Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

--- Poselství doznívá - 1931-1936 - Hlas - 1997 » 67. Věřící ze zvyku. | 2022/03/05 22:38 | current
– ↷ Page moved from cs:doznivani:poselstvi_dozniva_hlas:verici_ze_zvyku to cs:doznivani:hlas:verici_ze_zvyku Marek Ištvánek
+++ 1934-1936 - Plamen - 2015 » Díl II » 8. Věřící ze zvyku. | 2022/03/05 22:42 | current
– ↷ Page moved from cs:prednasky:doznivani_2_plamen:verici_ze_zvyku to cs:doznivani:plamen:dil_ii:verici_ze_zvyku Marek Ištvánek
@@ Line 1: / Line 1: @@
 ====== Věřící ze zvyku. ======
-Lidem je nápadné, že označuji tak často neomezenou vládu rozumu a velkou duchovní lenost jako původ zla. Je to však nutné, protože obě tyto vlastnosti jsou nerozlučně spojeny a lze je označiti jako východisko mnohých zel, ba dokonce jako //vlastní,// Světlu nepřátelskou příčinu zanedbanosti a pádu vyvinutých.
+Lidem je nápadné, že tak často poukazuji na zkázu přinášející neomezenou vládu rozumu a velkou duchovní lenost, avšak je to nutné; neboť oba tyto děje jsou nerozlučně spojeny a lze je označit za východisko mnohého zla, ba dokonce za //skutečnou// Světlu nepřátelskou příčinu úpadku a pádu vyvinutých.
-Světlu nepřátelskou, protože zdržuje od poznání všech událostí a pomocí ze Světla; protože k zemi připoutaný rozum, domůže-li se nadvlády, jako první zvratné působení odřízne spojení s možnostmi poznání Světla. Tím jest lidský duch, vyčkávající svého vývoje v hrubohmotné schráně, //spoután// touto schránou, jež mu měla sloužit.
+Světlu nepřátelskou, protože zdržuje od poznání všech událostí a pomocí Světla, poněvadž pozemsky vázaný rozum, pokud se dostane k panování, jako první vzájemně působě odřízne spojení k možnosti poznání Světla a tím je v hrubohmotné schráně vývoj očekávající duch touto schránou, která mu měla sloužit, //spoután.//
-Tento děj jest ve svém, zcela podle zákonů stvoření vyvolaném účinku něco tak strašného, co si člověk asi sotva dovede správně představit. Kdyby mohl, musel by se strachem sám v sobě zhroutiti.
+Tento děj je ve svém věcném, zákonům stvoření zcela odpovídajícím účinku tak strašlivého druhu, jaký si je člověk asi sotva schopen správně představit; neboť jinak by se musel strachem v sobě zhroutit.
-Je to právě //proto// zvlášť strašné, protože se vše //musí// vyvíjet k zániku. Nemůže vůbec jinak od té doby, kdy duch pozemského člověka svým rouhavým chtěním proti nejsvětější vůli Boží //dal svému vlastnímu vývoji falešný směr.// Tento směr formuje všechny bědy pod tlakem samočinných zákonů tohoto stvoření, jichž působení si člověk sám znemožnil poznati.
+Je to právě //proto// obzvlášť strašné, protože se při tom všechno //musí// vyvíjet do záhuby a nemůže vůbec jinak od té doby, kdy //dal// pozemský lidský duch ve svém vlastním rouhavém chtění vůči všemohoucí vůli Boží //svému vlastnímu vývoji// //falešný směr,// který formuje veškeré zlo pod tlakem samočinných zákonů tohoto stvoření, jejichž působení si člověk znemožnil poznat.
-V dokonale běžícím soukolí nádherného díla Božího přeložil lehkomyslným násilím výhybku a to tak, že další jízda //jeho// osudového vlaku musí nevyhnutelně vésti k vykolejení.
+Lehkomyslně a násilně postavil výhybku v dokonale běžícím soukolí překrásného Božího díla, takže v další jízdě //jeho// vlaku osudu musí následovat vykolejení jakožto nevyhnutelné dění.
-A tato událost, jež v prvé řadě zasáhne pozemské lidstvo, ohrožuje při tom značnou měrou současně také jeho okolí, na vině nezúčastněné. Toto okolí muselo již od počátku lidského pochybení trpět a bylo zdržováno od vývoje.
+A opět tato událost, která v první řadě zasáhne pozemské lidstvo, ohrožuje při tom současně nejvyšší měrou také jeho na tomto pochybení nezúčastněné okolí, které pod tím muselo vždy trpět a bylo zdržováno od vývoje.
-Jen si sami v klidu rozvažte, co to znamená, když nástroj, rozum, který byl Tvůrcem každému duchu pozemského člověka dán jako milostivá pomoc k potřebnému //vývoji// v hrubé hmotnosti, v opaku k svému úkolu ještě rdousí ducha, aby se nemohl spojiti s povznášejícími proudy sil ze Světla. Je to důsledek vašeho činu. Rozum se má podřídit a sloužit duchu. Má rozšiřovat v hmotném okolí chtění ke Světlu a tím toto stále víc zdokonalovat, až by z něj byl pozemský ráj, jak to mělo být.
+Rozvažte ve vší tichosti jednou sami, co to musí znamenat, když onen nástroj, rozum, který Stvořitel milostiplně poskytl každému pozemskému lidskému duchu k nutnému //vývoji// v hrubohmotnosti jako pomoc, v rozporu se svým úkolem ještě //zavírá// duchu každou možnost spojení s povznášejícím prouděním síly Světla, //jakožto následek vašeho jednání,// místo toho, aby mu podřízeně sloužil a šířil světlé chtění ve hmotném okolí, tím je stále více zušlechťoval a utvářel v pozemský ráj, jak tomu mělo být.
-Toto svobodnou vůlí z žádostivosti a domýšlivosti vynucené pochybení je tak neslýchané, že vina líného ducha pozemského člověka jeví se každému probuzenému příliš velikou, než aby se mu mohlo dostati odpuštění v lásce Všemohoucího. Jen zatracení odejmutím všech milostí ze Světla, jen rozklad musel by být zaslouženým údělem duchů pozemských lidí, kteří celou jednu část stvoření hnali neustále svou domýšlivou zatvrzelostí do nevyhnutelného zániku, kdyby láska Všemohoucího nebyla současně spojena s dokonalou spravedlností. Taková je //láska Boží,// která zůstane lidem věčně nepochopitelnou.
+Toto ve svobodném chtění z žádostivosti a domýšlivosti vynucené pochybení je //tak// neslýchané, že se taková vina líného pozemského lidského ducha každému probuzenému jeví nyní příliš velikou, než aby mohl dosáhnout ještě jednou odpuštění v lásce Všemohoucího.
-A je to právě Boží spravedlnost, která nedovolí vydat //naprostému// zničení to, v čem ještě žhnou jiskry, zničení nezasluhující.
