Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

--- Poselství doznívá - 1931-1936 - Hlas - 1997 » 85. Zbořený most. | 2022/03/05 22:38 | current
– ↷ Page moved from cs:doznivani:poselstvi_dozniva_hlas:zboreny_most to cs:doznivani:hlas:zboreny_most Marek Ištvánek
+++ 1934-1936 - Plamen - 2015 » Díl II » 26. Zbořený most. | 2022/03/05 22:42 | current
– ↷ Page moved from cs:prednasky:doznivani_2_plamen:zboreny_most to cs:doznivani:plamen:dil_ii:zboreny_most Marek Ištvánek
@@ Line 1: / Line 1: @@
 ====== Zbořený most. ======
-V poslední přednášce jsem mluvil o //onom// mostu, který chybí valné části dnešního ženství bílé rasy, a který činí ženu teprve tím, čím je.
+Vposlední přednášce jsem mluvil o ztrátě //onoho// mostu u největší části současného pozemského ženství bílé rasy, který ženství jako takovým teprve činí.
-Je bolestno pohleděti, jakou horlivou činnost vyvíjí pozemský člověk ve svém sestupu a tím také úpadku v domnění, že kráčí vzhůru.
+Je bolestné vidět, jak pozemský člověk pilně pracuje na svém sestupu a tím zániku ve falešné víře, že tím kráčí vzhůru.
-Pozemský člověk! Na jeho jméně lpí hořká příchuť pro všechno, co ve stvoření žije podle vůle Boží. Zdá se, že by pro člověka bylo mnohem lépe, kdyby jeho jméno nebylo již vyslovováno, neboť při každém vyslovení tohoto jména zavane okamžitě celým stvořením nelibost a nechuť, která tíživě doléhá na pozemské lidstvo. Tato nelibost, tato nechuť jest živou obžalobou, která se současně formuje a musí se nepřátelsky postavit proti celému pozemskému lidstvu.
+Pozemský člověk! Na jméně tohoto tvora lpí hořká příchuť pro všechno, co ve stvoření tká v Boží vůli, a zdá se, že by pro člověka bylo lépe, kdyby již nebylo vyslovováno, protože při každém vyslovení tohoto jména současně skrze celé stvoření táhne nevole a nechuť, což se tíživě pokládá na pozemské lidstvo; neboť tato nevole, tato nechuť je živoucí obžalobou, která se samočinně formuje a musí se nepřátelsky postavit proti veškerému pozemskému lidstvu.
-Tak se dnes pozemský člověk stal svým falešným působením, které se v tomto stvoření projevuje rušivě a trvale škodlivě, nakonec opovrhovaným. Opovrhovaným pro svoje směšné chtění vědět všechno lépe. Své vyřazení tvrdošíjně si vynutil, učiniv se neschopným pokorně a prostě //přijímati// Boží milosti.
+Tak se pozemský člověk ve svém falešném působení, jímž brzdivě, rušivě, trvale škodě na sebe v tomto stvoření upozornil, dnes konečně stal opovrhovaným skrze sám sebe ve svém směšném chtění vědět vše lépe. Své vyvržení si sám tvrdošíjně vynutil, protože se učinil neschopným k tomu, aby ještě prostě v pokoře //přijímal// Boží milosti. Chtěl se učinit stvořitelem, dovršitelem, chtěl donutit působení Všemohoucího, aby se zcela poddalo jeho pozemské vůli.
-Chtěl se rovnati Stvořiteli, chtěl být dokonalým, chtěl donutit působení Všemohoucího, aby se úplně podřídilo jeho pozemské vůli.
+Není žádného slova, které by mohlo takovou domýšlivou troufalost v její bezmezné hlouposti správně označit. Přemýšlejte jen sami jednou o tomto sotva uvěřitelném chování, představte si pozemského člověka, jak se chce chvástavě stavět nad toto jemu doposud neznámé přetrvávající soukolí tohoto zázračného díla Božího stvoření, aby je řídil, místo aby se do něj ochotně vřadil jako malá část z něj … Pak nebudete vědět, zda se máte smát, nebo plakat!
