de:gralsbotschaft:1931:irrungen
Differences
This shows you the differences between two page versions.
| Deutsch » Im Lichte der Wahrheit » Gralsbotschaft - 1931 » 61. Irrungen. | 2021/01/07 02:34 | current – Marek Ištvánek | Česky » Ve Světle Pravdy » Poselství Grálu - 1931 » Hlas, Zlín - 1996 » 61. Bloudění. | 2021/01/24 01:05 | current – ↷ Stránka přesunuta z 'cs:poselstvi_gralu:1932:bloudeni' do 'cs:poselstvi_gralu:1931:hlas:bloudeni' Marek Ištvánek | ||
|---|---|---|---|
| Line 1: | Line 1: | ||
| - | ====== | + | ====== |
| - | Suchend erhebt so mancher Mensch den Blick nach Licht und Wahrheit. Sein Wunsch ist groß, doch fehlt es ihm sehr oft an ernstem Wollen! Mehr als die Hälfte aller Sucher sind nicht echt. Sie bringen ihre eigne, abgeschlossene Meinung. Sollen sie auch nur ein Wenig daran ändern, so lehnen sie viel lieber alles für sie Neue ab, auch wenn darin die Wahrheit liegt. | + | Hledaje, obrací mnohý člověk pohled vzhůru po Světle a Pravdě. Jeho přání jest mocné, ale velmi často chybí mu vážné chtění! Více než polovice hledajících nejsou praví. Přinášejí vlastní ucelená mínění. Kdyby měli na tomto mínění jen trochu změnit, raději odmítnou všechno pro ně nové, i když jest v tom Pravda! |
| - | Tausende müssen dadurch sinken, weil sie in der Verstrickung irrtümlicher Überzeugung die Bewegungsfreiheit unterbanden, die sie zur Rettung durch den Schwung nach oben brauchen. | + | Tisíce lidí musí klesnout proto, že v zapletení do svého bludného přesvědčení podvázali volnost pohybu, kterou potřebují k záchraně povznesením se vzhůru. |
| - | Immer ist ein Teil vorhanden, derer, welche meinen, alles Rechte schon erfaßt zu haben. Sie beabsichtigen nicht, nach dem Gehörten und Gelesenen auch eine strenge Prüfung | + | Vždy jsou tu takoví, kteří mají za to, že všechno pravé již pochopili. Po tom, co slyšeli a četli, nezamýšlejí zahájiti přísné zkoumání |
| - | Für solche spreche ich natürlich | + | K takovým ovšem |
| - | Ich spreche auch nicht zu Kirchen und Parteien, nicht zu Orden, Sekten und Vereinen, sondern lediglich in aller Einfachheit zum //Menschen// selbst. Fern liegt es mir, etwas Bestehendes zu stürzen; denn ich baue auf, ergänze bisher ungelöste Fragen, die ein jeder in sich tragen muß, sobald er nur ein wenig denkt. | + | Nemluvím také k církvím a stranám, nemluvím k řádům, sektám a spolkům. Mluvím však ve vší prostotě jen k //člověku// samotnému. Jsem dalek toho, abych stávající bořil. Stavím, doplňuji dosud neřešené otázky, které každý, jakmile jen trochu myslí, nutně nosí v sobě. |
| - | Nur eine Grundbedingung ist für jeden Hörer unerläßlich: Ernstes Suchen nach der Wahrheit. Er soll //die Worte// in sich prüfen und lebendig werden lassen, aber nicht des Redners achten. Sonst wird ihm kein Gewinn. Für alle, die das //nicht// erstreben, ist jedes Zeitopfer von vornherein verloren. | + | Pro každého posluchače jest nezbytna jen jedna základní podmínka: vážné hledání Pravdy. Má zkoumati a v sobě učiniti živými |
| - | Es ist unglaublich, wie naiv die größte Mehrzahl aller Menschen krampfhaft unwissend darüber bleiben will, woher sie kommen, was sie sind, wohin sie gehen! | + | Jest neuvěřitelné, jak většina všech lidí naivně a křečovitě chce zůstati nevědomou o tom, odkud přicházejí, co jsou a kam jdou! |
| - | Geburt und Tod, die untrennbaren Pole alles Erdenseins, sie dürften kein Geheimnis für den Menschen bilden. | + | Zrození a smrt, nerozlučné póly všeho pozemského bytí, neměly by býti pro člověka tajemstvím. |
| - | Zerrissenheit liegt in den Anschauungen, die den Wesenskern der Menschen klären wollen. Das ist die Folge des krankhaften Größenwahns der Erdenbürger, die sich vermessen rühmen, ihr Wesenskern sei //göttlich!// | + | Jsou rozpory v názorech, které chtějí vysvětliti podstatné jádro lidí. Jest to následek chorobného velikášství pozemšťanů, kteří se opovážlivě chlubí, že jejich podstatné jádro jest //Božské!// |
| - | Seht Euch die Menschen an! Könnt Ihr denn Göttliches in ihnen finden? Die törichte Behauptung müßte man als Gotteslästerung bezeichnen, da sie Herabzerrung des Göttlichen bedeutet. | + | Podívejte se jen na lidi! Můžete v nich najíti Božské? Toto pošetilé tvrzení museli bychom označiti jako rouhání, protože znamená snižování Božského. |
| - | Der Mensch trägt nicht ein Stäubchen Göttliches in sich! | + | Člověk nemá v sobě ani prášku Božského! |
| - | Die Anschauung ist lediglich krankhafte Überhebung, die als Ursache nur das Bewußtsein eines Nichtverstehenkönnens hat. Wo ist der Mensch, der ehrlich sagen kann, daß ihm ein solcher Glaube auch zur Überzeugung wurde? Wer ernsthaft in sich geht, muß es verneinen. Er fühlt genau, daß es nur Sehnsucht, Wunsch ist, Göttliches in sich zu tragen, aber nicht Gewißheit! Man spricht ganz richtig von einem Gottesfunken, den der Mensch in sich trägt. Dieser | + | Tento názor jest jen chorobná domýšlivost, jejíž příčinou jest jen vědomí nemožnosti pochopení. Kde jest člověk, který může poctivě říci, že se mu taková víra stala také přesvědčením? Kdo jde vážně do sebe, musí to popřít. Zřejmě cítí, že jest to jen touha a přání míti v sobě Božské. Že však to není jistota! Mluví se zcela správně o Božské jiskře, kterou má člověk v sobě. Tato //jiskra// Boží jest však //duch.// Duch není však částí Božství. |
| - | Der Ausdruck Funke ist eine ganz richtige Bezeichnung. Ein Funke entwickelt sich und sprüht aus, ohne etwas von der Beschaffenheit des Erzeugers mitzunehmen oder in sich zu tragen. So auch hier. Ein Gottes// | + | Výraz jiskra jest zcela správné označení. Jiskra se vyvíjí a vyšlehne, aniž s sebou bere nebo v sobě nese něco z podstaty zploditelovy. Tak i zde. Božská jiskra sama není částí Boha. |
