Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

--- Poselství doznívá - 1931-1936 - Hlas - 1997 » 45. Žena a muž. | 2022/03/05 22:38 | current
– ↷ Links adapted because of a move operation Marek Ištvánek
+++ 1934-1936 - Plamen - 2015 » Díl I » 44. Žena a muž. | 2022/03/05 22:41 | current
– ↷ Page moved from cs:doznivani:1934:plamen:zena_a_muz to cs:doznivani:plamen:dil_i:zena_a_muz Marek Ištvánek
@@ Line 1: / Line 1: @@
 ====== Žena a muž. ======
-Svými přednáškami [[cs:doznivani:hlas:bytostne|„Bytostné“]], [[cs:doznivani:hlas:mali_bytostni|„Malí bytostní“]], [[cs:doznivani:hlas:v_hrubohmotne_dilne_bytostnych|„V hrubohmotné dílně bytostných“]] a [[cs:doznivani:hlas:duse_putuje|„Duše putuje“]] dal jsem vám část vědění o trvalé činnosti ve stvoření. Z vašeho blízkého okolí vysvětlil jsem vám malou část, a to jen z toho, které je s vámi zcela úzce spojeno. Nedal jsem vám to jen proto, aby vám to bylo známo, nýbrž //k tomu// účelu, abyste z toho mohli čerpati užitek pro svůj život na zemi, //nyní,// v hrubohmotném těle. A současně i k požehnání těch, kteří jsou s vámi a kolem vás.
+Ve svých přednáškách „Bytostné“, „Malí bytostní“, „V hrubohmotné dílně bytostných“ a „Duše putuje …“ jsem podal část vědění o neustálém působení ve stvoření. Vysvětlil jsem malou část z vašeho blízkého okolí, a to také jen o tom, co je s vámi zcela úzce spojeno. Nedal jsem to však jen k tomu, abyste si to uvědomili, nýbrž k //tomu// účelu, abyste z toho na zemi pro sebe mohli získat užitek pro svůj život, //nyní,// v hrubohmotném těle. Jakož i současně k požehnání těch, kteří jsou s vámi a kolem vás.
-Vám však doposud dostačovalo jen toto vědění samotné! Leč to vám nepřinese žádné výhody, neboť jest svatou povinností každého lidského ducha využít každého vědění ve stvoření k povzbuzení, k pokroku a k radosti všech, kteří jsou s ním spojeni anebo s ním přijdou do styku. Teprve potom má jeho duch z toho veliký prospěch, jinak ne.
+//Vědění// o tom vám nepřináší žádný užitek; neboť každý lidský duch má svatou povinnost každé vědění přínosně zužitkovat k rozvoji a k radosti všech, kteří jsou s ním spojeni nebo s ním jen přicházejí do styku. //Pak// z toho má jeho duch vysoký zisk, jinak nikdy.
-Takový duch bude pak osvobozen ode všech překážek a bude zákonem zvratného působení neomylně pozvednut až k takové výši, v níž může neustále čerpati síly prozářené Světlem a přinášeti požehnání tam, kde padnou na dobrou půdu této země. Tak bude vědoucí silným prostředníkem vysoké Boží síly.
+Ten bude však osvobozen ode všech překážek a bezpečně povznesen v zákoně vzájemného působení až k oné výši, ve které může trvale čerpat síly, které jsou prozářené Světlem a musí přinášet požehnání tam, kde padnou na správnou půdu zde na zemi. Tak stane se vědoucí silným prostředníkem vysoké Boží síly.
-Proto vám chci ukázati, co si můžete z posledních přednášek vzíti na pozemskou cestu a co si také vzíti musíte, poněvadž Slovo nemůže zůstati nepoužito.
+Proto vám chci ukázat, co jste si z posledních přednášek mohli vzít pro pozemskou cestu a co si také vzít musíte; neboť Slovo nesmí zůstat bez použití.
-Upozornil jsem vás ve velikých rysech na malou část tkaní a působení zcela určitých druhů bytostných ve stvoření a ukázal jsem vám také, jak lidský duch nevědomě v tom dosud bloudil.
+Ve velkých rysech jsem vás upozornil na malou část tkaní a působení zcela určitých druhů bytostných ve stvoření a ukázal jsem vám také, že lidský duch v tom doposud zcela nevědomě bloudil.
-Bytostné hospodaří a tká věrně v domácnosti velkého stvoření, zatím co duchovní máme považovati za hosta v něm putujícího, jehož povinností jest podříditi se pořádku této veliké domácnosti a harmonicky svými nejlepšími schopnostmi podporovati povzbudivě bytostné v jejich správě. Má tedy přiložiti ruku k udržování velkého díla, které mu poskytuje obydlí, možnost existence a domov.
+Bytostné ve věrnosti působí a tká v domácnosti velkého stvoření, zatímco duchovní lze pozorovat jako v něm putujícího hosta, který má povinnost harmonicky se podřídit pořádku této velké domácnosti a s nejlepšími dovednostmi povzbudivě podepřít působení bytostných. Má tedy přiložit ruku k udržování velikého díla, které mu poskytuje příbytek, možnost existence a domov.
-Správně pozorováno, musíte si to představiti //takto: Vysoké bytostné vydalo nebo zrodilo ducha ze sebe a dává mu ve své veliké domácnosti stvoření možnost radostného bytí!//
+Správně pozorováno, musíte si to //takto// představit: //Vysoké bytostné ze sebe zrodilo nebo vydalo ducha a nabízí mu ve své veliké domácnosti stvoření možnost radostného bytí!//
-Ovšem s předpokladem, že duch neporuší harmonie domácnosti, neboť jinak je nemilým hostem a bude s ním také podle toho zacházeno! Nedosáhne pak nikdy radosti plného bytí a nemůže ho také nikdy užívat.
+Ovšem za předpokladu, že tento duch neporuší harmonii domácnosti; neboť jinak by se stal nemilým hostem a podle toho by se s ním také jednalo. Nikdy pak nebude moci dosáhnout a požívat bytí plného radosti.
-Host má arci také povinnost nezatěžovati tuto domácnost, ale podříditi se v ní vládnoucímu pořádku a tento pořádek v protislužbě za pohostinství //chrániti a podporovati.//
+Host má samozřejmě při tom také povinnost nebrzdit tuto domácnost, nýbrž vřadit se do pořádku v ní platného, a dokonce ho jako protihodnotu za pohostinnost //podporovat a chránit.//
-K lepšímu porozumění můžeme se konečně také vyjádřiti jinak, aniž porušíme vlastní smysl věcí: Velké, všeobsáhlé Božsky bytostné se rozdělilo ve dvě části, v aktivní a pasivní část, nebo v positivní a negativní část.
+Může se to konec konců k lepšímu pochopení vyjádřit také jinak, aniž by se tím posunul vlastní smysl: Veliké, všeobsahující Božsky bytostné štěpí se do dvou částí, do části aktivní a části pasivní nebo do části pozitivní a části negativní.
-Pasivní nebo negativní je //jemnější,// citovější, měkčí část. Aktivní nebo positivní část je //hrubší,// ne tak citlivá!
+Pasivní nebo negativní část je část //jemnější,// citovější, mírnější část, aktivní nebo pozitivní část je //hrubší// a část ne tak citová!
