Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

--- Deutsch » Im Lichte der Wahrheit » Gralsbotschaft - 1931 » 29. Gottanbetung. | 2020/09/25 17:44 | current
– angelegt Marek Ištvánek
+++ Česky » Ve Světle Pravdy » Poselství Grálu - 1931 » Plamen - 2021 » 29. Uctívání Boha. | 2021/03/16 23:11 | current
– vytvořeno Marek Ištvánek
@@ Line 1: / Line 1: @@
-====== Gottanbetung. ======
+====== Uctívání Boha. ======
-Es kann ruhig gesagt werden, daß der Mensch die für ihn unbedingte Selbstverständlichkeit einer Gottes-Anbetung überhaupt noch nicht begriffen, noch weniger geübt hat. Betrachtet Euch einmal die Gottanbetung, wie man sie bis heute trieb! Man kennt ja nur ein Bitten, oder besser noch gesagt ein Betteln! Nur hie und da kommt es schließlich auch einmal vor, daß Dankgebete aufsteigen, die wirklich aus dem Herzen strömen. Das ist jedoch als große Ausnahme immer nur dann und dort, wo ein Mensch ein ganz besonderes Geschenk //unerwartet// erhält, oder aus einer großen Gefahr //plötzlich// errettet wird. Das Unerwartete und Plötzliche gehört bei ihm dazu, wenn er sich überhaupt einmal zu einem Dankgebet aufschwingt. Es können ihm auch die gewaltigsten Dinge unverdient in den Schoß fallen, so wird es ihm doch nie oder nur sehr selten einfallen, an einen Dank zu denken, sobald alles auf eine ruhige, normale Art vor sich geht. Sind ihm und allen denen, die er liebt, stets Gesundheit auffallend beschert, und hat er keine Erdensorgen, so wird er sich wohl kaum zu einem ernsten Dankgebet aufschwingen. Um ein stärkeres Gefühl in sich hervorzurufen, bedarf es bei dem Menschen leider immer eines ganz //besonderen// Anstoßes. Freiwillig im Gutgehen rafft er sich niemals dazu auf. Er führt es vielleicht hier und da im Munde, oder geht auch in die Kirche, um bei der Gelegenheit ein Dankgebet zu murmeln, aber mit seiner ganzen Seele dabei zu sein, auch nur eine einzige Minute, das fällt ihm gar nicht ein. Nur wenn wirkliche Not an ihn herantritt, //dann// besinnt er sich sehr schnell, daß es ja jemand gibt, der ihm zu //helfen// fähig ist. Die Angst treibt ihn dazu, endlich einmal auch ein Gebet zu stammeln! Und das ist dann doch immer nur ein Bitten, aber keine Anbetung.
+Lze klidně říci, že člověk ještě vůbec neporozuměl pro něj nutné samozřejmosti uctívání Boha a ještě méně ji prováděl. Pozorujte jednou uctívání Boha, jak se doposud provádí! Vždyť se zná jen prosba, nebo ještě lépe řečeno žebrota! Jen tu a tam dochází konečně také jednou k tomu, že stoupají děkovné modlitby, které skutečně proudí ze srdce. To jsou však veliké výjimky vždy jen tehdy a tam, kde člověk zcela //neočekávaně// dostane zvláštní dar nebo je //náhle// vysvobozen z velkého nebezpečí. Neočekávané a náhlé přiměje ho k tomu, aby se vůbec někdy vzmohl k modlitbě díků. Mohou mu padat nezaslouženě do klína také ty nejohromnější věci, a přece ho nikdy nenapadne nebo jen velmi zřídka pomyslet na dík, jakmile všechno probíhá klidným a normálním způsobem. Je-li jemu i všem, které miluje, darováno nápadně stálé zdraví a nemá-li žádné pozemské starosti, tak se jen sotva vzmůže k nějaké opravdové modlitbě díků. Aby v sobě vyvolal silnější cit, je třeba u člověka žel vždy zcela //zvláštního// impulzu. Daří-li se mu dobře, dobrovolně se k tomu nikdy nevzchopí. Má to snad tu a tam na jazyku nebo jde také do kostela, aby v příležitostně mumlal modlitbu díků, avšak vůbec ho nenapadne, aby byl při tom s celou svou duší, třeba jen na jedinou minutu. Jen když k němu přistoupí skutečná nouze, //pak// se velmi rychle rozpomene, že přece existuje někdo, kdo mu je schopen //pomoci.// Úzkost žene ho k tomu, aby konečně také jednou koktal modlitbu! A to je pak přece vždy jen prosba, ale žádné uctívání.
-//So// ist der Mensch, der sich noch //gut// dünkt, der sich gläubig nennt! Und das sind wenige auf der Erde! Rühmenswerte Ausnahmen!
+//Takový// je člověk, který se ještě pokládá za //dobrého,// který se nazývá věřící! A to jsou nemnozí na zemi! Chvályhodné výjimky!
-Stellt Euch nun einmal selbst das jammervolle Bild vor Augen! Wie erscheint es bei dem richtigen Betrachten Euch, den Menschen! Wie viel erbärmlicher steht so ein Mensch aber vor seinem Gott! Aber so ist leider die Wirklichkeit! Ihr könnt Euch drehen oder wenden wie Ihr wollt, es bleibt bei diesen Tatsachen, sobald Ihr Euch einmal bemüht, der Sache auf den Grund zu gehen, unter Auslassung jeder Beschönigung. Es muß Euch doch etwas beklommen dabei werden; denn weder Bitten noch der Dank gehören zu der Anbetung.
