Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

--- Poselství doznívá - 1931-1936 - Hlas - 1997 » 70. Velká očista. | 2022/03/05 22:37 | current
– ↷ Page moved from cs:doznivani:poselstvi_dozniva_hlas:velka_ocista to cs:doznivani:hlas:velka_ocista Marek Ištvánek
+++ 1934-1936 - Plamen - 2015 » Díl II » 11. Velká očista. | 2022/03/05 22:42 | current
– ↷ Page moved from cs:prednasky:doznivani_2_plamen:velka_ocista to cs:doznivani:plamen:dil_ii:velka_ocista Marek Ištvánek
@@ Line 1: / Line 1: @@
 ====== Velká očista. ======
-Není ničeho na této zemi, co byste vy, lidé, mohli z vděčnosti dát za to, že vás Bůh osvobodí od temné havěti, kterou jste sami rozmnožili svým falešným chtěním!
+Na zemi není ničeho, lidé, co byste mohli jako vyrovnání nabídnout v díku //za to,// že vás Bůh zbaví od havěti temna, kterou jste sami vypěstovali svým falešným chtěním!
-Kdybyste se alespoň snažili pochopiti, že boj Světla proti všemu temnému není Světlu žádnou radostí, nýbrž přemáháním a ničením vší špíny nejodpornějšího druhu! A při tom největší část lidí, pro jejichž osvobození se tak děje, se ke všemu staví ještě na stranu jedovatých temnot, jen aby svým nízkým myšlením ztěžovali cestu nositeli Světla!
+Kdybyste si alespoň chtěli dát námahu pochopit, že boj Světla proti veškerému temnu není pro Světlo bojem radosti, nýbrž přemáháním a ničením veškeré špíny nejodpornějšího druhu, přičemž největší část lidí, kterým je osvobození //určeno// a přináší veškerý užitek, se ještě staví na stranu jedovatého temna, aby Nositeli Světla ztěžovali cestu nejnižším smýšlením!
-Hněv všemohoucího Boha bije již do řad těchto rouhačů, kteří jsou jako nejohavnější havěť odsouzeni k zadušení ve svých odporných slinách. Svět musí být očistěn od tolika zla!
+Hněv všemohoucího Boha však nyní udeří do řad těchto rouhačů, kteří jsou jako hnusní červi odsouzeni zadusit se ve svých odporných slinách! Tím bude svět očištěn od takovéhoto zla!
-Tento výraz není pěkný, ale není jiného slova pro něco, co je naprosto nevyslovitelné ve své hnusné zavrženosti. Ani tato pozemská řeč nestačí ke správnému označení takového druhu nízkého myšlení.
+Tento výraz není pěkný, avšak není žádné jiné slovo pro něco, co je vlastně zcela nevyslovitelné ve své ohavné zvrhlosti; neboť dokonce ani tato pozemská řeč nestačí, aby správně označila druh takovéhoto nejnižšího myšlení.
-Jedině výrazy „chamraď“ a „havěť“ mohou naznačiti dva základní druhy těchto vyvrženců, kteří se sami vyloučili z jakékoliv možnosti záchrany. Nejsou schopni vytvořiti ani //jediné// čistší myšlenky. Rozšiřují kolem sebe jen vše rozežírající jedovaté sliny, které však nyní sžíravě dopadnou na ně zpět a musí je rozložiti!
+Jedině výrazy „havěť a červi“ vystihují dva základní druhy těchto zpustlých, kteří se vyloučili ze všech možností záchrany, protože nejsou schopni vytvořit ani //jedinou// čistší myšlenku a rozšiřují jedovaté, vše rozežírající sliny, které na ně nyní dopadnou zpět a musí je rozežrat a rozložit!
-Rozerváni nevylíčitelnou, nenávistnou závistí budou se potáceti v úzkosti a strachu, v zděšení a hrůze. Žádná ruka se nepozvedne, aby zmírnila jejich dobře zasloužený úděl.