-Citlivější, tedy pasivní část, je však //silnější// a vše převažující, která ve skutečnosti //vede//. Ona je ve své citlivosti schopnější přijímat, je vnímavější vůči tlaku a proto uschopněna jednati a státi jistěji v nejvyšším tlaku, to jest v síle svaté Boží vůle. Tlakem je zde míněno zákonité //působení vyššího druhu// na nižší druh, ne snad nějaký libovolný silácký akt, ne tlak nějaké násilně působící měnitelné panovačnosti. --
+Citovější část, tedy část pasivní, je však //silnější// a všepřevažující část, která ve skutečnosti má //vedoucí// účinek. Ona je ve své citovosti schopnější přijímat a je citlivější na tlak, a proto uzpůsobena jistěji stát a jednat v síle svaté Boží vůle jakožto nejvyšším tlaku. Pod tlakem je zde míněno zákonité //působení vyššího druhu// na druh nižší, ne snad nějaký svévolný násilný akt, žádný tlak násilně proměnlivé panovačnosti. —
-Tak vidíte před sebou veliký obraz, sestupující shora a není již více za těžko pochopiti, že se další následky ve stvoření //stejným způsobem// stále zcela přirozeně opakují a že se přenášejí konečně i na rozštěpení lidských duchů //pozdějšího stvoření//. Je to účinek jednoho jednotného zákona, který se táhne celým stvořením. Je jen jinak jmenován v různých úrovních a v různých stupních ochlazení.
+Tím vidíte velký obraz před sebou, sestupující shora dolů, a již není těžké pochopit, že se další důsledky ve stvoření vždy zcela přirozeně opakují //stejným způsobem// a nakonec jsou také přenášeny na odštěpení lidských duchů //pozdějšího stvoření,// jakožto důsledek jednotného zákona, který se táhne skrze celé stvoření. Je jen nazýván jinak v různých úrovních a stupních ochlazení.
-Tak ztělesňuje v tomto sestupnění zde na zemi //žena// pozdějšího stvoření citlivě bytostné jako negativní, pasivní část a muž hrubší duchovní jako positivní, aktivní část, neboť toto jednou již započaté rozdělení opakuje se stále dál v oddělených částech zase znovu a pokračuje dále, takže je možno říci, //že se celé stvoření skládá vlastně jen ze samých rozštěpení!// Silnější částí, tedy skutečně vládnoucí, je opravdu vždy jen citlivější část, tedy mezi lidmi je to ženství! Jejímu druhu jest přiměřeně mnohem snazší poslechnouti citem tlak Boží vůle. Tím má a dává také nejlepší spojení s jedinou, opravdu živou silou!
+Tak ztělesňuje v tomto odstupnění lidská //žena// pozdějšího stvoření citovější bytostné jako negativní, pasivní část a muž hrubší duchovno jako pozitivní, aktivní část; neboť toto jednou již použité rozštěpení opakuje se také dále v již odštěpených částech stále znovu a nepřetržitě dál, takže se může říci, že //celé stvoření sestává vlastně jen z rozštěpení!// Skutečně silnější část, tedy skutečně panující, je však při tom vždy část citovější, tedy mezi lidmi to je //ženství!// To má svým druhem mnohem snazší, aby bylo v cítění poslušno tlaku Boží vůle. Tím má a dává také nejlepší spojení s jedinou skutečně živou silou!
-Tento zákon stvoření chce býti také respektován badateli a být použit i vynálezci. Opravdu mocnější a silnější část je vždy část negativní neboli pasivní. Citlivější část je vlastně //určující// část, aktivní část je jen //provádějící// část!
+Tento zákon stvoření chce být dbán také výzkumníky a brán v úvahu vynálezci. Skutečně mocnější a silnější část je vždy citovější, tedy negativní neboli pasivní část. Citovější část je vlastně část //určující,// aktivní část jen //provádějící!//
-Proto působí při každém normálním vývoji všechno ženské silným, v nevědomých počátcích vždy čistým, jen //povznášejícím// vlivem na vše mužské, jakmile toto tělesně dozrává. S tělesnou zralostí probudí se současně silné sexualní cítění, které tvoří spojení nebo most k činnosti //duchovního jádra// pozemského člověka v úrovni hrubé hmotnosti, tedy zde na zemi.
+Proto také silně působí při každém normálním vývoji všechno ženské v nevědomých počátcích vždy čistě se zachvívajíc jen //povznášejícím// účinkem na vše mužské, jakmile toto přichází k tělesné zralosti. S tělesnou zralostí probouzí se současně velké pohlavní cítění, které vytváří spojení nebo most k činnosti //duchovního jádra// pozemského člověka v rovině hrubé hmotnosti, tedy zde na zemi.
-To znáte již z mého Poselství. Toto vše se děje //současně//. Jedno přináší okamžitě s sebou i druhé. V tom poznáte nezměrnou pomoc, které se člověku na zemi dostává v zákonech stvoření! Vidíte skoro nepopsatelnou ochranu a milostiplné, téměř nepřehledné opory pro vzestup. Také jimi dané, přesné, jisté //cesty,// na nichž nemůže zblouditi nikdo, kdo nechce. Patří k tomu mnoho zlé vůle, dokonce vzpurné námahy, chce-li člověk lehkomyslně nedbati všech těchto věcí a odsunouti je stranou. Člověk se musí dokonce násilím bránit proti těmto samočinným pomocem, aby jich //nepoužil!//
+To přece znáte již z mého Poselství. To vše probíhá //současně.// Jedno s sebou ihned přináší druhé. Poznáte v tom ohromnou pomoc, která se lidskému duchu na zemi dostává skrze zákony stvoření! Uvidíte téměř nepopsatelnou ochranu a milostiplné, skutečně sotva přehlédnutelné opory pro vzestup. Také tím přesně dané, bezpečné //cesty,// na kterých nikdo nemůže bez úmyslu zbloudit. Musí být vynaloženo již velmi mnoho špatné vůle, dokonce vzpurného úsilí, pokud se člověk snaží tyto věci povrchně odsunout stranou a nechat je bez povšimnutí. Ano, člověk se musí dokonce proti všem těmto samočinným pomocem násilně bránit, aby je //nevyužil!//
-Přesto tak činí. Řekl jsem proto úmyslně, že v „nevědomých“ počátcích dospívání vyvolává ženský vliv u muže //vždy// čistou touhu po výšinách, poněvadž zde není ovlivnění zkaženým rozumem a vše se vyvíjí jen podle Božích zákonů ve stvoření! Teprve, když je rozum se vším svým uměním i zde probuzen a začne působiti, jest tato čistota a s ní také veškerá pomoc špatným myšlením stržena do špíny a znehodnocena.
+Přesto však tak jedná. Proto jsem řekl záměrně, že v „nevědomých“ počátcích zralosti vyvolá ženský vliv u mužství //vždy// čisté zachvívání k výšinám, protože zde neovlivněn zkaženým rozumem působí jen podle Božích zákonů ve stvoření! Teprve když rozum s veškerými svými dovednostmi je i zde probuzen a začne působit, je toto čisté a s ním i veškerá pomoc skrze špatné myšlení zavlečeno do špíny a znehodnoceno.
-Špatné myšlení je vyvoláno nečistotou ženství, sváděním, přemlouváním falešných přátel, špatnými příklady a v neposlední řadě také falešným směrem v umění a literatuře.
