Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

--- Česky » Doznívání k Poselství Grálu » Poselství doznívá - 1931-1936 - Hlas - 1997 » 59. Zklamání. | 2022/03/05 22:38 | current
– ↷ Page moved from cs:doznivani:poselstvi_dozniva_hlas:zklamani to cs:doznivani:hlas:zklamani Marek Ištvánek
+++ Deutsch » Nachklänge zur Gralsbotschaft » Band I - 1934 » 55. Enttäuschungen. | 2020/10/20 21:15 | current
– angelegt Marek Ištvánek
@@ Line 1: / Line 1: @@
-====== Zklamání. ======
+====== Enttäuschungen. ======
-Kdy se člověk konečně naučí, aby každou chybu, každou příčinu svých nesnází a nesplnění hledal především u //sebe!// Zdá se, že toho nikdy nedovede. Béře na sebe příliš veliký ohled, avšak jeho tvrdohlavé, strnulé myšlení jest příliš malé a příliš omezené.
+Wann wird der Erdenmensch es lernen, jeden Fehler, jeden Grund für Fehlschlagen und Nichterfüllungen //bei sich// zu suchen! Es scheint, daß er dies nie vermag. Zu groß ist seine Rücksichtnahme auf sich selbst, zu klein und zu begrenzt aber sein eigensinnig starres Denken.
-Podle dosavadních zkušeností se to nikdy nenaučí, poněvadž //nechce!// Při největším a nejlepším chtění zůstane v jeho nitru vždy ještě výhrada a tato výhrada je nakonec vždy jeho milé „já“ s nějakou vlastností, která se jej snaží připoutati s houževnatostí, jež převyšuje sílu i nejlepšího chtění.
+Nach den bisherigen Erfahrungen gemessen lernt er es nie, weil er //nicht will!// Es bleibt in seinem Innersten auch bei dem besten und dem größten Wollen immer noch ein Vorbehalt, und dieser Vorbehalt ist letzten Endes stets sein liebes „Ich“ mit irgend einer Eigenart, die es noch festzuhalten sucht mit einer Zähigkeit, die selbst die Kraft des besten Wollens übertrifft.
-Hluboko je skryto toto „já“, tak hluboko, že mnohý člověk toho už ani nepozoruje. Ale je zde ještě a vysílá své škodlivé nitky ze svého úkrytu v takových okamžicích, kdy toho člověk nejméně očekává. Proniká do tak mnohého a při vlastních rozhodnutích, která musí býti rychle vykonána, postaví se toto milé „já“ mnohdy docela otevřeně před povinnost svatého splnění.
+Es hält sich tief verborgen, dieses „Ich“, so tief, daß mancher Mensch es gar nicht mehr vorhanden wähnt. Aber es ist noch da, und sendet seine Fäden schädigend aus der Verborgenheit in solchen Augenblicken, da es der Mensch am wenigsten erwartet. In vieles drängt es sich hinein, und bei besonderen Entscheidungen, die überraschend schnell getroffen werden müssen, stellt sich das liebe „Ich“ sogar ganz offen manchmal vor die Pflicht der Heiligen Erfüllung!
-Je-li to při silném chtění po splnění možné jen přechodně, tedy to přece oslabuje účinek vůle ke splnění a oddálí mnohé vítězství; ztíží je, nebo je docela znemožní.
+Wenn dies bei starkem Wollen zur Erfüllung auch nur vorübergehend möglich ist, so schwächt es doch die Wirkung des Erfüllungswillens und verzögert manchen Sieg, erschwert ihn oder macht ihn ganz unmöglich.
-Takovým byl nalezen člověk při poslední zkoušce. //Dobrovolně// se nikdy nezabývá svými vlastnostmi nebo přáními, ani ne vlivem největších bolestí. „Já“ má k tomu stále ještě cosi namítat a snaží se proniknouti zvláště v lásce, kterou chová k některému bližnímu a která je staví nade vše, aniž by si člověk tuto slabost správně uvědomil.
+//So// ist der Mensch befunden worden bei der letzten Prüfung. Freiwillig gibt er sich mit seinen Eigenarten oder Wünschen niemals völlig auf, nicht einmal unter Einwirkungen höchsten Schmerzes. Das „Ich“ hat immer noch etwas dabei zu sagen und drängt sich durch, namentlich in der Liebe, die es hegt für irgend einen Nebenmenschen, und die es über alles stellt, ohne daß dem Menschen diese Schwäche richtig zum Bewußtsein kommt.
-Proto se musí člověk v sobě zhroutiti, aby tím mohl vybudovati v sobě nový stánek ke cti Boha, který jediný vede člověka ke skutečnému štěstí. Dosavadní vedlejší bohové musí se současně podrobiti, nebo budou vymýceni ranou meče, který bude přivolán samotnými lidmi.