| - | Wo solche Fehler schon im Hinblick auf den //Ursprung// eines Seins zu finden sind, dort //muß// Versagen in dem ganzen Werden kommen! Habe ich auf falschen Grund gebaut, muß einst der ganze Bau ins Wanken und zum Stürzen kommen. | + | Kde se objevují takové chyby již vzhledem k //původu// nějakého bytí, tam //musí// selhati celý postup! Když se staví na špatném základě, musí jednou celá stavba zakolísat a spadnout. |
| - | Gibt doch der Ursprung | + | Původ dává přece |
| - | Wenn ich z. B. nach dem Aste eines Baumes greife, der durch die irdische Beschaffenheit mit meinem Erdenkörper Gleichart hat, gewinne ich in diesem Aste einen Halt und kann mich deshalb daran aufwärtsschwingen. | + | Když ku příkladu sahám po větvi stromu, který svou pozemskou povahou má stejnorodost s mým pozemským tělem, získávám v této větvi oporu a mohu se proto vyšvihnouti po ní vzhůru. |
| - | Greife ich aber über diesen Ast hinaus, so kann ich an der andersartigen Beschaffenheit der Luft keinen Stützpunkt finden und … kann deshalb auch nicht empor! Das ist doch klar. | + | Sáhnu-li však nad tuto větev, nemohu v jinorodé utvářenosti vzduchu najíti žádné opory … a nemohu proto také vzhůru! To jest přece jasné. |
| - | Genau so ist es mit der //inneren// Beschaffenheit des Menschen, die man Seele nennt und deren Kern den Geist. | + | Právě tak jest tomu //s// // |
| - | Will dieser Geist den notwendigen Halt aus seinem Ursprung haben, den er braucht, so darf er selbstverständlich nicht ins Göttliche zu fassen suchen. Das wird dann unnatürlich; | + | Chce-li míti tento duch ze svého původu nutnou oporu, které jest mu třeba, nesmí samozřejmě hleděti zasahovati do Božského. To jest pak nepřirozené. Vždyť Božské jest příliš daleko nad tím a jest zcela jiné podstaty! |
| - | Und doch sucht er in seiner Einbildung Verbindung an dieser Stelle, die er nie erreichen kann, und unterbricht dadurch natürliches Geschehen. Wie ein //Wehr// senkt sich sein falsches Wünschen hemmend zwischen ihn und seine notwendige Kraftzufuhr vom Ursprung her. Er schneidet sich selbst ab davon. | + | A člověk přece ve své domýšlivosti hledá spojení na místě, jehož nikdy nemůže dosáhnouti. Tím přerušuje přirozené dění. Jeho nesprávné přání postaví se jako překážející |
| - | Deshalb hinweg mit solchen Irrtümern! Dann kann der Menschengeist erst seine volle Kraft entfalten, die er noch heute achtlos übersieht, und wird zu dem, was er sein kann und soll, //zum Herrn in der Schöpfung!// Doch wohl gemerkt, nur in der Schöpfung, nicht //über// dieser stehend. | + | Proto pryč s takovými bludy! Teprve pak může lidský duch rozvinouti svou plnou sílu, kterou dnes ještě nevšímavě přehlíží. Pak stane se tím, čím býti může a má: //Pánem ve stvoření!// Ale rozumí se jen //ve// stvoření, ne //nad// ním. |
| - | Nur //Göttliches// steht über aller Schöpfung. — | + | Jen //Božské// jest nade vším stvořením. |
| - | Gott selbst, der Ursprung alles Seins und Lebens, ist, wie schon das Wort sagt, göttlich! Der Mensch aber, wie auch nicht unbekannt, von //seinem Geist// erschaffen! | + | Bůh sám, prapůvod všeho bytí a života, jest Božský, jak již slovo označuje. Avšak člověk, jak není konečně neznámo, jest stvořen |
| - | Der Mensch ist also nicht unmittelbar von Gott, sondern von dessem Geiste! Göttlich und geistig ist nicht einerlei, Geist ist der //Wille// Gottes. Aus diesem | + | Člověk není tedy přímo z Boha, nýbrž z jeho ducha! Božské a duchovní není jedno, neboť duch je //vůle// Boží. Jen z této |
| - | Man stelle sich doch einmal zum Vergleich den eigenen Willen vor. Er ist ein Akt, nicht aber ein Stück Mensch, sonst müßte sich der Mensch auflösen mit der Zeit, in seinen vielen Willensakten. Es würde von ihm gar nichts übrig bleiben. | + | Představme si jednou ku porovnání vlastní vůli. Ta jest akt, ale ne kus člověka. Jinak musel by se člověk časem rozplynouti ve svých mnohonásobných činech vůle. Nic by z něho nezbylo. |
| - | Nicht anders auch bei Gott! Sein Wille schuf das Paradies! Sein Wille aber ist der Geist, den man als „Heiligen Geist“ bezeichnet. Das Paradies war wiederum auch nur das //Werk// des Geistes, nicht ein Stück von ihm selbst. Darin liegt eine neue Abstufung nach //unten// zu. Der schöpferische Heilige Geist, also der lebendige Wille Gottes, ging nicht in seiner Schöpfung auf. Er gab darein auch nicht ein Stück von sich, sondern er blieb selbst ganz //außerhalb// der Schöpfung. Das bringt die Bibel schon ganz klar und deutlich mit den Worten: „Der | + | Ne jinak také u Boha! Jeho vůle stvořila ráj! Ale jeho vůle jest duch, který se označuje jako „Duch Svatý“. Ráj byl také jen //dílo// ducha, ne kus jeho samého. V tom jest nové odstínění směrem |
| - | Anstatt sich nun mit dieser Tatsache zu befassen, will man hier mit aller Kraft schon eine Lücke bilden! Denkt nur an die bekannte Anschauung über die //erste// Schöpfung, an das Paradies! Es sollte unbedingt auf dieser Erde sein. Der kleine menschliche Verstand zog damit das Geschehen notwendiger Jahrmillionen in seinen eng an Raum und Zeit begrenzten Kreis und stellte sich als Mittelpunkt und Achse alles Weltgeschehens vor. Die Folge war, daß er dadurch den Weg zum eigentlichen Lebensausgangspunkte ohne weiteres verlor. An Stelle dieses klaren Weges, den er nicht mehr überschauen konnte, mußte in seinen religiösen Anschauungen ein Ersatz gefunden werden, wenn er sich nicht selbst als Urheber des ganzen Seins und Lebens und somit //als Gott// bezeichnen wollte. Diesen Ersatz gab ihm bisher der Ausdruck | + | Místo aby se lidé zabývali tímto faktem, chtějí tu již vší silou vytvořiti mezeru. Myslete jen na známý názor o //prvním// stvoření, na ráj! Měl nezbytně býti na této zemi! Malý lidský duch stáhl tím dění nutných milionů let do svého úzkého okruhu omezeného prostorem a časem a člověk postavil sebe jako střed a osu všeho světového dění. Následek toho byl, že tím ihned ztratil cestu ke skutečnému východisku života. Místo této jasné cesty, kterou nemohl již přehlédnouti, musela se v jeho náboženských názorech najíti náhrada, nechtěl-li sebe sama označiti jako původce celého bytí a života a tím //jako Boha.// Tuto náhradu poskytoval mu dosud výraz |