+Toto špatné myšlení je vytvořeno nečistotou ženství, sváděním, přemlouváním falešných přátel, špatnými příklady a v neposlední řadě také falešným směrem v umění a literatuře.
-Jsou-li však jednou tyto mnohé mosty k světlým, čistým výšinám zbořeny a rozmetány, pak jest velmi těžko najíti cestu zpět! A přece dává i zde všemoudrý Stvořitel ve své dobrotě v zákonech velikého stvoření ještě tisíceré možnosti a zase tak samočinnou pomoc, jen když zbloudilý lidský duch probudí v sobě opravdově vážné chtění po čistotě.
+Jsou-li tím však tyto mnohé mosty ke světlým, čistým výšinám jednou strženy a přerušeny, pak je velice těžké najít cestu zpět! A přece dává i zde všemoudrý Stvořitel ve své dobrotě v zákonech velikého stvoření ještě tisíceré možnosti a opět také samočinné pomoci, pokud se jen zbloudilý lidský duch v sobě napřed snaží skutečně s vážným chtěním otevřít se čistému.
-Poselství dává ve všech těchto věcech již dosti vysvětlení, takže nových poukazů na to není již třeba.
+Poselství dává ve všech těchto věcech již dostatečné vysvětlení, takže nových poukazů na to vám již není třeba.
-Lidé, vy vůbec nevíte, jaké milosti vždy znovu a nově denně zašlapáváte nohama, a proto ani nevíte, jak veliká a každou hodinou se zvětšující je tíha vašich dluhů, které musíte //zaplatiti v každém případě;// neboť všechny zákony Boží spočívající ve stvoření a vám pomáhající jsou pak proti vám, nechcete-li jich dbáti!
+Lidé, vy vůbec nevíte, jaké milosti stále znovu a téměř denně zašlapáváte, a proto také nevíte, jak veliká a stále se každou hodinou zvětšující je tíha vaší viny, kterou //v každém případě// musíte //vyrovnat;// neboť všechny zákony Boží, které spočívají ve stvoření a pomáhají vám, jsou také proti vám, pokud jich nechcete dbát!
-Stále nepřicházíte //k nutnosti// poznání. Ani jeden ze všech tvorů. A zákony jsou //láska// Boží, která vám zůstala nepochopitelnou, poněvadž jste stále chtěli učiniti z ní něco jiného, než ve skutečnosti jest.
+//Nutnost// poznání nemůžete obejít. Ani jeden ze všech tvorů. A zákony jsou //láska// Boží, která vám zůstala nepochopitelnou, protože jste se z ní snažili učinit něco zcela jiného, než skutečně je.
-Učte se a poznávejte! Ženo, jestliže se neprobudíš ke své //vlastní// hodnotě ve stvoření a nebudeš podle toho jednati, rozdrtí tě zpětný účinek tvé veliké viny dříve, než se naděješ! A ty, muži, spatřuj konečně v ženě onu velikou pomoc, jíž potřebuješ a které nemůžeš postrádati, chceš-li jíti podle zákona Božího. A cti v ženě to, k čemu ji Bůh určil! Způsob tvého cítění k ženě bude ti branou ke Světlu. Na to nikdy nezapomeň. --
+Učte se a poznávejte! Ženo, pokud se neprobudíš ke své //skutečné// hodnotě ve stvoření a nebudeš podle toho pak i jednat, rozdrtí tě zpětné působení veliké viny, dříve než tušíš! A ty, muži, spatřuj nyní konečně v ženě onu velikou pomoc, kterou potřebuješ a nikdy nemůžeš postrádat, pokud se chceš zachvívat v zákonech Božích. A cti v ženě to, k čemu ji Bůh určil! Způsob tvého cítění k ženě stane se ti branou ke Světlu. Na to nikdy nezapomeň. —
-Ponořte se jen ve všechna tato líčení! Najdete je ve svém prožití všude potvrzena. Položte tato slova jako základ svého pozorování! //Uvidíte// tím mnohé úplně změněné a budete to také lépe poznávati než dosud. I v těch nejmenších věcech najdete to zcela určitě vyjádřeno. Nejen na zemi, ale v celém stvoření.
+Ponořte se jednou do všech těchto líčení. Budete je ve svém prožití nacházet všude potvrzena. Položte vždy tato slova za základ svého pozorování. Budete tím mnohé //vidět// zcela jinak, také lépe poznávat než doposud. Dokonce i v nejmenších věcech projevuje se to zcela zřetelně. Nejen na zemi, nýbrž v celém stvoření.
-Snad se ještě zeptáte, //proč// je lidská žena //citlivější// částí. Proto i na to chci vám současně dát odpověď:
+Budete se nyní snad ještě ptát, //proč// je lidská žena tou //citovější// částí. Proto chci vám také na to dát hned odpověď:
-Žena tvoří při vystupování nebo rozštěpení //most// mezi bytostným a duchovním! Proto musela také Pramáti vzniknouti //dříve,// nežli následovalo nebo mohlo nastati další odštěpení.
+Žena tvoří při oddělení nebo odštěpení //most// mezi bytostným a duchovním! Proto musela také //nejprve// povstat Pramáti, než nastalo nebo se mohlo odehrát další odštěpení.
-Mostem mezi nejblíže vyšším bytostným a z něho vystouplým duchovním je vždy žena takto odštěpené úrovně. Z tohoto důvodu podržela žena v sobě ještě zvláštní část vyššího bytostného, její vlastní úrovni nejblíže položeného, která muži chybí.
+A mostem mezi nejblíže vyšším bytostným a z něj vystoupivším duchovním je vždy žena právě odštěpené úrovně. Z tohoto důvodu má v sobě ještě zachovanou zvláštní část její vlastní úrovni nejblíže vyššího bytostného, která muži schází.
-Hlas lidu mluví i zde správně, když tvrdí, že žena je více //spjata s přírodou// než muž! Žena je skutečně spjata s přírodou v //každém ohledu//. Vy, kdož znáte Poselství, víte, že výraz „spojen s přírodou“ neznamená nic jiného než užší spojení s bytostným!
+Lidová mluva říká i zde opět správně, když tvrdí, že žena je více //spjata s přírodou// než muž! Žena je skutečně více spjata s přírodou v //každém// ohledu. Vy, kdo znáte Poselství, však víte, že výraz spjatý s přírodou neznamená nic jiného než užší spojení s bytostným!
-Tak je tomu ve velké domácnosti stvoření! Z toho máte čerpati poučení pro sebe a toto moudře přenášeti do pozemského života. Dnes vám chci říci, //jak// to můžete učinit. Zanedbáte-li to, //nezařadíte// se do záchvěvů harmonie domácnosti, ve které jste hosty. Chcete-li jednati jinak a jíti jinými cestami, než které vám stvoření samo zřetelně ukazuje, pak vám nikdy nevzejde úspěch. Nedojdete ani míru, ani pravé radosti, po které tolik toužíte.
