Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

--- Deutsch » Im Lichte der Wahrheit » Gralsbotschaft - 1931 » 89. Ein letztes Wort! | 2020/09/26 17:25 | current
– angelegt Marek Ištvánek
+++ Česky » Ve Světle Pravdy » Poselství Grálu - 1931 » Plamen - 2021 » 89. Poslední slovo. | 2021/03/24 23:47 | current
– vytvořeno Marek Ištvánek
@@ Line 1: / Line 1: @@
-====== Ein letztes Wort! ======
+====== Poslední slovo. ======
-Wahre Dich, Menschengeist; denn Deine Stunde ist gekommen! Zum Frevel nur benütztest Du die Zeit, die Dir zu der Entwickelung bewilligt ist, nach der Du sehnsuchtsvoll verlangtest!
+Chraň se, lidský duchu; neboť nadešla tvoje hodina! Jen k rouhání jsi využil čas, který ti byl povolen k vývoji a který sis toužebně žádal!
-Hüte Dich in Deinem so vermessenen Verstandesdünkel, der Dich dem Dunkel in die Arme warf, das heute triumphierend seine Krallen in Dich schlägt! Mit Deinem eigenen Wollen!
+Střez se ve své tak opovážlivé rozumové domýšlivosti, která tě uvrhla do náruče temna, jež dnes triumfálně do tebe zatíná své drápy! S tvým vlastním chtěním!
-Blick auf! Dein Herr ist nahe! Du stehst im göttlichen Gericht!
+Vzhlédni! Tvůj Pán je blízko! Stojíš v Božím soudu!
-Menschheit, erwache aus der Stumpfheit, aus dem Taumel, der Dich lähmend schon mit Todesschlaf umgibt. Erwache und erzittere. Ich rufe Wehe über Euch! Ihr Abtrünnigen, die Ihr in Beschränktheit und verengtem Blick das goldne Kalb der irdischen Vergänglichkeit umschwärmt, den Motten gleich von falschem Glanze angezogen. Euretwegen zerschlug Moses einst im Zorn der Enttäuschung jene Tafeln der Gesetze Eures Gottes, die Euch helfen sollten zu dem Aufstiege zum Licht. Dieses Zerschlagen war das lebende Symbol dafür, daß die gesamte Menschheit eine Kenntnis dieses Gotteswillens nicht verdiente, den Willen, welchen sie in leichtfertigem Tun und irdischem Sichüberheben ablehnte, um einen selbstgeformten Götzen zu umtanzen, und damit ihren eigenen Wünschen nachzugehen! Nun aber kommt das Ende in der letzten Rückwirkung, den Folgen, der Vergeltung! Denn an diesem einst so leichtfertig verworfenen Willen werdet //Ihr// nunmehr zerschellen!
+Lidstvo, probuď se z tuposti a z opojení, které tě již ochromivě obklopuje spánkem smrti. Probuď se a třes se. Volám bědy na vás! Vy odpadlíci, kteří v omezenosti a zúženém pohledu obletujete zlaté tele pozemské pomíjejícnosti, podobni můrám, které vábí falešný lesk. Kvůli vám kdysi Mojžíš ve hněvu zklamání rozbil ony desky zákonů vašeho Boha, které vám měly pomáhat ve vzestupu ke Světlu. Toto rozbití bylo živoucím symbolem toho, že celé lidstvo nezasluhovalo znalosti této Boží vůle, té vůle, kterou v povrchním jednání a pozemském sebevyvyšování odmítlo, aby tančilo kolem jím vytvořeného bůžka, a tím následovalo svá vlastní přání! Nyní však přichází konec v posledním zvratném působení, v následcích, v odplatě! Neboť o tuto kdysi tak lehkovážně odmítnutou vůli budete //vy// nyní roztříštěni!