+Jen zatracení skrze odejmutí všech milostí ze Světla a rozklad by musel být zaslouženým údělem pozemských lidských duchů, kteří jednu celou světovou část neustále hnali s domýšlivou zarputilostí do nevyhnutelné zkázy, kdyby tato láska Všemohoucího nebyla současně spojena také s dokonalou spravedlností, protože taková je //láska Boží,// která zůstává lidským duchům věčně nepochopitelná. A Boží spravedlnost nemůže zcela vydat zkáze //něco,// pokud v tom žhnou jiskry, které to nezasluhují.
-A jen pro ten zcela malý počet duchovních jisker, toužících po Světle, bylo do této části stvoření, již blízké zániku, ještě jednou přineseno //Slovo Páně,// aby se mohli zachránit všichni, kteří k tomu mají dobrou vůli a kteří se o to //snaží// opravdu vší silou, jim ještě zbylou.
+Kvůli tomuto zcela nepatrnému počtu po Světle toužících duchovních jisker bylo do této světové části blízké rozkladu ještě jednou přineseno //Slovo Páně,// aby se mohli zachránit všichni ti, kteří k tomu v sobě nesou pravé chtění a kteří se o to skutečně //namáhají// se vší silou, která jim ještě zůstala.
-Ale tato vůle musí být zcela //jiná,// než jak si to myslí mnozí z nesčetných věřících v Boha!
+Avšak toto chtění musí být uzpůsobeno //jinak,// než si myslí mnozí nesčetní věřící na zemi!
-Slyšte proto Slovo, kterého se můžete ještě v poslední hodině uchopit jako záchranného lana. Už nikdy víc vám nebude dáváno do ruky, jestliže zmeškáte tento //dnešní// okamžik.
+Proto slyšte Slovo, kterého se můžete ještě v poslední hodině přidržet jako záchranného lana. Již nikdy vám nebude opět dáno do ruky, pokud //nyní// k tomu zmeškáte tento okamžik!
-Vláda rozumu vylučuje ducha naprosto z jakékoli možnosti jeho nutného vývoje. To není snad nějaká zlomyslnost rozumu, nýbrž jen zcela přirozený účinek.
+Nadvláda rozumu zcela uzavírá ducha od jakékoliv možnosti jeho nutného vývoje. To samo o sobě není špatnost rozumu, nýbrž jen zcela přirozený následek. On tím jedná pouze podle //svého druhu,// protože nemůže jinak, než rozvíjet samotný //svůj druh// k rozkvětu a k nejplnější síle, pokud je jednostranně vychováván a postaven na falešné místo tím, že se mu neomezeně podrobí celé pozemské bytí!
-Rozum jedná jen podle //svého druhu,// protože nemůže jinak, než rozvíjet svůj //vlastní druh// k rozkvětu a plné síle. Před tím však byl vámi jednostranně přehnaně přepěstován a posazen na falešné místo tím, že jste mu bezohledně podřídili celé pozemské bytí!
+A tento jeho druh je //pozemsky vázaný,// nebude nikdy jiný, protože on jakožto produkt pozemského těla musí také zůstat v jeho hranicích, tedy v čistě pozemsky hrubohmotných; neboť hrubohmotnost nemůže vytvořit nic duchovního.
-A tento jeho druh jest //připoután k zemi,// nikdy nebude jiný, protože jako produkt pozemského těla musí také zůstat v jeho hranici. Musí být čistě pozemsky hrubohmotný, protože hrubohmotnost nemůže vytvořit nic duchovního.
+Chyba je jedině u člověka samotného a v tom, že přenechal vládu rozumu a tím se jím také sám pozvolna zotročil, tedy připoutal k zemi. Tím došlo k úplné ztrátě jeho vlastního účelu pozemského bytí, možnosti duchovního zkoumání a duchovního zrání.
-Chyba je pouze v lidech. V tom, že dali rozumu vládu a sami také se mu znenáhla zotročovali, tedy poutali k zemi. A tím se jim naprosto ztratil vlastní účel pozemského bytí, to jest možnost duchovního poznávání a duchovního uzrávání.
+To již více prostě nechápe, protože jsou mu průplavy k tomu přiškrceny. Duch spočívá v pozemském těle jako v pytli, který je nahoře svázán rozumem. Tak nemůže duch také již nic vidět, již nic slyšet, čímž je mu tím každá cesta k němu právě tak odříznuta, jakož i cesta od něj.
-To už člověk nechápe prostě proto, že jsou mu všechny přívody zaškrceny. Duch leží v pozemském těle jako v pytli, který je nahoře zavázán rozumem. Duch nemůže již nic vidět, nic slyšet a každá cesta k němu je odříznuta právě tak jako z něj.
+To, že mohl být skrze pozemský rozum tak neprodyšně uzavřen, spočívá v tom, že spoutání probíhá ještě //před// tělesnou zralostí, tedy dříve než přijde pro dospívajícího čas, ve kterém má duch skrze tělo plně působě proniknout ven, aby přijal vedoucí spojení s okolní hmotností k zocelení svého chtění.
-Že duch mohl být tak pevně uzavřen pozemským rozumem, to bylo možno jen jeho uzavřením ještě //před// tělesnou zralostí. Lidský duch je spoután ještě dříve, než přijde čas, v němž má duch svým působením navenek pronikat tělem, aby nabyl vedoucího spojení s okolo jsoucí hmotností k zocelení svého chtění.
+Touto dobou je však rozum již jednostranně příliš silně vyvinut skrze falešné školení a drží kolem ducha hrubohmotnou schránu již pevně uzavřenu, takže ten vůbec //nemůže// dojít k vývoji nebo k uplatnění!
-V této době jest rozum však již jednostranně příliš silně vyvinut falešným školením. Pevně uzavírá hrubohmotnou schránu kolem ducha, aby tento vůbec nemohl se uplatniti a //dojíti// k vývoji!
+Zkázu přinášející jednostrannost školení, které chybělo duchovní vyrovnání! //Duchu// bylo vnucováno jen strnulé dogma, které mu nemůže nic dát, nemůže ho prohřát k vlastnímu a svobodnému přesvědčení o všem tom, co souvisí s Bohem, poněvadž samotné učení postrádá to živoucí a //nestojí// ve spojení se Světlem, protože všude v těchto učeních natropil rozum pozemských lidí a jejich domýšlivost mnohou spoušť.
-To je zkázonosná jednostrannost školení, jíž chybí duchovní vyrovnání! //Duchu// bylo vnucováno jen strnulé dogma, které mu nemohlo ničeho dát a nemohlo ho rozehřát k vlastnímu a svobodnému přesvědčení o všem, co souvisí s Bohem. To, čemu je učeno, postrádá života a //není// ve spojení se Světlem. Ve všech učeních nadělala domýšlivost a rozum pozemských lidí opravdovou spoušť.
+Dosavadní vzdělávání ve vědění o Tvůrci stálo na příliš slabých nohách, nebo lépe řečeno nohách již lidmi zeslabených, než aby mohlo být schopné držet krok se stále více v jednostranném pěstování rychle sílícím rozumem.