+Postavte si před svůj zrak sami jednou konečně tento žalostný obraz! Jak se jeví při správném pozorování vám, lidem! Avšak jak mnohem žalostněji stojí takový člověk před svým Bohem! Je to však žel skutečnost! Můžete se točit nebo obracet jak chcete, zůstává při těchto skutečnostech, jakmile se jednou namáháte jít k podstatě věci za vynechání jakéhokoliv přikrašlování. Musí vás při tom přece něco stísnit; neboť ani prosby, ani dík nepatří k uctívání.
-Anbetung ist //Verehrung!// Diese findet Ihr nun aber wirklich nicht auf dieser ganzen Erde! Betrachtet Euch einmal die Feste oder Feiern, die zu Gottes Ehre dienen sollen, wo von Bitten und von Betteln ausnahmsweise einmal abgelassen wird. Da sind die Oratorien ((geistliche Tonstücke.))! Sucht Euch die Sänger, die in Gottesanbetung singen! Seht sie Euch an, wenn sie sich dazu vorbereiten in dem Saale oder in der Kirche. Sie alle wollen etwas leisten, um damit den //Menschen// zu gefallen. Gott ist ihnen dabei ziemlich gleichgültig. Gerade er, dem es ja gelten soll! Blickt auf den Dirigenten! Er heischt nach Beifall, will den Menschen zeigen was er kann.
+Uctívat znamená //ctít!// Toto však skutečně nenajdete na celé této zemi! Pozorujte jednou svátky nebo slavnosti, které mají sloužit ke cti Boží, kde je jednou výjimečně upuštěno od proseb a od žebrání. Jsou tu oratoria ((duchovní skladby))! Vyhledejte pěvce, kteří zpívají k uctívání Boha! Pohleďte na ně, když se k tomu připravují v sále nebo v kostele. Všichni chtějí vykonat něco, aby se tím //lidem// zalíbili. Bůh je jim při tom značně lhostejný. Právě On, jemuž to přece má platit! Hleďte na dirigenta! Žádá si potlesk, chce lidem ukázat, co umí.
-Dann gehet weiter. Seht die stolzen Bauten, Kirchen, Dome, welche Gott zur Ehre stehen … sollen. Der Künstler, Architekt, der Baumeister ringt nur nach Erdenanerkennung, jede Stadt //prunkt// mit diesen Gebäuden … zur Ehre für sich selbst. Sie müssen sogar dazu dienen, Fremde anzuziehen. Aber nicht etwa zur Gottanbetung, sondern daß dem Orte Geld zufließt durch den dadurch gehobenen Verkehr! Nur Drang nach Erdenäußerlichkeiten, wohin Ihr blickt! Und alles unter Vorgabe der Gottanbetung!
+Pokračujte pak dále. Pohleďte na hrdé stavby, kostely, katedrály, které stojí ke cti Boha … mají stát. Umělec, architekt, stavitel usilují jen o pozemské uznání, každé město //pyšní// se těmito budovami … ke cti pro sebe sama. Musí dokonce sloužit tomu, aby přitáhly cizince. Avšak ne snad k uctívání Boha, nýbrž aby místu plynuly peníze tímto zvýšeným ruchem! Jen touha po pozemské povrchnosti, kam se podíváte! A všechno za předstíraného uctívání Boha!
-Wohl gibt es hier und da noch einen Menschen, dem im Walde, auf den Höhen seine Seele aufzugehen pflegt, der dabei sogar auch der Größe des Erschaffers all der Schönheit um ihn her flüchtig gedenkt, doch als ganz weit im Hintergrunde stehend. Ihm geht die Seele dabei auf, doch nicht zum Jubelfluge in die Höhe, sondern … auseinander, sie läuft buchstäblich breit im Wohlbehagen des Genusses. So etwas darf mit einem Höhenfluge nicht verwechselt werden. Es ist nicht anders einzuschätzen, als das Behagen eines Schlemmers an der reichbesetzten Tafel. Das Aufgehen der Seele dieser Art wird irrtümlich für Anbetung gehalten; sie bleibt gehaltlos, Schwärmerei, //eigenes// Wohlgefühl, das der Empfindende für einen Dank zum Schöpfer hält. Es ist rein irdisches Geschehen. Auch viele der Naturschwärmer halten gerade diesen Rausch für rechte Gottanbetung, dünken sich auch darin anderen weit überlegen, welche nicht die Möglichkeiten haben, diese Schönheiten der Erdengestaltungen zu genießen. Es ist ein grobes Pharisäertum, das nur im eigenen Wohlbefinden seinen Ausgang hat. Ein Flittergold, dem jede Werte fehlen. Wenn diese Menschen einstens ihre Seelenschätze suchen müssen, um sie zu ihrem Aufstieg zu verwerten, so finden sie den Schrein in sich vollständig leer; denn der gedachte Schatz war nur ein Schönheitsrausch, sonst nichts. Es fehlte ihm die wahre Ehrfurcht vor dem Schöpfer. —