-Deshalb erwachet, das Gericht ist über Euch! Da hilft kein Klagen mehr, kein Bitten; denn Jahrtausende wurde Euch Zeit gegeben zur Besinnung! Ihr aber hattet niemals Zeit dazu! Ihr wolltet nicht und dünkt Euch heute noch in unverbesserlicher Überhebung gar zu weise. Daß //gerade darin// sich die größte Dummheit zeigt, wollt Ihr nicht einsehen. Damit seid Ihr in dieser Welt zuletzt zum lästigen Gewürm geworden, das nichts anderes mehr kennt, als eigensinnig alles Licht zu schmähen, weil Ihr in der Beharrlichkeit, im Dunkel nur zu graben, jede Möglichkeit verlort, den Blick im Suchen frei emporzurichten, Licht zu erkennen oder zu ertragen.
+Proto se probuďte, soud je nad vámi! Nepomohou zde již žádné žaloby, žádné prosby; neboť po tisíciletí vám byl dán čas k rozvaze! Vy jste však na to čas nikdy neměli! Nechtěli jste a považujete se ještě dnes v nenapravitelné nafoukanosti za příliš moudré. Že //právě v tom// se ukazuje ta největší hloupost, nechcete uznat. Tím stali jste se v tomto světě nakonec obtížnou havětí, která neumí již nic jiného, než svévolně tupit všechno světlé, protože ve vytrvalosti, s jakou jen v temnu ryjete, ztrácíte každou možnost povznést pohled v hledání svobodně vzhůru a poznat nebo snést Světlo.
-Damit seid Ihr nunmehr gezeichnet durch Euch selbst!
+Tím jste se nyní skrze sebe sama označili!
-Geblendet werdet Ihr deshalb zurücktaumeln, sobald das Licht wieder erstrahlt, und dabei rettungslos versinken in die Schlucht, welche sich hinter Euch schon jetzt geöffnet hat, um die also Verworfenen dann aufzusaugen!
+Oslněni se proto budete potácet zpět, jakmile Světlo opět zazáří, a beznadějně se při tom zřítíte do propasti, která se za vámi již nyní rozevírá, aby pak pohltila takto zavržené!
-In unentrinnbarer Umklammerung sollt Ihr darin gebunden sein, damit nun alle die, welche dem Lichte nachzustreben sich bemühen, den Weg dazu in seliger Erkenntnis frei finden von Eurer Anmaßung und Euerem Verlangen, Flitter anstatt reinen Goldes anzunehmen! Sinkt hinab in jenes totbringende Grauen, das Ihr Euch bereitet habt in hartnäckigstem Streben! In Zukunft sollt Ihr die göttliche Wahrheit nicht mehr trüben können!
+V neuniknutelném sevření tam budete svázáni, aby nyní všichni ti, kteří se snaží Světlu usilovat vstříc, svobodně našli k němu v blaženém poznání cestu, oproštěnou od vaší domýšlivosti a vaší touhy přijímat cetky místo ryzího zlata! Klesněte dolů do oné hrůzy přinášející smrt, kterou jste si sami připravili v nejurputnějším úsilí! V budoucnosti nebudete již více moci kalit Boží Pravdu!
-Wie eifern sie, die kleinen Menschlein, ihr lächerliches Scheinwissen weit in den Vordergrund zu schieben, und wie verwirren sie dadurch so viele Seelen, die zu retten sein würden, wenn sie nicht Geistesstrauchrittern verfielen, welche ähnlich Wegelagerern den rechten Pfad die erste Strecke noch umschleichen, wobei sie //anscheinend// den gleichen Weg verfolgen. Was ist es aber, das sie wirklich bieten? Mit großer Geste und mit abgebrauchten Worten stellen sie sich stolz und breit auf Überlieferungen, deren eigentlichen Sinn sie nie verstanden.
+Jak horlivě usilují ti malí človíčkové, aby své směšné zdánlivé vědění postrčili daleko do popředí, a jak tím matou tak mnohé duše, které by bylo možné zachránit, pokud by nepodlehly těmto duchovním loupeživým rytířům, kteří podobni lupičům plíží se ještě kolem prvního úseku pravé cesty, přičemž ji //zdánlivě// sledují. Co je však to, co skutečně nabízejí? S velikými gesty a otřepanými slovy staví hrdě a široce na tradicích, jejichž vlastnímu smyslu nikdy neporozuměli.
