Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

--- Deutsch » Im Lichte der Wahrheit » Gralsbotschaft - 1931 » 11. Gott. | 2021/01/09 02:33 | current
– Marek Ištvánek
+++ Česky » Ve Světle Pravdy » Poselství Grálu - 1931 » Hlas, Zlín - 1996 » 11. Bůh. | 2021/01/24 01:05 | current
– ↷ Stránka přesunuta z 'cs:poselstvi_gralu:1932:buh' do 'cs:poselstvi_gralu:1931:hlas:buh' Marek Ištvánek
@@ Line 1: / Line 1: @@
-====== Gott. ======
+====== Bůh. ======
-Warum gehen die Menschen so scheu um dieses Wort herum, das ihnen doch vertrauter sein sollte als alles andere? Was ist es, das sie davon abhält, tief darüber nachzudenken, sich hineinzufühlen, um es richtig zu erfassen?
+Proč obcházejí lidé tak plaše toto slovo, se kterým by přece měli býti obeznámeni více než se všemi jinými? Co je zdržuje, aby o něm hluboce přemýšleli a do něho se vcítili, aby je správně pochopili?
-Ist es Ehrfurcht? Nein. Ist dieses sonderbare „Sichnichtgetrauen“ überhaupt etwas Großes, Anerkennenswertes oder Tiefes? Nimmermehr; denn überlegt Euch doch: Ihr betet zu Gott, und könnt Euch bei dem Gebet nicht einmal eine rechte Vorstellung von dem machen, zu dem Ihr betet, seid im Gegenteil verwirrt, weil Euch darüber niemals, weder von der Schule noch der Kirche klare Auskunft wurde, die Eueren inneren Drang nach Wahrheit stillte. Die wirkliche Dreifaltigkeit blieb Euch im Grunde noch ein Rätsel, mit dem Ihr Euch zuletzt nach besten Kräften abzufinden suchtet.
+Je to úcta? Ne. Je vůbec toto zvláštní „nedůvěřování si“ něco velikého, uznání hodného nebo hlubokého? Nikdy. Uvažte přece: Modlíte se k Bohu a nedovedete si při modlitbě ani učiniti pravou představu o tom, k němuž se modlíte. Naopak jste zmateni, protože nikdy ani škola, ani církev a nikdo jiný nepodal vám jasného výkladu, který by uspokojil vaši vnitřní touhu po Pravdě. Skutečná Trojice zůstávala vám dosud v základě hádankou, se kterou na konec snažili jste se býti nějak co nejdříve hotovi.
-Kann unter diesen Umständen das Gebet so innig, so vertrauensvoll erfolgen, wie es sein soll? Es ist unmöglich. Wenn Ihr aber Eueren Gott kennt, er Euch dadurch vertrauter wird, ist das Gebet dann nicht von tieferen Empfindungen begleitet, viel direkter, inniger?
+Může za těchto okolností býti modlitba tak vroucí, tak důvěřivá, jakou býti má? To je nemožné. Ale když svého Boha znáte a on je vám pak bližší, není modlitba provázena hlubšími city? Není mnohem přímější a vroucnější?
-Und näher kommen sollt und müßt Ihr Euerem Gott! Ihr dürft nicht nur von ferne stehen bleiben. Wie töricht ist es doch, zu sagen, es könne Unrecht sein, wenn man sich so ausführlich mit Gott befaßt. Die Trägheit und Bequemlichkeit behauptet sogar, es sei Frevel! Ich aber sage Euch: //Gott will es.// Die Bedingung der Annäherung liegt in der ganzen Schöpfung. Deshalb hat der nicht Demut, der sich davor drückt, sondern im Gegenteile grenzenloße Anmaßung! Verlangt er doch damit, daß Gott sich ihm nähere, damit er ihn erfassen kann, anstatt daß er sich Gott zu nähern versucht, um ihn zu erkennen. Heuchelei, Bequemlichkeit, wohin man blickt, wohin man hört, und alles in dem Mantel falscher Demut!
+A vy máte a musíte se přiblížiti svému Bohu! Nesmíte zůstávat státi jen zdaleka. Jaká to pošetilost, říkat, že by mohlo býti nesprávné zabývati se tak důkladně Bohem. Lenost a pohodlnost dokonce tvrdí, že je to rouhání! Ale já pravím vám: „//Bůh tomu chce!“// Podmínka přibližování se je v celém stvoření. Proto nemá pokory ten, kdo se před Bohem skrývá. Naopak je to bezmezná domýšlivost! Tím přece vyžaduje, aby se Bůh přiblížil k němu, aby ho mohl pochopit. Namísto, aby se sám snažil přiblížiti se Bohu, aby ho poznal. Pokrytectví a pohodlnost, kam se podíváme a kdekoliv jen nasloucháme. To vše pod pláštíkem falešné pokory!