+Rozdrásáni nesmírnou nenávistnou závistí, budou prchat se strachem a úzkostí, zděšením, hrůzou, a žádná ruka se nemá pozvednout, aby zmírnila jejich zasloužené utrpení. Budou odstrčeni od všeho, co usiluje ke Světlu a duchovní svobodě. A zatímco budou za nevýslovné bolesti zmítáni sem a tam v nouzi a mukách, probudí se v nich následkem uvolňujícího rozkladu žalující duchovní jiskra, kterou ve Světlu nepřátelském úsilí drželi uvězněnou a chtěli ji nechat zahynout. Ona vyšlehne v každém jednotlivci, bolestně pálíc v neuhasitelné touze, a sežehne vše, co ji doposud drželo dole.
-Budou odstrčeni od všeho, co usiluje ke Světlu a duchovní svobodě. A teprve až budou biti nouzí a utrpením a zmítáni nevýslovnými bolestmi, probudí se v nich uvolňujícím rozkladem jejich duchovní jiskra. Bude žalovati, že ji svým nepřátelstvím ke Světlu zanedbávali a že ji chtěli nechat zahynout. Jiskra vyšlehne v každém jednotlivci. Bude bolestně páliti svou neztišitelnou touhou, až spálí vše, co ji drželo dole.
+Tak probíhá rozklad současně zvenčí a zevnitř ruku v ruce s neuvěřitelnou trýzní staletí, tisíciletí, mimo jakoukoliv pomoc, daleko od každé úlevy, s neustále stoupajícím strachem a nejstrašlivějším zoufalstvím, až nakonec je vědomí vlastního já zcela rozežráno; neboť z něj nesmí zůstat nic.
-Tak pokračuje rozklad současně zvenčí i zevnitř, ruku v ruce v neuvěřitelném utrpení, po staletí, tisíciletí. Vzdálena je každá pomoc, daleko jakákoliv úleva. Jen strach se stále stupňuje až v dravé zoufalství. Nakonec bude vědomé já úplně rozežráno, nic z něj nesmí zůstati.
+To jsou cesty zavržených od okamžiku, kdy Bůh stáhne ruku zpět a ve svatém hněvu je všechny oddělí od přijetí záchranné milosti!
-Toto jsou cesty všech proklatých od okamžiku, v němž Bůh stáhl svou ruku zpět a ve svatém hněvu oddělil je od možnosti přijetí záchranné milosti! Tu musel zavržený klesnout, musel být stržen do propastí hrůzy a zničení, neboť se mu nedostalo shůry žádné opory!
+Zde //musí// zavržený klesnout, být stržen do propasti hrůz a zničení; neboť se mu více nedostane shůry žádné opory!
-A ten den nejsvětějšího soudu je nyní zde! //Vy,// kteří usilujete vzhůru, budete osvobozeni od veškeré havěti a nástrojů temnot tak, jak jste již osvobozeni svatým Světlem na dlouhý čas od knížete temnot! Děje se tak proto, abyste opět mohli zesíliti a nemuseli se ho již obávat.
+A tento den nejsvětějšího soudu je nyní zde! //Vy// budete //osvobozeni,// vy vzhůru usilující, od veškeré havěti a všech nástrojů temnot, jako jste již osvobozeni i od samotného knížete temna pro velkou dobu, skrze svaté Světlo! Tím opět můžete tak zesílit, že se ho již více nepotřebujete obávat.
-Celá země, která vás nosí, vyletí po očistě od temnot vzhůru i s vámi do čistších a světlejších úrovní. --
+Nyní vyšvihne se celá země, která vás nosí, i s vámi vzhůru na čistší a světlejší pláně.
-Až budete potom moci opět dýchat //čistotu,// až z vás všechno spadne, co vám zavíralo jasný výhled ke Světlu, //pak// v pohledu nazpět teprve poznáte jak odporné bylo bahno, v němž jste dosud žili. Teprve při tomto pohledu nazpět vámi otřese ošklivost a hrůza … a … snad … pak snad ve vás vykvete alespoň část //té// vděčnosti, kterou byste měli Bohu vzdávat již dnes za veliké dílo lásky, které On na vás naplňuje touto očistou!
+A když pak budete moci opět dýchat //čistotu,// když z vás odpadne všechno to, co vám bránilo v jasném pohledu ke Světlu, //pak// teprve poznáte //ohlížejíce se zpět, jak// odporná byla bažina, ve které jste doposud žili. Teprve v tomto //ohlédnutí// zachvátí vás nevolnost, zděšení … a … snad … pak také ve vás rozkvete část //toho// díku, který byste měli již dnes dát Bohu za veliké dílo lásky, které se s touto očistou na vás naplňuje!
