Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

--- Poselství doznívá - 1931-1936 - Hlas - 1997 » 97. Vánoce. | 2022/03/05 22:37 | current
– ↷ Page moved from cs:doznivani:poselstvi_dozniva_hlas:vanoce_97 to cs:doznivani:hlas:vanoce_97 Marek Ištvánek
+++ 1934-1936 - Plamen - 2015 » Díl II » 38. Vánoce. | 2022/03/05 22:42 | current
– ↷ Page moved from cs:prednasky:doznivani_2_plamen:vanoce to cs:doznivani:plamen:dil_ii:vanoce Marek Ištvánek
@@ Line 1: / Line 1: @@
 ====== Vánoce. ======
-Posvátná noci! Když se narodil Ježíš, Syn Boží, v Betlémě ve chlévě, zaplavil všechny úrovně stvoření jásavý zpěv radostných díků. Pastýři na poli, jimž byla po dobu radostného rozechvění vesmíru sňata páska s duchovních očí, aby mohli svědčiti o nezměrné události a upozorniti na ni lidstvo, padli v //bázni// na kolena, neboť byli přemoženi novým a nepochopitelným pro ně děním.
+Posvátná noc! Jásavý zpěv v radostném díku zaplavil kdysi všechny úrovně ve stvoření, když se Boží Syn Ježíš narodil v chlévě v Betlémě a pastýři na poli, jimž byla během tohoto radostného rozechvění veškerenstva sňata páska z duchovního zraku, čímž se stali svědky nesmírné události, aby na ni lidstvo upozornili, padli //bázlivě// na kolena, protože byli přemoženi pro ně novým, nepochopitelným děním.
-Byla to //bázeň// u pastýřů, kteří se po tu dobu stali jasnovidnými a jasnoslyšnými. Bázeň před velikostí události, před Boží všemohoucností, jež v tom byla zjevná. Proto nejprve pravil zvěstovatel ze světlých výšin k jejich upokojení: //nebojte se!//
+Pastýři, kteří se za tímto účelem stali dočasně jasnovidnými a také jasnoslyšnými, měli //strach.// Strach z velikosti dění, z všemohoucnosti Boží, která se při tom zjevila! A proto také pravil k nim zvěstovatel ze světlých výšin nejprve k upokojení: //Nebojte se!//
-Jsou to slova, která naleznete vždy, když posel ze světlých výšin promlouvá k lidstvu; neboť bázeň jest to, co pozemšťané nejprve pociťují při spatření a slyšení vznešených poslů. Jest vyvolána tlakem síly, které jsou v těchto okamžicích poněkud otevřeni.
+To jsou slova, která vždy znovu budete nacházet, když zvěstovatel ze světlých výšin promlouvá k lidem; neboť to, co pozemští lidé vždy nejprve cítí, když spatří a slyší vznešeného posla, je strach vyvolaný tlakem síly, jíž jsou v takovýchto okamžicích také poněkud otevřeni. Avšak jen v nejmenší míře; neboť o něco více z ní by je muselo rozdrtit a spálit.
-V nejmenší míře však; neboť jen poněkud více síly muselo by je již udusit a spálit.
+A přece to měla být radost, a ne strach, jakmile duch člověka touží po světlých výšinách.
-A přece měla to být radost a ne bázeň, jakmile lidský duch touží po světlých výšinách.
+Avšak toto nebylo celému lidstvu o svaté noci zjevné! Kromě hvězdy, která se hrubohmotně ukázala, nespatřil nikdo z pozemských lidí tohoto světlého posla a světlé zástupy, které byly kolem něj. Nikdo neviděl a neslyšel než těch několik k tomu vyvolených pastýřů!
-Zvěstování nebylo ve svaté noci zjeveno veškerému lidstvu! Kromě hvězdy, jež se ukázala hrubohmotně, nespatřil nikdo z pozemšťanů tohoto světlého zvěstovatele a světlé zástupy, které byly kolem něho. Nikdo neviděl a neslyšel, než oněch několik vyvolených pastýřů!
+A nijak jinak se nemohou odehrát tak velká zvěstování zde na zemi než skrze malý počet k tomu vyvolených! Na to vždy myslete; neboť zákonitost ve stvoření nemůže být kvůli vám zrušena. Nepěstujte proto žádné fantastické přeludy pro mnohé dění, které nikdy nemůže být //takové,// jak to //vy// zamýšlíte. To jsou tiché požadavky, které nikdy nevznikají z pravého přesvědčení, nýbrž jsou znamením skryté nedůvěry a duchovní lenosti, která nepřijala mé Slovo Poselství //tak,// jak toho požaduje, aby se v lidském duchu mohlo stát živoucím.
-A nijak jinak nemohou být splněna tak veliká zvěstování na zemi než jen malým počtem k tomu vyvolených! Na to vždy myslete; neboť zákonitost ve světě nemůže být kvůli vám rušena. Nestavte proto fantastických obrazů pro mnohá dění, nemohou býti nikdy //takové,// jaké //vy// si je myslíte! Ve vašem myšlení jsou tiché požadavky, které nikdy neprýští z pravého přesvědčení, ale jsou znamením skryté nevěry a duchovní lenosti, která nepřijala slovo mého Poselství //tak,// jak toho vyžaduje, aby se mohlo stát živým v lidském duchu.
