Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

--- Poselství doznívá - 1931-1936 - Hlas - 1997 » 57. Velikonoce 1934. | 2022/03/05 22:37 | current
– ↷ Page moved from cs:doznivani:poselstvi_dozniva_hlas:velikonoce_1934 to cs:doznivani:hlas:velikonoce_1934 Marek Ištvánek
+++ 1934-1936 - Plamen - 2015 » Díl I » 59. Velikonoce 1934. | 2022/03/05 22:41 | current
– ↷ Page moved from cs:doznivani:1934:plamen:velikonoce_1934 to cs:doznivani:plamen:dil_i:velikonoce_1934 Marek Ištvánek
@@ Line 1: / Line 1: @@
 ====== Velikonoce 1934. ======
-Tak, jako na jaře časté bouře svým hukotem zvěstují znovuzrození přírody, tak také velikonoce tohoto roku mají ohlásit procitnutí vaše i lidstva z duchovního spánku, trvajícího mnohá tisíciletí. Mají prohlásiti probuzení vašeho ducha, který byl dosud zotročen k zemi připoutaným rozumem.
+Tak, jako na jaře často hučí bouře, oznamujíce nové oživnutí přírody, tak mají vám Velikonoce tohoto roku nyní zvěstovat vzkříšení vaše i lidstva z duchovního spánku, který trval mnoho tisíc let. Mají zvěstovat vzkříšení vašeho ducha, který byl doposud zotročen k zemi vázaným rozumem.
-Nová doba rodí se v bouři a bolestech. Prudká horečka světů přivozuje očistění, třese a lomcuje i nemocným tělem této země. Zdá se, jakoby v tom měla zahynout, ačkoliv je to ve skutečnosti jen ozdravující pochod.
+S bouřemi a v bolestech rodí se nová doba, veliká horečka světů přivodí očistu a třese, cloumá také nemocným tělem této země, takže se zdá, jako by měla pominout, zatímco ve skutečnosti tento postup vede k uzdravení.
-Vše staré jest vytaženo, vytlačeno a setřeseno, protože to bylo v záchvěvech tohoto stvoření falešné a rušivé. Vše staré musí zajít, bude sežehnuto, spáleno a z popele vykvete s Boží milostí vše nové. A to se podřídí zákonům, poroste v nich, rozkvétajíc k plné kráse. A pak přinese bohaté ovoce, jež svou vzácností bude tím nejvyšším, co lidský duch dokáže.
+Staré bude vytaženo, vytlačeno a setřeseno, protože to bylo falešné a rušivé v záchvěvech tohoto stvoření, musí to zmizet, bude to sežehnuto, spáleno a z popela vykvete pak skrze milost Boží to nové, které se vřadí do zákonů, v nich vzrůstajíc rozkvete k plné kráse a potom přinese bohaté ovoce, které poskytne lahodnost toho nejvyššího, čeho je lidský duch schopen.
-Ale napřed musí přijít těžké bouře. Očisťující horečné záchvěvy musí nejprve vším proniknout, aby usmrtily staré dřív, než bude moci vzniknout nové. Vy pak, kteří máte být schopni všechno překonat, //potřebujete milosti Boží,// abyste se opět mohli vzchopit, až po všech bouřích bude vás nové slunce volat k novému životu! Bude vám přepodivně ve vaší duši. Budete znaveni až k blaženému rozplynutí a přece svěže posíleni nevýslovnou silou. Budete váhaví a současně odvážní, teskní a přece plni radosti. Tak jako poslední krůpěje prudkých bouří se jiskřivě třpytí na stvolech a květech, tak náhle zazáří vřelé slzy v úzkosti plačících duší, podobny briliantům, krášlícím nejčistší radost a nejhlubší vděčnost!
+Avšak napřed musí přijít těžké bouře, očišťující horečný třes musí nejprve vším proniknout, aby zničil staré, dříve než může povstat nové, a vy, kteří z toho máte být schopni vyjít, //potřebujete milost Boží,// abyste se mohli opět vzpřímit, když pak po všech bouřích zavolá vás nové slunce k novému životu!
-Budete v pláči jásat a rozechvěni se vztyčíte ve svítícím lesku lásky svého Boha! //Tak// vám bude //po// soudu. --
+Bude vám podivně ve vaší duši. Znaveni k blaženému rozplynutí, a přece svěže posíleni nepopsatelnou silou. Váhaví a odvážní současně, s bolestí v srdci, a přece plni radosti. Jako se na květinách a trávě blýskavě třpytí po prudkých bouřích poslední kapky stejně jako nádherné krystaly, tak náhle zazáří v hořkosti plačících duší vřelé slzy podobny briliantům k ozdobě nejčistší radosti, nejhlubšího díku!