+Es muß der Mensch also in sich zerbrochen werden, um dadurch die Möglichkeiten zu erlangen, in sich aufzurichten einen neuen Bau zu //Gottes// Ehre, der allein den Menschen zu dem wahren Glücke führt. Die bisherigen Nebengötter müssen sich mit beugen oder ausgerottet werden durch den Schlag des Schwertes, welcher von den Menschen selbst herbeigezwungen wird.
-Lidé, jak snadné mohli jste všechno míti a jak těžké si to činíte!
+Menschen, wie leicht konntet Ihr alles haben, und wie schwer macht Ihr es Euch!
-Což nemůžete alespoň jednou své myšlení poněkud povznésti nad tyto strohé formy, které jste si v průběhu tisíciletí vytvořili a pro jejichž bytí jste dobrovolně obětovali celé věky, jako byste měli nadbytek času. A zatím věčné zákony, tkajíce ve stvoření, nemohou vám poskytnouti k promrhání ani jediné minuty.
+Könnt Ihr denn Euer Denken nicht wenigstens //einmal// nur etwas erheben über diese starre Form, welche Ihr Euch geschaffen habt im Laufe der Jahrtausende, für deren Werden Ihr freiwillig ganze Zeitläufe geopfert habt, als hättet Ihr in Überfluß davon, während die ewigen Gesetze webend in der Schöpfung Euch nicht eine einzige Minute zur Vergeudung schenken können.
-Jak si to vlastně myslíte, co se má nyní odehráti? Myslíte vůbec také jednou na to, aniž byste se při tom opět pečlivě nepostavili stranou, abyste zůstali chráněni před svým zkoumavým zrakem? Vždy jste tak dosud činili, poněvadž vám váš zvyk nedovolil jednati nebo mysleti jinak.
+Wie denkt Ihr es Euch denn, was nun geschehen soll! Denkt Ihr denn überhaupt einmal darüber nach, ohne daß Ihr Euch dabei sorgfältig wiederum zur Seite stellt, damit Ihr unberührt verbleibt von Euerem prüfenden Blick, wie Ihr es bisher stets getan, weil Euere Gewohnheit Euch nicht anders handeln oder denken ließ.
-//Pohybujte// se konečně duchovně trochu živěji, osvoboďte se od všech strohých forem, které vás snižují a znehodnocují!
+//Bewegt// Euch geistig einmal etwas frischer, werdet frei von allen starren Formen, die Euch niederhalten und entwerten.
-Koloběhu vašeho myšlení chybí //život!// Chci vám jednou na příkladu ukázati, jak se nutíte býti malými v dobré víře a jak v nejlepším chtění k dobrému škodíte druhým, ba jak porušujete i to, co je vám skutečně svatým.
+Dem Kreislauf Eures Denkens fehlt das //Leben!// Wie Ihr Euch dadurch zwingt, in gutem Glauben klein zu sein, mit bestem Wollen zu dem Guten Euch und anderen zu schaden, ja, selbst anzutasten das, was Euch tatsächlich heilig ist, will ich Euch einmal nur in einem Beispiel zeigen:
-Řekněme, že přijde člověk s prosbou k vědoucímu, aby se dotázal, je-li cesta, po níž putuje, také správná. Takový člověk je vždycky pln přání a otázek a vždy může býti s jistotou počítáno s tím, že z mnoha otázek je jen málo věcných. Většina je jen čistě osobní nebo pozemské povahy.
+Nehmt an, es kommt ein Mensch zu einem Wissenden, um bittend zu erfahren, ob er seinen Weg auch richtig geht, wohin er führt. Ein solcher Mensch ist immer voll von Wünschen und von Fragen. Und immer kann mit Sicherheit damit gerechnet werden, daß unter allen Fragen nur sehr wenig wirklich sachlich sind. Die große Mehrzahl sind nur rein persönlicher und irdischer Natur.
-Ačkoliv každý vědoucí jen nerad odpovídá na tyto otázky, poněvadž v Poselství je obsaženo vše, čeho člověk pro sebe potřebuje, tedy se přece stává, že tázajícímu se někdy na mnohé prosby poodhrne závoj z cesty, která tázajícího v tkaní zákonů může ještě potkati. Dychtivě se zmocní řečeného a snaží se pak podle toho říditi tak dobře, jak jen dovede, vždy však takovým způsobem, jak si to //on sám// myslí.
