Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

--- Poselství doznívá - 1931-1936 - Hlas - 1997 » 59. Zklamání. | 2022/03/05 22:38 | current
– ↷ Page moved from cs:doznivani:poselstvi_dozniva_hlas:zklamani to cs:doznivani:hlas:zklamani Marek Ištvánek
+++ 1934-1936 - Plamen - 2015 » Díl I » 55. Zklamání. | 2022/03/05 22:41 | current
– ↷ Page moved from cs:doznivani:1934:plamen:zklamani to cs:doznivani:plamen:dil_i:zklamani Marek Ištvánek
@@ Line 1: / Line 1: @@
 ====== Zklamání. ======
-Kdy se člověk konečně naučí, aby každou chybu, každou příčinu svých nesnází a nesplnění hledal především u //sebe!// Zdá se, že toho nikdy nedovede. Béře na sebe příliš veliký ohled, avšak jeho tvrdohlavé, strnulé myšlení jest příliš malé a příliš omezené.
+Kdy se pozemský člověk naučí, aby každou chybu, každou příčinu neúspěchu a nesplnění hledal //u sebe!// Zdá se, že to nikdy nedokáže. Jeho ohled na sebe je příliš velký, avšak jeho svévolné strnulé myšlení je příliš malé a příliš omezené.
-Podle dosavadních zkušeností se to nikdy nenaučí, poněvadž //nechce!// Při největším a nejlepším chtění zůstane v jeho nitru vždy ještě výhrada a tato výhrada je nakonec vždy jeho milé „já“ s nějakou vlastností, která se jej snaží připoutati s houževnatostí, jež převyšuje sílu i nejlepšího chtění.
+Podle dosavadních zkušeností se to nenaučí nikdy, protože //nechce!// I při nejlepším a největším chtění zůstane v jeho srdci vždy ještě výhrada a tato výhrada je koneckonců vždy jeho milé „já“ s nějakou vlastností, která se ho snaží zadržovat s houževnatostí, která dokonce převyšuje sílu toho nejlepšího chtění.
-Hluboko je skryto toto „já“, tak hluboko, že mnohý člověk toho už ani nepozoruje. Ale je zde ještě a vysílá své škodlivé nitky ze svého úkrytu v takových okamžicích, kdy toho člověk nejméně očekává. Proniká do tak mnohého a při vlastních rozhodnutích, která musí býti rychle vykonána, postaví se toto milé „já“ mnohdy docela otevřeně před povinnost svatého splnění.
+Hluboko se skrývá toto „já“, tak hluboko, že mnohý člověk má zcela za to, že již neexistuje. Avšak je ještě zde a z úkrytu vysílá škodlivě svá vlákna v takových okamžicích, když to člověk nejméně očekává. Proniká do mnohého a při zvláštních rozhodnutích, která musí být překvapivě rychle učiněna, staví se milé „já“ dokonce mnohdy zcela otevřeně před povinnost svatého splnění!
-Je-li to při silném chtění po splnění možné jen přechodně, tedy to přece oslabuje účinek vůle ke splnění a oddálí mnohé vítězství; ztíží je, nebo je docela znemožní.
+Pokud to je při silném chtění ke splnění možné také jen dočasně, tak přece to zeslabí účinek vůle splnit a zdrží mnohé vítězství, znesnadní ho nebo ho učiní zcela nemožným.
-Takovým byl nalezen člověk při poslední zkoušce. //Dobrovolně// se nikdy nezabývá svými vlastnostmi nebo přáními, ani ne vlivem největších bolestí. „Já“ má k tomu stále ještě cosi namítat a snaží se proniknouti zvláště v lásce, kterou chová k některému bližnímu a která je staví nade vše, aniž by si člověk tuto slabost správně uvědomil.
+//Takovým// byl nalezen člověk při poslední zkoušce. Nikdy se dobrovolně zcela nevzdá své osobitosti nebo přání, ani pod vlivem té nejvyšší bolesti. Toto „já“ má při tom stále ještě co říci a protlačuje se, zejména v lásce, kterou chová k nějakému bližnímu a kterou staví nade vše, aniž by tato slabost u člověka došla správně k uvědomění.