-Není slova, které by mohlo takovou domýšlivou rozpínavost v její bezmezné hlouposti správně označit. Zamyslete se jen sami nad tímto takřka neuvěřitelným počínáním. Představte si pozemského člověka, jak usiluje státi se důležitým v dosud neznámém mu soukolí tohoto zázračného díla Božího stvoření, jak je chce řídit, místo co by se mu jako jeho malá část ochotně podřídil … pak nebudete sami věděti, máte-li se smát či plakat!
+Ropucha, která stojí před vysokou skálou a chce jí poroučet, aby ustoupila před jejími kroky, nepůsobí ještě tak směšně jako dnešní člověk ve svém velikášství vůči svému Stvořiteli.
-Ropucha, stojící před vysokou skalou a poroučející, aby skála před jejími kroky uhnula, nepůsobí zdaleka tak směšně, jako dnešní člověk ve svém velikášství vůči svému Stvořiteli.
+Vzbuzujíc odpor musí tato představa působit také na každého lidského ducha, který nyní v soudu dojde k procitnutí. Hrůza, děs a ustrnutí ho uchopí, když náhle v poznání světlé Pravdy všechno spatří před sebou //tak,// jaké to //skutečně// již dlouho bylo, přestože ještě tímto způsobem nemohl pozorovat. Pln studu chtěl by pak utéct až na konec všech světů.
-Tato představa musí vzbudit odpor v každém lidském duchu, který se v soudu nyní probudí. V konečném poznání světlé Pravdy zmocní se ho hrůza, strach a zděšení; neboť uvidí před sebou všechno //tak,// jak to skutečně již dávno bylo, i když on to dosud tímto způsobem neviděl. Pln hanby chtěl by pak utéci až na konec světů.
+A zahalující rouška bude nyní stržena, roztrhána v šedivých cárech bude rozehnána sem a tam, aby paprsek Světla mohl plně proudit do lítostí hluboce zmučených duší, které se v nově probuzené pokoře chtějí sklonit před svým Pánem a Bohem, Jehož již více nemohly poznat ve zmatcích, které natropil pozemsky vázaný rozum ve všech dobách jeho neomezené možnosti vládnout.
-A závoj, který všechno halí, bude nyní stržen, jeho šedivé cáry budou rozehnány. Paprsek Světla bude pak moci zplna proniknout do duší, zmučených hlubokou lítostí, jež v nově probuzené pokoře budou ochotny skloniti se před svým Pánem a Bohem. Nemohly Ho již poznati ve zmatku, zaviněném k zemi připoutaným rozumem, který směl po všechen ten čas neomezeně vládnout.
+Vy však musíte odpor nad konáním a myšlením pozemských lidí nejprve //na// sobě a také //v// sobě důkladně prožít, dříve než z toho můžete být vysvobozeni. Musíte odpor tak vychutnat, jak jej pozemské lidstvo vždy dávalo prožít všem vyslancům Světla ve své Světlu nepřátelské, hnusné zvrhlosti. Jinak nemůžete dojít ke spáse!
-Avšak dříve než můžete být od toho osvobozeni, musíte důkladně //na sobě a v sobě// prožít hnus nad konáním a myšlením pozemských lidí. Musíte jej //tak// vychutnat, jak jej vždy pozemské lidstvo nechávalo prožívat svou světlu nepřátelskou špatností všem vyslancům Světla. Jinak nedojdete vykoupení.
+Je to jediné uvolňující vzájemné působení vaší viny vůči vyslancům Světla, které nyní vy sami //musíte// zakusit, protože vám jinak nemůže být odpuštěno.
