symboliku.
-Wenn auch hierbei der größte Teil alles Geschehens der Wechselwirkung nur in der feinstofflichen Welt erfolgt, so könnte doch das also arbeitende Karma niemals eine volle Ablösung finden, wenn das Ende nicht in irgendeiner Art in die grobstoffliche Welt hineinspielt und dort sichtbar wird. Erst mit einem dem Sinne der Wechselwirkung entsprechenden sichtbaren Vorgang kann ein laufender Ring geschlossen werden, wodurch die vollkommene Ablösung erfolgt, gleichviel, ob dies je nach Art des einstmaligen Anfanges gut oder böse ist, Glück oder Unglück bringt, Segen oder durch die Auslösung Vergebung. Diese letzte sichtbare Auswirkung //muß// kommen, an gleicher Stelle, wo der Ursprung liegt, also bei //dem// Menschen, der durch irgendeine Handlung einst den Anfang dazu gab. In keinem einzigen Fall ist sie zu vermeiden.
+Poněvadž veškerá činnost musí končit tam, kde vznikla, tak z toho vyplývá, že každý čin musí končit rovněž ve stejném druhu hmoty, v jakém vznikl. Tedy jemnohmotný počátek musí mít jemnohmotný konec, hrubohmotný počátek však konec hrubohmotný. Jemnohmotné nemohou lidé vidět, avšak hrubohmotný konec každé události nazývají symbolikou. Je jim dobře viditelný, avšak mnohým schází k němu klíč, počátek, který ve většině případů leží v předcházejícím hrubohmotném bytí.
-Wenn nun der betreffende Mensch sich unterdessen innerlich verändert hat, derart, daß Besseres in ihm lebendig wurde, als die einstmalige Handlung war, so kann die Rückwirkung in ihrer Art nicht festen Fuß fassen. Sie findet keinen gleichartigen Boden mehr in der aufwärtsstrebenden Seele, die lichter und damit leichter geworden ist nach dem Gesetz der geistigen Schwere ((Vortrag: [[de:gralsbotschaft:1931:schicksal]])). Die natürliche Folge ist, daß eine trübere Auswirkung bei dem Herannahen von der lichteren Umgebung des betreffenden Menschen durchsetzt und somit bedeutend abgeschwächt wird. Aber trotzdem muß das Gesetz des Kreislaufes und der Wechselwirkung voll erfüllt werden in seiner selbsttätig wirkenden Kraft. Ein Aufheben irgendeines Naturgesetzes ist unmöglich.
+I když se při tom největší část všech dějů vzájemného působení odehrává jen v jemnohmotném světě, tak nemohla by přece takto pracující karma nikdy najít úplného uvolnění, jestliže by nakonec nějakým způsobem nezasáhla do hrubohmotného světa a tam se nestala viditelnou. Teprve v tomto smyslu vzájemného působení odpovídajícího viditelnému ději může být běžící kruh uzavřen, čímž je provedeno úplné uvolnění, lhostejno, zda je podle druhu někdejšího počátku dobré nebo zlé, přinášející štěstí nebo neštěstí, požehnání nebo odpuštění skrze odpoutání. Tento poslední viditelný účinek //musí// přijít ke stejnému místu, kde leží jeho původ, tedy k //témuž// člověku, který ho kdysi nějakým jednáním započal. Ani v jediném případě tomu nelze zabránit.
-Deshalb wird sich eine so abgeschwächte rücklaufende Wechselwirkung den unverrückbaren Gesetzen entsprechend auch //sichtbar// grobstofflich auswirken müssen, um wirklich abgelöst, also ausgelöscht zu sein. Das Ende muß in den Anfang zurückfließen. Wegen der lichtgewordenen Umgebung vermag aber dunkles Karma dem betreffenden Menschen nicht Schaden zu bringen, und so geschieht es, daß diese abgeschwächte Wechselwirkung nur derart auf die nähere //Umgebung// wirkt, daß der Betroffene in die Lage kommt, irgend etwas Freiwilliges zu tun, dessen Art nur noch //dem Sinne// der rückströmenden Wechselwirkung entspricht. Der Unterschied von der eigentlichen ungebrochenen Stärke der für ihn bestimmt gewesenen Auswirkung des rücklaufenden dunklen Stromes ist der, daß es ihm keinerlei Schmerz bereitet oder Schaden bringt, sondern vielleicht sogar Freude macht.