-Ihr aber, die Ihr nicht mehr schlafen wollt, die Ihr mit Inbrunst sucht und nach der Wahrheit strebt, nehmt auf die Kunde, sucht das Rechte zu erfassen:
+Ale vy, kdo nechcete již spáti, kdo s horlivostí hledáte a usilujete o Pravdu, slyšte zvěst a snažte se pochopiti to pravé:
-Was ist Dein Gott? Du weißt, er sprach: „Ich bin der Herr, Dein Gott, Du sollst nicht andere Götter haben neben mir!“
+Co je tvůj Bůh? Víš, že pravil: „Já jsem Hospodin tvůj Bůh, nebudeš míti jiných bohů mimo mne!“
-Es gibt nur //einen// Gott, nur //eine// Kraft. Was ist aber nun die Dreifaltigkeit? Dreieinigkeit? Gottvater, Gottsohn und Gott, der Heilige Geist?
+Jest jen //jeden// Bůh, //jedna// Síla. Ale co je pak Trojice? Trojjedinost? Bůh Otec, Bůh Syn a Bůh Duch Svatý?
-Als sich die Menschheit selbst das Paradies verschloß, indem sie sich nicht mehr von der Empfindung leiten ließ, die rein geistig ist und demnach auch Gott nahesteht, sondern selbstwählerisch sich irdischen Verstand großzog und sich unterwarf, sich somit also zu Sklaven ihres eigenen Werkzeuges machte, das ihr zur Benutzung mitgegeben war, entfernte sie sich ganz naturgemäß auch mehr und mehr von Gott. Die Spaltung war damit vollzogen, indem die Menschheit sich vorwiegend nur dem Irdischen zuneigte, das unbedingt an Raum und Zeit gebunden ist, was Gott in seiner Art nicht kennt, womit er deshalb auch nie zu erfassen ist. Mit jeder Generation wurde die Kluft größer, die Menschen ketteten sich immer mehr nur an die Erde. Sie wurden zu den erdgebundenen Verstandesmenschen, die sich Materialisten nennen, sogar mit Stolz so nennen, weil sie ihre Ketten gar nicht ahnen, da mit dem fest an Raum und Zeit Gebundensein auch gleichzeitig naturgemäß ihr Horizont verengte. Wie sollte davon aus der Weg zu Gott zurückgefunden werden? Nie!
+Když si lidstvo samo uzavřelo ráj a nedalo se již vésti citem, který je čistě duchovní a tím stojí i blízko Bohu, nýbrž samovolně si vypěstovalo pozemský rozum a podrobilo se mu, učinivši se otrokem vlastního nástroje, který mu byl dán k použití, vzdalovalo se zcela přirozeně také stále více od Boha. Tím se dovršil rozpor. Lidstvo se převážně klonilo jen k pozemskému, které je nezbytně vázáno na prostor a čas. Toho Bůh ve svém uzpůsobení nezná. Tím také nikdy nelze ho pochopiti. Propast šířila se každou generací a lidé připoutávali se stále více k zemi. Stali se rozumáři, kteří se dokonce s hrdostí nazývají materialisty, protože ani netuší svá pouta. Pevným připoutáním na prostor a čas zúžil se přirozeně současně i jejich obzor. Jak měla se odtud najíti cesta zpět k Bohu? Nikdy!
-Es war unmöglich, wenn die Hilfe nicht von Gott ausging. Von ihm aus mußte deshalb eine Brücke neu geschlagen werden, wenn geholfen werden sollte. Und er erbarmte sich. Gott selbst in seiner Reinheit konnte sich den niederen Verstandesmenschen nicht mehr offenbaren, weil diese durch ihre Verstandesarbeit nicht mehr fähig waren, seine Boten zu fühlen, zu sehen oder zu hören, und die wenigen, die es noch vermochten, wurden verlacht, weil der verengte, nur an Raum und Zeit gebundene Gesichtskreis der Materialisten jeden Gedanken an eine darüber hinaus bestehende Erweiterung als unmöglich, weil für ihn nicht begreifbar, ablehnte. Deshalb genügten auch die Propheten nicht mehr, deren Kraft nicht durchzudringen vermochte, weil zuletzt auch sogar die Grundgedanken aller religiösen Bestrebungen rein materialistisch geworden waren. Es mußte also ein Mittler kommen zwischen der Gottheit und der verirrten Menschheit, der mehr Kraft besaß, als bisher alle anderen, damit er durchzudringen vermochte. Soll man sagen: Um der Wenigen willen, die unter dem krassesten Materialismus noch nach Gott verlangten? Es wäre richtig, würde aber von Gegnern lieber als Anmaßung der Gläubigen bezeichnet werden, anstatt darin die gewaltige Gottesliebe und doch auch strenge Gerechtigkeit zu erkennen, die in Lohn und Strafe gleichmäßig Erlösung bietet.