-Dosavadní vyučování vědění o Tvůrci stálo na příliš slabých nebo lépe řečeno lidmi již zeslabených nohou, než aby mohlo držet krok s rychle sílícím, dobře pěstovaným rozumem.
+Výuka, která byla určená pro //ducha,// tedy pro rozvinutí silné citové činnosti, zůstávala vždy strnulá a tím bez života, a proto nemohla být také nikdy skutečně duchovně //přijata.//
-Vyučování určené pro //ducha,// tedy pro výchovu citové činnosti, zůstávalo stále strnulé a neživotné. Proto nemohlo být duchovně také nikdy opravdu //přijato.// Tak se všechno upřelo jen //k naučení,// které nebylo prožité. A tak se také stalo, že vše, co bylo převážně určeno pro //ducha,// zůstalo jako všechno ostatní zachyceno jen v rozumu. Rozum to zadržel, že to ani nemohlo proniknout k duchu. Proto musely i ty jednotlivé krůpěje vody živé, pokud tu a tam ještě nějaké zbyly, zmizet v písku.
+Tím bylo všechno dotlačeno jen k //naučenému,// které nemohlo být žádným prožitím, čímž také to, co se převážně týkalo //ducha,// muselo být jako všechno ostatní přijato rozumem a jím pevně zadrženo, aniž by se to mohlo k duchu přiblížit!
-To //muselo// mít za následek, že duch nedostal //nic// a všechno jen rozum! Tak se nakonec dosáhlo tohoto stavu, v němž duch už vůbec nic nemůže ani přijmout. To způsobilo zastavení a tím i nevyhnutelný úpadek duchovního zárodku, který tak jako tak se bez popudu zvenčí sám kloní k nečinnosti.
+Tím musely krůpěje živoucí vody, pokud takové přece ještě někdy tu a tam existovaly, také zmizet v písku.
-V nečinnosti a v nedostatku tření usínal stále víc a více, až dnes vidíte z něj ten žalostný obrázek na zemi: pozemsky spoutanou rozumovou chytrostí přecpaný člověk s úplně usínajícím a z valné části také již opravdu spícím duchem!
+Následkem toho bylo a //muselo// být, že duch neobdržel //nic// a rozum všechno! Tím bylo nakonec dosaženo //toho// stavu, že duch nemohl již nic více přijímat. To přineslo stav klidu bez vnějšího popudu beztak vždy k nečinnosti náchylného duchovního zárodku a jeho nevyhnutelný úpadek.
-U mnohých se spánek změnil již v smrtelnou mdlobu. //To// jsou ti //mrtví,// kteří se nyní musí probudit k soudu. Oni jsou míněni ve slovech zaslíbení: On však přijde, aby soudil živé a mrtvé! Rozumějme zde duchovně živé a duchovně mrtvé; neboť jiných není, protože pozemské tělo nelze počítat ani za živé ani za mrtvé. Ono nikdy samo nebylo živé, nýbrž vždy jen na nějaký čas //oživeno.//
+V nečinnosti a bez odporu slábl víc a víc, až se dnes na zemi ukazuje žalostný obraz: pozemsky vázanou rozumovou chytrostí přesycení lidé se zcela ochablým a z velké části také již skutečně spícím duchem!
-Vy lidé již ani neznáte nebezpečí, v němž se nacházíte, a když to nyní budete //muset// poznat, bude pro mnohé pozdě. Nebudou již více mít dost síly, aby se protřásli z mrákoty, která jim připravila tak děsivé hrůzy.
+U mnohých z nich spánek přešel již do spánku smrti. //To// jsou ti //mrtví,// kteří se nyní musí probudit k soudu!
-Proto musím při každém lidském zlu přijít vždy opět na jeho vlastní příčinu: na vládu rozumu a s tím spojenou duchovní lenost jako bezprostřední následek.
+//Tito// jsou míněni, když bylo zaslíbeno: On přijde, aby soudil živé a mrtvé! Tím jsou míněni //duchovně// živí a //duchovně// mrtví; neboť jiní nejsou, protože pozemské tělo nemůže být počítáno za živé nebo za mrtvé. Ono samo nikdy nebylo živé, nýbrž jen na nějaký čas //bylo oživené.//
-Také největší část dnešních věřících v Boha patří //v prvé řadě// k duchovně líným. To jsou ti vlažní, kteří mají být vyvrženi v den soudu!
+Vy lidé již přece vůbec neznáte nebezpečí, ve kterém se nalézáte, a když je nyní poznat //musíte,// je pro mnohé již příliš pozdě; neboť již více nemají sílu vyburcovat se z tohoto ochabnutí, které způsobilo tak strašné pohromy.
-Kdybyste s trochou dobré vůle //opravdu// přezkoušeli dnešní stav a vyvodili z toho přiměřené závěry, pak byste museli vidět jasně. Mohli byste si o tom udělat beze všech pochyb sami správný úsudek. Nemusíte dělat nic jiného, než důsledně myslet.
+Proto se musím při každém lidském zlu stále znovu vracet k jeho skutečné příčině: nadvládě rozumu a s tím spojené duchovní lenosti, která nastala jako bezprostřední následek.
-Podívejte se, jak dnešní lidé přijímají pro ně tak potřebné rozšíření vědění o stvoření! Již z toho můžete udělat dostatek závěrů o jejich pravém vztahu.
+Také největší část dnešních věřících náleží v //první řadě// k duchovně líným, kteří jsou těmi vlažnými, již mají být v soudu vyvrženi!
-Když dnes Imanuel, Syn Člověka, přišel v pravé chvíli k lidem, aby jim přinesl to, co bezpodmínečně potřebují pro pokrok svého //duchovního// vědění a vy o tom dáváte zprávu, slyšíte hned všechno možné jako důvody k nepřijetí tohoto nového zjevení ze Světla.
+Kdybyste někdy chtěli s trochou chtění //správně// prozkoumat dnešní stav a pak z toho vyvodit odpovídající závěry, tak byste museli jasně vidět a bez jakýchkoliv pochybností byste si o tom mohli vytvořit správný úsudek. Musíte při tom jen důsledně myslet, nic víc.
-Nechci všechny z nich uvádět. Je jich v různých druzích mnoho a neměly by žádného konce. //V nejvlastnějším smyslu// jsou však //všechny stejné.// Vždyť mají jen jeden původ: Duchovní lenost! Vezměme jen jeden z nich. Tak mnohý, zdánlivě jen dobro chtějící církevně věřící mezi křesťany řekne:
+Pohleďte kolem sebe, jak lidé dnes přijímají pro ně nutné //rozšíření vědění o stvoření!// Již pouze z toho můžete vyvodit dostatek závěrů o jejich skutečném stavu.
-„Slovo Poselství je v mnohých věcech správné, ale pro mne to není nic nového!“
+Jestliže dnes bude dána zpráva o Synu Člověka, Imanueli, jako nutnost pro pokrok //duchovního// vědění, protože čas k tomu pro lidi je nyní zde, tak uslyšíte všechno možné jako důvody odmítnutí nového zjevení ze Světla!