+Jestliže se dotyčný člověk mezitím vnitřně změnil takovým způsobem, že v něm ožilo něco lepšího, než jaké bylo jeho někdejší jednání, tak nemůže se zpětný účinek svým druhem pevně zachytit. Nenajde již více žádnou stejnorodou půdu v duši usilující vzhůru, která se stala světlejší a tím i lehčí podle zákona duchovní tíže ((Přednáška: [[osud]])). Přirozeným následkem toho je, že kalnější účinek je při svém přiblížení prostoupen světlejším okolím dotyčného člověka a tím je značně oslaben. Avšak navzdory tomu musí být zákon koloběhu a vzájemného působení zcela naplněn ve své samočinně působící síle. Zrušení jakéhokoliv přírodního zákona je nemožné.
-Das ist dann eine //rein symbolische// Auslösung manchen //schweren// Karmas, aber den Gesetzen in der Schöpfung vollkommen entsprechend, durch die Veränderung des Seelenzustandes selbsttätig derart wirkend. Deshalb bleibt es den meisten Menschen auch oft ganz unbewußt. Das Karma ist damit gelöst, der unverrückbaren Gerechtigkeit bis in die zartesten Strömungen Genüge getan. In diesen nach den Schöpfungsgesetzen selbstverständlichen Vorgängen liegen so gewaltige Gnadenakte, wie sie nur die Allweisheit des Schöpfers in seinem vollkommenen Werke herbeiführen konnte.
+Proto se musí takto zeslabené zpětné vzájemné působení odpovídající neposunutelným zákonům také projevit hrubohmotně //viditelně,// aby bylo skutečně vykoupeno, tedy aby pohaslo. Konec musí vplynout zpět do počátku. Kvůli nastavšímu světlému okolí není však schopna temná karma přinést dotyčnému člověku škodu, a tak nastane to, že toto zeslabené vzájemné působení účinkuje jen takovým způsobem na nejbližší //okolí,// že se dotyčný ocitne v situaci, aby něco dobrovolně udělal, čehož druh odpovídá už jen //smyslu// zpětného vzájemného působení. Rozdíl od vlastní nezlomené síly jemu určeného někdejšího účinku zpětného temného proudu je v tom, že mu nezpůsobí žádnou bolest nebo škodu, nýbrž mu udělá snad dokonce i radost.
-Solcher rein symbolischen Auslösungen bei sonst schwer treffenden Wechselwirkungen gibt es viele!
+To je pak //čistě symbolické// rozuzlení mnohé //těžké// karmy, avšak zcela odpovídající zákonům ve stvoření, a působící tak samočinně skrze změnu duševního stavu. Proto zůstává to většině lidí také často zcela neznámé. Karma je tím vyrovnána a neposunutelné spravedlnosti dostalo se tím zadostiučinění až do toho nejjemnějšího proudění. V těchto podle zákonů stvoření bezpodmíněčně samozřejmých dějích spočívá tak mocný akt udílení milosti, jak jen Všemoudrost Stvořitele ve svém dokonalém díle může přivodit.
-Nehmen wir ein Beispiel: Ein einst harter, herrschsüchtiger Charakter hat in Ausübung dieser Eigenschaften durch Bedrückung seiner Mitmenschen schweres Karma auf sich geladen, das lebendig in seiner Eigenart den Kreislauf geht und dann in gleicher vielfach verstärkter Art auf ihn zurückfallen muß. Beim Herannahen wird diese durch das Gesetz der Anziehungskraft feinstofflicher Gleichart oft ungeheuer verstärkte Strömung der rücksichtslosen Herrsucht die ganze feinstoffliche Umgebung des Betreffenden so durchsetzen, daß sie einschneidend auf die mit ihr eng zusammenhängende grobstoffliche Umgebung wirkt und damit Verhältnisse schafft, die den einstigen Urheber zwingen, in weit größerem Maße unter gleicher Herrschsucht zu leiden, als die von ihm früher gepeinigten Mitmenschen.
+Takovýchto čistě symbolických rozuzlení je při jinak těžce zasahujícím vzájemném působení velmi mnoho!