-Der Volksmund hat dafür ein gutes Wort: sie dreschen leeres Stroh! Leer, weil sie die eigentlichen Körner nicht mit aufgehoben haben, für die ihnen das Verständnis fehlt. Solcher Beschränktheit muß man überall begegnen; mit stumpfsinniger Beharrlichkeit pocht sie auf Sätzen anderer herum, weil sie nicht selbst etwas dazuzugeben hat.
+Lidová mluva má pro to dobré vyjádření: Mlátí prázdnou slámu! Prázdnou, protože s ní nesebrali vlastní zrno, pro které jim schází porozumění. Takovou omezenost lze potkat všude; s tupou houževnatostí tepe věty jiných, protože sama nemá k tomu co dodat.
-Tausende sind es, die dazu gehören, und abermalen Tausende, welche sich einbilden, //allein// den wahren Glauben zu besitzen! Demutsvoll warnen sie mit innerer Genugtuung vor Hochmut dort, wo etwas über ihr Begreifen geht! //Das sind die Schlimmsten mit!// Gerade diese sind schon jetzt verworfen, weil ihnen in ihrer Glaubens-Verstocktheit nie mehr zu helfen sein wird. Es nützt dann kein Entsetzen mehr, kein Klagen und kein Bitten, wenn sie einmal einsehen, daß es ein Irrtum war. Sie wollten es nicht anders, haben ihre Zeit verfehlt. Es soll ihnen nicht nachgetrauert werden. Jeder Augenblick ist viel zu kostbar, um an solche Allesbesserwissenwollende noch vergeudet werden zu können; denn diese kommen doch nie mehr aus ihrer Hartnäckigkeit zum Erwachen, sondern werden darin blind zugrunde gehen! Mit schleimig-widerlichen Worten und Versicherungen ihrer Gottesgläubigkeit, ihres nur eingebildeten Christuserkennens!
+Jsou tisíce, které k tomu patří, a opět tisíce, které si domýšlejí, že //jedině// ony mají pravou víru! Plné pokory varují s vnitřním zadostiučiněním před pýchou tam, kde jde něco nad jejich pochopení! //To jsou ti nejhorší!// Právě tito jsou zavrženi již nyní, protože jim v jejich zatvrzelosti víry již nikdy nebude pomoci. Nepomůže pak více žádné zděšení, žádné žaloby a žádné prosby, až jednou poznají, že to byl omyl. Nechtěli tomu jinak, promeškali svůj čas. Nechť se po nich netruchlí. Každý okamžik je příliš vzácný, než aby se mohl ještě promrhat na ty, kteří chtějí vědět všechno lépe; neboť ti přece již nikdy nedojdou k probuzení ze své tvrdošíjnosti, nýbrž v ní slepě zahynou! Se sliznatě odpornými slovy a ubezpečováním své víry v Boha a jejich jen domnělého poznání Krista!
-Nicht besser daran sind die Massen derer, die ihren Gottesdienst verrichten mit der Regelmäßigkeit und Pflicht anderer Arbeiten, als notwendig und dienlich, zweckmäßig. Auch zum Teil aus Gewohnheit, oder weil es „Sitte“ ist. Vielleicht auch aus naiver Vorsicht, weil man schließlich „doch nicht wissen kann, wozu es letzten Endes gut ist.“ //Wie Hauch im Winde werden sie vergehen! —//
+O nic lépe na tom nejsou davy těch, kteří svou bohoslužbu vykonávají s pravidelností a povinností jiné práce, jako nutnou, užitečnou a účelnou. Také zčásti ze zvyku nebo proto, že to je „obyčej“. Snad také z naivní opatrnosti, „protože člověk přece nemůže vědět, k čemu to může být nakonec dobré“. //Zajdou jako dech ve větru!// —
-Da sind die Forscher eher zu bedauern, die in wirklich ernstem Forschersinn versäumen, sich aus dem Gestrüpp noch zu erheben, in dem sie unermüdlich wühlen und dabei vermeinen, //darin// einen Weg zum Anfange der Schöpfung aufzufinden. Es nützt trotzdem alles nichts und findet kein Entschuldigen! Auch sind es Wenige, sehr Wenige. Der Hauptteil der sich Forscher Nennenden verlieren sich in nichtssagenden Spielereien.