-Kdo tak mluví, ten nepochopil //ani// to //dosavadní// co se domnívá mít již naučené ze školy nebo církve. Nezná to přes svou opačnou domýšlivost. Vždyť by jinak musel vědět, že v Poselství je velmi mnoho //docela nového,// co však samozřejmě //neodporuje// poselství Ježíšovu. To proto, že obojí pochází z téhož pramene, //z živoucí Pravdy!//
+Nechci je uvádět všechny; neboť je jich v široce rozvětvených druzích příliš mnoho a neměly by vůbec žádného konce, avšak //ve skutečném smyslu// jsou //všechny stejné,// protože mají jen //jeden// původ: Duchovní lenost!
-//Nové neznamená// vždy //popření// dosavadního. Může to vyrůstat ze starého a pokračovat //vzhůru ve výstavbě.// Tak, jak se opravdové poselství Ježíšovo spojuje s mým!
+Vezměme jen jeden z nich; neboť tak mnohý zdánlivě jen dobro chtějící církevní věřící mezi křesťany říká:
-Právě proto však, že mé Poselství jest //v naprostém// souzvuku //s pravými slovy Ježíšovými,// má mnoho lidí při čtení dojem, že to není nic nového! Ale jen proto, že poselství Ježíšovo a moje jsou ve skutečnosti //jedno.//
+„Slovo Poselství je samo o sobě v mnoha věcech správné, avšak neříká mi nic nového!“
-Z tohoto důvodu to také zní //jednotně,// až na to, co lidé ve své snaze být chytřejší, připsali k slovům Ježíšovým. To je také převážně falešné. S takovýmto připsaným nebo //jinak// podaným, nemohou moje slova přirozeně souhlasiti. Souhlasí však bezpodmínečně se slovy Ježíšovými!
+Kdo takto hovoří, ten to //dosavadní,// o čemž se domnívá, že to má již naučené ze své školy nebo církve, navzdory své opačné klamné představě //nechápe// ani nezná; neboť jinak by musel vědět, že v Poselství je velmi mnoho //zcela nového,// co se samozřejmě poselství, které přinesl Ježíš, //nestaví na odpor,// protože obojí pochází ze //stejného// pramene, z živoucí //Pravdy!//
-A toto vyciťování stejných záchvěvů z téhož původu, které //duch// bez vědomí rozumu poznává, dává lidem bez uvážení možnost myslet, že tu není nic nového.
+//Nové// //není// vždy souznačné s //popřením// dosavadního, nýbrž se to může také ve starém zachvívat a //pokračovat ve výstavbě// tak, jak se původní poselství Ježíše spojuje s tím mým!
-To je jedna část lidí. Ostatní však přijímají to nové, jako již dříve podané a samozřejmé. To proto, že správně neznají staré, jež se domnívají mít, a proto vůbec nevědí, co je v mém Poselství nového.
+Avšak právě proto, že nyní mé Poselství stojí //zcela// v souladu s //opravdovými// slovy //Ježíše,// má tak mnoho lidí při čtení dojem, že v něm není nic nového! Avšak jen proto, že poselství Ježíše a to moje jsou ve skutečnosti //jedno!//
-Není však ani jediné přednášky v mém Poselství, která by skutečně nepřinášela lidskému duchu něco úplně nového, co dosud //vůbec ještě neznal.//
+Z tohoto důvodu zachvívají se také ve všem //jednotně,// až na to, co lidé ve svém chtění být chytřejší k slovům, která Ježíš přinesl, připsali, což je zpravidla falešné. S tímto připsaným nebo //jinak// podaným nemohou má slova přirozeně souhlasit. Avšak se slovy Ježíše souhlasí bezpodmínečně!
-Mnoho lidí tedy nezná ani to, co se domnívají mít, ani to, co jim přináším. Jsou také příliš líní, než aby vůbec mohli něco //skutečně// přijmout.
+A toto cítění stejného zachvívání z téhož původu, které //duch// poznává bez vědomí rozumu, dává lidem bez uvažování se domnívat, že v tom nebylo dáno nic nového.
-Všem //těm// však, jichž duch je alespoň schopen poznávat //jednotné// záchvěvy obou Poselství, by měla být alespoň tato okolnost důkazem, že obě Poselství pocházejí //z jednoho// pramene. Mělo by to být dokonce nesporným důkazem, že také já jsem bezprostředně čerpal z Pravdy.
+Taková je jedna část lidí. Ostatní však přijímají to nové jako dříve již poskytnuté a samozřejmé, protože to staré, které se domnívají mít, neznají správně, a proto vůbec neví, co je to nové, které je pro ně v mém Poselství.
-Toho si však tito lenoši nejsou vědomi. Zažvaní si prostě a odkryjí tak hned své jádro. Každý je musí ihned poznat jako lenochy ducha.
+Avšak v mém Poselství není žádná přednáška, která by nepřinášela pro lidského ducha něco skutečně zcela nového, čehož //doposud ještě neznal!//
-Ostatní věřící se opět zase vzpírají rozšířit své vědění z důvodu nebo ze strachu, že by mohli udělat něco nesprávného! Ale i to je také jen v nepatrných případech strach, nejvíce je to hlavně domýšlivost, zakotvená v hlouposti, na jejíž půdě se jí jedině může dařit. Domýšlivost je již sama sebou hloupostí a nedá se od ní odděliti.
+Mnozí lidé tedy neznají ani to, co se domnívají mít, ani to, co jim já přináším! Jsou také příliš líní, aby vůbec něco z toho do sebe //skutečně// přijali.
-Tím je však míněna hloupost v duchovním smyslu, ne pozemském. Ba právě takoví lidé, kteří jsou pozemsky rozumově považováni za zvlášť silné a chytré, bývají v nejčastějších případech duchovně mdlí. Jako lidé ve stvoření nemají před Bohem žádné ceny. Selhali pro své vlastní bytí a nejsou s to svým rozumovým věděním vytvořit jakékoli hodnoty pro věčnost, ba dokonce nemohou k tomu použít ani svého rozumu.
+Avšak pro všechny //ty,// jejichž duch je schopen alespoň vnímat //jednotné// zachvívání obou poselství, by měla být přece právě tato okolnost důkazem, že obě poselství pochází z //jednoho// pramene, ba dokonce neklamným důkazem, že také já bezprostředně čerpám z Pravdy.
-Nechme však všechno ostatní stranou a vezměme si jen věřící mezi křesťany. Tak jako tak není mnoho těch, které lze považovat za opravdu věřící. Největší část z nich jsou jen vnitřně prázdní křesťané podle jména, víc nic. Tito říkají v určitém smyslu také to, co tvrdí ti shora uvedení, nebo prohlásí s jakýmsi teatrálním výrazem, který má znamenat bohabojnou pokoru, jak to předstírají alespoň sami sobě:
+Avšak toho si tito líní nebudou vědomi. Oni o tom prostě žvaní a dávají se tím odkrýt, aby je každý musel ihned jasně poznat jako líné duchem.