+Bylo to nemožno, kdyby nevyšla pomoc od Boha. Mělo-li býti pomoženo, musela stavba nového mostu vzejíti od něho. A Bůh se smiloval. Bůh sám ve své čistotě nemohl se již zjevovati nízkým lidem rozumu. Tito lidé vlivem své rozumové práce nebyli již schopni, aby viděli, slyšeli a vycítili jeho posly. Ti nemnozí, kteří to ještě dovedli, byli posmíváni. Omezený obzor materialistů, vázaný jen na prostor a čas, odmítal každou myšlenku na existující rozšíření nad oba tyto pojmy jako nemožnou, protože pro něj nepochopitelnou. Nestačili proto již ani proroci, jejichž síla nemohla proniknout. Na konec staly se čistě materialistickými i základní myšlenky všech náboženských snah. Musel tedy přijíti prostředník mezi Božstvím a zbloudilým lidstvem, který měl více síly, než dosud všichni ostatní, aby mohl proniknouti. Možno říci: „Pro těch několik málo lidí, kteří v nejpustším materialismu toužili ještě po Bohu?“ Bylo by to správné. Protivníci by to však raději označili jako domýšlivost věřících, místo aby v tom poznávali mocnou Boží lásku a přece i přísnou spravedlnost, která nabízí spásu stejně v odměně i trestu.
-Der Mittler aber, der die Kraft besaß, in dem Wirrwarr durchzudringen, mußte selbst göttlich sein, da das Niedere schon so weit um sich gegriffen hatte, daß auch die Propheten als Boten nichts erreichten. Deshalb trennte Gott in seiner Liebe durch einen Willensakt ein //Stück// von sich selbst ab und inkarnierte ((Ins Grobstoffliche hineinsenken.)) es in Fleisch und Blut, in einen Menschenkörper männlichen Geschlechtes: Jesus von Nazareth, als nunmehr fleischgewordenes Wort, fleischgewordene Gottesliebe, Gottes Sohn!
+Ale prostředník, který by měl sílu proniknouti zmatkem‚ musel sám býti Božským, protože nízkost zasáhla již tak daleko všechno kolem sebe, že ani proroci jako poslové ničeho nedocílili. Proto Bůh ve své lásce mocí své vůle odloučil od sebe //část// a vtělil ji do hrubohmotného těla člověka mužského rodu: Ježíše Nazaretského, Slova tělem učiněného, Božské lásky učiněné tělem, Syna Božího!
-Das so abgetrennte und trotzdem geistig eng verbunden bleibende Stück war dadurch //persönlich// geworden. Es blieb auch nach Ablegung des irdischen Körpers bei engster Wiedervereinigung mit Gottvater weiterhin persönlich durch seine Menschwerdung.
+Tím se odloučená a přece duchovně úzce spojená část stala //osobností.// Svým vtělením zůstala i po odložení pozemského těla při nejužším znovuspojení s Bohem Otcem i nadále osobností.
-Gottvater und Gottsohn sind also zwei und in Wirklichkeit nur eins! Und der „Heilige Geist“? Christus selbst sagte von ihm, daß wohl Sünden gegen Gottvater und Gottsohn vergeben werden könnten, nie aber die Sünden gegen den „Heiligen Geist“!
+Bůh Otec a Bůh Syn jsou tedy dva a ve skutečnosti jen jeden! A Duch Svatý? Kristus sám řekl o něm, že hříchy proti Bohu Otci i Bohu Synu mohou býti odpuštěny, ale hříchy proti Duchu Svatému nikdy!
-Ist der „Heilige Geist“ nun höher oder mehr als Gottvater und Gottsohn? Diese Frage hat schon so manches Gemüt bedrückt und beschäftigt, so manches Kind verwirrt gemacht.
+Je tedy Duch Svatý snad výše nebo více než Bůh Otec a Bůh Syn? Tato otázka tížila a zaujímala již mnohou mysl a zmátla již tak mnohé dítě.
-Der „Heilige Geist“ ist Geist vom Vater, der abgetrennt von ihm gesondert in der ganzen Schöpfung wirkt, und der wie auch der Sohn trotzdem noch eng mit ihm verbunden, eins mit ihm geblieben ist. Die ehernen Gesetze in der Schöpfung, die gleich Nervensträngen durch das ganze Weltall gehen und die unbedingte Wechselwirkung bringen, des Menschen Schicksal, oder sein Karma, sind … von dem „Heiligen Geist“ ((Vortrag: [[de:gralsbotschaft:1931:schopfungsentwicklung]])) oder deutlicher: dessen Wirken.