| - | Mit Glaube findet sich nur jeder //Träge// ab. Der Glaube ist es auch, an dem die //Spötter// sich verankern können. Und das Wort „Glaube“ //falsch// gedeutet, ist der Schlagbaum, der sich heute hemmend vor den Weg zum Weiterschreiten für die Menschheit legt. | + | S vírou spokojí se jen každý |
| - | Glaube soll nicht der Mantel sein, der alles Denkens Trägheit großmütig verdeckt, der sich wie eine Schlafkrankheit behaglich lähmend auf den Geist der Menschen senkt! Glaube soll in Wirklichkeit zur //Überzeugung// werden. Überzeugung aber fordert Leben, schärfstes Prüfen! | + | Víra nemá býti pláštíkem, který velkomyslně zakrývá všechnu lenost v myšlení a klade se na lidského ducha s příjemnou ochromivostí jako spavá nemoc! Víra se má ve skutečnosti státi |
| - | Wo auch nur //eine// Lücke bleibt, //ein// ungelöstes Rätsel, dort wird die Überzeugung zur Unmöglichkeit. Kein Mensch kann deshalb wahren Glauben haben, solange in ihm eine Frage offen bleibt. | + | Kde zůstává jen //jediná// mezera, //jediná// nerozřešená hádanka, tam se stává přesvědčení nemožností. Žádný člověk nemůže proto míti pravou víru, dokud v něm zůstává jediná otázka nerozřešena. |
| - | Schon das Wort „blinder Glaube“ gibt das Ungesunde zu erkennen! | + | Již slovo „slepá víra“ poukazuje na něco nezdravého! |
| - | //Lebendig// muß der Glaube sein, wie Christus einst schon forderte, sonst hat er keinen Zweck. Lebendigkeit aber bedeutet das Sichregen, Abwägen und auch Prüfen! Nicht stumpfes Hinnehmen fremder Gedanken. Blindglauben heißt doch deutlich Nichtverstehen. Was der Mensch aber nicht versteht, kann ihm auch geistig keinen Nutzen bringen, denn im Nichtverstehen kann es nicht in ihm zum Leben kommen. | + | Víra musí býti //živá,// jak již kdysi vyžadoval Kristus. Jinak nemá účel. Avšak životnost znamená pohyb, úvahu a zkoumání! Ne tupé přijímání cizích myšlenek. Slepě věřit, znamená přece zřejmě nechápat. Co však člověk nechápe, nemůže mu také duchovně přinésti užitku, protože nechápáním nemůže se to v něm probuditi k životu. |
| - | Was er aber in sich nicht ganz erlebt, wird ihm auch nie zu eigen! Und nur das Eigene bringt ihn empor. | + | Ale to, co v sobě úplně neprožije, toho si také nikdy neosvojí. Avšak jen to, co si osvojí a přivlastní, |
| - | Es kann auch schließlich niemand einen Weg beschreiten, vorwärts gehen, wenn in dem Wege große Spalten klaffen. Der Mensch muß geistig dort stehenbleiben, wo er nicht wissend weiter kann. Die Tatsache ist unumstößlich und wohl auch leicht verständlich. Wer also geistig vorwärtskommen will, der wache auf! | + | Konečně nemůže také nikdo překročiti cestu a jíti kupředu, zejí-li v cestě velké trhliny. Člověk musí se duchovně zastaviti tam, kde nevěda, nemůže dál. Tento fakt jest nezvratný a také lehce pochopitelný. Kdo chceš tedy duchovně kupředu, probuď se! |
| - | Im Schlafe kann er seinen Weg zum Licht der Wahrheit niemals gehen! Auch nicht mit einem Bilde oder Schleier vor den Augen. | + | Ve spaní nemůže nikdo jíti cestou ke Světlu Pravdy! Také ne s páskou nebo závojem před očima. |
| - | Sehend will der Schöpfer seine Menschen in der Schöpfung haben. Sehend sein aber heißt wissend! Und zu dem Wissen paßt kein blinder Glaube. Trägheit, Denkfaulheit liegt nur in einem solchen, keine Größe! | + | Stvořitel chce míti své lidi ve stvoření vidoucí. Ale vidoucí znamená vědoucí! A k vědění se nehodí slepá víra. V takové jest jen lenost a pohodlnost myšlení, ale žádná velikost! |
| - | Der Vorzug eines Denkvermögens bringt dem Menschen auch die Pflicht zum //Prüfen!// | + | Výsada schopnosti myšlení přináší člověku také povinnost |
| - | Um allem diesem zu entgehen, hat man aus Bequemlichkeit den großen Schöpfer einfach so verkleinert, daß man ihm Willkürsakte als Beweis der Allmacht zumutet. | + | Aby tomu všemu ušli, snížili lidé z pohodlnosti velikého Stvořitele prostě tak, že mu jako důkaz všemohoucnosti připisují činy libovůle. |
| - | Wer nur ein wenig denken will, muß darin wieder einen großen Fehler finden. Ein Willkürsakt bedingt die Möglichkeit der Abbiegung bestehender Naturgesetze. Wo aber solches vor sich gehen kann, dort fehlt Vollkommenheit. Denn wo Vollkommenheit vorhanden ist, kann keine Änderung erfolgen. Somit wird irrtümlich von einem großen Teil der Menschheit die Allmacht Gottes derart hingestellt, daß sie dem tiefer Denkenden als ein Beweis der Unvollkommenheit zu gelten hätte. Und darin ruht die Wurzel vieles Übels. | + | Kdo chce jen poněkud myslet, najde v tom nutně velikou chybu. Čin libovůle podmiňuje možnost úchylky od stávajících přírodních zákonů. Ale kde se může díti něco takového, tam chybí dokonalost. Neboť kde jest dokonalost, tam nemůže býti změny. Tím se mylně u veliké části lidstva všemohoucnost Boží znetvořuje tak, že by ji hlouběji myslící člověk považoval za důkaz nedokonalosti. A v tom jest kořen mnohého zla. |
