Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

--- Poselství doznívá - 1931-1936 - Hlas - 1997 » 49. Výstražně letí znění vánočních zvonů vesmírem! | 2022/03/05 22:38 | current
– ↷ Page moved from cs:doznivani:poselstvi_dozniva_hlas:vystrazne_leti_zneni_vanocnich_zvonu_vesmirem to cs:doznivani:hlas:vystrazne_leti_zneni_vanocnich_zvonu_vesmirem Marek Ištvánek
+++ 1934-1936 - Plamen - 2015 » Díl I » 48. Varovně zní vánoční tóny vesmírem. | 2022/03/05 22:41 | current
– ↷ Page moved from cs:doznivani:1934:plamen:varovne_zni_vanocni_tony_vesmirem to cs:doznivani:plamen:dil_i:varovne_zni_vanocni_tony_vesmirem Marek Ištvánek
@@ Line 1: / Line 1: @@
-====== Výstražně letí znění vánočních zvonů vesmírem! ======
+====== Varovně zní vánoční tóny vesmírem. ======
-Vánoční zvony vyzvánějí tentokrát k začátku konce jedné světové doby! Lidé nechávají těmto tónům příjemně na sebe působiti při pomyšlení, že tyto vypravují o bytí Spasitele, který kdysi přišel na zemi a za ně bojoval, za ně trpěl a zemřel.
+Vánoční zvony vyzvánějí nyní počátek konce jedné světové doby! Lidstvo nechává v pohodlnosti tyto tóny na sebe působit při pomyšlení, že vypráví o bytí jeho Spasitele, který přišel kdysi na zem a bojoval o něj, kvůli němu trpěl a zemřel.
-Slyší //útěchu// z těchto zvuků, vnitřní uspokojení, jemuž se snaží oddati, poněvadž se domnívají, že v tom je víra.
+Slyší //utěšení// z těchto zvuků, vnitřní uspokojení, kterému se snaží oddat, protože se domnívají, že v tom spočívá víra.
-A přece však to všechno není nic jiného, než soumrak lidské duchovní lenosti, který je chce nechat usnout k duchovní smrti a tím je jako nepotřebné vyhladiti z tohoto stvoření.
+Avšak to všechno není nic jiného než mrákotný stav lidské duchovní lenosti, který je chce nechat usnout k duchovní smrti, která je jako nepotřebné vymaže z tohoto stvoření.
-A mnozí z pozemských lidí již usínají! Ostatní jsou štváni nouzí. Nemohou mít žádné radosti ze zvuků, které pozemsky nasycené uvádějí do stavu blaženého vědomí zadostiučinění. Pro ně znamená toto zvonění nové starosti, nové svízele a novou zášť vůči osudu, který, jak se zdá, je neprávem tak zanedbává a mučí. Při tom v nich pomalu roste rozhořčení proti spolubližním, kteří se podle jejich mínění mají lépe než oni.
+A mnozí z těchto pozemských lidí již dřímají! Druzí jsou štváni nouzí. Nemohou mít žádnou radost ze zvuků, které pozemsky nasycené uvádí do stavu blaženého zadostiučinění. Pro ně znamená toto vyzvánění nové starosti, nový žal a novou zášť vůči osudu, který je zjevně neprávem tak zanedbává a mučí. Při tom v nich pozvolna vysoko vzrůstá rozhořčení vůči bližním, kteří se mají podle jejich mínění lépe než oni sami.
-Je také mnoho těch, kteří ležíce v nemoci reptají proti nezměnitelnosti tohoto opatření, které právě je připravilo o čistou radost ze svátků.
+Jsou také mnozí, kteří ležíce v nemoci reptají vůči oné neodvratnosti prozřetelnosti, která právě jim vzala čistou radost ze svátků.
-Jiní pak zahrabaní v práci nemyslí vůbec na nic, nanejvýše na zisk, který chtějí mít ze své práce.
+A jiní zabráni do práce nemyslí vůbec na nic, nanejvýš na zisk, který se snaží ze své práce obdržet.
-Ani jediný ze všech lidí neslyší ve zvonění úzkostlivý zvuk, který strachem se chvějící bytostní snaží se současně vysílati jako poslední výstrahu před hrůzyplnou bouří! Oznamují tím náhlý konec jednoho světového období!
+Ani jediný mezi všemi lidmi neslyší v tomto vyzvánění onen úzkostlivý zvuk, který se v něm zachvívá a který v bázni se chvějící bytostní snaží se tím vyslat jako poslední varování před neblahou bouří! Zvěstují náhlý konec jedné světové doby!
-Lidé však z toho nic neslyší, jsou příliš zaměstnáni sami sebou. Pro ostatní nemají dost času, nejméně však k vnitřnímu prohloubení a sebepoznání, které by bylo tolik nutné v těchto hodinách. Tak zůstanou uzavřeni nebezpečí a nedbají vln valících se k nim, jejichž ničící sílu bytostní v předtuše cítí.
+Lidé však neslyší z toho nic, jsou příliš zaměstnáni sami sebou. Pro něco jiného nemají vůbec čas, nejméně pak k vnitřnímu prohloubení a k poznání sebe, které by bylo v těchto hodinách tak naléhavě nutné. Tak zůstanou slepí vůči nebezpečí a nedbají vln valících se k nim, jejichž drtivou moc bytostní v předtuše již cítí.
-Když však veliká bída zavalí zemi, pak už nebude možné ani zastavení ani návrat zpět. I konec musí být vychutnán, byť by byl sebe trpčí.