-Je to to jediné oprošťující zvratné působení vaší viny vůči vyslancům Světla, jež musíte nyní sami prožít, poněvadž vám nemůže být jinak odpuštěno.
+Budete kráčet v tomto prožití již v nejbližší době, čím dříve se vás to dotkne, tím se to pro vás stane snazším. Nechť vám to současně prorazí cestu ke světlým výšinám.
-Co nevidět se ocitnete v tomto prožití a čím dříve se vás dotkne, tím snazší to bude pro vás. Kéž by vám zároveň proklestilo cestu ke světlým výšinám!
+A opět musí při tom //nejprve// ženství nyní pocítit hanbu, protože jeho úpadek jej nyní nutí vydat se těmto věcem všanc. Ono samo se lehkovážně postavilo na stupeň, který jej nyní nutí zhrublému mužství k nohám. S hněvem a s opovržením vzplane pozemské mužství pohlížejíc na všechny ženy, které již nejsou schopny dát //to,// k čemu byly Stvořitelem vyvoleny, co muž tak naléhavě potřebuje ve svém působení.
-A opětně musí to být žena, která //nejdříve// pocítí onu hanbu, poněvadž její úpadek ji nyní k těmto věcem donutil. Ona sama se lehkomyslně postavila na stupeň, který jí nyní zhrublé mužství nutí pod nohy. Pozemští muži vzplanou hněvem a opovržením, pohlížejíce zvysoka na všechny ženy, které nejsou již schopny dáti jim //to,// k čemu byly Stvořitelem vyvoleny a čeho muž tak nutně ke své činnosti potřebuje.
+Je to //sebeúcta,// která každého opravdového muže mužem teprve činí! Sebeúcta, ne domýšlivost. Sebeúctu však může mít muž jedině v pohledu vzhůru k ženské důstojnosti, která mu dává a také udržuje úctu před sebou samým!
-Je to //sebeúcta,// která každého opravdového muže činí teprve mužem. Sebeúcta, nikoliv domýšlivost! Sebeúctu může však muž pocítiti teprve při pohledu na ženskou důstojnost, již ochraňuje a která mu dává a uchovává úctu před sebou samým!
+//To// je to veliké, doposud ještě nevyslovené tajemství mezi ženou a mužem, které je schopno ho pobídnout k velikým, čistým činům zde na zemi, které všechno myšlení očistně prožhaví a tím rozprostře nad veškerým pozemským bytím posvátný třpyt vysoké touhy po Světle.
-//To// je to veliké, dosud nevyslovené tajemství mezi ženou a mužem, které je schopno podnítit ho k velikým, čistým činům na zemi, které všechno myšlení očistně prožhaví a rozprostře tak nad celým pozemským bytím svatou zář vznešené touhy po Světle. A toto vše bylo muži odňato ženou, která směšnou ješitností pozemského rozumu rychle podlehla vábení Lucifera. V probuzeném poznání této veliké viny bude nyní muž pohlížet na ženu jen jako na //takovou,// jakou se svojí svévolí skutečně musela stát.
+To všechno bylo však muži odňato skrze ženu, která rychle podlehla vábení Lucifera skrze směšnou ješitnost pozemského rozumu. S probuzeným poznáním této veliké viny bude nyní muž považovat ženství již jen za //takové,// jakým se skrze své vlastní chtění skutečně muselo stát.
-Ale tato bolestná hanba jest znovu velikou pomocí //těm// pozemským duším, jež se pod spravedlivými údery soudu ještě probudí a poznají, jak nesmírně oloupily muže svojí falešnou ješitností. Napnou všechny síly, aby získaly zpět důstojnost, již pozbyly a již samy odhodily jako bezcenný brak, který jim překážel na cestě, kterou si samy zvolily.