| - | Gebt Gott die Ehre der Vollkommenheit! Dann findet Ihr darin den Schlüssel zu den ungelösten Rätseln alles Seins. — | + | Vzdejte Bohu úctu dokonalosti! Pak najdete v ní klíč k nerozřešeným záhadám všeho bytí. -- |
| - | Die ernsthaft Suchenden dahin zu bringen, soll mein Bestreben sein. Ein Aufatmen soll durch die Kreise aller Wahrheitssucher gehen. Sie werden zuletzt froh erkennen, daß in dem ganzen Weltgeschehen kein Geheimnis, keine Lücke ist. Und dann … sehen sie den Weg zum Aufstieg klar vor sich. Sie brauchen ihn nur zu gehen. — | + | Jest mou snahou dovésti k tomu vážně hledající. Okruh všech hledatelů Pravdy má si volně oddychnouti. Na konec radostně poznají, že v celém světovém dění není tajemství a není mezer. A pak … uzří cestu k vzestupu jasně před sebou. Jest jim třeba jenom po ní jíti. -- |
| - | Mystik ((Geheimlehre.)) hat keinerlei Berechtigung in der gesamten Schöpfung! Es ist darin kein Platz für sie vorhanden; denn klar und lückenlos soll alles vor dem Menschengeiste liegen, bis zu seinem Ursprunge zurück. Und das Gebiet umfaßt die ganze Schöpfung. Nur was dann //über// dieser Schöpfung ist, das Göttliche allein, wird jedem Menschengeiste heiligstes Geheimnis bleiben müssen, da es //über// seinem Ursprung steht, der in der //Schöpfung// ruht. Deshalb wird Göttliches auch nie von ihm begriffen werden. Mit bestem Willen und dem größten Wissen nicht. In diesem Nichtbegreifenkönnen alles Göttlichen liegt für den Menschen aber das //natürlichste// Geschehen, das man denken kann; denn nichts vermag bekanntlich über die Zusammensetzung seines Ursprunges hinauszugehen. Auch nicht der Geist des Menschen! In andersartiger Zusammensetzung liegt stets eine Grenze. Und Göttliches ist von ganz anderer Beschaffenheit als Geistiges, welchem der Mensch entstammt. | + | Mysticismus nemá žádného oprávnění v celém stvoření! Ve stvoření není pro něj místa. Vždyť před lidským duchem má ležeti vše jasně a bez mezer až daleko zpět k jeho původu. A tato oblast obsahuje celé stvoření. Jen to, co jest //nad// tímto stvořením, jen Božské samo, musí zůstati každému lidskému duchu nejsvětějším tajemstvím, protože jest to //nad// jeho původem, který jest //ve stvoření.// Proto také člověk nikdy nepochopí Božské. Ani při nejlepší vůli a s největším věděním. V této nemožnosti pochopení všeho Božského jest však pro člověka |
| - | Das Tier zum Beispiel kann auch in der vollsten seelischen Entwickelung niemals zum Menschen werden. Aus seiner Wesenhaftigkeit kann unter keinen Umständen das Geistige erblühen, welches den Menschengeist gebiert. In der Zusammensetzung alles Wesenhaften fehlt geistige Grundart. Der aber aus dem Teile geistiger Schöpfung hervorgegangene Mensch kann wiederum auch niemals göttlich werden, da Geistiges die Art des Göttlichen nicht hat. Der Menschengeist kann wohl bis zur Vollkommenheit im höchsten Grade sich entwickeln, wird aber trotzdem immer //geistig// bleiben müssen. Er kann nicht über sich ins Göttliche gelangen. Die andere Beschaffenheit bildet auch hier naturgemäß die niemals überbrückbare Begrenzung nach oben zu. Die Stofflichkeit spricht hierbei gar nicht mit, da sie kein eigenes Leben birgt, sondern als Hülle dient, getrieben und geformt vom Geistigen und von dem Wesenhaften. | + | Například zvíře nemůže nikdy, ani v nejdokonalejším duševním vývoji, státi se člověkem. Z jeho bytostnosti nemůže za žádných okolností vykvésti duchovno, které rodí lidského ducha. Ve složení všeho bytostného chybí duchovní základ. Právě tak člověk, vzešlý z části duchovního stvoření, nemůže se nikdy státi Božským, protože v duchovním není druh Božského. Lidský duch může se vyvinouti až k dokonalosti nejvyššího stupně, musí však přesto zůstati vždy //duchovní.// Nemůže přes sebe dostoupiti do Božského. Jiná podstata tvoří zde přirozeně nikdy nepřekročitelné omezení a hranici směrem vzhůru. Hmotnost při tom nijak nespolupůsobí, protože nemá žádného vlastního, skutečného života. Slouží vždy jen jako obal a je formována a puzena duchovním a bytostným. |
| - | Das gewaltige Gebiet des Geistes geht durch die ganze Schöpfung. Der Mensch kann, soll und muß sie deshalb voll erfassen und erkennen! Und durch sein Wissen wird er darin herrschen. Herrschen aber, selbst das strengste, heißt, recht erkannt, nur dienen! — | + | Nesmírná oblast ducha prochází celým stvořením. Člověk může, má a musí je proto plně poznati a pochopiti! A svým věděním bude v tomto stvoření panovati. Avšak panovat a vládnout, třeba nejpřísněji, znamená v pravém pochopení jen sloužit! -- |
| - | An keiner Stelle in der ganzen Schöpfung bis hinauf zum höchsten Geistigen wird von natürlichem Geschehen abgewichen! Schon dieser Umstand macht doch jedem alles viel vertrauter. Die ungesunde und geheime Scheu, das Sichversteckenwollen vor so manchen vorläufig noch unbekannten Dingen, fällt dabei von allein in sich zusammen. Mit der //Natürlichkeit// zieht frischer Luftstrom durch die schwüle Umwelt düsterer Gehirngespinste solcher, die gern von sich reden machen wollen. Deren krankhaftphantastischen Gebilde, schreckhaft den Schwachen, zum Gespött der Starken, wirken lächerlich und kindhaft läppisch vor dem klarwerdenden Blick, der zuletzt frisch und froh die prachtvolle Natürlichkeit alles Geschehens umfaßt, das immer nur in einfachen, geraden Linien sich bewegt, die deutlich zu erkennen sind. | + | Na žádném místě v celém stvoření, až vzhůru k nejvyššímu duchovnu, není úchylky od přirozeného dění. Již tato okolnost činí vše každému důvěrnějším a známějším. Sama sebou odpadá všechna nezdravá a tajná ostýchavost a ochota ke schovávačce před tak mnohými, dosud neznámými věcmi. //S přirozeností vane// svěží proud vzduchu do dusného okolního světa chmurného mozkového přediva těch, kteří by chtěli, aby se o nich mluvilo. Jejich chorobně fantastické přeludy, které děsí slabého a jimž se posmívá silný, působí směšně a hloupě na vyjasňující se zrak, který konečně svěže a radostně objímá nádhernou přirozenost všeho dění. Vždyť toto dění pohybuje se vždy jen v prostých, přímých liniích, zřejmě znatelných. |