+Když se pak přežene nad touto zemí veliká bolest, nebude již více žádného zastavení a žádného návratu. Konec musí být vychutnán, i kdyby byl sebetrpčí.
-Naslouchejte znění zvonů a pochopte, co vám //tentokrát// chce říci! Je v něm něco, co v něm nikdy nebývalo. Vy jste se ovšem odnaučili něco z něj slyšeti. Uzavřeli jste se všemu tkaní ve stvoření už před dávnou dobou a proto nemůžete vnímati všech výstrah. Potácíte se neopatrně nad smrtící propastí. Každý nejistý krok vám může přinésti zkázu.
+Naslouchejte zvuku zvonů a poznejte, co vám chce //tentokrát// říci! Je v něm něco, co v něm doposud nikdy nebylo. Odnaučili jste se však něco z toho slyšet. Uzavřeli jste se vůči veškerému tkaní ve stvoření již před dávnou dobou, a proto již více nemůžete zaslechnout všechna varování, nýbrž potácíte se nevšímavě nad smrtící propastí, kde každý nejistý krok vám může přinést zkázu.
-A k tomu ještě zavíráte pevně oči, protože nesnášíte světla, které vás oslňuje a bolí, místo co by vás mělo občerstviti a posilovati.
+Při tom ještě držíte svůj zrak pevně uzavřený, protože světlo již nemůžete snést, poněvadž vás oslňuje, bolí, místo aby vás osvěžovalo a posilovalo.
-Ubozí, kteří proto nemůžete přijmouti již více světla a kterým jen temnota jeví se úlevou. Jděte, seberte všechnu svou sílu a naslouchejte //v// sobě, //kolem// sebe, až objevíte hrozící nebezpečí, neboť jinak vás zavalí zcela neočekávaně. Ale musíte si pospíšiti, neboť máte již velmi málo času.
+Ubozí, kteří proto nemůžete již více přijmout světlo a jen temnota se vám jeví jako oblažující; jděte, seberte všechnu svou sílu a naslouchejte //v// sobě, //kolem// sebe, dokud neobjevíte hrozící nebezpečí; neboť jinak vás zcela neočekávaně zavalí. Avšak musíte si již pospíšit; neboť zůstává vám k tomu málo času.
-Také vám to nebude nyní již nijak ulehčeno, poněvadž jste nechtěli slyšet Božích výstrah. Naopak stále jste se uzavírali každému napomínání ze Světla, jakmile při něm bylo požadováno a očekáváno, abyste se konečně //probudili// z duchovně lenivého bytí a duchovně vzlétli v zákoně pohybu!
+Také vám to nyní již více nebude ulehčeno, protože jste na Boží varování nechtěli slyšet, nýbrž jste se drželi uzavřeni každému napomenutí ze Světla, jakmile při něm bylo očekáváno a požadováno, abyste se konečně //probudili// z duchovně líného bytí, abyste se duchovně spoluzachvívali v zákoně pohybu!
-A tento požadavek je //vždy// ze Světla, zatímco lákání temnot zůstává namířeno na duchovní pohodlnost. Rozlišování není pro vás zde tak těžké, jen když máte k tomu dobrou vůli. Ale to je právě to, co vám chybí.
+A tento požadavek je //vždy// ze Světla, zatímco všechna vábení temnot zůstávají namířena na duchovní pohodlí. Rozlišit toto zde není pro vás tak těžké, pokud k tomu jen máte vůli. Avšak to je přece právě to, co vám schází.
-Pohodlnost zůstane zas //proti// zákonu stvoření, který nese vůli Boží a //vyžaduje pohyb,// neboť pohodlnost lidského ducha stane se leností vedoucí k smrtelnému spánku a tím k selhání ve stvoření a k zničení. Není ani //jediné// cesty, která by se mohla těmto následkům vyhnout. Obchodnicky obratná chytrost //není// duchovní pohyb.
+Pohodlnost zůstává vždy //proti// zákonu stvoření, který nese vůli Boží a //vyžaduje pohyb;// neboť pohodlnost lidského ducha se stává leností, která vede ke smrtícímu spánku, a tím k selhání ve stvoření a ke zničení. Neexistuje //ani jediná cesta,// kterou by se dalo vyhnout těmto následkům. Obchodnicky obratná chytrost //není// duchovní pohyb.
-//A to je to,// co temno chce, abyste bezpodmínečně propadli těmto nejtěžším následkům. Volání ze Světla bude //vždy// požadovati //životnost,// neboť jinak daří se každému lidskému duchu ve stvoření stejně tak, jako plavci v proudu. Musí se stálým pohybem udržovat na místě, kterého dosáhl a chce-li odpočívati, zažene ho proud zpět. Pak musí zmnohonásobiti svoji námahu, aby se nakonec dostal velmi unaven na totéž místo, které by byl s vynaložením mála síly mohl hravě udržet. Znovudobytím //starého// místa však ještě ničeho nezískal, přes velikou námahu.
+A abyste bezpodmínečně propadli těmto nejtěžším následkům, je //to,// co temno chce. Volání ze Světla však bude požadovat //vždy životnost;// neboť jinak vede se každému lidskému duchu ve stvoření jako plavci v proudu. Neudržuje-li se trvalým pohybem na místě, kterého dosáhl, tak žene ho proud od něj, jakmile chce odpočívat, a musí pak zmnohonásobit úsilí, aby se konečně dostal velmi unaven opět na stejné místo, které by si s menším vynaložením síly mohl hravě udržet. A se znovunabytím //stejného// místa nic pak k tomu ještě nezískal, navzdory silnému úsilí.