-Proto se musí člověk v sobě zhroutiti, aby tím mohl vybudovati v sobě nový stánek ke cti Boha, který jediný vede člověka ke skutečnému štěstí. Dosavadní vedlejší bohové musí se současně podrobiti, nebo budou vymýceni ranou meče, který bude přivolán samotnými lidmi.
+Člověk musí být tedy v sobě zlomen, aby tím získal možnost postavit v sobě novou stavbu ke cti //Boha,// který jediný vede člověka k pravému štěstí. Dosavadní vedlejší bohové musí se sklonit s ním, nebo být vymýceni skrze úder meče, který bude vynucen lidmi samotnými.
-Lidé, jak snadné mohli jste všechno míti a jak těžké si to činíte!
+Lidé, jak snadné jste mohli všechno mít, a jak si to ztěžujete!
-Což nemůžete alespoň jednou své myšlení poněkud povznésti nad tyto strohé formy, které jste si v průběhu tisíciletí vytvořili a pro jejichž bytí jste dobrovolně obětovali celé věky, jako byste měli nadbytek času. A zatím věčné zákony, tkajíce ve stvoření, nemohou vám poskytnouti k promrhání ani jediné minuty.
+Nemůžete tudíž alespoň //jednou// o něco povznést své myšlení nad tuto strnulou formu, kterou jste si v průběhu tisíciletí vytvořili, pro jejíž vznik jste dobrovolně obětovali celé věky, jako byste jich měli nadbytek, zatímco věčné zákony tkající ve stvoření vám nemohou dát ani jedinou minutu k promrhání.
-Jak si to vlastně myslíte, co se má nyní odehráti? Myslíte vůbec také jednou na to, aniž byste se při tom opět pečlivě nepostavili stranou, abyste zůstali chráněni před svým zkoumavým zrakem? Vždy jste tak dosud činili, poněvadž vám váš zvyk nedovolil jednati nebo mysleti jinak.
+Jak si tedy představujete to, co má nyní nastat! Myslíte vůbec někdy na to, aniž byste se při tom opět pečlivě postavili stranou, abyste zůstali nedotčeni vaším zkoumavým pohledem, jak jste to doposud vždy činili, protože váš zvyk nepřipouštěl jednat nebo myslet jinak?
-//Pohybujte// se konečně duchovně trochu živěji, osvoboďte se od všech strohých forem, které vás snižují a znehodnocují!
+//Pohybujte// se duchovně jednou poněkud svěžeji, osvoboďte se ode všech strnulých forem, které vás drží dole a znehodnocují.
-Koloběhu vašeho myšlení chybí //život!// Chci vám jednou na příkladu ukázati, jak se nutíte býti malými v dobré víře a jak v nejlepším chtění k dobrému škodíte druhým, ba jak porušujete i to, co je vám skutečně svatým.
+Koloběhu vašeho myšlení schází //život!// Jak se tím nutíte v dobré víře být malými, jak s nejlepším chtěním k dobru škodíte sobě i druhým, ba dokonce jak se dotýkáte toho, co je vám skutečně svatým, to vám chci ukázat jen na jediném příkladu:
-Řekněme, že přijde člověk s prosbou k vědoucímu, aby se dotázal, je-li cesta, po níž putuje, také správná. Takový člověk je vždycky pln přání a otázek a vždy může býti s jistotou počítáno s tím, že z mnoha otázek je jen málo věcných. Většina je jen čistě osobní nebo pozemské povahy.
+Předpokládejme, že nějaký člověk přijde za vědoucím, aby se prose dověděl, zda svou cestou jde také správně a kam vede. Takový člověk je vždy plný přání a otázek. A vždy lze s jistotou počítat s tím, že mezi všemi otázkami je jen velmi málo skutečně věcných. Velká většina je jen čistě osobní a pozemské povahy.
-Ačkoliv každý vědoucí jen nerad odpovídá na tyto otázky, poněvadž v Poselství je obsaženo vše, čeho člověk pro sebe potřebuje, tedy se přece stává, že tázajícímu se někdy na mnohé prosby poodhrne závoj z cesty, která tázajícího v tkaní zákonů může ještě potkati. Dychtivě se zmocní řečeného a snaží se pak podle toho říditi tak dobře, jak jen dovede, vždy však takovým způsobem, jak si to //on sám// myslí.