+Tak je tomu ve velké domácnosti stvoření! Z toho máte pro sebe vyzískat poučení a toto moudře přenášet do pozemského života. //Jak// to můžete udělat, vám chci dnes říci. Když to opomenete, tak se //nevřadíte// do záchvěvů harmonie domácnosti, ve které jste hosty. A když chcete jednat jinak a jít jinou cestou, než kterou vám stvoření samo zřetelně ukazuje, tak vám nemůže nikdy rozkvést úspěch, nikdy vám nevzejde pravá radost ani mír, po kterém vy tak toužíte.
-Vše, co se neděje ve smyslu a zákonech tohoto stvoření, musí selhati a zřítiti se, neboť tím ztrácí nejen všechnu podporu, nýbrž tvoří si i protiproudy, které jsou silnější než kterýkoliv lidský duch, a které ho i s jeho dílem nakonec vždy porazí.
+Všechno musí selhat a zhroutit se, co se nezachvívá ve smyslu a zákonech tohoto stvoření; neboť to tím nejen ztrácí každou oporu, nýbrž si vytváří protiproudy, které jsou silnější než každý lidský duch a jeho samotného i jeho dílo nakonec vždy přemohou.
-Postavte se tedy konečně do dokonalé harmonie stvoření, pak teprve najdete mír a úspěch.
+Postavte se tedy nyní konečně do dokonalosti harmonie stvoření, pak budete nacházet mír a úspěch.
-Především v tom prvně pochybila žena, vinu na tom nese převážně také muž, ale samozřejmě proto ani o vlas méně než žena, protože se vůbec nemusela podle něho řídit. Každý jest odpověden sám za sebe. Hlavním zlem i zde bylo dobrovolné podřízení se rozumu.
+Především v tom nejprve pochybila žena; vinu na tom však má zejména také muž. Avšak samozřejmě proto ani o vlásek méně žena, která se vůbec podle něj nemusela řídit. Každý je sám pro sebe při tom zodpovědný. Hlavním zlem toho všeho bylo také v tomto opět dobrovolné podřízení se rozumu.
-Žena pozdějšího stvoření měla tvořiti most od bytostného k duchovnímu. Most od bytostného, z něhož se duchovní pozdějšího stvoření teprve oddělilo! Nikoliv z toho bytostného, které se po odloučení posledního zbytku duchovního ponořilo ještě hlouběji, aby vytvořilo most ke hmotnému a dalo původ všem duším zvířat.
+Žena pozdějšího stvoření měla tvořit most od bytostného k duchovnímu. Most od //toho// bytostného, ze kterého se duchovní pozdějšího stvoření teprve oddělilo! Ne však od toho bytostného, které se po oddělení posledních zbytků duchovna ponořilo ještě dál, aby vytvořilo most ke hmotnosti a dalo původ všem duším zvířat.
-V hodnotách stvoření stojí tedy na stupních směrem dolů nejdříve žena a //pak// teprve muž. Ale v tom žena pozdějšího stvoření úplně selhala. Nestojí na //tom// místě, které jí bylo Stvořitelem přiznáno a určeno.
+Z hlediska hodnoty ve stvoření přichází tedy v odstupnění směrem dolů v první řadě žena a teprve //pak// muž. Avšak žena pozdějšího stvoření v tom zcela selhala. Nestojí na //tom// místě, které jí stvoření přidělilo a určilo.
-Velikou část bytostného, ne nižšího, ale vyššího, podržela žena v sobě jako most a mohla, //měla// zůstati přístupná Boží vůli, tak jako bytostné, které vždy žije jen ve vůli Boží. Ovšem bylo podmínkou, že žena udrží tuto část bytostného //čistou,// čistou k vycítění Boží vůle, zákonů ve stvoření!
+Velkou část bytostného, ne však toho nižšího, nýbrž vyššího, podržela žena v sobě jako most a mohla, //měla// tak zůstat přístupná Boží vůli jako samo bytostné, které se zachvívá jen ve vůli Boží. Podmínkou samozřejmě bylo, že tuto část bytostného udrží //čistou,// čistou k vycítění Boží vůle, zákonů ve stvoření!
-Místo toho otevřela toto cítění příliš lehce a rychle všem svodům Lucifera. A protože žena je svým zvláštním způsobem spojení s bytostným ve stvoření silnější než hrubší duchovní druh muže, a tím //určující,// nebo řekněme to jinak, tón udávající v doslovném slova smyslu, tak hravě strhla muže s sebou do hlubin.
+Místo toho otevřela toto cítění jen příliš rychle a lehce všem uměním svodu Lucifera. A poněvadž je žena svým zvláštním druhem spojení k bytostnému ve stvoření silnější než hrubší duchovní druh muže, a tím //určující// nebo, řekněme udávající tón v nejdoslovnějším smyslu, tak hravě s sebou strhla muže do hlubin.
-Z tohoto důvodu volal jsem již ve svém Poselství ke všemu ženství, že má //předcházeti// muže ve vzestupu, poněvadž je to její povinností, protože má pro to schopnosti. Nejen proto, že tím odčiní vinu, kterou na sebe uvalila hned ze začátku. Je to akt milosti sám pro sebe, který se zvratným působením chtěním ke vzestupu vyvine sám sebou.
+Z tohoto důvodu jsem volal také již ke všemu ženství ve svém Poselství, že má muže při vzestupu //předcházet;// neboť je to jeho povinnost, poněvadž to spočívá v jeho dovednostech! Nejen proto, aby tím splatilo vinu, kterou si na sebe od počátku uvalilo. Je to akt milosti sám pro sebe, který se sám od sebe vzájemně působě spustí ve chtění ke vzestupu.
-Žena pozdějšího stvoření //mohla// přesto, že v sobě chová bytostný přídavek, tak padnout, poněvadž jako //poslední svého druhu// byla //nejdále vzdálena// od Boží blízkosti! Za to však měla v části vyššího bytostného v sobě silnou kotvu, které se mohla držeti a které by se skutečně byla držela, jen kdyby byla k tomu měla opravdovou vůli. Ale hrubší duchovní v ní chtělo jinak. A vzdálení od Boží blízkosti nechalo je triumfovat.
+Žena pozdějšího stvoření přesto //mohla// navzdory svému bytostnému přídavku takto padnout, protože jako //poslední svého druhu// byla //nejvíce vzdálena// z Boží blízkosti! Zato však měla v části vyššího bytostného v sobě silnou kotvu, které se mohla přidržet a také by se skutečně držela, pokud by k tomu žena jen měla vážnou vůli. Avšak hrubší duchovní v ní chtělo jinak. A vzdálení z blízkosti Boží mu dalo triumfovat.
-Žena //mohla// padnouti, ale //nemusela!// Neboť měla dosti pomocí po boku, ale ona jich vůbec nepřijala tím, že jich nepoužila.
+Žena //mohla// padnout, avšak //nemusela!// Neboť měla po boku dostatek pomocí. Ona však tyto pomoci vůbec nepřijala tím, že je nepoužila.
-Ale v říši tisíce let musí to býti //jiné//. Žena se nyní změní a bude žíti jen podle vůle Boží! Bude očistěna, anebo zahyne v soudu, protože se zde na zemi octne přímo v Boží blízkosti! Tím přestává nyní //každá// omluva pro všechno ženství! A každá žena, která svou bytostnou část v sobě ještě rouhavě a hříšně //úplně// nezasypala, musí nyní cítiti Boží blízkost a musí v ní zesíliti k zvýšené síle a nebývalé moci! Podle živých zákonů stvoření! Tuto samočinnou pomoc mají však jen ty, které jsou ještě schopny vděčně poznávati tlak čisté Boží síly.