+Wenn auch ein jeder Wissende ungern auf solche Fragen etwas sagt, da in der Botschaft bereits alles steht, was jeder Mensch für sich bedarf, so kommt es doch vor, daß er auf das Bitten hin einmal den Schleier etwas von dem Wege hebt, der einem Fragenden im Weben der Gesetze noch erstehen kann. Gierig greift dieser das Gesagte auf und sucht sich dann darnach zu richten, so gut er es vermag, doch immer nur in einer Art, wie //er es selbst// sich denkt.
-Obraz slov, která si při návštěvě vyprosil, zůstane před ním, neomylně jej podrží, až nadejte doba, kterou považuje za splnění. Myšlení je však povětšině vybudováno na jeho přáních a zformováno zcela podle jeho osobních pojmů, které pro sebe chce považovati vždy za správné.
+Das Bild der Worte, die er sich bei dem Besuch erbat, bleibt vor ihm, unbeirrbar hält er daran fest, bis die Zeit da ist, die er zur Erfüllung dachte. Das Denken aber ist meist aufgebaut auf seinen Wünschen, geformt nach seinen ganz persönlichen Begriffen, die er stets für sich als richtig haben will.
-Často však přejde takto očekávaný okamžik, aniž by nadešlo splnění. Je-li to dobrý člověk, bude se s kroucením hlavy zaraženě a malomyslně tázati, jak je to možné, že přece pevně věří na všechno řečené a že se musí uskutečniti, co vědoucí řekne, je-li opravdu tak vědoucí.
+Nun geht ein so gedachter Zeitpunkt oft vorüber, ohne daß Erfüllung kommt! Ist dann ein Mensch von guter Art, so wird er kopfschüttelnd, verblüfft, vielleicht verzagt sich fragen, wie das möglich ist, da er doch fest an das Gesagte glaubt und alles das eintreffen muß, was ein Wissender sagt, wenn er wirklich so wissend ist.
-Bude sám se sebou v rozporu a bude se utěšovati snad tím, že napřed trochu posečká, aby viděl, co bude následovati. V každém případě dozná pravděpodobně jeho víra určitého ochlazení a bude zdrcen, nebude-li schopen najíti důvod, který by mu umožnil vzpamatovati se ze zklamání.
+Er wird mit sich in Zwiespalt kommen, sich vielleicht damit trösten, vorerst einmal abzuwarten und zu sehen, was noch wird. Auf jeden Fall wird aber wohl in erster Linie sein Glaube irgend eine Abkühlung erfahren und erschüttert sein, wenn er nicht einen Grund zu finden fähig ist, der ihm ermöglicht, sich hinwegzusetzen über die Enttäuschung.
-Postihne-li to však člověka zlého, bude hanobiti a žehrati na všechno, co je v souvislosti s tímto vědoucím, který jej zklamal, a přirozeně také vůči němu samému. Dokonce i moje Poselství do toho strhne, i když tím podává důkaz, že mu ani sám dosud nikdy neporozuměl, nebo že není schopen nabýti důvěry k //vlastnímu// přesvědčení. Krátce, že on sám není duchovně ničím a zůstane podroben všem výkyvům pozemského dění. Takový člověk se sám označuje za plevy.
+Ist aber ein Mensch von der üblen Art, so wird er spotten, eifern gegen alles, was mit diesem Wissenden, der ihn enttäuschte, in Zusammenhang zu bringen ist, und natürlich auch gegen diesen selbst. Sogar meine Botschaft zieht er mit hinein, wenn dies auch den Beweis erbringt, daß er sie selbst noch nie verstanden hat oder daß er nicht fähig ist, Vertrauen zu //eigener// Überzeugung aufzubringen, kurz, daß er selbst geistig nichts ist und allen Schwankungen irdischer Äußerlichkeit unterworfen bleibt. Es ist die Spreu, zu der ein solcher Mensch sich stempelt.
-Nemyslí pak více na to, že už dříve byl přesvědčen o pravdě mého Poselství a že jeho hodnoty pocítil sám na sobě a v sobě. Poselství tím také odloží stranou, i když mu velmi mnoho dalo.
+Er denkt dann nicht mehr daran, daß er vorher schon die Überzeugung von der Wahrheit meiner Botschaft hatte und deren Werte an und in sich selbst empfinden konnte. Die Botschaft legt er damit ebenfalls zur Seite, auch wenn sie ihm sehr viel gegeben hat.
-Bude se snažiti vzbuditi u všech lidí pochybnost. To, co poznal jako dobré a o čem se snad přesvědčil sám na sobě, o tom se nezmiňuje a snaží se dokonce obrátiti to ještě v opak. Žádný člověk nemyslí na to, aby jednou sám sebe dobře zkoumal a snažil se vypátrati, zda důvody pro nemožnost splnění toho, co bylo řečeno, nebyly v něm a v jeho jednání.
