Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

--- Deutsch » Im Lichte der Wahrheit » Gralsbotschaft - 1931 » 79. Kann Alter ein Hemmnis zu geistigem Aufstieg bilden? | 2020/09/26 15:09 | current
– angelegt Marek Ištvánek
+++ Česky » Ve Světle Pravdy » Poselství Grálu - 1931 » Plamen - 2021 » 79. Může býti stáří překážkou k duchovnímu vzestupu? | 2021/03/24 22:29 | current
– vytvořeno Marek Ištvánek
@@ Line 1: / Line 1: @@
-====== Kann Alter ein Hemmnis zu geistigem Aufstieg bilden? ======
+====== Může býti stáří překážkou k duchovnímu vzestupu? ======
-Das nach irdischen Begriffen Rechte zu wollen, oder das Gute zu wollen, ist oft ein großer Unterschied! Das irdische Recht ist nicht immer auch das //Gute!//
+Chtít něco podle pozemského pojmu práva, nebo chtít dobro, je často velký rozdíl! Pozemské právo není vždy také //dobro!//
-//Heute// genügt es für den Menschen //nicht// mehr, einfach das Rechte gewollt zu haben! So etwas konnte er bei seiner //ersten// Inkarnierung tun. Jetzt wird //mehr// von ihm gefordert! Sobald er sich nicht gewaltsam aufrafft, geistig endlich wissend höher zu kommen, so ist er unbedingt verloren. Das Alter bildet keine Hemmung, sondern //Ansporn,// da in dem Alter seine Stunde des Hinübergehens sichtbar näherrückt! Es ist nur die von mir schon oft als ärgsten Feind genannte Trägheit und Bequemlichkeit, mit der sich solche Zögernde belasten, und damit untergehen.
+//Dnes// pro člověka již více //nestačí// prostě a jednoduše žádat právo! Něco takového mohl dělat při své //první// inkarnaci. Nyní žádá se od něj //více!// Jakmile se násilím nevzchopí a duchovně nedojde konečně vědomě výše, tak je bezpodmínečně ztracen. Stáří netvoří žádnou překážku, nýbrž //pobídku,// protože ve stáří se viditelně přibližuje hodina přechodu! Je to mnou tak často jmenovaná lenost a pohodlnost jakožto nejhorší nepřítel, kterou se takovíto váhavci zatěžují, a tím hynou.
-Die Zeit des geistigen Landstreichertums hat aufgehört, wie die Zeit der Bequemlichkeit und des behaglichen Erwartens. Mit unheimlicher Furchtbarkeit und Härte wird es binnen kurzem in die Schläfer und Faulenzer hineinschlagen, daß auch der Taubste dann erwacht.
+Doba duchovního tuláctví skončila, stejně jako doba pohodlnosti a bezstarostného očekávání. S příšernou hrůzou a tvrdostí udeří to zakrátko do spáčů a lenochů tak, že se také i ti nejhlušší probudí.
-Das Studieren meiner Vorträge bedingt jedoch von vornherein ein Sichbemühen, gewaltsames Zusammenreißen aller Sinne, damit geistige Lebendigkeit und //volles// Wachsein! Erst //dann// gelingt es, sich in meine Worte zu vertiefen, sie auch wirklich zu erfassen.
+Studium mých přednášek však předem vyžaduje vlastní námahu, vynucené soustředění všech smyslů, a tím duchovní živoucnost a //plnou// bdělost! Teprve //pak// podaří se vnoření do mých slov a také jejich skutečné pochopení.
-//Und das ist so gewollt!// Ich lehne jeden Geistesträgen ab.
+//A tak je to chtěno!// Odmítám každého duchovně líného.