+Zde spíše možno litovat badatele, kteří se ve skutečně vážné badatelské mysli nestačí povznést z houští, v němž se neúnavně hrabou, a při tom se domnívají, že //tím// nalezli cestu k počátku stvoření. Není to přece všechno nijak prospěšné a nelze to nijak omluvit! Také je jich málo, velmi málo. Hlavní část těch, co se nazývají badateli, se ztrácí v bezvýznamných hříčkách.
-Der große Rest der Menschheit aber //hat nicht Zeit// für „Insichlauschen“. Es sind anscheinend sehr geplagte Erdenmenschen, genug mit Arbeit überhäuft, um die Erfüllung der irdischen Wünsche zu erhalten, Notwendigkeiten eines jeden Tages, schließlich aber auch darüber weit hinausgehende Dinge. Sie merken nicht, daß sich mit der Erfüllung auch die Wünsche steigern, womit ein Endziel nie sich zeigt, der Strebende somit auch //nie// zur Ruhe kommen kann, nie Zeit findet zu //innerem// Erwachen! Ganz ohne hohes Ziel für Ewigkeit läßt er sich durch sein Erdendasein hetzen, versklavt dem irdischen Begehren.
+Velký zbytek lidstva však //nemá čas// „naslouchat v sobě“. Jsou to zdánlivě velmi soužení pozemští lidé, dosti přetíženi prací, aby obdrželi splnění pozemských přání, nutností každého dne, přesto však nakonec také daleko nad rámec potřeb. Nepozorují, že splněním se také přání stupňují, čímž se nikdy neukáže konečný cíl, a tudíž tento usilující také nemůže //nikdy// dojít do klidu a nikdy nenajde čas k //vnitřnímu// probuzení! Zcela bez vysokého cíle pro věčnost se nechává štvát pozemským životem, otročit pozemským žádostem.
-Von diesem Tun ermattet, muß er schließlich auch den Körper pflegen, durch Ruhen, Abwechslung, Zerstreuung. So bleibt ihm selbstverständlich keine Zeit zu Außerirdischem, zu Geistigem! Meldet sich aber hier und da einmal ganz leise die Empfindung für das „nach dem Tode“, so wird er ebenfalls auf Augenblicke etwas nachdenklich, doch läßt er sich niemals davon ergreifen und erwecken, sondern drängt dann unwirsch alles Derartige schnell zurück mit Klagen, daß er ja nicht kann, auch wenn er wirklich wollte! Ihm fehlt dazu auch //jede// Zeit!
+Znaven tímto konáním, musí konec konců pečovat také o tělo odpočinkem, změnou a rozptýlením. Tak mu samozřejmě nezůstává žádný čas k mimozemskému, k duchovnímu! Ozve-li se však tu a tam někdy zcela tiché cítění pro to, co je „po smrti“, tak se také na okamžik trochu zamyslí, avšak nikdy se tím nenechá uchopit a probudit, nýbrž pak mrzutě odsune všechno takové rychle stranou s povzdechem, že on přece nemůže, i kdyby skutečně chtěl! Schází mu k tomu také //jakýkoliv// čas!
-So mancher will dafür die Möglichkeit sogar von //anderen// geschaffen sehen. Es kommt nicht selten auch dabei zu Anklagen gegen das Schicksal, und zu Murren gegen Gott! An allen denen ist natürlich jedes Wort verloren, weil sie //niemals// erkennen //wollen,// daß es nur an ihnen selbst gelegen hat, dies anders zu gestalten!
+Tak mnohý by chtěl vidět tuto možnost dokonce vytvořenou //jinými.// Nezřídka také tu při tom dochází k žalobám proti osudu a k reptání vůči Bohu! U těchto všech je ovšem ztraceno každé slovo, protože //nikdy nechtějí// poznat, že záleží jen na nich samotných, aby tomu bylo jinak!
-Für sie gibt es nur //irdische// Notwendigkeit, die sich mit den Erfolgen stets erhöht. Sie haben niemals //ernsthaft// etwas anderes gewünscht. Immer schafften sie dagegen Hindernisse aller Arten. Leichtsinnig wurde es an fünfte, sechste Stelle fortgeschoben, zu der man erst in arger Not oder am Sterben kommt. Es blieb für Alle zeithabende Nebensache bis zu heute!