+I když každý vědoucí nerad něco na takovéto otázky říká, protože v Poselství je již vše, co každý člověk pro sebe potřebuje, tak přesto dochází k tomu, že na žádost někdy poodhrne závoj z cesty, která pro tazatele v tkaní zákonů může ještě nastat. Ten se dychtivě chytí řečeného a snaží se pak řídit podle toho tak dobře, jak je toho schopen, avšak vždy jen tím způsobem, kterým si //to on sám// myslí.
-Obraz slov, která si při návštěvě vyprosil, zůstane před ním, neomylně jej podrží, až nadejte doba, kterou považuje za splnění. Myšlení je však povětšině vybudováno na jeho přáních a zformováno zcela podle jeho osobních pojmů, které pro sebe chce považovati vždy za správné.
+Obraz slov, která si při návštěvě vyprosil, zůstává před ním, pevně a neochvějně na něm trvá, až do doby, kterou považuje za splnění. Toto myšlení je však ponejvíce zbudováno na jeho přáních, zformováno podle jeho zcela osobních pojmů, které vždy chce mít pro sebe jako správné.
-Často však přejde takto očekávaný okamžik, aniž by nadešlo splnění. Je-li to dobrý člověk, bude se s kroucením hlavy zaraženě a malomyslně tázati, jak je to možné, že přece pevně věří na všechno řečené a že se musí uskutečniti, co vědoucí řekne, je-li opravdu tak vědoucí.
+Často nadejde takto zamýšlený okamžik, aniž by přišlo splnění! Je-li pak člověk dobrého druhu, tak jen potřásaje hlavou bude se užasle, snad malomyslně ptát, jak je to možné, protože on přece pevně věří na všechno to řečené a na to, že se musí naplnit všechno, co vědoucí říká, pokud je skutečně tak vědoucí.
-Bude sám se sebou v rozporu a bude se utěšovati snad tím, že napřed trochu posečká, aby viděl, co bude následovati. V každém případě dozná pravděpodobně jeho víra určitého ochlazení a bude zdrcen, nebude-li schopen najíti důvod, který by mu umožnil vzpamatovati se ze zklamání.
+Bude přicházet sám se sebou do rozporu, bude se snad utěšovat tím, že ještě napřed počká, aby viděl, co se ještě stane. V každém případě asi v první řadě dozná jeho víra určitého ochlazení a bude otřesena, pokud nebude schopen nalézt příčinu, která by mu umožnila přenést se přes zklamání.
-Postihne-li to však člověka zlého, bude hanobiti a žehrati na všechno, co je v souvislosti s tímto vědoucím, který jej zklamal, a přirozeně také vůči němu samému. Dokonce i moje Poselství do toho strhne, i když tím podává důkaz, že mu ani sám dosud nikdy neporozuměl, nebo že není schopen nabýti důvěry k //vlastnímu// přesvědčení. Krátce, že on sám není duchovně ničím a zůstane podroben všem výkyvům pozemského dění. Takový člověk se sám označuje za plevy.
+Je-li však tento člověk zlého druhu, tak se bude posmívat, bude horlit proti všemu tomu, co je v souvislosti s tímto vědoucím, který ho zklamal, a přirozeně také i proti jemu samotnému. Dokonce strhne do toho i mé Poselství, i když to podává důkaz, že mu on sám ještě nikdy neporozuměl nebo že není schopen nabýt důvěry k //vlastnímu// přesvědčení, krátce, že on sám není duchovně ničím a zůstává podroben všem výkyvům pozemské vnějškovosti. Je to pleva, za kterou se takový člověk sám označuje.
-Nemyslí pak více na to, že už dříve byl přesvědčen o pravdě mého Poselství a že jeho hodnoty pocítil sám na sobě a v sobě. Poselství tím také odloží stranou, i když mu velmi mnoho dalo.
+Nemyslí pak více na to, že měl již dříve přesvědčení o Pravdě mého Poselství a jeho hodnoty mohl na sobě i v sobě pocítit. Poselství tím rovněž odloží stranou, i když mu tak mnoho dalo.
-Bude se snažiti vzbuditi u všech lidí pochybnost. To, co poznal jako dobré a o čem se snad přesvědčil sám na sobě, o tom se nezmiňuje a snaží se dokonce obrátiti to ještě v opak. Žádný člověk nemyslí na to, aby jednou sám sebe dobře zkoumal a snažil se vypátrati, zda důvody pro nemožnost splnění toho, co bylo řečeno, nebyly v něm a v jeho jednání.