+Tehdy //věřilo// se pastýřům, alespoň na krátký čas. Dnes budou takovíto lidé jen vysmíváni, považováni za výstřední, nebo dokonce za podvodníky, kteří tím chtějí dosáhnout pozemských výhod, protože lidstvo kleslo již příliš hluboko k tomu, aby volání ze světlých výšin mohlo přijmout ještě za pravé, zvlášť když je samo neslyší a také je samo nemůže spatřit.
-Tehdy bylo //uvěřeno// pastýřům alespoň na krátkou dobu. Dnes byli by takoví lidé vysmíváni, považováni za přemrštěné nebo dokonce za podvodníky, kteří tím chtějí dosáhnout pozemského prospěchu. Lidstvo kleslo příliš hluboko, než aby mohlo přijati za pravé volání ze světlých výšin, zvláště když jich samo nemůže slyšet ani spatřiti.
+Věříte, lidé, že Bůh kvůli tomuto vašemu hlubokému pádu nyní zruší dokonalé zákony ve stvoření, jen aby vám posloužil, dokonce překlenul vaše chyby a vyrovnal vaši duchovní lenost? Dokonalost Jeho zákonů ve stvoření je a zůstává navždy nedotknutelná, neměnná; neboť ony nesou svatou vůli Boží! Tak také velká zvěstování, která očekáváte, nikdy nemohou být naplněna na zemi jinak než v oné formě, kterou vy již dlouho znáte, kterou jste také //uznali,// pokud se stala již dávno.
-Myslíte si, lidé, že pro váš hluboký pád zruší Bůh své dokonalé zákony stvoření, jen aby vám sloužil, vaše chyby sám překlenul, vaši duchovní lenost sám vyrovnal? Dokonalost jeho zákonů ve stvoření jest a zůstane nedotknutelná, nezměnitelná; neboť ony nesou svatou Boží vůli!
+Takzvaný dobrý křesťan by označil beze všeho za rouhače Bohu a viděl by velkého hříšníka v //tom// člověku, který by si troufal tvrdit, že zvěstování narození Syna Božího Ježíše pastýřům je pohádkou.
-Tak také nyní nemohou býti splněna velká zvěstování, která očekáváte, zde na zemi jinak, než v téže formě, kterou už dlouho znáte, kterou jste také //uznali,// pokud se stala v minulosti.
+A přece týž dobrý křesťan odmítá zvěstování nynější doby s horlivým rozhořčením, přestože tato jsou dávána //stejným způsobem// skrze k tomu obdařené, a označuje tyto prostředníky beze všeho //také// za rouhače Boha, v nejpříznivějších případech snad jen fantasty nebo choré, mnohdy pomatence.
-Tak zvaný dobrý křesťan označil by beze všeho toho člověka, který by se chtěl odvážit tvrdit, že zvěstování narození Ježíše, Syna Božího, pastýřům je pohádkou, za rouhače Boha a viděl by v něm velikého hříšníka.
+Avšak uvažujte sami, kde tu je zdravé myšlení, kde striktní důslednost a kde spravedlnost!
-Avšak týž dobrý křesťan odmítá s horlivým rozhořčením zvěstování nynější doby, třebas jsou tato podávána omilostněnými //stejným způsobem// a nazývá tyto prostředníky prostě také rouhači Boha, v nejpříznivějších případech je označí snad jen jako blouznivce nebo choré, zhusta pak za pomatence.
+Jednostranné a chorobně omezené je toto nazírání přísně věřících, jak se tak sami rádi označují. Avšak ve většině případů je to lenost jejich ducha a z ní vždy vycházející lidská domýšlivost duchovně slabých, kteří mají snahu se ještě alespoň naoko křečovitě přimknout ke kdysi naučenému, nikdy však skutečně v sobě //prožitému// bodu dřívějších událostí, čímž však vůbec nejsou schopni pokroku svého ducha, a //proto// všechna nová zjevení odmítají.
-Uvažte však sami, kde jest tu zdravé myšlení, přísná důslednost a spravedlnost! Tato nazírání přísných věřících, jak se sami rádi nazývají, jsou jednostranně a chorobně ohraničena. Je to přec ve většině případů lenost jejich ducha a z toho vždy vyplývající lidská domýšlivost duchovně slabých, kteří se snaží křečovitě se přimknouti k některému již jednou naučenému, nikdy však opravdu v sobě prožitému bodu dřívější události. Nejsou vůbec schopni prospěti nějak svému duchu a //proto// odmítají všechna nová zjevení.
+Kdo z věřících vůbec vytušil již velikost Boží, jež spočívá v události, která se tiše splnila v oné posvátné noci zrozením Syna Božího. Kdo tuší milost, která tím zemi byla darována!
-Kdo z věřících vůbec vytušil kdy velikost Boží, jež spočívá v události, která se splnila v tichu oné posvátné noci zrozením Syna Božího! Kdo tuší milost, která tím byla zemi darována!