+Avšak tato bolestivá hanba je opět jen silnou pomocí pro //ty// ženské duše, které se pod spravedlivými údery soudu ještě probudí a poznávajíce spatří, jakou strašlivou loupež na muži svou falešnou ješitností spáchaly; neboť nasadí všechny síly, aby opět získaly důstojnost, kterou tím ztratily, kterou samy od sebe odvrhly jako bezcenný majetek, který jim překážel na zvolené cestě směrem dolů.
-A tomuto chtění dostane se nyní té nejsilnější opory v proudech Boží čistoty, které jsou o slavnosti Čisté Lilie vysílány ku pomoci všemu pozemskému ženství. Ženství, jež se skutečně namáhá pozvednouti se vzhůru celou svou silou, jež mu dosud zbyla, aby konečně radostně splnilo ve stvoření všesvatou vůli Boží.
+A toto chtění nyní nalezne tu nejsilnější oporu v proudech síly Božské čistoty, které byly poslány o slavnosti Čisté Lilie k pomoci všech těch z pozemského ženství, které se opravdově namáhají pozvednout se s veškerou silou, která jim ještě zůstala, aby konečně radostně naplnily všemohoucí vůli Boží ve stvoření.
-Ačkoliv znáte moji poslední přednášku, přece vám není úplně jasná tíha škodlivých následků, jež musela dopadnout na všechno lidstvo země, jakmile větší část pozemského ženství svým falešným konáním začala horlivě bořiti mosty, spojující je se světelnými proudy.
+Navzdory mé poslední přednášce jste si ještě zcela neujasnili tíži škodlivých následků, která musela dopadnout na celé pozemské lidstvo, když se pozemské ženství skrze falešné jednání z největší části snažilo horlivě strhnout mosty, které je spojují s proudy Světla.
-//Stonásobné// jsou tyto škodlivé následky, které v různých podobách působí na všechny strany. Potřebujete se jen vřaditi do chodu nevyhnutelného, zákonům stvoření odpovídajícího působení. Poznání nebude pak již těžké.
+//Stonásobné// jsou škodlivé následky nejrůznějších forem, působících do všech stran. Potřebujete se jen snažit vřadit se do chodu nevyhnutelných, zákonům stvoření odpovídajících účinků. Poznání pak nebude vůbec těžké.
-Zamyslete se ještě jednou nad prostým průběhem, který probíhá přesně podle zákona:
+Promyslete ještě jednou sami jednoduchý průběh, který se odehrává v přísné zákonitosti:
-Jakmile žena učinila ve svém myšlení a konání pokus pomužštiti se, tu se hned toto chtění přiměřeně projevilo. Nejdříve ve všem, kde byla úzce spjata s bytostným, dále pak v jemnohmotnosti a po určitém čase i v jemnější hrubohmotnosti.
+Jakmile se žena pokusí ve svém myšlení a jednání pomužštit, tak se toto chtění podle toho projeví. Nejprve ve všem, co je v ní úzce spojeno s bytostným, pak také s jemnohmotností, jakož i po zcela určité době v jemné hrubohmotnosti.
-Následek toho jest, že pokusy o positivní působení pozemské ženy, odporující jejímu pravému úkolu, zatlačily všechny jemnější součástky jejího ženského druhu jako pasivní, až se konečně od ní uvolnily. Nepoužíváním ztrácely postupně na síle a z téhož důvodu byly ženě odejmuty.
+Následkem toho je, že při jejímu úkolu odporujících pokusech pozitivního působení pozemské ženy byly zatlačeny zpět všechny jemnější části jejího ženského druhu jako pasivní a nakonec se od ní uvolnily, protože skrze tuto nečinnost postupně ztrácely na síle a ze stejného důvodu se od ženy odloučily.
-Tím byl stržen most, který pozemskou ženu jejím pasivním druhem uschopňoval přijímat vyšší záření a zprostředkovávat je hrubší hmotnosti, v níž je svým tělem určitou silou zakotvena.