+Pokusí se ve všech lidech vzbudit pochybnosti. To, co on sám poznal jako dobré a snad na sobě také tak prožil, o tom se nezmiňuje a snaží se také to dokonce ještě změnit v pravý opak. Žádný člověk nemyslí při tom na to, aby napřed správně sám sebe zkoumavě pozoroval a vypátral, zda důvody pro nemožnost splnění řečeného neleží v něm a jeho jednání.
-Právě //toto// by však bylo nejsprávnější! Neboť každé nesplnění je vždycky jen vinou zklamaného.
+Avšak právě //to// by bylo správnější! Neboť každé nesplnění je vždy jen vinou samotného tím takto zklamaného.
-Může se změniti již v nejbližší hodině po rozmluvě, čímž učiní splnění nemožným. Jakmile nedosáhne toho, co ho na cestě očekává, co tedy bylo pro něho předurčeno, nemůže se to také ve všem ostatním splniti. Místo toho očekává jej jiné prožití, neboť prožití přijde určitě a příslušné formy mění se vlastním chováním. Tak může přijíti místo radosti žal, nebo se žal obrátí v radost, //obé// však přivodí žádoucí //prožití jeho ducha.//
+On se přece může změnit již v následující hodině po rozmluvě, čímž znemožní splnění. Jakmile toho, co ho na jeho cestě čeká, co je tedy pro něj plánované, sám nedosáhne, nemůže se to také ve všem naplnit. Místo toho očekává jej za to jiné prožití; neboť prožití samotné jistě přijde, jen formy k tomu se mění skrze vlastní postoj. Tak může nastat místo radosti žal, nebo utrpení se změní v radost, //obojí// však přináší pro něj připravené //prožití jeho ducha.//
-Zcela určité milníky pozemského putování vyplní se pro každého //ducha.// Avšak zevní okolnosti k tomu a podněty, které k tomu dávají popud, řídí a mění se podle vnitřního života dotyčného.
+Zcela určité mezníky pozemského putování se naplní pro každého //ducha.// Avšak vnější podoba k tomu, příčina, která k tomu dá popud, řídí a mění se vždy podle vnitřního života dotyčného.
-Pozemský poutník dívá se ovšem jen na všechno zevní, na //formu,// která podléhá změně! A proto si sám způsobuje zklamání a pochybnosti.
+Pozemský poutník však vidí při tom jen zevnějšek, //formu,// která zůstává podrobena změně! A proto si sám působí zklamání a pochybnosti.
-Představte si jednou obraz: Člověk jde po silnici, po níž přijde do Vídně, zachová-li provždy nastoupený směr.
+Představte si jednou obraz: Člověk kráčí po cestě, která ho dovede do Vídně, pokud vždy udrží stejný směr.
-Kdyby se zeptal někoho, kdo krajinu dobře zná: „Kam přijdu touto cestou?“, tu //musel// by tázaný samozřejmě odpověděti: „Do Vídně.“
+Pokud by se zeptal někoho, kdo kraj přesně zná: „Kam dojdu na své cestě?“
-Může také ještě jmenovati některá meziměsta, kterými putující projde. Změní-li však poutník ještě před zmíněným cílem z jakéhokoliv důvodu svůj směr, tedy přes pravdivost odpovědi nepřijde do Vídně, nýbrž do nějakého jiného města. Snad do Paříže, do Curychu nebo do Říma.
+Tak //musel// by tázaný samozřejmě říci: „Do Vídně!“
-Jakmile změní na silnici směr, změní se sebemenší úchylkou také cíl a tím také splnění ve svém původním tvaru, tak jak by tomu bylo na cíli původní cesty. Nemá pak žádného důvodu, aby toho, kdo mu dal dobrou radu, považoval za nevědoucího nebo za člověka, který pod nějakou záminkou předstírá vědění.
+Může také jmenovat některá meziměsta, kterými poutník při tom projde.
-Tak jednoduché dění jako //v tomto// případě je také v každém putování člověka pozemským bytím.