-Vaší cestou k tomu však jest neproměnná věrnost. Klíčem k bráně do nového života svatá víra. A silou, již nejvíce potřebujete, jest obětavá láska.
+Budete plačíce jásat a rozechvěni se vzpřímíte v zářícím lesku lásky svého Boha! //Tak// vám bude //po// soudu. —
-Pak také vy uslyšíte velikonoční zvony, až budou zvonit mír všem lidem, kteří, podobni uzdravujícím se po dlouhé nemoci, duchovně našli cestu zpět k Pánu, jehož svatý hněv museli pocítit dříve, než Ho poznali, aby plni vděčnosti mohli ze svého úkrytu konečně spatřiti jeho velikou lásku.
+Neochvějná věrnost je však pro vás k tomu cestou, svatá víra klíčem k bráně do nového života a v nezištné lásce spočívá síla, kterou potřebujete!
-Velikonoční zvony budou také jednou hlásat radost lidu, který, svou domýšlivostí sveden na bludné cesty, vynutil si ty nejhorší bolesti a teprve v nich se naučil pozvednout svých očí vzhůru, aby konečně dospěl k zralosti. K zralosti, která ho učiní povolaným, aby svítě předcházel všemu pozemskému lidstvu ve službě Pánu.
+Pak budete také jednou slyšet //ty// velikonoční zvony, které budou vyzvánět mír všem lidem, kteří stejně jako uzdravení po dlouhé nemoci duchovně nalezli cestu k Pánu, Jehož svatý hněv museli pocítit, dříve než ho poznali, aby naplněni díkem mohli v tom zachráněni konečně spatřit Jeho velikou lásku.
-A budou to nakonec také velikonoční zvony, které dají zaznít naplnění do všech zemí. Naplnění, že temnoty musely uhnout se země docela a že země se smí koupat v novém světle, jež jí bude dáváno tak dlouho, až se bude moci osvoboditi, aby se vrátila do původního stavu, ze kterého se kdysi zformovala.
+Velikonoční zvony budou jednou také zvěstovat radost lidu, který na své domýšlivé bludné cestě si vynutil ty nejhorší bolesti a //v nich// teprve se naučil řídit svůj pohled vzhůru, aby konečně dospěl k //té// zralosti, která mu dá stát se povolaným zářivě předcházet veškeré pozemské lidstvo ve službě Pánu.
-Nyní však zvoní tyto zvony k soudu! Každý člověk musí jít kolem soudícího meče, jehož paprsek ho zasáhne. Ne současně, ale ve zcela určitém čase, který je vzhledem k počtu lidí velmi krátký.
+A nakonec to budou také velikonoční zvony, které dají zaznít do všech zemí splnění, že temnota ze země zcela ustoupila a ona že se smí koupat v novém světle, jež jí bude dáváno, až se bude moci uvolnit, aby nastal původní stav, z něhož se kdysi zformovala.
-A //jen jedenkrát// má každý člověk příležitost pocítit ve Slově poslední milost Boží! Jde kolem něj vždy nějakým způsobem, takže ji //může// poznat, jen když //chce.// Nechopí-li se ho však celou svou silou a //nevyužije-li// tohoto okamžiku, pak se už k němu nikdy nevrátí a on je ztracen.
+Nyní však zvoní tyto zvony k soudu! Každý člověk musí projít kolem soudícího meče, jehož paprsek ho zasáhne. Ne současně, avšak ve zcela určitém čase, který je v poměru k počtu lidí vyměřen celkem krátce.
-Je jen malá část těchto lidí, kteří milost ještě poznají a také pro sebe využijí. Ostatní zmeškají svůj čas i jen jedenkrát se blížící příležitost. Myslí si, že budou moci, tak jako dosud, kdykoliv po tom sáhnout, když už to vůbec nijak jinak nepůjde. Bude to pro ně strašlivé poznání, až budou muset nahlédnout, že svým odkládáním již všechno ztratili, nenávratně, a že jejich jména již byla vymazána z knihy života, //z možnosti// života ve stvoření.
+A //jen jedenkrát// má každý člověk pro sebe příležitost vycítit ve Slově poslední Boží milost! Jde kolem něj nějakým způsobem, takže to //může// poznat, pokud jen //chce.// Neupne-li se však na ně vší silou a //nevyužije-li// tohoto okamžiku, tak se pro něj již nikdy nevrátí a on musí být ztracen.