+Er wird versuchen, allen Menschen Zweifel einzureden. Das, was er selbst als gut erkannt und vielleicht auch an sich bereits erfahren hat, erwähnt er nicht und sucht auch dies sogar noch in das Gegenteil zu wandeln. Kein Mensch denkt dabei daran, sich selbst erst einmal richtig prüfend zu betrachten und zu forschen, ob die Gründe für das Nichteintreffenkönnen des Gesagten nicht an ihm und seinem Handeln lagen.
-Právě //toto// by však bylo nejsprávnější! Neboť každé nesplnění je vždycky jen vinou zklamaného.
+Gerade //das// aber würde das Richtigere sein! Denn jedes Nichteintreffen ist immer nur die Schuld des dadurch so Enttäuschten selbst.
-Může se změniti již v nejbližší hodině po rozmluvě, čímž učiní splnění nemožným. Jakmile nedosáhne toho, co ho na cestě očekává, co tedy bylo pro něho předurčeno, nemůže se to také ve všem ostatním splniti. Místo toho očekává jej jiné prožití, neboť prožití přijde určitě a příslušné formy mění se vlastním chováním. Tak může přijíti místo radosti žal, nebo se žal obrátí v radost, //obé// však přivodí žádoucí //prožití jeho ducha.//
+Er kann sich ja schon in der nächsten Stunde nach der Unterredung ändern, wodurch er die Erfüllungen unmöglich macht. Sobald er das, was auf dem Wege seiner wartet, was also für ihn vorgesehen ist, nicht selbst erreicht, vermag es sich auch nicht in allem zu erfüllen. Statt dessen wartet sein dafür ein anderes Erleben; denn das Erleben selbst kommt sicher, nur die Formen dafür ändern sich durch eigenes Verhalten. So kann statt Freude Leid erstehen, oder Leid zur Freude sich verändern, //beides// aber wird das für ihn vorgesehene //Erleben seines Geistes// bringen.
-Zcela určité milníky pozemského putování vyplní se pro každého //ducha.// Avšak zevní okolnosti k tomu a podněty, které k tomu dávají popud, řídí a mění se podle vnitřního života dotyčného.
+Die ganz bestimmten Marksteine der Erdenwanderung erfüllen sich für jeden //Geist.// Das äußere Aussehen dazu aber, die Veranlassungen, die den Anstoß dazu geben, richten und verändern sich je nach dem Innenleben des Betreffenden.
-Pozemský poutník dívá se ovšem jen na všechno zevní, na //formu,// která podléhá změně! A proto si sám způsobuje zklamání a pochybnosti.
+Der Erdenwanderer jedoch sieht dabei immer nur auf alles Äußere, //die Form,// was den Veränderungen unterworfen bleibt! Und deshalb schafft er sich Enttäuschungen und Zweifel.
-Představte si jednou obraz: Člověk jde po silnici, po níž přijde do Vídně, zachová-li provždy nastoupený směr.
+Denkt Euch einmal ein Bild: Ein Mensch wandelt auf einer Straße, die ihn nach Wien hinführt, wenn er die gleiche Richtung immer beibehält.
-Kdyby se zeptal někoho, kdo krajinu dobře zná: „Kam přijdu touto cestou?“, tu //musel// by tázaný samozřejmě odpověděti: „Do Vídně.“
+Wenn er nun jemand fragen würde, der die Gegend genau kennt:
-Může také ještě jmenovati některá meziměsta, kterými putující projde. Změní-li však poutník ještě před zmíněným cílem z jakéhokoliv důvodu svůj směr, tedy přes pravdivost odpovědi nepřijde do Vídně, nýbrž do nějakého jiného města. Snad do Paříže, do Curychu nebo do Říma.
+„Wohin komme ich auf meiner Wanderung?“
-Jakmile změní na silnici směr, změní se sebemenší úchylkou také cíl a tím také splnění ve svém původním tvaru, tak jak by tomu bylo na cíli původní cesty. Nemá pak žádného důvodu, aby toho, kdo mu dal dobrou radu, považoval za nevědoucího nebo za člověka, který pod nějakou záminkou předstírá vědění.
+So //müßte// der Gefragte selbstverständlich sagen:
-Tak jednoduché dění jako //v tomto// případě je také v každém putování člověka pozemským bytím.
+„Nach Wien!“
-Táže-li se člověk, kam jej přivede jeho cesta, na níž v //okamžiku otázky stojí,// tu může vědoucí zcela dobře říci, na které stanice v cestě narazí, ba naraziti musí.
+Er kann auch noch einige Zwischenstädte nennen, die der Wanderer dabei berührt.