-//Osvoboďte// se už jednou naráz skutečně duchovně! Poznáte pak a najdete všude jen jednu velikou, nevyslovitelnou lásku Boží, všude, kam se podíváte. Jste jí přece obklopeni, ale nedbáte jí, jako zhýčkané děti, které netečně sedí před plnou tabulí, poněvadž netouží po pamlscích, které mohou jíst každodenně, kdykoliv se jim zachce.
+//Osvoboďte// se jednou skutečně duchovně jediným pohybem! Pak budete všude poznávajíce nacházet jen velikou, nesmírnou lásku Boží, kamkoliv pohlédnete. Jste jí přece zahrnuti, a nedbáte o ni, jako rozmazlené děti, které mrzutě sedí před bohatou tabulí, protože již netouží po pamlscích, které mohou jíst denně, kdykoliv se jim zachce.
-Také vy sedíte u prostřeného stolu tohoto stvoření a zvykli jste si //bráti// z něj vždy bez jakýchkoliv ohledů! Ale je veliký rozdíl mezi požadujícím braním a čistým chtěním dovést přijímat.
+I vy sedíte u prostřeného stolu tohoto stvoření a zvykli jste si z něj pouze bezohledně //brát!// Avšak mezi požadujícím braním a čistě chtěnou možností přijímat je veliký rozdíl.
-Ve stvoření vedlo se vám příliš dobře. Možnost svobodného chtění vás, pozemské lidi, naplnila pýchou. Hráli jste si s tím ve své nerozvážnosti a … nyní jste na konci tuto hru //prohráli! Nyní// si brzy uvědomíte, jakou hodnotu jste v možnosti svobodného chtění měli v rukou. Nedbali jste jí, především jste však nemysleli na to, že taková //hodnota// ukládá také //povinnosti,// které jsou v //poznání odpovědnosti// za tuto velikou půjčku.
+Ve stvoření vedlo se vám příliš dobře. Smět svobodně chtít vás, pozemské lidi, však učinilo pyšnými. Hráli jste si s tím ve své zpupnosti a — nyní na konci jste tuto hru //prohráli! Nyní// vám brzy nastane vědomí, jakou hodnotu jste v možnosti svobodného chtění měli v rukou, které jste nikdy nedbali; především jste také nemysleli na to, že takováto //hodnota// také ukládá //povinnosti,// které spočívají v //poznání odpovědnosti// za toto veliké léno.
-Lehkomyslně jste zacházeli s tím, že vám bylo dovoleno chtít. Tato možnost chtění musí vám být nyní vzata na tak dlouho, dokud nebudete schopni ji znovu přijmouti. Žel, že člověk zvláštním způsobem dovede oceniti všechno jen tehdy, když to musel velmi //namáhavě// získávat, nebo když mu bylo to, na co si dávno zvykl, náhle odňato. Teprve tato ztráta vyvolává v něm pojem hodnoty!
+Lehkomyslně jste zacházeli s možností chtít, proto vám nyní musí být odebrána, dokud nejdříve nedokážete, že jste hodni ji opět znovu nově obdržet. Člověk žel dovede ve svém zvláštním způsobu ocenit //to// všechno teprve tehdy, když to musel //namáhavě// získat, nebo jen tehdy, když mu bylo to, na co si dlouhodobě zvykl, náhle odňato. Teprve odnětí probudilo v něm pojem hodnoty!
-Také toto všechno spočívá v pokřiveninách jeho bytosti, poněvadž v nich našel domýšlivost a při tom se zcela odnaučil pravdivě //přijímati!//
+Také toto všechno spočívá v pokřivenostech jeho bytosti, ve kterých nalezl domýšlivost a při tom se zcela odnaučil skutečně //přijímat!//
-V možnosti přijímání je neocenitelná velikost, kterou nejste schopni dnes pochopiti. Jinak byste jí nemohli tak pohrdavě nedbati. //V tom spočívá vlastní lidství! Vědomě// a opravdově //přijímat// milosti Boží, teprve //to// činí člověka člověkem!
+V možnosti přijímat spočívá tak neocenitelná velikost, jakou nejste schopni dnes ještě pochopit,jinak byste ji nemohli trvale tak pohrdavě pošlapávat nebo jí nedbat. //V tom spočívá samotné lidství! Vědomě,// opravdově //přijímat// milosti Boží, teprve //to// dělá člověka člověkem!
-Při tom však musí být domýšlivost úplně vyloučena, jinak není žádného opravdového přijímání. S domýšlivostí v pozadí nebylo by to ani možno. A teprve ten, kdo se naučil správně přijímat, ten také zrovna tak rád a správně rozdává. Tím se naplňuje převládající zákon čisté lásky, který jasně, zářivě a vítězně jde celým stvořením: Že jen v dávání jest také opravdové přijímání!
+Avšak při tom musí být domýšlivost zcela vyloučena, jinak se nejedná o opravdové přijímání. S domýšlivostí v pozadí nebylo by to možné. A kdo se napřed naučil správnému přijímání, ten také právě tak rád správně rozdává. Tím on pak naplňuje převládající základní zákon čisté lásky, který se jasně, zářivě a vítězoslavně táhne celým stvořením: že jen v dávání spočívá také opravdové přijímání!