-Mnozí nedojdou k tomuto poznání na této zemi, ale teprve potom, až budou muset opustit své tělo z masa a krve. Ti však byli již před tím určeni pro smrt, věčnou smrt, z níž není žádného probuzení, po nevýslovných bolestech rozkladu osobního sebevědomého já! --
+Je jen malá část těchto lidí, kteří milost ještě poznají a také pro sebe využijí. Ostatní promeškají svůj čas, jen jednou se blížící příležitost. Oni si myslí, že budou schopni jako doposud v každou hodinu po ní ještě sáhnout, když už to vůbec nepůjde jinak. Bude pro ně však strašlivým poznáním, když budou muset nahlédnout, že je tím pro ně již všechno ztraceno, neodvratně, a že jejich jméno již bylo vymazáno v knize života, v možnosti //smět// žít ve stvoření.
-Jen //jedenkrát,// lidé, jde milost tiše kolem vás, aniž by vás volala; neboť //vy// to musíte být, kteří se po ní toužebně rozhlížejí, ostražitě na ni čekají, otevřeni pro paprsek, přicházející ze světlých výšin. Jen //jedenkrát// se každého z vás lidí v běhu soudu dotkne! Nebude vábit ani získávat, zůstane věcný a lhostejný k tomu, zda ho kdo uchopí anebo nechá jít kolem. To je vůle Boží, že //vy sami// se musíte o něj snažit!
+Mnohým nepřijde toto poznání již zde na zemi, nýbrž teprve pak, když budou muset opustit tělo z masa a krve. Avšak oni byli již dříve určeni pro smrt, věčnou smrt, ze které pro ně není žádného probuzení po nesmírných mukách rozkladu osobního sebevědomého já, které jim bylo umožněno! —
-Úzkost a bezmezný strach by musel otřást lidstvem, kdyby mělo alespoň zdání o velikosti Boha zářivě trůnícího v bezbytostné všemohoucnosti, v nedosažitelných dálkách. Ani nejčistší z archandělů v Božském je nemůže překonat!
+Jen //jednou,// lidé, jde milost tiše kolem vás, aniž by vás volala; neboť //vy// to musíte být, kdo se po ní toužebně rozhlíží, bděle ji očekává, otevřeni pro paprsek, který přichází ze světlých výšin. //Jen jednou// jím bude každý z vás lidí během soudu ještě zasažen! Nebude získávat nebo lákat, nýbrž bude věcný, lhostejný k tomu, kdo jej uchopí, nebo ho nechá jít kolem. Je to vůle Boží, že se //vy sami// máte o něj namáhat!
-A tak mnozí lidští duchové domnívají se aspoň částečně být Božskými ze svého původu, anebo alespoň státi se Božskými v konečném nejvyšším zdokonalení. Ba co více, dokonce snad jsou i částí Boha!
+Strach, bezmezná úzkost musela by lidstvo uchopit, kdyby mělo jen tušení o velikosti Boha, který v bezbytostné všemohoucnosti zářivě trůní v nepřístupných dálavách. Nepřístupných dokonce i pro každého nejčistšího archanděla v Božském!
-Oni, jako výtvory jen takového //vyzařování,// které mohlo teprve v nejzazších výběžcích samo přijít k vědomí, protože bylo jinak příliš slabé, než aby sneslo i velmi ochlazený tlak Světla, oni chtějí nést v sobě jiskru Boží -- a nemají ani pojem o Božím stvoření, tím méně o Bohu!
+A mnozí lidští duchové domnívají se být zčásti sami Božskými svým původem, nebo že se jím přece mohou stát v posledním, nejvyšším zdokonalení, ba co více, že pak budou snad dokonce sami částí z Boha!
-Převalují se jen ve fantastických snech, jejichž původ je v dusném bahnu vlastních přání. Uctívají a klaní se jen svému milému „já“. Jejich pokora je jen špinavé rouhání se čisté svatosti Pána! Oni jsou se svou opovážlivou domýšlivostí a číhavým pokrytectvím nejodpornějšími kreaturami této země.
+Oni, jakožto tvorové pouze z //vyzařování,// kteří sami mohli dojít k uvědomění teprve v těch nejzazších výběžcích, protože jsou jinak příliš slabí, aby snesli již mnohokrát ochlazený tlak Světla, oni chtějí nést Boží jiskru v sobě, a nemají ani pojem o Božím stvoření, tím méně o Bohu!
-Právě //tyto// lidské kreatury se opovažují nedbat vůle Boží ve stvoření a prosazovat všude svou vůli jako jedině vhodnou a směrodatnou pro jejich myšlení a konání.