+„Duch Svatý“ je Duch od Otce. Oddělen od něho působí v celém stvoření. Přesto zůstává s Otcem úzce spojen, tak jako Syn, a tvoří s ním jednotu. Železné zákony ve stvoření, které jako nervové provazce pronikají celým vesmírem a přivozují nepodmíněné zvratné působení, lidský osud, nebo jeho karma … to je od „Ducha Svatého“! ((Přednáška: [[vyvoj_stvoreni]])) Nebo zřetelněji řečeno, od jeho působení.
-Deshalb sagte der Heiland, daß niemand sich ungestraft gegen den Heiligen Geist zu versündigen vermag, weil in der unerbittlichen und unverrückbaren Wechselwirkung die Vergeltung auf den Urheber zurückkommt, auf den Ausgangspunkt, sei es nun Gutes oder Böses. Und wie Gottsohn vom Vater ist, so ist auch der Heilige Geist von ihm. Beide also Teile von ihm selbst, ganz zu ihm gehörend, untrennbar, da sonst ein Stück zu ihm fehlen würde. Wie die Arme eines Körpers, die selbständige Handlungen vornehmen und doch zu ihm gehören, wenn der Körper ganz sein soll; und die auch nur selbständige Handlungen vornehmen können in Verbindung mit dem Ganzen, also unbedingt eins mit ihm sind.
+Proto říkal Spasitel, že nikdo se bez trestu neprohřešuje proti Duchu Svatému, protože v neúprosném a nepošinutelném zvratném působení vrací se odplata k původci, k východisku, ať dobrému nebo zlému. A jako Bůh Syn je od Otce, tak je od něho i Duch Svatý. Oba tedy jsou jeho částí, patří k němu zcela a neodlučně, protože by jinak část jemu chyběla. Je to jako paže jednoho těla, které konají samostatné pohyby a přece k tělu patří, má-li býti úplné. Také tyto paže mohou konati samostatné pohyby jen ve spojení s celkem a jsou tedy nezbytně s ním jedno.
-So ist Gottvater in seiner Allmacht und Weisheit, zur Rechten als ein Stück von ihm Gottsohn, die Liebe, und zur Linken, Gott der Heilige Geist, die Gerechtigkeit. Beide von Gottvater ausgegangen und als einheitlich dazu gehörend. Das ist die Dreifaltigkeit des //einen// Gottes.
+Tak jest Bůh Otec ve své všemohoucnosti a moudrosti, maje po pravici jako část sebe Boha Syna, lásku, a po levici Boha Ducha Svatého, spravedlnost. Oba vyšli od Boha Otce a patří k němu jako k jednotě. To je Trojice //jednoho// Boha.
-Vor der Schöpfung war Gott eins! Während der Schöpfung gab er einen Teil seines Willens als in der Schöpfung selbständig wirkend von sich ab und wurde dadurch zweifältig. Als es sich nötig machte, der verirrten Menschheit einen Mittler zu geben, weil die Reinheit Gottes keine direkte Verbindung mit der sich selbst geketteten Menschheit zuließ ohne Menschwerdung, spaltete er dazu aus Liebe ein Stück von sich selbst zur vorübergehenden Menschwerdung ab, um sich der Menschheit wieder verständlich machen zu können, und wurde mit der Geburt Christi //dreifältig!//
+Před stvořením byl Bůh jediný! V době stvoření vydal ze sebe část své vůle jako samostatně ve stvoření působící a stal se tím dvojjediným. Když se ukázalo nutným dáti zbloudilému lidstvu prostředníka a čistota Boží nepřipustila přímé spojení s lidstvem, které se samo spoutalo, bez vtělení, oddělil z lásky část sebe k přechodnému vtělení, aby se mohl opět státi srozumitelným lidstvu a stal se tak zrozením Kristovým trojjediným.
-Was Gottvater und Gottsohn ist, war schon vielen klar, aber der „Heilige Geist“ verblieb ein verworrener Begriff. Er ist die ausübende Gerechtigkeit, dessen ewige, unverrückbare und unbestechliche Gesetze das Weltall durchpulsen und bisher nur ahnend genannt wurden: Schicksal! … Karma! Der göttliche Wille!
+Co jsou Bůh Otec a Bůh Syn, bylo již mnohým jasno, ale Duch Svatý zůstával zmateným pojmem. On je výkonná spravedlnost, jejíž věčné nezměnitelné a neúplatné zákony pronikají vesmírem a byly dosud jen v předtuše zvány: Osud! … Karma! … Božská vůle!