-Děj jest vždy pevně zakotven v duchovním dění, ale působí až do hrubohmotnosti. Vizte vánoční svátky!
+Tento děj je pevně zakotven v každém duchovním dění, avšak projevuje se také až do hrubohmotnosti. Pohleďte na svátky vánoční!
-Jak málo je těch lidí, kteří dovedou dávat v //pravé formě// a kteří vůbec dovedou dávat! Je to znamení rozšíření bezmezné povrchnosti, neboť nepromyšlené darování děje se povrchně, což jest následkem duchovní lenosti získané tak mnohými lidmi. Pak ovšem ani nepřekvapuje, že takové darování způsobí často jen málo radostí.
+Existuje jen málo lidí, kteří chápou, v jaké //formě správně// dávat, nebo jak vůbec dávat! Je to známka rozšíření bezmezné povrchnosti; neboť nerozvážné darování děje se povrchně, což je jen následkem duchovní lenosti, kterou si mnozí lidé osvojili. Není pak vůbec překvapující, že takové darování přináší často jen velmi málo radosti.
-Darujete-li však //promyšleně// s vnitřním porozuměním, pak jest toto dávání také promíseno pravou radostí a láskou, která zase vás jako dárce bohatě obdarovává v tomto dávání radosti, kterou jste tím vzbudili, i když je to jen pravé slovo v pravý čas!
+Darujete-li však //uvážlivě,// s vnitřním porozuměním, tak je toto dávání také promíseno s pravou radostí a s láskou, která vám jakožto dárci bude opět bohatě darována v tomto dávání skrze radost, kterou tím probudíte, ať už také jen správným slovem ve správný čas!
-Správně dávající je však ve své volbě přísný. Například nikdy v něm nevznikne myšlenka dáti lehkomyslnému člověku darem peníze, kterých by tento vždy použil jen svým lehkomyslným způsobem, sobě i jiným snad ke škodě, ať již jen ke škodě na zdraví jejich pozemského těla, buď kouřením, pitím nebo jinými výstřednostmi, k nimž jste //vy// dali podnět falešně použitým darem.
+Správně dávající je však //přísný// ve své volbě. Nikdy nepřijde například na myšlenku, aby nabídl peníze jako dar lehkomyslnému člověku, který by je použil vždy jen podle svého lehkomyslného způsobu, sobě a snad i jiným ke škodě, ať už jen ke škodě na zdraví jejich pozemského těla tím, že kouří, pijí nebo následují jiné výstřednosti, k nimž jste dali pak podnět vy skrze falešně použitý dar.
-Je neuvěřitelno, jak mnoho se hřeší právě //touto// povrchností v dávání, jemuž chybí jakákoliv láska. Svědčí to jasně o tom, že dárci záleželo jen na tom, aby se splněním rychle zbavil obtížného obyčeje.
+Je neuvěřitelné, jak často se hřeší právě //v tom// skrze povrchnost v dávání, které schází jakákoliv láska. Ukazuje se pak jasně, že to dávající udělal jen proto, aby se splněním rychle zbavil obtížného obyčeje.
-Dávejte proto všechno, co chcete dávat, s uvážením a láskou; neboť ta vám dá vycítiti, co je pravé.
+Dávejte proto rozvážně a s láskou všechno, co chcete dát; neboť ona vás již nechá vycítit, co je správné.
-Lidé mohou své vlastní pokřivení nejsnadněji poznati //na tom,// jak stojí ve stvoření. Jest přece všechno nejčistší láska, co jim z něj vstříc rozkvétá, i když jen pozorují zemi samu. S výjimkou toho, co přichází od lidí.
+Lidé mohou své vlastní pokřivení nejsnáze poznat //na tom, jak// stojí ve stvoření. Je to přece všechno nejčistší láska, která vám z něj vykvétá vstříc, i kdybyste brali v úvahu jen zemi samotnou. S výjimkou toho, co přichází od lidí.
-Lidé však nedovedou již ani více //přijímati,// nýbrž chtějí se postaviti ke všem darům panovačně s požadavkem toho, co si sami vytvořili: //S penězi!//
+Lidé sami však již nemohou //přijímat,// nýbrž chtějí ke všem darům přistupovat panovačně, požadujíce to, co si sami vytvořili: //Peníze!//
-Cení je mnohem více než všechny věci, které si za ně mohou koupiti, aby jimi sobě nebo jiným způsobili radost. //Pro tyto peníze// se mučí, pronásledují, potírají a podvádějí, pomlouvají, kradou, loupí a vraždí, ne pro krásu nebo pro dary tohoto stvoření, které jim mohou býti dány lehce a dobrovolně, nýbrž jen pro peníze a majetek, který se za ně dá koupit a také pro //požitky,// jež mohou za ně získat. Pro požitky, které vytvořil jejich rozum!
+Cení si je mnohem víc než všechny věci, které si za ně mohou koupit, aby jimi sebe nebo jiné potěšili. //Kvůli těmto penězům// se mučí, pronásledují, bojují a podvádějí se, pomlouvají, kradou, loupí, vraždí, ne kvůli kráse a darům tohoto stvoření, které jsou jim dobrovolně a snadno poskytovány, nýbrž jen pro peníze, za které se dá koupit majetek, a také kvůli //požitkům,// které si tím mohou opatřit, požitkům, které vytvořil jejich rozum!