+Avšak v říši tisíce let to musí být //jiné.// Žena se nyní změní a bude žít jen podle vůle Boží! Bude očištěna, nebo zahyne v soudu; neboť obdrží blízkost Boží zde na zemi nyní bezprostředně! Tím nyní již odpadne //každá// omluva pro veškeré ženství! A každá žena, která svou bytostnou část v sobě ještě rouhavě a hříšně //zcela// nezasypala, ta //musí// nyní cítit blízkost Boží a v ní zmohutnět ke zvýšené síle a nesmírné moci! Podle živoucích zákonů ve stvoření! Avšak jen ty, které jsou ještě schopny vděčně poznat tlak čisté Boží síly jako takový, mají tuto samočinnou pomoc.
-Žena, která ji nyní přesto //nemůže// ani nechce cítiti, ta uschne a neudrží si více možnost zváti se ještě ženou.
+Ta však, která již více //nemůže// ani nechce ji cítit, ta uschne a neudrží si již dlouho možnost se ještě nazývat ženou.
-Nyní se ovšem zeptáte, jak se to může stát, že mnohá lidská duše mohla býti střídavě na zemi inkarnována jednou jako žena a jindy jako muž. Vysvětlení toho není tak těžké, jak si myslíte, poněvadž taková, //v každém ohledu// pravá žena nemůže se nikdy hrubohmotně inkarnovat jako muž.
+Nyní se samozřejmě budete ptát, jak může dojít k tomu, že se mnohá lidská duše na zemi může inkarnovat někdy jako žena a podruhé jako muž. Řešení pro to není tak těžké, jak si myslíte; neboť //v každém ohledu// pravá žena //nikdy// nepřijde do stavu, aby se musela hrubohmotně inkarnovat jako muž.
-Jakkoliv to zní zvláštně, jest tedy takový děj zase jen jedním ze špatných následků nadvlády rozumu.
+Takový děj je opět jen jedním ze špatných následků panování rozumu, jakkoliv zvláštně to také může znít.
-Pozemská žena, která se podřizuje rozumu, zatlačuje právě tím své //pravé ženství// zpět. Toto je potlačeno, poněvadž vytváří //citovost,// kterou střízlivý rozum zazdívá. Tím se osudové nitky tak připínají, že taková žena se příště //musí// inkarnovati jako muž, poněvadž přece po tomto potlačení a zazdění převládá jen hrubší duchovní a jeho nitky se vůbec jinak připínati nemohou. Takové změny inkarnační jsou nutné, ježto se //musí// vyvinouti //vše,// co se v lidském duchovním jádru započne. Jmenovitě nynější nepřirozené, tedy zákonům stvoření odporující, ženským světem prováděné napodobení mužů, jakož i vysloveně rozumové práce musí mít těžké následky pro ženství, neboť v tom je porucha harmonie ve stvoření!
+Pozemská žena, která se podrobí rozumu, potlačuje tím právě své //pravé ženství.// Toto je potlačeno, protože tvoří //citovost,// kterou chladný rozum zazdívá, a tím se osudová vlákna navazují tak, že taková žena se podruhé bude //muset// inkarnovat jako muž, protože přece po tomto potlačení a zazdění převládá jen hrubší duchovno a vlákna se podle zákonů stvoření jinak navázat nemohou. Takovéto inkarnační přeměny jsou pak nutné, protože se //musí// rozvinout //všechno,// co v lidském duchovním jádru vzklíčí. Zejména nynější nepřirozené, tedy zákonům stvoření neodpovídající napodobování mužů světem žen, jakož i vyloženě rozumová práce musí způsobit těžké následky pro ženství, protože v tom spočívá porucha harmonie stvoření!
-Ony všechny potlačují své pravé ženství a //musí// na to příště dojíti k inkarnaci v mužském těle. To by samo o sobě nebylo ještě tak zlé, ale při tom rozhoduje ještě okolnost, že ženská duše v tomto zkřivení svého úkolu v mužském těle může sice působiti velmi //chytře,// ale přesto jen tělesně, nikdy však nebude duchovně a duševně opravdovým, pravým mužem! To je a zůstane jen zblouděním.
+Ony všechny potlačují své pravé ženství a //musely// by pak podruhé dojít k inkarnaci v mužském těle. To by nebylo samo o sobě ještě vůbec tak špatné. Avšak při tom má ještě slovo okolnost, že ženská duše při tomto pokřivení jejího úkolu v mužském těle může působit sice //chytře,// přesto však jen tělesně, nikdy také nebude duchovně a duševně pravým mužem! Je to a zůstává to zblouděním.
-Tyto případy zkřivení stvoření děly se //dosud//. V tisícileté říši nebudou však více možny, neboť pak všechny takové ženské duše, které své ženství zazdily, vůbec nebudou moci dospěti k inkarnaci na zemi, neboť padnou jako nepotřebné při soudu mezi ty masy, které budou vtaženy do rozkladu. Všechny jsou ztraceny, jestliže si ještě včas neuvědomí vlastní úkol ženství a nezačnou podle toho jednati.
+Tyto případy ve zkřivení stvoření se děly //doposud,// avšak v tisícileté říši nebudou více možné; neboť pak nebudou moci všechny takové ženské duše, které zazdily své ženství, vůbec přijít k inkarnaci na zemi, nýbrž všechny v soudu klesnou jako nepotřebné mezi masy tažené do rozkladu. Ony všechny jsou ztracené, pokud se ještě včas nerozpomenou na svůj úkol jakožto ženství a nebudou podle toho působit.
-Zrovna tak je tomu i naopak. Mužská duše, která se změkčilostí ve svém myšlení a jednání příliš přiklonila k ženským způsobům, přinutila se tím sama tak vzniklými nitkami k pozdější inkarnaci v ženském těle. Při tom bylo stejně nemožno, aby taková duše mohla býti pak //pravou// ženou, neboť jí chyběla část vyššího bytostného patřící k ženství.
+Právě tak je tomu i naopak. Mužská duše, která skrze změkčilost se ve svém myšlení a jednání přiklání příliš ženskému způsobu, přinutila se tím sama skrze tím vzniklá vlákna k pozdější inkarnaci v ženském těle. Při tom bylo však právě tak nemožné, aby taková duše mohla být pak //pravou// ženou, protože jí schází část k ženství náležejícího vyššího bytostného.
-Z tohoto důvodu nacházíme často na zemi muže s převládajícími vlastnostmi ženskými a ženy s převládajícími vlastnostmi mužskými! Oba //druhy// těchto duší nejsou však pravé, ale zkřivené a jsou ve stvoření, vyjímaje hrubohmotných možností rozplozovacích, nepotřebné.
+Z tohoto důvodu nacházíme na zemi často muže s převážně ženskými vlastnostmi a ženy s převážně mužskými vlastnostmi! Oba //druhy// jejich duší však nejsou pravé, nýbrž pokřivené, a ve stvoření samotném kromě možností hrubohmotného rozmnožování zcela neupotřebitelné.