-Ist so ein Mensch aber inzwischen bereits zu besserer Erkenntnis gekommen und hat durch ehrliches Bemühen zum Aufstiege eine lichte und leichtere Umgebung gewonnen, so verändert sich selbstverständlich damit auch die Art der letzten Auswirkung. Das zurückkommende dichtere Dunkel wird je nach der Lichtstärke der neuen Umgebung des Betroffenen von diesem Lichte mehr oder weniger durchdrungen, demnach auch mehr oder weniger unschädlich gemacht. Bei großem Emporstiege des früher so Herrschsüchtigen, also bei einer außergewöhnlichen Besserung des Schuldigen, kann es nun geschehen, daß die eigentliche Auswirkung so gut wie aufgehoben ist und er nur vorübergehend etwas tut, das nach dem Äußeren einer Sühne ähnlich sieht. Nehmen wir an, es handelt sich um eine Frau. Da würde es genügen, daß sie einem Dienstmädchen einmal die Bürste aus der Hand nimmt, um ihr in aller Freundlichkeit zu zeigen, wie ein Fußboden gescheuert wird. Wenn es auch nur einige Bewegungen dieser Art sind, so ist doch der Symbolik des niedrigsten Dienens damit genügt. Diese kurze Handlung gibt eine Auslösung, die //sichtbar// geschehen mußte und die trotz der Leichtigkeit ein schweres Karma zu beenden fähig ist.
+Uveďme jeden příklad: Někdo kdysi tvrdého a panovačného charakteru uvalil na sebe používáním těchto vlastností projevujících se potlačováním svých bližních těžkou karmu, která živě ve svém vlastním druhu koná koloběh a později ve stejném, mnohonásobně zesíleném druhu musí na něj zpětně dopadnout. Při jejím přiblížení se prostoupí vlivem zákona přitažlivosti jemnohmotně stejného druhu často ohromně zesílený proud bezohledné panovačnosti celé jemnohmotné okolí dotyčného tak, že svým vlivem pronikne do hrubohmotného okolí s ním úzce souvisejícího a tím vytvoří poměry, které nutí někdejšího původce v mnohem větší míře pod stejnou panovačností trpět, stejně jako od něj trpěli kdysi jím trýznění bližní.
-Ebenso kann das Umräumen eines einzigen Zimmers das Symbol werden zur Beendigung und Aufhebung einer Schuld, deren Sühne oder Rückwirkung eigentlich eine größere, schmerzhaft einschneidende Umwälzung erfordert hätte. Diese Dinge ergeben sich auf irgendeine Weise aus den geschwächten Einflüssen einer Rückwirkung, oder zufällige Handlungen werden auch manchmal von der geistigen Führung geschickt dazu benützt, eine Ablösung damit herbeizuführen.
+Dospěl-li však takový člověk mezitím k lepšímu poznání a získal-li vlivem upřímné snahy ke vzestupu světlé a lehčí okolí, tak se tím samozřejmě změní také způsob konečného účinku. Vracející se hutná temnota bude podle síly jasu nového okolí dotyčného tímto světlem více nebo méně proniknuta a podle toho také více nebo méně učiněna neškodnou. Při velkém povznesení dříve tak panovačného člověka, tedy při neobyčejném polepšení provinilce, se může stát to, že vlastní účinek je takřka zrušen a on jen přechodně vykonává něco, co je zevně podobno odpykání. Dejme tomu, že se tu jedná o ženu. Tu by postačilo, aby jednou služce vzala kartáč z ruky a ve vší vlídnosti jí ukázala, jak se drhne podlaha. I když by to bylo také jen několik pohybů tohoto druhu, tak je tím přece učiněno zadost symbolice nejnižšího sloužení. Tento krátký děj je rozuzlením, které se muselo stát //viditelně// a navzdory své snadnosti je schopné ukončit těžkou karmu.
-Bei allem diesen ist natürlich Voraussetzung, daß ein ungewöhnlich großer Aufschwung und die damit verbundene Veränderung des Seelenzustandes schon eingetreten ist. Umstände, die ein Astrologe natürlich nicht in Betracht zu ziehen vermag, wodurch er oft unnötige Sorgen durch seine Berechnungen hervorruft, manchesmal sogar derartige Angst, daß deren Stärke allein schon Unangenehmes herbeizuführen oder neu zu bilden vermag, wodurch sich dann, allerdings nur anscheinend, eine Berechnung erfüllt, die sonst ohne diese Angst sich als falsch erwiesen haben würde. In solchen Fällen aber hat der betreffende Mensch selbst eine Türe in dem ihn umgebenden Lichtkreis durch seine Angst geöffnet. Wo er freiwillig selbst die Hand hinausstreckt durch die schützende Hülle, kann ihm von keiner Seite geholfen werden. Sein eigener Wille bricht von innen heraus //jeden// Schutz, während von außen her ohne sein eigenes Wollen nichts durch das Licht an ihn heranzutreten vermag.