-Již dávno jste mohli ba museli poznat, jak nadlidská trpělivost a shovívavost dávala lhůtu k obratu i těm dokonce již zavrženým. Mohli byste to vidět i ve vašich vlastních řadách!
+Již dlouho jste mohli, ba museli poznat, jak nadlidskou je trpělivost a shovívavost, kterou dokonce ještě poskytoval těm, kteří jsou nyní zavrženi s konečnou platností. Mohli jste to vidět ve //vašich vlastních řadách!// Jen jako //malý// příklad vzpomeňme ještě jednou na všechny ty, kteří se //dobrovolně// našli v Poselství, a potom opět odpadli!
-Pomyslete jako na //malý// příklad na ty, kteří se sami //dobrovolně// připojili k Poselství a pak opět odpadli!
+Přitom nemluvím o dřívějších událostech ve světlých úrovních, nemluvím o dřívějších slibech daných v dovoleném splnění dobrovolných proseb, ne, mluvím //jen// o //krátké chvíli tohoto pozemského bytí,// která však obsahuje toho již dost, abychom se s odporem odvrátili od //těch// lidí, jejichž celé myšlení je jen nejnižším výplodem uražené ješitnosti, zklamání z odepření některých pozemských přání rozličného druhu a také egoizmu, který nemohl dojít k uplatnění.
-Nemluvím o dřívějších událostech ve světlejších úrovních. Nemluvím o dřívějších slibech, povolených jako splnění dobrovolných proseb, ne, mluvím //jen// o //krátké chvilce tohoto pozemského bytí.// I v ní je toho dost, aby se člověk s odporem odvrátil od //těch// lidí, jejichž celé myšlení jest jen nízkým výplodem uražené ješitnosti nebo zklamání z nějakých nesplněných pozemských přání nejrůznějšího druhu, jakož i velikášství, které se nemohlo uplatnit.
+Rozhlédněte se jen kolem sebe, všude tyto lidi najdete! Znali jste je dost dobře, takže nepotřebuji uvádět jména. Tato jména budou všechna ještě pálit ve vašem cítění správnosti a spravedlnosti, až uvidíte, že Boží spravedlnost se nenechá posmívat a projevuje se ve správný čas //tak,// jak by to člověk nikdy nedokázal.
-Jen se ohlédněte, všude najdete takové lidi! Snad jste je i dobře znali, takže vám nemusím uvádět jejich jména. Jména, která budou jednou pálit ve vašem vědomí, až uvidíte, že Boží spravedlnost se nenechá posmívati a začne působit zvratně v pravý čas tak, jak by to člověk nikdy nedokázal.
+Soudem v Jeho moudrosti a spravedlnosti budete sraženi v uctivosti na kolena a budete prosit za odpuštění, že jste v hněvu a v rozhořčení často svým přáním předbíhali skutečnou spravedlnost, aniž byste mysleli na to, že všemohoucnost Boží zasahuje ještě mnohem ostřeji a jistěji, také neúprosněji, než si člověk může kdy nechat zdát.
-Soud ve své moudrosti a spravedlnosti srazí vás v úctě na kolena. Budete prositi o odpuštění za to, že jste v zlosti nebo rozčilení často předbíhali svými přáními skutečnou spravedlnost, aniž byste mysleli na všemohoucnost Boží, která zasahuje mnohem ostřeji a jistěji, také neúprosněji než jak by si člověk vůbec dovedl představiti.
+Pán se nenechá posmívat! A posměch spočívá i v neuposlechnutí Jeho svatých zákonů. Pokud si člověk myslí, že může jednat podle //svých// přání, aniž by se při tom ptal po Boží spravedlnosti, nebo když se domnívá, že se může neustále oddávat svým //rozmarům,// aniž by ho dostihla odplata, tak se tím vysmívá všemohoucí spravedlnosti Páně!
-Pán se nenechá posmívat! A posměškem jest i neuposlechnutí jeho svatých zákonů. Myslí-li člověk, že může jednat podle //svých// přání, aniž by se staral o Boží spravedlnost nebo domnívá-li se, že se může oddat svým //náladám,// aniž by ho zasáhla odplata, tu se posmívá všemohoucí spravedlnosti Boží!