| - | Einheitlich geht es durch in strengster Regelmäßigkeit und Ordnung. Und das erleichtert jedem Suchenden den großen, freien Überblick bis zu dem Punkte seines eigentlichen Ausganges! | + | Jednotně prochází vše v nejpřísnějším pořádku a. pravidelnosti. A to usnadňuje každému hledajícímu veliký a volný přehled až k místu jeho vlastního východiska. |
| - | Er braucht dazu kein mühevolles Erforschen und keine Phantasie. Hauptsache ist, daß er sich abseits hält von allen, die in verworrener Geheimniskrämerei dürftiges Teilwissen größer erscheinen lassen wollen. | + | Nepotřebuje k tomu namáhavého bádání ani fantasie. Hlavní věcí jest, aby se vyhýbal všem lidem, kteří ve zmateném tajnůstkářství chtějí, aby se jejich sporé, částečné vědění jevilo větším. |
| - | Es liegt alles //so// einfach vor den Menschen, daß diese oft gerade durch die Einfachheit nicht zur Erkenntnis kommen, weil sie von vornherein annehmen, daß das große Werk der Schöpfung so viel schwerer, verwickelter sein müßte. | + | Všechno leží před lidmi tak prostě, že tito často právě touto prostotou a jednoduchostí nepřicházejí k poznání, protože se domnívají, že veliké dílo stvoření by muselo býti mnohem těžší a spletitější. |
| - | Darüber stolpern Tausende mit bestem Wollen, richten ihre Augen suchend hoch empor und ahnen nicht, daß sie nur einfach ohne Anstrengung | + | Přes to klopýtá tisíce lidí s nejlepším chtěním. Upírají zraky v hledání vysoko vzhůru a netuší, že jest jim třeba prostě a bez námahy hleděti jen //před// sebe a rozhlížeti se. Při tom uvidí, že již svým pozemským bytím stojí na správné cestě a že jest nutno jíti po ní jen klidně vpřed! Bez ukvapení a bez námahy, ale //s// // |
| - | So ist es in der Schöpfung, so auch in ihm selbst, der zu der Schöpfung als ein Teil gehört! | + | Tak jest tomu ve stvoření, tak i v člověku samotném. Člověk patří ke stvoření jako jeho část! |
| - | Allein | + | Jen //prosté// myšlení a cítění může mu dáti jasnost! Tak prostou, jakou ji mají ještě děti! Klidná úvaha dovede ho k poznání, že v chápavosti znamená prostota totéž jako jasnost a také přirozenost! Jedno nelze si mysleti bez druhého. Je to trojzvuk, který vyjadřuje |
| - | Der Mensch erkennt, daß nirgends das natürliche Geschehen ausgeschaltet werden darf, daß es an keiner Stelle unterbrochen ist! Und darin offenbart sich auch die Größe | + | Člověk pozná, že přirozené dění nesmí býti nikde vyloučeno a že také na žádném místě není přerušeno! A v tom zjevuje se také velikost |
| - | So ist es auch in jener ersten Schöpfung, die als das eigene Werk des Schöpfers dessen Vollkommenheit am nächsten steht. Dort sind die Grundgesetze so verankert, daß sie, getrieben von Lebendigkeit des Willens, die Entstehung der weiteren Schöpfung bis zuletzt herab zu diesen Weltenkörpern in natürlichstem Geschehen nach sich ziehen mußten. Nur gröber werdend, je weiter sich die Schöpfung in der Fortentwickelung von der Vollkommenheit des Ursprunges entfernt. — | + | Nezvratná životnost samočinné tvůrčí vůle! Neboť zákony přírodní jsou železné zákony Boží a lidé mají je trvale a zřetelně před očima. Mluví k nim důrazně, svědčí o velikosti Stvořitele a jsou neochvějné, bezvýjimečné pravidelnosti! Bezvýjimečné! Neb ze zrnka ovsa může vzejíti opět jen oves, z pšenice rovněž jen pšenice atd. |
| - | Wollen wir die Schöpfung erst einmal betrachten. | + | Tak jest tomu i v onom prvním stvoření, které jakožto vlastní dílo Stvořitelovo jest jeho dokonalosti nejblíže. Tam jsou základní zákony zakotveny tak, že musely míti za následek, jsouce poháněny životností vůle, v nejpřirozenějším dění vznik dalšího stvoření, až konečně k těmto světovým tělesům. Čím více se stvoření v dalším vývoji vzdaluje od dokonalosti prapůvodu, tím stává se všechno jen hrubší. -- |
| - | Stellen Sie sich vor, daß alles Leben darin nur zwei Arten trägt, gleichviel, in welchem Teile es sich findet. Die eine Art ist Sichbewußtes, | + | Chtějme stvoření jednou pozorovati. |
| - | Die erste Schöpfung selbst hat nacheinander abwärts sich entwickelnd drei große Grundabspaltungen gebracht: Als Oberstes und Höchstes ist das //Geistige,// die Urschöpfung, dem sich das dichter und somit auch schwerer werdende Wesenhafte anschließt. Zuletzt folgt noch als unterstes, und ob der größten Dichtheit schwerstes, das große Reich des Stofflichen, | + | Představte si, že všechen život v něm má jen dva druhy, lhostejno ve které části se to nalézá. Jeden druh je sebe vědomé, druhý sebe nevědomé. Povšimněte si těchto dvou růzností, má to největší cenu! Souvisí to s „prapůvodem člověka“. Tyto různosti dávají také popud k dalšímu vývoji, ke zdánlivému boji. Nevědomé jest základem všeho vědomého. Ve svém složení jest však zcela stejného druhu. Státi se vědomým jest pro nevědomé pokrokem a vývojem. Tím, že jest spolu s vědomým, dostává se mu trvalého popudu, aby se stalo také tak vědomým. |
| - | Mit dem Herabsinken des dichter Werdenden berühren wir schon das Gesetz der Schwere, welches nicht nur in dem Stofflichen verankert | + | První stvoření samo, jak se za sebou postupně vyvíjelo, přivodilo tři veliká odštěpení: |