+Změní-li však poutník během cesty ještě před tímto takto zmíněným cílem z nějakého důvodu svůj směr, tak navzdory jemu řečené pravdě nedojde do Vídně, nýbrž do nějakého jiného města. Snad Paříže, Curychu nebo Říma.
-Táže-li se člověk, kam jej přivede jeho cesta, na níž v //okamžiku otázky stojí,// tu může vědoucí zcela dobře říci, na které stanice v cestě narazí, ba naraziti musí.
+Jakmile na silnici učiní obrat, tak se změní i s tím nejmenším obratem také cíl, a tím i splnění ve svém původním druhu, než jaké by bylo při prvním směru cesty. Nemá ale pak žádný důvod, aby toho, kdo mu dal vysvětlení, považoval za nevědoucího, nebo dokonce za člověka, který se snaží úmyslně vědění jen předstírat. —
-Něco jiného nemůže býti člověku nikdy poskytnuto. Vždy jen vysvětlení podle //okamžitého// stavu a podle //okamžitého// směru tázajícího se, neboť pro svá rozhodnutí podrží trvale svou svobodnou vůli, jak každý z mého Poselství ví. Může se proto těsně po otázce rozhodnouti k obratu, který samočinně musí také změniti cestu i cíl.
+//V tomto případě// je to tak jednoduché dění, jako je tomu také s každým putováním člověka jeho pozemským bytím.
-Vykročil-li někdo původně k Vídni a obrátí se při tom náhle k Římu, dojde samozřejmě do Říma a nikoliv do Vídně.
+Pokud se člověk zeptá, kam vede jeho cesta, tak mu může být vědoucím zcela správně řečeno, na které body narazí, ba narazit musí na cestě, na které //v čase své otázky// stojí!
-//S duchovními// cestami je to totéž. A tyto se vyžívají také //v hrubohmotnosti!// Neboť ony jsou pro to směrodatnými.
+Něco jiného nemůže být člověku nikdy dáno. Vždy jen vysvětlení podle //příslušného// stavu a //příslušného// směru tazatele, protože tento přece, jak každý z Poselství ví, ponechává si vždy pro vlastní rozhodnutí svou svobodnou vůli. Může tedy již několik minut po otázce provést vnitřní obrat, který také musí ihned samočinně změnit cestu a její cíl.
-Řekl jsem často, že ani Syn Boží nemůže člověka //nutiti// ke zbožnosti, neboť svobodná vůle k rozhodování nemůže býti žádnému lidskému duchu vzata.
+Zamířil-li někdo nejprve do Vídně, a náhle se přitom obrátil k Římu, tak samozřejmě dojde do Říma, a ne do Vídně.
-Tak mnohý se domnívá, jak je obzvláště velikým ve své víře, když myslí, že já mohu zcela jasně viděti jeho pozemskou cestu a že po tom to, co já mu na jeho otázky o tom řeknu, //musí// pro něho také bezpodmínečně nastati. A mnohý člověk jeví se opět tak nevyslovitelně maličkým ve své domněnce, že nesplní-li se z toho něco, že ani já nemohu, podle jeho mínění, býti žádný Vyslanec Boží.
+S //duchovními// cestami je to zcela přesně totéž. A ty se projevují také v //hrubohmotnosti!// Neboť ony jsou pro to rozhodujícími.
-V obou případech ukazuje takto myslící jen na svou nevědomost o činnosti stvoření podle svatých Božích zákonů, které jsou trvale //v pohybu// a které zaznamenají ihned každé chtění člověka, aby ho připoutaly na své působení.
+Říkal jsem často, že ani Syn Boží nemůže člověka //nutit,// aby se stal blaženým, protože svobodná vůle každého lidského ducha pro jeho rozhodnutí nebude zrušena.
-Dokonce ani v soudu nelze přesně předvídati, jak se toto svaté dění na každém vyplní. To závisí také na pohybu až do posledního okamžiku. Tak mnohý, který již platí za ztraceného, může býti zachráněn a mnohý, kdo myslí, že stojí pevně, může se zřítiti.
+Tak mnohý se domnívá být obzvláště velikým ve své víře, když si myslí, že jeho pozemská cesta může být ode mne přesně viděna a že potom to, co mu o tom řeknu na jeho dotaz, //musí// také pro něj bezpodmínečně nastat. A mnohý člověk ukáže se pak tak nevýslovně malým ve své domněnce, že když se něco z toho nesplní, tak také já potom nemohu být podle jeho mínění žádným Božím Vyslancem.