+Avšak Pán se posmívat nenechá! To je varování, které přináší splnění pro každého! A den tohoto splnění je //zde!//
-Pán se však nenechá posmívat! To je výstraha, která přináší každému následek. A den těchto následků jest zde!
+Ještě jednou se zkoumavě ohlédněte za lidmi a jejich jednáním, dříve než tito klesnou do tvrdých mlýnů odplaty a provždy tím zmizí! Jsou přece mezi vámi mnozí, kteří to všechno spoluprožili. Nebude vám zatěžko z toho vyzískat poznání, které vám může být k //užitku.//
-Ohlédněte se pátravě ještě jednou po lidech a jejich jednání dříve, než nyní padnou do tvrdých mlýnů odplaty a zmizí v nich navždy! Jsou mezi vámi mnozí, kteří všechno prožili se mnou. Nebude vám za těžko získati si poznání, které vám může v budoucnosti //prospěti.//
+Lidé, které mám na mysli, našli v Poselství to, co již dlouho hledali, a poznali je podle svého tehdejšího vlastního //tvrzení// jako Pravdu!
-Lidé, které míním, našli v Poselství to, co již dlouho hledali a poznali to podle //svého// tehdejšího //tvrzení// jako pravdu!
+//Pak// vešli //oni// s námi ve spojení, ne snad my s nimi. Oni všichni //za námi// přišli sami. //Já// jsem je nevolal! Oni využívali ve značné míře našeho času, přirozeně s úmyslem při tom //pro sebe// získat nějakým způsobem. Připusťme v dobrém, že hledali //duchovní// užitek a zisk.
-//Pak// se k nám přiblížili, ne my k nim. Oni sami přišli //k nám. Já// jsem je nevolal! //Oni// ve značné míře využívali našeho času, přirozeně v úmyslu, aby získali něčeho //sami pro sebe.// Připusťme v dobrém, že hledali //duchovní// prospěch a užitek.
+To také mohou a mají najít v nejhojnější míře v Poselství a mých přednáškách, jakož i jednotlivých rozhovorech, pokud hledají vysvětlení o věcech, které lidi //povznášejí// a //zušlechťují.// Poselství samo přece dává o tom všem svědectví ve svém druhu, kterému také odpovídají rozmluvy.
-To také mohou a mají najít v bohaté míře v Poselství, v mých přednáškách, jakož i v jednotlivých hovorech, hledají-li vysvětlení o věcech, které lidi //povznášejí a zušlechťují.// Poselství samo svým druhem o tom svědčí. Stejné jsou i rozhovory.
+Toto //všechno// jim bylo poskytnuto, i když někdy s odporem, protože je to těmito lidmi, i když také prosí, přece napůl vynuceno způsobem, který vyžaduje na nich lpící egoizmus a ješitnost, které je přece také později opět od věci oddělily.
-Toto //všechno// jim bylo poskytnuto, i když někdy se zdráháním. Tito lidé, i když prosí, zpola si to vynucují, což jest vyvoláno jejich sobectvím a ješitností, která je také později od věci oddělila.
+Když věřili, že mají své dosavadní mezery ve vědění vyplněné nebo že již nenajdou žádné jiné výhody, ustoupilo u nich také Poselství opět do pozadí a v jejich nitru pozvolna vyvstalo jejich známé chtění vědět vše lépe, které je průvodcem každé ješitnosti, především však //uražené// ješitnosti.
-Když se domnívali, že již vyplnili své dosavadní mezery ve vědění a že se jim nedostane již žádného prospěchu, ustoupilo také i Poselství do pozadí. Známé již chtění všechno vědět lépe se zvolna vynořilo v jejich nitru. To je průvodce veškeré ješitnosti, především však vždy //uražené// ješitnosti. Co však takové ješitnosti zasadí často tu nejtěžší ránu je to, že se nikdy neucházíme ani nebojujeme o toho, kdo se odvrátil. Mně je to úplně lhostejné. Každý člověk musí mít přece svobodnou vůli k rozhodnutí, má-li mu toto přinésti hodnoty nebo zničení. Jen //on sám// nese za to plnou zodpovědnost.