-Rozhodující a základní pro celé bytí jest při tom //první rozhodnutí// duchovního zárodku, které se ovšem neděje vědomě, ale spočívá jen ve vnitřním probouzejícím se sklonu! Vede-li tento sklon k jemnější činnosti, jest tím bytí duchovního zárodku rozhodnuto pro ženství; neboť tím podržuje nebo udržuje část vyššího bytostného, z něhož se odděluje nebo odštěpuje. Kloní-li se k hrubšímu, aktivnímu nebo positivnímu působení, pak odlučuje se pozvolna něžná, jemnější část vyššího bytostného zcela a zůstává zpět. Ano, ona je samočinně odvržena, takže takový duchovní zárodek je tím zásadně rozhodnut pro mužství.
+Směrodatné a podstatné pro celé jeho bytí je při tom také //první rozhodnutí// duchovního zárodku, které se ovšem neudálo vědomě, nýbrž spočívá jen ve vnitřní probouzející se touze! Vede-li toto nutkání k jemnější činnosti, tak je tím bytí duchovního zárodku rozhodnuto k ženství; neboť tím zachová si nebo podrží část vyššího bytostného, z něhož se uvolňuje nebo odštěpuje. Přikloní-li se k hrubšímu, aktivnímu nebo pozitivnímu působení, tak se od něj pozvolna zcela uvolní něžná, jemnější část vyššího bytostného a zůstane zpět; ano, je samočinně vypuzena, takže takovýto duchovní zárodek je tím zásadně rozhodnut pro mužství.
-V tom se splňuje také hned ze začátku pro duchovní záruka jedenkrát svobodného rozhodnutí, kterému se říká svobodná vůle.
+V tom naplňuje se také pro duchovno ihned na počátku záruka jedinečného svobodného rozhodnutí, které je zváno svobodnou vůlí.
-Žena! Co říká již toto slovo samotné jakožto souhrnný anebo základní pojem čistoty, půvabu a touhy po světlých výšinách!
+Žena! Co již říká toto slovo samotné jakožto souhrnný nebo výchozí pojem čistoty, půvabu, touhy po světlých výšinách!
-Jak velikou, vznešenou a ušlechtilou jsi měla být, pozemská ženo, a co jsi sama ze sebe udělala!
+Co jsi také ze sebe měla učinit, ty pozemská ženo, jak jsi měla být velikou, vznešenou, ušlechtilou, a //co// jsi ze sebe udělala!
-Nedovedeš již ani vycítit, že tvoje oblíbená společenská hra uplatňování se a činění se žádoucí, že každé //slovo,// ano i každý //pohled// na tebe z mužské strany je ve skutečnosti jen pohanou tvé ženské důstojnosti, pošpinění tvé Bohem chtěné čistoty!
+Neumíš již více vycítit, že tvoje tak velmi oblíbená společenská hra chtít se uplatnit a jevit se jako žádoucí, že každé //slovo,// ba každý //pohled// v tomto z mužské strany je ve skutečnosti potupou tvé ženské důstojnosti! Pošpiněním tvé Bohem chtěné čistoty.
-Kdyby nebylo ještě mezi vámi na zemi těch několik, v jejichž duších může Boží vůle zakotvit, bylo by opravdu lépe, kdyby pohyb ruky Boží smetl tyto směšné karikatury ženství s čisté půdy tohoto nádherného stvoření.
+Kdyby nebylo ještě //několik// mezi vámi na zemi, v jejichž duších je ještě možné zakotvení Boží vůle, bylo by vskutku lepší, kdyby pohyb ruky Boží tyto karikatury ženství smetl z čisté půdy překrásného stvoření.
-Avšak pro těch několik věrných bude pozemské ženě umožněno blízkostí Boží povstati k té výši, která jí byla určena již od počátku!
+Avšak kvůli těm několika věrným smí pozemská žena skrze Boží přítomnost povstat k té výši, která jí byla již od počátku určena!
-Blaze ti, pozemské lidstvo, které jsi si //nezasloužilo// této milosti a přece ji smíš přijmouti!
+Blaze ti, pozemské lidstvo, které si tuto milost //nezasloužíš,// a přece ji smíš přijmout!
-Avšak v budoucnosti řiď se přísně zákony Božími!
+Řiď se však v budoucnosti přísně podle zákonů Božích!
-Čistota pozemské ženy spočívá v její //věrnosti!// Neboť //věrnost jest// čistota! Žena bez věrnosti jest nehodna nésti jméno ženy! Nevěrná jest každá žena, která si zahrává s muži rozmarně v slovech anebo v myšlenkách! Nevěrná vůči sobě samé a svému vznešenému úkolu v tomto stvoření, tedy také i na zemi!
+//Čistota// pozemské ženy spočívá v její //věrnosti!// Neboť //věrnost je// čistota! Žena bez věrnosti je nehodna, aby byla nazývána ženou! A nevěrná je každá žena, která si zahrává rozmarně s muži ve slovech nebo v myšlení! Nevěrná vůči sobě samotné a vůči svému vysokému úkolu v tomto stvoření, tedy i na zemi!
-Jen věrnost dává vzniknouti v ženě //všem// ctnostem. Ani jedna z nich nebude chybět! Jako si lidé vytvořili jednostranný, nehybný a tím také zcela nesprávný, malicherný pojem, tak znetvořili ve svém nízkém myšlení něco velmi nemotorného a směšného pro vznešený pojem čistoty! Učinili z toho karikaturu, nepřirozené pouto, které je v rozporu s přírodními zákony a které je úplně falešné a svědčí jen o zúžení malicherného rozumového myšlení.
+Jedině naprostá //věrnost// dává v ženě povstat //všem// ctnostem. Ani jedna z nich nebude chybět!
-Čistota pozemské ženy spočívá pouze v její věrnosti! Ano, ona jest pro člověka věrností!
+Tak jako si lidé vytvořili z cudnosti jednostranný, nepohyblivý a tím naprosto falešný, malicherný pojem, tak okleštili ve svém nízkém myšlení také vysoký pojem čistoty v něco neohrabaného a směšného! Učinili jste z ní karikaturu, nepřirozené pouto, které je v rozporu se zákony stvoření, je zcela falešné a svědčí jen o zúžení malicherného rozumového myšlení.
-Zcela jasně řečeno: Čistota je u lidí //ztělesněna// ve věrnosti! Kdo to //správně// pochopí, ten v tom najde také vždycky správnou cestu a může po ní jíti a nemusí v duševní křečovitosti odsunovati zákon stvoření stranou. Musíte se proto pokusiti naučit se tomu správně rozumět.
+Čistota lidské ženy spočívá jedině v její //věrnosti!// Ano, ona //je// pro člověka věrností!
-Čistota sama je //Božská!// Proto //člověk// jako takový nemůže míti čistotu v její původní formě, neboť on jest jen částečkou stvoření a jako takový podléhá zcela určitým zákonům. //Čistota však může být jen v Božské dokonalosti; ona náleží k této dokonalosti!//
+Řečeno zcela jasně: Čistota je u lidí //ztělesněna// ve věrnosti! Kdo to //správně// pochopil, ten v tom bude moci také nalézt vždy pravou cestu a po ní jít, a ne v duševním křečovitém sevření zatlačovat stranou zákon stvoření. Musíte se proto pokusit naučit se tomu správně rozumět.
