Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

--- Deutsch » Im Lichte der Wahrheit » Gralsbotschaft - 1931 » 79. Kann Alter ein Hemmnis zu geistigem Aufstieg bilden? | 2020/09/26 15:09 | current
– angelegt Marek Ištvánek
+++ Česky » Ve Světle Pravdy » Poselství Grálu - 1931 » Hlas, Zlín - 1996 » 79. Může býti stáří překážkou k duchovnímu vzestupu? | 2021/01/24 01:05 | current
– ↷ Stránka přesunuta z 'cs:poselstvi_gralu:1932:muze_byti_stari_prekazkou_k_duchovnimu_vzestupu' do 'cs:poselstvi_gralu:1931:hlas:muze_byti_stari_prekazkou_k_duchovnimu_vzestupu' Marek Ištvánek
@@ Line 1: / Line 1: @@
-====== Kann Alter ein Hemmnis zu geistigem Aufstieg bilden? ======
+====== Může býti stáří překážkou k duchovnímu vzestupu? ======
-Das nach irdischen Begriffen Rechte zu wollen, oder das Gute zu wollen, ist oft ein großer Unterschied! Das irdische Recht ist nicht immer auch das //Gute!//
+Jest často veliký rozdíl v tom, chtíti správné podle lidských pojmů nebo chtíti dobré. Pozemské právo není vždy také //dobro!//
-//Heute// genügt es für den Menschen //nicht// mehr, einfach das Rechte gewollt zu haben! So etwas konnte er bei seiner //ersten// Inkarnierung tun. Jetzt wird //mehr// von ihm gefordert! Sobald er sich nicht gewaltsam aufrafft, geistig endlich wissend höher zu kommen, so ist er unbedingt verloren. Das Alter bildet keine Hemmung, sondern //Ansporn,// da in dem Alter seine Stunde des Hinübergehens sichtbar näherrückt! Es ist nur die von mir schon oft als ärgsten Feind genannte Trägheit und Bequemlichkeit, mit der sich solche Zögernde belasten, und damit untergehen.
+//Dnes// již člověku //nestačí,// aby chtěl prostě pouze právo! Něco takového mohlo mu stačit při jeho //prvním// vtělení. Dnes žádá se od něho //více!// Nevzchopí-li se mocně, aby se konečně vědomě dostal duchovně výše, jest nezbytně ztracen. Stáří netvoří tu žádnou překážku, nýbrž naopak jest //vzpruhou,// poněvadž ve stáří se znatelně přibližuje hodina přechodu! Jest to pouze lenost a pohodlnost, mnou tak často jmenovaná jako nejhorší nepřítel lidstva, kterou se takoví váhavci zatěžují a tím i hynou.
-Die Zeit des geistigen Landstreichertums hat aufgehört, wie die Zeit der Bequemlichkeit und des behaglichen Erwartens. Mit unheimlicher Furchtbarkeit und Härte wird es binnen kurzem in die Schläfer und Faulenzer hineinschlagen, daß auch der Taubste dann erwacht.
+Přestala již doba duchovního tuláctví. Stejně tak jako doba pohodlnosti a příjemného očekávání. S příšernou hrůzou a tvrdostí udeří to v krátkém čase do spáčů a lenochů tak, že i nejvíce hluchý se pak probudí.
-Das Studieren meiner Vorträge bedingt jedoch von vornherein ein Sichbemühen, gewaltsames Zusammenreißen aller Sinne, damit geistige Lebendigkeit und //volles// Wachsein! Erst //dann// gelingt es, sich in meine Worte zu vertiefen, sie auch wirklich zu erfassen.
+Studium mých přednášek vyžaduje však předem přičinění se, násilné vzchopení všech smyslů a tím duchovní živost a //plnou// bdělost! Teprve //pak// zdaří se pohřížení v má slova a jejich skutečné pochopení.
-//Und das ist so gewollt!// Ich lehne jeden Geistesträgen ab.
+//A tak jest tomu chtěno!// Odmítám každého líného duchem!