+Tím pak byl stržen most, který pozemskou ženu uschopňoval v jejím pasivním druhu přijímat vyšší záření a zprostředkovávat je hrubší hmotnosti, ve které je skrze své tělo ve zcela určité síle zakotvena. Je to také //ten// most, který potřebuje duše k pozemské inkarnaci do hrubohmotného těla. Schází-li tento most, tak je každé duši vstup do nastávajícího těla znemožněn; neboť není sama schopna překročit propast, která tím musela vzniknout.
-To je také //onen// most, jehož potřebuje duše k pozemskému vtělení do hrubohmotného těla. Chybí-li, tu pak znemožňuje každé duši vstup do budoucího těla, neboť duše sama nemůže překročiti propast, jež tím musela vzniknout.
+Je-li tento most však stržen jen zčásti, což závisí na způsobu a síle chtěného pomužštění v činnosti ženy, tak se mohou přesto inkarnovat duše, které ve stejném druhu nejsou ani zcela mužské, ani zcela ženské, tedy nepěkné, tvořící neharmonickou směs, které pak nesou všechny možné neukojitelné touhy, cítí se ve svém pozemském bytí trvale nepochopeny a tím pro sebe i pro své okolí žijí v trvalém neklidu a nespokojenosti.
-Je-li tento most stržen jen částečně, což závisí na druhu a síle chtěného pomužštění činnosti ženy, tedy se duše mohou přesto vtěliti. Ovšem jsou to duše stejného druhu, tedy ani mužské, ani ženské, slovem nepěkné, které tvoří neharmonickou směs. U takových duší projeví se později různé neukojitelné touhy a cítí se ve svém pozemském bytí trvale nepochopeny a tak žijí jak sobě tak i svému okolí v neustálém neklidu a nespokojenosti.
+Pro takové duše, jakož i jejich pozdější pozemské okolí by bylo lépe, kdyby nenalezly příležitost k inkarnaci; neboť si tím na sebe nakládají jen vinu a nikdy nic neodčiní, protože ve skutečnosti na zem nepatří.
-Pro takové duše jakož i pro jejich pozdější pozemské okolí bylo by daleko lépe, kdyby nebyly nalezly příležitosti ke vtělení. Hromadí si na sebe jen vinu a nikdy ničeho neodčiní, jelikož ve skutečnosti nepatří na tuto zemi.
+Příležitost a možnost k takové ze stvoření, tedy z Boží vůle nechtěné inkarnaci poskytují jen //ty// ženy, které ve své marnivosti a své směšné ješitnosti, jakož i ponižující dychtivosti za něco zdánlivě platit jeví sklon k určitému pomužštění. Lhostejno, jakého je druhu.
-Příležitost a možnost k podobným vtělením, jež nejsou stvořením, tedy vůlí Boží žádoucí, poskytují jen takové ženy, které svou náladovostí, svou směšnou ješitností, ba i zneuctívající snahou vyrovnati se mužům, přiklánějí se k pomužštění, lhostejno jakého je to druhu.
+Něžná, skutečně //ženská duše// nikdy nepřijde k inkarnaci skrze takové neženské ženy, a tak bylo ženské pohlaví na zemi postupně zcela otráveno, protože se toto pomužštění stále více rozšiřovalo a stále znovu přitahovalo takové duše, které nemohly být ani zcela ženou, ani zcela mužem, a tím se na zemi rozšířilo nepravé, disharmonické.
-Něžné, //skutečně ženské// duše nikdy se nevtělí pomocí takové neženské ženy. Poněvadž se toto pokřivení stále více rozšiřovalo a přitahovalo vždy nové duše, které nemohly býti ani ženou, ani mužem, šíříce tak kolem sebe jen nezdravotu a nesoulad, bylo ženské pohlaví na zemi postupně dokonale otráveno.