-Člověku je přesně určena //hodina,// avšak způsob účinků řídí se podle //jeho// druhu v okamžiku soudu. Způsob odpovídá zvratnému působení jeho ducha se vším, co na něm ještě ulpívá.
+V obou případech ukazuje se pouze nevědomost takto uvažujících o působení stvoření podle svatých zákonů Božích, které jsou neustále //v pohybu// a každé chtění lidí ihned zachytí, aby ho navázaly na jeho důsledky.
-Kdo se tedy přece znovu prohřešil proti Duchu Pána, nad tím je již rozsudek vysloven a on se řítí ke splnění, takže pro něho není záchrana již možná.
+Dokonce ani v soudu nelze přesně předvídat, jak se toto svaté dění na každém naplní. Také v tom spočívá pohyb až do posledního okamžiku. Tak může být zachráněn mnohý, který již platí za ztraceného, a může se ještě zřítit mnohý, který se domnívá, že stojí pevně.
-Ještě co mluvím tato slova, vím již, že i ona budou lidmi opět přijata jen omezeně a že přijaté vnutí opět ihned do pevných forem. Tím bude řečené opět bez rozpaků oloupeno o všechnu pohyblivost a Pravda, nyní nově vám darovaná, bude strohým myšlením rychle zkřivena ještě dříve, nežli se ve vás bude moci probuditi k životu.
+Člověku je zcela přesně určena //hodina,// avšak //druh// účinků se řídí podle //jeho// druhu v okamžiku soudu. Druh určuje vzájemné působení skrze chtění jeho ducha se vším, co na něm ještě lpí.
-Tak se mi daří při všech mých slovech. Lidé je nepřijímají, //jak já to chci!// A toto vědění přináší únavu. I kdybych se chtěl rozhodnouti opakovati vždy znovu jednou již řečené, tedy by tím nakonec přece nebylo dosti vykonáno a muselo by se to státi nuceným vysvětlováním bez konce, neboť lidé vždycky najdou nějaký nevyjasněný bod pro své malé myšlení.
+Kdo se však znovu prohřeší proti Duchu Páně, nad tím je již vysloven ortel a již ho to tlačí k jeho naplnění, takže pro něj již záchrana není možná.
-Člověk má i přes svou vázanost na všechny následky svých rozhodnutí -- v důsledku své svobodné vůle -- vždy ještě dostatek možnosti pro pohyb na cestách svého putování ve stvoření, tedy také na zemi. Ono jak, kde a kdy se všemi svými účinky jest obsaženo v mém Poselství, které ve své formě nemůže býti falešně vykládáno, namáhá-li se člověk, aby správně vysvětlil moje //slova// tím, že je přijímá //tak,// jak mnou byla dána.
+Již během toho, když promlouvám tato slova, vím, že budou lidmi přijata jen omezeně, že přijaté bude jimi ihned také vnucováno do pevné formy. Tím bude řečené oloupeno opět beze všeho o všechnu pohyblivost, skrze strnulé myšlení, které nyní Pravdu nově darovanou rychle pokřiví, ještě než se ve vás může přivést k životu.
-Máte-li Poselství před sebou, musíte se také snažiti zahloubati se do mých slov a to slovo za slovem a větu za větou, neboť ony vedou vašeho ducha. Používám vaší řeči v onom //pravém// smyslu, tak, jak musí býti používána, aby byla //živoucí// a ne podle toho, jak ji zkřivený rozum považuje za správnou a krásnou.
+Tak se mi vede při všech mých slovech. Lidé je nepřijímají tak, //jak to já chci!// A toto vědět přináší vysílení. I kdyby se mi chtělo rozhodnout se, vysvětlovat stále znovu již řečené, tak by tím toho nakonec přece nebylo vykonáno dost, stalo by se to nutným vysvětlováním bez konce, protože lidé stále znovu vytvářejí pro své malé myšlení nějaký nevyjasněný bod. —
-Vy víte, že každé jméno člověka vyjadřuje jeho samého. Člověk //jest// takovým, jaké jest jeho jméno, ne že by se tak jen jmenoval. Jméno je však také //slovo.// A tak, jak toto pro sebe skutečně žije a působí, tak žije a působí pro sebe také //každé// slovo vaší řeči!