| - | Das Gesetz der Schwere ist von so ausschlaggebender Bedeutung, daß es sich jeder Mensch einhämmern sollte; denn es ist der Haupthebel im ganzen Werdegang und dem Entwickelungsprozeß des Menschengeistes. | + | S klesáním toho, co se stává hutnějším, |
| - | Ich sagte schon, daß diese Schwere nicht nur für irdische Beschaffenheiten gilt, sondern auch gleichmäßig in jenen Schöpfungsteilen wirkt, die Erdenmenschen nicht mehr sehen können und deshalb einfach Jenseits nennen. | + | Zákon tíže jest tak rozhodujícího významu, že by si jej měl vštípiti každý člověk. Jest hlavní pákou v celém postupu a vývojovém pochodu lidského ducha. |
| - | Dem besseren Verständnis halber muß ich die // | + | Řekl jsem již, že tato tíže neplatí jen pro pozemské podstaty, nýbrž působí stejnoměrně i v oněch částech stvoření, kterých pozemští lidé nemohou již viděti a jmenují je proto záhrobím. |
| - | Das sogenannte „Jenseits“ darf man nicht verwechseln mit dem ersehnten Paradiese, welches nur reingeistig ist. Geistig ist nicht etwa als „gedanklich“ zu verstehen, sondern geistig ist eine //Beschaffenheit, | + | Pro lepší porozumění musím |
| - | Der Mensch sollte sich abgewöhnen, ihm unsichtbare Dinge auch als unbegreifbar, | + | Tak zvané záhrobí nesmí se zaměňovati s vytouženým rájem, který jest jen čistě duchovním. Duchovním nesmí se však rozuměti „myšlenkové“, |
| - | Wie nun hier unser grobstofflicher Körper empfindsam ist gegen seine Umgebung // | + | Člověk měl by si odvyknouti, aby neviditelné věci měl také za nepochopitelné a za nepřirozené. //Všechno// jest přirozené, i tak zvané záhrobí a od něho ještě velmi vzdálený ráj. |
| - | So kommt es vor, daß mancher Erdenbürger hier und da auch schon mit seinem feinstofflichen Körper, den er ja in sich trägt, die Feinstofflichkeit sieht und hört, bevor die Trennung von dem grobstofflichen Erdenkörper durch dessen Absterben erfolgt. Es ist darin durchaus nichts Unnatürliches. | + | Jako zde jest naše hrubohmotné tělo citlivé vůči svému okolí // |
| - | Neben dem Gesetz der Schwere steht als mitwirkend noch das nicht minder wertvolle Gesetz der Gleichart. | + | Tak se stává, že mnohý pozemšťan tu a tam svým jemnohmotným tělem, které chová v sobě, vidí a slyší také již jemnohmotné, |
| - | Ich berührte es schon damit, daß Art nur immer gleiche Art erkennen kann. Die Sprichwörter: | + | Vedle zákona tíže spolupůsobí tu ještě neméně důležitý zákon stejnorodosti. |
| - | Ein drittes Urgesetz liegt neben diesen schon genannten in der Schöpfung: Das Gesetz der Wechselwirkung. Es bewirkt, daß der Mensch ernten muß, was er einst säte, unbedingt. Er kann nicht Weizen ernten, wenn er Roggen säet nicht Klee, sobald er Disteln streut. Genau so in der feinstofflichen Welt. Er wird zuletzt nicht Güte ernten können, wenn er Haß empfand, nicht Freude, wo er Neid in sich ernährte! | + | Dotkl jsem se ho již tím, že druh může poznati vždy jen stejný druh. Přísloví: |
| - | Diese drei Grundgesetze bilden Marksteine göttlichen Willens! Sie sind es ganz allein, die selbsttätig für einen Menschengeist Lohn oder Strafe auswirken, in unerbittlicher Gerechtigkeit! Derart unbestechlich, in den wundervollsten, feinsten Abstufungen, daß in dem Riesen-Weltgeschehen der Gedanke einer kleinsten Ungerechtigkeit unmöglich wird. | + | Vedle těchto dvou jmenovaných spočívá ve stvoření ještě třetí prazákon: Zákon zvratného působení. On způsobuje, že člověk musí sklízeti to, co kdysi zasel a to nezbytně. Nemůže sklízeti pšenici, když zaséval žito a nesklidí jetel, když roztrušoval bodlák. Právě tak jest tomu v jemnohmotném světě. Člověk nebude moci sklízeti dobrotu, když pociťoval nenávist, ne radost, kde živil v sobě závist. |
| - | Die Wirkung dieser einfachen Gesetze bringt jeden Menschengeist genau dorthin, wohin er nach seiner inneren Einstellung auch gehört. Eine Irrung ist dabei unmöglich, weil die Auswirkung dieser Gesetze nur von dem // | + | Tyto tři základní zákony tvoří mezníky Božské vůle! Jedině ony jsou to, které samočinně přivodí pro lidského ducha odměnu nebo trest v neúprosné spravedlnosti, tak neúplatné v nejpodivuhodnějších, nejjemnějších odstínech, že v celém obrovském světovém dění není možnou myšlenka nejmenší nespravedlnosti. |
| - | Da hilft kein Vortäuschen, kein Selbstbetrug. Er muß dann unbedingt das ernten, was er in seinem | + | Působení těchto jednoduchých zákonů přivádí každého lidského ducha právě tam, kam podle svého vnitřního stanoviska také patří. Omyl jest při tom nemožný, protože působení těchto zákonů může býti řízeno jen //nejvnitřnějším// stavem člověka, což se v každém případě také bezpodmínečně děje! Zapůsobení těchto zákonů uvádí v činnost čistě duchovní síla //citů// člověka, která působí jako řídící páka. Všechno jiné zůstává při tom bez účinku. Z toho důvodu jest jedině skutečné //chtění, cit// člověka, směrodatný pro to, co se pro něho vyvíjí ve světě jemu neviditelném, |
| - | Wer es versucht, sich ernst in diese jenseitigen Vorgänge hineinzudenken, wird erkennen, welch unbestechliche Gerechtigkeit in dieser selbsttätigen Wirkung liegt, sieht darin schon die unfaßbare Größe Gottes. Dieser braucht nicht einzugreifen, | + | Tu nepomůže žádné předstírání, žádný sebeklam. Pak musí nezbytně sklízeti to, co ve svém // |
| - | Wer aufwärtssteigend wieder in das Reich des Geistes kommt, der ist gereinigt; denn er mußte vorher durch die selbsttätigen Mühlen des göttlichen Willens gehen. Ein anderer Weg führt nicht in Gottes Nähe. Und //wie// die Mühlen an dem Menschengeiste wirken, richtet sich nach dessem vorherigen Innenleben, dessem eigenen //Wollen.// Sie können ihn wohltuend in die lichte Höhe tragen, ihn aber ebenso auch schmerzhaft abwärts reißen in die Nacht des Grauens, ja sogar bis zur völligen Vernichtung zerren. — | + | Kdo se pokusí vmysleti se vážně do těchto záhrobních dějů, brzy pozná, jaká jest v tomto samočinném působení neúplatná spravedlnost. Uvidí již v tom nepochopitelnou velikost Boží. Bůh nepotřebuje zasahovati, když tak dokonale vložil svou vůli do stvoření jako zákony tohoto stvoření. |