+Naštěstí moudré zákony stvoření také v těchto věcech samy stanovily ostré hranice; neboť s takovýmito skrze falešné chtění vynucenými posuny nastávají nejprve těžké nebo předčasné porody, choulostivé, nervózní děti s rozervaným cítěním a pak nakonec nastupuje po zcela určité době neplodnost, takže národ, který nechá své ženství usilovat o pro něj nevhodné pomužštění, je odsouzen k pozvolnému vymření.
-Naštěstí moudré zákony stvoření samy vytyčily i v těchto věcech ostrou hranici; takovým násilným a falešným porušením zákona vznikají těžké nebo předčasné porody, rodí se nervosní děti rozervaných citů a konečně, po určitém čase nastává i neplodnost, takže národ, který připustí, aby jeho ženství usilovalo o pomužštění, jež je pro ženy nevhodné, je odsouzen k pozvolnému vymírání.
+To se přirozeně nestane z dneška na zítřek, takže to současně žijícím lidem nebude ostře nápadné, nýbrž takové dění také musí jít cestou vývoje.
-To se ovšem nestane z dneška na zítřek, aby to bylo právě žijícím lidem ostře nápadné, nýbrž i toto dění musí jíti cestou vývoje. I když pomalu, přece jistě! Aby národ byl vyveden z úpadku k ozdravění a zachráněn před úplným vymřením, je nutno vyhladit dříve několik generací, než mohou býti zadrženy nebo napraveny následky tak pronikavého zločinu žen.
+Avšak i když také pomalu, tak přece jistě! A je potřeba zániku několika generací, dříve než se mohou zadržet nebo napravit následky takového zla, tak pronikavého zločinu ženství, aby tím byl národ přiveden z úpadku opět k ozdravění a byl zachráněn před úplným vymřením.
-Tam, kde velikost a síla obou ramen kříže stvoření nemůže se zachvívati v dokonalém souzvuku a čistotě, tedy kde positivní mužské a negativní ženské není stejně silné, nýbrž zkřivené a tím je pokřiven i rovnoramenný kříž, následuje v důsledku nepošinutelnosti zákona úpadek a konečný zánik, aniž by se tím stvoření nějak osvobodilo od podobných nesmyslností.
+Je neochvějným zákonem, že tam, kde se velikost a síla obou ramen kříže stvoření nemůže zachvívat v dokonalé harmonii a čistotě, tedy pozitivní mužské není stejně silné jako negativní ženské a je zkřivené a tím je zkřivený také rovnoramenný kříž, následuje úpadek a nakonec i zánik, aby stvoření bylo opět osvobozeno od takových nesmyslností.
-Žádný národ nemůže proto stoupati vzhůru a nemůže být šťasten, nemá-li pravých, nezkřivených žen. Žen, jichž pouhým následováním mohou a musí se vyvinouti i praví mužové.
+Žádný národ nemůže proto dosáhnout vzestupu nebo být šťastný, nemá-li pravé, nefalšované ženství, v jehož pouhém následování se může a musí vyvíjet také pravé mužství.
-Je tisícero věcí, které tímto způsobem zkazily pravou ženskost. Proto se i všechny následky jeví ve svých škodlivých účincích úplně různě, více nebo méně ostře. Ale ukáží se vždycky, na každý způsob!
+Tisíceré jsou věci, které tímto způsobem kazí pravé ženství. Proto se ukazují také všechny následky toho zcela odlišně, více nebo méně ostře v jejich škodlivých účincích. Avšak ukáží se vždy, v každém případě!
-Nechci zde hovořit jak ženy lehkomyslně napodobují špatné mužské návyky, k nimž v prvé řadě patří kouření; neboť to je epidemie sama pro sebe, která je zločinem na lidstvu, jehož si člověk skoro ani neodváží domyslet.
+Nechci zde ještě mluvit o povrchním napodobování škodlivých návyků mužů ženami, k nimž asi v první řadě patří kouření; neboť je to nákaza zcela sama pro sebe, která je zločinem na lidstvu, jaký si člověk zatím sotva odváží pomyslet.