+Tehdy byl jásot ve sférách, dnes smutek. Pouze na zemi snaží se tak mnohý člověk připravit radost //sobě// nebo jiným.
-Tehdy byl ve sférách jásot, dnes smutek. Na zemi hledí mnohý člověk způsobiti radost jen //sobě// nebo jiným. Ale to vše není v onom smyslu, jak by to muselo býti, kdyby v lidském duchu žilo poznání nebo vůbec pravý pojem o Bohu.
+Avšak to všechno není v tom smyslu, jak by to muselo být, kdyby v lidském duchu žilo poznání, nebo vůbec opravdový pojem Boha.
-Při nejmenším tušení skutečnosti dělo by se všem lidem tak, jako pastýřům, ano, pro svoji vznešenost nemohlo by býti jinak: padli by ihned na kolena … z //bázně!// Ano, ve vytušení musela by vyvstati především nejmocněji bázeň a přinutiti člověka na kolena, neboť tušením Boha objeví se též velká vina, kterou člověk na sebe uvalil tím, že přijímá lhostejně sám pro sebe Boží milosti a vskutku ničeho za to ve službě Bohu nekoná!
+Při nejmenším tušení skutečnosti dělo by se všem lidem jako pastýřům, ano, nemohlo by to být pro svoji velikost naprosto jiné: padli by ihned na kolena … //ze strachu.// Neboť ve vytušení musel by přece jako první mocně vyvstat strach a přinutit lidi pokleknout, protože s vytušením Boha ukazuje se také velká vina, kterou si člověk na sebe na zemi sám naložil, svým lhostejným způsobem, jakým pro sebe přijímá Boží milost a doopravdy nic ve službě Bohu za to nekoná!
-Je zvláštní, že každý člověk, který výjimečně chce nechat na sebe působit vánoční svátky správně, hledí při tom vmysliti se do doby dětství!
+Jak zvláštní je přece to, že každý člověk, který výjimečně chce nechat na sebe Vánoce jednou takto správně působit, snaží se při tom přenést do doby dětství!
-To je přece zřejmé znamení //toho,// že jako //dospělý// není schopen prožíti vánoční svátky //citem!// Jest to důkaz, že //ztratil// něco, co //měl// jako dítě! Proč to nenutí lidi k přemýšlení?
+To je přece dost jasné znamení //toho,// že není vůbec schopen jakožto //dospělý// prožít Vánoce //citem!// Je to důkaz toho, že //ztratil// něco, co //měl// jako dítě! Proč to lidem nedává podnět k zamyšlení!
-Jest to opět duchovní lenost, která jim překáží, aby se zabývali těmito věcmi vážně. Myslí si: „To je pro děti“ a dospělí nemají na to vůbec čas! Musí přemýšleti o //vážnějších// věcech.
+Opět je to duchovní lenost, která jim brání se těmito věcmi opravdově zabývat. „To je pro děti“, myslí si, a na to nemají dospělí vůbec žádný čas. Musí přemýšlet o //vážnějších// věcech!
-Vážnější! Tím vážnějším myslí jen honbu za pozemskými věcmi, tedy práci rozumu! Když někdy je dopřána chvilka citu, rozum zatlačí rychle daleko zpět vzpomínky, aby neztratil prvenství!
+Vážnější věci! Těmito vážnějšími věcmi myslí jen pachtění se za věcmi pozemskými, tedy práci rozumu! Rozum rychle zažene vzpomínky daleko zpět, aby neztratil prvenství, jestliže je citu někdy vytvořen prostor!
-Kdyby k tomu rozum dopřál času, poznaly by se ve všech těchto zdánlivě nepatrných skutcích //největší// věci. On má však převahu a bojuje s veškerou lstí a potměšilostí. To jest, ne on, ale ve skutečnosti bojuje to, co jej používá za nástroj a skrývá se za ním: temno!
+Ve všech těchto zdánlivě tak drobných skutečnostech mohly by být poznány ty //největší// věci, pokud by jen rozum k tomu poskytl čas. Avšak on má převahu a bojuje proto s veškerou lstivostí a záludností. To znamená, že ne on, nýbrž ve skutečnosti bojuje to, co ho využívá jako nástroj a skrývá se za ním: temno!
-Nechce nechat nalézt ve vzpomínkách Světlo. A //jak// duch touží po tom, aby nalezl Světlo, čerpal z něho novou sílu, poznáte z toho, že se vzpomínkami na svatou noc z dětství probouzí se také neurčitá, téměř bolestná touha, která jest schopna naladiti přechodně mnohé lidi měkce.
+Nechce nechat nalézt ve vzpomínkách Světlo. A //jak// duch potom žádá, aby nalezl Světlo a načerpal z něj novou sílu, poznáte na tom, že se vzpomínkami na dětské Vánoce probouzí se také neurčitá, téměř bolestná touha, která je schopná dočasně mnohé lidi měkce naladit.