+Avšak co takovéto ješitnosti zasadí nakonec často tu nejtěžší ránu, je to, že se ani neucházíme, ani nebojujeme o toho, kdo se odklonil; neboť je mi to zcela lhostejné, protože každý člověk přece musí mít svobodnou vůli k rozhodnutí, pokud mu to má přinést hodnoty, nebo zničení; neboť přece sám //pro sebe// nese plnou zodpovědnost.
-Z tohoto důvodu odmítám také vždy //ovlivňování jakéhokoliv druhu.// Je to tedy úplný //opak// toho, co by takoví lidé po svém odpadnutí rádi chtěli tvrdit, aby tím své nepěkné jednání a zlé chtění omluvili a takovým směšným způsobem alespoň poněkud odůvodnili.
+Z tohoto důvodu neustále také odmítám ovlivňování //všeho druhu.// Tedy //opak// toho, co by takovíto lidé po odpadnutí chtěli rádi tvrdit, aby tím omluvili své vlastní nehezké činy a zlé chtění nebo to alespoň nejsměšnějším způsobem nějak zdůvodnili.
-Raději si sami dávají ubohé vysvědčení vnitřní prázdnoty, jen aby se mohli oddati své zlé vášni působiti škodu nebo hořkost tam, kde se domnívají cítiti, že je jimi opovrhováno!
+Raději si tím sami dávají ubohé vysvědčení vnitřní kolísavosti, jen aby se oddali zlé vášni vytvářet škodu nebo zlobu tam, kde se domnívají nebo cítí, že jimi musí být opovrhováno!
-Jsou příliš zbabělí a příliš domýšliví, než aby si prostě řekli, že se už v začátku oni //sami// mohli mýliti, když se jejich myšlení později změnilo. Měli by si říci, že to byli oni //sami,// kteří přišli a opět odešli a že také nemají žádného práva činiti nějak zodpovědným za tento //svůj// zdánlivý omyl někoho, kdo se o ně neucházel a ani jich nevolal.
+Jsou příliš zbabělí a příliš domýšliví, než aby si řekli, že //oni se// mohli od počátku mýlit, když později opět smýšleli jinak, že to byli //oni sami,// kteří přišli a nyní opět odešli, a že nemají také vůbec žádné právo činit nějakým způsobem odpovědným za tento //jejich// zřejmý omyl někoho jiného, kdo se o ně neucházel ani je nevolal.
-Takovým nesmyslným výpadům přece odporuje každé mé slovo, které jsem dosud napsal a řekl. A já //žiji// tato slova! Nelze mne odděliti od mých slov! A toto slovo je nyní vpáleno pevně, věčně a nezměnitelně do celého stvoření!
+Avšak takovémuto nesmyslnému osočování odporuje každé slovo, které jsem doposud řekl i napsal, a já //žiji// toto Slovo! Od mého Slova mne nelze oddělit. A toto Slovo je nyní vpáleno pevně a věčně nezměnitelně do celého stvoření!
-//Tak// chtějí se nyní mstít //ti// tvorové, kteří očekávali //více,// než byli //schopni// přijmouti. Jejich stanovisku chyběla potřebná čistota jejich přání a duchovní pokora. Vždy ve všem stavěli opět jen //pozemské// jako hlavní cíl své cesty.
+//Tak// chtějí se však mstít //ti// tvorové, kteří očekávají //více,// než jsou //schopni// sami přijmout, protože jejich postoji schází k tomu nutná čistota jejich přání a duchovní pokora, poněvadž si ve všem vždy znovu stanovují jen to //pozemské// jako hlavní cíl jejich cesty.
-Ani čistě lidsky nelze takovému jednání rozuměti, leč prostým vysvětlením, že lidé takového druhu se nemohou ovládnouti. Musí se lstivě a záludně oddat svým sklonům působiti jiným jen pohoršení a pokud možno škodu, aby se z toho těšili. Je to často chorobné založení, které nachází vnitřní uspokojení v takovém jednání.
+Ani čistě lidsky nelze takovéto jednání vůbec pochopit, pouze s jednoduchým vysvětlením, že lidé takovéhoto druhu neznají žádné zábrany, aby se ve lstivosti a záludnosti oddali svému sklonu působit jiným jen mrzutosti a pokud možno i škodu, z čehož se radují. Při takovýchto činech nacházejí vnitřní uspokojení v někdy dokonce i chorobném založení.