-„My máme Ježíše, našeho Spasitele, od toho neupustíme a více také nepotřebujeme!“
+Ostatní věřící se opět vzpírají rozšířit své vědění v domněnce nebo strachu, že by tím mohli učinit něco falešného! Avšak strach je to také jen v málo případech, nýbrž jen //domýšlivost,// která je zakořeněná v hlouposti a jen na takové půdě vůbec schopná prospívat; neboť domýšlivost je sama o sobě již hloupostí a obě od sebe nelze oddělit.
-Takový jest asi smysl všech jejich slov, i když se snad jednotlivá slova podle druhu mluvících osob budou různiti.
+Avšak zde je míněna hloupost v //duchovním// vztahu, ne pozemském, protože právě takoví lidé, kteří jsou pozemsky rozumově považováni za obzvlášť silné a chytré, jsou ve většině případů duchovně slabí a jako lidé ve stvoření nemají před Bohem žádnou hodnotu; neboť pro své vlastní bytí selhali a nejsou ve stavu se svým rozumovým věděním vytvořit nějaké hodnoty pro věčnost nebo k tomu rozum využít.
-Tyto pravé kopie farizeů, Ježíšem již tak ostře a často odsouzených, nejsou ve skutečnosti ničím jiným než duchovními lenochy, dokonale //samolibými.// Často již i odporný způsob mluvy je dost jasně označuje.
+Dejme však zde všechno stranou a vezměme jen věřící mezi //křesťany,// kde přece tak jako tak není mnoho těch, které by bylo možné považovat za skutečně věřící; neboť největší část z nich jsou jen vnitřně prázdní křesťané podle jména, nic víc.
-Zahloubáte-li se do lidí tohoto druhu, poznáte, že v nich není opravdového přesvědčení, nýbrž jen prostý, prázdný //zvyk// již od mládí! Nechtějí být již více rušeni ze své lenosti; vždyť by jim to mohlo způsobit duchovní nepokoj, kdyby se tím trochu víc zabývali.
+Tito říkají v určitém smyslu totéž jako ti prvně uvedení, nebo vysvětlují s určitým teatrálním výrazem, který má být poníženou plachostí, jakou se alespoň sami snaží předstírat:
-Snaží se tomu pečlivě vyhnout, aniž by si uvědomili, že tím hřeší proti důležitému Božímu zákonu, zákonu duchovního pohybu. Jen duchovní pohyb poskytuje udržování jejich duše i těla. Uposlechnutí zákona duchovního pohybu stačí, aby v účinku přineslo vzestup a možnost k zrání, k zdokonalení!
+„My máme našeho Ježíše, našeho Spasitele, od kterého neupustíme, a nic víc také nepotřebujeme!“
-Právě to, co považují za veliké a co tak pyšně ukazují, aby alespoň sami sobě předstírali oporu, které v nich vůbec není, právě to stane se jim odsouzením a záhubou!
+Takový je přibližně smysl všech jejich slov, i když také slova samotná mohou znít odlišně podle hovořících osob.
-Kdyby poslechli jen jedenkrát zákona a trochu se //duchovně// pohnuli, tu by museli velmi rychle poznat, že jejich dosavadní víra nebyla vírou, nýbrž jen něčím //naučeným,// co se stalo vítaným zvykem, protože to mimo několika povrchností ničeho od nich nepožadovalo. A //proto// to platilo za příjemné a správné.
+Tyto pravé kopie Ježíšem již tak ostře a často káraných farizejů nejsou ve skutečnosti ničím jiným než jen duchovními lenochy, k tomu ještě notně //samolibými.// Již mnohdy tak odporný způsob vyjadřování označuje je příliš zřetelně.
-Nepokoji však se nemají vyhýbat, ale mají mu být //vděčni.// Je to nejlepší znamení probuzení jejich ducha. Probuzení musí samozřejmě předcházet zneklidnění, dříve než může vzniknout jistota opravdového svobodného přesvědčení. Jistota přesvědčení, která se může rozvinout jen ve vážném a pilném zkoumání a s tím úzce spojeném opravdovém prožívání v duchu.
+Pokud se do lidí takovéhoto druhu pohroužíte, tak budete poznávat, že v sobě nenesou snad opravdové přesvědčení, nýbrž jen prostý, prázdný //zvyk// již od mládí! Ve své lenosti nechtějí být již více rušeni; neboť by jim to mohlo způsobit duchovní neklid, pokud by se tím důkladně zabývali. Snaží se tomu pečlivě vyhnout, aniž by si byli vědomi, že tím hřeší proti důležitému Božímu zákonu duchovního pohybu, který jim poskytuje udržování jejich duše, jakož i těla, v jehož působení při uposlechnutí spočívá pouze vzestup a možnost zrání ke zdokonalení!
-Kde vznikne neklid, tam jest dán nezvratný důkaz, že duch //spal// a že se chce probudit. Tam však, kde následuje odmítnutí s pyšným odkazem na osobní majetkové právo na Ježíše, ukazuje se jen, že tento lidský duch již téměř propadl agonii, vedoucí k smrtelnému spánku.
+Právě to, co pokládají za veliké a co se snaží s hrdostí vystavovat na odiv, aby tím aspoň sami sobě předstírali oporu, kterou v sobě vůbec nenesou, to se jim stane osudným a zkázou!
-To dokazuje dále, že právě //tito// duchové by byli také za časů Ježíšových Jeho i jeho Slovo se stejně dutou povýšeností a se stejným lpěním na něčem dosud naučeném přísně odmítali, kdyby jim bylo toto nové zjevení v tehdejším obratu světů předloženo k volbě a vlastnímu rozhodnutí! Byli by z téhož pohodlného důvodu setrvávali na starém, které však má svou půdu přenechati //pokroku,// nemá-li nastat zastavení.
+Pokud by uposlechli zákona a jen jednou se trochu //duchovně// pohnuli, tak by museli velmi rychle poznat, že jejich dosavadní víra nebyla vůbec taková, nýbrž jen něčím //naučeným,// což se stalo vítaným zvykem, protože to kromě několika formalit od nich nic nežádalo a //tím// pro ně platilo za příjemné a //opravdové.//
-Jsou to popěrači //všeho// nového, protože se necítí schopni nebo dost silni vážně a bez předsudků zkoumat to, co k nim proniklo. Jsou vůbec již příliš líní ke všemu a raději se drží svých dosavadních zvyků.
+Neklidu by se však nesměli vyhýbat, nýbrž by za něj museli //děkovat;// neboť ten je nejlepším znamením probuzení jejich ducha, kterému samozřejmě nejprve neklid předchází, dříve než může povstat jistota skutečného, svobodného přesvědčení, která rozvine svou sílu jen ve vážném a horlivém zkoumání a s tím úzce spojeném skutečném //prožití// v duchu.
-Můžete s jistotou usoudit, že by naprosto rozhodně odmítli i Ježíše, kdyby se tomu nebyli museli už od mládí //z donucení// učit.