-Člověk nemůže tedy mít čistotu v pravém smyslu, nýbrž může ji vzhledem ke svému druhu jen obrazně //ztělesňovati,// tedy ji znovu podávati ve změněné formě, ve věrnosti! Věrnost je tedy odstupněním čistoty pro lidi. Člověk klade na místo Božské čistoty věrnost. A v prvé řadě a v nejušlechtilejším smyslu žena! Cokoliv ona činí, je //čisté,// jakmile to činí ve věrnosti! Nejinak je tomu u muže. Věrnost //jest// pro každého člověka čistotou!
+Čistota je jedině //Božská!// Proto nemůže //člověk// jako takový vůbec mít čistotu samotnou v její původní formě; neboť on je přece jen částečkou ve stvoření a podléhá jako takový zcela určitým zákonům. //Čistota však může spočívat jen v Božské dokonalosti; ona patří k této dokonalosti!//
-Věrnost musí být přirozeně //pravá,// nesmí kořeniti v představách. Pravá věrnost může žít jen v opravdové lásce, ne ve vášni nebo fantasii. V tom jest opět ochrana a také měřítko pro zkoumání sama sebe.
+Člověk tedy nemůže mít vůbec čistotu v pravém smyslu, nýbrž ji je schopen obrazně //ztělesňovat// podle svého druhu, tedy v pozměněné formě ji zobrazovat ve věrnosti! Věrnost je tedy odstupnění čistoty pro lidi. Člověk staví na místo Božské čistoty věrnost. A v první řadě a v nejušlechtilejším smyslu žena! Cokoliv učiní, je //čisté,// jakmile to koná ve věrnosti! U muže to není jiné. Věrnost //je// pro každého člověka čistotou!
-Člověk nemůže být Božským a musí se říditi zákony //svého druhu//. Všechno ostatní jest jen zmatené, nepřirozené, nezdravé a je jen následkem nesprávných názorů, domýšlivé žádostivosti, která žene k tomu býti stůj co stůj nápadným anebo státi stranou od spolubližních, býti obdivován nebo snad také dokázati něco zvláštního před Bohem! Nikdy při tom není něco pravého a přirozeného, nýbrž jest to nesmyslné, násilné duševní zmrzačení, které přináší i špatné tělesné následky. Není v tom vůbec nic velikého nebo vznešeného, nýbrž značí to jen groteskní křečovitost, která ve stvoření působí směšně.
+Věrnost musí být ovšem //pravá;// nesmí vězet jen v klamných představách. Pravá věrnost může žít jen v opravdové lásce, nikdy ve vášních nebo fantazii. V tom opět spočívá ochrana a také měřítko, které slouží ke zkoumání sebe sama.
-Člověk se může ve stvoření užitečně uplatniti jen tehdy, zůstane-li tím, čím býti má, a když se snaží //svůj druh// zušlechťováním zdokonaliti. Toho však může dosáhnouti jen v záchvěvech zákonů a ne, když se postaví mimo ně.
+Člověk nemůže být Božský a musí se řídit podle zákona //svého druhu.// Všechno ostatní je znetvoření, nepřirozené, nezdravé, a je jen následkem falešných názorů, domýšlivé žádostivosti, která žene k tomu, za každou cenu být nápadný nebo stát stranou od bližních, být obdivován nebo snad také vykonat před Bohem něco zvláštního. Avšak nikdy při tom není něco pravého a přirozeného, nýbrž je to nesmyslné, násilné duševní zmrzačení, které přináší také tělesné újmy. Nespočívá v tom naprosto nic velkého nebo vznešeného, nýbrž to jen ukazuje groteskní křečovité sevření, které ve stvoření působí směšně.
-Věrnost jest proto //nejvyšší ctností// každé ženy. Umožňuje jí plně splniti její vznešený úkol v tomto stvoření!
+Člověk může ve stvoření dojít k užitečnému uplatnění jen tehdy, když zůstává tím, čím být má, a snaží se skrze zušlechtění zdokonalit //svůj druh.// To však může dosáhnout jen v záchvěvech zákonů, ne však, postaví-li se mimo ně.
+Věrnost je proto //nejvyšší ctností// každé ženy; ona ji také nechá zcela splnit vysoký úkol v tomto stvoření!
 Lidé, dbejte nyní //tohoto://
-Vysoké, jemné bytostné, tedy to jemnější a citlivější, //vede domácnost// ve velkém stvoření! Tím jest také vykázán ženě její úkol, jejž splniti jest zcela uschopněna. Vésti //domácnost// v pozemském bytí, připravovati domov v pravém slova smyslu! Uspořádati tuto zemi tak, aby byla harmonickým domovem, jest v budoucnosti úkolem ženy, který může rozvinouti až k umění! V tom záleží vše a v tom musí míti vše svůj základ, má-li se to dařiti a vzkvétati!
+Vysoké, jemné bytostné, tedy to nejcitovější a mírnější, //vede domácnost// v tomto velikém stvoření! Tím je také ženě určen její úřad, který je schopna zcela naplnit: V pozemském bytí vést //domácnost,// poskytovat domov v pravém smyslu! Učinit tuto zemi harmonickým domovem je v budoucnosti úkolem ženy, který může rozvinout až k umění! V tom spočívá všechno a v tom musí všechno dostat svůj základ, pokud to má prospívat a rozkvétat!
-Žena musí učiniti //domov svatostánkem!// Chrámem Boží vůle! //V tom// jest pravé uctívání Boha, když jeho svatou vůli ve stvoření odposloucháte a zařídíte-li svůj život a své působení na zemi podle ní.
+//Domov// musí být skrze ženu učiněn //svatyní!// Chrámem Boží vůle! //V tom// spočívá uctívání Boha, když nasloucháte Jeho svaté vůli ve stvoření a svůj život, své působení na zemi řídíte podle ní.
-A také muž, jehož povolání bylo dosud toliko jen rozumové otroctví, změní se druhem ženy, bude-li donucen poznati v ženě ukazovatele k ušlechtilejšímu.
+A také muž, jehož povolání doposud bezvýhradně dokazovalo jen rozumové otroctví, změní se skrze druh ženy, pokud bude donucen poznat v ženě ukazatel k ušlechtilosti.
-Dívejte se stále na domácnost tohoto stvoření a budete vždy vědět, jak si máte svůj život //na zemi// zařídit!
+Pohlížejte vždy na domácnost tohoto stvoření a budete vědět, jak si máte svůj život //na zemi// rozdělit!
-Muž tedy nesmí bezohledně porušovati pořádek v domácnosti, ať už z nedbalé nepozornosti nebo panovačnosti; protože činnost ženy v domácnosti jest stejně tak důležitá jako jeho povolání! Jest jen jiného druhu, avšak není možno se bez ní obejít. Úkol ženy v domově se zachvívá v Božím zákonu, jehož si pozemské tělo nutně žádá, když hledá v domově zotavení, klid, potravu a jako neposlední … //duševní harmonii,// která osvěžuje a dává novou pobídku, novou sílu pro //každou// mužovu činnost.
+Muž však nesmí bezohledně rušit pořádek domácnosti, ať už z ledabylé nedbalosti, nebo panovačnosti; neboť činnost ženy v domácnosti je přesně tak důležitá jako jeho činnost v povolání. Je jen jiného druhu, avšak také nepostradatelná. Úkol ženy v domově zachvívá se v Božím zákonu, jehož si naléhavě žádá pozemské tělo, které hledá v domově zotavení, klid, výživu a v neposlední řadě … //duševní harmonii,// která osvěžuje a poskytuje novou pobídku, novou sílu pro //každou// činnost manžela!