-Tento něžný hlas mohl by se státi nejlepší půdou k //probuzení,// kdyby byl použit ihned s celou silou! Dospělí přejdou však žel((<del>bohužel</del>)) jen do snění, v němž síla ke vzestupu bývá promarněna, prohrána. A ve snění přejde také příležitost, aniž by mohla přinésti užitek nebo mohla býti použita.
+Tento něžný hlas mohl by se stát nejlepší půdou k //probuzení,// jestliže je využit ihned a také ze všech sil! Avšak žel dospělí přejdou při tom už jen do snění, kde je stoupající síla promrhána a prohrána. A ve snění pomine také příležitost, aniž by mohla přinést užitek nebo být využita.
-Dokonce mnohý člověk se stydí za to, když uroní při tom slzy, hledí je skrýt, vzchopí se trhnutím těla, v němž je tak často patrný nevědomý vzdor.
+I když tak mnohý člověk při tom uroní několik slz, stydí se za ně a snaží se je zakrýt, vzchopí se trhnutím těla, ve kterém je tak často patrný bezděčný vzdor.
-Jak mnohému mohli by se lidé při tom všem naučit! Ne nadarmo vetkává se do vzpomínek na dětství tichý smutek. Jest to nevědomý cit, že jest ztraceno něco, co zanechalo prázdnotu -- neschopnost cítiti ještě dětsky.
+Jak mnohému by se lidé při tom všem mohli naučit. Ne nadarmo se do vzpomínek na dětství vetkává tichý žal. Je to nevědomý vjem, že je ztraceno něco, co zanechalo prázdnotu, neschopnost něco ještě dětsky cítit.
-Jistě jste však často pozorovali, jak nádherně a osvěživě působí v tichu pouze svojí přítomností každý člověk, jemuž tu a tam //dětsky// zazáří oči.
+Avšak jistě jste často pozorovali, jak nádherně a osvěžuje pouze svou přítomností působí v tichosti každý člověk, kterému tu a tam oči //dětsky// zazáří.
-Dospělý nesmí zapomenout, že dětsky není dětinsky. Nyní však nevíte, odkud dětskost může tak působit, co to vůbec je! Proč řekl Ježíš: Buďte jako děti!
+Dospělí nesmí zapomínat, že dětský není dětinský. Nyní však nevíte, odkud může dětskost tak působit, co vůbec je! A proč Ježíš říkal: Buďte jako děti!
-Abyste zjistili, co jest dětské, musí vám býti nejprve jasné, že dětské není vůbec vázáno na dítě. Jistě znáte sami děti, jimž vlastně chybí krásná dětskost! Jsou tedy děti bez dětskosti! Zlomyslné dítě nebude nikdy působiti dětsky, stejně jako nezvedené, vlastně //nevychované!//
+Abyste se dobrali toho, co je dětské, musí vám být nejprve jasné, že dětské není vůbec vázáno na dítě. Jistě přece sami znáte děti, kterým vlastně chybí krásná dětskost! Jsou tedy děti bez dětskosti! Zlomyslné dítě nebude nikdy působit dětsky, stejně tak nezvedené, vlastně nevychované!
-Z toho jest jasné, že dětskost a dítě jsou dvě pro sebe samostatné části.
+Z toho jasně vyplývá, že dětskost a dítě jsou dvě pro sebe samostatné věci.
-To, co se na zemi nazývá dětské, jest jen částí působení čistoty! Čistoty ve vyšším, nejen v pozemsky lidském smyslu! Člověk, který žije v paprsku Božské čistoty, který dopřává v sobě místo paprsku čistoty, získal tím také dětskost, nechť jest to ještě v dětství nebo již jako dospělý.
+To, co se na zemi nazývá dětské, je odnož působení z //čistoty!// Čistoty ve vyšším, ne jen pozemsky lidském smyslu. Člověk, který žije v paprsku Boží čistoty, který poskytuje paprsku čistoty v sobě prostor, získal tím také dětskost, lhostejno, zda ještě v dětství nebo již jako dospělý.
-Dětskost jest výsledkem vnitřní čistoty, neboli znamením, že se takový člověk oddal čistotě a slouží jí; to vše jsou jen různé způsoby vyjadřování, ve skutečnosti však vždy totéž.
+Dětskost je výsledkem vnitřní čistoty nebo znamením toho, že se takový člověk čistotě odevzdal, že jí slouží. To všechno jsou však jen rozličné způsoby vyjádření, ve skutečnosti však vždy totéž.
-Nuže, jen dítě samo v sobě čisté může působiti dětsky a dospělý, který pečuje v sobě o čistotu. Proto jeho působení //občerstvuje,// oživuje, vzbuzuje důvěru!
+Tedy může působit dětsky jen v sobě čisté dítě, a dospělý, který v sobě čistotu opatruje. Proto působí //osvěžujícím// a oživujícím způsobem, probouzí také důvěru!
-Tam, kde jest pravá čistota, tam může vstoupiti také pravá láska; neboť Boží láska působí v záři čistoty. Paprsek čistoty jest její cestou, po které kráčí. Nemohla by jíti jinou!