+Válí se jen ve fantastických přeludech, které mají své východisko v dusných bažinách vlastních žádostí, zbožňují a uctívají jen své milé „já“. Jejich pokora je jen špinavé urážení čisté svatosti Páně! Jsou se svou domýšlivou ješitností a číhajícím pokrytectvím těmi nejodpornějšími tvory této země.
-Tento jed vnikl do všeho na zemi. Nic se neděje na ní podle opravdové vůle Boží. Všechno jen podle chtění lidí, kteří dokonce i vůli Boží zformovali podle svého přání. A pak ještě opovážlivě tvrdili, že vůle Boží je taková a vůbec nesmí být ani jinačí, protože oni to tak vymysleli! Jejich myšlení však řídí se podle jejich přání! Všude jen hříšný rouhavý plevel. Kam člověk vkročil, všude rozšířil ten jed. Kdekoliv působí svým myšlením, které jako středisko, jako jádro celého bytí a jednání může vidět vždycky jen člověka samého, všude tam prosadil //svou// vůli //proti// vůli Boží. Svou škodlivou domýšlivostí všechno zkřivil.
+Právě //tito// lidští tvorové troufají si nedbat Boží vůle ve stvoření a prosazují svou vůli jakožto pro ně jedině rozhodující a jako měřítko sloužící pro jejich myšlení a jejich konání.
-S odpornou samozřejmostí strhl na sebe i právo určovati tak mnohé, jež mu vůbec nenáleží podle svatých zákonů Božích, jež jsou ve stvoření pevně zakotveny a před nimiž by se musel sklonit, kdyby chtěl mít mír.
+Tento jed vnikl do všeho, co je na zemi. Nic na ní neděje se podle skutečné vůle Boží, všechno je podle chtění lidí, kteří dokonce i Boží vůli zformovali jen podle svých přání a pak v opovážlivosti tvrdili, že vůle Boží je taková a nesmí být vůbec jiná, protože oni to tak vymysleli! Jejich myšlení se však řídí podle jejich přání!
-Ale to právě on //nechce!// Bůh má mu sloužit jen podle slova jako opora jeho domýšlivosti před druhými. Skoro denně, často každou hodinou, označuje své //vlastní// myšlenky, slova i činy jako Bohem chtěné a volá Boha za svědka pro //své právo!//
+Všude jen hříšná, rouhavá zlovolnost. Kamkoliv člověk vkročil, rozšiřoval tento jed. Kdekoliv působí se svým myšlením, které je samo schopno vidět jako středobod, jako jádro celého bytí a jednání vždy jen člověka samotného, tam použil //svou// vůli //proti// vůli Boží a všechno ve škodlivé svévoli zkřivil.
-Nyní se má dostat každému práva, svatého práva, ale jinak, než si myslí! A vy, kteří se v důvěře skláníte, vy máte být toho svědky v přicházející době!
+S odpornou samozřejmostí strhl na sebe také právo určovat tak mnohé, které mu vůbec nenáleží podle svatých zákonů Božích, které jsou ve stvoření pevně zakotveny a před kterými by se musel sklonit, pokud chce mít mír.
-Cokoliv člověk dělá, je falešné, protože se sám vzdálil od Boha. Ze základu musí být nejdřív všechno nové, dřív než bude moci dojít milosti před Bohem.
+Avšak to on //nechce!// Bůh má mu sloužit jen podle slova před ostatními jako opora jeho domýšlivosti; neboť se prohřešuje denně, často každou hodinu //vlastními// myšlenkami a slovy, jakož i svými činy, když je sám označuje za Bohem chtěné a Boha volá pro //své právo!//
-Již i pojem, který si člověk utvořil o Bohu, je falešný! Vždyť dokonce v tom můžeme beze všeho lehce poznati mnohé jako výtvor lidské domýšlivosti, která se tak hluboko zažrala do lidského mozku. A na //tom// stojí falešná výstavba veškerého myšlení a také jednání. Člověk nezná již svého Boha, protože si z něj udělal jen pohodlnou modlu! Na takovém falešném základě nemůže vzniknout dobrá stavba. Vše na něm stojící musí se zřítit.
+//Práva// má se nyní dostat každému, svatého práva, avšak jiného, než si myslí! A vy, kteří se důvěřivě skláníte, vy se máte stát svědky toho v nadcházející době!
-Člověk sám, ani při //nejlepší// vůli, není více hoden, aby mu bylo pomoženo. Jen nezměrná láska Boží dovede přesto vyslat příležitost k opětovné pomoci!
+Je falešné, cokoliv také člověk dělá, protože on sám se vzdálil od Boha. Od základu musí se napřed všechno stát novým, dříve než může opět nalézt milost před Bohem.