+Pro ně existují jen nutné //pozemské// potřeby, které se úspěchy stále zvyšují. Nikdy si //vážně// nepřáli něco jiného. Vždy vytvářeli proti tomu překážky všeho druhu. Lehkovážně to bylo posouváno na páté, šesté místo, na které dojde teprve v nezbytné nutnosti nebo na smrtelné posteli. Pro všechny mající čas to zůstalo vedlejší věcí až do dneška!
-Und gab sich doch einmal //deutlich erkennbar die Gelegenheit,// sich damit ernsthaft zu befassen, erstanden sofort neue Sonderwünsche, die weiter nichts als Ausreden bedeuten, wie: „Ich will //vorher erst// noch dies und jenes tun, dann bin ich gern bereit dazu.“ Genau wie Christus einst schon sagte!
+A vyskytne-li se přece jen někdy //jasně zřetelná příležitost// vážně se tím zabývat, vyvstanou ihned nová zvláštní přání, která neznamenají nic víc než výmluvy, jako: „Chci //nejdříve// udělat ještě to a ono, pak budu milerád k tomu připraven.“ Přesně jako Kristus kdysi již říkal!
-Nirgends ist der Ernst zu finden, der zu diesem Notwendigsten aller Dinge unbedingt gehört! Es schien ihnen zu weit entfernt. Aus diesem Grunde sind sie //Alle// nun verworfen, Alle! Nicht einer davon wird den Eingang in das Gottesreich erhalten!
+Nikde nelze nalézt vážnost, která k tomu nejnutnějšímu ze všech věcí bezvýhradně patří! Zdála se jim příliš vzdálena. Z tohoto důvodu jsou nyní //všichni// tito zavrženi, všichni! Ani jednomu z nich nedostane se vstupu do říše Boží!
-Faule Früchte für den Aufstieg, die nur weiter Fäulnis um sich breiten. Nun überlegt Euch selbst, wer //dann// noch übrig bleiben kann! Ein trauriges Bild! Doch leider nur zu wahr. —
+Shnilé ovoce pro vzestup, které jen kolem sebe dál hnilobu šíří. Nyní sami rozvažte, kdo //pak// ještě může zbývat! Smutný obraz! Avšak žel až příliš pravdivý. —
-Und wenn nun das Gericht die Menschheit mürbe macht, so werden sie gar schnell im Staube knien! Doch denkt Euch //heute// schon einmal hinein, //wie// sie dann knien: In aller Jämmerlichkeit doch zugleich auch wieder anmaßend; denn wiederum nur klagend, //bittend, daß ihnen geholfen werden soll!//
+A když nyní soud lidstvo zkrotí, tak budou velmi rychle klečet v prachu! Avšak vmyslete se již //dnes// do toho, //jak// budou potom klečet: Ve vší zbědovanosti přece současně také opět domýšlivě, protože opět budou jen naříkat, //prosit, že jim má být pomoženo!//
-Die schwere Last, die sie sich auferlegten, und die sie endlich zu zermalmen droht, //soll ihnen abgenommen// werden! //Das// ist ihr Bitten dann! Hört Ihr es wohl? Die Bitten sind um Abwendung der Qual, nicht ein Gedanke aber dabei an die eigene innere Besserung! Nicht //ein// ehrlicher Wunsch für freiwillige Änderung des bisherigen falschen Sinnens, rein-irdischen Trachtens! Nicht //ein// Erkennenwollen und mutiges Zugeben der bisherigen Irrtümer und Fehler.
+Těžké břímě, které na sebe naložili a které je nakonec hrozí rozdrtit, //jim má být sňato! To// bude pak jejich prosba! Slyšíte to dobře? Prosby jsou kvůli odvrácení utrpení, avšak není v tom jediná myšlenka na své vlastní vnitřní polepšení! Ani //jedno// poctivé přání o dobrovolnou změnu dosavadního falešného smýšlení, čistě pozemského snažení! Ani //jediný// úmysl zkoumání a odvážného přiznání dosavadních omylů a chyb.