+A kde je skutečná čistota, tam může také vstoupit pravá láska; neboť Boží láska působí v paprsku čistoty. Paprsek čistoty je její cesta, po které kráčí. Nemohla by jít jinudy.
-Kdo nepřijal do sebe paprsek čistoty, k tomu nemůže také nikdy přijíti paprsek Božské lásky!
+Kdo nepřijal do sebe paprsek čistoty, toho nikdy nemůže nalézt paprsek Boží lásky!
-Toho buďte vždy pamětlivi a darujte //sobě// jako vánoční dar pevné předsevzetí, že se otevřete Božské čistotě, aby o slavnosti Zářící Hvězdy, jež jest slavností Růže, v lásce Boží mohl k vám vniknouti paprsek lásky cestou čistoty!
+Buďte toho vždy pamětlivi a přineste //sobě// jako vánoční dar pevné předsevzetí toho, že se otevřete Boží čistotě, aby o slavnosti Zářící Hvězdy, která je v Boží lásce Slavností Růže, k vám mohl proniknout paprsek Lásky po cestě čistoty!
-//Pak// jste //správně// slavili slavnost svaté noci tak, jak jest to v Božské vůli! Tím přinášíte pravý dík za nepochopitelnou Boží milost, kterou dává vždy znovu zemi o vánocích!
+//Potom// jste //správně// slavili tento svátek posvátné noci tak, jak je to podle vůle Boží! Tím přinášíte opravdový dík za nepochopitelnou Boží milost, kterou On stále znovu s posvátnou nocí zemi dává!
-Dnes se koná mnoho bohoslužeb na památku narození Syna Božího. Prohlédněte v duchu nebo i ve vzpomínkách chrámy všeho druhu, nechte mluvit při tom svůj cit a rozhodně se odvrátíte od shromáždění, jimž se říká služby Boží!
+Dnes je mnoho bohoslužeb pořádáno na památku narození Syna Božího. Proběhněte v duchu nebo také ve vzpomínkách kostely všeho druhu, nechte při tom promluvit váš cit a budete rozhodnuti odvrátit se od shromáždění, která se nazývají bohoslužbami!
-V prvém okamžiku bude člověk udiven, že takto mluvím, neví, co tím chci říci. To vše jen proto, že se až dosud nikdy nenamáhal, aby přemýšlel o slově „bohoslužba“ a učinil porovnání s úkony, které se označují jako bohoslužba. Přijali jste to jednoduše, jako mnohé, co ze zvyku se dělá již po staletí.
+V prvním okamžiku je člověk udiven, že mluvím tímto způsobem, neví, co tím chci říct. Avšak to vše jen proto, že se doposud nikdy tak dalece nenamáhal, aby jednou přemýšlel nad slovem „bohoslužba“ a pak učinil srovnání s úkony, které se za bohoslužbu označují. Přijali jste to jednoduše jako mnohé, co se ze zvyku dělá již po staletí.
-A přece má slovo „bohoslužba“ svůj jedinečný význam, takže nemohlo by býti vůbec používáno ve falešném smyslu, kdyby je byl člověk nepřijal a dále nešířil //lhostejně,// bez námitky proti staletému zvyku. Co se //nyní// označuje jako bohoslužba, jest v nejlepším případě modlitbou, spojenou s pokusy lidí o výklad oněch slov, jež jako slova Syna Božího byla teprve později napsána lidskou rukou.
+A přece je slovo „bohoslužba“ tak jednoznačné, že by ve falešném smyslu //nemohlo// být vůbec používáno, pokud by je člověk stále znovu //lhostejně// nepřijímal a nepokračoval bez námitek vůči staletým zvykům. Co se //nyní// jako bohoslužba označuje, je v nejlepším případě modlitba, spojená s lidskými pokusy o výklad oněch slov, která jakožto vyslovena Synem Božím byla teprve později napsána lidskou rukou.
-Na této skutečnosti nelze nic měniti; žádný člověk nemůže mluviti proti takovým výrokům, chce-li zůstati poctivým k sobě a k tomu, co se skutečně stalo. Především, nebude-li líným důkladně o všem přemýšleti a neužívá-li ke své omluvě prázdných hesel, která mu dávají jiní.
+Na této skutečnosti nelze nic změnit, žádný člověk nemůže odporovat takovýmto výrokům, pokud chce zůstat čestný k sobě a vůči tomu, co se skutečně stalo. Především nebude-li zůstávat příliš líným, aby o tom důkladně přemýšlel, a nebude-li používat prázdných frází, které mu dali jiní, ke své omluvě.
-Právě nyní jest slovo „bohoslužba“ příliš živé a promlouvá samo sebou //tak// jasně k lidem, že jen při troše cítění sotva by mohlo být použito takovým způsobem, jak se ještě dnes označuje, třebas se pozemští lidé považují za velmi pokročilé.
+A přece je právě slovo „bohoslužba“ ve svém druhu natolik živoucí a samo sebou //tak// zřetelně k lidem promlouvá, že by jen při troše cítění mohlo být sotva použito takovým způsobem, jak se tím ještě dnes označuje, přestože se pozemští lidé považují za dalece pokročilé.