-Wenn Menschen aber nur ein Körnchen Wahrheit aus der Heimat des geistigen Reiches in sich //nicht// verschüttet haben, so //muß// sie das Wort treffen, als ein Ruf, vorausgesetzt, daß sie sich auch die Mühe nehmen, es einmal unbeeinflußt und mit vollem Ernste zu lesen. Empfinden sie //dann// nichts, was Widerhall in ihnen weckt, so wird es auch im Jenseits kaum noch möglich sein, sie aufzuwecken, weil sie auch dort //nichts anderes// erhalten können. Sie bleiben stehen, wo sie sich selbst hinstellen, durch ihren eignen Willen. Es wird sie niemand zwingen, davon abzugehen, doch sie kommen auch nicht rechtzeitig aus dieser Stofflichkeit hinaus, um sich vor der Zersetzung zu bewahren, also vor der ewigen Verdammnis.
+Pokud však v sobě lidé //nezasypali// alespoň jen zrnko Pravdy z domova duchovní říše, tak //musí// je Slovo zasáhnout, jako volání, za předpokladu, že si také jednou dají námahu je neovlivněně přečíst s plnou vážností. Necítí-li //pak// nic, co v nich probouzí ozvěnu, bude také na onom světě sotva ještě možné je probudit, protože se jim tam také nemůže dostat něčeho //jiného.// Zůstanou stát tam, kam sami sebe svou vlastní vůlí postaví. Nikdo je nebude nutit, aby odtamtud odešli, avšak nevyjdou také včas z této hmotnosti, aby se zachránili před rozkladem, tedy před věčným zatracením.
-Das „Nichthörenwollen“ nehmen sie natürlich mit von dieser Erde zur Feinstofflichkeit, und werden dort nicht anders sich gebärden, als es hier geschah. Wie kann das Alter gar ein Hemmnis bilden! Es ist ein Ewigkeitsruf, der sie aus dem Worte trifft, den sie jedoch nicht hören wollen, weil es ihnen so bequemer ist. Bequemlichkeit jedoch wird sie zuletzt vernichten, wenn sie nicht rechtzeitig lebendig werden wollen. Die Frage zeigt aber diese Bequemlichkeit sehr deutlich. Es ist die gleiche Art so vieler Menschen, die sich dauernd selbst betrügen wollen, unter irgend einem halbwegs annehmbaren Vorwande. Sie gehören zu der Spreu, die von den kommenden Reinigungsstürmen nicht gefestigt wird, sondern weggeweht, weil für den Ernst des eigentlichen Seins unbrauchbar.
+To „nechtít slyšet“ vezmou si ovšem s sebou z této země do jemnohmotnosti a nebudou si tam počínat jinak, než se dělo zde. Jak může stáří tvořit překážku! Je to volání věčnosti, které je zasáhne ze Slova, které však nechtějí slyšet, protože je jim to tak pohodlnější. Pohodlnost je však nakonec zničí, jestliže se včas nebudou chtít stát živoucími. Tato otázka však ukazuje tuto pohodlnost velmi zřetelně. Je to stejný způsob tak mnohých lidí, kteří se sami chtějí neustále klamat pod nějakou alespoň trochu přijatelnou záminkou. Oni patří k plevám, které nadcházející očistnou bouří nebudou posíleny, nýbrž odvanuty pryč, protože jsou pro vážnost skutečného bytí nepoužitelné.
-Sie würden immer neue Zeit zum Überlegen von dem Schöpfer fordern, ohne je zu einem Aufstiege zu kommen, bei dem sie sich geistig aufzuraffen haben. Aus diesem Grunde hat es keinen Zweck, sich lange damit zu befassen. Es sind die Ewigwollenden und nie an sich Vollbringenden. Und damit auch Verlorenen. — — — —
+Žádali by od Stvořitele vždy novou dobu k rozmyšlení, aniž by kdy došli ke vzestupu, při němž by se měli duchovně vzchopit. Z tohoto důvodu nemá žádný účel se tím dlouho zabývat. Jsou to ti, kteří věčně něco chtějí, avšak nikdy na sobě nic nevykonají. A tím jsou také ztraceni.