-Něco jiného nemůže býti člověku nikdy poskytnuto. Vždy jen vysvětlení podle //okamžitého// stavu a podle //okamžitého// směru tázajícího se, neboť pro svá rozhodnutí podrží trvale svou svobodnou vůli, jak každý z mého Poselství ví. Může se proto těsně po otázce rozhodnouti k obratu, který samočinně musí také změniti cestu i cíl.
+Ändert der Wanderer jedoch noch vor den so erwähnten Zielen unterwegs aus irgend einem Grunde seine Richtung, so kommt er trotz der ihm gesagten Wahrheit nicht nach Wien, sondern an irgend einen anderen Ort. Vielleicht Paris, nach Zürich oder Rom.
-Vykročil-li někdo původně k Vídni a obrátí se při tom náhle k Římu, dojde samozřejmě do Říma a nikoliv do Vídně.
+Sobald er auf der Straße eine Wendung macht, wird mit der kleinsten Wendung auch das Ziel sich ändern, und damit die Erfüllungen in ihrer ursprünglichen Art, so, wie sie an der ersten Wegrichtung gelegen haben würden. Er hat aber dann keinen Grund, den, der ihm Auskunft gab, als Unwissenden zu betrachten oder gar als einen Menschen, der mit Absicht nur ein Wissen vorzutäuschen sucht. —
-//S duchovními// cestami je to totéž. A tyto se vyžívají také //v hrubohmotnosti!// Neboť ony jsou pro to směrodatnými.
+So einfach das Geschehen //hierbei// ist, so ist es auch mit jeder Wanderung des Menschen durch sein Erdensein.
-Řekl jsem často, že ani Syn Boží nemůže člověka //nutiti// ke zbožnosti, neboť svobodná vůle k rozhodování nemůže býti žádnému lidskému duchu vzata.
+Wenn ein Mensch fragt, wohin ihn sein Weg führt, so kann von einem Wissenden ganz gut gesagt werden, auf welche Punkte er auf einem Wege stößt, ja stoßen muß, auf dem er //zur Zeit seiner Frage// steht!
-Tak mnohý se domnívá, jak je obzvláště velikým ve své víře, když myslí, že já mohu zcela jasně viděti jeho pozemskou cestu a že po tom to, co já mu na jeho otázky o tom řeknu, //musí// pro něho také bezpodmínečně nastati. A mnohý člověk jeví se opět tak nevyslovitelně maličkým ve své domněnce, že nesplní-li se z toho něco, že ani já nemohu, podle jeho mínění, býti žádný Vyslanec Boží.
+Anderes kann einem Menschen nie gegeben werden. Immer nur Auskunft nach dem //jeweiligen// Stande und der //jeweiligen// Richtung des Fragenden, da dieser ja, wie jeder aus der Botschaft weiß, für eigene Entschlüsse seinen freien Willen stets behält. Er kann also schon wenige Minuten nach der Frage innerlich eine Wendung vornehmen, die sofort selbsttätig auch den Weg und seine Ziele ändern muß.
-V obou případech ukazuje takto myslící jen na svou nevědomost o činnosti stvoření podle svatých Božích zákonů, které jsou trvale //v pohybu// a které zaznamenají ihned každé chtění člověka, aby ho připoutaly na své působení.
+Hat jemand seinen Schritt zuerst nach Wien gerichtet und wendet sich dabei plötzlich nach Rom, so wird er selbstverständlich Rom erreichen und nicht Wien.
-Dokonce ani v soudu nelze přesně předvídati, jak se toto svaté dění na každém vyplní. To závisí také na pohybu až do posledního okamžiku. Tak mnohý, který již platí za ztraceného, může býti zachráněn a mnohý, kdo myslí, že stojí pevně, může se zřítiti.
+Mit den //geistigen// Wegen ist es ganz genau dasselbe. Und diese wirken sich auch in der //Grobstofflichkeit// aus! Denn sie sind maßgebend dafür.
-Člověku je přesně určena //hodina,// avšak způsob účinků řídí se podle //jeho// druhu v okamžiku soudu. Způsob odpovídá zvratnému působení jeho ducha se vším, co na něm ještě ulpívá.
+Ich sagte oft, daß auch ein Gottessohn nicht einen Menschen //zwingen// kann, selig zu werden, da der freie Wille jedes Menschengeistes für seine Entschlüsse nicht aufgehoben wird.
-Kdo se tedy přece znovu prohřešil proti Duchu Pána, nad tím je již rozsudek vysloven a on se řítí ke splnění, takže pro něho není záchrana již možná.