-Je-li však možno, aby při tom dosáhli bez námahy //pozemského// užitku, učiní tak bez zdráhání jako vítaný doplněk svých činů.
+Je-li však pro ně možné, aby při tom dosáhli bez námahy ještě nějakého //pozemského// zisku, přijmou ho bez zábran jako vítaný doplněk svého konání.
-Vlastní základ všeho toho leží mnohem hlouběji. Lze jej vysvětliti jedině ve smyslu Poselství:
+Avšak vlastní základ toho všeho spočívá mnohem hlouběji. Možno jej vysvětlit jedině ve smyslu Poselství:
-Tito lidé stali se vlažnými. Ve své vlažnosti a slabostech byli temnotami stále víc a více lákáni a //nepozorovaně// uchopeni. Protože nekladli žádného odporu, byli zachyceni pevně, k neuniknutí. Nebránili se, protože dotek temnot, hladící jejich slabosti, je naplňoval uspokojením.
+Tito lidé byli ve vlažnosti pozvolna při svých slabostech vábeni temnem a //nepozorovaně// uchopeni, avšak přesto pevně a neodvratně, protože nekladli žádný odpor, nýbrž se při myšlenkovém dotyku svých slabostí skrze temnotu cítili ještě uspokojeni.
-V myšlenkovém pohrávání pak nastalo nevyhnutelné spojení. Temnota zasyčela … a oni se stali rádi poddajnými nástroji a ještě k tomu něco přidali.
+Pak následovalo při myšlenkovém pohrávání také nevyhnutelné spojení, temnota zasyčela … a oni se až příliš rádi stali ochotnými nástroji a sami k tomu ze svého ještě přidali.
-Jejich původní vlažnost stupňovala se v nepřátelství. Ztěží ovládaná nenávist zahalila i nakonec všechno jejich myšlení i jednání.
+Jejich původní vlažnost stupňovala se pak k nepřátelství a k sotva ovládané nenávisti a nakonec odpovídajícím způsobem zahalila všechno myšlení a také jednání.
-Samozřejmě stejnorodé proudy hledají vždy spojení. Najdou se a vaří pak společně jedovatý nápoj, kterým svou oběť obmýšlejí. Ale tentokrát jej budou muset vypít sami, až do poslední krůpěje, podle svaté vůle Boží, která svou všemohoucností ve zvratném působení na ně dopadne!
+Stejnorodé proudy samozřejmě neustále usilují o spojení, nacházejí se a vaří pak společně jedovatý nápoj, kterým svou oběť obmýšlejí, avšak tentokrát jej budou muset sami vypít až do poslední kapky podle svaté vůle Boží, která ve všemohoucnosti vzájemně působíc na ně dopadne!
-Všechno, co ve svém pomlouvačném myšlení a stejnorodém jednání připravili, co ve svém chytráckém falšování skutečných pojmů a událostí zformovali, stane se ostrým mečem //proti nim!// I to nejmenší, sotva viditelné, falešné myšlení svalí se na ně stonásobně zesíleno; neboť jejich nenávist směřovala proti svatému Světlu!
+Co ve svém pomlouvačném myšlení a ve stejnorodém konání společně zosnovali, co v chytráckém padělání skutečných pojmů a událostí zformovali, to se //vůči nim// stane ostrým mečem a i to nejmenší, nejnepatrnější falešné myšlení svalí se //na ně// zpět stonásobně zesíleno; neboť jejich nenávist směřovala vůči svatému Světlu!
-I naprosto neznalý, vnější divák může velmi lehce označiti špatnost tohoto neuvěřitelného jednání. Žádný člověk nemůže toto jednání označiti jako „dobré“; hned a bez pomůcek je v tom viděti //zlé// chtění! A zlo může přicházet jen z temnot, nikdy ze //Světla.//
+Toto neuvěřitelné jednání ve svém zlém druhu nebude i pro vně stojícího pozorovatele vůbec těžko pochopitelné. Takovéto jednání samo o sobě nemůže být přece žádným člověkem označeno za „dobré“, nýbrž je beze všeho zjevné jako //zlé// chtění! A zlo může přijít jedině z temnot, //nikdy ne ze Světla.//
-//Po tom// se pozná, kde číhají //temnoty.// A to co temnota nenávidí, co pronásleduje svou nenávistí, tj. //jen// Světlo a všechno světlé. Každý, kdo v klidu zkoumá, nalezne hned důkaz, kde jest temnota a kde Světlo.