+Člověk má navzdory své vázanosti na všechny následky rozhodnutí své svobodné vůle ještě dostatek možností pro pohyb na cestě svého putování bytím ve stvoření, tedy také na zemi. To jak, kde a kdy se všemi svými účinky stojí v mém Poselství, které ve své formě nemůže být falešně vykládáno, pokud se člověk snaží také má //slova// správně prozkoumat tím, že je přijímá //tak,// jak jsou ode mne dána.
-To však všichni lidé právě tak zkřivili jako svůj rozum. Musíte se proto při čtení mého živoucího Slova v prvé řadě dokonale zbaviti těchto zkázonosných rozumových hraček. Nesmíte při tom chtíti mysleti v //těch// formách, jaké jste si vybudovali, nebo jak je jiní pro vás stále tvoří, nýbrž musíte se snažiti, abyste na sebe nechali neovlivněně působiti a podle toho procítili druh mých slov a také způsob sestavy mých slov.
+Když máte Poselství před sebou, tak se musíte snažit do mých slov se ponořit, přesně podle řazení slov a vět; neboť ona vedou vašeho ducha! Používám vaši řeč v jejím //pravém// smyslu, tak, jak musí být používána, aby byla //živě// zformována, nikoliv však, jak ji zkřivený rozum prohlašuje za správnou a krásnou!
-Provedete-li to vážně, prožijete při tom zázrak; neboť druh a //způsob// mých vět dá vám zcela jiné pojmy, zcela jiné obrazy, než jaké by vám dala tatáž slova, byla-li by sestavena vámi samotnými.
+Vy víte, že každé //jméno// člověka obnáší jeho samotného. Člověk //je// to, co říká jeho jméno, ne že se tak jen jmenuje. Jméno je však také //slovo.// A tak, jak toto v sobě skutečně žije a působí, tak žije a působí pro sebe také //každé// slovo vaší řeči!
-Tuto námahu jste si však //dosud// nedali. Vy jste ještě nepřijali ono nové v mé řeči, nýbrž myslíte při tom stále jen na své zbytečné rozumové důvody, které byly v posledních letech i dříve často změněny; ba vy jich dokonce používáte i ke čtení //mých slov//.
+To však všichni lidé právě tak zkřivili jako svůj rozum. Proto musíte //vy// v první řadě při čtení mého živoucího Slova postavit zcela stranou tyto zkázonosné rozumové hříčky! Nesmíte se pokoušet při tom myslet v //těch// formách, jaké jste si sestavili nebo jak se je jiní pro vás stále znovu snaží vytvářet, nýbrž musíte se nutit nechat na sebe neovlivněně působit druh mých slov a také způsob sestavení mých slov a podle toho je procítit!
-Řeč má v sobě ve skutečnosti tolik svého vlastního života, stejně jako každé jednotlivé slovo, že nesmí býti hračkářsky přeměňována, jinak by tím byla ve svém účinku oslabena. Budu vás museti napřed naučiti správně chápati a používati vaší vlastní řeči, neboť i od toho jste se již odklonili mudrováním svého mozku.
+Prožijete při tom zázrak, pokud to provedete vážně; neboť //způsob// mých vět dává vám zcela jiné pojmy, zcela jiné obrazy, než by vám dala stejná slova, pokud by byla složena vaším způsobem.
-Podle svého cítění nalezli jste pro to, co dosavadní námaha vašeho mozku chtěla vytvořiti, opět zcela správný výraz, když pravíte, že to má ten účel, aby řeč se stala plynnější, běžnější, aby mohla býti rychleji a snáze čtena. Plynulost a zatemnění jdou však ruku v ruce. Učiníte-li řeč plynnější námahou svého mozku, není to nic jiného, než //zatemnění// řeči, čímž i její síla, to mocné v ní, jest oslabeno, anebo docela setřeno.
+Tuto námahu jste si doposud ještě //nedali!// Vy jste ještě v mé řeči nepřijali to nové, nýbrž myslíte při tom ještě na obvyklé rozumové základy, které byly v posledních letech změněny, již často se měnily, ano, vy je dokonce používáte ke čtení //mého// Slova.