-Tentokrát však se dává lidem jen //příležitost,// nic víc. Jako tonoucímu, jemuž může být hozen jen záchranný pás, zatím co ostatní možnosti jsou neproveditelné.
+Již pojem, který si člověk vytvořil o Bohu, je falešný! Neboť dokonce i při tom lze beze všeho lehce poznat mnohé jako výplod lidské domýšlivosti, tak hluboce se zažrala do lidského mozku. A //na tom// spočívá falešná stavba veškerého myšlení a také jednání. Člověk již více nezná svého Boha, nýbrž si z něj učinil jen jemu pohodlnou modlu! Na takovém falešném základě nemůže povstat žádná opravdová stavba. Všechno na něm stojící se musí zřítit.
-Tak je to, lidé, s vámi! Zoufale musíte zápasit za sebe sama. Musíte se snažit, abyste //sami// v pravý okamžik uchopili tento záchranný pás, jinak jste zasvěceni věčné smrti, které jste se sami zaslíbili!
+Člověk sám dokonce i při //dobrém// chtění není již více hoden, aby mu bylo pomoženo. Jen nepochopitelná láska Boží dokáže přesto poslat příležitost k opětovné pomoci!
-Boží Slovo je vám tímto záchranným pásem. Jen kdo se jej prosebně přidrží, bude zachráněn a vše ostatní bude muset zajít!
+Avšak tentokrát je lidem dána //jen příležitost,// nic víc. Jako tonoucímu, jemuž může být hozen jen záchranný kruh, zatímco jiné možnosti zůstávají neproveditelné.
-Lidé, bojujte proto se svou nejlepší vůlí o své bytí, jinak se brzy srazí vlny nad vámi! --
+Takové je to s vámi, vy lidé! Zoufale musíte zápasit o sebe sama, musíte hledět, abyste tento záchranný kruh //vy// uchopili v pravý čas, jinak jste zasvěceni věčné smrti, které jste se zaslíbili skrze sebe sama!
-Já vím, jak velká část těchto lidí bude nyní ztracena. Musí tak být, jinak by v tomto světě nikdy nedošlo k ozdravění.
+Tento kruh je vám hozen v Božím Slově. Jen ten, kdo se na ně prose upne, bude zachráněn, a všichni ostatní budou muset utonout!
-Bůh bude nyní trpět jen takové tvory, kteří se podřídí jeho vůli, z níž směli zprvu vzejít. Nic jiného nesmí více požívati požehnání Stvořitele. Všude musí být jasno. Vše, co ruší, bude sraženo a musí se rozpadnout, protože se mu nedostane přívodu síly; vždyť jest jen //jedna// udržující síla, která je dávána z Boha. Těm, kteří se budou vzpírat a rušit, více se jí nedostane!
+Lidé, bojujte proto o své bytí se svým nejlepším chtěním, jinak se brzy vlny nad vámi srazí! —
-Nyní sviští svatý meč Boží v očistném paprsku nejvyšší lásky také nad touto zemí, aby na ní nezůstalo nic, co nechce poznat Pravdu a radostně se podle ní řídit!
+Já vím, jak velká část z těchto lidí bude a musí být nyní ztracena, neboť jinak nemůže ve světě dojít k uzdravení.
-Nejsvětější Boží spravedlnost rozmetá všechno to, co si lidstvo vytvořilo jako karikatury zkřivené spravedlnosti, vymyšlené zkaženým rozumem a sloužící jen nejnižším žádostem po moci. -- --
+Bůh strpí už jen tvory, kteří se podřídí jeho vůli, skrze kterou mohli teprve povstat. Nic jiného nemá více požívat požehnání stvoření. Všude musí nastat jasnost. Všechno rušící bude odhozeno a musí se rozpadnout bez přílivu síly; neboť je jen //jedna// udržující síla, která je dávána z Boha. A ta nebude rušitelům ani vzpurným nadále propůjčena!
-„Již dost! Až sem a ne dále!“ praví Pán, a jeho svatý hněv zničí vše, co není hodno jeho požehnání.
+Svatý meč Boží nyní očistně sviští v paprsku nejvyššího Světla také nad touto zemí, aby na ní nezůstalo nic, co nechce poznat Pravdu a radostně se podle ní řídit!
+Z Boží spravedlnosti bude roztříštěno všechno to, co si lidstvo vytvořilo jako karikatury zkřivené spravedlnosti, vymyšlené zkaženým rozumem, které slouží jen nejnižší žádostivosti po moci! — —
+„Již dost! Až sem, a dále ne!“ praví Pán, a Jeho svatý hněv zničí vše, co je nehodné jeho požehnání!