+Snad tu a tam ještě existuje člověk, který se v lese snaží povznést svou duši k výšinám, který při tom dokonce také letmo vzpomene velikosti Tvůrce veškeré té krásy kolem něj, a přece však stojícího daleko v pozadí. Při tom se mu otevírá duše, a přece však ne k jásavému vzletu do výše, nýbrž … rozbíhá se doslova široce na všechny strany v blaženém požitku. Něco takového nesmí být zaměňováno s letem do výšin. Nelze to považovat za nic jiného než blaho labužníka u bohaté hostiny. Toto povznesení duše považuje se mylně za uctívání; a zůstává bezobsažným, blouzněním, //vlastním// pocitem blaha, který vnímající považuje za city díků ke Stvořiteli. To se děje čistě pozemsky. Také mnozí přírodní nadšenci považují právě toto opojení za pravé uctívání Boha a domýšlejí se v tom být daleko povzneseni nad jiné, kteří nemají možnost užívat tyto krásy pozemských útvarů. Je to hrubé farizejství, které má východisko jen ve vlastním blahu. Pozlátko, jemuž chybí jakákoliv hodnota. Až tito lidé budou jednou muset hledat poklady svých duší, aby je zužitkovali ke svému vzestupu, tak najdou v sobě schránku úplně prázdnou; neboť domnělý poklad byl jen opojení krásou, nic jiného. Chyběla jim opravdová úcta před Stvořitelem. —
-Die wahre Gottanbetung zeigt sich nicht in Schwärmerei, nicht in gemurmelten Gebeten, nicht in Betteln, Knieen, Händeringen, nicht in seligem Erschauern, sondern in freudiger //Tat!// In jubelnder Bejahung dieses Erdenseins! Auskosten eines jeden Augenblicks! Auskosten heißt Ausnützen. Ausnützen wiederum … erleben! Doch nicht in Spiel und Tanz, nicht in den Körper und die Seele schädigenden Zeitvertrödelungen, die der Verstand als Ausgleich und Aufpeitschen seines Wirkens sucht und braucht, sondern im Aufblick zu dem Licht und //dessen// Wollen, welches //alles// in der Schöpfung Seiende nur fördert, hebt, veredelt!
+Opravdové uctívání Boha neprojevuje se v blouznění, v mumlání modliteb, v žebrání, klečení, ve spínání rukou, ani ne v blaženém rozechvění, nýbrž v radostném //činu!// V jásavém přitakání tomuto pozemskému bytí! Vychutnat každý okamžik! Vychutnat znamená využít. Využít zase … prožít! Přece však ne v zábavě a tanci, ne v promarnění času, které poškozuje tělo i duši, jež vyhledává a potřebuje rozum jako vyrovnání a vybičování svého působení, nýbrž v pohledu vzhůru ke Světlu a v //takovém chtění,// které jen podporuje a povznáší //všechno// jsoucí ve stvoření!
-Dazu gehört aber als Grundbedingung die genaue Kenntnis der Gesetze Gottes in der Schöpfung. Diese zeigen ihm, wie er zu leben hat, wenn er gesund sein will am Körper und an Seele, zeigen genau den Weg, welcher hinaufführt zum geistigen Reich, lassen ihn aber auch die Schrecken klar erkennen, die für ihn erstehen müssen, wenn er diesen Gesetzen sich entgegenstellt!
+K tomu patří však jako podmínka přesná znalost zákonů Božích ve stvoření. Tyto mu ukazují, jak má žít, jestliže chce být zdravý na těle i duši, přesně mu ukazují cestu, která vede vzhůru k duchovní říši, avšak také ho nechají jasně poznat i hrůzu, která by pro něj musela nastat, jestliže by se těmto zákonům stavěl do cesty!
-Da die Gesetze in der Schöpfung selbsttätig und lebendig wirken, ehern, unverrückbar, mit einer Kraft, gegen die Menschengeister völlig machtlos sind, so ist es eigentlich nur selbstverständlich, daß das dringendste Bedürfnis eines jeden Menschen //das// sein muß, diese Gesetze restlos zu erkennen, deren Auswirkungen er in jedem Falle wirklich wehrlos preisgegeben bleibt!
+Protože zákony ve stvoření působí samočinně a živě, neúprosně a neposunutelně se silou, proti které jsou lidští duchové úplně bezmocní, tak je ve skutečnosti jen samozřejmé, že musí být nejnaléhavější potřebou každého člověka zcela rozpoznat tyto zákony, jejichž účinkům v každém případě zůstává skutečně bezbranně vydán napospas!
-Und doch ist diese Menschheit so beschränkt, daß sie über diese so klare, einfache Notwendigkeit sorglos hinwegzugehen sucht, trotzdem es etwas Näherliegenderes gar nicht gibt! Die Menschheit kommt bekanntlich niemals auf die //einfachsten// Gedanken. Ein jedes Tier ist darin sonderbarerweise klüger als der Mensch. Es fügt sich in die Schöpfung ein und wird darin gefördert, solange es der Mensch nicht davor abzuhalten sucht. Der Mensch aber will herrschen über etwas, dessen selbständigem Wirken er stets unterworfen ist und unterworfen bleiben wird. In seinem Dünkel wähnt er schon Gewalten zu //beherrschen,// wenn er nur kleine Ausläufer von Strahlungen für seine Zwecke zu verwenden lernt, oder die Auswirkung der Luft, des Wassers und des Feuers ganz im Kleinen nützt! Dabei bedenkt er nicht, daß er bei diesen im Verhältnis immer noch sehr kleinen Nutzanwendungen erst //vorher// lernen muß, beobachten, um schon vorhandene Beschaffenheiten oder Kräfte ganz in //deren Eigenart// zu nützen. Er muß sich dabei anzupassen suchen, wenn Erfolg sein soll! //Er// ganz allein! Das ist kein Herrschen, kein Bezwingen, sondern ein Sichbeugen, ein Sicheinfügen in die bestehenden Gesetze.