+Kde povstane neklid, tam je tím podán nezvratný důkaz, že duch //spal// a chce přijít k probuzení; kde však následuje odmítnutí s pyšným odkazem na osobní právo na Ježíše, tam ukazuje se jen to, že tento lidský duch již propadl do agónie, která vede k smrtícímu spánku.
-Není to jiné ani s těmi, kteří se snaží všechno nové odmítnout s poukazem na proroctví o vyskytování se falešných proroků! Ani v tom není nic jiného než opět jen //duchovní lenost.// Vždyť právě toto proroctví, na které se odvolávají, je přece současně také zřetelné znamení a je v něm dost jasně řečeno, že právě v tento //čas,// v němž se vynoří falešní proroci, //přijde// ten //pravý, zaslíbený!//
+To dále dokazuje, že právě //tito// duchové by také za Ježíšova pozemského času jeho i jeho Slovo stroze odmítli se stejně prázdnou povýšeností ve stejném lpění na doposud již naučeném, pokud by jim to bylo nabízeno jako nové zjevení v tehdy nutném obratu k volbě a vlastnímu rozhodnutí!
-Jak pak ho zamýšlejí poznat, když ve své pohodlnosti tak lehkovážně jsou se vším hned hotovi! Ani jeden člověk si ještě nepoložil tuto základní otázku! Všichni //vědí// o jeho příchodu a tvrdí také, že tomu věří. Žádný z nich však ještě nemyslel na to, že je to duchovní lenost, tedy jediný bod, z něhož se vůbec nesnaží ani myslet ani vědět. Čekají, čekají, až přejde čas. Pak se to bude konečně vidět, jak to bylo také i s Ježíšem!
+Drželi by se z téhož pouze pohodlného důvodu toho starého, které musí přenechat půdu //pokroku,// pokud nemá nastat stav klidu.
-Než tentokrát je to jiné. Tentokrát čas //nepřejde// kolen váhajících a líných, ale bude je //soudit!// A čekání je jejich rozsudek, jejich odsouzení!
+Jsou to odmítači //všeho// nového, protože nejsou schopni nebo se necítí dosti silní opravdově a bez předsudků to, co je pronikavé, zkoumat, nebo protože jsou k tomu vlastně již příliš líní a raději se snaží pevně se přidržet dosavadních zvyků.
-Oni //sami// musí najít důkaz //ve Slově// Pravdy, kterého lidé, až na nemnohé, ani u Ježíše nechtěli dbát. Čekali vždy ještě jiné důkazy, když výsměšně požadovali: „Jsi-li Syn Boží, sestup s kříže a pak ti uvěříme!“
+S jistotou lze přijmout, že by zcela rozhodně Ježíše odmítli, pokud by nebyli //nuceni// již od dětství se mu učit!
-Slovo Pravdy, které bylo vlastním důkazem, nemělo pro ně tehdy ještě žádné ceny. Jen duchovní lenost každého jednotlivce, kam se podíváte. A tak, jako tehdy, je tomu opět dnes. Je to ještě mnohem horší, protože nyní je každá duchovní jiskra téměř úplně zasypána.
+Jiné to není ani s těmi, kteří se všechno nové snaží odmítat s poukazem na proroctví o objevení se falešných proroků! Také v tom nespočívá nic jiného než opět jen //duchovní lenost,// neboť v těchto proroctvích, na která se odvolávají, je přece současně také dostatečně zřetelně řečeno, že ten //pravý,// ten //zaslíbený,// //přijde// právě //v té době,// kdy se objeví falešní proroci!
-Dnešní věřící vzali všechno jen jako //učení.// Nic z toho v sobě nezpracovali a neosvojili si! Jsou duchovně příliš mdlí, než aby cítili, že jejich víra není vlastně nic jiného než zvyk z //dětství.// A tomuto zvyku říkají v naprosté nevědomosti o sobě samých, že je to přesvědčení.
+Jak ho pak hodlají poznat, když všechno ze své pohodlnosti s tímto poukazem prostě povrchně odbývají! Žádný člověk si tuto základní otázku ještě nepoložil! Všichni //ví// o jeho příchodu a také tvrdí, že tomu věří, avšak ještě o tom nepřemýšleli, protože se vůbec nechtějí snažit, nebo přesně nevědí, že právě toto je bod, kterému se oni všichni snaží tiše vyhnout … z duchovní lenosti. Oni čekají, čekají, //až přejde čas,// pak se přece nakonec uvidí, jak tomu také bylo u Ježíše!
-Vždyť také hlavní způsob šíření tak zvaného křesťanství jest jen přírůstek //mládeže,// ne snad dospělých! A z této dorůstající mládeže, kteří byli jako křesťané pokřtěni a také jimi zůstali, jest při ostré zkoušce Světla 80 % jen pouhých křesťanů ze zvyku. To je poznat již z toho, že svůj //život// vůbec neřídí podle slov Ježíšových.
+Avšak tentokrát je tomu jinak; neboť čas //nejde// mimo váhavé a líné, nýbrž je soudí! Čekání stane se jejich soudem, odsouzením!
-Zejména jejich chování k bližním ukazuje velmi zřetelně, že nejsou //opravdovými// křesťany, nýbrž jen bezobsažnými, duchovně línými křesťany podle jména. Kdo je ještě schopen správně myslet, kdo není duchovně zotročen, ten se ani nebude snažit popřít tuto skutečnost. Můžete jim ji dokázat stokrát za hodinu, se všech stran a vždy znovu. V uplynulých staletích byla také již dostatečně dokázána.
+//Oni sami// musí najít důkaz //ve Slově// Pravdy, kterého lidé až na nemnohé nechtěli u Ježíše dbát, nýbrž očekávali ještě jiné důkazy, protože posměšně požadovali: „Jsi-li Syn Boží, tak sestup z kříže, pak ti chceme uvěřit!“
-Tento důkaz nepravého křesťanství je žel všude a příliš jasně viditelný. Také v církvích, které jsou až neuvěřitelně nesnášenlivé a nenávistné v slovech i činech vůči všem těm, kteří neslouží jejich církvi v čistě //pozemském// usilování.
+Jeho Slovo Pravdy, které bylo skutečným důkazem, nemělo pro ně tehdy ještě žádnou hodnotu. Vlastní duchovní lenost každého jednotlivce, kam se podíváte, a stejně jako tehdy je tomu opět dnes, jen ještě mnohem hůř; neboť nyní je každá duchovní jiskra téměř úplně zasypána.
-Jestli však ti takto nenávidění a proto snad i obávaní vzdor tomu //opravdu slouží Bohu,// mnohem opravdověji a živěji celým svým bytím více než jiní, to nehraje v církevních názorech a jednání žádné úlohy! //To já žaluji Bohu!// Vždyť takové jednání je proti jeho přáním a přikázáním! Všem církvím mělo by být //hlavní věcí jen// to, aby se sloužilo //Bohu!// A ne jim! Služba Bohu však vůbec nemusí vésti církvemi!