+//Na tom// se ukáže, kde číhá //temnota.// A to, co temnota nenávidí, co s nenávistí pronásleduje, je //jen// Světlo a všechno světlé. Již v tom spočívá pro klidně zkoumajícího poukaz na to, kde je temnota a kde je zakotveno Světlo.
-Je to podle zákonů stvoření a dá se to z mého Poselství podrobně zdůvodniti. Vždyť temnoty nenávidí Světlo a snaží se je napadat a špinit, kde jenom mohou!
+Podle zákonů stvoření to lze z mého Poselství zcela podrobně zdůvodnit. Neboť temnota nenávidí Světlo a snaží se je napadat a pošpinit, kde jen může!
-//Kam temnota útočí, tam jsou světlé hodnoty!// To bude lidem v budoucnosti jasně viditelné. Budou moci podle toho usuzovati a jednati, aby úplně vymýtili zlo, které se //musí// takto //samo// vždy označiti!
+//Kde temnota útočí, tam jsou světlé hodnoty!// To bude lidem v brzké budoucnosti jasné a pak budou usuzovat a jednat podle toho, aby zcela vymýtili zlo, které se vždy //samo musí// tímto označit!
-Velmi lehce se rozezná, co je temnota a kdo k ní patří, podle //druhu// chtění, které se jeví v jednání.
+Co je temno nebo patří k němu, to se velmi lehce rozezná v //druhu// chtění, který se projevuje v jednání.
-Tímto příkladem dávám vám ponaučení, které máte ve svém budoucím bytí využíti. Současně vám ukazuji, jak ošklivý a odporný jest zápas s temnem, protože temno působí //vždy// jen záludně, zákeřně, lživě a zlovolně. Kroutí se v bahně svých vlastních žádostivostí a stříká jedem po všech, jimž platí jejich závist.
+Tímto příkladem vám dávám ponaučení, které máte využít ve vašem budoucím bytí, a současně ukazuji, jak odporné a hnusné jsou boje s temnotou, protože temnota působí //vždy// jen zákeřně, lstivě, prolhaně, zlovolně a svíjí se v bahně vlastní žádostivosti a z této bažiny stříká jedem do míst, která ve své závisti sleduje.
-Takové jednání jest ohavností i před pozemskými lidmi, natož pak před Světlem a před Bohem!
+Je-li takovýto způsob pro pozemské lidi již hanebností, o co více je tomu před Světlem a před Bohem!
-Nyní však uhodí zápalný paprsek Božího hněvu do tohoto žalostného močálu a zničí vše, co se k němu druží v myšlení i jednání!
+Nyní však plamenně udeří paprsek Božího hněvu do tohoto neblahého močálu a vyhladí vše, co se k němu přiznává v myšlení a jednání!
-To nelze opravdu nazvati bojem. Ošklivost a odpor vystupuje při každé ráně, kterou čistý meč Boží musí uhoditi proti špíně, jsa k tomu donucen útoky temnot, které již poznávají svůj konec.
+Nelze to ve skutečnosti nazvat žádným bojem; neboť odpor a ošklivost stoupá při každém úderu, který čistý meč Boží vede vůči špíně, nucen k tomu útoky temna, které již poznává svůj konec.
-Člověk, který má v sobě ještě trochu sebeúcty, stáhne se prostě zpět, když se domnívá, že nenašel to, //v co// pro sebe doufal a řekne si, že se snad //sám// zmýlil, když očekával něco jiného. Nikdy se neukáže jako záludný a sprostý, není-li //v něm samém// zlo a zlé sklony, které pak vybičovány temnotou, mohou se vystupňovati až do neuvěřitelných rozměrů.
+Člověk, který v sobě ještě může nést sebeúctu, stáhne se prostě zpět tam, kde se domnívá, že nenalezl to, co pro sebe očekával, a řekne si, že //on sám// se v tom mýlil, když očekával něco jiného. Nikdy se nemůže ukázat jako záludný a podlý, pokud //sám v sobě nenese// toto zlo, které pak povzbuzováno temnotou se ještě vystupňuje často do zcela neuvěřitelných forem.