-Bohoslužba musí se státi živoucím //dějem,// má-li se uskutečnit slovo se vším, co v sobě přináší. //Musí// se projeviti v //životě.// Zeptám-li se, co si vy lidé představujete pod slovem služba, //sloužením,// nebude jediného, který by odpověděl jinak než slovem: //pracovati!// To jest zcela jasné ve slově „služba“ a není vůbec možno mysleti si něco jiného.
+Bohoslužba se nyní musí stát //živoucí,// pokud se má slovo opravdu uskutečnit se vším, co v sobě nese. Musí se projevit v //životě.// Jestliže se zeptám, co vy lidé chápete pod službou, tedy pod //sloužením,// tak nebude ani jeden, který by na to odpověděl jinak než: //pracovat!// To spočívá zcela jasně již ve slově „služba“ a něco jiného se při tom nemůže vůbec myslet.
-//Bohoslužba// na zemi není přirozeně také ničím jiným, než //prací// zde na zemi ve smyslu Božích zákonů; pozemsky v nich činně působiti, vůli Boží proměňovati na zemi ve skutek! A to všude schází!
+Boho//služba// na zemi není přirozeně také ničím jiným než //pracovat// zde na zemi ve smyslu Božích zákonů, činností se v nich pozemsky zachvívat. Boží vůli na zemi uskutečňovat v činu!
-Kdo se snaží sloužit Bohu pozemskou činností? Každý při tom myslí jen sám na sebe a zčásti na ty, kteří jsou mu pozemsky blízcí. Domnívá se, že //slouží// Bohu, když se k němu modlí!
+A to všude schází!
-Uvažte jednou konečně sami, v čem vlastně spočívá ono sloužení Bohu? Jest to vše možné, jen ne //sloužení!// Takový jest jeden díl dnes tak zvané bohoslužby, který obsahuje //modlitbu.// Druhý, výklad slova, sepsaného lidmi, možno považovat za poučování těch, kteří se opravdově namáhají, aby něco pochopili. Lhostejní a povrchní nepřicházejí tak jako tak v úvahu.
+Kdo se snaží sloužit Bohu v pozemské činnosti? Každý při tom myslí jen sám na sebe a zčásti na ty, kteří mu jsou pozemsky blízcí. Avšak věří, že //slouží// Bohu, když se k Němu modlí!
-Zcela právem se říká //„navštíviti“// služby Boží, nebo „býti jim //přítomen“.// To jsou ty //pravé// výrazy, které mluví samy za sebe!
+Přemýšlejte jednou konečně sami, v čem vlastně při tom spočívá tato bohoslužba? Je to přece daleko více všechno jiné než //sloužení!// Taková je dnes jedna část takzvaných bohoslužeb, která obsahuje //modlitbu.// Druhá část, výklad slova, sepsaného lidskou rukou, lze zase považovat za poučování těch, kteří se při tom opravdu namáhají, aby z toho něco pochopili. Lhostejní a povrchní nepřicházejí přece tak jako tak v úvahu.
-//Bohoslužbu// má však člověk //konati sám// a ne státi stranou. „Prositi“ není sloužiti; neboť při prosbě chce obyčejně člověk něco dostati od Boha, Bůh má něco pro něho udělat, což jest od pojmu „sloužiti“ daleko vzdáleno. Nemá tedy prošení a modlitba s bohoslužbou nic společného.
+Ne zcela neprávem se říká „navštěvovat“ bohoslužby nebo jim „být přítomen“. To jsou ty //pravé// výrazy, které hovoří samy za sebe!
-To bude snad //každému// člověku beze všeho srozumitelné. Ve všem, co člověk na zemi činí, musí být přece smysl, nesmí zneužívat darované mu mluvy jak chce, aniž by mu nepřinesla škodu. Proto, že si nezískal žádných vědomostí o moci, která také spočívá v lidském slově, nemůže být před tím ochráněn!
+Boho//službu// má však //provádět sám// člověk, a ne při tom stát stranou. „Prosba“ není služba; neboť při prosbě chce obvykle člověk něco od Boha, protože má Bůh něco pro něj udělat, což je přece velmi vzdáleno od pojmu „služba“. Prosba a modlitba nemá tedy nic společného s boho//službou.//
-Jest to //jeho// chyba, jestliže to promeškal! Pak jest podroben působení falešného použití slova, což značí pro něho překážku místo pomoci. Samočinné tkaní veškerých prazákonů stvoření se nezastaví a nebude váhati před omeškáním lidstva, nýbrž vše vložené do stvoření půjde svojí cestou s nezměnitelnou přesností.
+To je snad pro //každého// člověka beze všeho srozumitelné. Ve všem, co člověk na zemi koná, musí přece spočívat smysl a on nemůže řeč jemu darovanou zneužívat, jak chce, aniž by mu to uškodilo. To, že si nezískal žádné znalosti o moci, která spočívá v lidských slovech, ho nemůže před tím ochránit.
-To jest to, nač lidé nikdy nemyslí a čeho ku své škodě nikdy nedbají. Dokonce to působí i v nejmenších, nejnepatrnějších věcech vždy přiměřeně.