-V tom všem nenajdete žádné touhy po klidně pracovitém pozemském životě člověka, který se v tichém děkování Bohu raduje z krásy tohoto stvoření. Takový člověk, který nemá v sobě žádné touhy k něčemu „vyššímu“, jest posměšně nazýván podivínem. Tímto vyšším se však myslí vše nízké, co je v nesmyslném hromadění pozemského majetku jen pro jeho vlastnictví, aby tím bylo možno sobě a snad několika blízkým opatřiti ještě bujnější způsob života. Tedy v každém případě přináší duchovně velké škody různého druhu, neboť směti být majetným //zavazuje// k povinnostem nejen vůči pozemským lidem, nýbrž i ke Stvořiteli.
+V tom všem nenajdete žádnou touhu po klidném pracovitém pozemském životě člověka, který se v tichém díku k Bohu nadto raduje z krásy tohoto stvoření! Takový člověk bude posměšně nazván podivínem, když v sobě nemá žádný popud k něčemu „vyššímu“. Tím vyšším je však míněno všechno nízké, které spočívá v nesmyslném nahromadění pozemského jmění, jen aby je vlastnil, aby sobě a snad i několika blízkým tím opatřil ještě bujnější způsob života, který ve všech případech přinese duchovně velkou škodu různého druhu; neboť smět být majetným //zavazuje// nejen vůči pozemským lidem, nýbrž i vůči Stvořiteli!
-Mnohý z těchto pozemských lidí by duchovně lépe postupoval vpřed, kdyby //nemohl// svůj pozemský život užívati tak pohodlně! Jak je to ve všem, tak to má býti i s bohatstvím: V budoucnosti zůstane jen //tomu,// kdo s ním dovede zacházet //Bohem chtěným// způsobem, který ho povede k požehnání. V takové ruce bude se pak trvale rozmnožovati.
+Mnohým z těchto pozemských lidí by se duchovně lépe postupovalo vpřed, pokud by svůj pozemský život //nemohli// pohodlně užívat! Jak je tomu ve všem, tak tomu má být také s bohatstvím: v budoucnosti také zůstane jen //těm,// kteří s ním umí zacházet //Bohem chtěným// způsobem, kteří ho tedy povedou k požehnání. V takové ruce bude se pak trvale rozmnožovat.
-Pozemským lidem bude v konečném soudu tato modla příčinou záhuby, aby v prožití bláznivé honby za ní poznali, čím //je: Nehodnou// lidstva, majícího povinnosti //ke svému Tvůrci!//
+V konečném soudu se nyní pozemským lidem stane tato modla zkázou, aby ji v prožití této šílené honby poznali jako //to,// čím //je: nehodnou// lidstva, které má //vůči svému Stvořiteli// povinnosti!
-Kdyby bylo lidstvo před dvěma tisíci lety správně přijalo svaté Slovo Ježíše, Syna Božího, muselo by dnes všechno vypadat jinak, než jak to žel((<del>bohužel</del>)) je!
+Kdyby bylo svaté Slovo Syna Božího Ježíše před dvěma tisíci lety lidstvem správně přijato, tak by muselo dnes všechno vypadat jinak, než jak tomu žel je!
-Tehdy, jako dnes, člověku chyběla vůle k opravdovému přijímání! Ba, dnes už //nemůže// vůbec přijímati, poněvadž k tomu potřebnou půdu jeho domýšlivost už úplně otrávila. A proto přijímal Slovo také už předem zkřivené. Nebylo však na něm mezi tím něco zlepšováno nebo zase napraveno, ale právě naopak, ještě více bylo na něm měněno v takovém lidském chtění, které zná jen //jeden// cíl: Vykládati si vše //tak,// jak mu to co nejpohodlněji přináší užitek a jak by ho to především v žádném případě neznepokojovalo.
+Člověku tehdy, tak jako dnes, k tomu scházelo jako ve všem chtění opravdově přijímat! //Nemůže// již více přijímat, protože jeho domýšlivost k tomu nutnou půdu zcela otrávila. A proto přijímal také Slovo již předem zkřivené. Na něm však mezitím nebylo nic zlepšováno nebo znovu napraveno, nýbrž naopak bylo ještě více změněno v lidském chtění, které zná jen //jediný// cíl: vykládat si všechno //tak,// aby mu to přinášelo nejpohodlnější prospěch a aby nebyl především také žádným způsobem znepokojován.
-Člověk při tom nemyslí, že to bylo //Slovo Boží// a ne lidské slovo, a že proto také nesmí býti podle //lidského smyslu// vykládáno. Přišlo shůry dolů na tuto zemi a nevyšlo z této země.
+Člověk při tom neuvažuje, že to bylo //Boží// Slovo, a ne slovo lidské, a že proto také nesmí být vykládáno podle //lidského smyslu.// Přišlo shůry na tuto zem, a nevyšlo z této země.
-Připadá mi velmi za těžko mnoho o tom mluviti, protože je mi příliš proti mysli viděti omezenou strnulost, se kterou se ještě dnes učí velikým slovům Ježíšovým, vykládaným při tom ještě podle lidských přání, zatím co Slovo je //všeobsáhlé.//
+Je pro mne obtížné mnoho o tom mluvit, protože je mi nepříjemné osvětlovat omezenou strnulost, se kterou se ještě dnes učí velkým slovům Ježíše a při tom ještě vykládaných podle přání lidí, zatím co jsou //všeobsáhlá.//
-Pozemští lidé dnes tak hluboce poklesli v pravém poznávání Boha, že předstihli i to, nač sami pohlížejí s odporem, když při studiu vzdálené minulosti pozemských národů našli zaznamenanou podobnost, ale jen v jiné formě. Lidé zformovali velký smysl Ježíšových slov v pitvorné obrazy, které jejich duchovní pohodlnosti a jejich honbě po pozemských statcích i po pozemském vlivu zcela přesně odpovídají, ano, ještě je i podporují a splnění jim mimořádně usnadňují. //V tomto směru// je mnohý zázračný smysl Kristových slov přetvořen.