+So mancher wähnt sich ganz besonders groß in seinem Glauben, wenn er denkt, sein Erdenweg könne von mir genau gesehen werden, daß dann das, was ich auf sein Befragen ihm darüber sage, unbedingt auch für ihn kommen //muß.// Und mancher Mensch zeigt sich auch wieder so unsagbar klein in seiner Annahme, daß, wenn etwas davon nicht eintrifft, ich auch nach seiner Meinung dann kein Gottgesandter sein könne.
-Ještě co mluvím tato slova, vím již, že i ona budou lidmi opět přijata jen omezeně a že přijaté vnutí opět ihned do pevných forem. Tím bude řečené opět bez rozpaků oloupeno o všechnu pohyblivost a Pravda, nyní nově vám darovaná, bude strohým myšlením rychle zkřivena ještě dříve, nežli se ve vás bude moci probuditi k životu.
+In beiden Fällen zeigt sich nur die Unkenntnis des also Denkenden über das Schöpfungswirken nach den Heiligen Gesetzen Gottes, die andauernd //in Bewegung// sind und jedes Wollen eines Menschen sofort aufnehmen, um ihn an dessen Auswirkung zu binden.
-Tak se mi daří při všech mých slovech. Lidé je nepřijímají, //jak já to chci!// A toto vědění přináší únavu. I kdybych se chtěl rozhodnouti opakovati vždy znovu jednou již řečené, tedy by tím nakonec přece nebylo dosti vykonáno a muselo by se to státi nuceným vysvětlováním bez konce, neboť lidé vždycky najdou nějaký nevyjasněný bod pro své malé myšlení.
+Sogar in dem Gericht ist nicht genau vorauszusehen, wie sich dieses Heilige Geschehen an jedem Einzelnen erfüllt. Es liegt auch darin die Bewegung bis zum letzten Augenblick. So mancher kann gerettet werden, der schon als verloren gilt, und mancher kann noch stürzen, der sich sicher stehend wähnt.
-Člověk má i přes svou vázanost na všechny následky svých rozhodnutí -- v důsledku své svobodné vůle -- vždy ještě dostatek možnosti pro pohyb na cestách svého putování ve stvoření, tedy také na zemi. Ono jak, kde a kdy se všemi svými účinky jest obsaženo v mém Poselství, které ve své formě nemůže býti falešně vykládáno, namáhá-li se člověk, aby správně vysvětlil moje //slova// tím, že je přijímá //tak,// jak mnou byla dána.
+Die //Stunde// ist dem Menschen ganz genau bestimmt, die //Art// der Auswirkungen aber richtet sich nach //seiner// Art im Augenblicke des Gerichtes. Die Art kennzeichnet sich der Wechselwirkung durch seines Geistes Wollen mit allem, was noch an ihm hängt.
-Máte-li Poselství před sebou, musíte se také snažiti zahloubati se do mých slov a to slovo za slovem a větu za větou, neboť ony vedou vašeho ducha. Používám vaší řeči v onom //pravém// smyslu, tak, jak musí býti používána, aby byla //živoucí// a ne podle toho, jak ji zkřivený rozum považuje za správnou a krásnou.
+Wer sich jedoch erneut versündigt hat gegen den Geist des Herrn, dem ist das Urteil schon gesprochen und es drängt bereits seiner Erfüllung zu, so daß für ihn die Rettung nicht mehr möglich ist.
-Vy víte, že každé jméno člověka vyjadřuje jeho samého. Člověk //jest// takovým, jaké jest jeho jméno, ne že by se tak jen jmenoval. Jméno je však také //slovo.// A tak, jak toto pro sebe skutečně žije a působí, tak žije a působí pro sebe také //každé// slovo vaší řeči!
+Noch während ich die Worte spreche, weiß ich schon, daß diese von den Menschen wiederum nur in Begrenzung aufgenommen werden, daß das Aufgenommene von ihnen ebenfalls sofort in eine feste Form gezwungen wird. Damit wird dem Gesagten ohne weiteres wieder alle Beweglichkeit geraubt, durch starres Denken die nun neu geschenkte Wahrheit schnell verbogen, noch bevor sie in Euch Leben bringen kann.
-To však všichni lidé právě tak zkřivili jako svůj rozum. Musíte se proto při čtení mého živoucího Slova v prvé řadě dokonale zbaviti těchto zkázonosných rozumových hraček. Nesmíte při tom chtíti mysleti v //těch// formách, jaké jste si vybudovali, nebo jak je jiní pro vás stále tvoří, nýbrž musíte se snažiti, abyste na sebe nechali neovlivněně působiti a podle toho procítili druh mých slov a také způsob sestavy mých slov.