+Je to //jeho// chyba, jestliže to promeškal! A on je pak podroben důsledkům falešného použití slova, což je pro něho překážkou místo pomoci. Samočinné tkaní veškerých zákonů stvoření se nezastaví a nezaváhá před zmeškáním lidstva, nýbrž vše vložené do stvoření jde svou cestou v neochvějné přesnosti.
-Falešné označení shromáždění slovem „bohoslužba“ přispělo také mnoho k tomu, že pravá bohoslužba nebyla lidmi vykonávána, neboť každý se domníval, že učinil dosti, byl-li přítomen takové bohoslužbě, která však nikdy nebyla pravou bohoslužbou. --
+To je to, o čem lidé nikdy neuvažují, a proto toho ke své škodě nikdy nedbají. Dokonce v nejmenších, nejnepatrnějších věcech to vždy přiměřeně působí.
-Nazývejte taková shromáždění hodinou //společného uctívání Boha,// to by se alespoň přibližovalo smyslu a v jistém stupni také ospravedlňovalo vložení hodin rozjímání, ačkoliv uctívání Boha může se projevovati v každém pohledu, ve všem myšlení a skutcích.
+Samo o sobě falešné označení shromáždění názvem „bohoslužba“ velmi přispělo také tomu, že pravá bohoslužba nebyla lidmi dovedena k uskutečnění, protože každý věřil, že již dosti učinil tím, když se zúčastnil takovéto bohoslužby, která nikdy pravou boho//službou// nebyla.
-Tak mnohý člověk bude si nyní myslet, že to vůbec není možné, nechce-li se zdát výstředním. Ale není tomu tak. Čím více se projevuje pravá zbožnost, tím přirozenějším se stává člověk ve svém konání, ve svých nejjednodušších pohybech. Vznáší se v poctivém díku ke svému Stvořiteli a užívá milostí v //nejčistší// formě.
+Nazýváním těchto shromáždění hodinou //společného uctívání Boha// by se alespoň přiblížilo smyslu a do určité míry by to také ustanovení k tomu zvláštních hodin odůvodňovalo, navzdory tomu, že uctívání Boha spočívá a může dojít k vyjádření v každém pohledu, ve veškerém myšlení a konání.
-Ale přeneste se teď k vánoční oslavě ve kterékoli pozemské bohoslužbě. V každém slově měla by se vznášeti blaženost a jásavý dík za milost, kterou tím Bůh tehdy prokázal lidstvu -- pokud tuto milost lidé dovedou vůbec oceniti; neboť lidský duch nedokáže nikdy //plně// pochopiti její skutečnou velikost.
+Tak mnohý člověk bude se snad domnívat, že to není vůbec možné, nechce-li se zdát vyumělkovaným. Tak tomu ovšem není. Čím více se projevuje uctívání Boha, tím přirozenější se stává člověk ve veškerém svém jednání, dokonce i ve svých nejprostších pohybech. Zachvívá se pak v poctivém díku ke svému Stvořiteli a požívá z milostí v //nejčistší// formě.
-Ale hledá se tu všude marně! Radostný vzlet k jasným výšinám tu chybí! Žádná stopa po jásavém díku. Často lze dokonce postřehnouti neurčitou tíseň, jež má svůj původ ve zklamání, které si nemůže člověk vysvětliti.
+Přeneste se dnes nyní, k oslavě posvátné noci, do nějaké pozemské bohoslužby.
-Jen jediné jest všude k nalezení, něco, co způsob bohoslužeb různých vyznání nesmazatelně označuje jako ostrým rydlem: to, že všemi hlasy kazatelů zní jednotvárný, žalostný zvuk, který neustálým opakováním unavuje a klade se jako šedý závoj na usínající duše.
+Jásavý dík a blaženost by se měla zachvívat v každém slově za milost, kterou tím Bůh kdysi lidstvu prokázal. Tak dalece se však tato milost mezi lidmi vůbec necení; neboť její skutečnou velikost nedokáže lidský duch //zcela// pochopit.
-Někdy to však také zní jako skrytý nářek nad něčím ztraceným, nebo nenalezeným! Jděte tam a poslouchejte. Všude se s tím zvlášť nápadně setkáte!
+Avšak hledá se //zde// všude marně. Schází tu radostný rozmach ke světlým výšinám! Po jásavém díku žádné stopy. Často lze dokonce i pozorovat tíseň, která má svůj původ ve zklamání, které si člověk nedovede vysvětlit.
-Lidé si to ani neuvědomují, nýbrž odříkávají slova jen ze zvyku.
+Jen jedno lze všude nalézt, něco, co druh bohoslužeb každého vyznání jako nejostřejším rydlem opět ukazuje, označuje nebo k slyšitelnému ztělesnění nutí všechno to, co se v bohoslužbách zachvívá: skrze všechny kázající hlasy táhne se jednotvárný, tklivý tón, který v neustálém opakování unavuje a jako šedivý závoj klade se na usínající duše.