+A přece je toto lidstvo tak omezené, že se snaží nedbale přejít přes tuto tak jasnou a prostou nutnost, přestože není nic zřetelnějšího! Lidstvu nepřijdou jak známo ty //nejprostší// myšlenky. Každé zvíře je v tom kupodivu chytřejší než člověk. Vpraví se do stvoření a je v něm podporováno, pokud se mu v tom člověk nesnaží zabránit. Člověk však chce panovat nad něčím, jehož samostatnému působení je neustále podroben a podroben zůstane. Ve své domýšlivosti má za to, že již //vládne// silou, jestliže se naučil pro své účely používat jen malé výběžky záření nebo když ve zcela malé míře využívá účinků vzduchu, vody a ohně! Přitom nemyslí na to, že se při tomto poměrně stále ještě velmi malém využití musí nejprve //napřed// učit, pozorovat, aby již existující vlastnosti nebo síly využil v //jejich zvláštním druhu.// Musí se při tom snažit přizpůsobit, má-li mít úspěch! Jedině //on// sám! To není žádné panování, žádné pokoření, nýbrž sklonění se a vpravení do stávajících zákonů.
-Der Mensch müßte dabei endlich gesehen haben, daß ihm nur lernendes Sicheinfügen den Nutzen bringen kann! Er sollte darin dankbar weiterschreiten. Aber nein! Er brüstet und gebärdet sich daraufhin nur noch anmaßender als zuvor. Gerade dort, wo er sich einmal dienend dem göttlichen Willen in der Schöpfung beugt und dadurch sofort sichtbar Nutzen hat, sucht er es kindisch derart hinzustellen, daß er ein Sieger ist! Ein Sieger über die Natur! Die unsinnige Einstellung erreicht den Gipfel aller Dummheit darin, daß er damit an wirklich Großem blind vorübergeht; denn bei der rechten Einstellung würde er tatsächlich ein Sieger sein … über sich selbst und seine Eitelkeit, weil er sich in der folgerichtigen Beleuchtung bei allen namhaften Errungenschaften vorher lernend beugte gegenüber dem Bestehenden. Darin allein wird ihm Erfolg. Jeder Erfinder und auch alles wirklich Große hat sein Denken und sein Wollen eingefügt in die bestehenden Naturgesetze. Was sich dagegen stemmen oder gar dagegen wirken will, das wird erdrückt, zermalmt, zerschellt. Es ist unmöglich, daß es jemals recht zum Leben kommen kann.
+Člověk musel by při tom konečně vidět, že mu může přinést užitek jen učení se vřadit! Měl by v tom vděčně pokračovat dál. Ale ne! Naparuje se a počíná si poté ještě domýšlivěji než předtím. Právě tam, kde se shýbá slouže také někdy Boží vůli ve stvoření a tím z toho má ihned viditelný užitek, snaží se to dětinsky postavit tak, jako by byl vítězem! Vítězem nad přírodou! Nesmyslný postoj dosahující vrcholu vší hlouposti v tom, že tím míjí slepě skutečnou velikost; neboť při správném postoji byl by skutečným vítězem … nad sebou samým a nad svou ješitností, protože by se ve správném osvícení při všech významných vymoženostech nejdříve učil sklánět vůči stávajícímu. Jedině to bylo by mu ziskem. Jakýkoliv vynálezce a všechno skutečně veliké má své myšlení a své chtění vložit do stávajících přírodních zákonů. Co se chce vzepřít nebo zcela proti nim působit, to bude roztříštěno, rozdrceno a zničeno. Je nemožné, aby to někdy skutečně dospělo k životu.
-Wie die Erfahrungen im Kleinen, nicht anders ist es mit des Menschen ganzem Sein, nicht anders mit ihm selbst!
+Jaké jsou zkušenosti v malém, ne jinak je to s celým bytím člověka a ne jinak s ním samotným!
-Er, der nicht nur die kleine Erdenzeit, sondern die ganze Schöpfung zu durchwandern hat, braucht dazu unbedingt die Kenntnis der Gesetze, denen die //gesamte Schöpfung// unterworfen bleibt, nicht nur die jedem Erdenmenschen allernächste, sichtbare Umgebung! Kennt er sie nicht, so wird er aufgehalten und gehemmt, verletzt, zurückgeworfen oder gar zermalmt, weil er in seiner Unkenntnis nicht //mit// den Kraftströmungen der Gesetze gehen konnte, sondern sich so falsch hineinstellte, daß sie ihn abwärts drücken mußten anstatt aufwärts.
+On, který má proputovat nejen tento krátký pozemský čas, nýbrž celé stvoření, k tomu nezbytně potřebuje znalost zákonů, jimž zůstává //celé stvoření// podrobeno, ne jen každému pozemskému člověku viditelné nejbližší okolí! Nezná-li jich, tak bude zdržován a brzděn, zraňován, vržen zpět, nebo dokonce rozdrcen, protože ve své neznalosti nemohl jít //s// mocnými proudy zákonů, nýbrž se postavil tak falešně, že ho musely tlačit dolů místo vzhůru.
-Ein Menschengeist zeigt sich nicht groß, bewundernswert, sondern nur lächerlich, wenn er die Tatsachen, die er täglich in ihren Auswirkungen überall erkennen //muß,// starrköpfig und verblendet abzulehnen sich bemüht, sobald er sie nicht nur in seiner Tätigkeit und aller Technik, sondern auch für sich und seine Seele grundlegend verwenden soll! Er hat in seinem Erdensein und Wirken //stets// Gelegenheit, die unbedingte Fertigkeit und Gleichheit aller Grundauswirkungen zu sehen, sobald er sich nicht leichtsinnig oder gar böswillig verschließt und schläft.