-Und wenn der Menschensohn dann in der großen Not unter sie tritt, da werden sich wohl alle Hände nach ihm strecken, wimmernd, flehend, doch wiederum nur in der Hoffnung, daß er ihnen //hilft nach ihren Wünschen,// also ihre Qual beendet, sie zu neuem Leben führt!
+A když pak Syn Člověka mezi ně ve veliké nouzi vstoupí, tu se po něm natáhnou všechny ruce a budou sténat a úpěnlivě prosit, avšak opět jen v naději, že jim //pomůže podle jejich přání,// tedy ukončí jejich muka a povede je k novému životu!
-//Er aber wird diese Verlangenden zum größten Teile von sich stoßen wie giftiges Gewürm!// Denn alle solche Flehenden würden nach einer Hilfe sofort wieder in die alten Fehler fallen, die Umgebung mitvergiften. Er wird //nur die// annehmen, die ihn um die Kraft bitten, sich endlich aufzuraffen zu dauernder Besserung, die demutsvoll alle bisherige Verstocktheit abzuwerfen sich bemühen, das Wort der Wahrheit aus dem Lichte freudig als Erlösung grüßen! —
+//On však tyto požadující z největší části od sebe odvrhne jako jedovatou havěť!// Neboť všichni takto žebronící by po pomoci opět ihned upadli do starých chyb a otrávili by okolí. Přijme //jenom ty,// kteří ho prosí o sílu konečně se vzchopit k trvalému zlepšení, kteří se pokorně snaží odhodit veškerou dosavadní zatvrzelost a kteří radostně zdraví Slovo Pravdy ze Světla jako spásu! —
-Der Menschensohn! Schon heute will die Menschheit anmaßend ihn nur nach ihren Wünschen haben, und wähnen, daß sie ihre irdische Verstandeskritik an ihm messen dürfen! Daß sie ihm nahen dürfen mit dem zeitraubenden Herplappern der eigenen Anschauungen.
+Syn Člověka! Již dnes ho chce mít lidstvo domýšlivě jen podle svých přání a domnívá se, že na něm smí měřit svou pozemskou rozumovou kritiku! Že se mu smí blížit se zdlouhavým drmolením vlastních názorů.
-Toren, gerade //das// wird Euch furchtbare Wunden schlagen! Gerade darum werdet Ihr zuerst verworfen sein, da Ihr genau so auch dem Gottessohne einst entgegentratet, den Ihr bis heute noch nicht //recht// erkanntet. Der Menschensohn bringt nun zur Stunde des Gerichtes nicht Erklärungen, über die Ihr langatmig noch Meinungen austauschen könnt, sondern //Bestimmungen// liegen in seinem Wort, welche von Euch ganz unabänderlich erfüllt sein müssen, wenn Ihr nicht verderben wollt! —
+Blázni, právě //to// vám zasadí strašlivé rány! Právě proto budete zavrženi nejdříve, protože přesně tak jste se kdysi stavěli na odpor také Synu Božímu, kterého jste dodnes ještě //správně// nepoznali. Syn Člověka nepřináší nyní v hodině soudu vysvětlení, o kterých si můžete ještě vyměňovat dlouhodechá mínění, nýbrž v jeho Slově spočívají //určení,// která musí být vámi zcela neměnně splněna, pokud nechcete zahynout! —
-Das ist //für jetzt// das letzte //Wort.// Nun mag //Erleben// für die Wahrheit meiner Botschaft zeugen!
+To je //pro nynějšek// poslední //slovo.// Nyní nechť //prožití// svědčí pro Pravdu mého Poselství!
-Die Menschengeister haben sich von Anfang an auf falschen Grund gestellt. Deshalb ist nun im Durchschnitt alles falsch oder verbogen, was sie denken oder tun.
+Lidští duchové se od počátku postavili na falešný základ. Proto je nyní všechno, co myslí nebo konají, v zásadě falešné nebo pokřivené.