+Právě tak může se poklizení jediné světnice stát symbolem ukončení a zrušení viny, jejíž usmíření nebo zvratné působení by vyžadovalo skutečně většího, bolestně pronikavého zvratu. Tyto věci vyplývají nějakým způsobem ze zeslabených účinků zpětného působení nebo případně seslaných dějů používaných také někdy duchovním vedením k tomu, aby tím přivodily rozuzlení.
-Somit kann sich nun die kleinste Gefälligkeit seinen Mitmenschen gegenüber, ein wirklich gefühltes Leid des Nächsten, ein einziges freundliches Wort, zur symbolischen Ablösung eines Karmas formen, sobald innerlich als Grund das ernste Wollen zu Gutem gelegt ist.
+Při tom všem je přirozená podmínka, že již došlo k neobyčejně velkému rozmachu a s tím spojené změně duševního stavu. To jsou okolnosti, které astrolog přirozeně není schopen vzít v úvahu, a tak často vyvolává svými výpočty zbytečné starosti, mnohdy dokonce i takovou úzkost, že její síla sama o sobě je již schopna přinést nebo vytvořit novou nepříjemnost, čímž se pak, ovšem jen zdánlivě, naplňuje výpočet, který by se jinak bez této obavy ukázal jako falešný. V takových případech má však dotyčný člověk sám vlivem své úzkosti otevřenu bránu do světelného kruhu, který ho obklopuje. Kdo sám a dobrovolně vystrčí ruku z ochranného obalu, tomu nemůže být z žádné strany pomoženo. Jeho vlastní vůle proráží zevnitř //ven každou// ochranu, zatímco bez jeho vlastního chtění nemůže skrze světlo k němu nic přistoupit.
-Dies muß natürlich vorausgehen; denn sonst kann von einer symbolischen Ablösung nicht die Rede sein, weil alles Rückströmende sich dann in jeder Beziehung voll auswirkt. Sobald aber das ernste Wollen zum Aufstiege in dem Menschen wirklich einsetzt, kann er sehr bald beobachten, wie nach und nach mehr und mehr Leben in seine Umgebung kommt, als ob ihm alle möglichen Dinge in den Weg gelegt würden, die aber immer gut ausgehen. Es fällt ihm sogar auf. Zuletzt aber kommt ebenso auffallend dann ein Abschnitt, bei dem mehr Ruhe einsetzt, oder alles Geschehen deutlich erkennbar auch zu irdischem Aufschwunge dient. Dann ist die Zeit der Ablösungen vorüber. Mit frohem Dank kann er sich dem Gedanken hingeben, daß viel Schuld von ihm abgefallen ist, die er sonst hätte schwer büßen müssen. Dann sei er auf der Wacht, daß alle Schicksalsfäden, die er durch sein Wollen und Wünschen neu anknüpft, nur gut sind, damit auch ihn nur Gutes wieder treffen kann!
+Tak může se nejmenší úslužnost vůči svému bližnímu, skutečně procítěné utrpení bližního, jediné laskavé slovo, zformovat v symbolické rozuzlení karmy, jakmile je vnitřně položeno jako základ opravdové chtění k dobru.
+Toto musí přirozeně předcházet; neboť jinak nemůže být řeči o symbolickém rozuzlení, protože veškeré zpětné působení se pak musí projevit úplně ve všech směrech. Avšak jakmile u člověka nastane skutečně vážné chtění ke vzestupu, může velmi brzy pozorovat, jak přichází postupně čím dál víc života do jeho okolí, jako by mu byly do cesty pokládány všechny možné věci, které však vždy dobře dopadnou. Je mu to dokonce až nápadné. Nakonec však přichází právě tak nápadné období, ve kterém nastává více klidu nebo všechny události zjevně znatelně slouží také k pozemskému rozmachu. Pak je doba rozuzlování u konce. S radostným díkem se může oddat myšlence, že od něj odpadlo mnoho viny, kterou by jinak musel těžce odpykávat. Ať je pak na stráži, aby všechna osudová vlákna, která nově navazuje svým chtěním a přáním, byla jen dobrá, a tím aby i jeho mohlo opět potkávat jen dobro!