-V tom musí však být zcela harmonické vyrovnání. Proto má si i žena vážiti mužovy práce a nemysleti si, že jen //její// činnost je rozhodující. Činnost obou částí má býti k sobě //při//pojena ve stejnoměrných záchvěvech. Jedno nemá rušiti druhé.
+Musí však v tom být zcela harmonické vyrovnání. Proto si má také žena vážit práce muže a nedomnívat se, že jen jedině //její// činnost smí být rozhodující. Činnost obou částí má být k sobě //připojena// ve stejnoměrném zachvívání. Jedno nesmí rušit druhé.
-Muž nesmí tedy svévolně rušiti nebo porušovati pořádek domácnosti, nýbrž musí přesností a rostoucím porozuměním býti nápomocen k tomu, aby vše harmonicky probíhalo.
+Muž tedy nesmí skrze svévoli rušit pořádek v domácnosti nebo vnášet zmatek, nýbrž musí skrze pořádnost a rostoucí chápání být při tom ještě i nápomocen, aby si všechno mohlo zachovat harmonický vývoj.
-//To je// to, čemu se máte a //musíte// naučit ze stvoření. V říši tisíce let budete k tomu také ještě donuceni, neboť byste v ní nemohli setrvat. A kdo ani pak neobstojí, ten bude zákonem stvoření vymazán, protože si více nezasloužil požehnání stvoření.
+//To// je to, co se ze stvoření naučit můžete a naučit //musíte.// V říši tisíce let k tomu budete navíc ještě donuceni; jinak byste nemohli v ní více obstát. A kdo v ní pak obstát nemůže, ten bude v zákonech stvoření vymazán, protože již více není hoden požehnání stvoření.
-Vy víte, že říše tisíce let jest pro každého člověka tohoto pozdějšího stvoření //vyděděním!// Vyděděním jeho svobodné vůle, která v něm doposud byla rozhodující. On selhal pro své dětsky samokazičské jednání a myšlení a musí se proto nyní naučit //poslouchat// anebo zahyne. Tím okamžikem, v němž //Boží vůle// vstoupila na zem, jest jí lidská vůle, která zde dosud vládla, //podřízena// podle zákona stvoření! Na tom nemůže být nic změněno. Z tohoto zcela jediného důvodu není již lidská vůle rozhodující. To se jeví nyní rychle v přírodě, mezi lidmi a v lidech samých, jakož i ve všech tvorech.
+Vy víte, že říše tisíce let je pro každého člověka tohoto pozdějšího stvoření //vyděděním!// Vyděděním jeho doposud v něm směrodatné svobodné vůle. On selhal ve svém dětinsky podivínském jednání a myšlení a musí se proto nyní učit //poslouchat,// nebo zahynout. S tím okamžikem, kdy vkročila //vůle Boží// na tuto zemi, je jí lidská vůle, která na ní doposud mohla panovat, //podřízena,// podle zákona stvoření! Na tom nelze nic změnit. Z tohoto zcela jediného důvodu již není lidská vůle více rozhodující. To se nyní rychle ukazuje v přírodě, mezi lidmi a v lidech samotných, jakož i v každém tvoru.
-Člověk má jenom //pro sebe sama// ještě svou svobodnou vůli k //rozhodnutí,// takovou, jak ji měl až dosud. V této dočasné možnosti vlastního rozhodnutí záležel a záleží také ještě dnes výkon svobodného lidského chtění. Jen v samotné možnosti //rozhodnouti se! Následky// všech těchto jím samým vyvolaných rozhodnutí padají vždy na něj zpět, ať chce nebo nechce; a na tom nemůže on nikdy nic změnit. Nyní zasáhnou ho mnohem rychleji než dosud.
+Člověk má svou svobodnou vůli //k rozhodnutí// již jen //pro sebe sama,// jak tomu také bylo již doposud. V této dosavadní možnosti rozhodnutí o sobě samém spočívalo a spočívá také ještě provádění svobodné lidské vůle. Pouze a jedině v //možnosti rozhodnutí! Následky// všech těchto jím samým učiněných rozhodnutí padají vždy na něj zpět, ať chce nebo nechce; na tom on nemůže nikdy nic změnit. Nyní zasáhne ho to jen rychleji než doposud.
-Rozdíl, který je dán jeho vyděděním, záleží v tom, že kdysi jeho jednání a chtění mělo také vliv na chod pozdějšího stvoření, v prvé řadě na vývoj této země. //To přestalo!// Lidské chtění zasahuje nyní vždy zcela jen jeho samotného, dvojnásobnou, trojnásobnou ostrostí než dosud a také s netušenou, dosud neznámou rychlostí.
+Vlastní rozdíl pro něj mezi tím, co bylo kdysi, a tím, co je nyní skrze vydědění, spočívá v tom, že kdysi jeho jednání a chtění mělo také vliv na běh pozdějšího stvoření a v první řadě na vývoj této země. //To skončilo!// Nyní zasáhne lidské chtění vždy jen //pouze jeho samotného,// s dvojnásobnou, trojnásobnou ostrostí než doposud a také se zcela nečekanou, doposud neznámou rychlostí.
-Mimo sobě samému nebo těm, kteří jsou s ním stejného druhu, nemůže nyní způsobiti žádnou škodu, poněvadž všechno ostatní s ním nesourodé zůstane tím nedotknuto a stojí nyní jen pod samotnou vůlí Boží, jež je silnější než všechno chtění celého lidstva ve stvoření.
+Kromě jeho samotného a těch, kteří jsou s ním stejnorodí, nemůže nyní více způsobit žádnou škodu; neboť všechno ostatní, co s ním není stejného druhu, zůstane tím nedotčeno a stojí již jen pod Boží vůlí samotnou, která je silnější než veškeré chtění lidstva ve stvoření!
-A všichni lidé, kteří se nechtějí podříditi zákonům tohoto stvoření, jsou rebelové proti svému domovu, proti svému Tvůrci, svému Bohu! Budou bez milosti vyvrženi a zničeni samotnými zákony, které se nyní v zesílené Boží síle rychle a nepřemožitelně obracejí proti všemu, co ruší Bohem chtěnou harmonii.
+A všichni lidé, kteří se nyní nechtějí podřídit zákonům tohoto stvoření, jsou buřiči vůči svému domovu, vůči svému Stvořiteli, svému Bohu! Budou bez milosti vyvrženi a zničeni skrze zákony samotné, které se v zesílené síle Boží nyní rychle a nepřemožitelně obracejí proti všemu, co ničí Bohem chtěnou harmonii.
-Lidé, dbejte proto svého domova, učte se rozumět tomuto pozdějšímu stvoření! Vy je //musíte// poznati a říditi se konečně podle pořádku také zde na zemi, jinak jste ztraceni a musíte zahynout!
+Dbejte proto svého domova, lidé, a učte se rozumět tomuto pozdějšímu stvoření! //Musíte// se je učit poznávat a řídit se konečně podle jeho pořádku i zde na zemi, jinak jste ztraceni a musíte zahynout.