-Při bližším poznání zákonů stvoření velmi brzy zmizí ona ničím neomluvitelná a bezmyšlenkovitá sobeckost kuřáků, kteří i v přírodě holdují své vášni, otravujíce tak každému dar Boží, to jest svěží vzduch, který má být přístupen všem tvorům, zejména musí-li zjistit, že tento nemrav je pařeništěm mnoha nemocí, pod kterouž metlou nynější lidstvo úpí.
+Při bližším poznání zákonů ve stvoření velmi brzy zmizí neomluvitelná a bezmyšlenkovitá drzost kuřáků, kteří se také v přírodě ještě oddávají své neřesti, čímž otravují čerstvý vzduch, který má zůstat přístupný pro každého tvora jako Boží dar, zejména, když se musí dovědět, že tento zlozvyk tvoří ložisko tak mnohých nemocí, pod jejichž metlou dnešní lidstvo sténá.
-I když přejdeme samotné kouření, tu vdechování tabákového kouře nemluvňaty a dětmi brzdí normální vývoj četných orgánů, zejména utužení a zesílení jater, které mají pro každého člověka zvláštní důležitost, poněvadž při //správné// a zdravé činnosti mohou snadno zameziti onemocnění rakovinou, jako nejjistější a nejlepší prostředek k potírání této nákazy.
+Nehledě na kuřáky samotné, musí takové vdechování tabákového kouře brzdit u kojenců a dětí normální vývoj mnohých orgánů, zejména nutné upevnění a zesílení jater, která jsou pro každého člověka obzvlášť důležitá, protože při //správné// a zdravé činnosti mohou snadno zabránit onemocnění rakovinou jakožto nejjistější a nejlepší prostředek ke zdolání této nemoci.
-Dnešní žena si ve většině případů zvolila nesprávnou cestu. Její úsilí směřuje k neženskosti, ať je to ve sportu, ve výstřelcích nebo zábavách, nejčastěji účastí na //positivním okruhu činnosti,// která přísluší mužům a musí jim zůstat, má-li nastati skutečný vzestup a mír.
+Žena dneška zvolila si ve většině případů falešnou cestu. Její úsilí směřuje k //neženskosti,// ať už ve sportu, výstřednostech nebo zábavách, nejvíce však v účasti na //pozitivních okruzích působnosti,// které musí náležet a zůstat mužství, jestliže to má přinést opravdový vzestup a mír.
-Tím se již všechno na zemi posunulo ze základů a vyšlo z rovnováhy. I neustále vzrůstající spory, jakož i neúspěchy odvozují se jen ze svévolného //pomísení// positivního a negativního působení pozemských lidí; neboť stvoření klade podmínku, aby toto působení zůstalo //čisté.// Následkem takto vynucených zmatků musí být pak úpadek a zánik.
+Všechno se tím na zemi již posunulo a vyšlo z rovnováhy. Také stále silněji narůstající spory, jakož i neúspěchy lze odvodit jen ze svéhlavého //promísení// pozitivního, jakož i negativního působení mezi všemi pozemskými lidmi, které je stvořením požadováno jen jako //trvale čisté,// což musí mít za následek úpadek a zánik v takto vynuceném zmatku.
-A přece jste, lidé, tak bláhoví, že se nechcete naučit znát prostotu Božích zákonů, které jsou svou bezpodmínečnou důsledností tak lehce poznatelny.
+Jak pošetilí jste přece vy lidé, kteří se nechcete učit poznávat jednoduchost Božích zákonů, kterých lze v jejich bezpodmínečné důslednosti snadno dbát.
-Znáte sice moudrá přísloví a rádi je opakujete. Již jen jediná věta poví vám mnoho: malé příčiny, velké následky! A přece se jí neřídíte! Při všem, co se kolem vás děje, co vás ohrožuje, skličuje a tísní nemyslíte na to, abyste nejdříve hledali malé příčiny a těmto se vyhnuli, aby nemohly vzniknout velké následky.