+Lidé této země ve svém úpadku opravdového poznání Boha předstihli dnes mnohé, nač sami pohlížejí s odporem, když se najde sepsáno něco podobného v dávné minulosti pozemských národů, jen v jiné formě, přičemž oni sami vytvořili z velkého smyslu Kristových slov karikatury, které zcela přesně vyhovovaly jejich duchovní pohodlnosti, jejich sklonu k pozemskému vlastnictví a pozemskému vlivu, ano, podporují ho a mimořádně ulehčují jeho získávání. V //tomto// směru byl přetvořen mnohý zázračný smysl Kristových slov.
-Boží soud do toho nyní brzy promluví, lépe a určitěji, než by to dovedla pozemská slova. A jen to, co bylo a jest skutečně pravé, bude nadále zachováno. --
+Boží soud do toho nyní brzy promluví, lépe a zřetelněji, než mohou pozemská slova, a jen to, co bylo a je skutečně pravé, zůstane z existujícího ještě nadále zachováno. —
-Tak byla veliká oběť lásky, kterou Ježíš přinesl, úplně marná, když hvězda betlémská oznamovala jeho pozemské zrození. Tehdejší lidé nebyli již více schopni tento bezmezný dar lásky Boží pravdivě a v čisté pokoře přijmouti, neboť jejich domýšlivost byla příliš veliká!
+Tak byla veliká oběť lásky, kterou přinesl Ježíš, zcela zbytečná, když hvězda betlémská ohlašovala lidstvu jeho pozemské zrození. Lidé již tehdy nebyli více způsobilí tento nepochopitelný dar lásky Boha skutečně a v čisté pokoře přijmout; neboť jejich domýšlivost byla již příliš velká!
-Ale lidé jsou zhýčkáni! V nadbytku všech darů, z nichž smějí čerpati, nevidí proto velkou Boží lásku, ale stávají se buď panovačnými nebo reptajícími. V obou případech kazí si sami radosti, které by mohli cítiti, kdyby si sami neotravovali každý čistý požitek, který je možný jen v schopnosti opravdového přijímání.
+Ano, lidé jsou rozmazlení! Nevidí proto již více v nadbytku všech darů, které smějí čerpat, velikou Boží lásku, nýbrž stávají se v domýšlivosti buď panovačnými, nebo vzpurnými. V obou případech si však sami kazí radost, kterou by mohli cítit, protože si tím v sobě otráví každý čistý požitek, který jim může poskytnout jen opravdová schopnost přijímat.
-Následek toho je zase malomyslnost, jakmile nemohou již čerpati z plného. Pak je jim úzko, poněvadž nemají v //pravém// smyslu důvěry v Boha a tato důvěra je nutná pro toho, kdo se chce statečně postaviti vstříc bouřím! Kdo nedovede ještě svou loď vésti těžkými bouřemi, není plnocenný kapitán.
+Následkem toho je opět malomyslnost, jakmile jednou již nemohou čerpat z plnosti. Je jim pak úzko, protože nemají důvěru v Boha v //pravém// smyslu, jak to je nutné pro toho, kdo chce jít odvážně vstříc bouřím! Není žádným plnocenným kapitánem ten, který svou loď ještě nedovede vést těžkými bouřemi.
-Důvěra v Boha, pozorujete-li správně, jest //poslušnost!// A poslušnosti k Bohu se člověk již zcela úplně odnaučil. Není dalek domněnky, že on je vládcem této země. Při tom nepoznává, že se stal jen velmi špatnou karikaturou pravého vládce, jako vůbec všude vytvořil pod tlakem rozumu jen úzce omezené karikatury toho, co měl vytvořiti.
+V důvěře v Boha spočívá, pokud to správně pozorujete, //poslušnost// k Bohu! A poslušnosti k Bohu se člověk již naprosto odnaučil. //Spočívá// to v jeho domněnce, že on je pánem této země. Přitom nepoznává, že byl jen velmi špatnou karikaturou pravého vládce, když přece všude pod tlakem rozumu vytvořil úzce omezené karikatury místo toho, co vytvořit měl.
-A tak se ve stvoření nestal moudrým vládcem, ale nevědomým, svévolným despotou, proti kterému se nyní všechno bouří, co žije a chce žít správně ve vůli Boží.
+A tak nestal se ve stvoření moudrým vládcem, nýbrž nevědomým, svévolným despotou, proti kterému se nyní vzpírá všechno, co se správně zachvívá ve vůli Boží a co se zachvívat chce.
-Panovačný a reptavý! To jsou znamení lidí, kteří se vyšvihli nad valící se duchovně líné masy. Mezi těmito duchovně línými lidmi jest samozřejmě mnoho rozumově chytrých, ale rozum a ducha nelze považovati za jedno a totéž. Jsou velmi čilí rozumoví chytráci, kteří //přesto// duchovně dřímají nebo jejichž duch je //zazděn,// stěsnán v nejtěžších formách.