+So ergeht es mir bei allen meinen Worten. Die Menschen nehmen sie nicht auf, wie //ich es will!// Und das zu wissen bringt Ermüdung. Wenn ich mich auch entschließen wollte, immer wieder schon Gesagtes zu erklären, so ist damit zuletzt doch nicht genug getan, es würde ein Erklärenmüssen ohne Ende werden, da die Menschen immer wieder einen für ihr kleines Denken ungeklärten Punkt erschaffen. —
-Provedete-li to vážně, prožijete při tom zázrak; neboť druh a //způsob// mých vět dá vám zcela jiné pojmy, zcela jiné obrazy, než jaké by vám dala tatáž slova, byla-li by sestavena vámi samotnými.
+Der Mensch hat trotz seiner Gebundenheit an alle Folgen der Entschlüsse seines freien Wollens noch genügend Möglichkeiten für Bewegung auf den Wegen seiner Daseinswanderungen in der Schöpfung, also auch auf Erden. Das Wie und Wo und Wann mit allen seinen Auswirkungen steht in meiner Botschaft, die in ihrer Form nicht falsch gedeutet werden kann, wenn der Mensch sich bemüht, auch meine //Worte// richtig zu ergründen, indem er sie //so// nimmt, wie sie von mir gegeben sind.
-Tuto námahu jste si však //dosud// nedali. Vy jste ještě nepřijali ono nové v mé řeči, nýbrž myslíte při tom stále jen na své zbytečné rozumové důvody, které byly v posledních letech i dříve často změněny; ba vy jich dokonce používáte i ke čtení //mých slov//.
+Wenn Ihr die Botschaft vor Euch habt, so müßt Ihr Euch in meine Worte zu vertiefen suchen, der Satz- und Wortstellung genau entsprechend; denn diese führet Euren Geist! Ich verwende Eure Sprache in deren //wahrem// Sinne, so, wie sie verwendet werden muß, um sie //lebendig// zu gestalten, nicht aber, wie sie der verbogene Verstand für recht und schön erklärt!
-Řeč má v sobě ve skutečnosti tolik svého vlastního života, stejně jako každé jednotlivé slovo, že nesmí býti hračkářsky přeměňována, jinak by tím byla ve svém účinku oslabena. Budu vás museti napřed naučiti správně chápati a používati vaší vlastní řeči, neboť i od toho jste se již odklonili mudrováním svého mozku.
+Ihr wißt, daß jeder //Name// eines Menschen diesen selbst umfaßt. Der Mensch //ist// das, was sein Name sagt, er heißt nicht nur so. Der Name aber ist auch ein //Wort.// Und so wie dieser wirklich in sich lebt und wirkt, so lebt und wirkt auch //jedes// Wort Euerer Sprache für sich selbst!
-Podle svého cítění nalezli jste pro to, co dosavadní námaha vašeho mozku chtěla vytvořiti, opět zcela správný výraz, když pravíte, že to má ten účel, aby řeč se stala plynnější, běžnější, aby mohla býti rychleji a snáze čtena. Plynulost a zatemnění jdou však ruku v ruce. Učiníte-li řeč plynnější námahou svého mozku, není to nic jiného, než //zatemnění// řeči, čímž i její síla, to mocné v ní, jest oslabeno, anebo docela setřeno.
+Das aber haben alle Menschen ebenso verbogen wie ihren Verstand. Diese verderblichen Verstandesspielereien müßt //Ihr// deshalb in erster Linie bei dem Lesen meines lebendigen Wortes vollständig zur Seite stellen! Ihr dürft dabei nicht in //den// Formen zu denken versuchen, wie Ihr sie Euch aufgestellt habt oder wie sie andere für Euch immer wieder aufzustellen suchen, sondern Ihr müßt Euch zwingen, die Art meiner Worte und auch die Art der Zusammenstellung meiner Worte unbeeinflußt auf Euch wirken zu lassen und sie entsprechend zu empfinden!
-Rychlejší a snadnější čtení týká se však jen rozumu, který to má pohodlnější.
+Ihr werdet dabei Wunder erleben, wenn Ihr es ernsthaft durchführt; denn die //Art// meiner Sätze gibt Euch ganz andere Begriffe, ganz andere Bilder, als Euch dieselben Worte geben würden, wenn sie in Euerer Art zusammengesetzt wären.
-Ve všem spočívá jen snaha po //povrchnosti,// která dnešní dobu, jakožto korunu námahy vašeho rozumu za tisíciletí tak zle charakterizuje.
+Diese Mühe habt Ihr Euch bisher noch //nicht// gemacht! Ihr habt das Neugewordene in meinem Sprechen noch nicht angenommen, sondern Ihr denkt dabei noch an die üblichen Verstandesgrundlagen, die in den letzten Jahren und schon oft verändert worden sind, ja, Ihr verwendet sie sogar zum Lesen //meiner// Worte.