+Věřící dneška přijímají všechno jen jako //učení// a nic z toho v sobě nezpracovali a neosvojili si! Jsou duchovně příliš slabí, než aby cítili, že jejich víra není ničím jiným než //zvykem z dětství,// který v úplné nevědomosti o sobě samých nyní nazývají svým přesvědčením.
-Kde však stojí v mém Poselství, že člověk má upustit od Boha nebo od Ježíše, Syna Božího! Naopak, já vedu svými slovy rovně k Bohu a také k Ježíši! Ale živějším způsobem, než byl dosud znám. Tak jak to odpovídá Pravdě a ne jak si to lidé přistřihli svým sklonem k duchovní pohodlnosti.
+Také hlavního nárůstu křesťanů je //dosahováno skrze nárůst mládeže,// ne skrze dospělé! A z těchto dospívajících mladých lidí, kteří byli jako křesťané pokřtěni a pak jimi zůstali, je při ostré zkoušce Světla osmdesát procent jen křesťany ze zvyku, což se dá poznat tím, že svůj život vůbec neřídí podle slov Ježíšových.
-Poukazuji na to, že Bůh chce mít ve svém stvoření živoucí a své //vlastní// odpovědnosti si vědomé duchy! Tedy //takové// lidi, jací mají být podle prazákonů stvoření! Každý z nich musí sám a plně odpovídat za vše, co myslí, mluví a koná. Nic z toho nemohlo být smazáno někdejší vraždou na Synu Božím, kterou lidstvo spáchalo.
+Zejména jejich chování vůči bližním velmi zřetelně ukazuje, že nejsou žádnými //skutečnými// křesťany, nýbrž jen bezobsažnými, duchovně línými křesťany podle jména!
-Ježíš byl zavražděn jen //proto,// že byl se stejnými požadavky také považován za obtížného a nebezpečného. Byl nebezpečným právě //kněžím,// kteří učili něco jiného, mnohem pohodlnějšího, jen aby měli //pozemsky// vždy větší okruh stoupenců, což současně znamenalo vzestup jejich pozemské moci využíváním pozemského //vlivu. Toho// se nechtěli vzdát. Lidé se nechtěli vzdát pohodlnosti a kněží vlivu a moci. Kněží nechtěli být učiteli a pomocníky, nýbrž vládnoucími!
+Kdo je ještě schopen spravedlivě myslet a není duchovně zotročen, nebude se snažit popírat tuto skutečnost, která je každou hodinou stokrát ze všech stran stále znovu nově dokazována a byla již dokázána během uplynulých staletí.
-Jako opravdoví //pomocníci// byli by museli lidi vychovávat //k vnitřní samostatnosti,// duchovní vážnosti a velikosti, aby se tito lidé ze svobodného přesvědčení postavili do vůle Boží a radostně se jí řídili.
+Tento důkaz nepravého křesťanství spočívá přece žel všude a příliš jasně viditelně, jakož i v církvích samotných, které jsou přímo neuvěřitelně nesnášenlivé a nevraživé ve slovech a činech vůči všem těm, kteří neslouží //jejich církvi// v čistě //pozemském// úsilí.
-Kněží však dělali opak toho. //Poutali// ducha, aby byl poddajný pro jejich pozemské účely.
+Zda však tito nenávidění a snad proto obávaní přesto //ve skutečnosti// slouží //Bohu,// mnohem opravdověji a živěji celým svým bytím než ostatní, to nehraje v církevních názorech a jejich jednání žádnou roli! //To žaluji já Bohu!// Neboť takové jednání je proti jeho přáním a přikázáním! Všem církvím mělo být přece //hlavní věcí jen// to, aby se sloužilo //Bohu,// a ne jim! Služba Bohu však vůbec nemusí jít skrze církve!
-Bůh však požaduje od lidí duchovní zdokonalování svými zákony ve stvoření! Požaduje trvalý pokrok v rozšiřování vědění o stvoření, aby v něm stáli správně a správně působili a nestali se překážkou kruhů pohybu!
+Kde však stojí v mém Poselství, že má člověk upustit od Boha nebo od Syna Božího Ježíše! Naopak, já vedu svými slovy přece přímo k Bohu a k Ježíši! Avšak //živějším způsobem,// než to bylo doposud známo, odpovídaje Pravdě, a ne jak si to lidé okleštili ve svém sklonu k duchovní pohodlnosti.
-Kdo však nyní nechce //dále,// a chce setrvat //na tom,// co se domnívá vědět a proto nové zjevení z Boha odmítá nebo se k němu staví nepřátelsky, ten zůstane zpět. Světový soud ho odhodí, zničí každou překážku, aby už konečně ve stvoření mohlo být jasno, podporující stále postupující vývoj v budoucnosti. Vůle Boží chce vývoj ve stvoření.
+Poukazuji na to, že Bůh chce ve stvoření mít živoucí a své //vlastní// odpovědnosti vědomé duchy! Tedy lidi takové, jací spočívají v zákonech stvoření! Že každý sám a plně musí odpovídat za to, co myslí, mluví a koná, a že to nemohlo být z lidstva smazáno tehdejší vraždou na Synu Božím.
-Ježíš byl tehdy //také// novým zjevením a přinesl další vědění ve svém Slově. Pro tehdejší dobu to bylo //vše// nové, jako dnes moje Poselství o Imanuelovi. Byl to tehdy stejně tak nutný pokrok jako dnes, při němž se však nemělo zůstat na věky stát. Ani já neruším nic ze starého, nýbrž přináším jen nové k tomu.
+Ježíš byl přece zavražděn jen //proto,// že byl se svými stejnými požadavky //také// nepříjemně pociťován a jevil se jako nebezpečný //kněžím,// kteří učili jinak, mnohem pohodlněji, aby tím měli jen //pozemsky// stále větší příliv lidí, což mělo s sebou přinášet a udržovat současně vzestup jejich pozemské moci skrze stoupající pozemský //vliv.//
-Mé Poselství nemá způsobit, aby se někdo vzdával Ježíše jako Syna Božího. Naopak on má být teprve správně poznán jako //takový.// Nemá již být nadále jako služebník a otrok zkaženého lidstva, jehož tíhu viny by měl nésti nebo odpykávati, aby oni to měli pohodlnější!
+//Toho// se vzdát nechtěli. Lidé pohodlnosti a kněží vlivu, své moci. Kněží vůbec nechtěli být //učiteli// a //pomocníky,// nýbrž jen vládnoucími!
-A právě ti, kteří Ježíše //opravdu// přijali jako Syna Božího, //nemohou// dělat nic jiného než přivítat mé Poselství a s ním spojené nové zjevení z Boží milosti //s radostnou vděčností.// Nebude jim také za těžko vše správně pochopit, co říkám, a osvojit si to.
+Jako opravdoví pomocníci by museli lidi vychovávat k //vnitřní samostatnosti,// důstojnosti ducha a duchovní velikosti, aby se tito lidé ze svobodného přesvědčení postavili do vůle Boží a v radosti se podle ní chovali.