+Panovačný a vzpurný! To jsou vlastnosti lidí, kteří se povznesli nad ztěžkle opožděné duchovně líné masy. Mezi těmito duchovně línými lidmi jsou ovšem velmi rozumově chytří, protože rozum a ducha nelze považovat za totéž. Existují velmi čilí rozumoví chytráci, kteří //přesto// duchovně dřímají nebo je jejich //duch// pevně //zazděn,// omezen do té nejtěžší ze všech forem.
-Naproti tomu jsou duchovně silní lidé, kteří jsou nanejvýš cenní ve stvoření, aniž by spolulidé něco z toho hrubohmotně pozorovali. To proto, že lidé všechny nepřímé, bohaté plody zázračných vyzařování tohoto druhu nepovažují za následky duchovní způsobilosti takových lidí, kterých si pozemsky nijak zvlášť necení, poněvadž se tito rozumovou činností nijak nevyvyšovali.
+Naproti tomu existují duchovně silní lidé, kteří jsou //pro// stvoření a //ve// stvoření nanejvýš cenní, aniž by bližní něco z toho hrubohmotně pozorovali. To je způsobeno tím, že lidé všechno toto nepřímé bohaté ovoce těchto zázračných vyzařování nepovažují za následky duchovní způsobilosti takovýchto lidí, kterých si pozemsky nijak zvlášť vysoce necení, protože se neuplatnili skrze rozumovou činnost.
-To, co je skutečně vyšší, nedovede dnešní člověk oceniti, poněvadž to už nezná. A přece měl by se duch s rozumem velmi dobře snášet, ano, spolupracovat by //měli// na zemi, má-li člověk v bezprostředně viditelných následcích dokázati něco hrubohmotně velikého. Avšak duch musí stát nad rozumem a řídit jej.
+To, co je skutečně vyšší, neumí přece člověk dneška ocenit, protože to již více nezná. A přece by se mohl duch s rozumem velmi dobře snášet, ano, //mají// na zemi spolupracovat, pokud chce člověk v bezprostředně viditelných následcích vykonat hrubohmotně velké věci. Avšak duch musí při tom stát //nad// rozumem a řídit ho.
-Pak bude zase dobrota ducha vším jednáním pozemského rozumu svěže prouditi a hřáti, čímž také tresty i při nejvyšší přísnosti ponesou v sobě lásku. Lásku, která v každém trestu vidí jen //cestu k pomoci,// což jest podle všemoudrých zákonů Božích jedině správné! V trestu nesmí být viděno něco, co má nějaké provinění jen stejně //oplatiti,// tak jednostranně utvořeno a vymyšleno nenajdete //nic// v celém stvoření, mimo myšlení a jednání vytvořené lidským duchem!
+Pak bude dobrota ducha svěže pulzovat a sálat všemi činy pozemského rozumu, čímž bude také trest při největší přísnosti v sobě skrývat lásku. Lásku, která v každém trestu vidí jen //cestu ku pomoci,// jak je tomu podle všemoudrých zákonů Božích jedině správné! Pod trestem nesmí být viděno něco, co má jen stejně //oplatit// nějaké provinění. Tak jednostranně vytvořené a vymyšlené nenajdete //nic// v celém stvoření, kromě myšlení a jednání, které vytvořil lidský duch!
-Na tom musíte okamžitě poznati, že podle vůle Boží nemyslíte a nejednáte, nýbrž že jste nuceni i v tom se zcela přeměniti, má-li se vůbec mluviti o nějakém království Božím na zemi!
+Na tom musíte ihned poznat, že podle //Boží// vůle //nemyslíte a nejednáte,// nýbrž budete nuceni i v tomto zcela se nyní přeměnit, pokud má být vůbec řeč o říši Boží na zemi!
-Mnoho práce vás čeká, nejdříve však veliká práce //na vás samých,// než může nastati výstavba podle vůle Boží, jež nese v sobě požehnání a sílu k setrvání. K tomu máte dát vy základ jako pozemsky pevnou oporu.
+Mnoho práce leží před vámi, nejprve však veliká práce //na vás samotných,// dříve než může přijít výstavba podle vůle Boží, která v sobě nese požehnání a sílu k setrvání, k čemuž vy přece máte poskytnout základ jakožto pozemsky pevnou oporu.
-Já vím, že jste připraveni vykonat pro to i to největší! Pracovali byste ve dne i v noci s radostí, aniž byste se unavili, rádi byste přinesli všechny oběti, jež jsou vám možné, s ochotou skutečně dobrých lidí, jakými jste, ale na sobě samých, //v// sobě //napřed// pracovati, to je vám hořce obtížné! Připadá vám to obtížné, protože vaše celé myšlení nebylo vůbec na to zařízeno.
+Já vím, že jste připraveni pro to udělat i to nejkrajnější! Pracovali byste radostně ve dne v noci, aniž byste se unavili, rádi byste také přinesli každou oběť, která by vám byla možná, s ochotou skutečně dobrých lidí, kterými jste, avšak na sobě samotných, //v// sobě //nejprve// pracovat, to vám připadá hořce obtížné! Připadá vám to těžké, protože celé vaše myšlení na to není vůbec nastaveno.
-Chcete učiniti všechno, pokoušíte se o to také, ale stále znovu kloužete zpět do starých zvykových kolejí lidské pohodlnosti, přicházející od tisíciletí a ještě dnes na vás tíživě doléhající.