+Lidský duch nejeví se velkým a obdivuhodným, nýbrž jen směšným, jestliže se tvrdošíjně a zaslepeně snaží odmítat skutečnosti, které denně //musí// poznávat všude v jejich účincích, jakmile je má použít jako základ nejen ve své činnosti a veškeré technice, nýbrž i pro sebe a svou duši! Má ve svém pozemském bytí a působení //neustále// příležitost, aby viděl nezbytnou dovednost a stejnost všech základních účinků, jakmile se lehkovážně nebo zcela zlovolně neuzavře a nespí.
-Es gibt darin in der gesamten Schöpfung keine Ausnahme, auch nicht für eine Menschenseele! Sie //muß// sich den Gesetzen in der Schöpfung fügen, wenn deren Wirken fördernd für sie werden soll! Und diese einfache Selbstverständlichkeit übersah der Mensch bisher vollständig in der leichtfertigsten Art.
+Není pro to v celém stvoření žádné výjimky, pro lidskou duši také ne! //Musí// se zákonům ve stvoření přizpůsobit, jestliže jejich působení má být pro ni podporující! A tuto prostou samozřejmost člověk doposud úplně přehlížel tím nejpovrchnějším způsobem.
-Sie erschien ihm so einfach, daß sie für ihn gerade dadurch zu dem Schwersten im Erkennen werden mußte, was es für ihn gab. Und dieses Schwere zu erfüllen wurde mit der Zeit für ihn überhaupt unmöglich. So steht er heute nun vor dem Ruin, dem seelischen Zusammenbruch, der alles von ihm Aufgebaute mit zertrümmern muß!
+Zdála se mu tak prostá, že poznat, co mu dává, se pro něj stalo tím nejtěžším. A tato obtížnost naplnění stala se po čase pro něj nemožnou. Tak stojí dnes před zkázou, před duševním zhroucením, které musí všechno jím zbudované rozdrtit!
-Nur eines kann ihn retten: Restlose Kenntnis der Gesetze Gottes in der Schöpfung. Das ganz allein vermag ihn wieder vorwärts, aufwärts zu bringen, und mit ihm alles, was er künftig aufzubauen sucht.
+Jen jedno může ho zachránit: Úplné poznání zákonů Božích ve stvoření. To jediné může ho opět přivést vpřed, vzhůru, a s ním všechno, co se v budoucnu bude snažit vybudovat.
-Sagt nicht, daß Ihr als Menschengeister die Gesetze in der Schöpfung nicht so leicht erkennen könnt, daß sich die Wahrheit von den Trugschlüssen schwer unterscheiden läßt. Das ist nicht wahr! Wer solche Reden führt, will damit nur die Trägheit wieder zu bemänteln suchen, die er in sich birgt, will nur die Gleichgültigkeit seiner Seele nicht erkennbar werden lassen, oder sich vor sich selbst zur eigenen Beruhigung entschuldigen.
+Neříkejte, že vy jakožto lidští duchové nemůžete tak snadno poznat zákony ve stvoření a že se Pravda nedá lehce rozlišit od chybných závěrů. To není pravda! Kdo vede takovéto řeči, chce se tím snažit opět jen zastřít lenost, kterou v sobě skrývá, chce jen, aby se lhostejnost jeho duše nestala zjevnou, nebo se před sebou samým omlouvá k vlastnímu uklidnění.
-Es nützt ihm aber nichts; denn jeder Gleichgültige, jeder Träge wird nunmehr verworfen! Nur der, der seine ganze Kraft zusammenrafft, um sie zur Erringung des Notwendigsten für seine Seele //restlos// zu verwenden, kann noch Aussicht auf die Rettung haben. Alle Halbheit ist so gut wie Nichts. Auch jedes Zögern, das Hinausschieben ist schon vollständige Versäumnis. Es ist der Menschheit nicht mehr Zeit gelassen, weil sie schon bis zu dem Zeitpunkt gewartet hat, welcher die letzte Grenze bildet.
+To mu však nijak neprospívá; neboť každý lhostejný, každý líný je od nynějška zavržen! Jen ten, kdo sebere veškerou svou sílu, aby ji //beze zbytku// použil k vydobytí toho nejnutnějšího pro svou duši, může mít ještě naději na záchranu. Každá polovičatost je totéž jako nic. Také každé váhání a odkládání je již úplné promeškání. Lidstvu není dáno více času, protože čekalo až k časovému bodu, který tvoří poslední hranici.
-Es wird ihr selbstverständlich diesmal nicht so leicht gemacht und auch nicht so leicht werden, da sie durch das bisherige sorgloseste Dahinschlendern in diesen Dingen sich jeder Fähigkeit beraubte, an den tiefen Ernst einer notwendigen //letzten// Entscheidung überhaupt zu glauben! Und //dieser// Punkt gerade ist die größte Schwäche, wird der unfehlbare Sturz so Vieler sein!
+Tentokrát mu to samozřejmě není tak usnadněno a také to nebude tak lehké, protože se dosavadním lhostejným loudáním v těchto věcech zbavilo jakékoliv schopnosti vůbec uvěřit v hlubokou vážnost nutného //posledního// rozhodnutí! A //tento// bod je právě největší slabostí a stane se jistým pádem tak mnohých!