-Wenn Menschen aber nur ein Körnchen Wahrheit aus der Heimat des geistigen Reiches in sich //nicht// verschüttet haben, so //muß// sie das Wort treffen, als ein Ruf, vorausgesetzt, daß sie sich auch die Mühe nehmen, es einmal unbeeinflußt und mit vollem Ernste zu lesen. Empfinden sie //dann// nichts, was Widerhall in ihnen weckt, so wird es auch im Jenseits kaum noch möglich sein, sie aufzuwecken, weil sie auch dort //nichts anderes// erhalten können. Sie bleiben stehen, wo sie sich selbst hinstellen, durch ihren eignen Willen. Es wird sie niemand zwingen, davon abzugehen, doch sie kommen auch nicht rechtzeitig aus dieser Stofflichkeit hinaus, um sich vor der Zersetzung zu bewahren, also vor der ewigen Verdammnis.
+Ale //nezahrabali-li lidé v sobě// jen zrníčko Pravdy z domova duchovní říše, //musí// je zasáhnouti slovo jako zvolání. Ovšem za předpokladu, že si dají také práci, aby je přečetli bez ovlivnění a s plnou vážností. Nepocítí-li ani //potom// nic, co v nich probudí ozvěnu, bude také v záhrobí sotva ještě možno je probuditi, protože ani tam nemůže se jim dostati //nic jiného.// Zůstanou státi tam, kam se sami svou vlastní vůlí postaví. Nikdo jich nebude nutit, aby toho zanechali. Nevyjdou však také včas ven z této hmotnosti, aby se uchránili před rozkladem, tedy před věčným zahynutím.
-Das „Nichthörenwollen“ nehmen sie natürlich mit von dieser Erde zur Feinstofflichkeit, und werden dort nicht anders sich gebärden, als es hier geschah. Wie kann das Alter gar ein Hemmnis bilden! Es ist ein Ewigkeitsruf, der sie aus dem Worte trifft, den sie jedoch nicht hören wollen, weil es ihnen so bequemer ist. Bequemlichkeit jedoch wird sie zuletzt vernichten, wenn sie nicht rechtzeitig lebendig werden wollen. Die Frage zeigt aber diese Bequemlichkeit sehr deutlich. Es ist die gleiche Art so vieler Menschen, die sich dauernd selbst betrügen wollen, unter irgend einem halbwegs annehmbaren Vorwande. Sie gehören zu der Spreu, die von den kommenden Reinigungsstürmen nicht gefestigt wird, sondern weggeweht, weil für den Ernst des eigentlichen Seins unbrauchbar.
+To, že „nechtěli slyšeti“, vezmou ovšem s sebou z této země do jemnohmotnosti a nebudou si tam počínati jinak, než se dělo zde. Jak může stáří tvořiti překážku! Vždyť je to volání věčnosti, které je zasáhne ze slova. Nechtějí ho však slyšeti, protože jest jim to takto pohodlnější. Avšak pohodlnost je na konec zničí, nechtějí-li býti v pravý čas živí. Tato otázka ukazuje však tuto pohodlnost velmi zřetelně. Jest to způsob tak mnohých lidí, kteří chtějí trvale sebe klamati za nějakou jen trochu přijatelnou záminkou. Patří k plevám, které příští očistnou bouří nebudou upevněny, nýbrž budou odváty, protože jsou nepotřebny pro vážnost skutečného bytí.
-Sie würden immer neue Zeit zum Überlegen von dem Schöpfer fordern, ohne je zu einem Aufstiege zu kommen, bei dem sie sich geistig aufzuraffen haben. Aus diesem Grunde hat es keinen Zweck, sich lange damit zu befassen. Es sind die Ewigwollenden und nie an sich Vollbringenden. Und damit auch Verlorenen. — — — —
+Žádali by vždy od Stvořitele novou lhůtu k rozmyšlení, aniž by kdy došli ke vzestupu, k němuž jest nutno duchovně se vzchopit. Z toho důvodu jest bezúčelno dlouho se tím zabývati. Jsou to ti, kdož věčně chtějí a nikdy ničeho na sobě neprovedou. A tím jsou i ztracenými.