-Kdo tak nečiní nebo nemůže, ten také nepochopil poselství a opravdové bytí Syna Božího. On si sám snad něco cizího, falešného, vystavěl //z vnitřních// odhadů a domněnek a v neposlední řadě z lenosti svého vlastního pohodlného ducha, který se vzpírá Bohem podmíněnému pohybu.
+Kněží činili opak a //poutali// ducha, aby jim zůstal povolný pro jejich pozemské účely.
-Smysl a účel Poselství ze Světla, které jsem přinesl ve splnění nejsvětější vůle Boží, jest nutné rozšíření vědění. Patří těm lidem, kteří nyní nadcházející, zákony stvoření podmíněný obrat mají přestáti, aby mohli a směli spolupracovati v nové, //Bohem chtěné// tisícileté říši míru, kterou Boží všemohoucnost nyní utvoří!
+Bůh však žádá od lidí duchovní zdokonalení ve svých zákonech stvoření! Trvalý rozvoj v rozšíření vědění o stvoření, aby v něm správně stáli a působili a nebyli překážkou v zachvívání kruhů pohybu!
-Zde neplatí žádné výmluvy duchovně líných, žádné fráze ješitného farizejství, ani záludné pomluvy a útoky lidí, kteří sami hladoví po moci. Před svatou spravedlností trojjediného Boha musí uhnout a zajít jako plevy. Nic není větší a mocnější než Bůh a Pán a co přichází z jeho vůle!
+Kdo se však nyní nechce snažit //dále// a snaží se setrvat //na tom,// co se domnívá vědět, a proto odmítá nové zjevení z Boha nebo se k němu staví nepřátelsky, ten zůstane zpět a bude odmrštěn ve světovém soudu, protože ten strhne dolů každou překážku, aby ve stvoření konečně dal povstat jasu, který //podpoří// pokračující vývoj v budoucnosti, který spočívá ve vůli Boží pro Jeho stvoření.
-Duch pozemského člověka musí být nyní //živý// a musí zesílit ve vůli Boží, jíž smí v tomto stvoření buď nadále sloužit, nebo musí zahynout! Čas jest zde! Bůh nebude již více trpět zotročených duchů. A lidská svévole bude zlomena, jestliže se sama dobrovolně nevpraví v prazákony Boží, které on vložil do stvoření. K nim patří však také zákon trvalého pohybu, který vyžaduje nezadržitelný pokrok ve vývoji. S tím zůstává spjato rozšíření vědění, vědění o stvoření. Vždyť duchovní vědění jest vlastní obsah všeho života!
+Ježíš byl tehdy //také// novým zjevením a další přinesl ve svém Slově. Pro tehdejší dobu to bylo //všechno// nové, jako dnes mé Poselství o Imanueli. Tehdy to byl právě tak nutný pokrok jako dnes, avšak nemělo se u toho zůstat věčně stát. Já také neruším nic ze starého, nýbrž přináším k tomu jen nové.
-Proto se vám dostalo nových zjevení. Odmítnete-li je v lenosti svého ducha a chcete-li ho nechat dále klidně spát, pak se probudí v soudu, aby v rozkladu zahynul.
+Skrze mé Poselství se také nemá nikdo vzdávat Ježíše jakožto Syna Božího, nýbrž ten má být teprve správně poznán //jako takový,// ne však jako sluha a otrok zkaženého lidstva, aby nesl nebo vyplatil jeho břemeno viny, aby to lidstvo mělo pohodlnější!
-A běda všem těm, kteří ještě chtějí držet lidského ducha v poutech! Budou trpět desateronásobné škody a v posledním okamžiku budou muset pozdě a s hrůzou zjistit, co na sebe naložili, aby potom se zlomili pod touto tíhou a zapadli do hrůzných hlubin! Tento den jest zde. Temno musí zmizet! Nádherné Boží světlo rozbíjí nyní všechno falešné, pálí vše líné v tomto stvoření. Očistí zemi, aby mohla kroužit svými drahami jen ve světle a radosti, k požehnání všeho tvorstva jako jásavá modlitba díků za všechny milosti jejich Tvůrce, ke cti Boha, jediného, všemohoucího!
+A právě ti, kteří Ježíše //skutečně// přijali jako Syna Božího, //nemohou// vůbec jinak, než mé Poselství a s ním spojené nové zjevení z Boží milosti jen s //radostným díkem// přivítat! Nebude jim také zatěžko správně pochopit všechno to, co říkám, a osvojit si to.
-Amen.
+Kdo to nečiní nebo to nedovede, ten také poselství a skutečné bytí Syna Božího Ježíše nepoznal, nýbrž si sám vystavěl jen něco cizího, falešného, z //vlastního// mínění a domýšlivosti a … v neposlední řadě … v lenosti svého pohodlného ducha, který se děsí Bohem požadovaného pohybu!
+Smyslem a účelem poselství ze Světla, přineseného skrze mne ve splnění všesvaté vůle Boha, je nutné rozšíření vědění pro //to// lidstvo, které chce nyní přestát zákonům stvoření odpovídající požadovanou změnu, aby mohlo a smělo spolupůsobit v nové //Bohem chtěné// tisícileté říši míru, kterou všemohoucnost Boží nyní zřídí!
+Zde neplatí žádné výmluvy duchovně líných, žádné fráze ješitného farizejství a také záludné pomluvy a útoky po vlastní moci hladovějících lidí musí před svatou spravedlností trojjediného Boha ustoupit a rozplynout se jako plevy; neboť není nic většího a mocnějšího než Bůh, Pán, a to, co z Jeho vůle přichází!
+Pozemský lidský duch musí nyní //oživnout// a zesílit ve vůli Boží, které smí buď pobýváním v tomto stvoření sloužit, nebo musí zahynout!
+Čas je zde! Žádní zotročení duchové nebudou již více Bohem trpěni! A svévole člověka bude zlomena, pokud se nebude ochoten vřadit do Božích prazákonů, které On vložil do stvoření.
+Avšak k nim patří také zákon trvalého pohybu, který požaduje plynulý pokrok ve vývoji. S tím zůstává spojeno rozšíření vědění!
+Vědění o stvoření, duchovní vědění je vlastním obsahem veškerého života!
+Proto vám bylo dáno nové zjevení. Odmítnete-li je v lenosti svého ducha a chcete-li jej nechat dál klidně spát jako doposud, tak probudí se v soudu, aby pak v rozkladu zahynul.
+A běda všem těm, kteří chtějí ducha člověka ještě udržovat spoutaného! Ti utrpí desateronásobnou škodu a //musí// v posledním okamžiku zcela zděšeni poznat, co na sebe naložili, aby se pak pod touto tíží zhroutili a zřítili se do strašlivých hlubin!
+Tento den je zde! Temno musí pominout! Nádherné Světlo Boží rozbije nyní všechno falešné a vypálí líné v tomto stvoření, aby mohlo vést své dráhy jen ve světle a radosti, k požehnání všech tvorů, jakožto jásavou modlitbu díků za všechny milosti svého Stvořitele, ke cti Boha, Jediného, Všemohoucího!
+<WRAP centeralign>
+AMEN.
+</WRAP>