-Jahrtausende hindurch ist viel getan worden, Euch Gottes Willen oder die Gesetzmäßigkeit in der Schöpfung klar zu machen, wenigstens so weit, wie Ihr es braucht, um aufsteigen zu können nach der Urschöpfung, aus der Ihr ausgegangen seid, um Euch dahin zurückzufinden! Nicht durch die sogenannten Erdenwissenschaften, auch nicht durch die Kirchen, sondern durch die Diener Gottes, die Propheten alter Zeiten, wie dann durch des Gottessohnes Botschaft selbst. So einfach diese Euch gegeben war, Ihr //redet// bisher nur davon, doch habt Ihr niemals Euch ernsthaft bemüht, sie richtig zu verstehen, noch weniger, darnach zu leben! Das war nach Eurer trägen Meinung viel zu viel von Euch verlangt, trotzdem es Euere einzige Rettung ist! Ihr wollt gerettet werden, ohne daß Ihr selbst Euch irgendwie dabei bemüht! Wenn Ihr darüber nachdenkt, müßt Ihr doch zu diesem traurigen Erkennen kommen.
+Po tisíciletí bylo vykonáno mnoho, aby se vám ujasnila Boží vůle nebo zákonitost ve stvoření, alespoň tak dalece, jak to potřebujete, abyste mohli vystoupat do prvotního stvoření, ze kterého jste vyšli, a abyste se tam vrátili zpět! Ne skrze takzvanou pozemskou vědu, také ne skrze církve, nýbrž prostřednictvím služebníků Božích, proroků starých časů, stejně tak poselstvím samotného Syna Božího. Bylo vám poskytnuto tak prostě a vy o něm doposud jen //mluvíte,// a přece jste se nikdy vážně nesnažili je správně pochopit a ještě méně podle něho žít! Tím bylo podle vašeho líného mínění od vás požadováno příliš mnoho, přestože je to vaše jediná záchrana! Chcete být zachráněni, aniž byste se sami při tom nějak namáhali! Jestliže o tom přemýšlíte, musíte přece dojít k tomuto smutnému poznání.
-Aus jeder Gottesbotschaft machtet Ihr Religion! Zu Euerer Bequemlichkeit! //Und das war falsch!// Denn einer Religion bautet Ihr eine ganz besondere, erhöhte Stufe, abseits von dem Alltagswirken! Und darin lag der größte Fehler, den Ihr machen konntet; denn Ihr stelltet damit auch den Gotteswillen abseits von dem Alltagsleben, oder, was dasselbe ist, Ihr stelltet //Euch// abseits vom Gotteswillen, anstatt Euch mit ihm zu vereinen, ihn mitten in das Leben und das Treiben Eures Alltags zu setzen! Eins mit ihm zu werden! Ihr sollt jede Botschaft Gottes ganz //natürlich// aufnehmen und praktisch, müßt sie Eurer Arbeit einverleiben, Eurem Denken, Eurem ganzen Leben! Ihr dürft nicht etwas für sich Alleinstehendes daraus machen, wie es jetzt geschah, zu dem Ihr nur besuchsweise in Ruhestunden geht! Wo Ihr für eine kurze Zeit Euch der Zerknirschung hinzugeben sucht, oder dem Danke, der Erholung. Damit ist es Euch nicht als etwas Selbstverständliches geworden, das Euch zu eigen ist wie Hunger oder Schlaf.
+Z každého Božího poselství jste udělali náboženství! Ke svému pohodlí! //A to bylo falešné!// Neboť jste náboženství postavili na zcela zvláštní, vyvýšený stupeň, stranou od činnosti všedního života! A v tom byla největší chyba, kterou jste mohli udělat; neboť tím jste postavili také Boží vůli stranou od všedního života nebo, což je totéž, vy jste postavili //sebe// stranou od Boží vůle, místo abyste se s ní sjednotili a položili ji do středu života a ruchu vašeho všedního dne! Byli s ní //jedno!// Každé Boží poselství máte přijímat zcela //přirozeně// a prakticky, musíte je vložit do své práce, svého myšlení a do celého svého života! Nesmíte pro sebe z něj udělat něco osamoceného, jak se to nyní stalo, k čemuž přistupujete jen způsobem návštěvníka v hodinách klidu! Kde se snažíte na krátkou dobu poddat zkroušenosti nebo díku či zotavení. Tím se vám to nestalo něčím samozřejmým, co je vám vlastní jako hlad nebo spánek.
-Versteht doch endlich recht: Ihr sollt in diesem Gotteswillen //leben,// damit Ihr Euch zurechtfindet auf allen Wegen, welche Gutes für Euch bringen! Die Gottesbotschaften sind nur wertvolle Winke, die Ihr //nötig// habt, ohne deren Kenntnis und Befolgung Ihr verloren seid! Ihr dürft sie deshalb nicht in einen Glasschrein stellen, um sie darin wie etwas Heiliges in seligem Erschauern nur des Sonntags zu betrachten, oder in der Not, in Angst an diesen Ort zu flüchten, um sich darin Kraft zu holen! Unselige, Ihr sollt die Botschaft nicht verehren, sondern //nützen!// Sollt herzhaft zugreifen, nicht nur im Feierkleide, sondern mit der harten Faust des werktätigen Lebens, welche niemals schändet, nicht erniedrigt, sondern jeden //ehrt!// Das Kleinod leuchtet in der schweiß- und erdbeschmutzten Schwielenhand viel reiner, höher auf als in den wohlgepflegten Fingern eines trägen Nichtstuers, der seine Erdenzeit nur mit Betrachtungen verbringt!