-Váš cit, váš duch mluví však jinak, to seznáte také již z každé věty, která je vám dána ze Světla. Již tolik jste obdrželi a přece jste se ještě ničemu nenaučili!
+Die Sprache trägt in Wirklichkeit so viel Eigenleben in sich, wie auch jedes Einzelwort, daß sie nicht spielerisch verändert werden darf, ohne dabei in der Auswirkung abzuschwächen! Ich werde Euch erst Eure eigene Sprache richtig aufzufassen und zu verwenden lehren müssen, da Ihr auch davon abgebogen worden seid durch Klügeleien der Gehirne.
-Hleďte na mne a řiďte se podle mne. Takové bylo moje volání od počátku. Přináším vám //nové;// neboť //vše// má býti nové podle Svaté Vůle Boží, také používání řeči, která nesmí býti přepracovávána pro mělkou zábavu.
+Empfindungsmäßig habt Ihr wieder den ganz richtigen Ausdruck dafür gefunden, was die Bemühungen Eures Verstandes bisher schaffen wollten, wenn Ihr sagt, daß deren Zweck dahin geht, die Sprache flüssiger, geläufiger zu machen, damit sie schneller und leichter gelesen werden kann.
-Poněvadž se však nyní správný způsob řeči zdá cizí, proto na to tak mnohý člověk naráží. Jeden ji považuje za příliš jednoduchou, jiný zase za vyšroubovanou nebo v nemotornosti nesprávně použitou a ještě mnoho jiného, zatímco skutečně obnovuje správnost, jak se skutečně používati má, aby byla s to dotknouti se vaší duše a otevříti ji a aby nelichotila pouze slabostem vašeho povrchního rozumu; aby se //zachvívala// ve svatém rytmu věčných zákonů.
+Mit Flüssigmachen geht aber Verdünnung Hand in Hand! Das Flüssigmachen der Sprache durch die Bemühungen Eures Verstandes ist weiter nichts als die //Verdünnung// der Sprache, womit auch deren Kraft, das Wuchtige darin abgeschwächt wird, oder ganz verloren geht.
-Zahloubejte se proto do způsobu řeči, avšak svým //duchem,// který žádá mnohem více. Namáhejte se, abyste konečně jednou porozuměli mému Slovu!
+Das schnellere und leichtere Lesenkönnen aber betrifft nur den Verstand, damit dieser es bequemer hat.
-Jestliže jste jednou pochopili plnou hodnotu slov mého Poselství, pak znáte také všechny zákony samočinně působící ve stvoření. Pak pro vás nebude žádného zklamání, neboť jste se sami stali vědoucími.
+Es liegt in allem nur der Drang nach //Ober//flächlichkeit, die die heutige Zeit so übel kennzeichnet, als Krone der Bemühungen Eures Verstandes seit Jahrtausenden!
+Die Empfindung, Euer Geist, spricht anders, das erseht Ihr auch aus jedem Satz, der Euch vom Lichte aus gegeben wird. Ihr erhieltet davon schon so viel und habt doch nichts daran gelernt.
+Sehet auf mich und richtet Euch nach mir! So war mein Ruf von Anfang an. Ich bringe Euch das //Neue;// denn es soll //alles// neu werden nach dem Heiligen Willen Gottes, auch der Gebrauch der Sprache, welche nicht zur seichten Unterhaltung zubereitet werden darf!
+Weil aber nun die rechte Art der Sprache fremd erscheint, deshalb stößt sich so mancher Mensch daran. Der eine hält sie für zu einfach, der andere vielleicht geschraubt, oder sogar in Unbeholfenheit nicht richtig angewendet und so vieles mehr, während sie Euch jedoch die Richtigkeit erneut, wie sie tatsächlich zu verwenden //ist,// damit sie leben kann und lebend zu Euch spricht, damit sie Eure Seele anzurühren und zu öffnen fähig wird, nicht nur den Schwächen Eures oberflächlichen Verstandes schmeichelt! Damit sie //schwingt// in dem Heiligen Rhythmus ewiger Gesetze!
+Versenkt Euch also in die Art der Sprache, mit Eurem //Geiste// aber, der viel mehr verlangt. Gebt Euch die Mühe, mich erst einmal zu verstehen in dem Wort!
+Habt Ihr die Worte meiner Botschaft dann in deren ganzen Werten erst einmal begriffen, so kennt Ihr auch alle selbsttätig wirkenden Gesetze in der Schöpfung. Dann gibt es für Euch keinerlei Enttäuschung mehr; denn Ihr seid selbst zu Wissenden geworden!