+Sice máte moudré výroky, které rádi posloucháte. Již jediná věta říká vám mnoho: Malé příčiny, velké následky! Avšak vy ji nedodržujete. Nemyslíte vůbec na to, při všem, co se kolem vás děje, co vás ohrožuje, skličuje, utiskuje, nejprve jednou hledat malé příčiny, abyste se //jich// vyvarovali, a tím nemohly velké následky vzniknout. To je pro vás příliš prosté! Proto chcete raději jen přijít nejdříve na kloub těžkým důsledkům, je-li to trochu možné, tak s velkým povykem, aby váš čin byl také plně oceněn a vy jste dosáhli pozemské slávy!
-To je vám příliš prosté! Chcete raději přijíti na kloub těžkým následkům -- možno-li s velikým povykem -- aby váš čin byl plně zhodnocen a přinesl vám pozemskou slávu!
+Tím však //nikdy// nedosáhnete vítězství, i když věříte, že jste k tomu tak velice vyzbrojeni, jestliže se neodhodláte ve vší jednoduchosti hledat //příčiny,// abyste ve vyhnutí se všem příčinám zažehnali také provždy těžké následky!
-Ale tak nikdy nezvítězíte, i když jste přesvědčeni, že jste k tomu dokonale vyzbrojeni, neuráčí-li se vám hledati ve vší prostotě //příčiny,// abyste vyhnutím se jim provždy zamezili i těžkým následkům. A těchto příčin nenajdete, nenaučíte-li se pokorně poznávati Boží milost, jež vám dává ve stvoření vše, co vás může ochránit před každou strastí.
+A naproti tomu nemůžete tyto příčiny nalézt, jestliže se nenaučíte v pokoře poznávat Boží milost, která vám ve stvoření dala všechno, co vás může uchránit před každým utrpením.
-Dokud vám chybí pokora k vděčnému přijímání Božích milostí, dotud zůstanete zamotáni ve svém falešném konání a myšlení až k poslednímu pádu, který musí skončit věčným zatracením. A tato poslední chvíle je před vámi! Jednou nohou stojíte již nad propastí. Příštím krokem zřítíte se do bezedné hlubiny.
+Pokud vám schází pokora, abyste vděčně přijímali Boží milosti, tak zůstanete zapleteni do svého falešného jednání a myšlení až do posledního pádu, který musí vést do věčného zatracení. A tento poslední okamžik leží před vámi: Jednou nohou již stojíte za branou. Další krok nechá vás zřítit se do bezedné hlubiny.
-Rozvažte si to dobře! Vzchopte se a ustupte zpět! Odhoďte nudné, beztvárné a chladné pozemské bytí, jemuž jste až dosud dávali přednost. Buďte konečně //takovými// lidmi, jaké Boží vůle chce v budoucnu ve stvoření ještě mít! Bojujte //o sebe sama,// neboť Bůh, který vám v tomto stvoření milostivě poskytl splnění vaší touhy po vědomém bytí, vás nepotřebuje! Toho buďte vždy pamětlivi, děkujíce mu každým vydechnutím, které vám jeho nevýslovná láska umožnila!
+Rozvažte si to dobře, strhněte se zpět a nechte za sebou mdlé, beztvaré a chladné pozemské bytí, které jste doposud upřednostňovali jako určující. Buďte konečně //těmi// lidmi, které chce vůle Boží ve stvoření v budoucnosti nadále ještě trpět. Bojujete při tom //za sebe sama;// neboť váš Bůh, který vám z milosti poskytl splnění vaší touhy po vědomém bytí v tomto stvoření, vás nepotřebuje! Toho zůstaňte pamětlivi po všechny věky a děkujte Mu každým vydechnutím, které smíte v Jeho nevýslovné lásce učinit!
-Amen.
+<WRAP centeralign>
+AMEN.
+</WRAP>