| - | Man denke, bei der irdischen Geburt trägt der zur Inkarnierung reifgewordene Menschengeist schon eine feinstoffliche Hülle oder Körper, den er in seinem Laufe durch die Feinstofflichkeit brauchte. Er bleibt ihm auch im Erdensein, als Bindeglied zum Erdenkörper. Das Gesetz der Schwere nun macht seine Hauptwirkung stets an dem dichtesten und gröbsten Teile geltend. Im Erdensein also am Erdenkörper. Fällt dieser aber absterbend zurück, so wird der feinstoffliche Körper wieder frei und unterliegt in diesem Augenblicke ungeschützt als nunmehr gröbster Teil diesem Gesetz der Schwere. | + | Kdo stoupaje vzhůru, přichází opět do říše ducha, ten jest očistěn, protože musel dříve projíti samočinnými mlýny Božské vůle. Jiná cesta do blízkosti Boží nepřivádí. //Jak// působí tyto mlýny na lidského ducha, řídí se podle jeho předchozího vnitřního života, podle jeho vlastního //chtění.// Mohou ho blahodárně nésti do světlé říše, nebo ho mohou stejně tak strhnouti bolestně dolů do tmy hrůzy, ba až do úplného zničení. -- |
| - | Wenn gesagt wird, daß der Geist sich seinen Körper bildet, so ist dies wahr im Hinblick auf den feinstofflichen Körper. Die innere Beschaffenheit des Menschen, sein Wünschen und sein eigentliches Wollen legt den Grund dazu. Das Wollen birgt die Kraft, Feinstoffliches zu formen. Durch Drang nach Niederem oder nach nur irdischen Genüssen wird der feinstoffliche Körper dicht und damit schwer und dunkel, weil die Erfüllung solcher Wünsche in der Grobstofflichkeit liegt. Der Mensch bindet sich damit selbst an Grobes, Irdisches. Sein Wünschen zieht den feinstofflichen Körper nach, das heißt, er wird so dicht gebildet, daß er dem irdischen in der Beschaffenheit so nahe als möglich kommt, worin allein die Aussicht ruht, an irdischen Genüssen oder Leidenschaften teilnehmen zu können, sobald der grobstoffliche Erdenkörper weggefallen ist. Wer darnach strebt, muß sinken im Gesetz der Schwere. | + | Při pozemském zrození přináší si lidský duch, dozrálý ku vtělení, již jemnohmotný obal nebo tělo, kterého mu bylo třeba v jeho průběhu jemnohmotností. Toto tělo mu zůstává i v pozemském bytí jako pojítko s tělem pozemským. Zákon tíže uplatňuje svůj hlavní účinek a vliv vždy na nejhutnější a nejhrubší část. V pozemském bytí tedy na pozemském těle. Když však toto tělo smrtí odpadne, uvolní se znovu jemnohmotné tělo a od toho okamžiku podléhá nechráněno jako teď již nejhrubší část tomuto zákonu tíže. |
| - | Anders aber bei den Menschen, deren Sinn hauptsächlich nach dem Höheren und Edleren gerichtet ist. Hier wirkt das Wollen selbsttätig den feinstofflichen Körper leichter und somit auch lichter, damit er in die Nähe alles dessen kommen kann, das diesen Menschen als das Ziel des ernsten Wünschens gilt! Also zur Reinheit lichter Höhe. | + | Říká-li se, že duch si tvoří své tělo, jest to pravda vzhledem k tělu jemnohmotnému. Vnitřní podstata člověka, jeho přání a vlastní chtění klade k tomu základy. V lidském chtění skrývá se síla k vytvoření jemnohmotného. Touhou po nízkém nebo jen po pozemských požitcích, |
| - | Mit anderen Worten ausgedrückt: | + | Ale jinak jest tomu u lidí, jichž mysl jest upřena hlavně k vyššímu a ušlechtilejšímu. Zde vytváří chtění samočinně lehčí a tím i světlejší jemnohmotné tělo, aby mohlo přijíti do blízkosti všeho toho, co jest takovému člověku cílem jeho vážného přání! Tedy k čistotě světlých výšin. |
| - | Sobald nun irdische Verankerung durch Absterben des Erdenkörpers fällt, so sinkt der dadurch losgelöste feinstoffliche Körper oder schwebt wie Kork empor in der Feinstofflichkeit, die man das Jenseits nennt. Er wird genau durch das Gesetz der Schwere an jener Stelle festgehalten, die gleiche Schwere hat wie er; denn dann kann er nicht weiter, weder auf- noch abwärts. Hier findet er naturgemäß auch alle Gleichart oder alle Gleichgesinnten vor; denn gleiche Art bedingt die gleiche Schwere, gleiche Schwere selbstverständlich gleiche Art. Wie er nun selbst war, wird er unter Gleichgesinnten leiden müssen oder sich erfreuen können, bis er sich innerlich erneut verändert, mit ihm sein feinstofflicher Körper, der ihn unter Auswirkung veränderten Gewichtes weiter aufwärts oder abwärts führen muß. | + | Jinými slovy: Jemnohmotné tělo pozemského člověka jest soudobým cílem lidského ducha současně vyzbrojeno tak, že může po odumření pozemského těla jíti tomu cíli vstříc, nechť jest jakéhokoliv druhu. Zde vytváří si opravdu duch své tělo. Jeho chtění, protože jest duchovní, má v sobě také sílu, aby si podřídilo jemnohmotné. Tomu přirozenému dění nemůže člověk ujíti nikdy. Následuje po každém chtění, nechť jest mu to příjemné nebo nepříjemné. A tyto tvary na něm ulpí tak dlouho, dokud je živí svým chtěním a cítěním. Podle svého druhu buď mu napomáhají nebo ho zdržují. Podléhají zákonu tíže. Změní-li však své chtění a cítění, vznikají tím ihned nové tvary, zatím co dosavadní, kterým se změnou chtění již nedostává potravy, nutně odumírají a rozpadávají se. Tím mění také člověk svůj osud. |