+Chápejte přece konečně správně: Máte v této Boží vůli //žít,// abyste se vyznali na všech cestách, které vám přinášejí dobro! Boží poselství jsou jen cenné pokyny, které //potřebujete// a bez jejichž znalosti a plnění byste byli ztraceni! Nesmíte je proto stavět do skleněné vitríny, abyste je pozorovali jen v neděli v blaženém rozechvění jako něco svatého nebo na toto místo prchali v nouzi a tísni, abyste si tam došli pro sílu! Nešťastní, nemáte poselství uctívat, nýbrž //zužitkovat!// Máte se ho odvážně chopit, ne jen ve svátečním šatě, nýbrž s tvrdou pěstí činorodého života, která nikdy nezneuctívá, nesnižuje, nýbrž každého //ctí!// Klenot září v mozolnaté, hlínou a potem potřísněné ruce mnohem čistěji a vznešeněji než v pěstěných prstech líného povaleče, který svůj pozemský čas tráví jen rozjímáním!
-Jede Gottesbotschaft sollte Euch zu teil gegeben sein, das heißt //ein Teil von Euch werden!// Den Sinn müßt Ihr recht zu erfassen suchen!
+Každé Boží poselství vám bylo poskytnuto k účasti, to znamená //mělo se stát součástí vás!// Tento smysl se musíte snažit správně pochopit!
-Ihr durftet sie nicht als etwas Gesondertes betrachten, was außerhalb von Euch verbleibt, an das Ihr mit scheuer Zurückhaltung heranzutreten Euch gewöhnt. Nehmt das Wort Gottes //in// Euch auf, damit ein jeder weiß, wie //er// zu leben und zu gehen hat, um zu dem Gottesreiche zu gelangen!
+Neměli jste je považovat za něco odděleného, co zůstává mimo vás, k čemuž jste si zvykli přistupovat s plachou zdrženlivostí. Přijměte Slovo Boží //do// sebe, tím každý ví, jak //on// má žít a jak má jít, aby dospěl do říše Boží!
-Darum erwachet endlich! Lernet die Gesetze in der Schöpfung kennen. Dazu verhilft Euch aber keine Erdenklugheit, nicht das kleine Wissen technischer Beobachtung, so Karges reicht nicht aus für den Weg, welchen Eure Seele nehmen muß! Ihr //müßt// den Blick //über// die Erde weit hinaus erheben und erkennen, wohin Euch der Weg führt nach diesem Erdensein, damit Euch darin gleichzeitig auch das Bewußtsein dafür wird, warum und auch zu welchem Zwecke Ihr auf dieser Erde seid. Und wiederum gerade //so,// wie es in //diesem// Leben mit Euch steht, ob arm, ob reich, gesund oder erkrankt, in Frieden oder Kampf, Freud oder Leid, Ihr lernt die Ursache und auch den Zweck erkennen und werdet darin froh und leicht, dankbar für das Erleben, das Euch bisher ward. Ihr lernt die einzelne Sekunde kostbar schätzen und vor allen Dingen auch sie nützen! Nützen zum Aufstieg nach dem freudevollen Sein, dem großen, reinen Glück!
+Proto se konečně probuďte! Učte se znát zákony ve stvoření. K tomu vám však nepomůže žádná pozemská chytrost ani malé vědomosti technických poznatků; něco tak nepatrného nestačí na cestu, kterou se musí vaše duše ubírat! //Musíte// svůj pohled povznést vysoko //nad// zemi a poznat, kam vás vede cesta po tomto pozemském bytí, tím vám v tom současně také povstane vědomí toho, proč a také k jakému účelu jste na této zemi. A opět právě //tak,// jak to s vámi stojí v //tomto// životě, zda jste chudí, zda bohatí, zdraví nebo nemocní, v míru nebo boji, radosti nebo utrpení, naučíte se poznávat příčiny a také účel a stanete se v tom radostnými a lehkými, vděční za prožití, které vás doposud potkalo. Naučíte se vážit si každé vzácné jednotlivé vteřiny a především ji také využít! Zužitkovat ke vzestupu do radostiplného bytí a velkého, čistého štěstí!
-Und da Ihr selbst Euch viel zu sehr verstrickt, verworren habt, kam Euch als Rettung einst die Gottesbotschaft durch den Gottessohn, nachdem die Warnungen durch die Propheten kein Gehör gefunden hatten. Die Gottesbotschaft zeigte Euch den Weg, den einzigen, zu Eurer Rettung aus dem Sumpf, der Euch schon zu ersticken drohte! Durch Gleichnisse suchte der Gottessohn Euch darauf hinzuführen! Die Glaubenwollenden und Suchenden nahmen sie auf mit ihrem //Ohr,// doch weiter ging es nicht. Sie suchten nie darnach zu leben.
+A protože jste se sami příliš zapletli a zamotali se, přišlo k vám kdysi jako záchrana Boží poselství prostřednictvím Syna Božího, jakmile varování proroků nenalezlo žádného sluchu. Boží poselství ukázalo vám cestu, jedinou k vaší záchraně z močálu, který již hrozil vás udusit! Syn Boží snažil se vás k tomu dovést podobenstvími! Ti, co chtěli věřit, a hledající přijímali to svým //sluchem,// a přece to nešlo dál. Nikdy se nesnažili podle toho žít.
-Religion und Alltagsleben blieb auch Euch stets zweierlei. Ihr standet immer nur daneben, statt darin! Die in den Gleichnissen erläuterte Auswirkung der Gesetze in der Schöpfung blieb von Euch völlig unverstanden, weil Ihr sie darin nicht suchtet!