+Chcete to přece všechno vykonat, také se o to pokoušíte, avšak stále znovu sklouzáváte při tom do starých drah setrvačnosti lidských zvyklostí, které sem přicházejí již tisíciletí a také ještě dnes na vás tíživě spočívají.
-Vy však, kteří jste moje Poselství přijali, stojíte těsně před tím, probouzíte se již a je třeba jen malého trhnutí, abyste byli //osvobozeni// k velké práci!
+Vy však, kteří jste přijali mé Poselství, stojíte těsně před tím, stojíte již v procitnutí, a je třeba ve vás jen malého trhnutí, abyste se //osvobodili// pro to veliké.
-A toto trhnutí, které je rozhodující a tak lehké, to nedovedete učinit! Jste v tom jako úplně malé dítě, před nímž je křídou nakreslena čára a ono ji nechce překročiti, protože se domnívá, že nemůže! A jiné překážky než taková křídová čára není před vámi. Křídová čára, která vás jen mate, ale nemůže být pro vás ani nejmenší obtíží, nevychází-li toto zdráhání z vás, protože jste nesmělí tento tak potřebný krok učiniti.
+A toto trhnutí, které je při tom rozhodující a tak snadné, to neumíte udělat! Jste v tom jako úplně malé dítě, před nímž je křídou nakreslená čára, kterou nechce překročit, protože se domnívá, že nemůže! A více než taková křídová čára před vámi jako překážka neleží. Křídová čára, která vás jen mate, která však nikdy nemůže být nejmenší překážkou, pokud toto váhání nevychází od vás, protože jste příliš bázliví tento tak nutný krok udělat.
-Ale //musíte// to udělat, sílu k tomu máte již v sobě! //Klíč// k tomu jest jedině to zvláštní a přece tak prosté tajemství schopnosti opravdového přijímání, které vykvétá z pravé pokory.
+Avšak //musíte// to udělat a sílu máte již v sobě! //Klíčem// k tomu je jedině to zvláštní, a přece tak jednoduché tajemství opravdové schopnosti přijímat, která rozkvétá jen z pravé pokory.
-Nepotřebujete se přiučovati ničemu, ale //jen odklízeti,// co na vás visí starého a spotřebovaného, nebo co vám překáží na vaší cestě.
+Nepotřebujete se při tom ještě něčemu přiučovat, nýbrž máte //jen odklidit// to, co starého a spotřebovaného na vás visí nebo co vám zahrazuje cestu ležící před vámi.
-Buďte //v sobě novými,// vy, kteří mne chcete následovati, pak se i vaše okolí utváří nově, silou, která z vás vychází a skrze vás září! Teprve budete-li //novými,// stanete se čistým průchodem pro Boží sílu, která vámi proudí už dlouhý čas.
+Staňte se //v sobě novými,// vy, kteří mne chcete následovat, pak se bude i vaše okolí nově vytvářet v tlaku, který z vás vychází a skrze vás září! Neboť v //novém bytí// budete nejprve tvořit čistý průplav pro Boží sílu, která vás zaplavuje již dlouhý čas.
-Je to malý, jen zcela maličký krok, který k tomu musíte ještě učinit, ale ten je nevyhnutelný a tak důležitý, že vaše celé myšlení přestaví a zesílí k nejzázračnějším účinkům!
+Je to malý, jen zcela maličký krok, který v tom ještě musíte udělat, avšak je nevyhnutelný a //tak// důležitý, že celé vaše myšlení přebuduje a posílí k nejzázračnějším účinkům!
-Bůh vás očekává! A v milosti očekával, abyste se nemuseli zhroutiti v hodině vaší nouze!
+Bůh vás očekává! A v milosti očekával, abyste se nemuseli zřítit v hodině vaší nouze! Pro novou dobu musí být tentokrát vytvořen pevný, neochvějný základ! Základ, který čistě, křišťálově jasně a světle září nade všemi lidmi. Nesmí být opět zploštěn a pokřiven, jak se to kdysi stalo, když Ježíš Kristus přišel na zem a nenašel u lidstva pro svou tak velikou oběť lásky půdu, která by mohla být schopna přijmout v čistotě tento Boží dar!
-Tentokrát musí být pro novou dobu vytvořen pevný, neochvějný základ! Základ, který čistě, křišťálově jasně a světelně září nad všemi lidmi. Nesmí být zase zploštěn a zkřiven, jak se to kdysi stalo, když Ježíš Kristus přišel na zemi a nenašel pro svou velikou oběť lásky takovou půdu u lidí, která mohla být schopna v čistotě přijmout tento Boží dar!
+Vezměte dnešní vzpomínku na narození Syna Božího Ježíše na zemi jako podnět k učinění tohoto posledního kroku, který je pro vás ještě nutný, k němuž je vaše noha již dlouho pozvednuta. Dejte sebou trhnout a vykročte odvážně vpřed. Není to těžké a trvale na to pak budete vděčně pomýšlet.
-Chápejte dnešní vzpomínku na narození Ježíše, Syna Božího, na zemi jako důvod k tomu, abyste učinili tento poslední krok, který ještě potřebujete a k němuž máte nohu již nataženu. Pohněte se a vykročte ihned zmužile vpřed! Není to těžké a vděčně budete na to trvale mysleti.
+Proste Boha, aby nyní tento svátek mohl být také dnem //vašeho// obrození k //vašemu// velkému obratu!
-Proste Boha, aby tato slavnost mohla být také dnem obnovení //vašeho// velikého obrácení!