-Že jest to pravda, vysvítá to i bez vůle řečníka a ukazuje zcela přesně, v jakém druhu se vše pohybuje. Nelze vůbec mluviti o radostném vzletu, také ne o planoucím nadšení, nýbrž jest to jako mdlé, malátné doutnání, které nemá síly proraziti volně vzhůru.
+Přesto to však někdy zní jako skrytý nářek nad něčím ztraceným! Nebo nenalezeným! Jděte tam a sami poslouchejte. Všude budete nalézat toto podivné a nápadné!
-Kde se nenechá kazatel „unášeti“ malátným, mdlým chvěním této bohoslužby, zůstane-li tím nedotčen, což by stejně znamenalo určitou vlažnost nebo vědomý postoj stranou, tam se budou zdáti všechna slova jako plná blahosklonnosti, což je však stejně podobno zvučícímu kovu, bez tepla, bez vřelosti, bez přesvědčení.
+Lidé si to ani neuvědomují, nýbrž řečeno obvyklými slovy: tak se to děje!
-V obou případech chybí žár přesvědčení, síla vítězného vědění, které by chtělo o tom zvěstovati s jásavým plesáním všem spolubližním!
+A v tom spočívá pravda. Děje se to, aniž by tomu řečník chtěl, a ukazuje to zcela zřetelně, v jakém druhu se to celé zachvívá. O radostném rozmachu vzhůru nemůže být ani řeč, také ne o planoucím nadšení, nýbrž je to kalné, mdlé doutnání, které nesesbírá sílu, aby volně prorazilo vzhůru.
-Když jest použito označení „bohoslužba“ pro něco, co vede na scestí, čehož obsah jest jiný než slovní pojem, pak se tato chyba projeví. Síla, která by při tom mohla působit, je již předem zničena upotřebením falešného označení. Není možno, aby nastalo oživení k vlastnímu jednotnému povznesení, poněvadž označením slova povstal zcela jiný pojem, který se pak nesplní. Provádění bohoslužby je v rozporu s tím, co vyjadřuje slovo „bohoslužba“ v nejvnitřnějším cítění každého lidského ducha.
+Kde se však kazatel nenechá „unášet“ kalným, mdlým zachvíváním této bohoslužby, pokud tím zůstane nedotčen, což by bylo souznačné s určitou vlažností nebo s vědomým postavením se stranou, tam budou se všechna slova zdát //plná blahosklonnosti,// což má stejnou cenu jako zvučící kov, je to chladné, bez tepla, bez přesvědčení.
-Jděte, učte se a brzy poznáte, kde se vám podává pravý chléb života. Především použijte společného shromáždění jako //hodiny posvátného uctívání Boha. Službu// Bohu ukazujte však v celém působení svého bytí, v žití samém; neboť //tím// máte vděčně a radostně //sloužit// svému Tvůrci za milost, že smíte býti!
+V obou případech schází žár přesvědčení, chybí síla vítězného vědění, které chce o tom zvěstovat v radostném jásání všem bližním!
-Učiňte vše, co myslíte a konáte, jedinou //bohoslužbou!// Pak přinese vám to klid, po kterém toužíte. A když vás lidé budou také utiskovat, ze závisti, ze zlomyslnosti nebo nízkých důvodů, vy nesete //v sobě// neustále mír, který vám dá překonat veškeré těžkosti!
+Když je pro něco jako ve slově „bohoslužba“ použito zavádějícího označení, čehož obsah je jiný, než co říká slovo, tak se tato chyba projeví. Síla, která by při tom mohla působit, je již předem zlomena vlivem použití falešného označení a nemůže povstat skutečné jednotné zachvívání, protože skrze označující slovo vznikl jiný pojem, který se pak nenaplnil. Provádění bohoslužby stojí v rozporu s tím, co nejvnitřnější cítění každého lidského ducha nechává povstat jako obraz při slovu „bohoslužba“.
-Přijměte //to// jako vánoční dar v poznání nepochopitelné lásky Boží, která vás nechtěla nechat zcela propadnout před příchodem svatého soudu, který v celé své přísnosti přináší pomoc těm, kteří se v pokoře otevřeli jeho lásce!
+Jděte a učte se, a brzy budete poznávat, kde se nabízí opravdový chléb života. Především využijte společných setkání jako //hodin posvátného uctívání Boha.// Boho//služba// se však projevuje v celém působení vašeho bytí, v životě samotném; neboť //jím// máte svému Stvořiteli //sloužit,// vděčně, radostně za milost smět existovat!
+Učiňte všechno, co myslíte a děláte, jedinou boho//službou!// Pak přinese vám to mír, který očekáváte. A když vás lidé budou těžce utiskovat, buď ze závisti, zlomyslnosti nebo nízkých zvyklostí, vy ponesete mír neustále //v sobě// a on vám také nakonec dá překonat veškerou tíži!
+Vezměte //to// jako vánoční dar v poznání nepochopitelné Boží Lásky, která vás nechtěla nechat zcela klesnout před nastolením svatého soudu, který ve veškeré své přísnosti přináší pomoc těm, kteří se v pokoře otevřou jeho lásce!