-Rychlejší a snadnější čtení týká se však jen rozumu, který to má pohodlnější.
+Řeč v sobě ve skutečnosti nese tolik vlastního života, jakož i každé jednotlivé slovo, že nesmí být hračkářsky přeměňována, aniž by při tom nebyla oslabena v účinku! Budu vás muset naučit nejprve správně chápat a učit používat vaši vlastní řeč, protože také od toho jste se odklonili mudrlantstvím mozku.
-Ve všem spočívá jen snaha po //povrchnosti,// která dnešní dobu, jakožto korunu námahy vašeho rozumu za tisíciletí tak zle charakterizuje.
+Podle cítění nalezli jste opět zcela správný výraz pro to, co doposud námaha vašeho rozumu chtěla vytvořit, když říkáte, že to je za tím účelem, aby se řeč učinila plynulejší, obvyklejší, a tím mohla být rychleji a snáze čtena.
-Váš cit, váš duch mluví však jinak, to seznáte také již z každé věty, která je vám dána ze Světla. Již tolik jste obdrželi a přece jste se ještě ničemu nenaučili!
+Plynulost však jde ruku v ruce s rozředěním! Plynulost řeči skrze námahu vašeho rozumu není ničím jiným než //rozředěním// řeči, tím také její síly, oslabením nebo úplným vytracením toho mocného v ní.
-Hleďte na mne a řiďte se podle mne. Takové bylo moje volání od počátku. Přináším vám //nové;// neboť //vše// má býti nové podle Svaté Vůle Boží, také používání řeči, která nesmí býti přepracovávána pro mělkou zábavu.
+Rychlejší a snazší možnost čtení se však týká jen rozumu, aby to měl pohodlnější.
-Poněvadž se však nyní správný způsob řeči zdá cizí, proto na to tak mnohý člověk naráží. Jeden ji považuje za příliš jednoduchou, jiný zase za vyšroubovanou nebo v nemotornosti nesprávně použitou a ještě mnoho jiného, zatímco skutečně obnovuje správnost, jak se skutečně používati má, aby byla s to dotknouti se vaší duše a otevříti ji a aby nelichotila pouze slabostem vašeho povrchního rozumu; aby se //zachvívala// ve svatém rytmu věčných zákonů.
+Ve všem spočívá jen nutkání k //povrchnosti,// která tak zle charakterizuje dnešní dobu, jakožto korunu tisíciletí trvající námahy vašeho rozumu!
-Zahloubejte se proto do způsobu řeči, avšak svým //duchem,// který žádá mnohem více. Namáhejte se, abyste konečně jednou porozuměli mému Slovu!
+Cítění, váš duch, však mluví jinak, což poznáte také z každé věty, která je vám dána ze Světla. Obdrželi jste jich z něj tak mnoho, a přece jste se z toho nic nenaučili.
-Jestliže jste jednou pochopili plnou hodnotu slov mého Poselství, pak znáte také všechny zákony samočinně působící ve stvoření. Pak pro vás nebude žádného zklamání, neboť jste se sami stali vědoucími.
+Pohleďte na mne a řiďte se podle mne! Takové bylo mé volání od počátku. Přináším vám to //nové;// neboť //všechno// se má stát novým podle svaté vůle Boží, také používání řeči, která se nebude smět formovat k povrchní rozpravě!
+Poněvadž se však nyní správný způsob řeči zdá cizí, tak na něj tak mnohý člověk naráží. Jeden ho považuje za příliš prostý, druhý snad za vyšroubovaný, nebo dokonce v nemotornosti nesprávně použitý a tak podobně, zatímco vám však obnovuje správnost, jak se skutečně //má// používat, aby mohl ožít a živě k vám promlouvat, aby se dotkl vaší duše a byl schopen ji otevřít, nejen lichotit slabostem vašeho povrchního rozumu! Aby se //zachvíval// ve svatém rytmu věčných zákonů!
+Ponořte se tedy do způsobu řeči, avšak svým //duchem,// který žádá mnohem víc. Dejte si námahu nejprve mne pochopit ve Slově!
+Pokud jste pak nejprve pochopili slova mého Poselství v celé jejich hodnotě, tak znáte také všechny samočinně působící zákony ve stvoření. Pak není pro vás již více žádného zklamání; neboť jste se sami stali vědoucími!