| - | Der Mensch kann sich deshalb weder beklagen, noch braucht er zu danken; denn wird er hochgehoben, nach dem Lichte zu, so ist es seine eigene Beschaffenheit, die das Gehobenwerdenmüssen nach sich zieht, stürzt er hinab ins Dunkel, so ist es wiederum sein Zustand, der ihn dazu zwingt. | + | Jakmile smrtí pozemského těla odpadá pozemské zakotvení, tu uvolněné jemnohmotné tělo buď klesá dolů, nebo se vznese jako korek vzhůru v jemnohmotnosti, kterou jmenujeme záhrobí. Podle zákona tíže zastaví se přesně na onom místě, které má stejnou tíži či hutnost jako toto tělo. Pak nemůže již dále ani nahoru, ani dolů. Zde nachází přirozeně i všechnu stejnorodost, nebo všechny stejně smýšlející. Neboť stejný druh podmiňuje stejnou tíži a stejná tíže samozřejmě stejný druh. Jaký byl sám, takové mu bude trpěti mezi sobě rovnými, nebo se bude moci s nimi radovati. Až se změní sám vnitřní obnovou, pak změní se s ním i jeho jemnohmotné tělo, které působením změněné váhy povede ho nutně dále vzhůru nebo dolů. |
| - | Aber ein jeder Mensch hat Ursache, den Schöpfer hoch zu preisen, ob der Vollkommenheit, die in der Wirkung dieser drei Gesetze liegt. Der Menschengeist wird dadurch unbedingt zum unbeschränkten Herrn des eigenen Schicksales gemacht! Da sein wirkliches Wollen, also der unverfälschte innere Zustand, ihn heben oder sinken lassen muß. | + | Člověk nemůže si proto ani stěžovat, ani není mu třeba díků. Neboť je-li nesen vzhůru ke Světlu, způsobuje to jeho vlastní podstata, která nese v sobě nutnost tohoto povznesení. Řítí-li se dolů do tmy, jest to opět jeho stav, který ho k tomu nutí. |
| - | Wenn Sie versuchen, sich die Wirkung richtig vorzustellen, einzeln und ineinandergreifend, | + | Avšak každý člověk má příčinu, aby velebil Stvořitele pro dokonalost, která spočívá v působení těchto tří zákonů. Lidský duch stává se tím nezbytně neomezeným pánem vlastního osudu! Jeho skutečné chtění, tedy nefalšovaný vnitřní stav nutně ho povznáší, nebo mu dává klesati. |
| - | In jeglichem Geschehen, allen meinen Ausführungen, stoßen wir stets klar und deutlich immer wieder auf die Wirkung dieser einfachen Gesetze, deren wundervolles Ineinanderarbeiten ich noch besonders schildern muß. | + | Pokusíte-li se představiti si správně účinky těchto zákonů, jednotlivě, i v tom, jak navzájem do sebe zasahují, tu shledáte, že každému navlas přesně odměřuje se odměna i trest, milost nebo zavržení, vždy podle něho samého. Jest to nejprostší a nejjednodušší dění a ukazuje v každém vážném chtění člověka záchranné lano, které se nikdy nepřetrhne a nikdy neselže. Jest to velikost takové prostoty, která nutí toho, kdo ji poznal, mocí na kolena před nesmírnou vznešeností Stvořitele! V každém dění, ve všech mých vývodech, dotýkáme se jasně a zřetelně vždy znovu působení těchto prostých zákonů, jichž podivuhodné vzájemné zasahování do sebe ještě zvláště vylíčím. |
| - | Kennt der Mensch dieses Ineinanderwirken, so hat er damit auch die Stufenleiter zu dem lichten Reich des Geistes, zu dem Paradiese. Doch er sieht dann auch den Weg hinab ins Dunkel! | + | Zná-li člověk toto vzájemné působení, zná tím i stupně do světlé říše ducha, do ráje. Ale vidí pak také cestu dolů do temnot! |
| - | Er braucht nicht einmal selbst zu schreiten, sondern wird von dem selbsttätigen Getriebe hoch emporgehoben oder hinabgezerrt, ganz wie er das Getriebe durch sein //Innen//leben für sich stellt. | + | Nepotřebuje ani sám kráčeti, nýbrž jest samočinně hnacím soustrojím nesen vzhůru nebo strhován dolů přesně podle toho, jak si toto soustrojí pro sebe nařídí svým //vnitřním// životem. |
| - | //Seiner// Entscheidung bleibt es immer vorbehalten, von welchem Wege er sich tragen lassen will. | + | Vždy zůstává vyhrazeno |
| - | Der Mensch darf sich dabei durch Spötter nicht beirren lassen. | + | Člověk nesmí se při tom dáti mýliti posměváčky. |
| - | Zweifel und Spott sind, recht geschaut, nichts anderes als ausgesprochene Wünsche. Ein jeder Zweifler spricht, sich selbst ganz unbewußt, das aus, was er sich wünscht, und gibt damit sein Inneres dem Forscherblicke preis. Denn auch in der Verneinung, in der Abwehr, liegen, leicht erkennbar, tiefverborgene Wünsche. Welche Vernachlässigung, welche Armut sich da manchmal offenbart, ist traurig oder auch empörend, weil sich ein Mensch gerade dadurch innerlich nicht selten tiefer zerrt, als jedes unwissende Tier. Man sollte Mitleid mit den Leuten haben, ohne jedoch nachsichtig zu sein; denn Nachsicht würde ja bedeuten, Trägheit ernsten Prüfens großzuziehen. Wer ernsthaft sucht, muß mit der Nachsicht sparsam werden, sonst schadet er sich zuletzt selbst, ohne dem anderen damit zu helfen. | + | Pochybnost a posměch nejsou ničím jiným, hledíme-li na ně správně, než vyslovená přání. Každý, kdo pochybuje, vyslovuje to, co sám si přeje a otvírá tím své nitro bádavému zraku. Není si toho ovšem nijak vědom. Vždyť i v záporu a odmítání tkví lehce znatelná, hluboce skrytá přání. Jest smutné a často zase vzrušující, jaká zanedbanost a jaká chudoba se tím často projevuje. Právě posměchem se člověk vnitřně nezřídka strhuje hlouběji než nevědomé zvíře. Měli bychom míti s takovými lidmi soucit, aniž bychom však byli shovívavými. Shovívavost znamenala by podporování lenosti k vážnému zkoumání. Kdo vážně hledá, musí se shovívavostí spořit. Jinak škodí si na konec sám, aniž tím druhému pomůže. |
| - | Jauchzend wird er aber mit der wachsenden Erkenntnis vor dem Wunder einer solchen Schöpfung stehen, um sich bewußt emporschwingen zu lassen zu den lichten Höhen, die er Heimat nennen darf! | + | Jásavě bude však s rostoucím poznáním státi před zázrakem tohoto stvoření, aby se vědomě nechal nésti ke světlým výšinám, které smí nazývati domovem. |
de:gralsbotschaft:1931:irrungen
Last modified: 2021/01/07 02:34 - Marek Ištvánek
Last modified: 2021/01/07 02:34 - Marek Ištvánek