+Náboženství a všední život zůstalo také vám vždy dvojí. Stáli jste vždy jen vedle toho namísto v tom! V podobenstvích objasňované účinky zákonů ve stvoření zůstaly vámi zcela nepochopeny, protože jste je v nich nehledali!
-Nun kommt noch einmal in der Gralsbotschaft die gleiche Deutung der Gesetze in für die Jetztzeit Euch verständlicherer Form! Es sind in Wirklichkeit genau dieselben, welche Christus einst schon brachte, in der für //damals// angebrachten Form. Er zeigte, wie die Menschen denken, reden, handeln sollen, um geistig reifend in der Schöpfung aufwärts zu gelangen! Mehr brauchte ja die Menschheit nicht. Es ist nicht eine Lücke dafür in der damaligen Botschaft. Die Gralsbotschaft bringt nun genau dasselbe, nur in heutiger Form.
+Nyní přichází ještě jednou v Poselství Grálu stejný výklad zákonů ve formě pro dnešní dobu srozumitelnější! Je to ve skutečnosti přesně totéž, co kdysi Kristus již přinesl, ve formě vhodné pro //tehdejší// dobu. Ukazoval, jak mají lidé myslet, mluvit a chovat se, aby duchovně uzrávajíce pronikali ve stvoření vzhůru! Více přece lidstvo nepotřebovalo. Proto není mezery v tehdejším poselství. Poselství Grálu přináší nyní přesně totéž, jen v dnešní formě.
-Wer sich nun endlich darnach richtet, im Denken, Reden und im Tun, //der übt damit die reinste Gottanbetung aus; denn diese ruht nur in der Tat!//
+Kdo se konečně podle toho řídí v myšlení, řeči a jednání, //ten tím vykonává nejčistší uctívání Boha; neboť to spočívá jen v činu!//
-Wer sich in die Gesetze willig stellt, tut stets das Rechte! //Damit// beweist er seine Ehrfurcht vor der Weisheit Gottes, beugt sich freudig seinem Willen, der in den Gesetzen liegt. Er wird dadurch von deren Auswirkung gefördert und beschützt, von allem Leid befreit und hochgehoben in das Reich des lichten Geistes, wo in jubelndem Erleben die Allweisheit Gottes ohne Trübung jedem sichtbar wird, und wo die Gottanbetung in dem Leben selbst besteht! Wo jeder Atemzug, jedes Empfinden, jede Tat von freudevoller Dankbarkeit getragen wird und so als dauernder Genuß besteht. Aus Glück heraus geboren, Glück aussäend und deshalb Glück erntend! Gottanbetung in dem Leben und Erleben liegt allein im Einhalten der göttlichen Gesetze. Nur damit wird das Glück verbürgt. So soll es sein in dem kommenden Reich, dem tausendjährigen, welches das Gottesreich auf Erden heißen wird! So sollen alle Anhänger der Gralsbotschaft als Leuchten und als Wegweiser unter der Menschheit werden.
+Kdo sebe ochotně staví do zákonů, koná vždy to pravé! //Tím// ukazuje svou úctu před moudrostí Boží, sklání se radostně před Jeho vůlí, která spočívá v zákonech. Bude tím jejich účinky podporován a chráněn, zbaven veškerého utrpení a pozvednut do říše světlého Ducha, kde se v jásavém prožitku každému nezkaleně zjeví všemoudrost Boží a kde uctívání Boha je v životě samém! Kde každé nadechnutí, každý cit, každý čin je nesen radostiplnou vděčností a je tak trvalým požitkem. Ze štěstí zrozen, štěstí rozsévá, a proto štěstí sklízí! Uctívání Boha v životě a prožitku samo spočívá v plnění Božích zákonů. Jen tím je zaručeno štěstí. Tak má tomu být v přicházející Říši tisíce let, která se bude jmenovat Království Boží na zemi! Tak mají všichni stoupenci Poselství Grálu stát jako pochodně a jako ukazovatelé cesty v lidstvu.
-Wer das nicht kann oder nicht will, der hat die Botschaft wieder nicht verstanden. Gralsdienst soll wahre, lebendige Gottanbetung sein. Gottanbetung ist der erste Gottesdienst, der nicht in äußeren Dingen besteht, sich nicht nur nach außen hin zeigt, sondern auch in den zurückgezogensten Stunden in jedem Menschen lebt, und sich in seinem Denken und in seinem Handeln zeigt, als Selbstverständlichkeit.
+Kdo to nemůže nebo nechce, ten opět nepochopil poselství. Služba Grálu má být opravdovým, živým uctíváním Boha. Uctívání Boha je první bohoslužbou, která nespočívá ve vnějších věcech, neukazuje se jen navenek, nýbrž žije i v nejskrytějších hodinách v každém člověku a projevuje se v jeho myšlení a v jeho jednání jako samozřejmost.
-Wer sich freiwillig nicht dazu bekennen will, der wird die nahe Zeit des Gottesreiches nicht erleben, wird vernichtet oder aber noch zur unbedingten Beugsamkeit gezwungen mit göttlicher Kraft und irdischer Gewalt! Zum Besten der gesamten Menschheit, die begnadet ist, in diesem Reich endlich den Frieden und das Glück zu finden!
+Kdo se k tomu nechce dobrovolně přiznat, ten se nedožije blízké doby Království Božího, bude zničen, anebo ještě donucen k bezpodmínečnému podrobení se Božskou silou a pozemskou mocí! K dobru celého lidstva, které je obdařeno milostí v této Říši konečně nalézt mír a štěstí!