-K tomu také přispívá stoupající tlak Světla, který nutí jak zlé tak i dobré vlastnosti k poslednímu vyžití. Zvýšený tlak nutí je zesíleným pohybem k plnému //vyžití.//
+K tomu všemu přichází ještě stoupající tlak Světla, který //nutí// dobré, jakož i zlé vlastnosti ke konečnému vybavení tím, že se musí snažit //vyžít// v zesíleném pohybu udržovaném tímto tlakem.
-V tomto neočekávaném propuknutí bude zlo současně s poslední platností sraženo a dobro vysoko pozvednuto. Nutnost projeviti činem všechno to, co je v lidské duši skryto, dává popud k účinkům soudu jak pro jednotlivce tak i pro davy. Je to docela prostý děj, který budete moci den za dnem vždy zřetelněji pozorovati. Učte se z něj a osvojte si duchovní užitek!
+V tomto neočekávaném propuknutí bude zlo současně konečně poraženo, avšak dobro pozvednuto vysoko vzhůru. Nucení k pohybu všeho toho, co v sobě lidská duše skrývá, dává podnět k účinkům soudu u jednotlivců, jakož i u mas!
-Světový soud ve svém samočinném působení jest prostý a přirozený tak, jako svatá vůle Boží!
+Je to zcela jednoduchý děj, který nyní budete moci den ode dne také vždy jasněji pozorovat. Učte se na tom a vyzískejte z toho duchovní zisk!
-Sami vidíte, že označení boj jest příliš dobré pro nutné zničení takových zákeřníků, kteří ohrožují všechny cesty milostivě Bohem darované a vedoucí k míru ducha.
+Je to světový soud ve svém samočinném působení s prostou přirozeností, která je svaté vůli Boží vlastní! Sami vidíte, že označení boj je příliš dobré pro nutné zničení takovýchto loupežníků na všech Bohem milostiplně darovaných cestách, které vedou k míru ducha.
-To není boj, nýbrž veliká //očista,// dílo osvobození ze Světla. Přece však je to pro Světlo jen //odporná// práce, protože temno zůstává až do nejzazších konců vždy stejné jako bylo vždycky: budící ošklivost, opovrženíhodné v každém svém činu. To není ani čestný ani úctyhodný protivník!
+Není to žádný boj, nýbrž veliká //očista// v díle spásy ze Světla. Avšak pro Světlo je to jen //odporná// práce, protože temnota při tom až do úplného konce nemůže být nikdy jiná, než jaká ještě je: vzbuzující odpor a opovrženíhodná ve všech svých činech. Není to žádný úctyhodný a čestný protivník! Světlo přece nemůže mít vůbec žádného úctyhodného //protivníka,// protože všechno //skutečně// úctyhodné chce sloužit jen //Světlu,// a ne temnotě.
-Světlo vůbec nemůže mít úctyhodných //protivníků,// protože všechno //opravdu// úctyhodné chce sloužit jen Světlu a nikdy temnotám.
+//To// je úkol, který Světlo pro vás, vy lidé, vykonává! Vy, kteří to všechno již smíte //vědomě// spoluprožít, najděte v tom velikost Boží, Jeho všemohoucnost a spravedlnost a Jeho … lásku!
-//To// je úkol, který Světlo za vás, lidé, vykonává!
+Neboť je to //láska,// když zem zbaví tohoto morového dechu a vás od něj osvobodí, abyste mohli //radostně// stát ve stvoření, které vám milostiplně poskytl jako domov!
-Vy, kteří jste všechno směli již //vědomě// spoluprožívati, hleďte v tom nalézti velikost Boží, jeho všemohoucnost a spravedlnost a jeho … lásku!
+Vzdejte mu //ten// dík, který patří tomuto dílu lásky, tím, že své myšlení udržíte čisté a budete myslet jen na //blaho// a mír vašich bližních, ne však myslet na to, jak jim můžete způsobit utrpení!
-Vždyť je to //láska,// když z této země odstraní ten morový dech a osvobodí vás od něj, abyste mohli stát plni //radosti// ve stvoření, které vám milostivě dal jako váš domov!
-Vzdejte mu dík za toto veliké dílo lásky. Ne slovy, ale tím, že udržíte své myšlení čistým a budete mysleti jen na //blaho// a mír svých bližních. Nikdy nepomýšlejte na to, jak byste jim mohli způsobit utrpení!