-Ein Verstehen der Gralsbotschaft, wie auch vorher der Botschaft des Gottessohnes wird ihnen aus dieser Ursache nur dann möglich, wenn ein Menschengeist //alles// zur Seite wirft, das er sich jetzt in eingebildetem Verstehen aufbaute, //und ganz von vorn beginnt!// Es gibt keinen anderen Weg! Sie müssen vorher darin wieder werden wie die Kinder! Ein Herüberführen aus den jetzigen Irrtümern ist unmöglich. Es muß ein vollständiges //Neues// werden von Grund an, das aus der Einfalt und der Demut aufwächst und erstarkt. Wer das nicht kann, oder nicht will, ist mit den anderen ganz rettungslos verloren.—
+Pochopení Poselství Grálu, jakož i předešlého poselství Syna Božího bude jim z tohoto důvodu možné jen tehdy, když lidský duch odvrhne stranou //všechno// to, co si nyní v domýšlivém chápání vystavěl, //a začne zcela znovu!// Není žádná jiná cesta! Lidé však předtím v tom opět musí stát jako děti! Převedení z dnešních omylů je nemožné. Všechno se musí stát zcela //novým// od základu, který vyrůstá a sílí z prostoty a pokory. Kdo to nemůže nebo nechce, je s ostatními zcela beznadějně ztracen. —
-Würde den Menschen so geholfen werden, wie sie es erbitten in der Stunde der Gefahr und Not, so wäre alles schnell wieder vergessen, sobald der Schrecken nur von ihnen weggenommen ist. Skrupellos würden sie wieder mit ihrem Unverstande kritisierend statt erwägend einsetzen, und solches ist bei Rettung nicht mehr zugelassen! Die Zeit ist nun vorüber.
+Pokud by bylo lidem pomoženo tak, jak si to vyprošují v hodině nebezpečí a nouze, tak by bylo všechno opět rychle zapomenuto, jakmile by jen byla hrůza od nich odňata. Bez rozpaků by opět začali se svou pošetilostí kritizovat místo uvažovat a něco takového již není při záchraně přípustné! Ta doba nyní minula.
-Zeitverschwendung solcher Arten wie bisher ist für die Zukunft ganz unmöglich, da das Bestehen dieses Weltenteiles seinem Ende zuzueilen hat. Es heißt nunmehr für jeden Menschengeist: Entweder — Oder! Rettung aus den selbstgeschaffenen Verstrickungen oder den Untergang darin! Die Wahl ist frei, doch sie kann nicht hinausgeschoben werden, sondern muß //sofort// getroffen sein. Die Folgen aber des Entschlusses sind bestimmt und unabänderlich! Ein Zögern ist so gut wie Wahl zum Untergang! Alles wird verlöscht bis auf das wirklich Gute, das zur Einsicht kommen kann, worunter das sich heut gut Dünkende //nicht// gehört!
+Plýtvání časem takového druhu jako doposud je pro budoucnost zcela nemožné, protože existence této světové části spěchá vstříc svému konci. To znamená od nynějška pro každého lidského ducha: Buď – anebo! Záchrana ze spletenin jím vytvořených, nebo zánik v nich! Volba je svobodná, avšak nemůže být odložena, nýbrž musí tak být učiněno //okamžitě.// Následky rozhodnutí jsou však určité a nezměnitelné! Váhání je totéž jako volba zániku! Všechno bude smazáno, až na skutečně dobré, které může dojít k prozření, k čemuž však //nepatří// to, co se dnes za dobré považuje!
-Wie in Erlösung eines großen Druckes werden die Geretteten dann aufatmen und aufjubeln, nachdem das widerliche, unsaubere Dunkel mit seinen ihm gern anhängenden Kreaturen durch die Schwertstreiche des Lichtes endlich dahin sinken mußte, wohin es gehört!
+Jako vysvobození z těžkého tlaku vydechnou si pak zachránění a zajásají, když odporná, špinavá temnota i se svými stvůrami, které se na ni rády lepí, bude muset klesnout pod ranami meče Světla konečně tam, kam patří!
-Dann wird die Erde endlich rein von allen Pestgedanken, jungfräulich erstehn, und Friede allen Menschen blühn!
+Pak bude země konečně očištěna od všech myšlenek moru, povstane panenská a mír rozkvete všem lidem!